Skip to main content

Full text of "Nový velký ilustrovaný slovník naučný, svazek XIII., Měď - No"

See other formats 


NOVY 

VELKÝ ILUSTROVANÝ 

SLOVNÍK NAUČNÝ 

SVAZEK XIII. 


Měď— No. 


V PRAZE 1931. 


Měď 


5 


Měď 


Měď (cuprum), Cu, chemický prvek, 
kov, (at. č. 29), nachází se v přírodě ryzí 
v podobě drátků, mechu, stromků, v de- 
skách, též v zrnkách a balvanech, nejča- 
stěji v starších formacích a zvi. u Ho- 
řejšího jezera v Sev. Americe (zde spolu 
se stříbrem v množství velmi značném, 
v balvanech až 2000 t těžkých). M. mlad- 
šího původu nachází se na žílách v růz- 
ných zemích, na př. v Cornwallu, Jižní 
Americe, Austrálii, v Bolivii a j. — Hoj- 
né jsou přirozené sloučeniny mědi, mě- 
děné rudy. Jsou to kysličníky: mědný 
(kuprit, červená ruda měděná) Cu 2 0 a 
mědnatý (melakonit, tenorit, černá ruda 
měď.) CuO; zásadité uhličitany: malachit 
Cu(OH) 2 .CuC 0 3 a azurit Cu(0H 2 .2CuC0 3 ; 
sírníky: mědný (chalkosin) Cu 2 S a měd- 
natý (covellin, měděné indigo) CuS, kyz 
měděný (chalkopyrit) CuFeS 2 , bornit 
(pestrá ruda měděná) Cu 3 FeS 3 a rovněž 
pyrit, který obsahuje často až 10% mědi; 
sírany: chalkanthit (modrá skalice) 

CuSOí . 5H 2 0, brochantit Cu 4 (0H)gS 04 a 
iinarit PbCu(0H) 2 S0 4 , oxychlorid ataka- 
mit Cu 2 (OH) 3 C1; křemičitany: chrysokoll 
CuSi0 3 .2H»0 a dioptas CuHsSiCh; síro- 
arseničnany: enargit a luzonit CusAsS*; 
síroantimonitan: bournonit PbCuSbS 3 a 
j. Měděné rudy vyskytují se v starších 
horninách počínaje krystalickou břidlicí 
až po pískovec, jako impregnace nachá- 
zejí se na žilách a ložiskách, většinou 
smíšeny s jinými rudami (o* rudní loži- 
ska). Nejčastější jsou sírné rudy, které 
rovněž pro dobývání mědi mají význam 
největší. Na svém povrchu bývají obyč. 
okysličeny v kyslíkaté sloučeniny. Měď 
jako vedlejší součást obsahují též různé 
jiné nerosty. Stopy mědi jsou obsaženy 
v někter. pramenitých vodách, v moři, 
v ornici, v rostlinstvu a v organismu 
vyšších i nižších živočichů. Malá množ- 
Btví přimíšením činí m. křehkou za stu- 
dená i v žáru. Kysličník mědný není zde 
tak škodlivý jako jiné prvky; m. stává 
se zřetelně křehkou za studená teprve 
2.25%, za horka až 6.7% kysličníku měd- 
ného, k čemuž za studená stačí již 0.5% 
síry nebo 0.05% vizmutu, za horka 1% 
arsenu, 0.3% olova nebo 0.02% vizmutu. 
Vlastnosti. Velmi Čistou m. lze získati 
elektrolytickou rafinací (až 99.99%), t. j. 
vylučov. m. z jejích roztoků na katodě 
pomocí elektrického proudu. Do obcho- 
du přicházející čistá m. bývá připravo- 
vána tímto způsobem. Čistá m. má cha- 
rakteristickou červenou barvu, velmi 
tenké měděné lístky prosvítají barvou 
červenofialovou, roztavená m. svítí zele- 
ně. M. dá se velmi dobře hladiti a leštiti, 
jest tvrdší zlata, avšaíT mnohem měkčí 
než kujné železo. Kováním a válcováním 


za studená její tvrdost značně stoupá, 
při 200—300° stává se opět kujnou, avšak 
těsně před bodem tání dá se rozdrtiti 
v prášek. Je velmi pevná a dá se svářeli. 
Měděná litina má lom zrnitý až hákovi- 
tý, válcov. a kovaná vláknitý s hedváb- 
ným leskem. Čistá m. vodí velmi dobře 
teplo a elektřinu. Atomová váha 63.57, 
spec. v. nejčistší m. 8.96, bod tání 1083°, 
bod varu 2305°. Roztavená m. absorbuje 
plyny (mimo kysličník uhličitý), které 
z ní při chladnutí unikají a způsobují 
tím nadýmání taveniny, pročež se m. ne- 
hodí k výrobě litinových předmětů. Na 
suchém vzduchu se m. nemění, na vlh- 
kém vzduchu tvoří se na ní zelený po- 
vlak zásaditého uhličitanu (plísta, pati- 
na, nesprávně měděnka), rychleji účin- 
kem kyselých par. Zahříváním barví se 
povrch m. duhovými barvami, na konec 
stává se hnědou za vzniku kysličníku 
mědného, za teploty ještě vyšší černou 
následkem oxydace kysličníku mědného 
v mědnatý. Tento povlak odděluje se od 
neporušené m. při ohýbání a kování 
(měděné okuje). Při tavení m. okysličuje 
se tato na svém povrchu v kysličník 
mědný, který se rozpouští v roztaveném 
kovu až do 17%-. M. porušuje se slabými 
kyselinami pouze za přístupu vzduchu. 

V kys. solné a zředěné kys. sírové roz- 
pouští se m. málo, v koncentrované kys. 
sírové za horka a v kys. dusičné (i za 
studená) rozpouští se m. velmi snadno. 

V ammoniaku rozpouští se m. na vzdu- 
chu velmi rychle na temně modrý roz- 
tok kuprammoniumhydroxydu, nejlépe 
foukáním vzduchu do vodného roztoku 
ammoniaku, obsahujícího měděné hobli- 
ny. M. porušuje se silně též různými so- 
lemi. S chlorem a sírou slučuje se za 
horka za vývoje tepla a světla. Ve svých 
sloučeninách bývá m. nejčastěji dvoj- 
mocná, často jednomocná; existence troj- 
a čtyřmocné mědi bezpečně dokázána 
ještě není. — Mědi používá se v podobě 
kovaných tyčí, plechu (měděný plech) 
a drátu (zvláště v elektrotechnice), ke 
zhotovování válců k potiskování tkanin 
a desek pro kuprografii, k pobíjení lodí, 
k zhotovování různých přístrojů, rour, 
patron, k přípravě slitin, k potahování 
jiných kovů, k přípravě různých slouče- 
nin, barviv atd. — Dějiny: Mědi po- 
užívalo se k zhotovování různých před- 
mětů denní potřeby již v dobách před- 
historických (doba kovová). Chaldejci 
zhotovovali z mědi též mohutné brány. 
Egypťané dolovali měď na poloostrově 
Sinai již 5000 let př. Kr. Foeničané dobý- 
vali mědi na vlastních dolech, na Cypru, 
v Kilikii, dolní Itálii a Euboei, vynikali 
zvláště ve výrobě bronzové litiny. Řeko- 


Méd 


6 


Méd 


vé používali v trojské válce měděných 
krunýřů, štítů a mečů. Etruskové dobý- 
vali mědi na Elbě a měli nejdříve mědě- 
né mince ve tvaru tyčí. Římané zavedli 
bronzové mince r. 450 př. Kr. V době 
Pliniově zpracovávali Římané sírné ru- 
dy měděné a sráželi měď z cementových 
vod. Mědi používali též k barvení skla 
na modro a červeno. V starověku v nej- 
větším rozsahu dobývala se měď ve Špa- 
nělsku. Germáni znali železo dříve než 
měď. Frankové dobývali měď kolem r. 
860 na Mohanu, od r. 968 na Rammels- 
bergu. V Uhrách dobývali měď již Říma- 
né, avšak tyto doly za stěhování národů 
zanikly a byly obnoveny teprve v době 
pozdější. V Čechách s dolováním mědi 
započalo se r. 1272. Ve Švédsku dobývala 
ae měď již velmi dávno, avšak většího 
významu nabyly tyto doly až začátkem 
XIII. st. (Falun). V Sev. Americe m. byla 
nalezena již před objevením Ameriky, 
hornicky začala se však těžiti až r. 1709; 
ještě r. 1845 vytěžilo se jí pouze 100 t. 
R. 1882 vytěžilo se jí již 40.000 t., čímž 
Sev. Amerika předstihla Chile, a po r. 
1900 těžilo se jí již přes 50% veškeré 
světové produkce. V Austrálii měděné 
rudy byly nalezeny po prvé r. 1841; s do- 
býváním mědi v Moontagrube započalo 
se r. 1861. V Africe těžila se měď již od 
pravěku v Atlasu, Numidii, v erythrej- 
ské poušti, na nilském ostrově Meroe, 
u Banamu a u Karthaga. Dnes přichází 
zde v úvahu jižní a východní Afrika. 
Staří pražili sírné rudy měděné na hro- 
madách nebo v stádlech, tavili je v šach- 
tových pecích s úzkou kychtou a vytěže- 
nou surovou m. zpracovávali pak ve 
zvláštních pecích. Nalitím vody na hor- 
kou m. získávala se t. zv. kroužková m. 
(aes caldarium). Nejstarší údaje o tave- 
ní m. v Německu jsou obsaženy v malé 
hornické příručce z r. 1505; podrobné ná- 
vody podali též Agricola a Mathesius. 
Největších pokroků ve výrobě a zpraco- 
vání m. bylo docíleno v polovici min. 
století. — Dobývání mědi. Převážné 
množství m. získává se suchou cestou 
z rud a m. obsahujících pyritů. Jiné rudy 
s malým obsahem m. zužitkují se na 
mokré cestě. Pro suchou cestu přicházejí 
v úvahu skoro výhradně jen sirné rudy 
(které mohou obsahovati ještě arsen a 
antimon). Kyslíkaté rudy míchají se 
zpravidla s rudami sírnými. Dobývání 
m. na suché cestě skládá se z přetavo- 
vání rud na kámen a z jeho koncentrace, 
z vylučování m. surové či černé z kame- 
ne a z rafinace surové mědi. 

I. Přetavování rud na kámen. 
Přetavování rud (rudní či surové tave- 
ní) na mědný kámen (lech), v podstatě 


směs sloučenin sírníku mědného a že- 
leznatého, provádí se za tím účelem, aby 
se získal produkt bohatší mědi, tím že 
těkavé přimíŠeniny při tavení uniknou, 
jiné přejdou do snadno oddělit, strusky, 
která se utvoří z přísad (rudní či surová 
struska). Množství kamene v poměru 
k množství rudy (koncentrační stupeň) 
je nejvhodnější, obsahuje-li surovina to- 
lik síry, kolik je třeba k vázání veškeré 
m. jako sírník mědný Cu 2 S a veškerého 
do strusky nepřecházejícího železa jako 
sírník železnatý FeS. Nadbytečná síra 
uniká v podobě kysličníku siřičitého S0 3 
spolu s největší částí arsenu a antimo- 
nu. Neobsahuje-li surovina dostatek 
síry, musí se k ní přidati v podobě vhod- 
ných sirných nerostů (pyritů, sádry n. 
anhydritu). Chudé a nečisté rudy dávají 
mědný kámen s příliš malým obsahem m., 
kt. nutno proto tavením (koncentrační ta- 
vení) s přísadami kysl. křem. zbaviti 
části železa a tím zkoncentrovati v něm 
m. až na 50% (střední a koncentrovaný 
mědný kámen), a) Pražení a redukce. 
Pražením má se odstraniti nadbytečná 
síra. Pražením m. obsahujících železných 
rud sírník mědný hromadí se pouze 
uvnitř (pražení na zrno), kdežto na po- 
vrchu vznikají převážně sloučeniny že- 
leza. Kusová ruda klade se na volně po- 
stavenou nebo průduchy opatřeným zdi- 
vém obklopenou hromadu dřeva, která 
se zapálí. Obsahuje-li ruda aspoň 25% 
síry, lze pražení provésti skoro bez pa- 
liva v šachtové peci a unikající kyslič- 
ník siřičitý zužitkovali k výrobě kyse- 
liny sírové. Hodí se k tomu kilny a těm- 
to podobné kyzové pražiče. Příliš drobná 
ruda (rudní drť) praží se rovněž v Šach- 
tových pecích, které jsou však jinak sta- 
věny, nebo v plamenných pecích, po pří- 
padě v pecích opatřených dmychadly. 
Šachtových pecí používá se pro rudu ob- 
sahující nejméně 35% síry. Většina mo- 
derních pecí obsahuje 5 — 8 nad sebou se 
nacházejících kruhových nístějí s me- 
chanickým mícháním. Málo síry obsahu- 
jící rudy nutno pražiti v pecích se zvlášt- 
ním topením, t. j. za použití paliva (15 — 
20%). Stává se to (dnes již pouze ojedi- 
něle) v plamenných pecích, které mohou 
míti buď rovnou nístěj, anebo prstenco- 
vitě {podkovovitě) stočenou, s mechanic- 
kým mícháním a posouváním. Řidčeji 
používá se otáčivých rour, v nichž vzni- 
ká příliš mnoho létavého prachu. V ru- 
dách obsaženou síru lze zužitkovati k vý- 
robě kyseliny sírové v muflových pecích 
(O* dobývání zinku). Pece s přímými 
muflemi (2 — 3 nad sebou) spotřebují 25 — 
30% paliva, kdežto Spirletova pec s kru- 
hovitými muflemi a mechanickým mí- 


Méd 


7 


Méd 


cháním vystačí s 7—10%. Dmychadly 
opatřených pecí (ct* dobývání olova) po- 
užívá se dosud hlavné k pražení kame- 
nů. Při redukci taví se výpražky s uhlím 
a kysličník křemičitý obsahujícími pří- 
sadami. Kysličníky m. redukují se na 
kovovou m., která však ihned reaguje 
s nerozloženými ještě sírníky železa za 
vzniku sírníku mědného, který s částí 
železa (v podobě sírníku železnatého) 
dává kámen, kdežto zbytek železa kyslič- 
níkem železitým oxyduje se na kysličník 
železnatý, který se pak slučuje s kyslič- 
níkem křemičit. a přechází do strusky. 
Tato musí obsahovati, aby při teplotě 
kolem 1000° (pro redukci m. potřebné) 
byla dostatečně tekutá, 36 — 40% kyslič- 
níku křemičitého. Jsouc specificky lehčí 
(struska i kámen jsou ted v tekutém 
stavu), vyplave snadno na povrch. Zů- 
stane-íi více železa v kovovém stavu, 
usazuje se toto rušivě na dně pece. 
Z ostatních znečisťujících kovů lehké 
kovy a Část zinku přechází do strusky. 
Arseničany a antimoničany částečně od- 
tékají v podobě arsenidů a antimonidů, 
částečně utvoří kámen, v němž síra je 3 t 
nahrazena arsenem a antimonem. Do to- 
hoto přecházejí též přítomné ušlechtilé 
kovy jako nikl a kobalt. Jinak přechá- 
zejí tyto do obyčejného kamene spolu 
s olovem. Část zinku odtéká v podobě 
kysličníku a usazuje se na chladnějších 
částech pece (pecní, kychtová houba). 
K přetavování výpražků na kámen po- 
užívá se šachtových a plamenných pecí. 
Elektrické pece pro svůj vysoký provo- 
zovací náklad se neosvědčily. Šachto- 
vých pecí lze použiti pouze pro kusové 
výpražky, které se smějí smísiti nejvý- 
še s 20% jemných výpražků (německý 
či švédský pracovní postup). Pece tyto 
mají pravoúhlý, oválný nebo kruhovitý 
průřez. Jsou vybaveny vodním chlaze- 
ním svých měděných forem, jimiž se 
vhání vzduch; někdy se chladí zdivo, 
jindy obsahují taviči pásmo z proudící 
vodou naplněných skřínek, anebo jsou 
obklopeny vodním pláštěm. Plamenných 
pecí lze použiti i k zpracování pracho- 
vých rud (anglický pracovní postup). 
Tyto lze vytápěti nejrůznějším (i suro- 
vým) topivem. Produkt je zde čistší a 
mědí bohatší než v šachtových pecích, 
avšak výkonnost jest menší a potřeba 
ruční obsluhy značnější. Uvedené nedo- 
statky byly v poslední době v Americe 
více n. (méně odstraněny silným zvětše- 
ním pecí a zdokonalením jejich jednotí, 
součástí. Oválná plocha nístěje staré 
anglické pece byla nahražena pravo- 
úhlou, její rozměry zvětšeny ze 14 na 
180 m 2 , rozměry pražící plochy z 2.8 na 


10.4 m 2 , náplň z 1.3 na 14 t, výkonnost 
z 8 na 250 — 300 t za 24 hodin a spotřeba 
paliva snížena asi na polovinu. Pec vy- 
stýlá se křemenem a malým množstvím 
hlíny a vystlání opatřuje se roztavenou 
struskou glasurovitým povlakem. Při 
provozu vznikající struska udržuje se 
kysličníkem křemičitým bohatší než 
obyčejně. Vpravování náplně provádí se 
již pouze zřídka násypkou v klenbě pece, 
většinou nepřetržitě štěrbinou v podél- 
né stěně poblíže ohňového můstku. Pec 
nevyprázdňuje se po skončení procesu 
úplně, nýbrž na dně pece nechává se asi 
10—20 cm silná vrstva přehřátého kame- 
ne. Tímto opatřením dříve značné tepel- 
né ztráty byly silně sníženy. Kámen vy- 
pouští se podle potřeby do konvertoru, 
anebo přechodně do železné nádoby. 
Struska, která je zde mědí bohatší než 
při používání šachtových pecí, stéká po- 
blíže lišty (Q* pece) přechodně do nádo- 
by, v níž se zbavuje mechanicky strže- 
ného kamene a nakonec se drtí. Chudé 
kameny praží se a přestavují pak v téže 
peci na střední a koncentrovaný kámen, 
jehož některé druhy nazývají se v Anglii 
pimpledovým, modrým nebo bílým ko- 
vem. — b) Pyritové tavení. Při zpraco- 
vání sírou bohatých (aspoň 25% síry ob- 
sahujících) rud, zvláště měď obsahují- 
cích sírných kyzů (pyritů), kyzu mědě- 
ného a pestré rudy měděné, jsou-li ku- 
sovité, spojuje se zpravidla produkce sir- 
níku mědného s jeho nahromaděním v ka- 
meni v jediný prac. pochod. Síra je zde 
současně topivem. Při pravém pyrito- 
vém tavení přidává se do náplně pouze 
1 — 3% kusovitého koku, aby vývoj tepla 
působením uhlíku na kysličník siřičitý 
byl zvýšen a aby křemičité součásti ob- 
sahující náplň byla zkypřena. Obsa- 
hují-li rudy méně síry, nutno přidati 
více uhlí (až 10%), aby bylo dosaženo 
potřebné reakční teploty (polopyritové 
tavení). V šachtové peci (zpravidla ob- 
klopené vodním pláštěm) shora dolů se 
sesouvající náplň nejdříve se předhřívá 
a ztrácí vodu. Později odštěpuje pyrit 
(FeS 2 ) při 700° 1 atom síry a o něco níže 
v hlušině obsažený uhličitan vápenatý, 
CaC0 3 , kysličník uhličitý, C0 2 . Rozta- 
vený, Červeně žhoucí sirník železnatý 
(FeS) při dalším klesání okysličuje se 
vzduchem, který se vhání většinou stu- 
dený (zřídka 600 — 800° horký) v úrovni 
forem a tam se předhřívá, částečně na 
kysličník železnatý (FeO) a kysličník 
siřičitý (S0 2 ). ‘Přitom ztrácí vzduch 
veškerý svůj kyslík, takže šachtou po- 
stupuje dále směs dusíku a kysličníku 
siřičitého. Tato předhřívá při tom náplň, 


Měd 


Měď 


při čemž sama ochlazuje se s 1200° na 
700° a sytí se sírnými parami, které po- 
blíže kychty musí se spáliti na kysličník 
siřičitý, panujeť tam teplota asi 250°. 
Kysličník železnatý slučuje se s kysliční- 
kem křemičitým (Si0 2 ) na křemičitan 
železnatý (Fe 2 Si0 4 ), který s kysličníkem 
vápenatým, vznikajícím rozkladem uhli- 
čitanu vápenatého, dává strusku. Sou- 
časně neokysliČenou částí sirníku želez- 
natého mění se vyredukovaná kovová 
měď a kysličník mědný v sirník mědný 
a poskytuje se sirníkem železnatým ká- 
men. Tento odděluje se od strusky čá- 
stečně již v peci v úrovni forem, úplně 
však až v představené nádrži, do níž ka- 
palná směs se z pece vypouští. 

II. Zpracování mědného ka- 
mene na surovou měď. Dříve 
mědný kámen zahříval se zpravidla za 
přístupu vzduchu, až ztratil skoro vše- 
cku síru, a vzniklý kysličník mědný re- 
dukoval se v plamenné nebo šachtové 
peci, při čemž z ještě zbylých sírníků 
vzniklý tenký kámen (nazvaný tak po- 
dle toho, že na povrchu taveniny obje- 
vuje se v podobě tenkého povlaku) chrá- 
nil měď před oxydací. Jinak používá se 
výhradně t. zv. reakčního pražení, při 
kterém kámen vypraží se pouze částečně, 
načež vzniklý kysličník mědný (Cu 2 0) 
přivede se k reakci s neokysličeným 
ještě sirníkem mědným (Cu 2 S). Proces 
lze provésti v peci plamenné nebo v kon- 
vertoru. a) Reakční pražení v peci pla- 
menné. Částečnou oxydaci mědného ka- 
mene na kysličník mědný a jeho rozklad 
sirníkem mědným lze prováděti v téže 
peci nebo odděleně. Při prvém (anglic- 
kém) způsobu velkokusý, vysokoprocent- 
ní (obsahující asi 70% mědi a 5 — 10% 
železa) mědný kámen vpraví se volně do 
plamenné pece s křemennou nístějí a 
podrobí se procesu skládajícímu se ze 
čtyř etap: 1. roztavení spojené s částeč- 
nou oxydací, 2. částečné provedení re- 
akce, 3. její dokončení, 4. ztruskovatění 
znečištěnin, z nichž každá trvá asi 6 ho- 
din. 1. Zahřívá se zvolna při otevřených 
dveřích pece až k změknutí náplně a 
pak, když tento stav trval již určitou 
dobu, až k roztavení kamene, který 
v kapkách padá dolů a při tom se čá- 
stečně účinně oxyduje. 2. Reakce, která 
začala již při tavení, nechá se probíhati 
dále ještě za přístupu vzduchu, při čemž 
vznikající kysličník siřičitý míchá tave- 
ninu (přivádí ji k varu), struska z větší 
části se stáhne a takto postupuje se dále, 
až var přestává. Nato zahřívání se poně- 
kud zmírní, takže na vytavené černé 
mědi ještě v podobě tenké kůry plovoucí 


sírník mědný ztuhne v pevný povlak, 
který je však ustavičně protrháván kys- 
ličníkem siřičitým. 3. Když oxydace byla 
takto podporována, přeruší se náhle za- 
stavením přístupu vzduchu, tím že se 
dveře pece uzavrou. Současným zvýše- 
ním topení kysličník mědný rozpustí 
se v již vyredukované mědi, takže 
v jemném rozptýlení jeho reakce se sír- 
níkem mědným proběhne do konce. 4. 
Za dalšího zesilování topení kysličníky 
přejdou úplně v strusku, která se od 
mědi oddělí. Struska se stáhne a měď se 
vypustí do pískových forem až na malý 
zlomek, který se nechá v tenké vrstvě 
na dně nístěje, aby tato náhlým ochlaze- 
ním netrpěla. Získaný produkt obsahuje 
mnoho bublin. V peci schopné pojmouti 
3 — 8 t lze za 24 hodin z 70 — 75% kamene 
při spotřebě 60% paliva vyrobiti 50 — 60% 
mědi (97.5 — 98.5%) a 32—28% strusky 
s 20 — 40% mědi, která se zužitkuje při 
tavení koncentračního kamene. Prová- 
dí-li se pražení a reakce odděleně, část 
kamene vypraží se dokonale v otáčivých 
válcích, smíchá se s polovičním množ- 
stvím Čerstvého kamene a taví se za při- 
dání křemene jako struskotvorné látky. 
Způsob tento následkem větší rychlosti 
reakce vyžaduje k provedení procesu jen 
polovinu Času jako předešlý, spotřebuje 
se při něm asi o 25% méně paliva, po- 
skytuje o 10% více mědi a méně strusky. 
b) Provádění procesu v konvertoru. Při 
tomto způsobu (bessemerování mědi, 
Manhesův proces) roztaveným mědným 
kamenem s prostředním obsahem mědi 
(30—50% mědi a 40—24% železa) prohání 
se vzduch pod značným tlakem (600— 
700 mm rtuti). Při tom okysličuje se nej- 
dříve sírník železnatý na kysličník siři- 
čitý a kysličník železnatý, který s kys- 
ličníkem křemičitým přechází v strus- 
ku, později vzniká též kysličník mědný, 
který ihned podléhá reakci se sirníkem 
mědným. Teplo, které se těmito reakce- 
mi vyvine, stačí k udržení náplně v te- 
kutém stavu během celého procesu. 
Avšak aby ztuhnutí náplně (zamrznutí) 
se zcela určitě předešlo, plní se mědný 
konvertor tekutým kamenem přehřátým 
asi na 1100°. Mědný konvertor, který 
může býti proveden ležatě nebo (větši- 
nou) stojatě liší se od konvertoru, jehož 
se používá k bessemerování železa tím, 
že píšťaly (formy) k vhánění vzduchu 
pomocí dmychadel jsou umístěny na 
stranách nade dnem. Později začalo se 
používati vždy více a více mnohem 
trvanlivějšího vystlání zásaditého (mag- 
nesit). V posledním případě musí se 
k náplni přidati něco křemene (asi 10%); 
lze-li na místě dostati křemen, obsahu- 


Měň 


9 


Měď 


jící m. nebo vzácné kovy, získají se tak- 
to současně i tyto kovy. Lze takto z ka- 
mene vytěžiti asi 98% v něm obsažené 
m., obsahující asi 0.5 — 2% zneěištěnin. 
Zbytek přechází do strusky, jejíž množ- 
ství rovná se asi % — y K množství použi- 
tého kamene. Zpravidla kámen dává se 
do konvertoru po částech, po každém 
přidání prohání se konvertorem vzduch, 
až struska vyplave na povrch, která se 
po každé sleje. Takto se postupuje tak 
dlouho, až konvertor je naplněn oboha- 
ceným kamenem (obsahujícím asi 70 — 
75% m.) až asi po formy. Teprve teď 
provede se proces s celým obsahem kon- 
vertoru současně až do konce. Méně čistá 
konvertorová či bessemerovaná m. rafi- 
nuje se v plamenné peci, z čistší a hlav- 
ně vzácné kovy obsahující hotoví se ano- 
dy pro elektrolytickou rafinaci. Použí- 
vání konvertoru vyplácí se pouze při 
použití velmi objemného konvertoru 
(schopného pojmouti až 70 t). Menších 
konvertorů (3—5 t) používá se k zužit- 
kování odpadků slitin na m. a na kyslič- 
ní zinečnatý. Zavedení konvertorů v kra- 
jinách s vyvinutým lesním a pol. hospo- 
dářstvím stojí v cestě značná množství 
z konvertorů unikajících plynů, jež lze 
učiniti velmi těžko pro rostliny neškod- 
nými, jelikož se vyvinují náhle ve znač. 
množství a mají kolísavé složení. 

III. Rafinace černé mědi. 
V černé mědi obsažené znečištěninv 
(zpravidla v množství pouze do 2.5%, 
zřídka až do 12%), antimon, arsen, olovo, 
železo, kobalt, nikl, síra, vizmut atd., 
činí ji pro technické účely neupotřebitel- 
nou a ve větším množství působí rušivě 
při elektrolytickém zpracování vzácné 
kovy obsahující mědi. Odstraňují se (ra- 
finace) po roztavení oxydací vzduchem, 
v menším množství (do 1.5 t) v nístějích 
z písku a uhelné drti, se silně skloněnou 
formou k vhánění vzduchu pomocí dmy- 
chadla, ve větš. množství (do 3 t) v peci 
plamenné s dvěma píšťalami k vhánění 
stlačeného vzduchu, v množství ještě 
větším (až do 60 t) v plamenné peci 
s vlastním tahem s podtlakem 8 mm 
vodního sloupce. Při průchodu vzduchu 
taveninou unikají z ní znečištěnmy, je- 
jichž kysličníky jsou těkavé. Pro ostatní 
vznikající kyslič. mědný, který se rozpou* 
Ští v roztavené mědi, je přenašečem kyslí- 
ku. Jejich kysličníky slučují se s kyslič- 
níkem křemičitým, jímž je nístěj vystlá- 
na, na strusku, kt. se několikrát stáhne. 
Když znečištěniny jsou tak již odstra- 
něny, což se pozná na kůře, která zů- 
stane na železné tyči, která byla pono- 
řená do kovové lázně, začne roztavená 
měď za silného vývoje kysličníku siři- 


čitého silně vříti a stříkati, avšak když 
tento zjev přestane, neunikl ještě z ta- 
veniny veškerý kysličník siřičitý. Část 
jeho zůstane v ní absorbována, čímž vzo- 
rek takové mědi po ztuhnutí je plný 
bublin, které způsobují při chladnutí 
z mědi unikající kysličník siřičitý. Aby 
tento z lázně se odstranil, ponoří se do 
ní šťavnaté dřevo (polování, z angl. pole, 
tyč). Z dřeva se vyvinujícími vodními 
parami a plynnými produkty jeho suché 
destilace za živého varu lázně vypudí 
se z ní veškerý kysličník siřičitý, takže 
na konec z ní vyňatý vzorek po vychlad- 
nutí nevykazuje na lomu žádných bubli- 
nek. Měď obsahuje teď ještě kysličník 
mědný (6 — 8%), následkem čehož při ko- 
vání vznikaly by v ní trhliny. K redukci 
kysličníku mědného pokryje se kovová 
lázeň drobným uhlím a ponoří se do ní 
polovací tyč, až z ní vybírané vzorky, 
které se zkoumají na lomu a podrobují 
se kování za studená i za horka, pouka- 
zují na to, že veškerý kysličník mědný 
je již zredukován. Nato lázeň nechá se 
poněkud vyehladnouti a pak přečerpá 
se lžicemi, které mohou býti po případě 
poháněny strojem, do železných forem, 
pouze zřídka roztavená měd se do forem 
vypouští. Při příliš dlouho trvajícím po- 
lování (přepolování) kujnost mědi opět 
klesá, jelikož při tom stopy kysličníků 
cizích kovů, které zpravidla nepůsobí 
příliš rušivě na kujnost mědi, redukuji 
se na kov, který se slévá s mědí a ji 
kazí. Odstraňování znečisťujících kovů 
a kysličníku siřičitého a redukce kyslič- 
níku mědného prováděla se dříve v Ně- 
mecku ve dvou oddělených procesech. 
Surová měď roztavila se v malé peci, 
opatřené formami pro vhánění vzduchu, 
po přerušení při přívodu vzduchu a po 
odstranění strusky povrch kovové lázně 
posypal se drobným uhlím, lázeň necha- 
la se poněkud vyehladnouti, načež na 
povrch nalila se opatrně voda, vzniklý 
měděný kotouč odstranil se dlátem a 
kleštěmi a takto postupovalo se, až celý 
obsah pece byl proměněn v měděné ko- 
touče. K odstranění v nich obsaženého 
kysličníku mědného vkládaly se v uhlí 
do podobných pecí, v nichž slaběji sklo- 
něnými formami vháněný vzduch zasa- 
hoval pouze uhlí, takže měď tála v re- 
dukční atmosféře a ztratila při tom veš- 
kerý svůj kyslík až na nepatrné stopy, 
Rafinaci získá se z 80—95% surové mědi 
99.3 — 99.8% měď rafinovaná. Při rafinaci 
vznikající struska obsahuje 35—45% m. 
Používá se jí při přetavování měděných 
rud na mědný kámen, někdy zpracuje 
se samostatně v peci šachtové. 

Dobývání a čištění mědi na 
cestě mokré. 


Měď 


10 


Měď 


I. Dobývání mědi, V dolech a na 
haldách větráním sírných rud a hutních 
produktů za přítomnosti vzduchu a vody 
tvoří se kovové soli obsahující roztoky 
(cementové vody), z nichž měď lze vy- 
srážeti kovovým železem (cementová m.). 
V chudých ( 5 % a méně mědi obsahují- 
cích) rudách a hutnických meziproduk- 
tech obsažená m. převede se uměle v sí- 
ran nebo chlorid, je-li hlušina v kyseli- 
nách nerozpustná, v uhličitan mědnato- 
draselný nebo v kyanid mědno-draselný, 
když hlušina v kyselinách se rozpouští, 
získané sloučeniny se vhodnými činidly 
vyluhují, louhy se vyčistí a m. se z nich 
vysráží. a) Příprava louhů. Uhličité rudy 
a vypražené sírníky lze loužiti 2 až 8% 
ammoniakální vodou, která ze vzduchu 
přibrala kysličník uhličitý. Řidčeji po- 
užívá se kyanidu draselného. 1. Přípra- 
va sulfátových roztoků. Přirozené nor- 
mální sírany (jako chalkanthit) louží se 
vodou, zásadité (jako brochantit) kyseli- 
nou sírovou. Velmi zředěné kyseliny ve- 
dle vody používá se též pro chalkanthit 
a pro m. obsahující sírné kyzy, v nichž 
obsažené sírníky několikaletým větrá- 
ním navlhčených rud na vzduchu (při- 
rozené cementování) nebo pražením na 
hromadách převedou se v síran. Praží-li 
se kyzy (na př. kyz mědný) v pecích za 
takových podmínek, aby se v síran pře- 
měnil pouze sírník mědný, nikoliv též 
sírník železnatý, nelze ani při krátkém 
trvání procesu zabrániti vzniku kyslič- 
níku mědného vedle síranu mědnatého. 
Tento nutno loužiti kyselinou sírovou 
o 52° Bé n, kyselým síranem železitým. 
Posledního lze použiti i pro nepražené 
sirné rudy, obsahují-li pouze jednodu- 
ché, nikoliv podvojné sírany. Kyslíkaté 
rudy lze loužiti též vodou za přítomnosti 
kysličníku siřičitého. 2. Příprava chlori- 
dových roztoků. Přirozený chlorid měd- 
natý (atakamit) louží se kyselinou síro- 
vou a z roztoku chloridu mědnatého 
sráží se mědí chlorid mědnatý. Kyslíka- 
tó rudy louží se kyselinou solnou, často 
za přidání chloridu železnatého. Ještě 
něco mědi obsahující zbytky nechají se 
po několik měsíců ležeti ve vlhku, louží 
se opět, což se ještě opakuje. Hunt a 
Douglas připravují chlorid železnatý až 
v roztoku ze síranu železnatého a chlo- 
ridu sodného. Měď udržuje se v roztoku 
jako chlorid mědnatý, který při pozděj- 
ším srážení spotřebuje málo železa. Pro- 
ces hatí se tvořením se nerozpustných 
zásaditých solí železa. Tomu zabraňují 
Sterry a Hunt tím, že rudy louží kyse- 
linou sírovou, k roztoku přidají chlorid 
železnatý, měď srazí kysličníkem siřiči- 
tým jako chlorid mědný, při čemž se 
získá opět kyselina sírová, a chlorid 


mědný rozkládají železem v měď a chlo- 
rid železnatý, jehož se opět použije. Kyzy 
a kyzové výpalky (též mědné kameny a 
černá měď, mají-li se z nich získati 
vzácné kovy) podrobují se nejčastěji 
chlorovacímu pražení za přidání kuch. 
soli nebo soli odklizové. Provádí se to 
na hromadách, většinou však v pecích. 
K tomuto účelu používá se pecí muflo- 
vých, které pojmou 25 t rudy, pecí šach- 
tových s několika kruhovými nístěji a 
mechanicky otáčenými michadly, v pod- 
statě pozměněn, pecí Herreshoffových, 
které za 24 hodin mohou poskytnouti 
33 — 45 t výpražků. Osvědčil se též způ- 
sob Buddeusův, při kterém pecí prohání 
se ze spoda stlačený vzduch. Náplň na- 
chází se v peci na roštech ve třech nad 
sebou se nacházejících vyzděných želez- 
ných válcích, které lze takovým způso- 
bem vyměňovati, že čerstvě naplněný 
dává se do pece nad jiný, jehož obsah 
je již skoro vypražený. Pražení ve válci 
nově vloženém zavede se vzduchem, za- 
hřátým ve válci již déle v peci se na- 
cházejícím. Paliva není třeba. Z pece 
unikající plyny vedou se do věže, v níž 
stéká voda, čímž se získá 1.5 — 2 % neči- 
stá kys. solná. Z výpražků vylouží se 
nejdříve síran sodný vodou, načež se 
tyto louží dále v oddělených dřevěných 
nádobách solnou kyselinou z absorpční 
věže a kyselým louhem, který zbývá po 
srážení mědi, a na konec propláchnou 
se ještě vodou. Vyluhované zbytky při 
zpracování výpalků sírných kyzů (pur- 
purová ruda) se aglomerují nebo brike- 
tují a po vyžíhání zpracují ve vysoké 
peci na železo, b) Čištění a srážení louhů. 
Mědné louhy mohou obsahovati nejrůz- 
nější zneČiŠtěniny, které by při srážení 
částečně dostávaly se do mědi nebo zne- 
snadňovaly její vyloučení. Proto železo, 
arsen a antimon odstraňuje se z louhů 
obyčejně vápenným mlékem nebo kyslí- 
katými nebo uhličitými měděnými ru- 
dami za současného vhánění vzduchu 
do horkého louhu. K srážení stříbra při- 
dává se jemně rozmělněná želez, houba, 
čímž se vyloučí asi 19% železa s 80% 
stříbra, nebo srazí se asi 6% mědi siro- 
vodíkem, čímž do sraženiny přechází též 
největší část stříbra; stříbro a zlato sráží 
se jodidem sodným. Volný chlor, který 
by vadil při elektrolyse, váže se v otá- 
čivých rourách na měděné piliny. Srá- 
žení mědi z vyčištěných louhů provádí 
se zřídka sirovodíkem, většinou odpad- 
ky železa (cementování). Kujné železo 
účinkuje energičtěji a dává měď ve for- 
mě snadněji promývatelné. Dobře je při- 
dati něco koku, který s železem tvoří 
galvanický článek. Louhy (nejlépe hor- 
ké) nechávají se obíhati ve skřínkách 


Méd 


11 


Měd 


z cementovaného zdivá nebo dřeva nebo 
míchají se se železem. Zvláště účinná je 
železná houba, která se získá redukcí 
vyluhovaných zbytků uhlím v peci pla- 
menné za nízké teploty. Železem sraže- 
ná měď obsahuje rudní částice, zásadité 
soli železa, kys. křemičitou, tuhu, žele- 
zo, arsen, antimon, vizmut a čistí se 
promýváním v rourách, v otáčivých sí- 
tech nebo v pecích, čímž se získá pro- 
dukt obsahující 70 až 90% mědi. Čistější 
cementová měď přetaví se na černou m., 
méně čisté druhy za přidání sírných 
sloučenin nejdříve na mědný kámen. 
Pilinami lze z 140 — 150° horkých louhů 
vyloučiti podle údajů některých odbor- 
níků měď Čistou. Účinné jsou v dřevě 
obsažené polysacharidy. Elektrolytické- 
ho srážení používá se na různých mí- 
stech. Používá se kysel, sírovou okyse- 
lených, někdy horkých louhů a používá 
se nerozpustných anod z grafitu, olova, 
ferrosilicia nebo magnetitu. Magnetit 
osvědčil se zejména ve velkých závodech 
v Chuquicamatě (Chile). 5% mědi a 2.5— 
3.5% volné kys. sírové obsahující louh 
prochází stupňovitě postavenými beto- 
novými káděmi, vystlanými dehtovou, 
křemennou n. žulovou směsí. Proudem 
13.000 amp. a při napětí 2—3 volt na 
elektrodách vyloučí 1 kilowatthodina až 
0.45 kg mědi na měděných katodách, při 
čemž proudu využitkuje se 90%, obsa- 
huje-li protékající louh ještě 1.5% mědi 
vedle 8 — 9% kyseliny sírové. 

II. Rafinace na mokré cestě. 
Rafinace černé mědi na mokré cestě pro- 
vádí se výhradně elektrolyticky a spo- 
čívá v tom, že učiní-li se surová měď 
v kyselém roztoku modré skalice ano- 
dou, část znečištěním zůstane na anodě 
a nejvýše od ní odpadne (anodické 
bahno), jiná sice rozpouští se spolu 
s mědí, avšak z roztoku se na katodě ne- 
vylučuje, nestane-li se elektrolyt cizími 
kovy příliš koncentrovaným, roztok ko- 
lem katody neochudí se příliš na měď a 
není-li katodická hustota proudu příliš 
veliká. Elektrolytická rafinace mědi jest 
zvláště hospodárná, obsahuje-li surová 
měď vzácné kovy, které přecházejí do 
anodického bahna a jejichž prodejem 
v mnoha případech lze uhraditi náklad 
takovéto rafinace; elektrolytická rafina- 
ce je nezbytná, obsahuje-li surová měď 
vizmut, arsen, nikl a jiné kovy, které na 
suché cestě odstraniti se nedají, nebo 
aspoň ne úplně. Anodám pro elektrolytic- 
kou rafinaci dává se tvar desek, které 
mají tlouštku 4 cm a rozměry 80X60 cm. 
Zhotovují se vyléváním mědi do želez- 
ných forem přímo z konvertoru nebo 
z velkých tavících pecí, vystlaných zá- 


saditě. Jsou 150 — 225 kg těžké. Věsí se 
v kádích, jejichž dva podélné okraje po 
celé své délce jsou opatřeny vedení elek- 
třiny zprostředkujícími latěmi dvěma svý- 
mi ozuby obyčejně tím způsobem, že jeden 
ozub spočívá přímo na elektřinu přivá- 
dějící lati na jednom okraji kádě, 
kdežto ozub druhý spočívá na proti- 
lehlém okraji kádě se nacházející lati 
isolovaně. Každá anoda je obklopena po 
obou stranách ve vzdálenosti asi 3 cm 
dvěma poněkud většími katodami, 0.5 — 1 
mm silnými plechy z elektrolytické mědi 
se zakulacenými okraji, takže se dají po- 
věsiti na měděné tyče, jimiž se věsí na 
okraje kádě, a to isolovaně na opačné 
straně než anody. Anody (6 — 21) a kato- 
dy (7 — 22) jsou tedy zapojeny ve tvrdým 
olovem vybitých dřevěných skřínkách 
nebo v dehtovaných betonových kádích 
vedle sebe (paralelně). Pouze ojediněle 
používá se zapojení všech elektrod téže 
lázně za sebou (sériově) tím způsobem, 
že mezi olověnou anodu na jednom konci 
a katodu z elektrolytické mědi na dru- 
hém konci kádě, které jediné jsou při- 
pojeny ke zdroji elektrického proudu, 
vkládají se v dřevěných rámech isolova- 
ně desky ze surové mědi ve vzdálenosti 
1 cm od sebe. Při průchodu proudu elek- 
trolytem stávají se na jedné straně ka- 
todami, na druhé anodami (mezielektro- 
dy, mezivodiče, střední desky), takže lá- 
zeň s n středními deskami představuje 
n — 1 článků. Elektrické dynamo, dáva- 
jící proud ohromné intensity a nízkého 
napětí, napájí několik set za sebou zapo- 
jených lázní. Lázně jsou rozděleny 
ve skupiny, z nichž každou koluje asi 
50° teplý elektrolyt samostatně. Elektro- 
lyt obsahuje asi 1.5—4% mědi a 8 — 16% 
volné kyseliny sírové, někdy též něco 
chloridu sodného nebo želatiny. Vytéká 
ze společné, poněkud výše postavené zá- 
sobovací kádě tolika žlaby, v kolik sku- 
pin jsou kádě rozděleny. Ze žlabů dostá- 
vá se zregulovatelnou rychlostí do 
prvních kádí jednotlivých skupin zespod. 
Z posledních kádí jednotlivých skupin 
vytéká žlaby do společné sběrné nádrže, 
odkudž stlačeným vzduchem dopravuje 
se zpět do zásobovací kádě. Anodické 
bahno hromadí se v sběrné nádrži. Zpra- 
vidla každý den vypouští se něco elek- 
trolytu a zpracuje se síran mědnatý n. 
elektrolysuje se použitím nerozpustných 
anod, aby se obnovil k rafinaci potřebný 
elektrolyt. V každé skupině kádí koluje 
elektrolyt odděleně, hnán zpravidla od- 
středivými pumpami. Při rychlosti obě- 
hu 40—21 l/m, hustotě proudu 100—250 
amp/m 2 a napětí na 0.26 — 0.30 volt na 


Měď 


12 


Medék R. 


elektrodách lázně lze proud využitkovati 
95—98 % (údaje vztahují se na paralelní 
zapojení elektrod). Katody vyměňují se 
každý 2. — 3., Často však až každý 15. den, 
anody každý 42. den. Anodické bahno 
odstraňuje se ze sběrné nádrže denně, 
z elektrolytických kádí při vkládání no- 
vých katod nebo anod. Získaná elektro- 
lytická měď je průměrně 99.95% čistá. 
Přetavuje se v plamenných pecích 
s pískovou nístějí, lépe v obloukových 
pecích pod struskovou pokrývkou. Ano- 
dické bahno zředí se v kádích vodou a 
pumpuje se do olověných sít, v nichž se 
zadrží úlomky anod. Dále lze je zpraco- 
vati na př. vařením se 75% kys. sírovou 
o spec. v. 1.83, promýváním a vysušením 
nerozpuštěného, stříbrem a zlatém obo- 
haceného zbytku, tavením se sodou a 
ledkem za několikanásobného vyměnění 
strusky, vyléváním měď obsahující sliti- 
ny zlata a stříbra v anody a elektroly- 
tickou rafinací těchto (Q* dobývání zla- 
ta). Ze zbylého elektrolytu lze získati 
pak měď cementováním. Obsahuje-li tato 
více než 2% vizmutu, učiní se anodou 
v roztoku kys. sírové a podrobí účinku 
elektrického proudu při velmi malé 
hustotě, zbylé bahno rozpouští se v hor- 
kých kyselinách a zředěním získaných 
roztoků vodou srazí se z nich zásadité 
soli vizmutu. 

Méda Filippo (* 1. 1. 1869 v Miláně), 
ital. politik, poslanec, vůdce katol. lid. 
strany; byl dvakráte ministrem. 

Medaile (franc. médaille), peníz, raže- 
ný jako upomínka na nějakou událost 
nebo k uctění nějaké osobnosti, ale pro 
oběh neurčený. Za římských císařů ra- 
zily se mince značné velikosti a s krás- 
ným okrajovým ozdobením, které se 
pouze dávaly darem. V době byzantské 
a v raném středověku takových mincí 
není. Kolem r. 1450 bylo umění zhotovo- 
vání medailí v rozkvětu v Itálii. Tyto 
nedosažitelně dokonalé m. mají na líci 
portrét, kdežto na rubu je obyčejně ale- 
gorie nebo výjev z náboženského života. 
Nejznámější výtvarníci, kteří se tímto 
uměním zabývali, jsou malíři Vittore 
Pisano, Marescotti, Matteo, Niccoló di 
Forzore Spinelli, Fillipino Lippi a j. Po- 
zději Benvenuto Cellini, Leone Leoni, 
Andrea Spinelli, Alessandro Césaři a j. 
Jedním z nejstarších německých medail- 
leurů snad byl Dúrer. Velkého rozma- 
chu dosáhlo toto umění v XIX. stol., kdy 
Francouzové vynikali zvláště v genro- 
vých scénách a krajinách. V novější 
době se razí m. ve formě mincí, na př. 
korunovační tolary, jubilejní dukáty a 
pod. Jiným druhem jsou odznaky, roz- 


dáváné k uctění a vyznamenání nějaké 
osobnosti (řády). 

MedaiUon (fr.), velká pamětní mince; 
v architektuře relief kruhovitý, sloužící 
k dekoraci fasád. V renesanční době 
byly oblíbeny m. s hlavami římských 
císařů. 

Medák, o* čmelák. 

Medakovió Danilo, PhDr. (1819—1881), 
srbský historik, tajem, knížete Michala. 

Medakovič Milorad (1824 — 1897), srbský 
historik, sběratel černoh. nár. písní, ta- 
jemník a vojvoda Černoh. knížete Dani- 
la, pozd. úředník ruské legace v Běle- 
hradě. Sp.: Istorija Crne Gore (1851), 
Vladíka Danilo (1896). 

Medal Václav, MUDr. (1850—1900), 
pražský lékař, řed. Spolku č. fer. osad 
a odborný spisovatel. 

Medardus, pseud. Jos. Jir. Koláře. 

Medardus, křesť. svátý, kol r. 500 v Sa- 
lency (Pikardie), t 8. VI. 560 jako biskup 
v Tanucii. Patron úrody. 

Medař Jan (f 1568), primátor na St. 
m. Pražském. (1555—57.) 

Medan Karel Vilém (* 1791 ve St. Ště- 
tině v Pomořansku), původně knihtiskař 
v Litoměřicích, od r. 1841 v Praze. Vy- 
dával Pražské Noviny. 

Médavy Jacques Randel de M., hrabě 
z Grancey (* 1655 v Chalancey, f 1725 
v Paříži), francouzský maršál. 

Meddáh (arab.), chvalořečník, umělec 
mimického vypravování, který žije z do- 
brovolných darů svých posluchačů. 

Médéa, m. v Alžírsku, 16.868 ob. Zbu- 
dováno z římských zřícenin. 

Médeia, dcera krále Aléta v Kolchidě; 
pomohla svým čarodějným kouzlem Ia- 
sonovi získati zlaté rouno a uprchla 
s ním. Byla však Iasonem zapuzena a 
pomstila se zavražděním jeho nevěsty a 
svých dvou dětí. 

Medek Jan (1874), č. malíř-krajinář. 

Medek Jaroslav (1893), č. spis., redak- 
tor v Praze. Sp.: Třetí bataillon (1929), 
Zvon padlých (1929) a j. 

Medek Martin (1538 — 1590), arcibiskup 
pražský, velmistr rádu Khžovníků s čer- 
venou hvězdou. 

Medek Rudolf (* 8. I. 1890 v Hradci Krá- 
lové), čes. spisovatel; byl učitelem, ve svě- 
tové válce zúčastnil se Čsl. odboje v Rus- 
ku a po návratu stal se generálem a ře- 
ditelem Památníku Osvob. Jako spisova- 
tel náleží k nejmladší generaci Moderní 
revue, v jejíž duchové oblasti pod jistým 
vlivem Jiřího Karáska ze Lvovic našel 
osobitější výraz v lyrickém pojetí pohan- 
ské romantiky. Ve válce stal se ideovým 
bardem národního cítění a románovým 
kronikářem čsl. válečné historie, v níž 
jaksi navazuje na Aloise Jiráska. Spisy: 


Medek R. 


13 


Měděnka 


Půlnoc bohů, 1912; Prsten, 1913; Zlatý 
věk, 1914; Zborov, 1918; Lví srdce, 1919; 
Dáma ve smutku, 1920; Dva hlasy, 1921; 
Blaník, 1921; O našich legiích..., 1921; 
Do nejkrásnější země 
světa, 1922; Živý kruh, 

1923; Voják a bůh Dio- 
nysos, 1925; Česká pouť 
do Itálie, 1925; Láska 
a smrt, 1925; První bás- 
ně, 1927; Kolja Mikulka, 

1927; Lístky z Francie, 

1929; Milovaní básníci, 

1926. Největším dílem 
jeho je však dokumen- 
tární románová penta- 
logie Anabase, sestávající z románů Ohni- 
vý drak, 1921; Veliké dni, 1923; Ostrov 
v bouři, 1925; Mohutný sen, 1926; Anabase, 

1927, k nimž připíná se též váleč. tragedie 
Plukovník óvec, 1928. Mimo to napsal 
řadu publikací vojenských, mezi nimi pa- 
mětihodný Rád čsl. vojska na Rusi, 1919, 
a básní příležitostných. Lit.: J. Krecar, 
Počet z víry a pochyb, 1925; K. Sezima, 
Krystaly a průsvity, 1929. 

Medek z Krymlova Václav, též Medula- 
nus nebo Písecký (f 1567), č. učenec, 
mistr svob. umění a profesor matema- 
tiky. Od r. 1537 konšel, pak primátor 
hl. m. Prahy. 

Medellin, hl. m. dep. Antioquia v jiho- 
amer. rep. Kolumbii, 86.641 ob. (1923). 

Medelpad, les. kraj ve švédsku, při zá- 
livu Botnickém. III. m. Hámosand. 

Medelsky Karoline (* 20. V. 1880), něm. 
herečka. 

Medem Vladimír Davidovič Í1879— 1923), 
rus. revolucionář, germanofil; za svět. 
války žil ve Varšavě, pak odjel do 
Ameriky, kde redigoval žid. list „Vor- 
wárts“, pravosocialist. směru. Dokumen- 
tární ceny jeho dva sv. Vzpomínek. 

Medem, 1. přítok dol. Labe, 45 km dl. 

Měděná doba, v archeologii, přechod 
neolitické doby k d. bronzové (asi 4000 
let př. Kr.), kdy začalo ee užívati mědi 
místo kamene, zprvu ve stavu surovém, 
později též tavením a formováním 
(v Egyptě, Před. Asii a Evropě). 

Měděná čerň (černá ruda měděná), 
černý, zemitý nerost; tvoří ledvinovité 
povlaky, bývá též celistvý a vrostlý, 
černohnědý nebo modročerný, nelesklý, 
v Rudohoří, na Harcu a j.: jest směsí 
hydroxydgelů (o* kolloidy), manganu, 
železa a mědi. 

Měděná slída, Q* ehalkofyllit. 

Měděné barvy, měď obsahující minerál- 
ní barviva: kasselská, minerální, brém- 
ská, hamburská modř. Kysličník měd- 
natý, sražený z roztoku modré skalice 


sodným louhem, ponechaný účinku sod- 
ného louhu, až se stal dostatečně mod- 
rým, promytý a vysušený, stává se jako 
olejová barva v krátké době zeleným 
(brémská zeleň). Kuhlmannova zeleň, zá- 
saditý, často arsen obsahující chlorid 
mědnatý. — Svinibrodská, pařížská ze- 
leň, nejpěknější, avšak velmi jedovatá 
minerální zeleň, jest měďnatou solí ky- 
seliny octové a arsenité. Roztok arseni- 
tanů a sody srazí se za varu roztokem 
modré skalice a sraženina digeruje se 
se zředěnou kyselinou octovou, až na- 
stane krystalisace. Srážením roztoku kys- 
ličníku arsenitého, vinného kamene a 
modré skalice vápenným mlékem získá 
se brunšvická zeleň. Podle staršího způ- 
sobu sráží se roztok octanu mědnatého 
roztokem arsenitanu a sraženina nechá 
se ve styku s matečným louhem, až na- 
stane krystalisace (3—4 hod.). Přidáním 
sádry vzniká neuwiederská zeleň. — 
Srážením horkého roztoku modré skalice 
roztokem kysličníku arsenitého a sody 
v jiném poměru získá se Scheelova ze- 
leň. — Casselmannova zeleň jest slouče- 
ninou modré skalice s hydroxydem měd- 
natým a kysličníkem arsenitým. 

Měděné indigo (Covellin), cenná mědě- 
ná ruda, sirník mědnatý CuS, nachází se 
v tenkých, šesterečných tabulkách a 
v celistvých deskách, temně indigově 
modrý, kovově lesklý, tv. 1.5 — 2; nale- 
ziště: Sangerhausen, Dillenhurg, Vesuv, 
zvláště Chile, Bolivia, Luzón a ostrov 
Kawau u Nového Zeelandu. 

Měděnec, též kamnovec, nádoba, za- 
puštěná do horní části kuchyňských ka- 
men pro ohřívání vody. Dříve z měď. 
plechu, nyní z litiny, uvnitř emailovaná. 

Měděnec (německy 
Kupferberg), m. v Č. 
v Rudohoří, (1921) 
1011 ob., hl. Němců. 
Těžba mědi byla r. 
1860 zastavena. Po- 
blíže vrch Měděnecká 
Hůrka (903 m) s kap- 
lí a malachitovými 
jeskyněmi. 

Měděnice, ruský 
Měďnicja ob. na P. 
R., okres Iršava, 
721 ob. 

Měděnka, zásaditý octan mědnatý, 
vzniká působením kyseliny octové na 
měď za přítomnosti vzduchu. Modrá mě- 
děnka Cu(C2H 3 0 2 )2. Cu(0H) 2 .5H 2 0 vyrábí 
se v jižní Francii (francouzská mě- 
děnka) z vinného mláta, v němž pro- 
bíhá octové kvašení a z mědi. Při výrobě 
zelené (německé, anglické) měděnky, 
Cu(C 2 H 3 0 2 )o . 2Cu OH)» používá se kyse- 



Rudolf Medek. 



Znak města 
Měděnce. 


Měděnka 


14 


Medici 


liny octové. Odpařením roztoku měděnky 
v kys. octové zbývá neutrální (destilovaný) 
octan měďnatý, který lze připraviti též 
ze síranu měďnatého a olověného cukru 
nebo octanu draselného. Měděnky po- 
užívá se v barvíř. a při tisku kartounů, 
jako olejové a vodové barvy, při výrobě 
jiných měděných barviv, při pozlacová- 
ní, při léčení kulhavky a j. — Na mědě- 
ných nebo mosazných předmětech se tvo- 
řící zelený povlak není vždy měděnkou 
(ač se často tak nazývá), nýbrž zpravidla 
zásaditým uhličitanem nebo chloridem 
měďnatým. 

Měděný plech, vyrábí se kováním a 
válcováním. Ze silných měděných desek 
kováním za horka získají se desky 
o tlouštee asi 15 mm, které se pak vy- 
vál cu jí na plech určité tloušťky. Pro jisté 
účely vyrábí se měděný plech též elektro- 
lyticky. Měděného plechu používá se 
k výrobě nádob, k pokrývání střech, 
k pobíjení lodí, k výrobě kotlů, pánví, 
rour atd. 

Meder, obce na Slov., a* Velký M., 
Slovenský M. 

Meder Josef, PhDr. (* 1857), řed. vid. 
Albertina a něm. uměl. historik. 

Mederč (Megyercs), o. na Sl., okr. Ko- 
márno, 1514 ob. (427 čs.). 

Medevi, lázeň. m. ve Švédsku u jezera 
wettemského. Prameny radiové. 

Medford, 1. m. v sev.-amer. státě Massa- 
chusetts, 39.038 ob. (1920), loděnice; 2. m. 
v sev.-am. státě Oregonu, 5756 ob,, v úrod- 
ném údolí Roque River. 

Medhurst Walter Henry (1796—1857), 
misionář a sinolog; působil na Malace a 
v Batavii. Přeložil Nový zákon do ma- 
lajštiny. 

Mědi kysličníky, sloučeniny mědi s ky- 
slíkem, odvozují se od jedno- a dvojmoc- 
né mědi. — Kysličník mědný (kuprooxyd), 
který přichází v přírodě jako minerál 
kuprit (červená ruda měděná), vzniká 
mírným zahříváním na vzduchu, spolu 
s kyslič. mědnatým zahříváním mědi 
nad 800°, připravuje se redukcí Fehlin- 
gova roztoku (Q*) cukrem hroznovým. 
Tvoří červené, pravidelné osmistěny, za- 
hříváním na vzduchu se oxyduje dále na 
kysličník mědnatý, jeho rozpouštěním 
v kyslikátých kyselinách vznikají měd- 
naté soli a kovová měď, rozpouštěním 
v kys. solné vzniká chlorid mědný (ku- 
prochlorid). Jeho bezbarvý ammoniakální 
roztok stáním na vzduchu následkem 
oxydace stává se modrým; skelnou tave- 
ninu barví rubínově červeně a jest obsa- 
žen v t. zv. měděném rubínovém skle. 
Z roztoku hydroxydu mědnatého v sil- 
ném sodném louhu sráží hydroxylamin 


za studená hnědožlutý, krystalický 
CuOH, který zahříváním mění se v ky- 
sličník mědný a stáním na vzduchu ry- 
chle se oxyduje v kysličník mědnatý. 

Mědi sfrníky, sloučeniny jedno- a dvoj- 
mocné mědi se sírou (kupro- a kuprisul- 
fidy). Sirník mědnatý, CuS, nachází se 
v přírodě jako temně modrý covellin 
(měděné indigo). Podobná látka, jíž se 
používá jako malířské modři (olejová 
modř), získá se zahříván, mědi se sírou. 
Sirovodík sráží z roztoků mědnatých solí 
černou sraženinu, která zahříváním se 
sírou v proudu vodíku přechází v čer- 
nošedý, krystalický sirník mědný. Tento 
vzniká též hořením mědi v sirných pa- 
rách a v přírodě nachází se jako mine- 
rál chalkosin (leštěnec měděný). Jiné dů- 
ležité rudy měděné sluší pokládati za 
siroželezitany (sulfoferrity) mědné, odvo- 
zované od hypotetické kys. sulfoželezité 
Fe(SH) 3 , na př. bornit Fe(SCu) 3> chalko- 
pyrit (kyz měděný) CuFeSa a vzácnější 
barnhardtit CmFeaSs. 

Mediace, o* mediateur. 

Medianta (střední tón), v starší nauce 
o harmonii tercie základ, tónů, na př. 
v C-dur: e; submedianta, tón, který leží 
pod m. (zde tedy d). 

Mediáš (rumun. Medias), m. v Sedmi- 
hradsku (od r. 1921 rum.), 10.124 ob. (1921); 
sklárny, koželužny, textilní továrny, 
smaltovny. 

Mediateur (fr., zprostředkovatel), v prá- 
vu mezin. mocnost, kt. hledí vyjedná- 
váním odstranit spory mezi dvěma jiný- 
mi mocnostmi. 

Mediatisovati (lat.), dosud samostat- 
ný stát podříditi nějaké jiné vládě. Me- 
diatisování, nazývali se v Německu kní- 
žecí rodiny, jejichž panství bylo rýnským 
spolkem r. 1806 podrobeno jinému státu 
a v širším smyslu také knížata, která 
teprve po zániku staré německé říše 
ztratila svoji samostatnost. Mediatní 
konsistoř, konsistoř dosazená vrchností 
k dohledu církve; mediatní města, kdysi 
k jedné vrchnosti patřící města. 

Mediatní (novolat., prostředně), nazý- 
valy se v staré německé říši (až 1806) na 
rozdíl od immediatních (o*) takové vrch- 
nosti nebo statky, které nepodléhaly pří- 
mo císaři, nýbrž nějaké zems. vrchnosti. 

Medici, nejsi, šlecht, rod ve Florencii, 
zbohatlý v XIII. stol. obchodem. Zvláště 
vynikli: Cosimo de’ Medici (* 1389), zva- 
ný otcem vlasti. Zemřel r. 1464. Lorenzo 
il Magnifico (nádherný) (* 1. I. 1449), 
vnuk předešlého a Giuliano I. učinili 
z Florencie středisko umělců a učenců. 
Giuliano byl zavražděn r. 1478. Lorenzo 
upevnil svou moc a stal se neomezeným 
vládcem. Byl též básníkem. Zemř. r. 1492. 


Medici 


15 


Medlánky 


Lorenzův mladší syn stal se papežem, 
pode jménem Lev X. Cosimo I. byl pro- 
volán r. 1574 vévod. florenckým a uznán 
císařem. Dobyl Sieny. Vzdělán a učený, 
zal. proslulou obrazovou galerii. R. 1569 
byl mu udělen papežem titul velkovévo- 
dy toskánského. Rod medicejský vymřel 
r. 1737. Posledním byl neduživý Giovanni 
Gasto. Velkovévodství připadlo pak vé- 
vodovi Františku Štěpánu Lotrinskému. 

Medici (mediči) Giacomo, marchese del 
Vascello (od 1876) (1817—1882), ital. gene- 
rál, spolubojovník Garibaldiho. 

Medici, Viiia, na Monte Pincio v Římě, 
r. 1560 od Annibale Lippi zbudov. vila, 
zakoup. r. 1801 Francií jako sídlo Aca- 
démie de France á Roma. 

Medicína (lat.), O* lékařství. 

Medicinální vina, léčivá, nefalšovaná 
vína (tokajské, sherry, malaga, portské). 

Medlč Danilo (1844 — 1879), chorvat. 
básník. Vyd. Različite pjesme prvog doba 
Danila Mediča (1873), Pesme drugog 
doba a j. 

Medič Mojo (* 1855), chorv. prof. přír. 
věd, popul. odbor, spisovatel. 

Médie, starov. horn. země mezi mořem 
Kaspickým a Mesopotamií. Médové byli 
vyznavači učení Zoroastrova a stateční 
bojovníci. Jejich řeč byla příbuzná se 
starou perštinou. — Říše médská vznik- 
la kol r. 630 př. Kr. R. 612 př. Kr. vyvrá- 
til médský král Kyaxares ve spojení 
s Babyloňany Ninive. Jeho syn Astyages 
byl r. 550 př. Kr. poražen Kyrem perským 
a jeho říše připojena k Persii. 

Medik (lat.), posluchač lékařství. 

Medikamenty, (lat.), o* léky. 

Mědikovectvi, řemeslné zpracov. mědi 
na předměty užitkové (roury, kuch. ná- 
činí, kotlíky, průmysl, potřeby a p.) ko- 
váním z měď. plechu. Bylo známo již 
starým Asyřanům, Římanům a Rekům. 
Umělé m., jehož předmětem výroby jsou 
předměty ozdobné (svícny, kandelábry, 
různé tepané ozdoby, i sochy velkých 
rozměrů), obecně zv. měditepectví, zvi. 
v Orientě, Indii, Persii a již. krajích bal- 
kánských doznalo velké výše a pověsti. 

Medikus (lat.), lékař. 

Medína (Medínet en-Nebí, město pro- 
rokovo), poutní město v arabském král. 
Hedžasu, asi 10.000 ob., na sopečné rovi- 
ně Stř. Arábie, konečná stanice Hedžas- 
skó dráhy. Leží v palmové oase. Slavná 
mešita z r. 1487 s hrobem prorokovým, 
jeho dcery a prvních nástupců. Čilý ob- 
chod. Medína byla 632 — 661 sídlem prv- 
ních kalifů. Od r. 1925 patří k Hedžasu. 
Arabská universita. 

Medina (midaina), tov. m. v severoam. 
státě New York, 6011 ob. 


Medina del Campo, m. ve špan. pro- 
vincii Valladolidu, 9191 ob. 

Medina de Rioseco, m. ve špan. prov. 
Valladolid, 4506 ob. Gotic. chrám, v okolí 
zemědělství. R. 1808 porazil zde francouz- 
ský maršál Bessiěres španělské vojsko. 

Medinal, o* veronál. 

Medina Sidonia, m. ve špan. provincii 
Cádizu, 7446 ob. (1925). 

Medina Sidonia, Alonzo Pérez da Guz- 
mán, vévoda (‘ 10. VIII. 1550, t 1615), šp. 
admirál. Poražen Angličany v námořní 
bitvě u Gravelines 1588. 

Medínet el Fa]]úm, m. v Egyptě, 44.000 
ob. (1917). Nedaleko zřícen, staroegypt- 
ského města Arsinoe. 

Medínet Hábu, staroegypt. zříceniny 
na 1. bř. Nilu. Jest zde chrám Thutmosa 
III. a hrobka Ramsesa III. Nedaleko jsou 
proslulé kolosy Memnónovy. 

Meding Oskar, pseud. Gregor Samarov 
(1829 — 1903), něm. romanopisec. Své poli- 
tické zkušenosti užil v Četných román. 

Medinger Wilhelm, PhDr. (*1878), ně- 
mecko-český politik a velkostatkář. Od 
r. 1920 senátor, něm. strany křesť.-soc.; 
předseda Něm. Ligy pro Svaz Národů a 
zástupce č. Němců v Meziparl. Unii. 
Sp.: Bóhm. Wirtschaftsgeschichte (1902), 
Agrarreform (1918). 

Mediňš Janis (* 1890), řed. Nár. Opery 
v Rize a lot. hudební skladatel. 

Mediňš Juozas (* 1877), lot. hud. sklad. 

Medio (it.), uprostřed; tedy medio-ob- 
chod, lhůtní obchod, který třeba realiso- 
vati do poloviny měsíce. 

Medio tutissimus ibis (lat.), Prostřed- 
kem půjdeš nejjistěji, t. j. střední cesta 
je nejlepší; citát z Ovida. 

Mediolanium, hl. m. keltského kmene 
Insubrů v Gallia Transpadana, r. 222 př. 
Kr. dobyto Římany, 303 — 402 po Kr. sídlem 
císařů, 452 zpustošeno Huny. a* Milán. 

Mediolanium Aulercorum, starov. m. 
záp .od Paříže, nyní Evreux. 

Mediolanium Santonum, starověké m. 
v Auquitanii, nyní Saintes. 

Mediomatrikovó, kelt. kmen v belgické 
Gallii, na středním toku Mosely, s hl. m. 
Divodurum (Matrici, nyní Mety). 

Mědiryt, mědirytectví, Q* graf. umění. 

Mediště, v úlu místo, kam včely uklá- 
dají med, o* úl. 

Meditace (lat.), přemýšlení, rozjímání. 

Měditepectví, umělé mědikovectvi, vý- 
roba ozdob, předm. z měď. plechu, 
mědikovectvi. 

Medium, ve spiritismu prostředník 
mezi pomyslným světem (zemřelými) a 
jsoucnem. 

Medius (lat), střední; ž. rod media. 

Medlánky, o. na Mor., část zem. hl. m. 
Brna, 765 čs. ob. Vojenská střelnice. 


Mědlení lna 


16 


Mědnaté a mědné soli 


Mědlení lnu, výkon, jímž se z vlákna 
odstraní dřevovina. 

Medlešice, o. v Č., okr. Chrudim, 494 
č. ob. 

Medlice, o. na Mor., okr. Mor. Krum- 
lov, 437 čs. ob. 

Mědlice, přístroj k mědlení lnu. o* 
trdlice. 

Medlín Jan Nep. (1759—1837), farář 
v Dolním Slivně, pozd. probošt u sv. 
Víta a homil. spisovatel. 

Medlov (Módlau), ms. na Mor., okr. 
Mikulov, 783 ob. 

Medlov (Meedl), o. na Mor., okr. Štern- 
berk, 1395 ob. 

Medlov, o. na Mor., okr. Kroměříž, 384 
ěs. ob. 

Medlovice, o. na Mor., okr. Kyjov, 456 
ěs. ob. Lomy. 

Medlovice, o. na Mor., okr. Vyškov, 
410 čs. ob. 

Medňanský Martin (1840 — 1899), slov. 
spisovatel, farář v Beckově, jeden z těch 
málo katolických spisovatelů, kteří byli 
zastánci československé jednoty. Psal 
básně, besídky, cestopisy, novely česky 
i Slovensky a marně se usiloval navrá- 
titi svou pomaďarštěnou zemanskou ro- 
dinu slov. národu. Kromě dvojsvazkové 
Poezie Dušana Sávy Pepkina (1876), což 
je jeho pseud., nevyšlo od něho nic kniž- 
ně, ale po Časopisech a kalendářích je 
mnoho jeho prací původních i překladů. 
Od r. 1882 do 1885 redigoval kalendář 
Pútnik svátovojtešský. 

Mědnatá břidlice, černá, bituminesní 
slídová břidlice, uložená v spodní části 
permského útvaru. Ačkoliv mívá tloušť- 
ku pouze 0.5 — 0.6 m, rozprostírá se velmi 
pravidelně po největší části středního 
Německa. Byla nazvána podle malého 
množství v ní obsažených měděných 
rud. M. b. obsahuje 8 — 20% bitumenu, po- 
cházejícího z uzavřených zbytků ryb 
rodu Palaeonicus a Platysomus a lístků, 
větví a stébel rostliny Walchia a cypři- 
šovité rostliny Ullmannia. Měděné rudy 
nejsou v břidlici rozděleny pravidelně, 
takže na mnoha místech jich dobývání 
se nevyplácí; pouze spodnější, až 15 cm 
mocné uloženiny (jakož i sousední části 
zechsteinového konglomerátu, t. zv. pí- 
sečné rudy) obsahují 2—3% mědi. M. b. 
dobývala se dříve (již od XII. stol.) na 
mnoha místech, dnes pouze u Mansfel- 
du, Eislebenu a Gerbstedtu. V Spessartě 
u Bieberu m. b. jest zastoupena vláčnou 
bituminesní hlínou, která obsahuje ještě 
méně měděných rud než pravá m. b. 

Mědnaté a mědné soli. Soli jednomoc- 
né mědi, mědné soli (kuprosoli) připra- 
vují se většinou redukcí mědnatých solí; 
jsou bezbarvé, žluté nebo červené, větši- 


nou málo stálé. Soli dvojmocné mědi, 
mědnaté soli (kuprisoli) jsou obsaženy 
v četných minerálech; vznikají rozpou- 
štěním mědi, kysličníku a uhličitanu 
mědnatého v kyselinách, nerozpustné 
podvojným rozkladem. Vodnaté bývají 
modré nebo zelené, bezvodé bezbarvé n. 
žluté, ve vodě většinou se dobře rozpou- 
štějí. Zahříváním se snadno rozkládají. 
Draselný louh sráží z roztoků mědnatých 
solí za studená nejdříve zelenou zásadi- 
tou sůl, později modrý hydroxyd mědna- 
tý, který zahříváním nabývá barvy čer- 
né. Ammoniakem způsobená sraženina 
rozpouští se v nadbytečném ammoniaku 
barvou temně modrou (lazurovou) za 
vzniku komplexních sloučenin ammoni- 
akových. Ferrokyanid draselný způsobu- 
je v roztocích mědnatých solí hnědou 
sraženinu ferrokyanidu mědnatého, siro- 
vodík hnědočernou sraženinu sirníku 
mědnatého. Zinek, železo, olovo a fosfor 
vylučují z roztoků mědnatých solí kovo- 
vou měď. Mědnatých solí používá se 
v průmyslu (barviva) a v lékařství. Arse- 
nitanem mědnatým jest Scheeleova a 
svinibrodská zeleň. Octan mědnatý 
(měděnka) Cu^HaOa^ vzniká rozpuště- 
ním kysličníku nebo uhličitanu mědna- 
tého v kys. octové nebo podvojným roz- 
kladem síranu mědnatého a octanu olov- 
natého. Tvoří modrozelené krystaly s 1 
mol. krystalové vody, používá se ho jako 
malířské barvy a k přípravě schwein- 
furtské zeleně. O zásaditých sólech měd- 
natých a* měděnka a měděné barvy. Bo- 
ritan mědnatý CuB 2 0 4 lze připraviti slé- 
váním kysličníku mědnatého s desetiná- 
sobným množstvím kysličníku boritého 
v podobě modrých, jako karborundum 
tvrdých jehel. Zelený boritan mědnatý 
(borová zeleň) připravuje se srážením 
síranu mědnatého roztokem boraxu (0*). 
Bezvodý chlorid mědnatý CuCl 2 vzniká 
v podobě žlutohnědé látky zahříváním 
mědi v plynném chloru nebo kysličníku 
mědnatého v chlorovodíku, s 2 mol. kry- 
stalové vody; krystaluje z horkého rozto- 
ku kysličníku n. uhličitanu mědnatého 
v kys. solné v zelených, kosočtverečných 
hranolech. Bezvodá sůl rozplývá se na 
vzduchu, při čemž nabývá barvy zelené, 
rozpouští se snadno ve vodě, alkoholu a 
éteru. Z vodného roztoku chloridu měd- 
natého sráží se hydroxydem draselným 
zásadité chloridy mědnaté či oxychlori- 
dy. Tyto vznikají též účinkem vzduchu 
na měď ovlhčenou kys. solnou nebo roz- 
tokem chloridu ammonného n. sodného; 
objevují se proto velmi často na příbo- 
rech a nádobách ze stříbra nebo nového 
stříbra (zde vznikající zelený povlak na- 
zývá se nesprávně měděnkou). Používá 
se jich jako barev (brunšvická zeleň, o* 


Mědnaté a mědné soli 


17 


Mědnaté a mědné soli 


tněd. barvy). Oxychlorid CuCl 2 . 3Cu(OH)s 
nachází se v přírodě jako minerál ataka- 
mit. Chloridu mědnatého používá se v bar- 
vířství, v ohňostrojství a jako zkoumadla 
na zlato, ježto předměty z nepravého 
zlata barví se chloridem mědnatým čer- 
ně. — - Chlorid mědný CuCl lze připraviti 
na př. zahříváním roztoku chloridu měd- 
natého v zředěné kys. solné za přítom- 
nosti mědi. Vlitím skoro odbarveného 
roztoku do nadbytku studené vody srazí 
Be bílý prášek, který z kys. solné kry- 
staluje v Čtyřstěnech. Taje při 430°, na 
světle slunečním nabývá barvy mědi, na 
vlhkém vzduchu rychle zelená, při čemž 
mění se částečně v hydroxyd mědný, část. 
v chlorid mědnatýaměď. Zásaditého chro- 
manu mědnatého 2CuO . CuCrCh . 2H 2 0, 
který se sráží z vroucího roztoku chlori- 
du mědnatého chromanem draselným n. 
směsí dvojchromanu draselného a sody, 
používá se jako barvy. Jeho vyžíháním 
a vyvařením v kys. solné vzniká k po- 
tiskování tkanin používaná chromová 
čerň měděná. Jodidy mědi obsahují 1, 2, 
4 a snad i více atomů jodu na atom 
mědi. Nejsnadněji vzniká jodid mědný 
CuJ, na př. zahříváním roztoku mědnaté 
soli s jodidem draselným, s výhodou za 
přítomnosti kysličníku siřičitého. Je to 
bílý nebo slabě hnědobílý prášek. Z uhli- 
čitanů normál, uhličitan mědnatý CuCCh 
jest znám pouze v podvojných sólech 
s uhličitany alkalickými, na př. v uhli- 
čitanu mědnato-sodném Na 2 C0 3 - CuC0 3 . 
Nejznám. jsou však zásadité soli. Tyto 
srážejí se z roztoku síranu mědnatého 
uhličitany alkalickými a mívají různé 
složení (o* hornická, malachitová zeleň). 
Za zvláštních podmínek vzniká slouče- 
nina CuCOs . Cu(OH)a, kt. přichází v pří- 
rodě jako minerál malachit. Touto slou- 
čeninou jest též zelený povlak, který 
vzniká na vlhkém vzduchu na měděných 
a bronzových předmětech (plísta, patina). 
Působením roztoku dusičnanu mědnaté- 
ho na uhličitan vápenatý (křídu) pod 
tlakem vzniká modrá, rovněž v soustavě 
jednoklonné krystalující sůl 
2 CuC0 3 . Cu(0H) 2 , 

která v přírodě přichází jako minerál 
azurit (O*). Z dusičnanů jsou známy 
pouze dvojmocné mědi, dusičnany med- 
naté. Normální dusičnan mědnatý, 
Cu(N 0 3 ) 2 .6 H 2 0, krystaluje z odpařené- 
ho roztoku mědi nebo kysličníku měd- 
natého v kys. dusičné v temně modrých 
hranolech. Rozežírá kůži, rozpouští se 
snadno ve vodě, taje při 26°, s 3 mol. 
krystalové vody při 115°. Používá se ho 
v barvířství a v potiskování tkanin, 
k výrobě barev a kysličníku mědnatého, 
bronzování a ke kalení ocele na hnědo. 


Z fosforečnanů orthofosforečnany jsou 
známy pouze jako zásadité fosforečnany 
mědnaté xCU3(P0 4 ) 2 . yCuO. Tyto zelené 
nebo modré sloučeniny různého složení 
vznikají srážením roztoku siranu měd- 
natého alkalickými fosforečnany a na- 
cházejí se též v přírodě. Z pyrofosforeč- 
nanů mědnatých lze připraviti normální 
sůl CuoPjíO? a zásaditou sůl 

CutfP 2 0 7 .2 Cu(OH)a . 3 H 2 0. 
Metafosforečnany mědnaté nacházejí se 
v přírodě, na př. dioptas CuH 2 SiO* 
(smaragdově zelený) s vodou bohatší od- 
růdou chrysolkollem (modrozelený). Kře- 
mičitany mědnaté připravují se někdy 
úmyslně ve skle. Zahřejí-li se taková 
skla, vyloučí se z křemičitanu kovová 
měď, která zbarví sklo červeně (rubíno- 
vé sklo). Síran mědnatý (modrá skalice) 
CuS0 4 .5 HgO nachází se v přírodě ja- 
ko minerál chalkanthit, připravuje se 
však většinou uměle rozpouštěním mědi 
v horké, zředěné kys. sírové za přístu- 
pu vzduchu nebo rozpouštěním vypra- 
žených měděných rud resp. taveniny 
ve vodě, obsahující kys. sírovou a krysta- 
lisací ze vzniklého louhu. Surový síran 
mědnatý čistí se překrystalováním, když 
byl předtím v něm obsažený síran želez- 
natý okysličen v plamenné peci na ky- 
sličník železitý. Síran mědnatý tvoří 
blankytně modré krystaly o sp. v. 2.28, 
chutná kovově, reaguje kysele, v 100 d. 
vody rozpouští se ho při 10° 36.9, při 20° 
42.3, při 40° 56.9, při 80° 118, při 100° 
203.3 d. V alkoholu se nerozpouští. Na 
suchém vzduchu větrá na povrchu, při 
200° pouští vodu a stává se bílým, roz- 
kládá se teprve v silném žáru. Síranu 
mědnatého používá se v barvířství a 
v potiskování tkanin jako fixačního pro- 
středku při barvení bavlny substantiv- 
ními barvivý (ci* barvířství), v galvano- 
stegii, ke konservování dřeva, Vo balení 
ocele na hnědo, ve velkém množství 
k hubení rostlinných parasitů. Síran 
mědnatý byl znám již alchymistům. 
Bílý bezvodý síran mědnatý absorbuje 
dychtivě vodu, při čemž se barví modře. 
Používá se ho k důkazu vody v alko- 
holu. Působením kysličníku, uhličitanu 
mědnatého, alkalických uhličitanů nebo 
hydroxydů na roztok síranu mědnatého 
vznikají zásadité soli, které se nachá- 
zejí v přírodě a používají se též v barev- 
ném průmyslu. Malým množstvím am- 
moniaku vznikající namodralá sraženi- 
na zásaditého síranu mědnatého roz- 
pouští se v nadbytku amoniaku bar- 
vou temně lazurovou na roztok, který 
rozpouští celulosu a z něhož opatrným 
převrstvením alkoholem vylučují se vel- 
ké krystaly komplexní sloučeniny 


Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


2 


Mědnalé a mědné soli 


18 


Medvecký E. 


Cu(NH 3 ) 4 S0 4 . H 2 0, 

která při 150° ztrácí vodu a část amo- 
niaku a přechází ve sloučeninu 
Cu(NH 3 ) 2 S0 4 . 

Z kyanidů hnědožlutý kyanid mědnatý 
Cu(CN) 3 jest mnohem méně stálý než 
bílý kyanid mědný CuCN, který se sráží 
za horka z roztoku síranu mědnatého 
kyanidem draselným, v jehož nadbytku 
rozpouští se na komplexní kuprokya- 
nid draselný K 3 CU(CN) 4 , jehož roztok 
se sirovodíkem neeráží. — Ferrokyanid 
mědnatý, Cu 2 Fe(CN)o aq sráží se z roz- 
toků mědnatých solí ferrokyanidem dra- 
selným. Používá se ho k analytickému 
důkazu mědi a jako polopropustné 
membrány. 

Medník, součást květu, vylučující med 
(nektar) na přilákání hmyzu ke květu 
zvláštními žlázkami na dně květního 
lůžka, jež korunními nebo okvětními 
plátky bývá chráněno před deštěm. 
U některých rostlin (javoru, lomikame- 
nu) nejsou žlázky ukryty a poskytují, 
hlavně mouchám, dostatek potravy. 
U motýlokvětých a pyskatých jest med 
vylučován na dně delší n. kratší trubky 
zakryté korunními plátky tak, že hmyz 
musí býti dost silný, aby rozhrnul ko- 
runní plátky anebo míti dosti dlouhý 
sosák, aby k medové šťávě dosáhl. Vy- 
lučováním medové šťávy, někde vodna- 
té a bezbarvé, jinde husté a hnědé jako 
syrub, láká rostlina hmyz a používá 
jeho služeb k přenášení pylu. Medové 
žlázy vyskytují se i v nenápadných kvě- 
tech na příklad vrby a jívy a u jiných 
různých hmyzosnubných (entomofilních) 
rostlin. 

Medo Antun (* asi v polovině XVI. st. 
a f poč. XVII. stol. v Dubrovníku), filo- 
sof, spis. filosof, a matem, statí. 

Médoc, krajina ve Francii, na levém 
břehu Girondy. Jest známá vinicemi. 

Medojed (Mellivora Storr.), jezevcovitý 
dravec z čeledi kunovitých, s 32 zuby. 
Mellivora ratel, ratel 1 m dl., ve Stř. 
Asii a J. Africe, loví v noci malá zvířa- 
ta, živí se též medem. 

Medossavky (Meliphagidae), drobní 
ptáci, pěvci nádherně zbarvení se šídlo- 
vitým zobákem, poněkud zahnutým a 
čtyřklaným jazykem, kterým ssají med 
a sbírají hmyz z květů. Meliphaga auri- 
cornis v jižní Austrálii, Nectarinia fa- 
mosa v jižní Africe. 

Medová rosa, cukernatá tekutina, Ča- 
sem se objevující na listech rostlin jako 
malý poprašek neb vyskytující se v po- 
době malých kapek, nejčastěji za vlh- 
kých horkých let, obzvláště na lipách, 
jilmech a ořechových stromech. M. r. je 
rostlinám neškodná, i když se tam roz- 


šíří určité houby s černým myceliem. 
Hmyz se touto m. r. často živí. 

Medovina, opojný nápoj z medu, vody 
a koření; obsahuje asi 17% alkoholu n. 
cukru, mannitu, organických kyselin 
atd. Pije se dnes ještě v Rusku, Polsku 
a Vých. Prusku. 

Medový Újezd, o. v Č., okr. Rokycany, 
431 čs. ob. 

Medresa (arab.), původně druh uni- 
versity, kde se vyučovalo všem vědám; 
nyní se v nich vykládají jen vědy teolo- 
gické a právnické na podkladě koránu. 
Byly zřizovány při mešitách. Dnes vý- 
značná jest medresa v Káhiře. 

Médská zeď, 110 km dlouhý kamenný 
val s vodními příkopy, mezi Eufratem 
a Tigrisem, asi 37 km severně od Bag- 
dadu, zbudovaný Nebukadnézarem II. 
590 př. Kr. 

Medua, San Giovanni di M., srbsky 
Medva, příst. m. albánské, odkud po 
strastiplné pouti Albánií naloděny v r. 
1916 zbytky srbské armády a odvezeny 
italským loďstvem na Korfu. 

Medulanns, pseud. V. Medka z Krym- 
lova. 

Medulic, též Medola, Meldola, Andrija 
(1517 — 1582), chorv. malíř, žák Tizianův. 

Medulla (lat.), a* mícha, dřeň; m. oblon- 
gata, prodloužená mícha (o* mozek); m. 
ossium, dřeň kostní; m. spinalis, mícha; 

1 2 



Průřez míchou. 

1. zadní brázda, 2. centrální kanál, 3. sensitivnl 
kořen nervový, 4. zadní roh šedé hmoty, 5. bílá 
hmota, 6. šedá hmota, motorický kořen nervový, 
8. přední brázda, 9. míšní ganglion, 10. míšní nerv. 

medullární, mišní; rakovina medullární, 
měkký, buňkami bohatý tvar rakoviny. 
Meduňka, O* Melissa officinalis. 
Medusa, O* Gorgó. 

Medusa polypovitá, O* Scyphozoa. 
Medve, o. na Slov., okr. Dun. Středa, 
728 čs. ob. 

Medvecká Terezia, a* Vansová Terezie. 
Medvecký Eudevít, JUDr. (* 28. VII. 
1878 ve Zvoleni), slov. politik, advokát 
ve Zvoleni a nyní v Bratislavě, poslanec 
republ. strany. Před převratem se účast- 
nil živě politického a národohospodář- 


t 


Medvecký L, 


19 


Meeting 


Bkého života, dal podnět k zal. Ústred- 
ného družstva a stál při kolébce Sloven- 
ského deníka v Pešti. Po převratě byl 
členem revolučního NS. 

Medvecký Karol A. 

(* 10. VI. 1879 v Orav- 
ském Podzámku), slov. 
dějepisec, nyní prelát 
v Bojnicích; byl ta- 
jemníkem slov. Nár. 
rady a vládním refe- 
rentem pro kat. cirk. 
věci ve Šrobárově vlá- 
dě. Vydal Dějiny ka- 
tolictva na Slovensku, 

Detva, Církevné pomě- 
ry katolických Šlová- Karol A. Medvecký. 
kov na Uhorsku. Sto 
ludových balád, Andrej Kmet a jeho 
dielo a sestavil dějiny převratu na Slo- 
vensku, Slovenský prevrat, dosud 3 sv. 

Medvecký Samuel, JUDr. (1845—1896), 
slov. spisovatel a buditel, advokát ve 
Zvoleni, zasloužilý politický a národo- 
hospodářský pracovník. 

Medved Antun (1869 — 1910), slovinský 
básník, lyrik, kat. kněz; psal též dra- 
mata a novely. 

Medvěd, souhvězdí v okolí Velkého 
vozu. 

Medvěděv Anatolij Konstantinovič 
(1863 — 1921), rus. fysiolog. Byl prof. fy- 
siologické chemie na oděské univ. do 
r. 1901 a pak do r. 1921 řád. prof. sof. 
univ. Význač. díla: Ob otnošenij lejko- 
citov k postupleniju v krov někotorých 
veštestv (1893), Uber die Darstellung 
der Glycocholsáure aus der Rindergalle 
(1900) a j. 

Medvědí, Q* Ursidae. 

Medvědí jezero, jez. v Kanadě, lesy 
obklopené, 29.000 km 2 , 119 m n. m., až do 
června zamrzlé; přijímá četné řeky a 
vytéká Medvědí řekou do Mackenzie. 



Medvědí tlapy, módní obuv v XVI. st., 
plochá a nad prsty vydutá. 

Medvědica, 1. levý přítok středního 
Donu, délky 693 km, nesplavný, s množ- 
stvím ryb; — 2. levý přítok Volhy v mo- 
skevské oblasti, 267 km dl., splavná 
v délce 85 km. 

Medvědice, a* Arctostachylos. 

Medvědice (Nedwieditsch), o. v Č., okr. 
Litoměřice, 385 ob. 


Medvedja, ř. v Srbsku, levý díl Jabla- 
nice, jejíž složkou je opět Tularska Reka. 

Medvědovce, o. na P. R., okr. Muka- 
čevo, 478 ob. 

Medvídkové (Procyonidae), čeleď še- 
lem, výhradně amer., s typickými trhá- 
ky v čelisti; sem patří m. kočičí: panda 
(Ailurus fulgens F. Cuv.), s tmavočer- 
venou srstí na hřbetě, žije v Himalájích; 
kynžaku (Potos flavus Schreb.), s táhlým 
nemotorným tělem, v Brasilii a Peru; 
frett kočičí (Bassariscus astutus Lcht.), 
podobný malé lišce, živě zbarvený, v Me- 
xiku, Kalifornii atd. (v Mexiku nazýván 
cacamizli); mýval severní (Procyon lotor 
L.), žlutošedý, čilý, v Amer.; mýval již- 
ní (P. cancrivorus G. Cuv.), v Jižní Am.; 
nosál koati (Nasua rufa Desm.), v Amer., 
s ehobotnatě prodlouženým nosem. 

Medway (medwé), řeka v Anglii, vlé- 
vající se do zálivu temžského, 113 km dl. 

Medyn, město v Rusku (gub. Kaluga), 
5110 ob. (1926). R. 1812 zde zvítězili Ru- 
sové nad Poláky, spojenými s Francouzi. 

Medynek, O* Holcus. 

Medzany, o. na Slov., okr. Sabinov, 
513 čs. ob. 

Medzibrod nad Hronom, o. na Slov., 
okr. Březno n. Hronom, 1157 čs. ob. 

Medzllaborce, o. na Slov., okr. Humen- 
né, 1731 ob. 

Medzký Jaroslav, ps. Jos. Jar. Váni. 

Medžerda, nejv. řeka v severním Tu- 
nisu, 365 km dl.; pramení v Alžíru. 

Medžidie, m. v rum. Dobrudži, 6800 
bulh. a tur. ob. Mlýny, obchod obilní. 

Medžidie (arab.), zvi. tur. peníz po 100 
piastrech, neb stříbrný dvacetipiaster 
(jirmilik), též tur. vys. řád, zrušený 1920. 

Medžlis (arab., zasedání), shromáždě- 
ní, soud, konference, parlament. Medžlis- 
i-beledí, městská rada, medžlis-i-wukelá, 
ministerská rada. 

Meerane, m. v Sasku, 24.044 ob. (1925); 
význačný textilní průmysl. R. 1429 do- 
byto Husity. 

Meersburg, příst. m. v Něm., 1807 ob. 
(1925); vyniká starobylostí. Leží při se- 
verním břehu Bodamského jezera. 

Meerssen, m. v nizozemské provincii 
Limburku, 5113 ob. (1927). 

Meert Hippolit (1865 — 1924), nizoz. ja- 
zykozpytec a vůdce vlámského hnutí. 

Meester Eliza Johannes de (* 1860), ni- 
zozemský novelista; od r. 1903 redaktor 
časopisu Nieuwen Gids. Píše romány a 
povídky. 

Meeting (míting), v Anglii a Sev. Ame- 
rice shromáždění k poradě o veřejných 
záležitostech; též bohoslužby nábožen. 
sekty dissenterů, jejichž modlitebny se 
nazývají Meeting-houses. 



2 


Mefistofeles 


20 


Mehallet-el-Kobra 


Mefistofeles (Mefisto), jméno ďábel- 
ského průvodce doktora Fausta, skoro 
ve všech zpracováních látky faustovské. 
Vykládá se etymolog, jako Me-photo- 
philes (řec. nepřítel světla), ale též ji- 
nak. 

Mefitický (řec.), smrdutý, zapáchající. 

Mefitis, staroital. bohyně škodlivých 
par, zvláště sírových; ochránkyně proti 
nim. 

Megafon, hlásná trouba, dálkomluv, 
užívaný k zesílení zvuku hlasu, již 
r. 1878 vynalezený Edisonem. 

Megaklés, athénský archón, který dal 
povražditi přívržence vzbouřence Kyló- 
na, přes to, že se utekli do asylu. 

Megaklés, athénský politik, nepřítel 
Peisistratův; dal obnoviti chrám v Del- 
fách a získal většinu proti tyranidě 
athénské. 

Megalitické památky, společný název 
pro různé předhistorické stavby z vel- 
kých kamenů, nalézající se po celé 



Megalitické památky. 


zemi. Známy jsou t. zv. druidské chrá- 
my. Byly stavěny buď z důvodů nábo- 
ženských nebo vedle hrobů. 

Megalodontidae, čel. vyhynulých moř- 
ských mlžů se silnými miskami, s oblou- 
kovitě zakřivenými hl. zuby bez zubů 
vedlejších. Přicházejí od devonu k juře. 

Megalops, rod mořských ryb z řádu 
kostnatých (Teleostei), s obzvláště velký- 
mi šupinami a ústním otvorem nahoru 
posunutým. Tarpon (M. atlanticus) maso- 
žravá ryba z teplých vod amerického po- 



Megalops atlanticua. 

břeží, dosahující až 3 m délky. Bývá 
předmětem rybářského sportu. 

Megapolis, opevněné m. v Arkadii, za- 
ložené r. 371 př. Kr. Na jeho místě dnes 
ves Simano. 

Megander (zřečtěné Grossmann) Kaš- 
par (1495 — 1545), švýcarský reformátor, 
stoupenec Zwingliho. 

Megara, 1. hl. m. dórské krajiny Me- 
garidy. Bylo silně opevněno. Upadlo po 
válkách peloponéských. Nová Megara 
má asi 8000 ob. — 2. Megara Hyblaea, 
m. na vých. pobřeží Sicílie, severně Sy- 
rakus, založeno asi r. 725 př. Kr.; zná- 
mé svým medem. 

Megarls, krajina v Řecku mezi šijí 
Korintskou a Attikou. Její obyvatelé 
měli znamenitý chov ovcí. Hlavním mě- 
stem byla Megara. 

Megaron (řecký), hlavní síň starořec- 
kého domu s krbem. 

Megarská škola, řecká filosofická ško- 
la, založená Eukleidem z Megary. 

Megasptlaion, řec. klášter v Achaii, 
nedaleko zálivu korintského, založený 
ve IV. stol., částečně vystavěný v jesky- 
ni. Poutní místo. 

Megasthenés (kol r. 300 př. Kr.), řecký 
dějepisec; přišel jako syrský vyslanec 
do Indie a napsal Indika, hlavní dílo 
starověku o Indii. 

Megede Marie (* 17. IX. 1855), něm. 
spisovatelka, napsala četné novely a ro- 
mány. 

Megede Joh. Richard (1864 — 1906), něm. 
spisovatel. Náměty jeho děl jsou Čerpá- 
ny z východopruského prostředí. 

Megerle Hans Ulrich, Q* Abraham a 
Sancta Clara. 

Meggendorfer Lothar (1847 — 1915), něm. 
malíř; založil r. 1889 humor, časopis M. 
Blátter. 

Megnšar Frano, Dr. (1876—1916), slo- 
vin. zoolog, spis. rozprav a článků něm. 
i slov. o plžích, hmyzu a jeskynní 
zvířeně. 

Mehadla (římské Ad mediam), obec 
v Banátě (od r. 1921 rumunská), 2153 
většinou rumun. ob., starořímské zří- 
ceniny. Na blízku známé Herkulovy 
Lázně. 

Mehallet-el-Kobra (Mehallet-el-Kebír), 
m. v Egyptě, 45.355 ob. (1927), uprostřed 
bavlníkovitých plantáží. 



Méhari 


21 


Mechanika 


Méhari (ar.), zvi. rychlý druh afr. vel- 
blouda, hodící se hl. pro dlouhé cesty. 
Ubčhne až 100 km denně. 

Méharisté, franc. domor. vojsko na 
velbloudech, hl. na Sahaře a v Sýrii. 

Mehemed Alí paša (1827—1878), turec- 
ký vojevůdce, vlastně Karel Detroit; 
uprchl jako plavčík do Turecka a pře- 
stoupil k islámu. Vyznamenal se ve vál- 
ce krymské, se Srbskem a Černou Ho- 
rou. Dosáhl vysokých hodností vojen- 
ských. Jako vojenský velitel v Albánii 
byl zavražděn. 

Mehemed (Mohamed) Ali (1769—1849), 
místokral v Egyptě; vyvraždil Mame- 
luky r. 1811, podmanil Vahabity, 1821 
dobyl Nubie, Dongoly a Kordofánu. Po- 
vstal proti sultánovi a donutil ho, že 
uznal místodržitelství v Egyptě dědič- 
ným v jeho rodě. 

Mehemed paša Kiibrisli (1810 — 1871), 
turecký generál a státník, vzdělán ve 
francouzské armádě. Pracoval k ozdra- 
vění Turecka. Jeho žena Melek Hanum 
napsala vlastní životopis Třicet let v ha- 
rému. 

Mehemed Rydži paša Myterdžim (1809 
— 1882), turecký státník. Velkovezír 1873 
— 74. Překládal vojenská díla z franc. 

Mehlis Georg (* 1878), něm. filosof, zá- 
stupce novoidealismu, žák Windelban- 
dův. 

Mehoffer Józef (* 1869), p. malíř-por- 
tretista, prof. Akademie krakovské. 

Mehring Franz (1846 — 1919), něm. soc. 
a polit, spisovatel, činný v něm. straně 
sociálně demokratické. Ortodoxní mar- 
xista. 

Mehring Walter (* 1896), něm. žid. 
básník a spis.; básně: Evropské noci 
(1924), písně Kacířský breviář (1921), ro- 
mán Požár Paříže (1928), drama Kupec 
berlínský, provedeno Piscatorem v Ber- 
líně. 

Mehs (angl. mace, mes), čínská váha 
= 3.78 g, na Borneu = 2.485 g, na Cele- 
besu 2.486 g. 

Mehta, sir, Pherozešah Mervanji (1845 
— 1915), indický politik, advokát v Bom- 
bay. Ve světové válce podporoval účast 
Indie po boku V. Britanie. 

Méhul (meůl) Étienne Nicolas (1763 — 
1817), franc. hud. sklad., od r. 1795 člen 
Akademie, známý svojí operou Josef 
Egyptský. Vedle Cherubiniho nejvýznač- 
nější zjev v hudbě své doby. Napsal přes 
40 oper. 

Mehun sur Yěvre (meón síir iávr), m. 
ve Francii, dep. Cher., 5382 ob.; porculá- 
nový průmysl. 

Mehy (Méhi), o. na Slov., okr. Torna- 
fa, 615 ob. 


Měch, 1. nástroj ke způsobení proudu 
vzduchu (dmychadlo, dmuchadlo), po- 
užívaný kovářem, (m. jednoduchý způ- 
sobuje přerušovaný proud, nebo dvoji- 
tý s proudem vzduchu nepřetržitým) 
pro rozdmychání ohně. Pro týž účel 
v domácnosti malé ruční m. — 2. M. 
varhan, vhání vzduch do píšťal. — 
3. Jm. různých sítí v honitbě a rybo- 
lovu. — 4. M. plovací (Schwimmbalg, 
Schwimmsack), z nepromokavé látky, 
nafoukne se vzduchem, takže udrží dva 
muže nebo odpovídající jim váhu vý- 
zbroje. Užívá ho jezdectvo při přechodu 
přes toky, kde není mostů a nelze se bro- 
diti. Koně při tom plavou vedle měchů, 
jsouce drženi za otěže. Měchy lze též 
spojovati v prám, pro dopravu sedel a j. 

Méchain (mešén) Pierre Francois An- 
dré (1744 — 1804), fr. astronom. Zúčastnil 
se měření kvadrantu zemského poled- 
níku. 

Mechanická tkáň rotlin, o* Stereom. 

Mechanický (řec.), náležící k mecha- 
nice, strojový. Jednání je mechanické, 
když je vykonáváno, aniž je mu věno- 
vána pozornost anebo i bezděčně (mrká- 
ní oka při světelném podráždění) a proti 
vůli. — V přírodní vědě odvozuje me- 
chanický názor světový (Q*) všechno 
konání od slepě působících příčin (pro- 
tiklad: teologie). 

Mechanický ekvivalent světla, energie, 
kterou vysílá světelný zdroj o svítovosti 
1, (Q* světla měření) ve vzdálenosti 1 cm 
na kolmo ozářenou plochu 1 cm 2 za 1 
vteřinu ve formě druhu světla, pro kt. 
oko má největší citlivost t. j. zeleň 
o délce světelné vlny 0.55 ii. Pro takové 
světlo vysílané jednotlivým zdrojem byl 
by m. e. 0.0015 Wattů. Pro skutečné ob- 
vyklé světlo je m. e. mnohem menší a 
různý podle zdroje světelného. 

Mechanik, zhotovuje jemné modely, 
matematické a fysické nástroje (jemný 
mechanik). Automechanik oprav, auto- 
mobily. 

Mechanika, u hudebních nástrojů, ho- 
din a j. vnitřní zařízení, zvi. u varhan, 
orchestrionů a pod. 

Mechanika, nauka o síle a jejím pů- 
sobení. Dělí se na statiku, která pojed- 
nává o klidu hmot a dynamiku, jedna- 
jící o jejich pohybu. Čistě matematická 
nauka o pohybu nazývá se kinematika. 
Statiku lze považovati za zvláštní 
případ dynamiky (síly jsou v rovnová- 
ze). M. spočívá na několika málo záko- 
nech, vyslovených Newtonem v díle Phi- 
losophiae naturalis principia mathema- 
tica. K nim se řadí zákon o zachování 
energie. — Dějiny: Znalosti o m. měli 
již Egypťané a Babyloňané, o čemž 


Mechanika 


22 


Mechu Ue 


svědčí pyramidy, obelisky a jiné stavby, 
při nichž bylo nutným dopravovat! a 
zdvihati velká břemena. Teoretické zá- 
klady m. byly však prvně stanoveny 
Reky, zvláště Archimedem. Mezi alexan- 
drinskými učenci vynikli Ktesibiós a 
jeho žák Herón. Zdá se, že ve středově- 
ku upadla m. v zapomenutí. Její nový 
vývoj počíná až v XVI. stol. Stevinus 
objevil zákon rovnováhy na nakloněné 
rovině, Galilei stanovením zák. o pádu 
položil základy k vyšší m. Z dalších 
badatelů vynikají v první polovici XVII. 
stol. Toricelli a Borelli v Itálii, Roberval 
a Descartes ve Francii. Huygens objevil 
zákony o centrálním pohybu. Konečně 
Newton dokončil teorii m. stanovením 
svých slavných zákonů o pohybu. Z dal- 
ších vynikají Bernonilli, ďAlembert, 
Lagrange. Laplace použil zákonů New- 
tonových k stanovení pohybu planet. 

Mechanismus, v přírodní filosofii na 
rozdíl od organismu celek, jehož části 
jsou jen zevně sdělením pohybu s jed- 
ná látky na druhou spolu spojeny. 
V biologii směr, který a priori vysvětlu- 
je všechny životní zjevy mechanickými 
(chemickými nebo fysikálními) zákony. 
(Protiklad: vitalismus a neovitalismus.) 

Mechanistický názor světový, v užším 
slova smyslu učení, že na světě neexi- 
stuje nic než hmota a pohyb (tedy žád- 
né vlastnosti, síly); v širším smyslu ná- 
zor, že každé konání je výsledkem vněj- 
šího, sice zákonitého, ale bezcílovitého 
vzájemného působení praprvků světa, 
ať je jejich uzpůsobení jakékoliv (ma- 
terielní nebo immaterielní, setrvačná 
hmota nebo silová, kvalitativně různá 
individua). 

Mechanotherapie, léčba pohybem na 
zvi. uprav, strojích. Důlež. v orthopedii. 

Mechelen (fr. Malines), m. v Belgii, 
59.208 ob. 

Mechelln Leopold (1839—1914), finský 
státník a právník, vůdce liberální stra- 
ny. Po obnovení fin. autonomie r. 1905 
stal se min. předsedou. 

Mechenice (Menyhe), o. na Slov., okr. 
Nitra, 599 ob. 

Mecherzyůski Karol (1800—1881), pol. 
lit. historik, prof. dějin lit. polské na 
univ. Jagiell. v Krakově. Sp.: Historja 
wymowy w Polsce (1856 — 60). 

Mechitaristé, katoličtí mniši, kt. mají 
liturgii východní (arménskou). Jsou ře- 
hole basiliánské, převzaté od benedikti- 
nů. Kongregaci jejich založil Mechitar 
da Petro v r. 1701, po němž mají jméno. 
Řádová pravidla jejich byla potvrzena 
papežem Klimentem XI. r. 1712. M. za- 
bývají se vyučováním mládeže a stu- 
diemi. Vydali již mnoho spisů v růz- 


ných jaz., ponejvíce však v arménštině. 
Mají v Římě vlastní kolej. Představe- 
ným řádu je generální opat. 

Mechiihar (zv. Sepaslatsi) vl. jm. Ma- 
nuk Petro (1676—1749), armén. theolog. 

Měcholupy, o. v Č., okr. Přeštice, 494 
čs. ob. 

Měcholupy (Miecholup), ms. v Č., okr. 
Žatec, 1026 ob. Zámek; v okolí četné 
chmelnice. 

Mechomija (Razlog), m. v bulh. Ma- 
kedonii, nedaleko pramenu ř. Městy, 
5315 ob. 

Mechorosty, Q* mechovité rostliny. 

Měchov (Mies), o. v Č., okr. Teplá, 
504 ob. 

Mechová růže, q» růže stolistá. 

Měchovec střevní (Ancylostomum duo- 
denale Dubini), druh Nematodů (hlísto- 
vé oblí), parasitující v tenkém střevě 
u člověka. Červ 10 — 16 mm dl., s ústy 
opatřenými zahnutými zoubky, jimiž se 
zakusuje do stěn tenkého střeva a způ- 
sobuje tak těžké krvácení. Červ jest pů- 
vodcem těžké nemoci, jménem ancylo- 
stomiasis (egyptská choroba), projevují- 
cí se bledničkou a tělesnou vyčerpano- 
stí, končící často smrtí. Nemoc vysky- 
tuje se v tropech, ale též občas i v tep- 
lejších krajích Evropy, zejm. v dolech 
(při prokopávání sv. Gothardského tu- 
nelu), proto hornická nemoc. Do těla 
dostává se jednak s potravou a pitnou 
vodou, jednak kůží (bosé nohy), ale roz- 
šiřování jest vázáno na dosti značnou 
teplotu. 

Mechovité rostliny (Bryophyta, Musci- 
neae), skupina tajnosnubných, buněč- 
ných rostlin. Jsou opatřeny vesměs 
chlorophylem, mohou žiti samostatně 
a jejich stélka je rozlišena v osní a li- 
stovou část. Vyznačují se trojí generací. 
Z výtrusů vzniklá prvá generace prvo- 
klíček (protonema), na němž po nějaké 
době vyrůstá druhá generace v rostlin- 
ce, nesoucí ústrojí samčí (antheridia) a 
samičí (archegonia). Z oplozené buňky 
vzniká třetí generace nepohlavní (spo- 
rogon), která vytváří rozmnožovací buň- 
ky, výtrusy čili spory. M. dělíme na 
játrovky, mechy a rašelinníky. 

Mechovky, O* Bryozoa. 

Mechový achát, o* chalcedon. 

Měchožil, q* Echinococcus. 

Mechtilda Magdeburská (t kol 1285), 
katol. spisov., člen řádu cisterciáckého 
v Helftě u Eislebenu. Sp.: Ein vliesendes 
Liecht der Gotheit (přel. J. Ševčík a L. 
Vrána 1920). 

Mechulle (žid. žaTgon), ztracený, v kon- 
kursu jsoucí. 


Měchura L. E. 


23 


Meierchold V. E. 


Měchura Leopold Eugen (1803—1870), 
č. hud. skladatel, nár. buditel a pozd. 
velkostatkář. Švagr Fr. Palackého, žák 
Tomáškův. Četné skladby cirk. i svět- 
ské; proslul hl. svými nár. kantátami. 

Mechy (Musei), samostatná třída rost- 
lin mechovitých (Bryophyta), vyznaču- 
jící se dokonale vyvinutým prvoklíčkem, 
v podobě mnohonásobně rozvětveného 
vlákna nebo ve tvaru lupenitém i strom- 
kovitém. Ze studia prvoklíčkového, kt. 
trvává u některých druhů delší dobu, 
vzniká lodyžka rozmanitého tvaru i dél- 
ky, opatřená listy a rhizoidy, jimiž se 
udržuje na podkladu a čerpá vodu i ži- 
viny ze spodiny. Listy, jemně zelené 
plátky, tvarem, stavbou i postavením 
připomínají listy jevnosnubných rostlin. 
Samčí ústrojí, pelatky, v čas zralosti 
praskají a rozplývají se v slizkou látku, 
která obsahuje množství čile se pohy- 
bujících spermatozoidů. Oplodňování to 
jest přenášení spermatozoidů na arche- 
gonia, lahvicovitého tvaru, děje se vo- 
dou a drobným hmyzem. Jsou jednodo- 
mé i dvoudomé. Nepohlavní generace 
má štět (seta) někdy až 20 cm dlouhý, 
na němž sedí tobolka (capsula), obsahu- 
jící výtrusný vak. Mladá tobolka bývá 
obalena čepičkou (calyptra), rozmanité- 
ho tvaru, pravidelného, zvonkovitého 
i nadmutého a otevírá se víčkem (oper- 
culum). Některé druhy se téměř zpra- 
vidla rozmnožují vegetativně, pupeny, 
rozmnožovacími tělísky i úlomky jed- 
notlivých větviček. Většina druhů jest 
vlhkomilná a volí si za stanoviště 
mokré skály, trouchnivějící pařezy a 


Sporonginium Funaria 

Sphagnl. hydrometrica. 

močály. Druhy suchomilné mají rozma- 
nitá zařízení k udržení vody. Vzdorují 
vyschnutí a i po letech po navlhčení, 
zdánlivě obživují. Přímý užitek z mechů 
jest malý, ale tím, že zadržují v sobě 
množství vody a chrání půdu před vy- 
schnutím, mají ohromný a dalekosáhlý 
význam. 12.500 druhů, z toho v Evropě 
1000, v Čechách 500. Dělí se na rozště- 


belcovité (Acndraeaceae) a mechy pravé 
(Bryineae). Z č. učenců zabýv. se stu- 
diem mechů: Kavina, Podpěra, Velenov- 
ský, Vilhelm a j. a* příloha. 

Měchy, u koně puchýřovité vychlípení 
sliznice sluchové trubice (Eustachovy) 
pod spodinou lební. 

Měchýř (lat. vesica), blánitá nádržka 
lidského a zvířecího těla pro tekutiny: 
měchýř žlučový, močový. 

Měchýř močový (vesica urinaria cy- 
stis), nádržka pro moč, u člověka uložen 
je m. m. v pánvi (5—10 cm v., šířka a 
hloubka o něco menší). Normálně obsa- 
huje průměrně 700 cm 3 , ale může po- 
jmouti 1800 cm 3 tekutiny i více, aniž by 
praskl. Na spodině ústí močovody, ve- 
doucí sem z ledvin. Tenká, roztažitelná 
stěna m. m. tvořena je sliznicí s hoj- 
ností cev, jíž obklopuje submukosa a 
více vrstev hladkých vláken svalových. 
Na před. a zad. ploše m. m. jsou tyto 
zvi. silně vyvinuty, takže mohou mě- 
chýř za pomoci břišního lisu úplně vy- 
prázdniti. Na přechodu měchýře do mo- 
čové roury (hrdlo), ztluštují se vlákna 
svalová v prstencovitý svěrač, který m. 
uzavírá 

Meibom Heinrich (1555 — 1625), něm. 
dějepisec, napsal Opuscula historica re- 
rum germanicarum. 

Meid Hans *( 1883), něm. malíř, od r. 

1919 profesor umělecké Akademie v Ber- 
líně. Ilustrátor. 

Meidlnger J. H. (1831 — 1905), něm. tech- 
nolog a fysik. Vynálezce galvanického 
článku, velmi užívaného v telegrafii 
(článek Meidingerův.) 

Meidner Ludwig (* 1884), něm. malíř- 
expresionista, pod vlivem van Gogha; 
známý svými portréty. 

Meier Hermann Heinrich (1809 — 1898), 
zakladatel a president Severoněmecké- 
ho Lloydu, majitel hutí a dolů. 

Meier John (* 1864), germanista, univ. 
profesor ve Freiburce; sbírá národní 
písně a zabývá se folklórem. 

Meier-Graefe Julius (* 1867), něm. umě- 
lecký kritik a spis., 1895 spoluzakladatel 
časop. Pan. Propagoval impresionismus. 
Vydal řadu monografií. 

Meierchold Vsevolod Emiljevič (* 1874), 
souč. ruský režisér divadelní i filmový; 
od r. 1898 hercem moskev. umělec, di- 
vadla, příkře stál proti naturalismu a 
realismu, od 1918 stoupenec prolet, ko- 
munist. agitačního tendenčního umění, 
proti zásadám Stanislavovského. Od 

1920 ředitel vlastního divadla v Moskvě. 
Po období futurismu vytvořil scénický 
konstruktivismus. Napsal řadu teoret. 
knih o divadle a režii. 




Meierovics Z. 


24 


Melssner A. 


Meierovics Zigfrids (* 6. II. 1887), vy- 
nikající lotyšský politik a veřejný pra- 
covník. V době světové války byl členem 
organisační komise lotyšských střelců. 
První a dlouholetý ministr zahraniční. 
Zemřel tragicky při automobilovém ne- 
štěstí 22. VIII. 1925. 

Meighan Thomas (* 1883 v Pittsbur- 
gu), amer. herec filmový, dř. lékař a 
pak herec divadel v Londýně a Americe. 

Meighen (megen) Arthur Sir (* 1874), 
kanad, státník, od r. 1920 — 21 předseda 
vlády a ministr, zahraničí. 

Meije La (la méž), hora v Dauphin- 
ských Alpách, 3987 m vysoká, obklope- 
ná ledovci. 

Meikle (míkl) Henry William (* 1880), 
skotský dějepisec. 

Meilbeck Lev (1850 — 1883), česko-amer. 
soc. politik, poslán, st. Illinois (od 1878). 

Meilbek Josef Ing. (1850—1912), č. sta- 
vební inženýr v Anglii a techn. rada J. 
Austrálie a Tasmánie. Projektant čet- 
ných mostních staveb v Indii. Propagá- 
tor češství ve Velké Britanii. 

Meilhac (májak) (1831 — 1897), fr. spis. 
veseloher, od r. 1888 člen Akademie. 
Spolupracoval jako libretista na ope- 
rách a operetách s Halévým a Offenba- 
chem. (Krásná Helena, Modrovous, 
Manťzelle Nitouche a j.) 

Meili Friedrich (1848— 1914), švýc. práv- 
ník a prof. univ. curyšské. 

Meillet (májo) Antoine, PhDr. (* 1866), 
fran. indogermanista, profesor na Collě- 
ge de France. Napsal mnoho pojednání 
z oboru srovnávacího jazykozpytu a ze 
slavistiky. 

Meinecková Tylda (* 1888 v Čáslavi), 
Č. spisovatelka, původně učit. řečí v Pra- 
ze, později věnovala se výhr. činnosti 
literární. Spisy: Dům u tří srdcí (1916), 
Hrdinové a bankrotáři (1924), Kordelie 
(román 1928), Přeháňky (1929) a j. 

Meineke August (1790 — 1870), německý 
klas. filolog. 

Meinel Vilém (1865 — 1927), bav. státník, 
původně v bavorském ministerstvu za- 
hraničí, 1920—26 ministrem obchodu. 

Meinert Rudolf (* 1882), něm. filmový 
režisér, z nejznám. filmů jeho Pes bas- 
kervilský. 

Meinhard Karl (* 1875 v Jihlavě), něm. 
div. ředitel berlínského divadelního kon- 
cernu; uvedl zvláště hry Strindbergovy 
a Wedekindovy v pečlivém provedení. 

Meinhard-Vitkovec Václav Čestmír 
(* 21. VIII. 1853), č. spisovatel. Sp.: Po 
Bílé Hoře, Vinu rodičů smiřují děti, 
V pivovaře a j. 

Meiningen, m. v Durynsku, 18.221 ob. 
(1925). 


Melningenštf, obvyklé označení sl. he- 
recké společnosti vévody Jiřího II. z Mei- 
ningen, známé pohostinskými hrami 
v letech 1874 — 90 v Německu i v cizině. 

Meinl Julius (* 1862), rak. průmyslník, 
zakl. zn. závodu kávou a kol. zbožím. 
Filiálky též v ČSR. 

Meinong Alexius, rytíř z Handschuchs- 
heimu (1853 — 1920), něm. filosof, žák 
Brentanův. Napsal Uber Gegenstands- 
theorie (1904). 

Meinrad (Meginrad) (f 21. I. 861), kř. 
svátý, něm. mnich. 

Meisel-Hess Grete, provd. Gellertová 
(* 1879 v Praze, t 1922), německá spi- 
sovatelka. Zabývala se ve svých romá- 
nech a novelách problémy manželství. 

Meisenbach Georg (1841 — 1912), mědi- 
rytec; vynalezl 1881 autotypii. 

Meisenheim, m. v Porýní, okr. Koblenc, 
1830 ob. (1925). Vinařství. 

Meisl M. M., pseud. M. M. Mayzla. 

Meisner Josef (1828 — 1893), čes. exu- 
lant-osmačtyřicátník. Zúčastnil se revo- 
luce v r. 1848 a v r. 1949 bojoval po boku 
Záchově na Slovensku. Prchl pak do Bě- 
lehradu, kde žil pod jménem Vukovič. 

V r. 1853 vstoupil do pluku Czajkowské- 
ho a zúčastnil se Krymské války proti 
Rusům. Po Krymské válce usadil se 
v Cařihradě, kde pomáhal překládati 
Bibli do bulharštiny. V r. 1856 přišel do 
Šuměnu (Bulh.) a vyučoval zde na niž. 
střed, škole, jejímž se stal ředitelem. 

V Šuměnu pořádal první bulh. ochot, 
představení a založil vlastenecký spolek 
bulh. mládeže. Působil zde pod srbským 
jménem Milanovič, skrývaje se před 
rak. úřady. Když mu hrozilo nebezpečí, 
že bude Rakousku Turky vydán, prchl 
do Bělehradu, kde zůstal do své smrti. 
Pro školy bulh. upravil pomůcky příro- 
dopisné, zeměpisné a dějepisné. 

Meisnerová-Hrdličková Vilma (* 1893), 
č. spisovatelka a novinářka, red. Práva 
Lidu. 

Meissel Karel (* 1782 v Lipsku), kreslič 
v Praze. 

Meissen, O* Míšeň. 

Meissner Alfred, JUDr. (* 1871 v Ml. 
Boleslavi), adv. v Praze, politik str. soc. 
dem., čl. Nár. výboru, revoluČ. Nár. shr.; 
spolupracoval na ústavě republiky, na- 
psal čet. články polit, a právnič, a sp.: 
Volební řád do obcí ČSR. Společ. s dr. 
L. Wintrem Úrazové pojištění děl. po- 
dle práva rak., Rukověť živnost, soudce. 

V r. 1920 a 1929 ministr, spravedlnosti. 

Meissner Alfred, MUDr. (1822 — 1885), 

básník; patřil k svobodomyslným rak. 
spisov. Napsal epos Žižka 1846 (přel. 
J. E. Špindler 1864). Kromě toho psal 
romány, dramata, novely. 


Meissner A. G. 


25 


Měl 


Meissner August Gottlieb (1753 — 1807), 
spisovatel. 1785 prof. estetiky v Praze, 
pak ředitelem gymn. ve Fuldě. Psal hi- 
storické romány. 

Meissner Emil, JUDr. (* 1869), adv. 
v Něm. Brodě, odborník ve věcech živ- 
nost.-právn. a daňových. Sp.: Berní mo- 
rálka (1904), Živn. zákonodárství (1906), 
O faktuře (1906), Předpisy živnost, řádu 
o učni (1908), Produktion und Handel 
(1914), Dávky obec. a finanč. systém ko- 
mun (1923), Daň z příjmu ze mzdy děl. 
(1924), O reformě přímých daní (1926), 
O osnově zákona o přímých daních se 
zřetelem k sociál, a daňové spravedlno- 
sti (1926). 

Meissonier Jean Louis Ernest (1815 — 
1891), franc. hist. malíř. 

Meister Antonín Ferdinand, měšťan, 
malíř miniatur v Praze r. 1770. 

Meister František, malíř miniatur 
v Praze r. 1770. 

Meistergesang (mistrovský zpěv), umě- 
lé básnictví, pokrač. minnegesangu, před- 
nášené v Německu od XIII. st. měšťan- 
skými básníky (meistersingry). M. kvetl 
zvi. v jižním Německu a členy t. zv. 
škol byli v prvé řadě řemeslníci. Nej- 
slavnějším meistersingrem byl Hans 
Sachs. 

Melt Konrád (1470 — 1540), něm. renai- 
sanční sochař. 

Meitl Max, pseud. Maxe Fr. Millauera. 

Meixner Jan (1819 — 1872), č. sochař ve 
Vídni. 

Mej Lev Aleksandrovič (1822—1862), 
ruský básník a dramatik, slavjanofil; 
napsal řadu vlasteneckých dramat (Car- 
ská nevěsta, Pskoviťanka a j.); překlá- 
dal hojně Heineho (Píseň písní), Mickie- 
wicze a j. 

Mejsnar Hynek Jaroslav (1837 — 1895), 
Čes. klas. filolog, prof. akadem. gymn. 
v Praze a překladatel klasiků. 

Mejsnar František (*1860), č. spisov., 
prof. gymn. v Hradci Král. a lit. histo- 
rik. Sp.: Přehled dějin lit. č. (1909). 

Mejsnar Vladimír, JUDr. (* 1868), čes. 
spisov. (Cyril Vítek), mag. rada v Praze. 

Mekines (franc. Mekněs, arab. Miknás, 
Mekněs), m. v Marokku, (1926) 36.931 ob., 
letní residence sultánova. 

Mekka (arab. Mekke), hl. m. v Hed- 
žázu, asi 70.000 ob., 95 km od Rudého 
moře, posvátné město mohamedánského 
světa, ročně navštěvované přes 100.000 
poutníky, jichž cílem je mešita Bet- 
Alláh (dům boží) v jejímž středu je Kaá- 
ba (O*), obklopená čtyřmi modlitebnami; 
u jedné z nich je posvátný pramen Zem- 
zem. Dále se ukazuje „makám Ibrahím 1 * 
(„místo Abrahamovo 41 ) s Abrahamovými 
stopami. Poutníci navštěvují též horu 


Arafát, kde se Mohamed modlíval. Obyv. 
žije hlavně z poutníků a z obchodu. Od 
r. 1924 náleží ku Nedždu. 

Mekkeme (arab.), soud, v Turecku 
zvláště soud církevní. 

Měkký vřed, o* ulcus molle. 

Měkkýši, Qj, Molusca. 

Meklenbnrsko, dva svobodné státy 
v se v. Německu: Meklenbursko-Zvěřín- 
sko, 13.127 km 3 , 674.045 ob. (1925) a Me- 
klenbursko-Střelicko 2930 km 2 , 110.209 ob. 
(1925). M. je částí severoněmecké níži- 
ny. Nejvyšší výška nad mořem je 178 m. 
Na nerosty je M. velice chudé. Na po- 
břeží mořském je několik mořských láz- 
ní. M. má na 650 jezer, odvodňováno je 
jednak k moři východnímu, jednak La- 
bem k moři severnímu. Lesy jsou slo- 
ženy z buků, dubů a borovic. 1. Meklen- 
bursko-Zvěřínsko. Hl. m. Roztoky. Hlav. 
zaměstnáním obyvatelstva je zemědělství 
a chov dobytka. Půda je v rukou velko- 
statkářů. Průmysl je nepatrný. Přístav: 
Roztoky-Warnemůnde. — 2. Meklenbur- 
sko-Střelicko. Největší města Nová Stře- 
líce a Nový Branibor. Hospodářské 
poměry jsou stejné jako v Meklen.-Zvě- 
řínsku. Dějiny: Meklenbursko bylo od 
6. stol. po Kr. osídleno slovanskými kme- 
ny. R. 1160 podrobeni Jindřichem Lvem. 
Kníže slovanských Obodritů, Přibyslav, 
stal se zakladatelem rodu, který v Me- 
klenbursku vládl až do r. 1918. 

Měknutí kostí, o* osteomalacie. 

Měknutí mozku, Q* mozek. 

Me-kong („Matka vod“), největší řeka 
Zadní Indie, 4500 km dlouhá, s úvodím 
810.000 km’. 

Mekonidin, jeden z alkaloidů opia. 

Mekonin, lakton kyseliny mekoninové, 
přicházející jen v solích; vyskytuje se 
v opiu a vzniká vařením narkotinu 
s vodou. Tvoří bezbarvé krystaly, ostré 
chuti, rozpustné v horké vodě a al- 
koholu. 

Mekonismus, pomalá otrava opiem. 

Mekonová kyselina, vyskyt. se v opiu, 
vázaná na morfium; tvoří bezbarvé kry- 
staly, rozpouští se snadno v teplé vodě 
a alkoholu. 

Mekrán (persky Mahi kharan), krajina 
u Arabského moře, náleží k Beludžistá- 
nu a Persii; obydlená jen podél říčních 
údolí. 

Mekteb (arab. pisárna), škola, M.-i-Har- 
bije, vojenská akademie v Cařihradě; M.- 
i-Tibbije, lékařská škola tt.; M.-i-Milkije, 
vyšší správní škola; M.-i-Hutuk, právni- 
cká škola atd. 

Mel (lat), o* med. 

Měl, v hor. nejjemnější rudná moučka, 
která vzniká jemným drcením. 


Mela P. 


26 


Melandryom 


Mela Pomponius, řím. geograf, složil 
kolem ir. 40 po Kr. pečlivý nárya země- 
pisu („De Chorographia 11 ) s líčením tehd. 
mravů. 

Mélac Ezechiel (f 1709), hrabě a franc. 
gen., zpustošil na rozkaz Ludvíka XIV. 
Falc. 

Melafyr (basaltit, černý porfyr), erup- 
tivní hornina, většinou jemnozrnná až 
celistvá (aphanit), někdy s velkými au- 
gitovými krystaly (augitový porfyr) nebo 
slídovými lístky (slídový melafyr) se 
strukturou mandlovcovou (melafyrový 
mandlovec). Obsahuje plagioklas a augit, 
často olivin, magnetovec, apatit a v pro- 
měnlivém množství celistvou základní 
hmotu. Akcesorickými součástmi jsou 
slída, křemen a enstatit. Melafyr snadno 
větrá a mění se při tom v hnědel a 
uhličitan vápenatý; původně černá a 
tvrdá hornina stává se červenou až hně- 
dou, měkne, v kyselinách šumí a rozpa- 
dá se nakonec v jíl. 

Melaleuca L. (kajaput), rod rostlin 
myrtovitých, veliké keře a stromy a ma- 
lými listy, asi 100 většinou australských 
druhů. M. Leucodendron L. (k. bělově- 
tevný) až 27 m vys., s bělavou korou, 
vejčitými listy a bílými květy; roste 
v Zadní Indii, na Malajských ostrovech 



Kajaput bělovětevný. 


a v Austrálii. Všechny jeho části voní 
silně aromaticky. Z listů připravuje se 
éterický olej kajaputový. Z M. viridiflora 
Soland., v Kalifornii, získává se olej go- 
menulový. 

Melampsora, rod rzí, Q* Uredinaceae. 

Melampus (černá noha), v řec. mythu 
slavný věštec; rozuměl prý zvířatům. 

Melampyrum L. (černýš), rod rostlin 
z čel. krtičníkovitých (Scrophulariaceae), 
jednoleté byliny se vstříčnými listy a 
květy žlutými n. fialovými, cizopasí na 
jiných kořenech. 25 druhů, většinou 


v Evropě a Přední Asii. M. arvense L. 
(č. rolní) má květy nachově Červené n. 



žluté, M. pratense L. (č. luční, o* obr.) 
bleděžlutavé n. bělavé. 

Melan Josef, Ing., RTDr. h. c. (* 1853), 
prof. stav. inženýrství na něm. technice 
pražské. 

Melanaemie (řec. t černá krev), chorob- 
ný stav, při němž po těžké malarii vy- 
stupují 4 krve černá barevná tělíska 
(melanin) do cév a sleziny, ucpávají 
větve cévní a způsobují břišní vodnatel- 
nost. Ucpáním kapilár krevních mohou 
býti způsobeny těžké poruchy, zvláště 
v mozku. 

Melanďryum, knotovka, rod silenkovi- 
tých bylin, dvouletých až vytrvalých 
e květem obojakým nebo dvoudomým. 
Knotovka bílá (M. album) s kalichem 
bělavým, zřídka načervenalým a koru- 



Melandryum album. 


nou bílou* slabě vonnou. Na lukách a 
u cest obecná. K. lesní (M. Silvestře) s ka- 
lichem špinavě červeným a korunou na- 
chovou, nevonnou. Na vlhkých lukách, 
zvláště v horách K. lepkavá (M. visco- 


Melandrynm 


27 


Melantrich z Aventina 


sum) s korunou bílou, vzácnější z Po- 
labí a nejjižnější Moravy. K. noční (M. 
noctiflorum) s květem bledě růžovým. 
Velmi porůznu na travnatých mezích. 

Melanésané (řecký melas, černý, nesos, 
ostrov), obyvatelé Melanésie, stopy po 
nich v Mikronésii a Polynésiii, dohro- 
mady asi 1.5 mil. hlav. Jsou prostředně 
vysocí, dolycho- nebo brachycefální, 
tmavohnědé až hnědočerné pleti, širo- 
kých úst, tlustých rtů. Jsou krutí, po- 
pudliví, mstiví. Zaměstnávají se země- 
dělstvím, lovem (vepřů) a rybolovem. 
Bydlí v kolových chýších (na zemi nebo 
na vodě) se střechami z palmových listů 
a vysokým hřebenem a v pozemních 
chýších. Muži se odívají lavalapem (v. 
t.), ženy zástěrou z trávy nebo listů, vy- 
rábějí si ozdoby z bambusu, mušlí, zubů 
a per, -tetují se a barví si bujné vlasy. 
Zbraně (kopí a kyj) a čluny si bohatě 
zdobí. Žijí v mnohoženství, politické roz- 
členění není vyvinuté, otroctví všeobec- 
né. Uctívají duchy a předky, věří 
v kouzla. 

Melanésie (řec., černé souostroví), ozna- 
čení vnitřního pásu australských ostro- 
vů podle hustého tmavého zalesnění a 
tmavě zbarvených obyvatelů, Melanésa- 
nů. Sestává z větších, hornatých ostrovů, 
o rozloze asi 960.000 km* a asi 1.5 mil. 
obyvatel. 

Melanéské nářečí, skupina malajsko- 
polynéských řečí; jejich význačným ry- 
sem je číselný výraz u osobního zájme- 
na, přivlastňovací výraz u substantiv, 
která jsou rozdělena do dvou tříd; na 
konci slov nemají sykavek, nosovek a 
plynných. 

Mélange (franc.), míchanina, směs, též 
bílá káva. 

Mélangenr (franc.), stroj na míšení 
různých látek, použív. v různých prům. 
odvětvích. 

Melancholie (řec., černá žluč), trudno- 
myslnost; platila dříve za zvláštní du- 
ševní chorobu; nyní se považuje za stav, 
jenž vystupuje při různých duševních 
poruchách. Oproti manit je to stav de- 
presse, doprovázený nespavostí, nechutí 
k jídlu a často sklonem k sebevraždě. 
Dobré ošetřování a všestranný klid jsou 
podmínky uzdravení. 

Melancholik, Člověk v melancholickém 
duševním stavu. 

Melanchthon Philipp (1497 — 1560), něm. 
reform. bohoslovec a pedagog, 1518 prof. 
řečtiny ve Vitenberce, od r. 1519 před- 
nášel i teologii. Připoj, se záhy k Luthe- 
rovi a 1521 napsal první evangel. dogma- 
tiku Loci communes. Stal se nejpřed- 
nějším nositelem vzdělání reformační 
doby. Pro augsburský sněm připravil 


Augsburskou konfessi a vyprac. jeho 
Apologii. Jeho sklon ke kalvínskému 
učení o večeři Páně a k synergismu vy- 
volal nepřátelství lutheránských teol. 
Spisy M. jsou vydány ve sbírce Corpus 
reformátorům (1834 — 60) a j. 

Melanla, křest, světice, 1. M. Starší 
(349/50 — 404), založila v Jerusalémě žen- 
ský klášter. — 2. M. Mladší (383—439), 
po odchodu z Říma žila jako představe- 
ná kláštera na Hoře Olivetské, jejž sama 
založila. 

Melaniny, černá barviva, přicházející 
v sítnici oka, v kůži černochů, v pig- 
mentacích plic a bronchiálních žlázek 
dospělých, v kůži mnohých ryb a repti- 
lií, v inkoustu sepie a j. Vznikají oxy- 
dací aromatických štěpných produktů 
bílkovin; jsou nerozpustné v obvyklých 
rozpustidlech. 

Melanismus (řec.), oproti albinismu 
sklon mnohých organismů vžiti na se 
černé zabarvení. Vyskytuje se u motý- 
lů, ssavců (jaguár), ryb, ptáků. — U člo- 
věka jako choroba (při onemocnění nad- 
ledvinek). 

Melanodezma (řec.), černavé zabarve- 
ní kůže následkem uložení krevního 
barviva, hlavně po silném rozškrábnutí 
kůže při svrabu nebo zánětu kůže a pod. 

Melanochromni (řec.), tmavě zbarvený, 
v antrophologii užívané označení pro 
negridní rasy. 

Melanom (řec., pigmentový nádor), ná- 
dor jako smola černý, vyskytující se 
u starých běloušů a často značně velký. 

Melanosa (melanosis, řec.), abnormální 
černé zabarvení některých orgánů a tká- 
ní lidského těla, na př. krve při chro- 
nické malarii, nebo plic, obsahujících 
uhelný prach a pod. 

Melanterlt, <\ skalice zelená. 

Melantrich Rožďalovský z Aventina 
(Černovlásek) Jiří (1511—1580), č. knih- 
tiskař, nakladatel, bakalář, spisovatel. 



Tiskařské znaky Melantricha z Aventina. 

Tiskařství se učil u Frobena a v Norim- 
berce, pracoval u Jana Gůnthera v Pro- 
stějově a r. 1546 stal se společníkem 
Bárty Netolického v Praze, od něhož za 




Melantrich z Aventina 


28 


Meleagris 


krátko tiskárnu přejal a přestěhoval na 
Staré Město do Kuněšovic ulice. Po Ne- 
tolickém vydával bible (1547, 1557, 1561, 
1570, 1577) zv. Melantrišky. Vydal Kol- 



Tiskařský znak Melantricha z Aventina. 


dinova Práva městská (1579), L. Rváčov- 
ského Masopust (1580), překlad Matthio- 
lova Herbáře (1562). Sám přeložil Urb. 
Regia. Tiskárnu jeho zdědil Veleslavín 
(O*). Lit. Fr. Rachlík, J. M. R. z A. (1931). 

Melas Michael Friedrich Benedikt, sv. 
pán (1729 — 1806), rak. generál; bojoval 
v Itálii a od 1803 byl velícím generálem 
v Čechách. 

Melasa, poslední odpadek při zpraco- 
vání cukrovky, hnědý, hustě tekutý sy- 
rup; s jinými suchými krmivý smíchán 
je potravou dobytka. 

Melasové řízky šťavnaté nebo sušené 
řízky z cukrovky, sloužící k výrobě me- 
lasy; užívá se jich jako krmivá. 

Melaul [Mel(l)awi] el-Arisch, hl. m. 
distriktu v egypt. mudirlji As9iút, asi 
21.000 ob., obklopeno cukrovými plantá- 
žemi; má hroby 6. a 12. dynastie. 

Melba Nellie (1861 — 1931), slav. austral- 
ská kolorat. zpěvačka, vl. jm. Helen Por- 
ter Mitchell, provd. Armstrong, nazv. 
australský slavík. 

Melbourne (melbem) hlav. m. britsko- 
austral. státu Victoria, na obou březích 
řeky Yarry, (1921) 103.251 ob., s před- 
městími 944.130 ob. Významnější než prů- 
mysl (potraviny, nábytek, stroje), je ob- 
chod. M. je sídlem guvernéra a parla- 
mentu, zemské vlády. Založ, bylo r. 1836. 

Melbourne (melbern) William Lamb, 
Viscount (1779 — 1848), brit. státník, min. 
předseda 1835 — 1841. 

Melbye Daniel Hermann Anton (1818 — 
1875), dánský malíř, maloval moř. obrazy. 

Melcer Henryk (1869), pol. hud. sklada- 
tel, ředitel varšavské konservatoře. Kom- 
ponuje ve slohu národním a složil m. j. 
operu Marja; hlavně ale skladby pro 
klavír. 

Melč (Meltsch), ob. ve Slez., okr. Opa- 
va, 845 ob. Břidlicové lomy. 

Mělčany, ob. na Mor., okr. Hustopeč, 
640 čs. obyvatel. 

Melčice, obec na Slov., okr. Trenčín, 
767 čsl. obyvatel. 

Meldahl Ferdinand (1827—1908), dán- 
ský stavitel; obnovil zámek Frederiks- 


borg, dokončil stavbu „Mramorového 
chrámu" v Kodani, a j. 

Melde Franz (1832—1901), něm. fysik, 
od 1866 prof. fysiky a astronomie v Mar- 
burce; pracoval v akustice a nauce 
o vlněni. 

Meldola, m. v ital. prov. Forli, (1921) 
3783 ob.; hedvábnictví, výroba sýrů, mi- 
nerální zřídlo. 

Meldola Raphael (1849—1915), angl. 
chemik. 

Meldolova modř (naftolová, naftyléno- 
vá modř), barvivo, náležející k indofeno- 
lům; vyrábí se z roztoku Č-naftolu půso- 
bením nitrosodimethylanilinu. 

Meldrum (meldram), Charles (1821 — 
1901), skotský meteorolog, ředitel obser- 
vatoře na Mauritiu. 

Meleagrina (perlorodka), více rodů la- 
sturnatců, poskytujících pravé perly. 
Nejdůležitější je p. mořská (Meleagrina 
margaritifera L., o* obr.), mlž z čel. Avi- 
culidae; má různý vzhled a připevňuje 
se v hloubkách 6 — 30 m ke dnu. Vysky- 
tuje se v Perském zálivu, Rudém moři, 



Perlorodka mořská. 


u Ceylonu, na ostr. Tichého oceánu, 
v zál. Panamském a Mexickém, na po- 
břeží kalifornském a Záp. Austrálie. — 
P. říční (Margaritana margaritifera L.), 
z čel. Unionidae, žije zvi. v čistých, váp- 
na prostých horských potocích, v mí- 
stech. kde spádu ubývá, v s. Evr., ale je 
rozšířena Sibiří do Sev. Am., Přichází 
v Č., Bavorsku, Sasku a v Porýní. M. si- 
nuata Sam. žije v j. Evropě. Celkový vý- 
těžek je však nepatrný. Také v jiných 
mlžích (ústřice, velevrub perlonosný a 
j.), v sépiích a některých hlemýždích 
skořápkách naleznou se někdy méně 
krásné perly. 

Meleagris, krocan, statný kurovitý 
pták, dosahující váhy přes 10 kg, krátko- 
křídlý a krátkoocasý. Zobák má krátký, 
silný, nohy vysoké, křídla velice za- 
okrouhlená a ocas složený ze širokých 
a vztyčitelných per. Hlava a krk neope- 
řený, posázený bradavicemi od hrdla 
dolů, prodlouž. v kožní lalok a od hor- 
ní čelisti mu visí áiškovitý přívěsek pro- 
tažitelný. Jednotlivá péra ve středu hru- 
di měnívají se ve Štětiny, která z peří 


Meleagris 


29 


Melchers J. 6. 


vyčnívají. Divoký krocan žil dříve po 
celé severní Americe, ale tec! je zatlačen 
do odlehlejších krajin, neboť byl vášni- 
vě pronásledován v době tokání, tak jako 
náš tetřev, 9 nímž má namnoze stejné ži- 
votní podmínky. Byl zaveden do Evropy, 
Východní Indie a na Ceylon, kde se do- 
bře přizpůsobil. Též v Čechách a na Mo- 
ravě byl před válkou na několika mí- 
stech zaveden v oborách a bažantnicích 
však s malým úspěchem. Od XVI. stol. 
chová se všeobecně ve stavu ochočeném. 
Účelným chovem docíleno bylo několik 
plemen, lišících se od sebe jen barvou 
a velikostí. Velmi hojně se chová k. 
bronzový s temným peřím kovového le- 
sku a virginský bílý na jihu Evropy 
pro krásné bílé peří, jež slouží k výrobě 
umělých per (pštrosích atd.). Chov k. 
nečiní valných obtíží. Krůta je velmi 
dobrou kvočnou, přijímá ochotně i cizí 
vejce, což bývá využitkováno při chovu 
kuřat a bažantů. Mladá kuřata jsou 
choulostivá proti mokru, ale když do- 
sáhnou určitého stáří, stanou se velmi 
otužilými. Potřebují velký výběh a daří 
se jim nejlépe tam, kde mají hojnost 
přirozené potravy. Chov k. není u nás 
mnoho rozšířen jako v Jugoslávii, ve 
Španělsku a Francii, odkud se vyvážejí 
ve velkém množství do Anglie. K. jest 
pták duševně méně nadaný, v době pá- 
ření neustálým hudrováním a čepýře- 
ním se stává až obtížný, popudlivý a 
zlostný a dovede po dlouhou dobu svého 
domnělého nepřítele pronásledovati. 

Meleagros, řecký básník z Palestiny, 
kolem r. 60 př. Kr.; dal svým Stefanos 
(Věnec), sbírkou vlastních i cizích epi- 
gramů, základ k řecké antologii. 

Meleagros (lat. Meleager), v řec. mythu 
9 yn krále Oinea z Kalydónu; zabil kaly- 
dónského kance. V hádce o jeho hlavu 
a kůži zabil bratry 
své matky, začež 
ona spálila poleno, 
k němuž byl při- 
poután jeho život a 
on zahynul. Mythus 
tento zpracoval Eu- 
ripides a j. 

Melecitosa, cukr, 
tvořící malé, lesklé 
krystaly; chutná mé- 
ně sladce než třti- 
nový, snadno se roz- 
pouští ve vodě, mé- 
ně v alkoholu. 

Melecta, smutilka, 
rod včel (O*). 

Mélée (fr.), ve voj. 
půtka, seč, česky 
mela. 


Melegnano (Marignano), m. v it. prov. 
Milán, (1921) 6806 ob.; přádelny, obcho- 
duje obilím. 

Melek, ob. na Slov., okr. Vráble, 506 
obyvatel (491 čs.). 

Melekes m. v ruské gub. Samaře, 
(1926) 17.625 ob., při ústí řeky M. do 
Čeremšanu. 

Melencze, m. v Banátu, (od 1921 jiho- 
slov.), (1921) 9.470 ob., poblíž lázně M.- 
Russanda. 

Meléndez Valdés Juan (1754—1817), 
špan. básník. Nejlépe se mu dařily gen- 
ry anakreontské. 

Meleš taxus, a* jezevec. 

Meleti] (světské jm. Maksym) Smotry- 
ékyj (1577 — 1633), pův. Ukrajinec, boho- 
slovec a učenec-íilolog. V r. 1610 vydal 
pol. 0přjvoc (Palč) — pláč vých. církve 
pro odpadnutí pravoslavných k unii. Po- 
zději sám přijal v Římě unii. R. 1619 
vydal neobyčejně cennou příručku Gra- 
matiky slavenskija pravylnoje syntag- 
ma, jež se stala základem pro ukrajin- 
ský lit. jazyk XVII. a XVIII. století. 

Meleti] (1833 — 1891), bulh. metropolita 
a spis. Byl prvním bulh. metropolitou 
m. Sofie. Vydal: Bolgarskata pravda 

i grckata křivda, 1872, Antiensiklika ili 
bratsko slovo kam katoličeski slověne, 
1884, Dlžnosite i pravata na sveštenicite, 
1897, a j. 

Meletta, Monte, Q* Monte Meletta. 

Meletta VaL, rod ryb z čeledi sleďů, 
malé rybky s tlustými šupinami. Velmi 
hojné jsou v melettové břidlici (v. t.). 

Melettová břidlice, břidlice s šupinami 
ryb z rodu Meletta, ve spodním oligocé- 
nu v Karpatech a Elsasku. 

Melezínek Václav, pernikář v Praze 
(kol r. 1800) č. vlasten. spisovatel-samouk 
z doby probuzenské, člen družiny Thá- 
movy. 

Melfi, m. v ital. prov. Potenza, (1921) 
12.396 obyvatel. 

Melgunov Sergej Petrovič (* 1879), 

ruský dějepisec a politik, spoluzaklada- 
tel strany národních socialistů, od 1913 
spoluvydavatel histor. časopisu Golos 
minuvšago. Od 1922 žije v cizině, v Pa- 
říži vydával ruský protibolševický ča- 
sopis, ve svých knihách se dotýká zvi. 
sociálního hnutí v Rusku. 

Melhuba Hynek (f 1927), říd. učitel 
v Olomouci a spisovatel. Sebral písně 
severní Moravy (Náš lid, 1893). 

Melchers Paulus (1813 — 1895), kardinál, 
arcibiskup v Kolíně n. R.; měl účast na 
odporu proti květnovým zákonům. 

Melchers (melčers) Julius Gari (* 1860), 
sev.-amer. malíř, od 1909 prof. ve Vý- 
maru. 



Meleagros. 


Melchisedech 


30 


Melinde 


Melchisedech (hebr. Malkízedek), vele- 
kněz jerusalémský v žid. Královské pís- 
ni (Žalm 110, 4). 

Melchité (královští, ze syrského me- 
lik, král), označení syrských a palestin- 
ských křesťanů, kteří přijali po ediktu 
cis. Marciana r. 452 chalcedonské vyzná- 
ní víry. R. 1686 splynuli s Římem, ale 
podrželi řecký ritus. Patriarchát v Da- 
mašku, asi 140.000 hlav. 

Melchtal, jméno dvou údolí ve švýc. 
kantonu Unterwalden ob dem Wald. 

Měli Giovanni (1740 — 1815), sicil. bás- 
ník. Půvabem kanzón ai ód : dosahuje 
takměř Petrarky, méně šťastný ve zněl- 
kách a elegiích. Jeho písně žijí posud 
u lidu sicilského. 

Melia L. (zederach), rod rostlin z čel. 
zederachovitých (Meliaceae); stromy n. 
keře se zpeřenými listy, s květy v úžlab- 



Melia azedarach. 


nich latách a s dužnatými peckovicemi, 
12 druhů v trop. Asii a Austrálii. M. 
azedarach L. (z. hladký), alejový strom 
v teplejších oblastech; M. azadirachta 
L., východoindický strom Indům posvát- 
ný, skýtá dřevo, kůru a tučný olej (ze 
semen). 

Meliata (Melléte), ob. na Slov., okr. 
Tornara, 403 obyvatel. 

Melica (strdivka), rod rostlin z čel. trav 
s klásky, obyČ. v jenostranných latách; 
přes 30 druhů v mírných pásmech. M. 
nutans L. (s. nící), roste v listnatých 
lesích střed. Evropy, M. ciliata L. (s. 
brvitá) na evropských slunných pahor- 
cích. 

Meličko Ján (1846—1926), slov. hudeb, 
skladatel a sbormistr Spevokolu v Turč. 
Sv. Martině. 

Meličko Vladimír (1893), slov. hudební 
skladatel, tajemník Družstva Slov. Nár. 
divadla v Bratislavě. 

Melich Jan (* 1872), maď. jazykozpytec, 
prof. v Budapešti, vydává od r. 1914 ma- 
ďarský etymologický slovník. 


Melichar František (1842 — 1925), ředitel 
škol v Unhošti a odb. spis. Sp.: Dějiny 
cechovnictví v Cechách (1902). 

Melichar Jan, MUDr. (1810—1901), čes. 
lékař a spis. Sp.: K dějinám našeho 
probuzení (1886). 

Melichar Josef (1833 — 1883), čes. země- 
pisec a prof. ž. úst. uč. v Praze. 

Melichar Josef (* 1819 — 1862), čes. spi- 
sovatel, voj. úř. v Josefově. 

Melichar V. P. (* 1847 v Malechově 
u Klatov), čes. am. kněz v Baltimore (od 
r. 1904); napsal v oboru nábož. lit. různá 
mravoučná i historická díla, jako: Leto- 
pisy a divý svatohorské. Encyklopedii 
katechismovou a j. 

Melik Anton (* 1890), slovm. spis., prof. 
v Lublani. Sp.: Jugoslavia (1923). 

Melílith (humboldtilith) nerost skupiny 
skapolitové, křemičitan hlinito-vápenatý; 
tvoří čtverečné tabulky, též paprskovité 
agregáty; nažloutlý až nahnědlý, s les- 
kem skelným až mastným, průsvitný, 
tv. 5; ve vesuvské lávě, na Čapo di Bove 
u Říma a na Herchenbergu v Brohltalu. 

Melilla (melilja), příst, město ve špan. 
Marokku na úzkém poloostrově, (1920) 
8956 obyvatel. 

Melilli (ve starověku Hýbla; a* Me- 
gara, 2.); město na Sicílii, (1921) 8131 ob., 
poutní chrám sv. Šebestiána, pěstuje ee 
víno. 

Melllotns, komonice, rod motýlokvě- 
tých, dvouletých bylin, tvořící přes metr 
vysoké větvité lodyhy, s trojčetnými, 
palistnatými drob- 
nými květy v pro- 
dloužených Štíhlých 
hroznech. Plod: lusk 
rovný, dvousemen- 
ný, nepukavý. Pě- 
stuje se i na poli 
zpravidla ve směsi a 
poskytuje píci málo 
cennou, neboť celá 
lodyha i květ obsa-* 
huje silně vonný ku- 
marin. K. bílá (M. 
albus) s květem bí- 
lým u cest a na ru- 
mištích hojná. K, lé- 
kařská (M. officina- 
lis) s květem žlu- 
tým, luskem lysým, 
k. vysoká (M. altis- 
simus) s luskem 
chlupatým. Dosahu- 
je 1-5 m výšky na 
půdách jílovitých. 
Melinde (Malindi), 
přístavní místo v britské osadě Kenii 
(Vých. Afrika), asi 6000 ob., j. od ústí 
Sabaki. 



Melilotus 

officinalis. 


Mé li ne F. 


31 


Mol k 


Můllne (melin), Felix Jules (1838 — 1925), 
franc. státník; ministr orby 1883 — 1835. R. 
1896—1898 bojoval pro ochranná cla, stál 
v čele liberálů, ustoupil jako odpůrce 
Dreyfusův. 1915 — 1916 nově zvolen. 

Mellng, průsmyk na hranici čínských 
prov. Kuang-tung a Kuang-si, důležitý 
zvi. do 18. stol. pro spojení mezi střed. 
Čínou a Kantonem. 

Melinlt, franc. trhavina, vynalezená 
Turpinem (a*). Směs kyseliny pikrové 
s trinitrokresolem a parafinem. Taje při 
+ 120° C, barva žlutá, struktura krysta- 
lická. Užívá ho franc. armáda zejména 
jako náplně u granátů (obus explosif) 
a jako náloživa v podkopech (vedle 
ekrasitu). 

Meliorace (z lat.), technické zařízení a 
opatření, kterým se zvyšuje výnosnost 
půdy, čehož se dociluje zlepšením plod- 
nosti půdy zavodňováním, odvodňová- 
ním, osazováním pustých strání, ochra- 
nou strání proti splavení a zaplavení, te- 
rasováním, přeměnou kultur atd. vším, 
co shrnuje půdoznalství, zemědělskou 
chemii a zemědělské inženýrství ve spo- 
lečnou nauku v m.-zemědělskou techni- 
ku. K zásadám m. patří též scelování 
pozemků, regulace vodních toků pro 
splavnění a získání síly vodní pro prů- 
mysl a výrobu zemědělskou. Zásady m. 
jsou důležitým činitelem prospěchu stá- 
tů, zvyšujíce výtěžek půdy, proto podpo- 
rovány jsou meliorační práce zvi. m. 
fondy. S pokrokem zeměd. techniky zdo- 
konaleny i způsoby prací melioračních. 

Meliorační fond, založen v Rakousku 
zákonem č. 116/1884 na podporování me- 
liorací půdy. F. spravoval stát. V ČSR. 
byl takový f. zřízen zák. č. 21/1919 a byl 
dotován ročně částkou 15 mil. Kč, od 
r. 1926 (zák. č. 174/1925) částkou 30 mil. 
Kč. Hradí se z něho náklady spojené 
s hrazením bystřin (až 70% nákladů, 
schválených ministerstvem zemědělství, 
pokud země vezme na sebe zbytek), 
s úpravou řek a potoků a s úpravou a 
stavbou hrází proti vodním škodám (až 
40 — 50%! nákladů, vezmou-li účastníci, t. 
j. okresy, obce n. vodní družstva na sebe 
alespoň 20—30% nákladů a zaváže-li se 
na zbytek země). Též na náklady spoje- 
né se zavodňováním a odvodňováním 
může f. poskytinouti příspěvek 30 — 40%!, 
zaváže-li se země na 15—20%l celkového 
nákladu. F. slouží tedy veřej, zájmu a 
jeho účelem je shromážditi určitý kapi- 
tál a ten pak účelně rozděliti na m. 
práce. 

Meliphagidae, medossavky, čeleď pěv- 
ců, malí ptáci s dlouhým, lehce zahnu- 
tým zobákem, dlouhým ocasem; živí se 
medem, hmyzem a měkkými plody. K. 


novozélandský, poě nebo tui (Prosthe- 
maděra novaeseelandiae), ocelově zelený. 

Melírovali (z franc. méler), ve tkalcov- 
ství míšení různobarevných druhů vlny 
pro výrobu melírované příze a melírova- 
ných tkanin, suken. 

Melissa zahradní (meduňka), je vytr- 
valá bylina z čeledi pyskatých, až 1 % m 
vysoká, s lodyhou plstnatou, vejčitými 



Melissa zahradní. 


ozubenými listy a bílými nebo načerve- 
nalými květy. Roste v zemích při Stře- 
dozemním moři; v Evropě a Sev. Ame- 
rice se pěstuje jako zahradní květina. Má 
příjemnou citrónovou vůni a používá se 
jí v lékařství; poskytuje éterický meli- 
sový olej a melisovou vodu. 

Mellssos, řecký filosof z ostr. Sámu, 
velel sámskému loďstvu 440 př. Kr. proti 
Athéňanům. Náležel ke škole eleatské. 

Meliš Emanuel Antonín (1832 — 1916), 
č. hud. spisovatel a zaklad, hud. listu 
Dalibor (1854), organisátor č. pěv. spolků; 
pozd. věnoval se zemědělství, založil list 
Rozhled v Chotěboři a pokusnou hosp. 
stanici v Malolánech. 

Melišová-K&rschnerová Antonie (1853 
— 1894), č. spisovatelka a vyd. Lady (1861). 

Melitopol, okr. město v Ukrajině, 
(1926) 25.249 ob.; parní mlýny, železářský 
průmysl; obchod obilím a solí. 

Melitora, o* rafinosa. 

Melituria, vyměšování cukru močí. 

Meljnikov Pavel Ivanovič, pseud. 
Andrej Pečerskij (1819 — 1883), ruský ro- 
manopisec a novelista. 

Meik, město v Dol. Rakousku, (1923) 
2940 ob., na Dunaji; nad městem stojí 


Melk 


32 


Melodram(a) 


starý Benediktinský klášter (zal. 1089), 
s bohatými uměleckými památkami a 
knihovnou. 

Melka Čeněk (1836—1911), č. malíř, uč. 
kreslení v Koluži. Maloval obrazy ze 
Slovenska. 

Melka Jaroslav (* 1895 v Praze), malíř 
figurál. i krajinář. 

Melkart (foinicky „král města“), bůh 
města Tyru a jeho kolonií (v. Baal), sta- 
věn na roveň řeckému Heraklovi; v Ty- 
ru měl nádherný chrám, postavený Hi- 
ramem I. 

Mělko vá-Ondrušová Ludmila (* 1897 
v Opavě), č. malířka, žačka Nechlebova. 

Melkus Dragan (1864—1917), chorv. ma- 
líř-krajinář a prof. kreslení v Osijeku. 

Mellan Ferdinand (1859), č. hosp. pra- 
covník a ved. sípr. rada Českomor.-Kolben- 
Daněk. Od 1900 přede. Č. fer. osad. Byl též 
činným v pražské samosprávě. 

Mellan Jaroslav, JUDr. (* 1887 v Praze), 
č. spisovatel, advokát, odbor, ve věcech 
voj. práva, vyhledávaný obhájce ve vě- 
cech trestních. Je i liter, činným. Sp. Pře- 
vor Božetěch (1913). 

Mellan Claude (1598 — 1688), franc. malíř 
a mědirytec. 

Mellanová Barbora (* 1861), č. spisova- 
telka, autorka č. dívčích románů a po- 
vídek. 

Mellanová Tereza (* 1863), č. spisova- 
telka, hl. spisů pro mládež. 

Meile, krajské město v Hannoversku, 
(1925) 3540 ob. 

Mellin de Saint-Gelais (1491—1558), fr. 
spisovatel. 

Mellin George (1755 — 1825), něm. filosof, 
farář něm. reform. obce v Magdeburce, 
přívrženec Kantův. 

Melllt (medovec), hlinitá sůl kyseliny 
mellitové; čtverečné krystaly, samostatné 
nebo vrostlé ve skupinách, řidčeji celistvý 
v zrnitých hmotách, medově žlutý, polo- 
průhledný až průsvitný, lesk mastný, tv. 
2; nalézá se v hnědém uhlí u Arternu 
v Durynsku, u Hrabušovic na Moravě atd. 

Mellon (mel’n) Andrew William (1855), 
sev.-amer. státník, bankéř, od 1921 státní 
sekretář financí; zprostředkoval dohodu 
o válečných dluzích s Anglií, Belgií, Čes- 
koslovenskem, Maďarskem a j. státy, a 
napsal: Taxation: the Peoples Business 
(1924). 

Mellon! Macedonio (1798 — 1854), ital. fy- 
sik, 1839 ředitel konservatoře umění a prů- 
myslu v Neapoli; řídil až do r. 1848 me- 
teorologickou stanici na Vesuvu. 

Mělnické Vtelno, o. v Č., okr. Mělník, 
969 čs. ob. 

Mělnický František (1822—1876), č. so- 
chař ve Vídni. 


Mělnický, pseud. Ant, Vojt. Valenty. — 
M. Antoš, pseud. Ant. Pellanta. 

Mělnický Pavel (* 1533), č. malíř-ilumi- 
nátor, měšťan pražský, kt. ozdobil iniciál- 
kami rukopisy: německobr., plzeňský a 
lounský. 

Mělník, bulh. město v bulh. Makedonii, 
na úpatí pohoří Pirinu. Byzantští císaři 
posílali tam do vyhnanství nepohodlné 
velmože, kteří v městě vybudovali řadu 
chrámů a kaplí. Město leží na dně hluboké 
propasti a je do něho přístup pouze ze dvou 
stran. Za válek Balkánské a Spojenecké 
značně upadlo a jeho obyvatelstvo řecké 
národnosti emigrovalo. Z 5000 ob. zbylo 
pouze 700. Okolí dává znamenité víno. 

Mělník Kamil (‘ 1852), č. malíř-genrista. 

Mělník, okr. m. v Č., 9973 ob. (9871 čs.). 
Stát. reál. gymn., vyš. vinař. -ovoc. šk., ko- 



Znak m. Mělníka. 


šikářská škola; cukrovar, tov. prouť. náb., 
klášt. kapuc. Pův. hrad Pšov, sídlo kmene 
Pšovanů. Za Karla IV. tu nasázena réva 
z Burgundska. 

Melnikov Pavel Ivan., Q* Meljnikov. 

Melnikové-Papoušková Nad. (* 1891), 

č. spis. a překladatelka. Vyd. Antologii 
r. poesie XX. stol. (1920). 

Melo (vlastně Mello,) Francieco Manoel 
de (1611—1667). špaň. dějepisec a básník, 
vypovězen ze Španělska do Brasilie. 

Melodie (řec.), časový postup tónů od 
sebe odlišených. Dlouho před poznáním 
harmonie vytvořila se diatonická stup- 
nice jako základ m. Stupňovitý postup 
uvnitř stupnice se zove v užším smyslu 
melodický, kdežto skoky se zovou harmo- 
nickými intervaly. 

Melodlka, nauka o správném tvoření 
melodií. Přeneseně výraz, označující melo- 
dickou hodnotu skladby. Melodický-zpěv- 
ný, lehce zapamatovatelná řada tónů. 

Melodram(a) (řec.), dříve (v XVII. stol.) 
drama s hudbou, na př. opera; nyní de- 
klamace s doprovodem na nějaký nástroj, 
buď v divadelní hře nebo jako samostatné 
umělecké dílo; takové složil po prvé Jiří 


Melodram(a) 


33 


Memling Jan 


Benda (Ariadna na Naxu) a J. J. Roirseau 
(Pygmalion). 

Meloidae, Q* puchýřníci. 

Melograf (řec., též pianograf, notograf), 
zařízeni při pianě, které zaznamenává no- 
tami na papír, co se na pianě hraje. 

Melolontha, Q* chroust. 

Melomanie, chorobná láska k hudbě. 

Meloplastika (řec.), 1. V lékařství a kos- 
metice operativní odstraňování vad v ob- 
ličeji transplantací; 2. v tanečním umění 
plastický projev hudební myšlenky tan- 
cem a gesty. 

Melopsittacns, rod zpěvných malých pa- 
poušků, z nichž nejznámější je papoušek 
vlnitý čili andulka (M. undulatus). Dosa- 
huje délky 22 cm, má štíhlé tělo, zobák 
vyšší než širší, poměrně vysoké běháky a 
dlouhé prsty. Peří měkké v barvě žluté, 
modré, zelené ve všech odstínech, z části 
půvabně napříč pruhované. Dlouhý ocas, 
v němž prostřední dvě rýhovací péra pře- 
sahují ostatní. Žije ve velkých hejnech 
v australském vnitrozemí a živí se trav- 
ními semeny. Pro svoji roztomilou pova- 
hu, něžnost, kterou projevuje vůči svému 
druhu a schopnost nápodobili melodie ji- 
ných, jest oblíbeným pokojovým ptákem. 
V zajetí se i množí beze všech obtíží ně- 
kolikráte do roka. 

Meloria, písečný ostrov s majákem v Li- 
gurském moři, 6 km od Livoma; 1284 zni- 
čeno zde loďstvo Pisánských Benátčany. 

Mélos (řec.), píseň, báseň, zvláště ly- 
rická, pak i způsob zpívání písně a vůbec 
hudba. 

Melotypie (řec.), tisk not. 

Meloun, o* Kukurbitaceae. 

Melozzo da Forli, vl. Marco degli Am- 
brosi (1438 — 1494), ital. malíř, žák Piera 
della Francesca; namaloval fresku Pře- 
dání vatikánské bibliotheky Sixtem IV. 
Platinoví (1477). 

Melpomené, jedna z Mus, patronka 
poesie. 

Melrose (melrós), 1. město Roxburgh- 
shire (ve Skotsku), (1921) 2155 ob., na řece 
Tweed, poblíž vodoléčebný ústav; 2.. jmé- 
no více měst ve Spoj. státech, z nichž nej- 
větší v Massachusetts, (1925) 20.165 ob.; 
výroba gum. střevíců a motor. vozů. 

Meltoxx-Mowbray (melťn móbri), město 
v Leiceetershire, 9.187 ob. 

Melubrln, derivát antipyrinu, bílý, kry- 
stalický, ve vodě velmi dobře rozpustný 
prášek téměř bez chuti; používá se ho 
v lékařství, zvláště proti kloubovému reu- 
matismu, proti bolení hlavy a při horečce. 

Melun (melo), hl. m. franc. dep. Seine- 
et-Marne, 14.657 ob. 

Meluzina (fr. Mélusine), podle staro- 
franc, pověstí mořská víla, manželka br. 


Raimunda z Poitiers; překvapena od ně- 
ho při koupeli, zmizela a stala se posel- 
kyní neštěstí. Pověst zpracoval prosaicky 
Jean ďArras (L/histoire de Lusignan) a 
Couldrette (Livre de Lusignan). — V čes. 
pohádkách lesní ženka, naříkající za 
prudkého větru. 

Melville (melvil), 1. Henry Dundas 
(1742 — 1811), brit. státník, 1794 ministr 
války, 1804 první lord admirality. 1806 
zproštěn úřadu pro obvinění, žé zne- 
užívá státního jmění. — 2. Herman 
(1819 — 1891), sev.-amer. spisovatel cesto- 
pisných románů, Typee, Omoo, Moby 
Dick, or the Whale a j. 

Melville (melvil), 1. zalesněný ostrov 
na se v. pobřeží australského se v. terri- 
toria naproti Port Darwin. — 2. Ostrov 
sev.-amer. arkt. území. 

Mellvillský poloostrov, nejseverový- 
chodnější výběžek amer. pevniny, mezi 
polárním kruhem a 70° sev. šíř.; asi 
61.000 km 2 , obýván několika Eskymáky. 

Melzer Moritz (* 1877), něm. č. malíř 
a grafik v Albeřicích (Čechy). 

Melzer Julius (1822—1853), č. sochař, 
žák Maxův. 

Membracidae, Q* ostnohřbetky. 

Membrána, anatom, jemná blána. — 
Fysiol. přístroje, zaznamenávající pohyb 
nějakého orgánu mají gumovou mem- 
bránu (na př. přístroj ke zkoumání obě- 
hu krve). — Ve fysice a technice, na- 
piatá deska z ohebného materiálu, za- 
chycující chvění (mikrofon). 

Membrum (lat.), úd. 

Memel (něm.), ó* Klajpeda. 

Memento (lat. pomni!), připomínka; 
v katolické mši vzpomínka na živé i na 
mrtvé. 

Memfis (řec. z egypt. Men-nefer), nej- 
starší hlavní město Egypta, na Nilu, 
zasvěcené bohu Ptahu. Založ, faraónem 
Menem jako sídelní město. Později jeho 
úlohu převzaly Théby. Jeho význam 
klesal, bylo však ještě slavné za dob 
římských. Teprve za císaře Theodosia 
řec. (379—395 p. Kr.) byly zrušeny jeho 
chrámy. Po dobytí Mohamedány zbo- 
řeno a z trosek vystavěna na pravém 
břehu Nilu Káhira. 

Memfis, bavlněná látka na ubrusy, 
dvě tkaniny podle tvaru vzorku střídavě 
dole nebo nahoře tkané. 

Meminisse juvabit (lat.), častá zkratka 
veršů: „Forsan et haec olim meminisse 
juvabit (snad i toto se stane jednou vzpo- 
mínkou radosti), ve Virgilově Aenidě, 
I., 203. 

Memling Jan (1433 — 1494), nizozemský 
malíř, hlavní díla v nemocnici svatojan- 
ské v Bruggách. 


Nový slovník naučný. — Svazek XTTT . 


3 


Memmingen 


34 


Menandros 



Memnonův sloup. 


Memmingen, bav. město, (1925) 14.049 
ob., s gotickým kostelem, museem, divad- 
lem; textilní a strojový průmysl. 

Memminger Antonín (* 1819), rytec 

v Praze. 

Memnón, u Homé- 
ra král ethiopský, 
synovec Priamův a 
syn Eóy, mythický 
stavitel mnohých (zv. 
memnonion) staveb 
v Asii a Egyptě. Tra- 
dice mu připisuje 
obě kolosové sochy 
Amenhotepa III. (cxj, 
které se nacházely 
před jeho chrámem 
Smrti (Memnónovy 
sloupy). Severní, po- 
dle Strabona, vydá- 
vala při změně te- 
ploty zvuk, jako pra- 
skající struny. 

Mémoire (fr. me- 
moár), pamět; pa- 
mětní spis (též memorandum), který se 
přidává v diplomatickém styím nějaké 
notě. 

Mémoiry (franc., memoáry, memorabi- 
lie, pamětihodnost); vypravování vlast- 
ních zážitků, v starověku zastupováno 
Xenofonem a Césarem, ve XIII. stol. ve 
Francii a v XVI. stol. též v Anglii, Ně- 
mecku. V poslední době hl. memoáry ze 
Světové války, u nás: Masaryk, Beneš, 
Šrobár a j. 

Memorandum (lat.), něco k zazname- 
nání, pamětní spis; memoriae, k tomu 
účelu upravená kniha; v námořním po- 
jišťování vypočítání nebezpečí, které po- 
jištovatel nehradí. 

Memoria (lat), paměť; in memoriam, 
k upomínce, připomenutí; memorovati, 
učiti se nazpaměť. 

Memoriál (lat. promemoria), písemné 
prohlášení, kterým se má něco podnítiti; 
v účetnictví (o*) jedna z hlavních knih. 

Memphís, největší město sev. am. státu 
Tennessee, 178.900 ob. (1927), z toho 1 U čer- 
nochů. Zal. 1819. Jest zde bursa bavlny. 
Velké trhy na bavlnu, dříví a obilí. 

Měna Juan de (1411 — 1456), špaň. bás- 
ník. Hlavní dílo: učeností přeplněná 
alegar. báseň El Laberinto de Fortuna, 
napodobenina Dantovy Divina Comme- 
dia. 

Měna Pedro de (1620 — 1693), špaň. so- 
chař, vytvořil velký cyklus soch v Malaze 
a slavnou sochu sv. Františka v Toledu. 

Měna, druh peněz státem autoritativně 
stanovený, jímž mohou býti závazky pla- 
ceny a v němž pohledávky musejí býti 
přijímány. Pod názvem m. ve smyslu 


nár. hosp. myslí se látka, kterou jest hod- 
nota peněz podložena (zlatá m., stříbrná 
m., papírová m.). Touto látkou bývaly a 
stále jsou drahé kovy. Původně většina 
států měla m. stříbrnou, později m. dvo- 
jitou (stříbrnou a zlatou). Když v druhé 
polovici XIX. století začalo všeobecně 
stříbro pozbývati ceny, přistupovaly stá- 
ty k zavádění m. výhradně zlaté. Podlo- 
žení m. kovem a její připoutání k tomuto 
kovu se děje tím způsobem, že se peněžní 
jednotka razí z drahého kovu v urč. po- 
měru. Kdokoliv může na př. ve státní 
mincovně odevzdati 1 kg ryzího zlata a 
obdrží příslušný počet zlatých mincí 
(systém svobodné ražby); příp. jest obrá- 
ceně možno již hot. zl. peníze rozliti na 
zlato. Cena peněz stoupá nebo klesá spolu 
se stoupáním n. klesáním ceny drahého 
kovu na světovém trhu. V praxi se však 
nevyskytují výhradně kovové peníze. 
Stát vydává papírové státovky (cedulová 
banka papírové bankovky), za něž jest 
možno na žádost obdržeti kov (t. zv. m. 
vázaná ke zlatu) nebo cizí devisy. V kri- 
tických obdobích, zvi. však za války není 
tato směnitelnost papírových peněz za 
kov možná, protože by stát (příp. cedulová 
banka) nevystačil uspokojiti všechny po- 
žadavky naň kladené (drahé kovy bývají 
za války vyhledávány a hromaděny, -pro- 
tože se všeobecně věří v stálou jejich hod- 
notu pro poměrně malou jejich zásobu na 
světě). Csl. republika má m. zlatou jako 
dnes největší počet ostatních států. 

Menado, přístav na Celebesu. 22.800 ob. 
Vývoz kávy. 

Ménage (franc., ménáž), strava; menáž- 
ní správa, kuchyňská správa. Voj. výraz 
pro stravu, zejm. pro hl. jídlo, oběd. Dů- 
stojnické m. byly restauranty pro důstoj- 
níky, kteří tam dostávali velmi lacinou 
stravu, buď ve státní režii, nebo od ná- 
jemce m. 

Ménagerio (franc., menažerí), původně 
asi tolik jako zoologická zahrada; nyní 
cestující výstava živých, též vycvičených 
zvířat. 

Menachem, král israelský (743 — 733 př. 
Kr.), jeden z uchvatitelů trůnu při pádu 
domu Jehu; pokusil se svoje panství pode- 
příti spojením se s králem asyrským 
Tiglatpilesarem II. 

Menam (siamsky, „matka vod 11 ), hl. tok 
siamský, 800 km dl. pramení v Horním 
Laosu a ústí u Bangkoku do Siamského 
zálivu; zúrodňuje za povodní 31.000 km 2 
rýžových polí. 

Menandros (Menander), nejvýznačnější 
básník novoatické komedie (342 — 290 př. 
Kr.), přítel Epicurův, žil jen požitkům a 
umění. Sepsal asi 100 děl, která se vyzná- 


Menandros 


35 


Mendelssohn J. 


čují živým .jazykem, vtipem a životní 
moudrostí. 

Menandros, řecký kníže v severozáp. 
Indii, žil v 2. stol. před Kr. 

Menandros, řecký rhétor, ve 3. st po Kr. 

Menandros, Protektór, byzantinský dě- 
jepisec v 6. stol., jehož Dějiny let 558 — 582 
jsou zeměpisně a etnograficky cenné. 

Menangkabanšti Mala jci, nejčistší kmen 
Mladomalajců (O* Malajsko), na vysočině 
Padangské a na přilehlé části Sumatry; 
tvořil kdysi říši Menangkaban, která do- 
sáhla svého rozkvětu ve 13. stol.; její zá- 
nik byl dokončen holandskou kolonisací. 

Menas (Minas), křest, svátý, egyptský 
křesťan; podle leg. voják za dob Diokle- 
cianových, později poustevník; sťat (asi 
296 po Kr.). 

Menaše ben Israel (1604 — 1657), židov- 
ský spisovatel, rabín v Amsterodamu; 
psal díla teologicko-filosofická a dějin- 
ná, je známý dílem Conciliador, pokus 
o vysvětlení protismyslných míst v bibli; 
založil v Amsterodamu první židovskou 
knihtiskárnu. 

Mencinger Janez, JUDr. (1838 — 1912), 
slovin. spisovatel a advokát v Kršku. 
Sp.: Abadon (1893, filos. román). 

Mencinger Valentin (1702 — 1759), slovin. 
cirk. malíř v Lublani. 

Mencken Henry Lewis (* 1880, Balti- 
more), sev.-amer. spisovatel, váleč. zpra- 
vodaj v Německu a Rusku 1917, psal 
o G. B. Shawovi a o Nietzscheovi a j. 
Napsal The American Language (1918). 

MencI Emanuel, PhDr. (1880—1910), 
č. zoolog, doc. mikroskop, anatomie na 
Karlově univ., žák Vejdovského. Zabý- 
val se hl. histologií nervů a studiem 
bakterií. 

Mencl František, Ing. (* 1879), před- 
nosta stav. odb. hl. m. Prahy, průkop- 
ník betonov. konstrukcí mostních; pro- 

Í ektoval 5 betonových mostů pražských, 
-etná pojednání o stavbě mostů uveřej- 
nil v Technickém Obzoru a v četných 
listech odborných v zahraničí. Předse- 
da spolku pro pohřbívání ohněm Kre- 
matorium v Praze. 

Mencl F., pseud. Frant. Vodsedálka. 
Mencl Josef Branislav (1815 — 1864), č. 
uměl. kovolitec. 

Mencl Václav (* 1898), č. spis. a re- 

íifllí tnr v Pivi 70 

Menčetič Šiško (1457—1527), dubrov- 
nický básník, lyrik. 

Menčetič Vladislav, Q* Minčetič. 

Menčík Ferdinand (1853—1916), č. hi- 
storik, kustos dvorní knihovny, lektor 
čes. řeči na univ. vídeňské, menšinový 
pracovník ve Vídni. Napsal mnoho histo- 
rických a životopisných spisů. 


Menčík Josef (1847 — 1920), čes. průmysl- 
ník ve Vrchlabí, zakladatel čes. textil- 
ních podniků. 

Menčlová Antonie (1887), čes. spisova- 
telka a učitelka v Praze. 

MenčuL, hora na Podk. Rusi u Jasiny, 
1514 m vysoká. 

Menčnl, hora na Podk. Rusi u Ra- 
hova, 1368 m vysoká. 

Mende, hl. m. franc. dep. Lozěre, (1921) 
6109 ob., na úpatí hory Causse de M.; 
sídlo biskupa, katedrála, textilní prů- 
mysl; je střediskem výletů na Causse. 

Mende Clara (* 1869), vůdkyně něm. 
žen, člen Národního shromáždění v Ně- 
mecku. 

Mendel (ital., la Mendola), silniční sou- 
těska v Nonsbedských Alpách v Jižním 
Tyrolsku, německo-italská národnostní 
hranice; letovisko. 

Mendele Mocher Serafim, Abraha- 
movi cz Salomon Jakób. 

Mendělejev Dimitrij Ivanovič (1834 — 
1907), ruský chemik, od r. 1863 profesor 
na Polytechnickém institutu V Petro- 
hradě, 1866 na universitě; pracoval vel- 
mi úspěšně ve fysikální chemii, sestavil 
r. 1869 periodickou soustavu chemických 
prvků a předpověděl existenci prvků 
teprve později objevených. Sp.: Osnovy 
chimiji (1869). 

Mendelssohn Arnold Ph. Dr. (1855), 
něm. hudebník, 1890 řed. chrám, hudby 
v Darmstadte; psal zdařilé, umírněně 
moderní písně, sbory a opery. 

Mendelssohn-Bartholdy Felix (1809 — 
1847), něm. hud. skladatel, složil již v 17 
letech ouverturu ke Snu noci svatojan- 
ské; pokoušel se pozd. nejdřív s ne- 
úspěchem o opery a přiklonil se k in- 
strumentální hudbě. Slavil 1829 v Anglii 
triumfy jako klav. virtuos a skladatel; 
stal se na podzim 1833 ředitelem hudby 
v Dússeldorfu; odešel 1835 do Lipska 
jako ředitel nové konservatoře. Složil 
dvě významná oratoria Paulus a 
Eliáš, v nichž napodoboval především 
Handla, jeho První noc Walpurgina je 
první sborovou balladou. K nim se řadí 
sbory Antigone a Oedipus, kantáty, 
8 žalmů pro sbor, mottety, sborové písně, 
dueta a jednohlasové písně, ve kterých 
se stal velmi lidovým. V instrumentální 
hudbě pokračuje v romantice Schuber- 
tově a Weberově. Složil předehry: He- 
bridy, Krásná Melusina, skotskou a 
italskou symfonii, klavírní skladby 
(Písně beze slov, Capriccio), houslo- 
vý koncert a komorní hudbu. M. byl 
též mistrem ve hře na varhany. 

Mendelssohn Josef (1770 — 1848), něm. 
bankéř, vyzn. činitel v něm. peněžnictví. 
Jeho vnuk Franz (1865), president berl. 
obch. komory a něm. finančník. 


3 


Mandelssohn K. 


36 


Meng-Ko 


Mendelssohn Karl (1838 — 1897), syn 
předešlého, něm. dějepisec, od r. 1867 
profesor univ. ve Freiburce. Napsal Dě- 
jiny Řecka a j. 

Mendelssohn Moses (1729—1786), filo- 
sof. Spojoval osvícenský deismus s žid. 
věroukou. Spisy: Philosophische Ge- 

spráche (1755), Briefe uber die Emp- 
findugen (1755), Abhandlung uber die 
Evidenz in den metaphysischen Wissen- 
schaften (1764), Phadon (1767), Jeru- 
salem oder uber religióse Macht und Ju- 
dentum (1783), Morgensťuden (1785), 
M. M. an die Freunde Lessing (1786). 

Mendés CatuLle (* 22. 5. v Bordeaux, 
f 7. 2. 1909 v Saint Germain en Laye), 
francouz. básník, spisovatel, jeden ze za- 
kladatelů parnassistické školy. Psal bás- 
něj povídky a romány, divadelní hry, 
kritiky. Hlavní romány: Le román ďune 
nuit (1863), Le roi vierge (1881), Verger 
fleuri (1894), divadel, hry: Capitaine 

Fracasse (1898), La reine Fiammette 
(1889), Médée (1898), Scarron (1905) a j., 
básně Poésies (1885 v 7 sv.) a řadu kri- 
tických prací. Do češtiny překl. jeho bás- 
ně Vrchlický (Moder. bás. franc.), četné 
jeho prósy hlavně O. Auředníček (Roz- 
pustilé novelky a j.) a Em. Lešebrad (Ce- 
sta k ráji a j.). 

Mendes Leal (mendiš) José da Silva 
(1818 — 1886), portug. spisovatel, státník a 
diplomat; psal básně, dramata a romány. 

Mendes Pinto, Fernáo (1514 — 1583), por- 
tugalský spisovatel. Jeho Peregrinagáo 
líčí dobrodružné cesty Arábií, Čínou a Ja- 
ponskem. 

Mendipit, oxychlorid olovnatý Pb 3 Cl 2 02, 
vyskytuje se v démantově lesklých, sté- 
belnatých agregátech a v zrnitých kusech 
žluté až načervenalé barvy, tv. 2*5 — 3, 
v Churchillu na Mendip Hills a u Brilonu. 

Mendl Bedřich, PhDr. (1892), č. dějepisec, 
úředník Vydavatelského Histor. ústavu, 
autor č. spisů sociálních a hospod. Od 1927 
doc. hosp. dějepisu na univ. Karlově. 

Mendoza, provin, v Argentině, 146.378 
km 3 , (1925) 383.403 ob., na vých. úpatí 
Kordillér, sev. od San Juanu, hraničí 
na západě s Chile, na východě neúrod- 
ná; na záp. dosahují Andy největších 
výšek (Aconcagua 7039 m), převládají 
křoviny. Podnebí je zdravé. Přes velké 
nerostné bohatství je dobývání rud a 
uhlí nepatrné. Obyvatelé, většinou me- 
sticové, se zabývají zemědělstvím, do- 
bytkářstvím a vinařstvím. — Hl. m. M., 
(1923) 61.577 ob. 

Mendoza Diego Hurtado de (1503 — 
1575), špaň. humanista, básník a státník, 
za Karla V. vyslanec v Anglii, za Filipa II. 
místodržitel v Sieně, později ve vy- 


hnanství. Zanechal lyrické básně, histo- 
rické dílo La Guerra de Granada a j. 

Mendoza Don Antonio Hurtado de 
(1586—1644), sekretář krále Filipa IV.; 
napsal řadu komedií a spisů v prose. 

Ménégoz Eugěne (1838—1921), franc. 
luter. teolog, 1877 profesor teologie, 
stoupenec symbolofideismu. (Q*). 

Menechmos, řec. sochař v V. stol. př. 
Kr., zn. jest jeho socha Artemidy ze 
zlata a slonoviny. 

Menelaos, 1. v řeckém mythu syn 
Atreův, uprchl, Thyestem vypuzen, do 
Sparty ke králi Tyndareovi, oženil se 



Menelaos s mrtvým Patroklem (Florencie). 

s jeho nevlastní dcerou Helenou a zdě- 
dil říši. Když Paris unesl Helenu, vy- 
zval M. řecká knížata k tažení proti 
Tróji. Zvítězil v souboji nad Paridem a 
po pádu Troje odplul s Helenou, byl 
ale bouří zahnán do Egypta a vrátil se 
teprve po osmi letech bloudění domů. — 
2. M., sochař v Římě za Tiberia; vy- 
tvořil obdivovanou skupinu Orestes a 
Elektra. — 3. M., alexandrinský mate- 
matik, žil kolem r. 98 po Kr. v Římě. 
Tři knihy Sphaerica (o geometrii koule) 
jsou zachovány v arabském a hebr. 
překladě. 

Menellk II. (Menílek), císař habešský 
(1844 — 1913); s počátku se klonil k Itá- 
lii, porazil ji však 1896 u Addis Abeby. 
R. 1909 se vzdal vlády. 

Menenlns Agrlppa (f 493 př. Kr.), 
řím. patricij, konsul, pohnul podle po- 
věsti vystěhovalé plebejce k návratu. 

Mené, Tekél, Ufarsin (aram.), v knize 
Danielově (5, 25) rukou ducha na stěnu 
napsaná slova, oznamující pád krále 
Belsazara. Vykládají se jako: spočteno, 
zváženo, rozděleno. 

Meng-Ko (Meng-tse, Meng-tsu, Mong- 
Dsi), (372 — 289 př. Kr.), čínský filosof, 
stoupenec Konfucia. Zastával názor, že 
lid jest hlavním činitelem ve státě, 
úloha vládce jest naprosto vedlejší. 


Mengolberg J. 


37 


Mennonit6 


Mengelberg Josef Willem (* 1871 

v Utrechtu), nizozemský hudebník, 
slavný dirigent. 

Menger Anton, JUDr. (1841 — 1906), rak. 
právník a soc. politik, prof. univ. ví- 
deňské. Sp.: System der ósterr. Zivil- 
prozebrechtes (1876) a j. 

Menger Karl, JUDr. (1850—1921), rak. 
nár. hospodář, prof. na univ. vídeňské, 
člen rak. panské sněm. Sp.: Grund- 
sátze d. Volkswirtschaftslehre (1871). 

Menger Max, JUDr. (1838—1911), něm. 
právník, posl. říšský a zemský. Sp.: 
D. bóhm. Ausgleich (1891) a j. 

Mengs Antonín Rafael (* 1728 v Ostí 
n. L. v Čechách, f 1779 v Římě), malíř; 
studoval Michelangela a Raffaela, jeho 
komposice se kdysi cenily. 

Menhard Xaver (1857 — 1909), spisovatel, 
člen red. Pražských Novin. Sp.: vesel.: Ve 
stínu guillotiny (1893), Pacientka, Gordic- 
ký uzel (1903); bell.: Tajemné zločiny 
(1900); verše: Trny a trnky (1881), Di- 
voké ovoce (1892). 

Menispermaceae, tropická čeleď oplé- 
tavých keřů, lián, z řádu Ranales, se stří- 
davými listy a dvoudomými kvítky v la- 



Menispermum canadense. 


tách. Plod peckovička. Jednotlivé druhy 
obsahují v kořenech a plodech léčivé 
drogy. (Cissampelops, Menispermum Ca- 
rolinianum, Jatrorhiza, Anamirta Coc- 
culus a j.) 

Měník, ob. v Č., okr. Nový Bydžov, 
459 čs. ob. 

Měnin, ob. na Mor., okr. HustopeČ, 1351 
čs. ob. 

Meningitis, zánět plen mozkových — 
tvrdých = pachymeningitis, měkkých = 
leptomeningitis. Původu bývá toxického 
na př. z otravy alkoholem n. infekčního 
při tyfu, zánětu plic, tuberkulose, syfilis. 
Formy jsou haemorhagické (s krvácením) 
nebo hnisavé (purulentní). Meningitis 
cerebrospinalis postihuje mozek i míchu. 


Tyto záněty poškozují těžce činnost 
ústředí nervových (bezvědomí, křeče, 
ochrnutí). 

Meninx (meningy), pleny mozkové 
(i míšní), tvrdé a měkké, zevní tvrdý obal 
a vnitřní měkký = pachy- a lepto-meninx 
či důra a pia mater. Tvrdá plena je při- 
rostlá ke vnitřní ploše kosti lebečné, měk- 
ká obaluje s hojnou pletí cévní povrch 
mozkový. Jemná blána pavučinovitá — 
arachnoidea — provází do hloubi i do ko- 
mor závity kory mozkové. 

Menlppé, v řeckém mythu dcera Orió- 
nova, sestra Métioché. Obě, obdařené od 
Afrodity krásou, Athénou zručností v tka- 
ní, probodly si tkalcovskou lodičkou 
hrdlo, aby odvrátily mor od své země a 
byly proměněny v komety (Korónides). 

Menippos (kolem 270 př. Kr.), řec. sa- 
tirik, lichvář, stal se svými spisy tvůrcem 
filosofické frašky a vzorem pro mennipej- 
Bké satiry Římanů Varra a Lukiana. 

Méniskos (řec.), ploténka z vláknité 
chrupavky, vložená mezi konce kostí. 

Méniskos (řec. „měsíček), zakřivený 
povrch kapaliny v úzké trubičce; ozna- 
čení pro konkav-konvexní a konvex-kon- 
kávní čooky (a*). 

Menispermaceae (chebulovité), čel. dvou- 
děložných rostlin^ z řádu mnohoplodých, 
asi 260 druhů, převážně v tropech; větši- 
nou otáčivé keře se střídavými listy a 
dvoudomými květy v postranních hroz- 
nech, latách n. klasech. NejznámějŠí 
druhy: Anamirta, Chondrodendron, Me- 
nispermum. 

Menispermum Tourn., r. r. z čel. Me- 
nispermaceae, otáčivé keře s listy tvaru 
štítku n. srdce, s květy v hroznech, plo- 
dem je ledvinovitá bobule; 3 druhy. M. ca- 
nadense L. roste v kanadskvch lesích. 

Menins Justus (1499 — 1558), reformátor 
durynský. 

Menjou Adolph (* 1891 v Pau ve Fran- 
cii), vychován v Americe; věnoval se di- 
vadlu, 1912 debut, u filmu; svět. války se 
zúčastnil jako kapitán, po válce vynikl 
teprve ve filmu Chaplinově „Pařížská 
maitressa l \ 

Menkewre (řec. Mykerinos), egypt. král 
IV. dyn. (2700 př. Kr.), syn a nást. Chefre- 
nův, vybudoval třetí pyramidu u Gizy. 

Mennonité, odvozeno od niz. bohosl. 
Menno Simonse (1492 — 1559), společný ná- 
zev různých křesťanských sekt. Za- 
chovávají reform. učení, vyžadují však 
pokání a víru jako přepoklad křtu. Za- 
vrhují křest dětí (křtí mezi 14 — 16 rokem). 
Řídí svůj život doslovně podle Kristova 
kázání na hoře a zachovávají přísné mra- 
vy. Zavrhují přísahu a vojenskou službu. 
Jsou organie. v Hollandsku, hojněji v Se- 
verní Americe. Celkem se jejich počet 


Mennonité 


38 


Menšík R. 


udává na 516.300, z tuho 173.800 v Evropě, 
303.000 v Sev. Americe, 39.500 v Asii 
(Sibiř). 

Měno (it.) méně; v hudbě: měno forte, 
méně silně. 

Menón, ř. lékař, žák Aristotelův. 

Menorca (Minorka; ve starov. Balearis 
minor), s.-v. ostrov špan. Balear, 669 km a , 
42.147 obyv., skalnatý. Mírné podnebí. Hl. 

nrí n v Mnhnn 

Menotti Ciro (1798 — 1831), ital. vlastenec, 
bohatý továrník v Modeně; chtěl 1831 do- 
pomoci vévodovi Františkovi IV. ke ko- 
runě italské, byl jím po neúspěchu zapřen 
a oběšen. 

Měnou (mínů), Jacques Frangois, baron 
de (1750 — 1810), franc. generál; bojoval 1793 
proti povstání ve Vendée, doprovázel Bo- 
naparta do Egypta a stal se vrchním veli- 
telem; kapituloval před Angličany a 1801 
vyklidil Egypt. 

Menoušek Antonín (1859 — 1908), Č. práv- 
ník, rada obch. soudu v Praze, odb. spisov. 

Mens (lat.), smysl, duch, rozum; v st. Ří- 
mě též personifikace rozumného úsudku. 

Mens agitat molem (lat): rozum (mou- 
drost) hýbá masami; t. j. rozum vládne 
světem, citát z Virgilovy Aeneidy. 

Mensa (lat.), stůl; m. academica, společ- 
ná jídelna studentská, nízkých cen, zří- 
zená při vysokých školách. 

Mensaleh, největší pobř. jezero v Egyp- 
tě, mezi Damiettou a Port Saidem, v nil- 
ské deltě. Prochází jím Sue&ský průplav. 
Jeho břehy jsou oživeny nesčetným ptac- 
tvem. 

Mensální statky, s. církevní, jejichž vý- 
nos jest určen pro výživu kleriků. Proto 
jsou tyto s. nezcizitelné a byly ve středo- 
věku vyňaty z lenního zřízení. Codex ka- 
nonického práva užívá dnes jen názvu 
mens a episcopalis, čímž se rozumí sou- 
hrn jmění spravovaného biskupem, z ně- 
hož však biskup poskytuje příspěvky na 
stavbu a udržování kněž. semináře (na 
př. v r. 1928 postavený seminář v Praze- 
Dejvicích arcibiskupem drem Kordačem) 
a na výživu kleriků, kteří byli již vysvě- 
ceni a nemají beneficium. 

Mensdorff-Pouilly Alexander, hrabě 
(1813—1871), rakouský státník, 1852 vy- 
slanec v Petrohradě, od r. 1858 generál- 
ní guvernér v Haliči, 1864 — 66 ministr 
zahraničí. 

Menselinsk, hl. m. v rus. auton. sovět- 
ském státě tatarském, (1926) 7524 obyv. 

Menses (lat.), měsíce, dříve tolik jako 
menstruace. 

Menslnger Karel (1813—1892), č. cirk. 
spisovatel, voj. kněz. Přeložil do ital. 
Zeyerova Černyševa a vydal odb. slov- 
ník včelařský. 


Mens sana in corpore sáno (lat.), ve 
zdravém těle zdravý duch (citát z Juve- 
nala). 

Menstruace (lat.), a* čmýra. 

Menstruační jed (menotoxin), podle roz- 
šířené lidové víry jed vyměšovaný v době 
menstruace. Vědecky nemohl býti do- 
posud zjištěn. 

Mensnra, 1. v hudbě poměr šířky a 
délky píšťaly, u varhan kolísá mezi 
1 : 10 a 1 : 24, u jiných hudeb, nástrojů 
poměry vzdáleností otvorů (u flétny), dé- 
lek strun a pod. M. délka noty v o* men- 
surální hudbě, třídílná (m. perfekta), 
dvojdílná (m. imperfekta). 2. Odměrná 
nádoba v lékárnictví, chemii a pod. 
3. Při šermu odstup soupeřů při střehu. 

Mensurální hudba (lat. musica mensu- 
rabilis), hudba XII. — XVII. stol. psaná 
mensurální notací, jejímž základem byla 
mensura, t. j. hodnotné určení notových 
značek podle taktového předznamenání, 
o* Noty. 

Menševici, pravá frakce ruské soc. de- 
mokrat. strany, vznikla na druhém sjez- 
du strany r. 1903 v Londýně z téže pří- 
činy, jako levé křídlo bolševiků, z roz- 
porů o taktiku vedení a org. řád strany. 
Vůdci m. byli Akselrod, Martov, Dan, za 
revoluce 1905 Trockij, pak Ceretěli 1907 
a do 1917 Čcheidze. Za války svět. byli 
rozštěpeni na internacionalisty, kteří 
byli stoupenci míru (Martov, Abramovič) 
a t. zv. oboronce (Ceretěli, Dan), kteří žá- 
dali prodloužení války jako obrany vla- 
sti. Příkře stáli proti diktatuře bolševist. 
ústřed. výk. výboru, jeho taktice a proti 
Leninově uchvatitelské teorii, usilujíce 
o demokratickou republiku vývojem, se 
zvýšením činnosti kulturní a osvět, roz- 
vojem širokých mas dělnických, zdoko- 
nalením družstevnictví a hnutí odbor. 
Za carské vlády prohlášena jich polit, 
činnost za protizákonnou, byli vězněni 
a vypovídáni, po převratu 1917 přinuce- 
ni m. ke vstupu do bolšev. strany. Ofic. 
orgán strany od r. 1920 Socialističeskij 
věstník, vych. v Berlíně. 

Menšík Alois (1878), č. zeměpisec, okr. 

Sir íriQTiplftnr 

Menšík Emanuel (1851—1913), č. ento- 
molog v Chrudimi. 

Menšík Jan, Ph. Dr. (26. I. 1885), odb. 
rada min. šk., lektor slovenštiny na univ. 
Karlově. Práce: Slovenská poetika (s dr. 
Bujnákem, 1921, II. vyd. 1928) a učebnice 
dějin literatur. 

Menšík Josef Stanislav (f 1863), če9. 
spisovatel, měšťan v Jemnici na Moravě 
a vydav. Mor. pohádek a pověstí. 

Menšík Richard (1882—1930), čes. oper- 
ní a operetní tenorista, od r. 1907 popu- 
lární Člen operety Měst. div. na Vino- 


Menšík R. 


39 


Menšiny národnostní 


hradech, po jejím rozpuštění 1919 ve Vi- 
nohradské Zpěvohře. 

Menšík Václav, malíř a měšťan praž* 
ský r. 1770. 

Menšlkov Alexandr Danilovič, kníže 
(1673—1729), ruský státník, pekařský 
učeň, ale z mládí přítel Petra Velikého; 
vyznamenal se v nordické válce, 1707 
ruským knížetem a polním maršálkem. 
Od r. 1714 nejdůvěrnější rádce Petra Ve- 
likého. Za vlády Kateřiny I., které po- 
mohl na trůn, všemocný; obžalován ze 
spoluviny na smrti prince Alexeje, Pe- 
trem II. dán do vyhnanství 1727. 

Menšikov Alexandr Sergějevič, kníže 
(1787 — 1869), pravnuk předešlého, ruský 
státník, 1823 v ministerstvu zahraničí; 
1828 vedl ruské lodstvo v rnsko-tureckó 
válce. 1831 generální guvernér ve Finsku. 
V krymské válce vrchní velitel armády, 
poražen 1854 na Almě. 

Menšikov Leonid Petrovič (* 1871), 

ruský polic, úředník; r. 1905 prozradil 
straně soc. rev. provokatérskou činnost 
Azefa a Tamarova, po útěku za hranice 
vydal Burcevovi seznam všech agentů 
provokatérů. Vydal dokumentární me- 
moiry: Ochranka i revoluci ja. 

Menšikov Mich. Osipovič (1859 — 1919), 
ruský novinář, Tolstojovec, zprvu v Gaj- 
deburově Neděli, v letech 90. politický 
redaktor Novoje Vremje. Vášnivý anti- 
semita. 

Menšina, menší Část nějakého dělitel- 
ného celku (podle lat. zvaná též mino 
rita). Opakem m. jest většina (majorita). 
Pojem m. má veliký význam ve veř. a 
spolkovém životě. Mluvíme o m. v parla- 
mentě, ve státě, při počtu účastníků 
schůze a pod. Pro život státní mají ještě 
větší význam m. národnostní, jazykové, 
rasové, náboženské, zájmové atd. 

Menšinové právo, p., které mají národ- 
nostní menšiny přiznáno již od vlastní- 
ho státu, ve kterém žijí nebo které mají 
zaručeno mezinár. ochranou; O* menši- 
ny národnostní. 

Menšinové školství, zvláštní obor veř. 
školství, spadající u nás přímo do kom- 
petence min. školství a nár. osvěty a 
nikoliv jako školy jiné pod zemské škol- 
ní rady. Jde o školy, zřizované pro ná- 
rodnostní menšiny. ČSR. má tři silné 
menšiny (Němce, Maďary a Poláky), 
o jejichž školství bylo více méně dobře 
postaráno již před převratem i tam, kde 
národnostní menšina byla promíšena 
s českým živlem nebo tvořila národnost- 
ní ostrov. Naproti tomu v celých veli- 
kých oblastech bylo velmi uboze posta- 
ráno o České (slovenské) školy v území 
německém neb maďarském (severní a 


západní Čechy, sev., jihozáp. a jižní Mo- 
rava, jižní Slovensko). Rozumíme proto 
u nás m. š. zřizováni českých neb slo- 
venských škol pro místní české minority 
tedy pro příslušníky státní majority na 
území národnostně smíšeném. Před 
převratem zakládaly m. školy různé kul- 
turní spolky (Ústřední Matice školská. 
Matice pro jihozápadní Moravu atd.), 
dnes koná tento důležitý úkol ponejvíce 
stát, aby zabránil odnárodňování čes. 
dětí. Podle zákona č. 292 a 295/1920 může 
se m. škola zříditi všude tam, kde není 
dosud veř. škola s vyučovacím jazykem 
nár. menšiny, bylo-li v obci v předchá- 
zejících dvou letech školou povinno prů- 
měrně čtyřicet dětí. 

Menšinové zastoupeni, poměrné za- 
stoupení (a,). 

Menšiny národnostní, souhrnný název 
pro občany jednoho národa, který ve 
státě tvoří menšinu. Téměř v každém 
státě jsou nějaké m. n. Někde jsou zcela 
slabé, jinde silné. Jest to důsledek toho, 
že nelze i při nejlepší vůli rozhraničiti 
státy tak, aby se hranice kryly s hra- 
nicemi n. Právní postavení m. upra- 
voval si vždy každý stát toliko vnitro- 
státně. Jest samozřejmé, že při takové 
úpravě využil svého mocenského posta- 
vení a postupoval ne příliš liberálně. 
Období po světové válce vyznačuje se 
však mezinár. snahou upraviti ochranu 
m. mezistátními smlouvami, jež upra- 
vují jednak otázky všeobecné, jednak 
zvláštní. K všeobecným otázkám zvi. 
patří: zaručení osobní svobody, právní 
ochrany, rovnost před zákonem, přístup 
k veř. úřadům, hodnostem a povoláním 
(zvi. služba ve stát. úřadech), volné uží- 
vání vlastního jazyka v soukromí i na 
veřejnosti, otázka menšinového školství, 
možnost samostatného kulturního vý- 
voje a pod. Společnost národů ujala se 
m. n. a snaží se, aby její liberální zása- 
dy v zacházení s m. pronikly ve všech 
státech. Základ pro společné řešení těch- 
to jinak velmi obtížných otázek byl dán 
mírovými smlouvami a dále specielními 
smlouvami uzavřenými mezi různými 
státy. Problém m. n. stal se tak problé- 
mem mezinárodním. ČSR. se zavázala 
k ochraně m. na vlastním jejím území 
usedlých mírovou smlouvou st. ger- 
mainskou ze dne 10. X. 1919, jíž uznala, 
že všechna ustanovení článku II. — VIII. 
této smlouvy budou uznána za základní 
zákony, že žádný zákon, nařízení ani 
úkon úřední nebude v odporu nebo 
v nesouhlase s těmito ustanoveními a 
že žádný zákon, žádné nařízení ani žád- 
ný úkon úřední nebude proti nim míti 
moci. Ve smlouvě st. germainské se 


Menšiny národnostní 


40 


Mentha 


praví, že všichni státní občané čsl. bu- 
dou si rovni před zákonem a budou po- 
žívati stejných občanských práv a poli- 
tických bez ohledu na rasu, jazyk neb 
náboženství. Rozdíl v náboženství, víře 
n. vyznání nemůže býti žádnému stát- 
nímu občanu čsl. na závadu, pokud jde 
o požívání práv občanských a politic- 
kých a zejména pokud jde o přístup do 
veř. služby, úřadů a k hodnostem neb 
o vykonávání jakékoliv živnosti neb 
povolání. Státním občanům čsl. nebude 
ukládáno žádné omezení pokud jde 
o volné užívání jakéhokoliv jazyka ať 
ve stycích soukromých nebo obchodních 
či ve věcech týkajících se náboženství, 
tisku neb veřejných projevů jakéhoko- 
liv druhu ať ve veř. shromážděních. 
S příslušníky čsl. náležejícími k m. 
ethickým, náboženským n. jazykovým 
bude po právu a ve skutečnosti za stej- 
ných záruk zacház. stejně jako s ostat- 
ními příslušníky čsl. Zvláště budou míti 
stejné právo, aby vlastním nákladem 
zakládali, řídili a pod dozorem měli 
ústavy lidumilné, náboženské neb soci- 
ální, školy a jiné ústavy výchov, s prá- 
vem používati tam volně svého jazyka 
a svobodně tam vykonávati své nábo- 
ženství. Tyto záruky jsou v podstatě 
stejné 3 těmi, které obsahuje čsl. ústava 
a byly při jejím sestavování vodítkem. 
Právní rozdíl jest ten, že si svou ústavu 
můžeme měniti, kdežto k dodržení zde 
uvedených závazků jsme povinni mezi- 
národně. Vedle toho mají m. zaručena 
jistá minimální práva jazyková. Jestliže 
by vláda čsl. zavedla nějaký oficiální 
jazyk, bude přesto poskytnuta čsl. pří- 
slušníkům jiného jazyka než českého 
přiměřená možnost, aby před soudy po- 
užívali svého jazyka jak ústně tak pí- 
semně. Pokud jde o veřejné vyučování, 
poskytne vláda čsl. v městech a okre- 
sích, v nichž jest usedlý značný zlomek 
Čsl. příslušníků jiného jazyka než čes., 
přiměřené možnosti zajišťující, aby se 
jejich dětem dostalo vyučování v jejich 
vlastní řeči. Toto ustanovení nebude 
však vládě čsl. brániti, aby učinila po- 
vinným vyučování řeči české. Posléze 
se ČSR. zavázala, že souhlasí s tím, že 
každý člen Rady Společnosti národů 
bude míti právo obrátiti pozornost Rady 
na každé již nastalé nebo hrozící poruše- 
ní kteréhokoliv z těchto závazků a že Ra- 
da bude moci zvoliti postup a vydati po- 
kyny takové, jáké se jí za daných okol- 
ností budou zdáti vhodné a účinné. 
Každý spor, který by vzešel z otázky 
menšinové, budiž považován za spor 
mezinárodní a budiž vznesen, žádá-li za 
to jedna ze stran, před stálý mezinár. 
soudní dvůr, jehož rozhodnutí bude ko- 


nečné a také závazné. Vedle této hlavni 
smlouvy uzavřelo Československo míst- 
ní smlouvy o ochraně m. s republikou 
rak. dne 7. VI. 1920, č. 107/1921 a s re- 
publikou polskou ze dne 23. IV 1925, 
Č. 56/1926. Podle jazykového zákona bylo 
procento rozhodné pro posuzování prá\ 
příslušníků m. stanoveno na 20. Kde 
jest m. alespoň 20%, tam má ve styku 
s úřady tatáž práva jako většina. Indi 
viduelní práva přiřčená ve smlouvě st. 
germainské zůstávají ovšem zachována. 

Menšutkin Nikolaj Aleks. (1842—1907), 
vynik. rus. chemik, prof. petrohr. univ.; 
pracoval hlavně v oboru fysikální che- 
mie, a vydal učebnice analyt. a organi- 
cké chemie. 

Mentální (lat.) týkající se ducha 
(mens.); myšleno, nevyjádřeno slovy. 

Mentalita (z lat. mentalis, mens, smysl), 
způsob rozumového myšlení, citová, du- 
ševní povaha. 

Mentana (ve starověku Nomentum), 
místo v ital. prov. ftím, (1921) 2937 ob., 
známé porážkou Garibaldiovou r. 1867. 

Mentaveiské ostrovy: Siberut, Sikaban, 
sev. a již. Pagaj a 17 ostrůvků, na záp. 
pobřeží Sumatry, pod nizozemským pro- 
tektorátem; pro svoje korálové útesy ne- 
snadno přístupné; obyvatelé (Staroma- 
lajci) žijí z rybářství a zahradnictví. 

Mentelin Johann (t 1478), první knih- 
tiskař ve Štrasburce, tiskl kolem r. 1450. 

Mentha, máta, rod pyskatých bylin, 
vytrvalých, velmi mnohotvárný, obsahu 
jící druhy sobě značně podobné i četné 



květ Máta peprná. 


tvary přechodné a míšence. Květ nálev- 
kovitý bledě lilákový až nachový téměř 
vždy neplodný. Množí se vegetativně od- 
denky a výběžky až 30 cm dlouhými. — 


Mentha 


41 


Menu-plaisirs 


M. vodní (M. aquatica) s lodyhou až 1 m 
vysokou, v příkopech a bažinách. M. rol- 
ní (M. arvensis) plevel na vlhkých lu- 
kách). M. bahenní (M. palustris) na vlh- 
kých lukách a příkopech s vonnou lo- 
dyhou, na venkově koňská máta zvanou. 
M. lesní (M. silvestris) u lesních potoků. 
M. okrouhTolistá (M. rotundifolia) s li- 
stem téměř okrouhlým, svraskalým, 
vroubkované pilovaným. M. červená 
(M. rubra) v zahrádkách pěstovaná. M. 
peprná (M. piperita) kulturní rostlina, 
již ve starém Egyptě známá, pronikavě 
vonná, a pěstovaná ve velkém v sev. 
Americe, ve Francii, v poslední době 
i u nás zaváděná. Množí se jen odno- 
žemi. Pěstování nevyžaduje velkých ob- 
tíží. Čerstvé listy obsahují až 0.25% éte- 
rického mátového oleje, z něhož krysta- 
luje menthol. K výrobě zubních antisep- 
tických vodiček (Folia Menthae pipe- 
ntae). 


Menthol, 3-terpanol, Ci 0 Hi 9 OH svým 
složením nasycený sekundární alkohol 


CH, . CH 


/ CH a . CH (OH)\ 
\CH 2 . CH 2 / 


CH . CH 


/ CH S 

\ch 3 


jest hlavní součástí silice z máty peprné 
(Mentha piperita). Největší množství ho 
obsahuje peprnomátová silice japonská 
(až 80%' i více). Ze silice získává se od- 
destilováním terpenů a ochlazením výše 
vroucího podílu, při čemž se menthol 
vylučuje v podobě jehlicovitých krystal- 
ků, jež se pak čistí sublimací. Tvoří 
bezbarvé, význačně příjemně páchnoucí 
krystalky, tající při 42° C na kapalinu 
vroucí při 212° C. Čistý menthol subli- 
muje úplně beze zbytku. Jest levotočivý 
[a] D = — 59°. V alkoholu se snadno roz- 
pouští, na kůži působí chladivě. Zahří- 
ván se síranem měďnatým, poskytuje 
cymol. Užívá se ho na přípravu různých 
ústních vod a past. na kosmetické vý- 
robky, jako lék proti omrzlinám, vnitřně 
proti nemocem žaludečním a reumatis- 
mu, inhalován proti záduše (astma). 

Menthoium boricum, Q* Estoral. 

Menthon. 1-menthon tvoří podstatnou 
součást silice peprnomátové. Podle své- 
ho chemického složení je to terpenketon, 
odvozený od uhlovodíku menthanu. Je 
to kapalina vroucí při 208° C, voní po 
mátě peprné, je levotočivý. Redukcí pře- 
chází v 1-menthol. Sám nemá technické- 
ho použití a proto se obyčejně působe- 
ním kovového sodíku a rozkladem vo- 
dou převádí na menthol, takže se tím 
uměle obsah mentholu v silici peprno- 
mátové značně zvýší. 

Menton (franc. manton), město a klim. 
lázně ve franc. dep. Alpes-Marit.imes, 
(1926) 22.604 ob.; blízko ital. hranice. 


Mentl Stanislav, MUDr. (* 1894), doc. 
vnitřních chorob na čes. univ. Karlově, 
ved. red. čas. Prakt. lékař. Zabývá se 
hlav. studiem srdce a cévních chorob. 

Mentlík Václav (* 1743 v Benešově), 
řezač kamene v Praze r. 1770. 

Mentor, pseud. J. Donovala. 

Mentor, v řec.: bájesloví přítel Odys- 
seův, jemuž tento svěřil péči o svůj 
dům a výchovu Telemachovu; odtud M. 
dnes tolik co poradce. 

Menu (franc.), malý, drobný, též jídel- 
ní lístek. 

Menuet (franc. menuett, ital. minnet- 
to), volný starofranc. tanec, původně t. 
lidový kraje Poitou, uplatněn hl. Lul- 
lym ve franc. baletní hudbě, ve starších 
skladbách orchestrálních použit i v suitě, 
sonátě a symfonii a* Stamitzem, který 
připojil trio. Haydn zrychlil tempo, roz- 
šířil formu, jíž Beethoven vystupňoval 
v Q* scherzo. Sbírka nejstarších staro- 
franc. a ital. m. vyšla kol r. 1750 v Pa- 
říži v 9 sešitech. 

Menúí (ve staror. Momenphis, Q*), m. 
v egypt. mudírlji Menúfíje, asi 20.000 
obyvatel. 

Menuílje (Šibin-el-Kum), egypt. mu- 
dírije, vých. od délky Nilské, 1569 km 2 , 
(1917) 1,072.636 ob. Hlav. m. Šibin-el-Kum. 

Menukl (jap.), kovové ozdoby na ruko- 
věti japonské šavle, připevněné kolem 
ovinutými hedvábnými motouzy. 

Menu-plaisirs (franc. míny-plesir), malé 
zábavy a výlohy za ně; ve Francii dříve 
pokladna a intendance pro dvorní zá- 
bavy. 



Menyanthes trlfolia. 


Menyanthes 


42 


Mercier D. 


Menyanthes trifolia, vachta třílistá, by- 
lina z čeledi hořcovitých (Gentianaceae), 
vytrvalá, s plazivým odenkem a dlouze 
řapíkatými trojčetnými listy. Květ hro- 
zen krásných bleděrůžových květů s ná- 
Ievkovitou pěticípou korunou. Na raše- 
linných lukách. Celá lodyha a hlavně 
listy (Folia Trifolii fibrini) obsahují ve- 
lice hořký menyanthin, používaný jako 
žaludeční lék, v lidovém označení hořký 
jetel. 

Menzel Adolf von (1815 — 1905), něm. 
malíř a grafik, hlavní pole nalézá v ilu- 
straci historických spisů, ale maloval 
i jiné obrazy, hlavně genrové. 

Menzir Mich. Aleksandrovič (* 1855), 
vynikající ruský ornitolog a zoogeograf, 
univ. profesor. 

Menžinskij Viktor Rudolfovič (* 1874), 
rus. sov. politik, 1917 lid. kom. fin., pak 
činný v GPU. a nástupce Džerdžinského. 

Mephitis, smracíoši, podčeled kunovi- 
tých šelem, liší se od nejbližších příbuz- 
ných, jezevců, znatelně Štíhlejším tělem 
a dlouhým, hustě huňatým ohonem. Hla- 
va protáhlá, nos napuchlý, tlustý, oči 
malé. Tlapky pětiprsté, chodidla lysá 
Štěpní zvířata, která přes den spí v dě- 
rách a skalních trhlinách a v noci slídí 
po kořisti, červech, Členovcích a drob- 
ných obratlovcích. Neškodná celkem zví- 
řata, ale nenáviděná pro morový zápach, 
kterým se brání. Mají řitní žlázy značně 
veliké, které ústí do konečníku a svírají 
se zvláštním svalem. Obsahují žlutou 
olejovitou tekutinu, kterou zvíře může 
na několik metrů vystřiknouti. Jako 
dobře chráněná zvířata jsou nápadně 



Mephitis varians. 

černě a bíle zbarvena, pohybují se po- 
malu a rozvážně a nedají se poplašiti. 
Při nebezpečí a podráždění pozvednou 
ocas do výše a vystříknou obsah žlázy 
přesně na nepřítele do vzdálenosti až 
6 m. Obsah žlázy páchne přímo ohavně, 
je cítiti až na vzdálenost jednoho kilo- 
motru a vyprchává z postiženého před- 
mětu teprve po měsíci. Touto zbraní do- 
vedou i nejkrvelačnější kočkovitou šel- 
mu udrželi v uctivé vzdálenosti od sebe. 
Činga (M. varians) v sev. Americe, hlav- 


ně v okolí Hudsonského zálivu hojný, 
40 cm dlouhý. Základní barva kožichu 
leskle černá, bílý pruh od nosu vzhůru, 
a bílé pásy podél těla. Dává velmi do- 
brou a trvanlivou kožišinu skunks. Ne- 
snesitelný zápach čerstvé kůže se od- 
straňuje chlorem. Surilho (M. suffo- 
cans) v Brasilii, s bohatým kožíškem* 
jehož chlupy Čím dál nazad těla jsou 
delší, černě a bíle pruhovaný. Zbarvení 
bývá nestejné. Zorilla (M. zorilla) v Africe 
a v Malé Asii. Pruhovaný, užitečný hu- 
bením myší. Domorodci zv. otec smradu 

Mera (Maira), řeka ve švýc. kantonu 
Grizonském, 67 km; vlévá se do jezera 
Romského. 

Meran (ital. Merano), m. a lázně v již. 
Tyrolsku (od 1920 italské), (1921) 19.721 
německých obyvatel. 

Meranie (Meran), lat. Meranum, též 
Moravia, Morania, ve středověku ozna- 
čení pro Dalmácii a Chorvatsko. 

Meranský Josef ( # 1805 ve Mšeně), knih- 
tiskař v Praze. 

Merašice, o. na Slov., okr. Hlohovec, 
609 ob. (558 čs.). 

Mérat Albert (1840—1909), franc. bás- 
ník, zakladatel Parnassu. Z jeho básní 
překl. J. Vrchlický. 

Merboltice (Mertendorf), o. v Č., okr. 
Děčín, 875 ob. 

Mercator Gerhard (1512 — 1594), zakla- 
datel vědecké kartografie; vydával od 
1537 mapy a 1554 vytvořil první mapu 
Evropy (1:4,360.000). 

Mercedes t 1. m. v argent. prov. Buenos 
Aires, (1923) 22.078 ob., v úrodné krajině 
s čilým obchodem. — ■ 2. M. v argent. 
prov. Corrientes, (1923) 11.315 ob., stře- 
disko velkých dobytkářských stanic. — 
3. M. v Uruguayi, v. Soriano. 

Mercereau (mersró) Alexandre (* 1884 
v Paříži), franc. spisov.; pseud. Eshmer- 
Valdor, spoluzakladatel liter, časopisu 
La Vie. Psal povídky, krit. studie a 
básně (Les Paroles devant la Vie). Po- 
pularisátor věd a zakl. lid. universit. 

Merci (fr.), díky! 

Mercia (mersia, Merce), země anglo- 
saských Merciů, sahala od Sev. moře až 
k pohoří Wales, v VIII. stol. mocná, 829 
podmaněna Egbertem, králem západních 
Sasů. 

Merclé Antoine (1845 — 1916), fr. sochař. 

Mercier Auguste (1833 — 1921), franc. 
generál; bojoval v Mexiku, r. 1870 u Met; 
1893 — 95 ministr války, dal podnět k pro- 
cesu Dreyfusovu; od r. 1900 senátor. 

Mercier Désiré (1851—1926), belg. arci- 
biskup; psal filosofická díla v duchu 
Tomáše Aquinského; 1907 kardinálem. 
Zastupoval neohroženě ve světové válce 
zájmy Belgie a vystupoval veřejně jako 


Mercíer D. 


43 


Merenptah 


žalobce Německa a průkopník dohodové 
politiky. 

Mercier de la Riviéře (mesier de la ri- 
vier) Paul Pierre (1720 — 1793), franc. ná- 
rodohospodář, vynikající zástupce fysio- 

lf Slrnlv 

Merck Johann Heinrich (1741—1791), 
něm. spisovatel, významný více než svou 
spisovatelskou činností kritickým vli- 
vem na současné literáty (Goethe, Wie- 
land a j.). 

Merck, E., chemická továrna, založ. r. 
1821 H. M. v Darmstadtu. Počet dělníků 
1927 asi 2000. 

Mercoenr (merkér) Philippe Emma- 
nuel de Lorraine, vévoda z (1558 — 1602), 
místodržící v Bretagni; bojoval tam jako 
vůdce katol. ligy proti Jindřichovi IV. 

Mercnr de France (merkyr de frans), 
jeden z nejstarších časopisů franc., zal. 
1672, 1714 obnoven, až do r. 1799 politic- 
ký list. 

Mercnr de France, literární časopis, 
zal. 1889, podporuje všechny nové snahy 
v umění a literatuře. 

Mercnríalis Hieronymus (1530 — 1606), 
ital. lékař a human., profesor v Padově, 
Bologni a Pise. 

Mercnríalis, bažanka, bylina pryšco- 
vitá (Euphorbiaceae), se vstříčnými li- 
sty a dvojdomými květy žlutavě zele- 
nými o třídílném okvětí. Květy vydávají 



Mercnríalis annna. 

a), c) samčí květy, b), d) samičí květy, e) plod. 

semeno i bez oplodnění (parthenogenesí) 
Plod tobolka. Listy obsahují barvivo, po- 
dobné indigu. B. polní (M. annua), jedno- 
letý plevel se čtyřhrannou lysou lody- 
hou; b. lesní (M. perennis) s plazivým 
odenkem ve stinných lesích, často v ce- 
lých porostech rozšířená. 

Mercurius (Merkur), řím. bůh obcho- 
du, převzatý od Reků (Hermes), často 
zobrazovaný s holí (Q* Caduceus) a měš- 
cem. Již záhy považován jako posel bohů 


za ochránce zpravodajství a novinářství 
a jeho jméno bylo častým názvem ča- 
sopisů. Tak 1642 nazvány nejstarší angl. 



Rellef Mercuria ze stř. vásy v Neuwiedu. 

venkovské noviny M. Aulicus; ve Fr. je 
nejznámějším časopisem Mercure de 
France (Q*). — Alchymisté zvali tímto 



Merkur s atributy. Caduceus. 

jménem vše prchavé, na př. M. commu- 
nis, rtuť atd. Nyní rozumí se jím vý- 
hradně rtuť a její přípravky. 

Mercy Frant., svob. pán z (+ 1645), cis. 
polní maršálek, padl u Alerheimu. Jeho 
synovec, hr. Claudius Florimund, cis. 
polní maršálek, přenesl svůj titul na 
adopt. syna hr. Florimunda M. ďArgen- 
tcau, vyslanec v Londýně a v Paříži. 

Meredith George (1828 — 1909), angl. 
básník a spisovatel. Hlavní sbírky bás- 
nické: Modern Love and Poems of the 
English Roadside a j. Hlavní román 
The Ordeal of Richard Feverel a j. 

Merenda (lat.), svačina, též taneční 
zábava. 

Merenidovó (Benu Merin), skupina 
berberských kmenů v Marokku. 

Merenptah, egypt. král (kolem 1200 př. 
Kr.), syn Ramsesa II.; je pokládán za 
faraóna biblického stěhování Židů. 


Meretrix 


44 


Merkantilní 


Meretrix (plur. meretrices), u starých 
Římanů konkubína, buď svobodná nebo 
otrokyně. 

Merewether (mírvethr), hornické město 
v austral. státě Nový Jižní Wales, (1921) 
5908 ob.; bohaté doly na uhlí. 

Merežkovskij Dmitrij Sergějevič (1865), 
rus. spis, začal básněmi dokonalé for- 
my (1888) jako přední bojovník symbo- 
lismu, vzbudil rozruch románovou trilo- 
gií „Julián Apostata (1894, přel. Věra 
Čalounová 1906, K. Rypáček a J. Ry- 
šánek 1924), Leonardo da Vinci (1896, 
přel. V. Čalounová 1907, A. Tesková 1921), 
Petr a Alexej (1902, přel. V. Čalounová 
1908, Jos. Pelíšek 1925), v níž kreslí pou- 
tavé obrazy z dějin a vyslovuje své ná- 
božensko-filosofické názory, jež zevrub- 
něji podává ve studiích Tolstoj a Dosto- 
jevskij (1902, přel. Jos. Bečka 1929), Go- 
gol (1905), Tajnosti Východu (1924) a 
essayích Nástup lůzy (1906), Z války 
k revoluci (1918) a j. Drama Pavel I. 
(1908) a romány Alexander I. (1911) a 
Čtrnáctý prosinec (1920) tvoří trilogii. 
Dále napsal román Tut-ench-Amon na 
Krétě (1924) a Mesiáš (1927). Věční prd 
vodci (1897) je sbírka essayí o velikých 
bás. světového písemnictví. Souborně 
české překl. vyd. St. Minařík od r. 1920, 
Kvasnička a Hampl od r. 1923. Jeho 
manželkou je spisovatelka Zinaida Niko- 
lajevna roz. Gippiusová (* 1858), (Q*). 
Žijí nyní v Paříži. 

Mergel Wladyslaw (* 1896), pol. publi- 
cista. Svými informačními články o Če- 
skoslovensku pracuje pro kultur, sblí- 
žení čsl.-polské. Samostatně vydal roku 
1927 Tajniki szpiegowstwa czeskiego. 
Přel. do pol. K. Čapka román Krakatit. 

Mergenthaler Ottmar (1854 — 1899), něm. 
hodinář, přišel z Německa 1872 do Spoj. 
států a vynalezl 1885 sázecí stroj Lino- 
type. 

Mergl Josef, Th. Dr. (1853—1928), čes. 
bohoslovec, prelát ve Strakonicích: cír- 
kevní spisovatel. 

Mérgl Edvard (* 1854), čes. spisovatel, 
úředník Občanské záložny v Písku. 

Mergui (mergi, birm. Myo), m. v brit- 
sko-ind. prov. Birma, (1921) 17.297 obyv.; 
lov perel, vývoz rýže, bavlny, cínu a wol- 
framu. 

Mergulus, o* alka. 

Mergus, Ó* morčák. 

Merhan Fr., pseud, Fr. Herrmana. 

Merhar Alojzij, Ph. Dr. (* 1878), slo- 

ví ti <alr hiácníTr 

Merhaut Antonín, MUDr. (* 1862), čes. 
spisovatel lékařský. 

Merhaut Josef (1863—1907), red. Mor. 
Orlice a spisovatel v Brně. 


Merhout Cyril (* 13. IX. 1881), vrchní 
odb. rada ministerstva školství, předse- 
da Klubu za Starou Prahu, organisátor 
národního školství na Slovensku. Sp.: 
Národní čítanka (s B. Němcem 1918), 
Čsl. Národní Čítanka (s B. Němcem 1928), 
Samospráva a nár. školství (1913), Jen- 
štejn (1900), Hrad Okoř (1900), Čtení o No- 
vém hradě a Kunraticích (1912), Zdeňka 
Havlíčková (1914), O dětech českých krá- 
lů (1918), Jan Amos Komenský (1920), 
Dokumenty našeho osvobození (1919), 
Učebnice pro slovenské školy. 

Merhout Václav, MUDr. (* 1879), pri- 
mář v Užhorodě a překladatel. 

Merian, švýcarská rodina umělců. Ma- 
tyáš starší (1593—1650), mědirytec, ryl hl. 
topografie různých zemí. — Jeho syn Ma- 
tyáš mladší (1621—1687), portrétista. — 
Jeho bratr Kašpar prováděl lepty. 
Sestra obou Maria Sibylla (1647—1717), 
malířka. 

Mérida (dř. Los Andes), stát ve Ve- 
nezuele, 11.300 km 1 s 123.232 ob. (1920). 

Mérida, hl. m. mexického státu Yuca- 
tán (1921) 79.225 obyvatel. 

Meridián, poledník. 

Meridionální, polední, jižní. 

Merikanto Oskar (1868 — 1924), fin. skla- 
datel, 1911 — 22 dirigent finské Opery. 

Mérimée Prosper (1803 — 1870), fr. bás- 
ník, advokát, od r. 1844 člen Akademie. 
Povídky: Colomba, Carmen (pramen Bi- 
zetovy opery), sbírka Mosaique. Jeho po- 
vídky jsou směsí francouzského klasicis- 
mu a romantismu, od něho pochází dále 
Theátre de Clara Gazul a La Guzla ou 
Choix de poésies illyriques. U nás překl. 
od K. Žďárského, J. V. z Finberka, A. 
Bresky a pod. 

Merino, jemná vlna z merinské ovce, 
pěstované ve Španělsku. 

Merino Geronlno (1770 — 1847), špan. 
partisan, ovčák, později, ačkoli bez theol. 
vzdělání, farář, od r. 1808 obávaný jako 
vůdce špan. guerilly. 

Meritorní, záslužný. 

Meritum (lat.), zásluha. 

Měrka Vojtěch, Ph. Dr. ( é 1888), čes. 
spisovatel a překladatel. 

Merkantilismus (z lat.), národohospo- 
dářský směr, který se nejvíce rozvinul 
ve Francii za krále Ludvíka XIV., a kte- 
rý považoval provádění obchodů a hro- 
madění zlatých kovů v zemi za nejpro- 
spěšnější systém hospodářský. Proto se 
snaha merkantilistických teoretiků i 
praktických politiků nesla k tomu, aby 
výroba domácí byla co největší a aby 
se co nejvíce zboží vyváželo za hranice 
a tím aby se dosáhlo aktivní obchodní 
bilance státu, a* Colbert. 

Merkantilní, obchodní. 


Merkaptany 


45 


Merrimac 


Merkaptany, sirné alkoholy, thioalko- 
holy jsou sloučeniny obdobné alkoholům, 
v nichž kyslík nahrazen je sírou. Za svůj 
název děkují tomu, že se snadno slučují 
s kysličníkem rtutnatým, tvoříce t. zv. 
merkaptidy. Jsou to většinou kapaliny, 
vyšší homology také látky pevné, vroucí 
obyčejně mnohem níže než příslušné al- 
koholy. Oxydací dávají alkyldisulfidy 
nebo silnějšími činidly kyseliny alkyl- 
sulfonové. Většinou jsou to látky nepří- 
jemně páchnoucí, ač po dokonalém vy- 
čištění páchnou ethericky. Prvým thio- 
alkoholem je methylmerkaptan, CHa . SIL 
Vzniká rozkladem bílkovin za nepřístu- 
pu vzduchu a tvoří se na př. ve střevech. 
Jeto nepříjemně páchnoucí kapalina, již 
při 6° C přeměňující se v páry. Nejdůle- 
žitější je ethylmerkaptan, ethanthiol 
C 2 H 5 . SH, který se vyrábí ve velkém de- 
stilací ethylsíramu sodného se sulfhydrá- 
tem sodným. Je to taktéž odporně pách- 
noucí kapalina, vroucí při 36° C. Mer- 
kaptany aromatické, thiofenoly, vznikají 
redukcí kyselin sulfinových. Tak na př. 
z kyseliny benzensulfinové vzniká thio- 
fenol C0H5SH. 

Merk las Václav (1809 — 1867), čes. mědi- 
rytec a kartograf, později profesor gy- 
mnasia v Opavě. 

Merklín (Merkelsgrůn), ob. v Č., okr. 
Jáchymov, 641 ob. 

Merklín, m. v Č. 
okr. Přeštice, 1759 ob 
(1650 fis.). Zámek, ka 
menouhel. doly, to 
várna skla. 

Merklínský E. V 
pseud. Ed. Valečky 

Merklovice, o. v Č 
okr. Rychnov n. Kn 
573 čs. ob. 

Merkur, slunci nej 
bližší a proto pro 
stému oku zřídka vi 
ditelná planeta, svě 
telnost maximální 
+ 1,1 hvězdných velikostí, jeho dráha je 
eliptická, odchylka od ekliptiky 7°. Střed- 
ní vzdálenost od slunce je 0.38710 polo- 
měru zemského. Siderický oběh trvá 
87,969 dnů. V době dolní konjunkce jest 
vzdálenost od země 79 mil. km, v době 
horní konjunkce 218 mil. km. Poloměr 
obnáší 4700 km. Hustota je rovna střední 
hustotě zemské. Jeho znamení jest 9. 
Doba oběhu není dosud spolehlivě sta- 



Znak m. Merklína. 


— 1,2 a minimální 


novena. 

Merkuriol, z hliníku, hořčíku a 40%' 
rtuti připravovaný šedý, kyprý, dobře 
lpící prášek. 

Měrky, nástroje pro přeměřování roz- 
jměrů neb tvarů výrobků, hlavně ve zpra- 


cování kovů a dřeva. Nezáleží tu na zjiš- 
tění číselné hodnoty, nýbrž na zjištění 
přesnosti vypracování. 

Merlík, O* Chenopodium. 

Merlíkovité, o* Chenopodiaceae. 

Merlin (z kymrického Myrddin), čaro- 
děj a věštec v pověsti o králi Artušovi, 
syn inkuba a poustevnice. Jeho osudy 
románově líčí Roman de M. (kol 1200) 
Anglonormana Roberta de Borron. 

Mermis, rod oblých hlístů (Nematoda), 
žijící ve tvaru bílé nitky ve hmyzu, 
hlavně velmi zhusta v lučních kobyl- 
kách a ve slimácích. 

Měrná trubice, sklen, roura, rozdělená 
na cm k určení obsahu plynu (vytla- 
čením vodou). 

Merník, o. na Slov., okr. Vranov n. 
Toplou, 435 ob. (366 čs.). 

Merobandes Flavius, lat. básník ze 
Španělska, uctíván jako řečník a váleč- 
ník v r. 435 po Kr. v Římě. 

Merocele, stehenní kýla. 

Meroé, staroegyptská říše, asi 550 př. 
Kr., do 250 po Kr., sahala od velkého 
ohbí Nilu v Nubii až do Habeše. — 
Hl. m. bylo M., s chrámem Amonovým. 
80 pyramid ve třech skupinách jsou 
ukázky posledního egyptského umění. 

Měrotfn, o. na Mor., okr. Litovel, 420 
čs. ob. 

Merovejské mince, mince, ražené Me- 
rovejci, obyčejně zlaté mince podle řím. 
vzoru, kolísající v ceně i váze, se jmé- 
nem královým. 

Měrovlce nad Hanou, o. na Mor., okr. 
Přerov, 767 čs. ob. 

Merovingové (Meroveovci), vladařský 
rod Franků, který založil říši Franckou 
a tam 486—751 panoval. 

Merrick Leonard (* 1864), angl. spiso- 
vatel, vl. Miller, líčil ve svých románech 
hlavně divadelní svět. 

Merrimac, řeka v severoamer. státech 
New Hampshire a Massachussetts. Dl. 
270 km. 

Merrimac (vl. Virginia), obrněná loď 
již. států za vál. 1861 — 65. Býv. parní fre- 
gata vál. loďstva, spálená při poč. války 
v Norfolku, byla 1862 přestavena Broo- 
kem a Porterem tak, že na trupu zbu- 
dována silná dřevěná citadela, opatřená 
čtyřpalcovými železnými pláty; v ní byla 
baterie 8 hladkých a 2 ryhovaných pře- 
dovek. Loď na přídě opatřena železným 
klounem 4 stopy vyčnívajícím. S ní na- 
padl kap. Buchanan 8. III. 1862 blokád- 
ní loďstvo sev. států v příst. Hampton 
Roads a potopil 2 fregaty; ostatní lodi 
byly zachráněny jen tím, že příštího 
dne se objevila nově sestrojená věžová 
loď sev. států, Monitor (o*), která v sou- 


Merrimao 


46 


Měřeni 


boji s Merrimacem podržela vrch a uči- 
nila jej na Čas neschopným k boji. 

Merry del Val Raffaele (* 1865), pa- 
pežský diplomat; 1903 kardinál, 1903 — 14 
Bt. tajemník Pia X. 

Merseburg, kraj v Sasku, 10.216 km 2 , 
(1925) 1,411.674 ob., hl. m. M. (slov. Mezi- 
bor), (1925) 25.630 ob., na Sále. 

Mersenne Marin (1588 — 1648), fr. mate- 
matik a hudební teoretik, minorita; po 
prvé učinil známými objevy Descarteso- 
vy, Huygensovy a j. 

Mersljakov Alexej Feodorovič (1778 — 
1830), rus. spisovatel, profesor estetiky 
a poesie v Moskvě. 

Mersch Jan Andreas van der (1734 — 
1792), belg. generál; stal se po více ví- 
tězstvích nad Rakušany vrchním gene- 
rálem belgickým. 

Merta František (* 1872), okr. škol. 
insp., Zábřeh n. M., kult. prac. na Mo- 
ravě, pedag. spisovatel; je zaklad, a re- 
daktorem mnoha pedag. týd. a revuf, 
překládá též z cizích literatur. 

Merten (vl. Bartůšek) Vojta (* 28. Vlil. 
1895 na Žižkově), český herec, komik, 
populární Kašpárek divadelních před- 
stavení pro děti. 

Mertens Eduard (1860 — 1919), chemik 
a reprodukční technik. Vynalezl r. 1910 
rotační tisk z hloubky. 

Mertvyj Kultnk, až do r. 1918 úředně 
Zaliv Cezareviča, od r. 1923 Komsomol- 
skij zaliv, záliv v Kaspickém moři. 

Meru, hora světa u Indů, sídlo bohů, 
největší vyvýšenina ve středu zemské- 
ho kotouče, která se skládá z různých 
drahých kovů a drahokamů. 

Merulius Iacrymans nebo M. domesti- 
cus, dřevomorka. 

Měrunice (Meronitz), o. v Č., okr. 
Duchcov. 432 ob. 

Meruňka, Q* Prunus armeniaca. 

Meruňka Josef (1800 — 1854), umělecký 
zahradník v Praze. 

Merunowltz Teofil (1846 — 1926), pol. po- 
litik a spisovatel, říšský a zemský posla- 
nec, vicepresident on. Lvova. Sp.: Žydzi. 
studjum spoleczne. Wewnctrzne sprawy 
Galicji a j. 

Meruzalka, O* rybíz. 

Merv, oasa v středoasijském státě 
Turkmenistánu, na jižním okraji pouště 
Karakum, 5100 km 2 veliká; má horké 
podnebí, je částí okresu M. Hlavní město 
M., (1926) 19.099 ob. 

Mervart Augustin (* 1889), č. malíř, 
krajinář, člen Sdružení výtvar. umělců 
moravských. Hlavní složkou jeho tvorby 
je jeho rodný rázovitý kraj, Valašsko. 

Mervart František, Ing. (* 1887)., čes. 
zeměd. spisov. Sp.: Ekonomická příručka 
pro zemědělce (1924). 


Mervart Josef (* 1861), čs. dram. spisov. 

Mery, a* Psyllidae. 

Méry Joseph (1798—1866), fr. básník; 
s A. Barthélemym vydal polit, satiry a 
satirický týdeník Némésis. 

Méryon Charles (1921 — 1868), fr. malíř. 

Merzljakov Aleks. Fedorovič (1778 1 — 
1830), rus. básník a kritik, prof. moskev- 
ské univ., předchůdce Kolcova. 

Měření, způsob srovnávání různých, 
stejnorodých velikostí (veličin), kterým 
se zjistí jak se velikosti (na př. délky) 
od sebe liší. Měří se veličiny, které je 
možno rozložití v neomezený počet veli- 
čin, jako délky, úhly, hmoty, čas a veli- 
činy, skládající se z určitého počtu částí 
(na př. počet libovolných těles). Tyto 
jsou jen tehdy měřitelné, když jsou 
stejnorodé a jen různých velikostí, tak 
na př. délky délkami, plochy plochami 
atd. Přirozená, absolutní jednotka dél- 
ková neexistuje, její volba je věcí do- 
hody (Q* míry, metr, cejchování). Vedle 
měření délek je důležité měření úhlů. 
Kapaliny se měří mírami objemovými a 
závažími. Další bezprostřední měření je 
měření času. Měření jiných veličin, na 
př. teplot, tlaku, síly proudu, napětí atd. 
se převádí na uvedené způsoby měření. 
Důležitou pomůckou měření jt fotogra- 
fie. — M. kyvadlová, stanovení tíže 
zemské z doby kyvu kyvadel pro účely 
zeměměřičské. Rozeznává se kyvadlové 
měření absolutní a relativní. K prvému 
se užívá kyvadla reversního. Relativní 
m. k. se provádí většinou neměnitelným 
půlvteřinovým kyvadlem a vztahuje se 
k srovnávacímu místu (referenční stani- 
ce), na kterém je tíže zemská stanovená 
absolutním měřením. Takto jsou přenos- 
ným kyvadlovým aparátem s dvěma 
půlvteřinovými kyvadly provedena mě- 
ření po velké části povrchu zemského. — 
M. stupňové, O* stupeň. — M. výšek, a* 
liypsometrie. — Měřicí přístroje. 
Obr. 1. (příl.) představuje Zeissův kompa- 
rátor, kterým možno měřiti délky až 100 
mm. Na desce spočívající na trojnožce 
jsou upevněny dva mikrometrické mikro- 
skopy I, II. Normál, měřítko a proměřo- 
vaný předmět nacházejí se na posunova- 
telné části přístroje AA. Proměňovaný 
předmět upevňuje se na zvláštním vozíku 
B, který účastní se sice každého pohybu 
části AA, avšak mimo to otáčením šrou- 
bu S v určitých mezích lze jej ještě po- 
souvati d na AA. Měření provádí se tím 
způsobem, že nejdříve mikroskop I na- 
řídí se na nulový bod měřítka M, načež 
mikroskop II otáčením šroubku S na je- 
den konec měřené délky. Nyní posune se 
část AA tak daleko, až v mikroskopu II 


Měřeni 


47 


Měřeni 


objeví se druhý konec měřené délky. 
Rozdíl obou čtení v mikroskopu I na mě- 
řítku M udává po zavedení určitých 
korekcí přímo délku měřeného předmě- 
tu. Nahradí-li se normální měřítko mi- 



Obr. 4. 

krometrickým šroubem o určité výšce 
závitů, je to šroubový komparátor. K mě- 
ření délek kyvadel používá se vertikál- 
ních íkomparátorů. V novější době ke 
koncovému srovnávání délek používá se 
interferencí (interferenční komparátor; 
o* interference a interferenční refraktor). 
K měření délek ve svislém směru slouží 
kathetometr Fuessův (obr. 2. a 3., příl.), 
kt. v podstatě skládá se ze svislého měřít- 
ka, na němž je upevněn dalekohled A., kt. 
se nařídí na koncové body měřených dé- 
lek, načež délka odečte se na měřítku 
pomocí nonia. Náhradou dalekohledu 



Obr. 6. 


nacházejícím se uvnitř dutého sloupu 
P a spojeného s objímkou šňůrou upev- 
něnou na objímce u Z (obr. 3) přes klad- 
ku r na horním konci sloupu P. Měřítko 
a měřený předmět pozoruje se v daleko- 
hledu současně vedle 
be (měřítko nachází se 
právě v ohniskové ro- 
vině okuláru daleko- 
hledu). U hrany slou- 
pu P, která zasahuje do 
zorného pole daleko- 
hledu až po jeho optic- 
kou osu (obr. 3), na- 
chází se milimentrové 
dělení měřítka a na 
straně desky k měřít- 
ku obrácené n ze 
zrcadlového skla, zastrčené do objímky 
okuláru o, ukazovací vryp, který pro- 
bíhá volnou částí zorného pole. U konce 
ukazovacího vrypu nachází se ikrátká, 
v setiny milimetru dělená pomocná 
stupnice, která usnadňuje stanovení po- 
lohy vrypu vzhledem k hlavnímu mě- 
řítku. Hlavní stupnice osvětluje se 
zrcátkem sp, které vrhá světlo otvorem 
v objímce okuláru přímo na měřítko. 
Obr. 4 představuje mikrometrický šro.iLb 
k měření tlouštěk, kterým lze odečíťati 
setiny milimetru a odhadovati ještě ti- 




Obr. 9. 


mikrometrickým mikroskopem a upev- 
něním druhého mikroskopu na svislém 
měřítku změní se kathetometr ve verti- 
kální komparátor. Trojnožka nese troj- 
boký hranol P, o jehož svislé poloze lze 
se přesvědČiti pomocí skřínkové libely 
D na trojnožce a rourové libely L na 
dalekohledu. Na hranolovém sloupu P 
posunuje se objímka S, kterou na slou- 
pu lze upevniti Šroubem f. Daleko- 
hled je upevněn na posuvné objímce 
pomocí rámu R. Váha objímky s dale- 
kohledem je přesně vyvážena závažím 


síciny, obr. 5 (příl.) ještě mnohem přes- 
nější Zeissův kontaktní mikrometr. Dvě- 
ma hraty S je volně držen stříbrný pásek 
M, s měřítkem děleným v setiny mili- 
metru. Pásek je přímým pokračováním 
kontaktu K, který přiléhá vždy stejným 
tlakem na měřicí desku N nebo na 
předmět W. Svislý směr pohybu měřít- 
ka a kontaktu je udržován vodítkem F. 
K zvedání a spouštění kontaktu slouží 
zařízení skládající se ze Šňůry, kladky 
R, závaží G, kladky J se žlabem a kole- 
ček H 1 a H 2 . Měření provede se odečte- 




Měření 


48 


Mesembryanthemum 


ním polohy měřítka pomocí mikrome- 
trického mikroskopu, když kontakt do- 
týká se měrné desky resp. měřeného 
předmětu. Mikroskopem odečítají se 
celé a desetiny milimetru. Otáčením 
měrné -hlavice L lze odečítati ještě (oby- 
čejně pomocí na obr. nevyznačené lupy) 
setiny a tisíciny milimetru. Universál- 
ním měřicím přístrojem k měření tlouš- 
těk, vnitřních světlostí a hloubek, kte- 
rého lze používati i při sestavování stro- 
jů, pozorování správné polohy jejich 
součástí a ke kontrole jejich pohybů, 
jsou Zeissovy měřicí hodiny (obr. 6). 
V tomto provedení slouží výborně 
k určování tlučení otáčejících se hříde- 
lů atd. Hodiny jsou upevněny na stoja- 
nu takovým způsobem, že lze je posuno- 
vati rovně, ve směru svislém a vodo- 
rovném a otáčeti jimi kolem dvou k so- 
bě kolmých os. Vyčnívající hrot přiloží 
se k otáčejícímu se hřídeli. Tluče-li hří- 
del, t. j. nemá volnou osu, na hrot vy- 



Obr. 10. 

konává se tlak a s hrotem spojená ru- 
čička se vychýlí. Obr. 7 představuje 
Zeissův hloubkoměr. Mikrometrický 
šroub má rozsah 3 mm a lze jej pro- 
dloužit! našroubováním nástavců. Na 
úhloměru (obr. 8, příl.), kt, slouží k měře- 
ní a nanášení úhlů, pomocí nonia lze ode- 
čítati ještě 1 lx 2 °. K měření poloměrů kři- 
vostí slouží sférometr (obr. 9), který svý- 
mi rovnostranný troúhelník tvořícími 
hroty klade se na zakřivenou plochu. 
Sférometr postaví se nejdříve na doko- 
nale rovinnou plochu a stanoví se nu- 
lová poloha přístroje, nato mikrometric- 
ký šroub se povytočí, sférometr postaví 
se na zakřivenou plochu a mikrometric- 
ký šroub spouští se tak dlouho, až jeho 
hrot dotkne se zkoumané plochy. Z roz- 
dílu obou čtení a ze známé délky strany 
rovnostranného trojúhelníku, tvořené- 
ho hroty podstavce, lze vypočítati polo- 
měr křivosti. Sférometru lze používati 
též k měření tlouštek a hloubek. Měřicí- 
mi stroji rozumí se přístroje, jimiž, lze 
měřiti až na */ i60 o mm. a* přílohu. 

Měření výšek (bakulometrie), měření 
výšky a vzdálenosti pomocí tyče na zá- 
kladě podobnosti trojúhelníků. Zaměří 
se z bodu A přes koncové body tyče B 
a C na úpatí D a vrchol E věže a zméří 



se vzdálenost AB a AD, tak obdrží se 
výška věže DE z=,AD. BC : AB. 

Měřín, ms. na Mor., okr. Vel. Meziříčí, 
1406 če. ob, Tov. kůže, 3 jirch. 

Měřítko, hůlkovitý měřický nástroj 
k měření délek. Při velmi přesném 
měření třeba přihlížeti ke změnám délky 
materiálu teplotou (Q* roztažení). O prvot- 
ním m. ^prvotní míra), cx* cejchování a 
míry. Zmenšené m. umožňuje zakreslení 
větších předmětů na dané kreslicí rovině 
(na př. */s skutečné velikosti [m 1:5]); 
tak u map je zmenšené m. na př. 1:25.000. 
Příčné měřítko je rozděleno vodorov- 
nými, kolmými a šikmými čarami tak, 
že je možno stanovití zlomky délkového 
rozdělení, o* nonius. 

Mesa, král moabský; jeho pomník, 
nejst. zachovaný v hebrej. řeči a písmu, 
1868 objevený, hlásá jeho vítězství nad 
Israelem. 

Mésalliance (franc., mezaliáns), nerovné 
manželství, t. j. manželství mezi jednou 
osobou z rodu šlecht, a jednou z rodu obč. 
Mělo v hist. význam soukr. (člen šlecht, 
rodu byl postižen nevýhodami zvi. v te- 
stamentu svých rodičů) i význam veř. 
(ztrátou růz. privilegií a omezením ma- 
jetkových práv při fideikomissu). Zrušení 
šlechtictví způsobilo, že m. pozbyla svých 
nepříznivých majetkových dosahů. 

Mesany František, MUDr. (* 1870), pri- 
mář, chir., okr. v. nemocnice, Pardubice. 

Mesar-i-šerif, hlav. m. afgan. provincie 
Turkestan, asi 20.000 ob. 

Mesembryanthemum, kosmatec, rod 
přes 300 druhů čítající sukkulentních 
rostlin z čeledi laskavcovitých (Amaran- 
taceae). Domovem na stepích a suchých 
skalách v Africe. Vyžaduje střední, roční 
teplotu 20° C a velmi málo srážek, neboť 
listy a lodyhu má opatřenou vodním ple- 
tivem. Pro zvláštní a podivné tvary -duž- 
natých listů a bohaté krásné květy pě- 
stuje se hojně u nás. V krajinách kolem 
Středozemního moře mnohé druhy zdo- 
mácněly. K. krystalový (M. orystallinum) 
má list posetý bradavkami «a vypadá, jak 
cukrem posypaný nebo cukrované ovoce. 
K. jedlý (M. edule), význačný velkým kve- 
teni barvy -žluté nebo růžové. K. šavlovitý 
(M. acinaciforme) pokrývá jihoevropské 
zdi závěsy dlouhých lodyh a velkých 




Přehledná mapu měsíce. 

Podle proř. Dr. Debse. 



O Iru 



• * 1 




Mosembry anthemům 


49 


Měsíc 


krásných květů. Jihoafrické druhy vy- 
tvářejí na nejvypráhlejších místech Kap- 
ská, ročně jen pár dužnatých listů, srost- 
lých v kulovitý tvar, mající vzhled ka- 
mene nebo oblásku na př. k. uťatý (M. 
truncatellum). Květy k. otevírají se denně 
jen v určitém období časovém na př. u M. 
crystallinum od 10. — 16. hodiny, M. no- 
diflorum od 11.— 15. hod., M. barbatum 
annuum od 8. — 14. hod. 

Mesemvrija, přístav na Černém moři 
v okr. Burgaském. Leží na malém polo- 
ostrově, spojeném s pevninou úzkou šíjí, 
v době přílivu zaplavovanou. M. je nej- 
starší město černomořské, Beky před 
2500 lety založené. Hrálo významnou 
úlohu v dějinách Hellenů, Thráků, Ří- 
manů, Byzancie i Bulharů. Bažilo vlast- 
ní peníze. Ve středověku bylo silnou pří- 
mořskou pevností, o kterou ustavičně zá- 
pasili Bulhaři s Byzancií. Bulhaři nazý- 
vali je Nesabr i Meseber. Starověkou a 
středověkou nádheru připomínají četné 
zříceniny chrámů a kaplí, hlavně z IX.-— 
XIV. st. Celkem je v městě zřícenin 50 
chrámů a kaplí. Zachovány jsou také 
zbytky pevnosti z doby cis. Justiniána. 
První věd. výzkumy konali zde bří H. a K. 
Škorpilové. Kdysi slavné a bohaté město 
v době novější upadlo a dnes čítá pouze 
2049 obyv. 

Mesenterlální uzliny (okružní u., glan- 
dulae mesentericae), mízní uzliny, uza- 
vřené v okruží; u člověka je jich 100 — 200. 
Po zažití protéká jimi chylus, jinak míza 
(lymfa). 

Mesianismus, hnutí politicko-filosofic- 
ké, jež založil Andrej Towianski pod vli- 
vem Saint-Simonova socialismu a v ob- 
měněné formě propagovali J. M. Hoene- 
Wroňski, Mickiewicz, Slowacki a jiní bás- 
níci r. 1831. Podstatou m. je víra, že každý 
národ má své zvláštní dějinné poslání, 
jež má spin i ti jako Mesiáš. Srov. Marjan 
Zdziechowski, Mesjanišci i slowianofile 
(1888). 

Mesiáš, pořečtělý tvar aramejského 
meschichá („pomazaný 14 ), řec. Christos, 
lat. Christus. Ve starém Izraeli byl Me- 
schiach Jahve (pomazaný Jehovy) titulem 
královým. V době bez králů značilo toto 
slovo proroky předpověděného, bohem vy- 
slaného zakladatele mesiášovy říše, který 
byl myšlen jako druhý David. V pozdější 
apokalyptice se představa m. rozšířila; 
pokládal se za odvěkou bytost, která se- 
stoupí se svou říší s nebe na zemi (v. syn 
člověka). V poslední čas před jeho přícho- 
dem měly všechny hrůzy přírody a lid- 
ského života dosáhnouti vrcholu a tím se 
vyčerpati. O dalším životě představ o m. 
v křesťanství v. Ježíš Kristus a christo- 
logie. Starší křesťanští bohoslovci hledali 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


v celém Starém zákoně předpovědi m. 
(v. protevangelium). 

Měsíc (luna), průvodce naší země, obíhá 
kol ní ve střední vzdálenosti 384.455 km 
za dobu 27 dní 7 hod. 43 min. 11*5 sek. ve 
dráze eliptické. Proto kolísá vzdálenost 
měsíce od středu země mezi 407.110 km a 
356.G50 km. Rovina dráhy měsíční naklo- 
něna je průměrně o 5°8'47’9" k rovině 
ekliptiky. Průměr měsíce jest 3480 km, 
tedy ý% průměru zemského, povrch 
l /i 3 , obsah *7*8 příslušných veličin země. 
Hmota měsíce rovná se í j 8 i *45 hmoty 
zemské. Tíže na měsíci rovná se Í U tíže 
zemské. Na měsíci není ovzduší. Světlo 
měsíční jest odražené světlo sluneční. 
Nejnápadnější úkazy, z nichž usuzovati 
lze na tvar m., jsou světelné jeho změ- 
ny (fáse). Poněvadž při úplňku má po- 
dobu kruhu, domníváme se, že má tvar 
koule. Jen poměrně krátkou dobu vidí- 
me celý ikotouč osvětlený — úplněk; na- 
lézá se přesně naproti slunci. Druhá 
fáse nazývá se poslední čtvrt. Asi za 14 
dní po úplňku zmizí nám měsíc úplně, 
vychází a zapadá současně se sluncem, 
fáse tato se nazývá nový měsíc. Za dal- 
ších 7 dní jeví se měsíc ve čtvrté fási — 
první čtvrti. — Popis povrchu měsíce 
nazývá se selenografie, založen pozoro- 
váním Herda (1647) a Mayera (1757). 
K poznání povrchu m. velmi přispěly fo- 
tografické snímky (o* příloha). Prostým 
okem vidíme zvláště při úplňku velké 
šedé skvrny nebo plochy rozličně osvět- 
lené. Temnější místa hýla nazvána moři, 
světlejší pevninami. Útvary povrchu 
měsíčního můžeme rozděliti na 4 sku- 
piny: roviny, krátery, hory a brázdy. 
Roviny zaujímají více než polovinu po- 
vrchu. Krátery jsou pro měsíc charak- 
teristické útvary. Horských pásem, jako 
na zemi, je na m. -málo, zato převládají 
horské massivy. Nej zajímavější útvary 
měsíční jsou brázdy, jakési ohromné 
trhliny na povrchu měsíce. Přitažlivost 
měsíce způsobuje' na zemi příliv a od- 
liv. Podobné úkazy způsobuje i v ovzdu- 
ší zemském. — Zatmění m. nastává, 
padne-li stín země na desku měsíce 
v úplňku. Prochází-li celý měsíc stínem 
země, nastane úplné zatmění; v jiných 
případech zatmění částečné. Jsou-li stře- 
dy stínu země a měsíční desky totožné, 
nazývá se zatmění centrální. Úplně za- 
tmění může trvati nejvýše 4 h. 38 m. — 
M., doba oběhu luny kolem země, kte- 
rýž oběh se dokonává asi ve 29*53 dne 
(od jednoho úplňku ke druhému). Má- 
me-li na zřeteli jako dobu oběhu návrat 
k témuž uzlu sluje drakonitický (dračí) 
(hvězdný) měsíc o 27 dnech 7 hod. 43 m. 

4 


Měsíc 


50 


Mesolabium 


11*5 vt. neboli 27*32166 dní. Doba od 
změny měsíce až k jejímu návratu sluje 
synodický m. a činí 29 dní 12 hod. 44 
min. 2*8 vt., neboli 29*53059 dní. — 
Proti těmto astronomickým měsícům 
stojí měsíce občanské, jež mají určitý 
počet dní, většinou 30 nebo 31- — Trvání 
občanských měsíců a jejich počet byl 
ve starověku dosti různý. U Egypťanů 
byl rok rozdělen ve 12 měsíců po 30 
dnech a pěti doplňovacích dnech. U Ře- 
ků dělily se měsíce ve 30denní neboli 
plné a 29denní neboli neúplné měsíce, 
jež se vzájemně střídaly. — Římané roz- 
dělili původně rok na deset měsíců 
s tímto počtem dní: Martius (31), Aprilis 
29), Majus (31), Junius (29), Quintilis 
(31), Sextilis (29), September (29), Octo- 
ber (31), November (29), December (30). 
Měsíce áldenní sluly plné (pleni), ostatní 
neúplné (cavi). Později připojil Numa 
ještě měsíc Januarius s 29 a měsíc Fe- 
bruarius s 27 dny a obdržel tak měs. 
rok o 355 dnech. Aby se vyrovnal rozdíl 
mezi tímto a slunečním rokem o 365 
dnech, vsunoval se každé dva roky mezi 
23- a 24. únor měsíc Mercedonius, jemuž 
se dávalo střídavě 22 a 23 dní. Caesar 
zrušil r. 46 př. Kr, tento přestupný rok 
opět a přidal 1., 8. a 12. měsíci po dvou 
dnech, 4., 6-, 9. a 11 měsíci po jednom 
dni a zavedl opět každý čtvrtý rok se 
opakující přestupný den (24. února). Již 
decemvirové r. 304 stavěli tento měsíc 
na druhé místo v roce. V r. 45 obdržel 
měsíc Quintilis jméno Julius, na počest 
Julia Caesara, a r. 8 př. Kr. byl Sextilis 
k poctě Augustově přezván Augustus. 
Později zavedená jména Nero pro du- 
ben, Claudius pro květen, Domitianus 
pro říjen se neudržela. Jméno, trvání a 
pořad měsíců byly přejaty z juliánského 
kalendáře do gregoriánského. — Karel 
Veliký zavedl ve své říši zvláštní po- 
jmenování měsíců. — Židé mají 12. mě- 
síc pro své obyčejné roky, 13. pro pře- 
stupné. — Mohamedáni mají 12 měsíců, 
jež počítají střídavě po 29 a 30 dnech. — 
Francouzský republikánský kalendář 
dal též měsícům zvláštní jména ( Q* ka- 
lendář). 

Měsíce (trabanti, -sateliti), nebeská tě- 
lesa naší sluneční soustavy, obíhající ko- 
lem planet a provázející je na jejich drá- 
ze kolem slunce. U Merkuru a Venuše 
nehyl dosud žádný měsíc nalezen. Podle 
dnešního stavu badání má země 1, Mars 
2, Jupiter 9, Saturn 10, Uran 4 a Neptun 
1 měsíc. Na všechny měsíce vztahují se 
zákony Keplerovy. 

Mesič Matija (1826 — 1878), chorv. histo- 
rik, prof. univ. v Záhřebe. 


Měsíček zahradní (Calendula ofíicina- 
lis), složnokvětá, jednoletá bylina, jiho- 
evropského původu, v zahrádkách vše- 
obecně zdomácnělá. Má velké aromatické 
úbory, barvy pomerančově žluté, vnitřní 
obojaké kvítky s korunami trubkovitými, 
obvodové pestíkové, tvořící 2— 3řadý pa- 
prsek, s korunami jazykovými. Nažky 
prohnuté od chmýří. Větvená lodyha je 
žlaznatě lepkavá. Z listů připravoval se 
ještě v minulém století salát s olejem a 
octem. 

Měsíčnice, ^ Lunaria. 

Měsíčník (Orthagoriscus Bl. Schn.), 
druh ryb srostlo čelistných, okrouhlého 
těla tvaru vejcovitého, drsné kůže, ocasní 
ploutev chybí, silně vyvinuté ploutve 
hřbetní a břišní. Nejznamější druh jest 
O. mola, až 2.5 m dlouhý. 

Měsíční kameny, drahokamy, jimž 
zvláště ve východních zemích, kdež se 
všeobecně nosí, v novější době i v Ang- 
lii a Spojených státech severoamerických 
připisuje se příznivý vliv na osudy člo- 
věka v určitých měsících. Pro leden je to 
hyacinth, únor ametyst, březen jaspis, 
duben safír, květen achát, červen sma- 
ragd, červenec onyx, srpen karneol, září 
chrysolith, říjen beryll (akvamarín), li- 
stopad topas, prosinec rubín. 

Mesitylen, trimethylbenzen, symetrický 
C b H 3(CH 3 )3 (1:3:5) obsažen je v dehtu 
kamenouhelném. Tvoří se také konden- 
sací acetonu nebo allylenu koncentrova- 
nou kyselinou sírovou. Je to bezbarvá, 
příjemně vonící kapalina hutnoty 0.868, 
vroucí při 163.5° C. 

Měska Adolf, MUDr. (* 1881), primář 
nemocnice v Košicích a lék. spisovatel. 

Mesmer Franz Anton (1734 — 1815), 

zprvu teolog, později něm. lékař ve Víd- 
ni; je původcem nauky o živočišném 
magnetismu, t. zv. mesmerismu, o* mag- 
netismus lékařský. 

Mesnil (meni), četné franc. vesnice; ve 
svět. válce obzvi. známa byla: Le M.-les- 
Hurlus, v území Sommy, kt. byla něm. 
armádou 1918 dobyta. 

Mesocephalie (řec.), tvar hlavy střední 
šířky u žijícího člověka, při čemž šířka 
činí 76 — 30% délky; jinak dolichocephalie 
(dlouhohlavost [méně]), brachycephalie 
(krátkohlavost [více]). 

Mesogastrium (řec.-lat.), krajina střed- 
ního břicha (regio mesogastrica; O* 
břich); také okruží žaludku. 

Mesokonchie (řec.), tvar očnic středně 
vysokých u člověka, jichž výše činí 76 — 
84% šířky. 

Mesolabium (řec.), nástroj vynalezený 
Erat 06 thénem, s nímž je možno ke 2 da- 
ným délkám a a b sestrojiti jejich obě 
střední úměry. 


Mesopotamie 


51 


Messrs 


Mesopotamie, v širším smyslu celá 
rovina mezi Eufratem a Tigridem, v už- 
ším smyslu severní díl, zvaný od Arabů 
El-Džesíreh, na rozdíl od jižního, který 
se nazývá Irák Arabi (Stará Babylonie). 
Podnebí je velmi extrémní, srážky ne- 
patrné, proto je zemé stepnatá a lidská 
sídla jsou pouze na jihu v údolích. 
V starších dobách uměle zavodňovaná. 
Ob. jsou Arabové, Kurdové a málo Turků 
a j. Největšího rozkvětu dosáhla M. pod 
Asyrany a Babylonci, od té doby kle- 
sala a je nyní z větší části pouští. Vel- 
kolepé zavodňování stavbou kanálů bylo 
přerušeno za světové války. V nynější 
době je M. rozdělena ve francouzskou 
Sýrii a britský Irák. Nálezy nafty. 

Mesotan, methoxymethylester kyselí* 
ny salicylové, ericin (Bayer), 

C 6 H 4 (OH) . COOCH 2 . OCHa, 
vyrábí se působením chlormethyletheru 
CH 2 C1 . O . CH 3 na salicylan sodný. Tvoří 
čirou, příjemně vonnou, olejovitou kapa- 
linu, hutnoty 1.20, v organických roz- 
pustidlech a olejích rozpustnou, ve vodě 
skoro nerozpustnou. Koncentrovanou 
kyselinou solnou nebo směsí resorcinu 
a louhu sodného barví se intensivně 
Červeně, roztokem chloridu železitého 
fialově. Nedá se za obyčejného tlaku de- 
štilo váti, ježto zahříván rozkládá se na 
kyselinu salicylovou, formaldehyd a 
methylalkohol. Spolu s olivovým olejem 
slouží k natírání kůže při revmatismu. 
Snadno se rozkládá odštěpením formal- 
dehydu a proto se musí uchovává ti chrá- 
něn před světlem a vlhkem v dobře 
uzavřených lahvích. 

Mesothorium, radioaktivní prvek, jako 
bromid používá se podobné jako ra- 
diumbromid k ozařování a p. 

Mesovinná kyselina, inaktivní kyseli- 
na vinná, jest jedním z isomérů kyseli- 
ny vinné. Tvoří se zahříváním obyčejné 
kyseliny vinné (pravovinné) s vodou as 
při 165° C. Tato ztrácí svoji optickou 
aktivitu a přechází nejprve v kyselinu 
mesovinnou, dalším zahříváním částeč- 
ně na kyselinu hroznovou. Kyselina me- 
sovinná jest opitcky nečinná, neštěpitel- 
ná. Krystaluje s 1 mol. vody. Taje při 
143° C. 

Mesozoikum, druhohory, Q* geologické 
útvary. 

Mespilus, a* mišpule. 

Mesquin (franc., mesken), skrblivý, 
skoupý. 

Messa di voce, při zpěvu lehké nasa- 
zení tónu, pozvolné jeho sesilováni a 
opět seslabování. Jedno z nejdůležitěj- 
ších studií zpěvu. (Nezaměňovat s mezzo 
voce!) Zn.: O. 


Messager (mesaže) André (* 30. XII. 
1863), franc. hud. skladatel, kapelník 
Velké Opery v Paříži; píše balety a 
operety. 

Messalina Valeria, manželka řím. cí- 
saře Claudia, matka Octaviina a Britan- 
nicova, zlopověstná svou prostopášností 
a ukrutností. 48 po Kr. na rozkaz Clau- 
diův popravena. 

Messenhauser Caesar Wenzei (* 1813 
v Prostějově), vid. revolucionář; účast- 
nil se 1848 revol. hnutí ve Lvově, přejal 
pak velení vídeň. nár. gardy. Musel se 
však vzdáti cis. vojskům a zastřelen 16. 
XI. 1848. Psal též básně (pseud. Wenzei 
March). 

Messénie, řecký nomos (Messini) na 
Morei, 3369 km 2 , 226.608 ob. III. m. Kala- 
mata. — Stará krajina M. sahala až 
k Nedě. Jádro tvořila bohatá údolní ní- 
žina Pamisu. K M. náležely ostrovy, me- 
zi nimi i Sfakteria, důlež. v Peloponéské 
válce. Historicky památná místa jsou: 
pevnost Ithóme, bývalá residence králů 
(Nestor, Pylos) a hl. m. Messéne (zříce- 
niny u vsi Mavromati), zal. 350 př. Kr. 
Epaminondou. — Dorští přistěhovalci 
smísili se s praobyvatelstvem. Bohatá 
země lákala Spartany, kteří ji konečně 
v VIII. st. dobyli (1. messénská válka). 
Ti, co vpád přežili, stali se heloty nebo 
se vystěhovali. Země zpustla docela. Ani 
vzbouření kol 660 (2. m. válka), ani 464 
—465 (3. m. v.) nepřinesly svobody. 
Mnoho M. bylo od Athéňanů osídleno 
v Naupaktu. 146 přešla pod řím. panství. 

Messer Richard, PhDr. (* 10. II. 1881 
v Pančevu, Jugosl.), prof. pražské obchod, 
akademie a lektor něm. jaz. Karl. univ,. 
Práce: Rainer Maria Rilke, pražský 

mystik (Praha 1922) a j. 

Messerschmied, pseud. Rich. Messera. 

Messina, ital. prov. v Sicílii, 3249 km 2 , 
(1926) 617.831 ob. Hl. m. Messina, (1926) 
187.996 ob. Byla až do r. 1908, kdy byla 
zbořena zemětřesením, jedním z nejdů- 
ležitějších obchodních měst Itálie. 

Messines (mesin), vesnice v belg. záp. 
Flandrech, 440 ob., již. od Yprů. V bitvě 
u M. a Wytschaete 1917 vyhodili Angli- 
čané něm. posice do vzduchu. 

Messinská úžina (ital. Stretto di Mes- 
sina), ve starověku Fretum Siculum, od- 
děluje Itálii (Kalabrii) od Sicílie. Je 42 
km dlouhá, 102 in hluboká, 3 až 18 km 
široká. 

Messrs (nebo MM.), zkratka pro Mes- 
sieurs (fr., mesijé), pánové, též v angl. 
dopisech jako oslovení (mesjers) ob^ 
vyklá. 




Města 


52 


Město 


Města, řeka pramenící v Rilsikém po- 
hoří v Bulharsku a ústící do Egejského 
moře, dlouhá 266 km. 

Městec Heřmanův, o* Heřman. Městec. 

Městec Králové, m. v Č., okr. Poděbra- 
dy, 2865 ob. (2821 čs). Tov. hyg. a léč. 
přípr., rákos, rohoží, cukrovar, cement., 
výroba perleťových knoflíků. 

Městec Vojnův, o* Vojnův Městec. 

Městecký Č. Z* pseud. Č. Zicha. — M. 
Heřman, pseud. R. Pokorného. — M. 
Jan, pseud. V. V. Trnobranského. — • M. 
K., pseud. Karla Zakouckého. 

Městečko, ob. v Č., okr. Rakovník, 719 
čs. ob. 

Městečko, o. na Slov., okr. Hlohovec, 
2072 ob. (1793 6s.). 

Mostecko, o. na Slov., okr. Púchov n. 
Váhom, 411 čs. ob. 

Mesticové (špan.), míšenci bělochů 
s Indiánkami, pleti žlutohnědé, černých 
vlasů; tvoří většinu obyv. Mexika, Ko- 
lumbie, Venezuely, k jihu jich ubývá. 
Jejich název ve stř. Americe Ladinové. 

Mestisko, o. na Slov., okr. Stropkov, 
387 čs. ob. 

Městky (lidově křečové žíly), pasivně 
rozšířené žíly (dilatace žil, varixy žilní, 
phlebektasie), vznikají pravděpodobně 
následkem chorobné změny žilních stěn, 
k čemuž přispívá místní nebo celkové 
městnání krve, na př. při těhotenství, 
srdečních vadách a povoláních, vyžadu- 
jících státi. Zvi. časté jsou na dolních 
končetinách; žíly jsou tu rozšířeny a vi- 
nuté, někdy tvoří i snopce. Často tvoří se 
v nich krevní sraženiny. Okolní kůže 
se zhoršeným zásobováním krví zaně- 
cuje, vznikají vyrážky a vředy těžce se 
hojící. — M. hemoroidální (hemoroidy, 
zlatá žíla, varices haemorrhoidales, lat- 
řec.), nádorovité útvary z chorobně roz- 
šířených žil v konečníku a kolem jeho 
ústí. Při jejich vzniku působí asi zvýše- 
ný tlak a městnání krve v žilách pánev- 
ních, umožňuje je tedy sedavý způsob 
života, vleklá zácpa, opakované těhoten- 
ství, ztížené močení a kálení, nádory 
v malé pánvi atd. Zevní h. tvoří v pod- 
kožním vazivu řitním modravě prosví- 
tající uzly velikosti hrachu až lískového 
ořechu a působí svrbění a pálení. Za- 
nítí-li se, naběhnou a silně bolí, což mů- 
že po několika dnech přejiti neb i vésti 
ke zhnisání, vznilku pištěli a vředů, kte- 
ré třeba léčiti chirurgicky. Vnitřní h. 
uloženy jsou jako uzlíky velikosti hrachu 
až lískového ořechu pod sliznicí koneč- 
níku, většinou zánětlivě změněnou; mo- 
hou ujiti pozornosti, až se projeví krvá- 


cením. Při stolici lehce vystoupí na 
venek, dají se většinou snadno zatlačiti, 
ale někdy dojde k uskřinutí, spojenému 
s velikými bolestmi, silným zduřením a 
zánětem vyhřezlých městků. Častý je 
katar konečníku s mocným odchodem 
hlenu. Léčení h. m. vyžaduje upravení 
způsobu života, stravy a stolice. Poruchy 
oběhu krevního n. nemoci moč. měchýře, 
konečníku atd. nutno léčiti v první řadě. 

Mestničestvo, hodnostní a služební řád 
ve starém Rusku, spočíval na vzneše- 
ném rodu: nikdo nesměl býti podřízen 
tomu, jehož otec n. předci zaujímali 
nižší postavení. Zrušeno 1682. 

Město, obec, která se od jiných liší 
velkým počtem obyvatelstva, sociální 
členitostí a organisací správy (městským 
zřízením). V jednotlivostech jest posta- 
vení m. v každém státě jiné. Vývoj m. 
v dnešním jejich významu je novějšího 
data. Ve středověku nepřekročoval po- 
čet obyv. i u největších m. 30.000. Cha- 
rakter m. byl zemědělský, teprve v XIX. 
stol. mění se m. v střediska průmyslo- 
vá, dopravní, správní a obchodní, čímž 
vzrostl počet ob. Světová m. rostla tak- 
to (v 1000 ob.): 

1800 1850 1900 1910 1925 

New York 61 516 3437 4767 5873 

Londýn 959 2363 4536 4522 4602 

Berlín 172 412 1888 2071 4024 

Paříž 548 1053 2660 2888 2871 

Vzrůst m. není právě zjevem národoho- 
podářsky zdravým, neboť venkov se vy- 
lidňuje a v městech se kupí chudé vrst- 
vy, odvislé od průmyslové a obchodní 
konjunktury. Vzrůstem ob. rozšířil se 

velmi obor působnosti městské správy, 
které připadlo mnoho nových úkolů, ze- 
jména: stavba silnic a ulic, kanalisace, 
péče o vodu, elektřinu, plyn, starost 
o dopravu, její směr a prostředky, péče 

0 jatky, tržnice, nemocnice, bezpečnost, 
humanitu, takže stojí správa m. před 
velikými problémy. V m. se soustřeďuje 

1 politická a kulturní moc, což umožňu- 
je větší pohyblivost sociálních vrstev, 
náhodně bez tradic nakupených, čímž 
opět vzniká státu nezdravá centralisace 
kultury. — - Správa. Správu- českých m. 
normuje rakouský zákon z 5. března 
1862, který rozeznává m. s vlastním sta- 
tutem, která vykonávají první instanci 
a m. podřízená okresním hejtmanstvím 
Pomocný orgán starostův a městské 
rady je magistrát. — V Německu je 
správa m. jiná podle jednotlivých zemi 
V Prusku zákon z 19. XI. 1808 dopřává 
m. značné samostatnosti. Ve větš. zemí 
jsou vyd. nové zákony po světové válce. 


Město 


53 


Město 


Správním orgánem ve Francii je maire 
s adjunkty jako pomocníky a munici- 
pální radou, v Anglii Town-Council, kt. 
se skládá z Mayora, Aldermenů a Coun- 
cillorů. — Dějiny: Vznik m. jest odvislý 
v každém kulturním okruhu od jiných 
podmínek. Nejstarší m. vznikla v Meso- 
potamii a Egyptě, a to z náboženských 
středisek, k nimž připojilo se i sídliště 
knížat a králů. Foinická m. byla však 
zprvu obchodními středisky (Řecko, Itá- 
lie, Malá Asie, Sev. Afrika), a časem 
staly se z nich okupací okolí samostat- 
né městské republiky a království. Stej- 
ně tak bylo u Etrusků a Latinů, jichž m. 
tvořila svazy, které však byly 550 př. Kr 
podrobeny Římem. Římané zřídili z ne- 
hrazených sídlišť municipie, z m. s da 
lekým okolím kolonie. Municipie přeja- 
ly statut podle římského, koloniím by) 


Město Poznaň v r. 1618 (od severu). 

ponechán statut vlastní. Starověká m. 
byla (s výjimkou Sparty) opevněná a 
tvořila vlastně pevnosti. Keltové a Slo- 
vané znali sice uzavřená sídliska, niko- 
liv však m. Německá m. nastoupila mí- 
sto římských kolonií, nová vznikla ze 
středisek obchod., náboženských (klá- 
šter, sídlo biskupa) neb strategických 
(v podhradí zámku knížete neb hradu, 
střežícího kraj). Okolo 1100 vymaňovala 
se m. z područí pánů, obdržela zřízení, 
své soudy, tržní práva a pod. Ve XII. 
stol. se opevňovala, čímž vznikl nový 
přívlastek m. Podle německého vzoru 
vznikala m. ve Vých. Evropě. Do XV. 
stol. tvořila m. stát ve státě, je i právně 
vyjadřován rozdíl mezi m. a venkovem, 
později byla jejich pravomoc oklešfová- 
na. V XIX. stol. se dostává venkovu 
rovnoprávnosti proti m. — V Itálii bylo 
zřízení m. velmi brzo vyvinuto, neboť 


se navazovalo na stará římská m., ve 
Francii byl vývoj podobný, ale zde krá- 
lovství již velmi brzo zlomilo samostat- 
nost m. Anglické m. navazovalo na kelt- 
ské a římské sídliště. Původně byla 
moc m. veliká, Normany poněkud po- 
tlačena, ale od XV. stol. královskými 
privilegiemi opět rozmnožována. Podle 
druhu m. rozeznává se; Borough, City, 
County Borough, Municipal borough, 
Municipal Corporation. Anglické zříze- 
ní sloužilo za vzor britským koloniím 
a Severní Americe, německé pak Skan- 
dinávii, Rakousku, Čechám, Polsku, 
Rusku a jihovýchodní Evropě. — Stav- 
ba měst. Účelem s. m. je poskytnutí 
možností pro zdravý, účelný pobyt člo- 
věka k práci i k bydlení. Půdorysy nej- 
starších měst v Mesopotamii a Egyptě 
(Kahun) výkaz, pravoúhlé bloky domů. 
Řecká m. byla uměleckými díly, 
co se týče polohy, ulic, náměstí, 
hradů (akropolí), veřej, budov, vo- 
dovodů a sadů. Římské m. mělo 
typ vojenského tábora: čtvercovou, 
pravoúhlou polohu, čtyři brány, 
křížový půdorys ulic. Středověké 
m. vyvíjelo se okolo středu, který 
tvořil buď hrad neb chrám. Půdo- 
rys nebyl pravidelný, menší uličky 
byly úzké a křivolaké. V XVI. a 
XVII. stol. vznikl nový plán stavby 
m., a to příhodně ke zřetelům vo- 
jenským. Ulice byly pravoúhlé, 
půdorys čtvercový, neb vycházely 
paprskovitě od střediska. Moderní 
ideál m. jest možno uskutečnili 
jen tam, kde se staví zcela nové 
m. (Ankara, Canberra), jinde se 
musí spokojiti jen adaptací. Střed 
stává se převážně m. obchodním, 
předměstí, která mají možnost 
rozšíření, místem pro obydlí. Přestavba 
města na typ moderní je odvislá od 
polohy zeměpisné, geologické povahy 
místa, dějinného vývoje, pohybu ob. a 
jeho sociálního seskupení. Nejdůležitější 
otázky zastavovací politiky jsou: 1. Ve- 
řejná doprava, při které se vyžaduje 
rychlost a bezpečnost. 2. Rozdělení ploch 
pro práci a bydlení, které musí ležeti 
blízko, ale tak, aby čtvrť tovární neru- 
šila zdravé a pohodlné bydlení. S tím 
souvisí i otázka zahradních m., prakti- 
kovaná v Anglii. Střed zabírá obchod, 
předměstí průmysl, kdežto obytné čtvrti 
leží daleko za obvodem m. uprostřed 
zahrad a lesů. V plánu zahradního m. 
hraje neobyčejnou úlohu možnost rychlé 
a levné dopravy. 3. Plocha pro osvěžení. 
Tento požadavek stal se akutním v nej- 
novější době, kdy způsob městského ži- 
vota ohrožoval hygienu a zdraví. Po- 



Město 


54 


Měšťanské sbory ozbrojené 


stupuje se podle měřítka: Na každou 
hlavu městského obyvatele má v měst- 
ském obvodu připadnouti: 


Hřišť 2.4 m* 

Sportovních hřišť 1.6 „ 

Alejí 0.5 M 

Sadů 2.0 „ 

Lesa . 13.0 „ 


Ohmem plochy 19.5 m- 


Idee stavby moderního m. dobře vy* 
jadřuje plán Le Corbusiera. Město je 
stavěno do kruhu, jehož střed tvoří hl. 
nádraží. Hl. třídy se rozbíhají paprsko- 
vitě a tvoří 8 výsečí. Uprostřed je čtvrt 
obchodní a za ní čtvrt řemeslnická, na 
západě čtvrti činžovních domů, na vý- 
chodě čtvrt průmyslová. Celek je obklo- 
pen předměstími v zahradách. Třídy 
jsou velmi široké se stromořadími, rov- 
něž i uprostřed m. jest dosti místa do- 
přáno sadům. Okolo m. vede rychlo- 
dráha, pouliční dráhy vedou ze středu 
ku předměstím, za kterými se rozkládají 
vilové čtvrti. 

Město Albrechtice (Olberedorf-Stadt), m. 
ve Slez., okr. Krnov, 2468 ob. 

Město Frývaldov (Freiwaldau-Stadt), 
okr. m. ve Slez., 4905 ob. 

Město Javorník (Jauernig-Stadt), m. ve 
Slez., soud. okr. Javorník, pol. okr. Frý- 
valdov, 2027 ob. 

Město Kynžvart (Ivónigswart-Stadt), m. 
v Č., okr. Mar. Lázně, 1673 ob. Želez, a 
alkal. kyselka, zámek Metternichův. 

Město Libavá (Stadt-Liebau), m. na 
Mor., okr. Mor. Beroun, 2237 ob. 

Město Litrbachy (Lauterbach-Stadt), m. 
v Č,. okr. Loket, 1278 ob. 

Město Teplá (Tepl-Stadt), okr. m. v Č., 
2597 ob. 

Město TouŠkov (Tuschkau-Stadt), m. 
v Č., okr. Stříbro, 1472 ob. 

Město Žďár, m. na Mor., okr. Nové 
Město na Mor., 3464 ob. (3437 čs.). 

Mestre, m. v Itálii, poslední železniční 
stanice na pevnině před mostem (3*5 km 
dl.) přes laguny do Benátek. 17.000 ob. 
Letovisko Benátčanů. 

Městská Habrová, os. v Č., okr. Rych- 
nov n. Kněžnou, 561 čs. ob. 

Městské právo, 1 . právo krále povýšiti 
obec na město, jež spočívalo zcela v jeho 
libovůli a neřídilo se téměř žádnými pra- 
vidly; 2. souhrn výsad městského obyva- 
telstva, jež se získávaly bud pouhým 
bydlením ve městě n. přijetím za měst- 
ského občana. Privilegia a různé výhody 
byly udělovány různým městům porůznu 
a zcela nahodile a tím se stalo, že se vy- 
tvořily různé skupiny měst s urč. samo- 
statností a privilegii a se samostatným 
městským soudnictvím. Města menší se 


řídila podle vzoru měst velikých, zvi. 
však podle nich upravovala své právní 
poměry. Tak se na př. na sklonku středo- 
věku a na začátku novověku uplatnil 
systém práva frankfurtského, magdebur- 
ského a pražského. 

Městský, pseud. J. A. Urbánka. 

Městys, obec menší města, ale větší 
než ves; měl právo konání výr. trhů. 

Městys Bílá Voda (Weisswasser Markt), 
m. ve Slezsku, okr. Frývaldov, 457 ob. 

Městys Biižkovice, m. na Mor., okr. 
Mor. Budějovice, 577 čs. obyvatel. 

Městys Hanšpach (Hainspach Markt), 
ms. v Č., okr. Šluknov, 507 obyvatel. 

Městys Staňkov, ms. v Č M okr. Hor- 
šovský Týn, 1528 ob. (1459 čs.). 

Městys Železná Ruda (Eisenstein 
Markt), ms. v Č., okr. Klatovy, 2919 ob. 

Městys Žireč (Schurz Markt). ms. v Č., 
okr. Dvůr Král. n. Lab., 410 obyvatel. 

Meszáros Lázar (1796 — 1858), mad. min. 
voj.; účastnil se Napoléonských válek, 
od 1848 min. války, bojoval zprvu proti 
Srbům, pak se postavil po bok revol., 
vytvořil madar. revol. arm., byl však 
u Košic poražen, 1849 byl náčelníkem 
štábu Dábiňského. Po porážce u Vilá- 
goáe utekl do ciziny a zemřel v Anglii. 

Meščerjakov Nikol. Leonidovič 0 1865), 
rus. revoluc., šéfredaktor Malé sovětské 
encyklopedie a Velké sovětské encyklo- 
pedie od r. 1927. 

Meščer jakové (Meščerové), tatarský ná- 
rod v ruské gub. Pensa, Rjazaň. Ulja- 
novsk a v Baškiriji, asi 80.000 hlav. 

Meščerskij Vladimír Petrovič (1839— 
1914), ruský kníže, vlivný novinář a spi- 
sovatel; od r. 1872 vydával Graždanina 
a přispíval do řady denních listů. 

Měšek, O* Mieszko. 

Mešhedf hl. m. perské prov. Chorásán, 
asi 65.000 ob., mejdůležitější poutní mě- 
sto v sev. Persii. 

Měsíce, ob. v Č., okr. Brandýs n. Lab., 
468 čs. obyvatel. 

Měšice, ob. v Č„ okr. Tábor, 1470 čs. ob. 

Mešita, arab. mesdžid, moslemínský 
chrám, modlitebna, obvykle s vysokou 
štíhlou věží (minaret), z níž mohamed. 
kněz (imam) volá věřící k modlitbě. 

Meško Ksaver (* 1874), slovinský spis. 
a kněz v Korutanech, vynik. pracovník 
národní a representant slovinské moder- 
ny lit. Některé jeho práce přeloženy do 
češtiny. 

Mešní kniha a* missál. 

Měšťák, pův. obyvatel města, později 
v soc. kruzích název kapitalisty. 

Měšťanské sbory ozbrojené, zřizovány 
v různých dobách jako vojska městská, 
z měšťanů, povinných brániti svoje mě- 
sta; tak možno husitská vojska, pražské 


Měšťanské sbory ozbrojené 


55 


Měšť. školy 


a táborské, považ ováti za takové m. o. s. 
proti voj. polním. V dobách, kdy stálá 
státní voj. nabyla převahy, upadá vý- 
znam municipálních vojsk a udržuji se 
spíše jako policejní sbory k podpoře orgá- 
nů veř. pořádku (garde municipale a j.). 
U nás byli za dob před válkou granát- 
níci, ostrostřelci, měšťanská pěchota a 
měšťanská jízda, uniformované a vyzbro- 
jené po způsobu vojska; tvořily však 
hl. čestné stráže a průvody při slavnost- 
ních příležitostech. Po převratu změnily 
jméno na Stráž svobody, pak Pluky mi- 
liční; nyní slují Ozbrojené jednoty. Mají 
staré výsady, které bývají zachovávány. 

Měšťanské školy vyšší stupeň národ- 
ních Škol. Do nich jsou povinny choditi 
děti, bydlící v místě této školy, když 
úspěšně odbyly pět školních roků školy 
obecné. Povinnost tato končí dokonaným 
osmým školním rokem. V době pováleč- 
né navštěvují m. školy dobrovolně i děti 
ze vzdálenějších osad, aby nabyly vyš- 
šího vzdělání. Aby i .tyto osady byly nu- 
ceny přispívati na i m. školy, užívajíce 
jejich dobrodiní, mají býti zřízeny širší 
obvody, újezdy, vzdálené 5 km oď sídja 
m. škol. Pro děti újezdu bude pak m. 
škola školou povinnou. Tím se opětně 
povznese úroveň všeobecného vzdělání. 
Školy tyto se vyvinuly ze škol hlavních, 
zřizovaných ve městech od Časů Marie 
Terezie. R. 1849 byly jejich čtvrté třídy 
rozšířeny na dva neb tři ročníky, z nichž 
vznikly nesamostatné nižší reálky (čili 
podreálky). Novými zákony z r. 1869 pře- 
měněny tyto na trojtrídní školy měšťan- 
ské, jež zakládány od r. 1871. Smutné 
proslulá školská novela z r. 1883 m. šk. 
neublížila, ale vymezila určitě jejich 
úkol. Měly poskytovati vyššího vzdělání 
než škola obecná, hledíc zvláště k po- 
třebám průmyslovým a rolnickým, jed- 
nak býti přípravou k ústavům učitel- 
ským a takovým školám odborným, kte- 
ré nepožadují vzdělání středoškolského. 
Osnovy m. školy byly několikráte mě- 
něny, ale vždy zachovaly praktický ráz 
školy, která poskytovala uceleného vzdě- 
lání mládeži, jež vstupovala většinou ze 
škol přímo do praktického života. Zá- 
stupci kruhů průmyslových i obchod- 
ních měli přímý vliv na sjednání po- 
drobných osnov té které m. školy, takže 
se mohly tyto školy přizpůsobiti ve vy- 
učování poměrům svého okolí. Aby pak 
bezpečněji mohla škola vyhověti zvýše- 
ným požadavkům učebním, zavedena na 
nich jako na školách středních sousta- 
va odborných učitelů. Min. nařízením 
předepsány zprvu dvě, později tři sku- 
piny předmětů. Učitelé prokazují způ- 
sobilost vyučovati zvolené skupině zvlášt- 


ní zkouškou. Hlásí se k ní nejméně po 
tříletém úspěšném působení na obecných 
školách. Vzdělávají se buď soukromě neb 
v kursech veřejných i soukromých. Zá- 
konem dávno slibované universitní kur- 
sy pro učitele m. škol vybudovalo si uči- 
telstvo svépomocně samo teprve po pře- 
vratu při svých školách vysokého učení 
pedag. v Praze a v Brně. Je jisto, že 
hned v počátcích dostalo se m. šk. uči- 
telstva vzdělaného. Působili a působí na 
nich i učitelé se vzděláním akademi- 
ckým. Proto se absolventi těchto škol 
dobře uplatnili v praktickém životě. R. 
1903 bylo dovoleno zřizovati při m. škole 
nepovinné speciální roční kursy (čtvrté 
třídy), když se obce neb jiní činitelé 
zaručili, že je budou vydržovati. Tím 
mělo býti vyhověno snaze, aby se m. 
škola přiblížila nižší střední škole. Po 
válce i v širokých lidových kruzích 
vznikla touha po vyšším vzdělání, proto 
nastala i měšť. škole doba rozkvětu, bohu- 
žel jen vnějšího. V době, kdy zakladatel- 
ská horečka hnala jedince, společnosti 
i vládu k novým podnikům, vyrostly m. 
školy i v četných venkovských městeč- 
kách, jimž hospodářské poměry nedovo- 
lily učiliště toto řádně vybudovat!. Uči- 
telstvu m. školy byly po převratu platy 
upraveny tak, aby se mohlo plně oddati 
těžké práci a splniti úkol vyšší lidové 
školy Brzy však byly platy jejich tak 
zmenšeny, že jen nepatrně převyšovaly 
požitky učitelů škol obecných. Nastal 
nedostatek zkoušeného učitelstva pro 
měšť. školy. Proto min. školství snížilo 
i zkušebně požadavky a zkoušku dovolilo 
vykonati ve dvou obdobích. Nezkouše- 
ných osob působilo r. 1929 na měšť. šk. celé 
republiky 2231 z celkového počtu 955S. 
Všech měšť. škol bylo v témže roce 1818, 
žactva pak do všech měšť. škol chodilo 
208.683. Čtvrtých tříd (speciálních kursů) 
bylo 743 s 20.462 žáky. V Čechách bylo 
téhož roku 1072 měšť. škol s 5115 liter- 
ními učiteli a 116.225 žáky. Čtvrtých tříd 
bylo v Čechách 421 s 11.237 žáky. Neblahý 
dualismus, 'který v Rakousku vznikl zří- 
zením dvou druhů škol pro mládež 10— 
141etou, byl odůvodňován potřebou dvo- 
jího vzdělání: praktického v měšť. škole 
a teoretického ve střední škole. Byl to 
omyl. Proto dnešní pedagogové volají po 
škole jednotné, rozrůzněné nejen podle 
výše ale i podle způsobu nadání. Tako- 
výmto jednotným diferencovaným ško- 
lám druhého stupně říkají Komenia. 
Ministerstvo školství povolilo tři takové 
školy v Praze a několik na venkově, aby 
byl vyzkoušen nejen systém, ale i nové 
metody výchovné a vyučovací. 


Meštrovič L 


56 


Metachloral 


Meštrovič Ivan (* 15. VIII. 1883 ve 
Vrpolji), chorv. sochař. Je prof. akad. 
umění v Záhřebě. Za mlada pásl stáda, 
potom studoval ve Vídni a v Paříži, též 
pobyl v Americe. Pro své sochy vybíral 
si motivy z jihoslov. národní epopeje, jež 
sdružil v monumentální pomník: Vidov- 
danský chrám. Za svět. války obrátil se 
k motivům náboženským, prostoupeným 
smyslem pro utrpení lidstva a touhou po 
harmonii světa. Vytvořil cyklus o Kri- 
stovi (1915—18), pomníky a mausolea. — 
Lit.: K. Strojnič, J. M. (1919), B. Lazare- 
vič, Tři jihoslov. nejvyšší hodnoty {1928), 
Esposizione di Roma, padiglione di 
Serbia (1911). 

Mešuge (hebr.), v žid. hantýrce: potrhlý 
člověk. 

Mět Tecelin Bosčan (Šebestián), (1759 — 
1835), h.-luž. spis., rodák z Kukova v sas. 
H. Luž., duchovní cisterciáckého řádu, 
koperátor ve slavném luž. poutním místě 
Róžantě. Působil v těžké době na prahu 
XIX. stol., ale již za rozvíjejícího se hnutí 
obrozenského. Byl velmi pilným spis., 
o jehož díla se také Dobrovský živě za- 
jímal. Vytiskl 1809 knihu křest, katol. 
výkladů (Křesčanske katholicke rozwu- 
čenja) a téhož r. menší Katechismus, 
1814 biblické dějiny (Stawizny Nowoho 
Zakonja), 1834 o úctě svátých (Česčenjo 
tych swjatych) a j. Mimo to vytiskl 1818 
dvě luž. kázání, 1826 lat. oslavu luž. 
biskupa a mecenáše J. Loká, a 1823 pře- 
klad Tomáše Kempenského o následová- 
ní Krista (Wot kročenja za Krestusom). 
Všechno je tištěno většinou soudobým 
zkaženým katol. pravopisem. 

Meta (lat.), ve st. Římě cíl v cirku. 

Meta, levý přítok Orinoka, 1110 km dl. 

Meta... (řec., s, mezi, po, k tomu), vy- 
jadřuje často přechod n. změnu; v che- 
mii jistou sloučeninu, která je od stejno- 
jmenných chemicky různá, neb zvi. po- 
stavení substituenta (Q* aromatické 
sloučeniny). 

Meta, intendancia jihoamer. rep. Ko- 
lumbie 83.038 km 2 , asi 35.000 ob.; hl. m. 
Villavicencio (asi 5000 ob.). 

Metá (it. mézzo), polovice, obchod 
á metá, na společný účet 

Metacentrum (z lat. meta, hranice a 
centrum, střed), zástředí, bod, ve kterém 
protíná osu plování vztlak, působící ve 
středu hmotném vytlačené kapaliny 
(u lodi). Aby mohla loď plouti v rovno- 
váze, musejí v její přímé poloze těžisko 
vytlačené vody a těžiště lodi (gravitační 
těžisko) ležeti v kolmé střední ploše lodi. 
Nakloní-li se loď na stranu, posune se tě- 
žiště vytlačené vody ze střední plochy lod- 
ní do hlouběji ponořené části lodi. M. je 


potom průseěníkem kolmic těžieka vytla- 
čené vody v přímé i nakloněné poloze. Do- 
kům m. leží nad těžištěm lodi, jsou zde 
síly, snažící se pozvednouti opět nakloně- 
nou loď, padnou-li oba body dohromady, 
je loď v indiferentní rovnováze. Posune-li 
se těžisko vytlačené vody na stranu z vo- 
dy vynořenou, jest m. pod těžištěm lodní 
soustavy a loď se musí převrátit. Meta- 
centrická výška, t. j. vzdálenost m. od te- 
žiska lodi, je podmínkou proti převrácení. 

Metacinnabarit, černý, v soustavě 
krychlové krystalisující sirník rtuťnatý 
(modifikace sirníku rtuínatého, cinnaba- 
ritu); nachází se v Kalifornii a u Idrie 
s cinobrem. 

Metafora (řec.), přenesení, výrazová 
forma, která klade místo obecného 
pojmu pojem jiný, s ním srovnatelný, 
neb ve vztahu s ním stojící. Obyčejně se 
klade pojem konkrétní, místo abstrakt- 
ního. (Noc sklání se snivě na hradbu 
hor.) M. jest esteticky cennější než ostat- 
ní druhy básnického výrazu (přirovnání, 
personifikace, metonymie, o*), neboť pů- 
sobí zvýšenou mírou na fantasii. 

Metafyslka, věda o posledních, nejvyš- 
ších základech bytnosti. Jméno pochází 
odtud, že ve sbírce Aristotelových spisů 
jeho První filosofie, následovala po Fy- 
sice (meta fysika). Prakticky tvoří nej- 
vyšší pojmy vnější bytnosti: příroda, du- 
še, bůh obor metafysického zkoumání, a 
podle nich možno děliti m. na ontologii, 
kosmologii, racionální psychologií a teo- 
logii. M. myšlení může býti monistické, 
dualistické a pluralistické, podle toho, 
kolik základních podstat (jednu, dvě n. 
více) uznává za podklad všech dějů. Po- 
kládá-li za podstatu věcí hmotu, vzniká 
materialismus, duší — idealismus neb 
spiritualismus. Dualismus učí, že jsou 
dvě rovnocenné podstaty hmota a duch, 
kdežto filosofie identity směšuje oba 
tyto prvky v jednotu. Podle poměru 
k pojmu boha může vniknouti v m. 
ateismus, deismus, teismus a panteismus. 

Matagenese (řec.), v biologii střídání 
pohlavního a nepohlavního rozmnožování, 
hl. u polypů, medus, z rostlin u mechů, 
kapradin. 

Metachlamydeae i(srostloplátečné), v En- 
glerově rostlinné soustavě ony dvou- 
děložné rostliny, jichž květy mají dvojí 
okvětí, kalich a korunu a jichž korunní 
lístky bývají trubkovitě srostlé (odtud 
i Sympetalae). 

Metachloral, tvoří se z chloralu polyme- 
risací nebo působením chloridu hlinitého 
v podobě bílé porculánové hmoty ve vodě, 
alkoholu a etheru nerozpustné. Destilací 
přechází zpět v obyčejný chloral. Slouží 
hlavně v lékařství. 


Metachromová barvi v a 


57 


Metalochromie 


Metachromová barviva, mořidla vyža- 
dující azobarviva, jichž za přidání meta- 
chromového mořidla (směs chromanu 
draselného a síranu amonného) používá 
se k barvení vlny, na př. metachromová 
hněď B, azo-fenylendiamin kyseliny pik- 
raminové. 

Metakřemičitan horečnatý, Q* Eustatit. 

Met aldehyd (CH 3 . CHO) 3 , polymeTisaění 
produkt acetaldehydu. Vzniká z aldehydu 
polymerisací podobně jako paraldehyd, 
ale při teplotách pod 0° C. Přichází v po- 
době bezbarvých, ve vodě nerozpustných 
krystalků, sublimujících nad 112° C. Sa- 
movolně po delší době, rychleji zahřívá- 
ním přechází v acetaldehyd a paraldehyd. 
Nejeví vlastnosti aldehydů (neredukuje 
amoniakální roztok stříbra). Slouží v lé- 
kařství jako uspavadlo (hypnotikum) a 
k utišování bolestí. 

Metallky (franc. metalliques); doslovně 
kovové peníze, ve skutečnosti státní úpisy 
a cenné papíry, které se musily proplatiti 
jen v kovových penězích, obyč. ve stříbře 
nebo ve zlatě. Byly po prvé vydány za 
franc. revoluce direktoriem 1797, později 
byla to obvyklá forma stát. výpůjčky 
v Rak., v Uhrách a v Ru6. pod názvem 
zlatá renta. 

Metalismns, národóhosp. teorie, podle 
níž kov při směně peněz má hl. úlohu 
jako podklad. 

Metalnikov Sergěj (* 1871), ruský bio- 
log, nyní v pařížském ústavu Pasteurově. 
Sp.: Immoralité et rajeunissement dans 
la biologie modeme (1924). 

Metalografie (řec.), nauka o vnitřní stav- 
bě (struktuře) kovů a slitin a její souvis- 
losti s vlastnostmi koyů. Její metody se 
zakládají na tom, že' kovy jsou krysta- 
lické: zkoumání pouhým okem, většinou 
mikroskopem, roentgenovými paprsky a 
pozorování pochodů při tavení a hlavně 
při tuhnutí (thermická analyse). Pro mi- 
kroskopické pozorování se zhotovují vý- 
brusy, na kterých se nám objevují kon- 
tury krystalů. Někdy se povrch nejdříve 
naleptá, poněvadž se světlo od vzniklých 
prohlubenin různě odráží. Někdy se zí- 
skávají ohříváním na vzduchu nebo v ji- 
ných plynech, po př. kyselinami různá 
zabarvení (nabíhání kovů). M. je důleži- 
tým odvětvím nauky o materiálu, sezna- 
muje nás se strukturou železa, speciel- 
ních ocelí a různých slitin, o jich čistotě 
a umožňuje nám nové poznatky 'hutnic- 
kých pochodů. 

Metalochromie, barvení kovů, změna 
povrchové barvy kovu nebo slitiny cestou 
chemickou, jejíž účelem je zlepšení vzhle- 
du, seslabení lesku nebo zvýšení stálosti 
na vzduchu- Kovové předměty nejdříve 
se dekapirují a zbaví tuku. Oxydace po- 


užívá se ,při náletu a brunirování železa 
a ocele. Na stříbře způsobuje se šedý po- 
vlak sirníku stříbrného (oxydované, gal- 
vanisované stříbro) působením silně zře- 
děného roztoku sirníku amonného nebo 
sirných jater, opláchnutím, vysušením a 
opatrným vyleštěním. Lze též na stříbře 
způsobí ti povlak chloridu stříbrného a 
tento pak redukovati na kovové stříbro, 
které zůstane na povrchu v podobě šedo- 
hnědého povlaku. Cín ponořuje se do 
okyseleného roztoku chloridu antimoni- 
tého kyselinou solnou a povrch kovu se 
pak tře, aby původně černá barva změnila 
se v temnošedou. Bronzování litiny pro- 
vádí se tím způsobem, že její povrch se 
pečlivě vyčistí a pak opatří jemným po- 
vlakem rostlinného oleje, načež se zahříva 
na teplotu, při které nemastný povrch li- 
tiny dostává modrý nálet. Cín a jeho sli- 
tiny natírají se lehce roztokem 1 dílu sí- 
ranu měďnatého a 1 dílu síranu železna- 
tého ve 20 dílech vody, po vyschnutí 1 dílu 
uhličitanu měďnatého ve 4 dílech octa, 
vysuší se a vyčistí kartáčem. Pamětní 
mince vaří se ve zředěném roztoku 2 dílů 
uhličitanu měďnatého a 1 dílu amon- 
ného v octě. T. zv. hnědý bronz na mědi 
n. jejích slitinách je povlak kysličníků 
n. sirníku. Používá se na př. lázní, kte- 
ré v 1 1 vody obsahují buď 100 g chloreč- 
ňanu sodného, 100 kg dusičňanu amon- 
ného a 1 g dusičňanu měďnatého, anebo 
6 g sirníku draselného a 20 g chloridu 
amonného. K témuž účelu používá se 
též Schlippeho soli. Šedá barva vzniká 
působením kyselinou solnou okyseleného 
roztoku chloridu arsenitého nebo anti- 
monitého, do nichž může se přidati ještě 
chlorid železitý. Černé barvy dociluje se 
na mědi a na jejích slitinách vroucím 10 
nebo 5proc. roztokem hydroxydu sodné- 
ho, obsahujícího 1 proč. persíranu drasel- 
ného; na mosazi též nasyceným roztokem 
zásaditého uhličitanu měďnatého v amo- 
niaku. Ocelová modř dociluje se na mědi 
90° horkou čerstvě připravenou směsí 
15 g olověného cukru v 250 cm 3 vody a 
50 g sirnatanu sodného v 500 cm 3 vody. 
Při 70° způsobuje tentýž roztok na mo- 
sazi a tombaku nejdříve zlatovou žluť 
(nepravé či francouzské pozlacování), po- 
zději fialové, modré a načervenalé nebo 
namodralé šedé zabarvení. Ve vroucím 
roztoku 1 dílu dávivého kamene a 1 dílu 
vinného kamene ve 30 dílech vody a 3—4 
dílech kyseliny solné potahuje se mosaz 
nádhernými trvalými lesklými barvami; 
nejdříve objevuje se barva zlatová, pak 
měděná, krásná fialová, nakonec ocelově 
šedá. Umělá patina připravuje se na mědi 
a bronzu opakovaným natíráním rozto- 
kem vinného kamene v octě, při čemž po 


Metaloctaromie 


58 


Metamorfosa 


každém natření předmět vysuší se v kys- 
ličníku uhličitém, nebo činěním předmětu 
anodou v roztoku uhličitanu vápenatého 
nebo hořečnatého. Zink barví se černo- 
hnědě natíráním roztokem síranu mědna- 
tého, černě roztokem 100 g chloridu anti- 
monitého v 1 kg vinného octa obsahují- 
cího 50 g solné kyseliny nebo pomocí elek- 
trického proudu Oalvanochromie), galva- 
nické barvení) v horké lázni, v níž před- 
mět je kathodou a anoda je z niklu. Téže 
lázně, jejíž působení v podstatě spočívá 
v tvoření se sirníku nikelnatého a zineč- 
natóho, lze použiti též pro mosaz, železo, 
hliník atd. Irisujícího povlaku lze docí- 
liti na postříbřené nebo pozlacené mědi 
nebo mosazi, též na poniklovaném železe, 
učiní-li se anodou v roztoku kysličníku 
olovičitého v draselném louhu, v němž ka- 
thodu je drát, jehož vzdálenost od anody 
se mění. Na kathodě vzniknou pak kruhy 
vyloučeného kysličníku olovičitého, jichž 
tlouštka klesá se vzrůstajíc, poloměrem 
a vykazují interferenční barvy. Povlaky 
na různ. kovech stanou se temnějšími, 
dá-li se do roztoku olověné soli něco uhli- 
čitanu manganatého. Roztok, obsahující 
1 proč. molybdenanu amonného a 1 — 2 
proč. dusičnanu amonného, způsobuje 
na kathodě ze železa nebo ocele před re- 
zavěním chránící povlak kysličníku mo- 
lybdenitého. 

Metaloidy (nekovy), od kovů, mezi ni- 
miž a nekovy není náhlého přechodu, liší 
se obecně tím, že nemají n. mají pouze 
nedokonalý kovový lesk, teplo a elektřinu 
vodí špatně (elektřinu vodí pouze roztoky 
jejich sloučenin s kovy jako vo-diči dru- 
hého řádu), zvi. však tím, že se nabíjejí 
elektronegativně (a* prvky) a že jejich 
molekuly (kromě vzácných plynů, déman- 
tové modifikace uhlíku a kovové modi- 
fikace křemíku) skládají se ze 2, 4, 6 nebo 
8 atomů. Metaloidy jsou za obyčejné tep- 
loty plynné, kapalné nebo pevné, jejich 
spec. váha je malá (nejtěžší z nich je jod 
o spec. v. 4*66 při 17°); pevné dají se roz- 
taviti, tyto a kapalné metaloidy dají se 
většinou vypařiti. Jejich sloučeniny s kys- 
líkem s vodou neposkytují nikdy zásad, 
nýbrž většinou kyseliny, jejich sloučeniny 
s vodíkem jsou většinou plyny (uhlovo- 
díky jsou též kapalné a pevné). 

Metalorganické sloučeniny, o* organo- 
metally. 

Metaloskopie (z řec.), 1. mikroskopické 
zkoumání kovů čistých a jich slitin na 
čistě hlazené ploše, pak leptané, čímž 
vznikají obrazce, sloužící k vědeckému 
studiu zvi. pro metalografii. — 2. Léčení 
elektrickým proudem dotekem kovových 
pasů, řetězů a p. nošených na lidském 
těle. 


Metalotherapie (řec.), léčebná metoda, 
tkví v tom, že se kladou na kůži ochro- 
mených n. i jinak onemocnělých míst na 
těle kousky kovů (zlaté, železné a j. plo- 
ténky). Působí tu hl. sugesce. 

Metalurgie, hutnictví. M. se rozděluje 
na pyrometalurgii, kt. jedná o dobývání 
kovů z rud suchou cestou (tavením), hyd- 
rometalurgii, která popisuje mokrý způ- 
sob dobývání. Elektrometalurgie zabývá 
se elektrickým způsobem výroby kovů 
z rud. 

Metamorfosa čili proměna, hojný zjev 
v přírodě, spočívá v tom, že se během 
vývoje mění živočišný tvar. U vyšších 
zvířat, ba i u člověka, vývoj tvaru těla 
neděje se přímočárně, ale proměna děje 
se skrytě ve stavu embryonálním, kdežto 
u nižších zvířat bývá až nápadná v tak 
zvaném stavu larválním. Larva liší se 
jak tvarem, tak i způsobem života od 
vyspělého jedince. Ze žabího vajíčka se 
líhne pulec, opatřený ocasem, žábrám i a 
žijící ve vodě. Dospělá žába má končeti- 
ny, nemá ocasu, dýchá plicemi a může 
žiti i na suchu. Z vajíčka hmyzu líhne 
se larva (nymfa), která se tvarem těla 
dospělému nepodobá, několikráte se 
svléká a teprve po době klidu v kukle 
dospívá. U hmyzu a některých korýšů 
vyskytuje se i hypermetamorfosa, to jest 
složitá proměna, ve které larva přechází 
postupně do několika od sebe odchyl- 
ných tvarů. Rozmanitá a často velmi slo- 
žitá m. bývá u červů, ostnokožců a láč- 
kovců. U rostlin nastává někdy m. orgá- 
nů, jevící se v přeměně funkce jednotli- 
vého rostlinného ústrojí. List hrachu se 
mění v úponku, list vodní rostliny (Sal- 
vinie) nabývá tvaru kořene a přejímá 
i jeho funkci, tedy m. tvaru i působnosti. 

Vysvětlení k příloze ve sv. XII. 
a XIII. 

1. a) Larva mořského žaludu (Balanus) 
SOkrát zvětšená. 

1. b) Mořský žalud Balanus dospělý. V při- 

rozené velikosti. 

2. a) Larva rhizocefala Peltogaster vol- 

ně žijící. 50krát zvětšená. 

2. b) Korýš Peltogaster po metamorfose, 

cizopasící na raku poustevnickém 
(Eupagurus bernhardus). V přiroz. 
velikosti. 

3. a) Mladý rejnok (Rhombus), 8krát 

zvětšený. 

3. b) Mladý rejnok po změně polohy očí, 
4krát zvětšený. 

3. c) Mladý rejnok po dokončení meta- 

morfosy, 3krát zvětšený. 

4. a) Larva lilijice (Antedon rosacea) ve 

stadiu tak zvaném pentacrinovém, 
volně žijící, 25krát zvětšená. 


Metamorlosa 


59 


Metamorlosa hornin 


4. b) Lilijice růžová (Antedon rosacea) 
dospělá. V poloviční přir. velikosti. 

Metamorlosa hornin, změny (deforma- 
ce), jimiž prošla hornina od svého vzni- 
ku, na př. působením vzduchu, vody a 
kysličníku uhličitého při větrání, ztuh- 
nutí hliněného bahna na břidličnou hlínu 
a hlinitou břidlici, změna organických 
látek v raáelinu, uhlí atd., ocelku v hně- 
del a pod. Tato m., při které velkou úlohu 
hrají voda a vodné roztoky, jako m. hy- 
datogenní rozlišuje se od m. atmogenní 
a pyrogenní. Při m. atmogenní působí 
zvláště sopečné plyny a páry (pneumato- 
lysa, O* nerosty), též prameny; tak tra- 
chyty působením v sopečných pramenech 
obsažené kyseliny siřičité mění se v ka- 
mence, vápenec v sádru; temná láva 
ztrácí barvu a mění se v bílou, zemitou 
hmotu. Pyrogenní m. projevuje se zvlá- 
ště u hornin, které podlehly spečení, na- 
tavení, zeskelnění (zuhelnění), překrysta- 
lování atd., tedy změně struktury (kon- 
taktní m.). Tak u vyvřelin (na př. čediče) 
projevuje se hlavně přetavení (kaustická 
m.), naproti tomu u plutoniokých hornin 
složité přeměny (kontaktní horniny), 
které nutno vykládati předpokladem, že 
magma těchto hornin obsahovalo vodné 
roztoky, kt. pronikly do sousedních hor- 
nin a vyvolaly v nich dalekosáhlé pře- 
měny (hydatotermická m.). Tak vápenec 
často v širokém okolí vyvřelin, v t. zv. 
kontaktním dvorci bývá přeměněn 
v mramor, který obsahuje křemičitany 
vápenaté jako granát, vesuvian, wolla- 
stonit atd., též křemičitany hořečnaté, 
spinelly, korund, krátce t. zv. kontaktní 
nerosty; tak triasové vápence u Pre- 
dazza nacházejí se v kontaktu se syeni- 
tem, silurové vápence u Osla se žulou 
atd. Ve Vogesách přechází hlinitá břidli- 
ce až v 1000 m širokém kontaktním 
dvorci znenáhla v sukovitou a skvrnitou 
břidlici, sukovitou břidlici a nezvrstvené 
skály; zcela podobné zjevy lze pozoro- 
vati na žulovém kontaktu v Harcu, 
v Sasku a j. (o* cornubiamit atd.). Jenom 
někdy je patrný přístup kyseliny křemi- 
čité, borité, fluoru atd., což se projevuje 
zvláště vyloučením křemene a turma- 
linu. Jinak vypadá kontaktní m. hlini- 
tých břidlic na diabasu, kde v kontakt- 
ních dvorcích objevují se sodíkem bohaté 
kontaktní horniny (rohové břidlice, spi- 
losity, desmosity, adinoly atd.). Vedle 
přeměn v sousedních horninách (exo- 
morfní m.) nastává často též strukturní, 
řidčeji látková přeměna vyvřelin na kon- 
taktních místech (endomorfní m.). Kde 
na horniny působí tlak se strany, podlé- 
hají často mechanické přeměně (částečně 


spojené s přeměnou látkovou), na př. 
vrásnění, zlomům, rozmělnění, rozmač- 
kání. Kromě této rupturelní přeměny 
rozeznává se ještě přeměna plastická, 
při které zpravidla trhliny a zlomy ustu- 
pují do té míry do pozadí, že, ač neprá- 
vem, nazývá se bezezlomovým vrásně- 
ním. V Alpách setkáváme se s mnohými 
měkkými (hlína, slin, břidlice) i křehký- 
mi (rula, vápenec, křemenná břidlice) 
tak silně zvrásněnými a do sebe vlisova- 
nými, že musíme míti za to, že kdysi na- 
cházely -se v tvářlivém stavu též geo- 
logické útvary a vznik pohoří). Kde kol- 
mo na směr tlaku vytvořila se zřejmá 
átěpnost nebo tlakové břidličnění, jehož 
skluz shoduje se se skluzem vrstvení, 
vzniká transversální Či nepravé břidlič- 
nění, ikteré původní vrstvení protíná a 
často tak dokonale pozměňuje, že dá se 
poznati pouze podle nestejně zbarvených 
pásů. Při současném zachování původ- 
ního vrstvení, které protíná vrstvení 
transversální, vzniká stébelnatá štěpnost 
horniny. S vrstvením a břídličněním 
vrstev souvisí zkroucení, protažení a 
protržení v nich uzavřených zkamenělin 
a valounů atd., jakož i krystalické břid- 
lice, jichž skutečnou povahu lze pak po- 
znati podle uzavřenin deformovaných 
organismů (belemnitů ve vnitřním Švý- 
carsku, trilobitů na poloostrově Bergen 
v Norsku). Též t. zv. tahová struktura, 
t. j. stébelnatě břidličnatá, dřevu podob- 
ná struktura je charakteristická pro čet- 
né horniny v Alpách, na př. t. zv. veic- 
horskému vápenci, různým rulám a j 
Vyskytují se rovněž malé, na směr tahu 
kolmé trhliny v horninách, které mohou 
býti vyplněny druhotně vzniklými ne- 
rosty (křemen, kazivec). Rovněž stylolity 
a t. zv. tlakové sutury (Q* styloihy) jsou 
tlakovými zjevy. Skutečnost, že silně po- 
rušené vrstvy v místech značného ohybu 
podlehly strukturní přeměně nebo jsou 
složeny z hmoty, která ve srovnání s ji- 
nými místy téže vrstvy je mnohem více 
krystalická nebo břidličnatá, vedla k roz- 
lišování tektonické nebo dislokační m., 
která, jelikož objevuje se ve vrstvách 
nebo pásech, nazývá se též regionální či 
všeobecnou m. S touto m. souběžné pro- 
bíhá mechanická přeměna hornin, dá ee 
však dokázati pouze tam, kde, jako 
u Wippry v Harcu, lze dokázati skuteč- 
nou přeměnu normálních hornin (hlinitá 
břidlice, čedič hlinný, diabas atd.) v hor- 
niny pozměněné {fyllity, sericitové břidli- 
ce, sericitové ruly, amfibolity atd.), anebo 
kde v krystalických břidlicích nacházejí 
se ještě zřetelné organismy. Zvláátě kry- 
stalické břidlice pokládají se částečně za 


Metamorfosa hornin 


60 


Metellus 


dislokační, (dynamo-)metamorfosou pře- 
měněné sedimenty a tlakem zbřidličněné 
vyvřeliny. Kdež však mocné krystalické 
břidlice rozprostírají se na velké ploše, 
hledají n&kteří příčinu toho v pluto- 
nismu, t. j. v působení vnitřního tepla 
nebo sopečně činnosti (plutonická m.), 
jiní v hydrochemických procesech (hyda- 
togenní, hydrochemická m.), zase jiní při- 
držují se teorie diagenese (o*) nebo in- 
jekce (Q*). 

Metánov, o. v Č., okr. Kamenice nad 
Lipou, 392 č. ob. 

Metapán, m ve středoamer. rep. Sal- 
vador, asi 1900 ob. 

Metapontnm (lat.), ve starov. město 
v zál. tarentském, po vítězství Římanů 
nad Hannibalem zaniklo. 

Metapolitika, teorie politiky, čistě filo- 
sofická státověda, která nevychází z ur- 
čitého státního útvaru nebo Be na žádný 
nevztahuje. 

Metapsychika, zkoumání t. zv. jevů 
okultních, pokud se dají převésti na 
psychické síly a pochody, kterých však 
normální Člověk není si vědom. Zkoumá 
tudíž m. metapsychické, metabiologické 
a metafysikální jevy, které se stávajícím 
vědeckým metodám vymykají. Do první 
skupiny patří automatické psaní a mlu- 
vení, obsahy přímého písma a hlasu, 
telepatie, jasnozření, psychometrie, pro- 
roctví. Do metabiologie patří materiali- 
sace, do třetí skupiny fysiologická část 
přímého písma a hlasu (spiritismus), 
přenášení předmětů, telekinese, levi- 
tace, elevace, jevy tepelné a světelné. 
Osoby, na kterých možno pozorovati m. 
schopnosti, jsou velmi řídké. V jejich 
schopnostech spočívá taiké jád 2 'o magie 
a tím i také náboženství a jejich kněž- 
stva, které se v tomto oboru cvičilo a své 
tajemství střežilo. Studiem m. se zabývá 
mnoho vážných vědeckých společností, 
vzniklých téměř ve všech státech. Vzo- 
rem jim byla londýnská Society for 
Psychical Research (1882). 

Metapsychologie, zkoumání jevů t. zv. 
okkultníoh, pokud mohou býti převede- 
ny na jevy duševní. M. pozoruje jevy 
metapsychické, metabiologické a meta- 
fysikální. K prvním se počítají: automa- 
tické mluvení a psaní, telepatie, jasno- 
videctví, psychometrie, věštectví; k dru- 
rým: materialisace, ke třetím: telekinese, 
levitace, elevace, jevy světelné a tepelně. 
Osoby, na kterých možno poznati m. fe- 
nomény, jsou velmi řídké. Na těchto je- 
vech spočívá magie, divotvorné vlast- 
nosti kněžstva a mágů, kteří se v nich 
neustále cvičí V poslední době vznikají 
podle vzoru londýnské Society for Psy- 


chical Research četné společnosti pro 
Btudium m. (u nás Spol. pro m., Uni- 
versalia a j.). 

Metař, pseud. J. Noska. 

Metasomatické ( z řec.) nazývají se ony 
pseudomorfosy, při nichž nastala výmě- 
na chemických součástek. 

Metastabilní stav, označení pro explo- 
sivní var, přesycení par a p., kdy něja- 
kou příčinou, porušující nejistou rovno- 
váhu, může nastati přechod do pevného 
stavu. 

Metastase (z řec.), přemístění, přene- 
sení, v lékařství postup, při kterém jisté 
chorobné látky se dostanou do krve, 
usadí se pak v jiných částech těla a dále 
6e vyvíjejí. V řečnictví obrat, přenášející 
vinu nebo odpovědnost na někoho jiného. 

Metastasto (vlastně Trapassi) Pietro 
(1698—1782), ital. básník, známý svými 
melodramaty: Didone, Olimpiade, Cie- 
menza di Tito, Temistocle, Attilio Regola. 

Metazas Andreas, hrabě (1786—1860), 
řecký státník a boj. za svobodu, porazil 
Turky v Elidě, zast. řecké zál. na kongre- 
se Veronském, vyslancem v Madridu a 
Lisabonu; pozd. min. války a min. před- 
seda. 

Metazas Konstantin, hrabě (1793— 
1870), boj. za řeckou svobodu, člen stát. 
rady. obhájce Missolunghi. 

Metazit, nerost, příbuzný chrysotilu, 
jemně různovláknitého složení. 

Metazoa (řec.), živočichové vícebuněč- 
ní na rozdíl od Protozoa (prvoci), jedno- 
buněčných. 

Metelák Alois (* 1897), č. architekt, žák 
Plečnikův, řed. sklářské školy v Želez- 
ném Brodě. 

Metelka Jindřich, PhDr. (1854—1921), 
býv. místopředseda zem. škol. rady a 
předs. ÍÍMŠ.; vynikl jako vědec v oboru 
zeměp., zvi. v kartografii. Vyd. nově Ko- 
zenův atlas pro čes. stř. školy, založil 
Čes. společ. zeměpis., byl redaktorem 
Sborníku zeměpis, a Velikého zeměpis, 
atlasu Ottova. Byl také poslancem na 
zem. sněmu a říš. radě. Jako škol. odbor, 
organisoval menšin, školství. Sp.: O Ko- 
menského mapě Evropy, O kronice Vác- 
lava Hájka z Libočan, Statistika moc- 
nářství Rakouského pro Školy. 

Metelko Franc (1789—1860), slovinský 
filolog, katecheta v Lublani. Všímal si 
také Č. poměrů a vydal spis o Do- 
brovském. 

Metellus, rod. jm. řím. pleb. rodu 
Caeciliů: 1. Lucius Caecilius, konsul, po- 
razil 250 př. Kr. Hasdrubala u Panoi- 
mos na Sicílii. 2. Quintus Macedonicus, 
vedl r. 142 ve špan. vít. válku. 3. Quintus 
Numidicus (f 91 př. Kr.), konsul v prov. 


Metellus 


61 


Meteorolog, stanice 


Numidii, válčil vítězně a triumfoval 
v Římě. 4. Quintus Creticus, konsul, 
67 př\ Kr., podmanil Krétu. 5. Quintus 
Celer, nepř. Pompejův a Caesarův, otrá- 
ven svou manželkou 59 př. Kr.; 6. Quin- 
tus Pius Scipio, tchán Pompejův, po- 
mohl Ciceronovi odhaliti spiknutí Cati- 
linovo, jako Caesarův nepřítel uprchl do 
Afriky, kde byl u Thapsos r. 46 př. Kr. 
Caesarem přemožen a usmrtil se. 

Metempsychosa (z řec.), víra ve stěho- 
vání duší. 

Meteor (řec.), Q* Meteory. 

Meteorismus (řec. tympanites), plyna- 
tost břišní ochabnutím střevních svalů 
nebo nahromaděním plynů ve střevech 
a žaludku, nebo vniknutím vzduchu do 
prázdné dutiny břišní. 

Meteority (aerolithy, uranolithy, pově- 
troně), menší či větší, žel. nebo kamenné 
hmoty, které za siLného hřmění a ohnivé 
záře dopadají k zemi; při letu atmosférou 
rozžhaví se tak, že i explodují. Součástky 
jejich jsou hl. železo, nikl, tuha a j.; dělí 
se podle složení na holosiderity (žel. m.), 
asiderity, sporadosiderity (kamen, m.) a 
mesoeiderity. Jsou též skelné m., na př. 
vltavín (moldavit), marekanit a lektity 
z Bornea a Austrálie. Je známo asi 1000 
pádů m., ze kterých jen asi 12 bylo žel. m., 
na př. 1751 Hrašiny u Záhřebu a 1845 
u Broumova, ostatní jsou skoro vesměs 
křemičitany. Nejv. pozorovaný kam. m. 
z Long Islandu váží asi 550 kg. Mnohem 
těžší jsou četné žel. m. na př. u Ránchito 
s 50.000 kg, v Brasilii a v Peru s 8 — 15.000 
kg; v Červenci 1908 v sib. gub. Jenisejské 
spadlý m. odhaduje se na více než 800.000 
t (kamení, železo, nikl, platina), zaryl se 
170 m hluboko do země, nebyl ještě docela 
prozkoumán. Českosl. m. je známo cel- 
kem 22, z nichž 12 kamenných, 1 meso- 
siderit a 9 žel. M. 6e objevují s kosmickou 
rychlostí (30 km i více za vteřinu), odpo- 
rem vzduchu pozbývají vlastní rychlosti 
a padají k zemi; při dopadu vzniká v zemi 
otvor jako po vystřeleném granátu (m. 
kráter v Arizoně USA.). V nár. museu čsl. 
v Praze jsou četné ukázky čsl. m. ve sbír- 
kách mineralogických 

Meteorograf (ř.), přístroj, který samo- 
činně zaznamenává různé povětrn. úkazy, 
na př. thermobarograf pro teplotu a 
tlak vzduchu. 

Meteorologická optika, nauka o op. úka- 
zech, o barvě a světle oblohy, o lomu pa- 
prsků, o denním jasnu a soumraku, o kru- 
zích okolo slunce a měsíce a o duze. 

Meteorologická organisace mezinárod- 
ní sestává z konference ředitelů, z mezin. 
meteorol. komitétu a z komisí. Org. byla 
založena na kongr. meteorologů ve Vídni 
1873. Pro studium zvi, otázek stanoveny 


komise: pro magnet, zemský, atmosfé- 
rickou elektř., vědeckou vzdu chopí avbu, 
námořní meteorol. a j. 

Meteorologické přístroje, pomůcky 
k měření povětrnostních změn (teplomě- 
ry, tlakoměry, reg. přístroje a p.). 

Meteorologicko stanice, jsou ústavy 
k pravidelnému pozorování meteorolo- 
gických úkazů. Rozeznáváme mezi- 
národní m. s. prvního, druhého a třetí- 
ho řádu. Stanice prvního řádu jsou vy- 
baveny samočinnými baro-, thermo-, 
anemo- a pluviografy. Větší ústřední 
m. s. mají: Praha, Vídeň, Hamburk, Ber- 
lín, Pešť, Leningrad, Moskva, Kijev, Hel- 


i i 



PrCiťtz miskou sluň. sutogr&fu. 


sinki, Štokholm, Oslo, Kodaň, Londýn, 
Utrecht, Brussel, Sofia, Bukurešt, Athé- 
ny, Kalkuta, Tokio, Washington, Cordo- 
ba. Na m. s. druhého řádu pozoruje se 
tlak a teplota ovzduší, absolutní a rela- 
tivní vlhkost, oblačnost, srážky, vítr a 
celkový ráz počasí. Stanice třetího řádu 
jsou většinou vybaveny pouze teplomě- 



Wildův větrník. 



Anglická budka. 


ry a přístroji k měření srážek, avšak 
mimo to zaznamenává se zde též síla a 
směr větru, oblačnost a charakter poča- 
sí. Dešťové stanice měří srážky (též 
sníh), bouřkové stanice pozorují elek- 
trické zjevy v ovzduší. Na m. s. provádí 
se porovnání částečně pomocí vyzkouše- 
ných registračních přístrojů, částečně 
přímým pozorováním. Barometr musí 
býti umístěn v uzavřené místnosti, aby 



Meteorolog, stanice 


62 


Meteorolog, stanice 


byl chráněn před náhlými změnami te- 
ploty. Proto ani zde nesmí býti vysta- 
věn účinku slunečních paprsků a ne- 
smí se nacházeti v blízkosti topení. Dále 
musí býti na něm stanoveno čtení pro 
normální barometrický tlak vzhledem 
na výšku na hladinou moře. Barografy 
musí býti postaveny na místě chráně- 


je k disposici volné, stále osvětlené mí- 
sto. V tropických krajích skládá sě ta- 
ková budka většinou pouze z rašelinové 
nebo drnové stříšky, spočívající na čty- 
řech sloupech, se stranami aspoň 2 m 
dlouhými. V mírných pásmech používá 
se většinou tří tvarů: budky anglické 
(Stevenson screen), franc. (Renouovy) a 



Dešťoměr Hellmann- 
Walterův. 



Thermometrograf 

Sixův. 



Barograf Sprung-Fuessův. 


ném před otřesy, nejlépe na konsole. 
Thermometry, thermografy a hygro- 
metry vyžadují ochranu před přímým 
ozařováním a nepohodou. Chrání se buď 
pouze thermometrická nádoba, anebo 
celý přístroj. Thermometrických budek 
používá se tam, kde thermometrickou 
skřínku nelze výhodně umístiti a kde 


ruské (Wildovy), které však podle na- 
bytých zkušeností byly značně pozmě- 
něny. Směr větru určuje se podle kouře 
blízkých komínů nebo pomocí větrníků. 
Větrníky musí býti umístěny takovým 
způsobem, aby působil na ně pouze vítr, 
který nebyl dříve od svého původního 
směru uchýlen blízkými předměty (bu- 



Meteorolog, stanice 


Meteorské monastýry 


63 



dovarai, stromy, skálami a pod.). 

Větrník na střeše budovy musí 
býti připojen ke hromosvodu. 

Dešťoměr umisťuje se na vol- 
ném prostranství v zahradě 
nebo na větším dvoře v takové 
poloze takovým způsobem, aby 
všechny větší předměty byly od 
něho vzdáleny aspoň o svou 
výšku; mimo to dešťoměr nesmí 
býti umístěn tam, kde je velký 
průvan nebo kde se tvoří sně- 
hové závěje. Autograf sluneční- 
ho záření vyžaduje místo, kam 
sluneční paprsky mají po celý 
den volný přístup. V horských 
údolích, kdež okolní hory zadr- 
žují mnoho slunečních paprsků, 
jimi způsobený skutečný hori- 
zont musí býti vypočten podle 
úhlu azimutového a výškového 
a podle toho vypočtená ztráta 
slunečního záření musí býti 
brána na zřetel při propočítávání úda- 
jů přístroje. — Důležitým doplňkem 
meteorologických stanic v krajinách ro- 
vinných jsou meteorologické stanice na 
horách, jelikož draky a letadla nemohou 
setrvati delší dobu na témže místě ve 
vzduchu. Horské meteorologické stanice 
(povětrnostní stanice) pro poznání pově- 
trnostních dějů jsou nepostrádatelné, 
jelikož tyto děje probíhají většinou ve 
značných výškách. Meteorologická pozo- 
rování konají se plánovitě teprve od r. 
1871, k čemuž dal podnět kongres meteo- 
rologů (O* meteorologická organisace). 
Dle polohy na horách rozeznáváme me- 
teorologické stanice na svahu, na hře- 
benu a na vrcholu, z nichž poslední ke 
studiu vzdušných proudů hodí se nej- 
lépe, zvláště je-li hora isolována anebo 
převyšuje aspoň okolní pásma. U stanic 
ve větších výškách ne jenom přístroje 
musí býti jinak uloženy, nýbrž musí 
býti brán ohled též na obtíže, způsobo- 
vané nevlídností počasí při pozorováni. 
Taková stanice má proto většinou 
vlastní budovu, ve které se nachází byt 
pozorovatele, místnost pozorovací a míst- 
nost, ve které jsou umístěny přístroje. 
Budova má obyčejně terasu, na které 
se mohou umístiti přístroje a odkudž se 
může pohodlně pozorovati obloha. Nej- 
těžším a dosud nerozřešeným problé- 
mem je spolehlivé měření srážek, jeli- 
kož ve značných výškách panuje vždy 
dosti silný vítr, který znemožňuje pra- 
videlné padání deště do dešťoměru; pro- 
to ke kontrole používá se několika de- 
šťoměrů, kt. se umisťují na různých stra- 
nách budovy. Všechny přístroje musí se 
umisťovati velmi obezřetně, aby neutr- 


Ukázka písma pluviografu. 

pěly škodu při bouřkách. Novějšími vět- 
šími horskými povětrnostními stanicemi 
jsou stanice na Montblancu, Sněžce a 
Zugspitze. 1. června 1900 byla otevřena 
observatoř pruského meteorologického 
ústavu na Sněžce (ve výšce 1603 m). 

Meteorologie (ř.), nauka o počasí 
podnebí, o změnách v atmosféře. Mo- 
derní m. hledí pečlivě vyzkoušeti prí- 
Btroji a podle vědeckého řízení určití 
stav a změny atmosféry, a tyto uplatniti 
pro potřeby lidského života. Dále sna- 
ží se rozšířiti pozorování na celou ze- 
měkouli rozmnožením sítě stanic met. 
Pozorovací m. je tak organisována, že 
ve stát. m. stanicích v urč. hodinách 
konaná pozorování a výsledky se ozna- 
mují bud hned nebo měsíčně do ústře- 
dí, kteréž je pak uveřejní podle mezi- 
národně sjednaného rozvrhu. V Čsl. re- 
publice zastává službu tuto státní ústav 
meteorologický v Praze, který má za 
úkoly: 1. Uveřejňovati předpovědi po- 
časí podle povětrn. map. 2. Zajišťovací 
službu pro dopravní letectví. 3. Řízení 
staniční sítě klimatické v ČSR. a sepi- 
sování statistik na základě pozorování 
stanic. 4. Dávati informace všem obo- 
rům na základě pozorování. Lit.: S. 

Hanzlík, Nástin podnebí a j. 

Meteorologie soudní, použití meteoro- 
logických znalostí k objasnění právních 
sporů a zločinů, také k objasnění při 
sporech pojišťoven. 

Meteorské monastýry, v ř. Thesalii 
u města Kalambaky. Kláštery vystavě- 
ny byly většinou v XIII. st. na nepří- 
stupných čedičových skalách sloupovi- 
tého tvaru, do výše až 200 m se vypína- 
jících. Dnes jsou většinou v rozvalinách. 




Meteorské monastýry 


64 


Methodios 


obydleno je pouze 5 monastýrů, z nichž 
největší jsou: M. Proměnění Páně (Me- 
tamorfosis), Sv. Varlaama a Sv. Stefana. 

Meteory, povětroně, drobná nebes, tě- 
lesa, jichž vstup do vzduchového obalu 
zemského je provázen náhlým ozáře- 
ním. Velké m., zvané bolidy nebo ohni- 
vé koule, jsou i za dne viditelný. Náhlé 
objevení a rychlé zmizení m. zabraňuje 
přesnému jich pozorování. Zbytky m. 
nalézají se jako meteority (Q*). Přes 
četná pozorování byl jen jeden m. na 
podkladě vypočtené dráhy nalezen. 

Metergie (výměna činnosti), pochod, 
při němž některý orgán těla živočišné- 
ho n. rostlinného převzal v kmenovém 
vývoji činnost jiného druhu, ale anat. 
stavba zůstala v podstatě táž. Proto se 
orgány stejného anat. vzhledu (orgány 
homologní) u vzdáleněji příbuzných ži- 
vočišných skupin často svou činností 
značně liší čili nejsou současně analog- 
ní (o* podobnost). Příklad: přední kon- 
četina u netopýrů a ptáků, sloužící pů- 
vodně běhu na rovině, změnila se 
v ústroj k lét. V. č. lze viděti i v onto- 
genesi (na př. přeměna plovacích noh 
u raka v tykadla). Příčina v. č. zakládá 
se hl. na změně způsobu života, podmí- 
něné změnou okolí, podnebí a pod. 

Metford William Ellis (1824—1899), 
brit. zbrojní technik, známý hl. jako 
vynálezce ryhování voj. hlavní, jímž 
opatřil Leeovu pušku 1888; vedle toho 
vynalezl expansivní střelu a růz. puško- 
vé konstrukce. 

Methan, uhlovodík lehký, báňský 
plyn, bahenní plyn, CH«, jest prvým 
uhlovodíkem t. zv. řady parafinové. Vy- 
skytuje se v přírodě ve velkém množ- 
ství v t. zv. zemním plynu, v plynech 
soffionů, tvoří se v dolech (třaskavý 
plyn báňský) a při rozkladu rostlinných 
odpadků v bahně. Vzniká také při su- 
ché destilaci organ, látek a jest proto 
obsažen ve svítiplynu v množství as 
40%. Připravuje se žíháním směsi octa- 
nu sodného a natronového vápna a pro- 
mýváním vzniklého plynu kyselinou 
sírovou. Zcela čistý methan získá se re- 
dukcí methyljodidu zinkem nebo roz- 
kladem methylmagnesiumjodidu vodou. 
Jest to plyn bezbarvý, bez zápachu, 
hutnoty 0.559 (h vzduchu ~ 1), obtížně 
zkapalnitelný. Ve vodě se nepatrně roz- 
pouští, v kyselině sírové jest lépe roz- 
pustný. Zapálen hoří bledým plamenem 
za tvorby kysličníku uhličitého a vody, 
ve směsi se vzduch, vybuchuje. Působe- 
ním chloru za světla mění se na mono- 
chlormethan, po př. na di- až trichlor- 
methan. Slouží hlavně jako důležité 
plynné palivo. 


Methenyl, trojmocná skupina atomu 
CH, přichází pouze ve sloučeninách, na 
př. v methenytrichloridu či chloroformu 
CHCU, methenyloxydhydrátu či kyselině 
mravenčí CHO . OH. 

Method P., pseud. M. Halabaly. 

Methodios n. Metoděj, slov. věrozvěst, 
starší bratr sv. Cyrila, (t na Velehradě 
6. IV. 885). Jako syn vyššího řeckého 
úředníka soluňského naučil se jazyku 
Slovanů, usazen, v okolí Soluně. Z po- 
čátku byl ve státních službách, pak 
vstoupil do kláštera na úpatí maloasij- 
ského Olympu, jihových. od Brusy. Tam 
přišel za ním mladší bratr Konstantin, 
později Cyril zvaný. Společně podnikli 
misionářskou cestu na Cherson k Cha- 
zarům, spojenou s posláním diplomatic- 
kým. Když se r. 862 velkomoravský 
kníže Rostislav obrátil k byzantskému 
císaři Michailu III. se žádostí, aby mu 
poslal hlasatele křesťanství, znající ja- 
zyk slovanský, čímž se chtěl ubrániti 
politickému vlivu duchovenstva němec- 
kého, padla volba na bratry Metoděje a 
Konstantina. Vypravili se na Moravu, 
řádně připraveni k těžkému úkolu. 
Konstantin sestavil již dříve slov. abe- 
cedu a oba přelož, do slovanštiny Písmo 
sv. a řadu církevních knih. Úspěchy 
obou bratří na Moravě i v Panonii vzbu- 
dily závist něm. kněží a bratří byli ob- 
viněni u papeže z hlásání Fotiových 
bludů. Byli nuceni proto vypraviti se do 
Říma, kam přišli r. 868, aby se ospra- 
vedlnili. Byli slavnostně uvítáni, poně- 
vadž přinášeli ostatky papeže Klementa, 
objevené jimi na Chersonu. Konstantin 
se roznemohl a r. 869 zemřel v Římě, 
přijav před tím mnišské jméno Cyril. 
Metoděj se vrátil přes Panonii na Mo- 
ravu jako biskup. Byl však nucen ještě 
dvakráte putovati do Říma, aby se 
ospravedlnil z obviňování solnohradské- 
ho arcibiskupa, což se mu podařilo, a 
byl dokonce na žádost Svatoplukovu 
povýšen na arcibiskupa. Usadil se trva- 
le na Velehradě, odkudž šířil křesťan- 
ství do Čech i Polska. Literár. činnost 
Metodějova, nerozlučně spojená s činno- 
stí Cyrillovou, vykazuje veliký počet 
překladů. Výhradně jemu přičítá se pře- 
klad Sborníku vybraných částí ze Sta- 
rého zákona, Pětikníží, Otečeskija knigy 
(Paterik). Literatura o obou bratřích je 
velmi bohatá. Bibliogr.: P. A. Lavrov, 
Sv. sv. Kiril i Metodij (1897); Pastrnek, 
Dějiny slov. apoštolů Cyrilla a Methoda 
(1902); V. Jagič, Zur Entstehung der 
Kirchenslav. Sprache, 47 Bd. Denkschr. 
d. k. k. Akad.; A. Todorov-Balan, Kiril 
i Metodij, Sofie, 1921, a j. 

Methodios, kř. sv., biskup v Olympu, 
r. 311 umučen, napsal po vzoru Platona 


Metamorfosa. — Mincovnictví. — Miniatury, 



Miniatura z vatik. rukopisu: Narozeni Kristovo, 
kol. r. 1000. 


Mincovní váha k justování. 


Meteorologické přístroje, 



Autograf pro sluneční světlo. 



Alluardův hygrometr. 



Kapesní anemometr. 



Větrník. 




Pouzdro k teploměrům. 



WildOv fttmomttr. 



Assmannův drakový anemometr. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 




Methodios 


65 


Methylenová modř 


pojednání Symposion, Ze svobodné vůle 
a jiné. 

Methnen Paul Sanford, bar. (* 1845), 
brit. maršál, znám jako velit. divise v ji- 
hoafr. vál., kde poražen u Magersfon- 
teinu (12. XII. 1899); jeho neúspěch byl 
jednou z příčin jmenování Lorda Ro- 
bertse vrchním velit. V březnu 1902 za- 
jat od boerů; po vál. vrchní velit. v Již. 
Afr., pak guvernér Malty, 1920 konstábl 
Toweru. 

Methnsalem, děd Noemův; podle bible 
dožil se prý věku 969 let. 

Methyl, jednomocný alkoholový radi- 
kál — CH 3 i — vyskytující se v různých 
organických sloučeninách. 

Methylal, formal, methylendimethyl- 
ether, CH 2 (OCH 3 ) 2 vyrábí se zahřívá- 
ním formaldehydu s methylalkoholic- 
kým chlorovodíkem. Jest to bezbarvá, 
ve vodě, alkoholu a olejích snadno roz- 
pustná kapalina, vroucí při 42° C, hut- 
noty 0.862. Slouží ve voňavkářství jako 
rozpustidlo jemných silic, v lékařství 
k uspávání a jako anestetikum a také 
jako protijed při otravě strychninem. 

Methylalkohol, alkohol methylnatý, 
dřevný líh, karbinol (Alcohol methyli- 
cus), CH 3 . OH, vyrábí se hlavně ze su- 
rového dřevného octa, který je vedlej- 
ším výrobkem při suché destilaci dřeva. 
Surový dřevný ocet se nejprve neutrali- 
suje vápnem a pak se destiluje, čímž se 
oddělí methylalkohol a aceton, které 
pak se rektifikací oddělí od sebe. Dnes 
se surový dřevný ocet také přímo desti- 
luje v rektifikačních aparátech, čímž 
získáme surový dřevný líh, z kterého 
pak dalším čištěním a destilací oddělí- 
me methylalkohol, jestliže zachycujeme 
podíl vroucí při 64— 66 Q C. Takto získa- 
ný methylalkohol obsahuje obyčejné 
ještě aceton, od kterého lze jej odděliti 
jen převedením na ester a opětovným 
rozklad, hydroxydem draselným. V nové 
době vyrábí se methylalkohol též syn- 
theticky kontaktní metodou vedení 
směsi kysličníku uhelnatého a vodíku 
za tlaku 150 — 250 atm. přes asbest za- 
hřátý na 400 — 420° C a povlečený vrst- 
vou kysličníku zinečnatého. Tento syn- 
thetický alkohol uvádí se do obchodu 
pod názvem methanol. Methylalkohol 
tvoří bezbarvou, pohyblivou kapalinu, 
velmi těkavou, příjemně páchnoucí, kt. 
se s vodou, alkoholem ethylnatým, éte- 
rem, tuky a silicemi v každém poměru 
mísí. Vře při 65° C, zapálen hoří modra- 
vým horkým plamenem, páry se vzdu- 
chem smíšeny dávají třaskavé směsi. 
Jest prudce jedovatý a jeho požívání 
způsobuje oslepnutí a po př. i smrt (to- 
xická dávka činí 8 g). Slouží hlavně 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


v chemickém průmyslu při výrobě bar- 
viv a léčiv, jako zřeďovadlo do fermeží, 
k výrobě laků, jako rozpustidlo prysky- 
řic, k výrobě formaldehydu a technicky 
čistý jako denaturační prostředek při 
výrobě obyčejného lihu k pálení. Použí- 
vati ho při výrobě lihovin, voňavek a 
kosmetických přípravků je zakázáno. 

Methylaminy, organické, od amo- 
niaku odvozené zásady, v němž jeden 
nebo více atomů vodíku jsou nahrazeny 
skupinou methylovou CH 3 . M. (mono- 
methylamin) NH2CH3 nachází se v suro- 
vém methylalkoholu a kostním oleji, 
vzniká při suché destilaci zbytků po od- 
paření řepné melasy. Připravuje se pů- 
sobením sodného louhu a bromu na ace- 
tamid. Tvoří bezbarvý, hořlavý plyn 
amoniakálně rybího zápachu, kapalný 
m. vře při — 6°, je bezbarvý, reaguje sil- 
ně alkalicky a s kyselinami tvoří soli. 
Dimethylamin NH(CH 3 ) 2 nachází se 
m. j. v dřevním octě, vzniká vedle mo- 
nomethylaminu z řepné melasy a půso- 
bením amoniaku na jodethyl, dá se 
připraviti nejsnáze působením louhu na 
nitrosodimethylanilin, tvoří ve vodě 
snadno rozpustný plyn, za studená bez- 
barvou kapalinu amonikálního zápa- 
chu, která vře při 7.2°. Trimethylamin 
N(CH 3 ) 3 nachází se v jeřábových a ja- 
bloňových kyětech, v námelu, v různých 
zvířecích tekutinách (na př. v slaneč- 
kovém láku), vzniká hnilobnými proce- 
sy. V značném množství tvoří se při 
suché destilaci zbytků po odpaření řep- 
né melasy, kterýmžto způsobem se při- 
pravuje a zprac. se většinou na methyl- 
chlorid (Os). Tvoří bezbarvou kapalinu 
pronikavé nepříjemné vůně, reaguje sil- 
né alkalicky a tvoří dobře rozpustné 
soli. 

Methylbromld, CH 3 Br vyrábí se desti- 
lací methylalkoholu s bromidem drasel- 
ným a konc. kyselinou sírovou. Jest to 
kapalina, vroucí již při teplotě 4*5° C. 
Nemá technického významu. 

Methylen, dvojmocný radikál CH 2 v org. 
slouč. 

Methylenchlorid, methylendichlorid. 
dichlormethan, CH 2 C1 2 vyrábí se redukcí 
trichlormethanu (chloroformu), zinkem 
a kyselinou solnou. Jest to bezbarvá, 
chloroformu podobná kapalina, vroucí 
při 42° C. Slouží v zubním lékařství jako 
místní anesthetikum. Aby se zabránilo 
jeho rozkladu, přidává se k němu 0.5 — 
1 % absol. alkoholu. Chová se chráněn 
proti světlu. 

Methylenová modř, tetramethylamino- 
difenthiazoniumchlorid. M. m. je vůči 
světlu stálá a používá se jí pro potisko- 
vání kartounů a barvení bavlny. Kys. 
dusitá tvoří s m. m. methylenovou zeleň. 

5 


Methyléter 


66 


Metlice 


Methyléter (dřevný éter, methyloxyd, 
methylenhydrát) CH 3 . O . CH 3 , vzniká 
zahříváním methylalkoholu 8 konc. kys. 
sírovou, za obyčejné teploty tvoří bez- 
barvý, étericky vonící, málo svítivým 
plamenem hořící plyn o spec. v. 1.617, 
při — 24° bezbarvou, pohyblivou tekuti- 
nu, ve vodě s rozpouští, ještě lépe v al- 
koholu, v alkoholickém roztoku chutná 
pepřovitě. 

Methylethyléter (methylethyloxyd), 
vzniká působením jodethylu na methy- 
Qát 'sodný; tvoří bezbarvou, charakteri- 
sticky vonící, velmi snadno zápalnou 
tekutinu, vroucí při 11 °. 

Methylienol, Q* kresol. 

Metylhexylin, mezi 170° a 180° vroucí, 
ve vodě nerozpustný syntetický alkohol; 
rozpouští výborně různé pevné a kapal- 
né uhlovodíky, tuky, oleje, pryskyřice, 
bílkoviny a pod. 

Methylchavicol, o* Estragonová silice. 

Methylchlorid, chlormethyl, CHsCl, vy- 
rábí se zahříváním směsi methylalko- 
holu, kyseliny sírové a kyseliny solné. 
Jest to příjemně páchnoucí plyn, který 
se dá snadno přeměniti na kapalinu, 
vroucí při — 24° C. Slouží ve velkém 
množství při výrobě organických bar- 
viv a léčiv (k vnášení methylových sku- 
pin do různých sloučenin), při výrobě 
silic a také k umělému chlazení místo 
amoniaku. Velmi čistý přichází v podo- 
bě kapaliny přechovávané ve zvláštních 
skleněných nádobkách a slouží k lokál- 
ní anesthesi v lékařství. 

Methyljodid (jodmethyl) CH 3 J, vzniká 
působením jodu a amorfního fosforu na 
methylalkohol, tvoří bezbarvou kapali- 
nu o spec. váze 2*29, páchne po ěesneku, 
poněkud pichlavě, vře při 43°, ve vodě 
se rozpouští velmi málo, snadno se roz- 
pouští v alkoholu a éteru, s amonia- 
kem poskytuje methyl aminy; používá 
se ho k přípravě methylových sloučenin. 

Methyloranž, Oranž III., dimethylami- 
noazobenzol, C 0 H 5 N 2 . C 0 H 4 N (CH 3 ) 2 , nále- 
ží mezi barviva azová. Vyrábí se z dia- 
zobenzolchloridu a dimethylanilinu. Ve 
vodě se rozpouští. Zásadami barví se 
žlutě, kyselinami červeně. Slouží v ana- 
lytické chemii jako indikátor, k barvení 
másla a zřídka k barvení tkanin. 

Methylová červeň, dehtové barvivo, 
podle svého složení p-dimethylamino- 
azobenzol-o kyselina a slouží v analy- 
tické chemii jako náhražka za methy- 
lovou oranž. 

Methylová modř, náleží mezi barviva 
dehtová. Vyrábí se působením anilinu 
na pararosanilin, sulfurací vzniklé slou- 
čeniny a neutralisací sodou. Tvoří mo- 
drý ve vodě rozpustný prášek. Podle 


složení jest to sodná sůl di- a trisulfo- 
kyseliny rosanilinové modři. Slouží hl. 
k barvení bavlny. 

Methylová violeť, Pyoctaninum coeru- 
leum, náleží mezi barviva trifenylme- 
thanová. Vyrábí se působením oxydač- 
ních činidel na dimethylanilin a dalším 
čištěním. Podle svého chemického slo- 
žení jest to směs chloridů pentamethyl- 
p-rosanilinu C 24 H 28 N 3 CI a hexamethyl-p- 
rosanilinu CoaHsoNaCL Tvoří modrý, kry- 
stalický prášek, ve vodě i alkoholu roz- 
pustný intensivní modro-fialovou bar- 
vou. Kyselinou solnou barví se vodný 
roztok modře, zeleně, žlutě a konečně 
hnědočerveně. Přidáním dostatečného 
množství vody nabývá roztok opět bar- 
vy fialové. Louhem sodným sráží se 
z roztoku červeno-fialová, sirníkem 
amonným lazurově modrá ssedlina. 
Slouží k barvení vlny, hedvábí a bavl- 
ny, v lékařství pro svoje antiseptické 
účinky na masti, obvazovou gázu nebo 
přímo k zasypávání ran, ve zvěrolékař- 
ství proti slintavce a kulhavce. 

Methylová zeleň, vyrábí se z methylo- 
vé violeti působením roztoku methyl- 
chloridu v amylalkoholu a přidáním 
chloridu zinečnatého. Tvoří zelené, ve 
vodě rozpustné krystaly. Slouží v bar- 
vířství. 

Methylsulfonal, trional, připravuje se 
podobně jako sulfonal (Q*) zahříváním 
merkaptanu s methylethylketonem a 
oxydací vzniklého merkaptolu mangani- 
stanem draselným. Svým složením jest 
to diethylsulfon-methylethylmethan, 

cIh 0 /C ( so » ■ CtH,),. 

Tvoří bezbarvé, nevonné, ve vodě špatně, 
v alkoholu a éteru dobře rozpustné šu- 
pinky, tající při 76° C. Slouží jako uspa- 
vadlo (hypnotikum) v lékařství. 

Methylvioleť, Q* methylová violeť. 

Métier (franc.), řemeslo, též stav tkalc. 

Mětlkalov (Meckl), o. v Č., okr. Kadaň, 
432 ob. 

Métis (moudrost), v řec. bájesl. Ókea- 
nida; vymyslila dávidlo, po kt. Kronos 
své pohlcené děti vydal; vzala si Dia, 
který ji pozřel a porodil sám Athénu 
ze své hlavy. 

Metivet Lucien, pseud. Dečaka Mirko. 

Metkovič, m. v j. Dalmácii, 2310 ob. Zde 
končí železn. trať ze Sarajeva (Mostaru). 

Metlavuí (nyní Philippe Thomas), hor- 
nické město v jihov. Tunisu, asi 7000 ob.; 
střed. fosf. kraje oasy Gaffa. 

Metlice (Deschampsia), tráva vytrvalá, 
s hustým pevným trsem a tuhým stéblem. 
Drobné klásky v latě. Pluchy kvítků na- 
hoře uťaté, nesou rovnou osinu. — M. trs- 
natá (D. caespitosa) s čárkovitými listy a 


Metlice 


67 


Metron 


stéblem až 120 cm vysokým na vlhkých 
lukách obecná. — M. křivolaká (D. fle- 
xuosa) se štětiibovitýim listy, nižší, na 
suchých stráních a mýtinách hojná. 

Metlice J., pseud. K. B. Mádla. 

Metlynškyj Amvrosij (1814 — 1870), ukra- 
jinský bás. a učenec, .prof. kyjevské a po- 
tom charkovské univ. Ve svých básních 
(pod ps. A. Mohyla) vytvořil minulý život 
Ukrajiny. Něk. básní z Čelakovského, Ko- 
lára, z Královéhradeckého rkp. M. přel. 
do ukrajinštiny. Z věd. prací hl. Narod- 
nyja južnorusskija pěsni (1854). 

Metod, o* Methodios. 

Metoda (řec. methodos), plán, návod, 
postup učebný; plán. postup, zvi. ve vě- 
deckém badání (vědecká m.) a při vyučo- 
vání (pedagogická m.). Pro první jsou dvě 
cesty: dedukce vede od všeobec. pravd, 
zákonů a pojmů konečn. uzávěrky k jed- 
notlivému a zvláštnímu, indukce naopak 
od pozorování jednotlivého k poznání vše 
obecného. Syntetická m. nazývá se též 
progresivní m., analytická m. též regre- 
sivní m. — Genetická m., nyní též často 
připomínaná, sleduje organický rozvoj od 
počátku až ke konci a je čistě praktická. 

— O zvláštní pedagogické m. mluví Amos 
Komenský ve své Didactica magna. 

Metodika (metodologie, řec.), návod 
k plánovit. vyučování nebo řešení věd. 
úlohy. Jako všeobecná vědecká m. platí 
logika. Proslulá byla v pozdn. středověku 
Ars magna od Raimunda Lulla Q*, dů- 
ležitější však Bacona Vernlamského No- 
vum organum scientiarum (1620) důraz- 
ným doporučováním induktivní metody. 

— Metodický, plánovitý; metodisovati, 
plánovitě postupovati. 

Metodisté, název náb. společn., vzniklé 
v Anglii v 18. stol. odloučením od církve 
anglikánské. Zvláštností metodismu jest 
nazírání na prakt. náb. život. M. učí mož- 
nosti úplného osvobození od hříchů, mají 
zvi. soustavu cvičení a už. kázání. V ČSR. 
ústředí m. církve je v Praze. 

Metoecus paradoxus, O* vějířník po- 
divný. 

Metoikové (ř.), v Athénách usedlí ci- 
zinci, většinou obch. se živicí; byli povin- 
ni vál. službou, za svou ochranu však od- 
váděli poplatky a před soudem se musili 
dáti zastoupiti občany domácími (patro- 
ny, prostatés). 

Motol, C0H4 \ j^jj Qj-j ■ H3SO4 

síran monomethyl-para-amidofenolu; roz- 
pouští se ve vodě, redukuje kovové soli, 
ve fotografii používá se ho jako vývojky. 
Soli orto-sloučeniny ve směsi s hyďrochi- 
nonem používá se jako ortolu k podob- 
nému účelu. 


Metán, athénský matematik a astro- 
nom; zavedl r. 433 př. Kr. pořádek do ka- 
lendáře, navrhl cyklus 19 měsíců (12 roků 
po 12 měsících a 7 přestupných po 13 m.). 

Metonomasie (ř.), změna jména pře- 
kladem do latiny nebo řečtiny. 

Metonymie (ř. záměna jména), řečn. 
obrat, kterým se zaměňuje předmět ji- 
ným, nikoli na základě podoby obou před- 
mětů, nýbrž pro věcné vztahy mezi obě- 
ma. Na př. Les zpívá chválu Stvořiteli, 
místo ptáci v lese; český lev ještě žije, 
místo Čechy; vypil sklenici, místo obsah 
sklenice. 

Metopión (ř.), měřický bod na lidské 
lebce, křižovatka střední kolmé plochy se 
spojovací Čarou obou čelních hrbolů. 

Metoposkopie, domnělé umění hádati 
osud lidí z vrásek na čele a z obličeje. 

Metópy (ř.), v umění stavitelském pů- 
vodně otevřená místa mezi triglyfy, ča- 
sto zdobená reliefy. 

Metr (z řec. metron), základní délková 
míra metrické soustavy, desítimiliontá 
část čtverníku poledníkového. M., zkr. m. 
dělí se na 10 decimetrů (dm), 100 centi- 
metrů (cm), 1000 millimetrů (mm); 10 m 
= dekametr, 100 m — hektometr, 1000 m 
= kilometr, 10.000 m myriametr. 

Metrická soustava, desetinná soustava 
měr délkových, plošných, objemových 
i dutých a vah, založených na metru, 
jakožto jednotce měr délkových. Zave- 
dena ve Francii 1800, v Itálii 1803, v Ni- 
zozemsku a Belgii 1821, v Řecku 1836, 
ve Španělsku 1859, v Německu 1872, 
v býv. Rak.-Uh. 1876, v Rusku 1927. Platí 
nyní ve všech státech mimo Anglii a 
USA. Zákl. míra je metr, plošná míra 
ar=100 m 2 , krychlová míra kubický m 
=m 3 , jeho 1 / 1000 — litr jako jednotka duté 
míry. Jednotka váhy gram, další stupně 
tvoří přípony řeckých číslovek: 10 = 

deka, 100=hekto, 1000 = kilo, 10.000 — 
myria. 

Metráž (franc.), ve film. průmyslu po- 
čet natočených metrů negativu. 

Metrický (ř.), podle pravidel metricky 
uspořádaný; ve váze a míře založený 
na metru jako jednotce; metrický cent 

(q) = 100 kg. 

Metrika (z řec.), část nauky o rytmu 
a jedná o rytmických útvarech řeči ne- 
boli metrech básnických. 

Metrokele, děložná kýla. 

Metron <ř.), metrum (1.), míra, sluje 
spojení dvou stop trochejských nebo 
iambických, tvoří tedy 2 stopy trochej- 
ské (= dipodie, dvoustopí) monometr tro- 
chejský (= jedno metron), 4 stopy (= te- 
trapodie, Čtyřstopí), dimetr trochejský 
(dvě metra), 6 stop (= hexapodie, šesti- 
stopí), trimetr (tři metra), 8 stop tro- 

5 * 


Metron 


68 


Metzner Fr. 


chejských tetrametr trochejský (čtyři 
metra); podobně u stop iambických; ve 
verši daktylském každá stopa sluje me- 
tron; 5 stop daktylských sluje penta- 
metr (pětiměr), 6 stop hexametr (šest i- 
měr). 

Metronom (i\), taktoměr, kyvadlový 
přístroj se závažím a stupnicí, udáva- 
jící svými údery tempo různých taktů. 

Metropolita čili arcibiskup (Q*), náčel- 
ník církevní provincie, kterou tvoří ně- 
kolik diecésL Tato hodnost je spojena 
s bisk. stolcem podle papežského usta- 
novení. Má proto m. dvojí postavení: 
a) jako biskup ve vlastní diecési, b) jako 
náčelník cirk. provincie. Diecése jemu 
jako m. podrobené nazývají se d. sufra- 
gánní a biskupové sufragáni. Práva m. 
vůči sufr. diecésím jsou: 1. Obsaditi 

uprázdněná obročí, neučinil-li tak sufra- 
gán v době právem stanovené bez zá- 
vážné příčiny, ale jen tehdy, když pří- 
slušný patron vykonal presentaci, 2. 
jmenovati kapitul, vikáře (O*), opome- 
nula-li tak učiniti kapitula diec., 3. do- 
zírati, aby víra a cirk. kázeň byly za- 
chovávány a podati zprávu do Říma 

0 event. zlořádech, 4. visitovati sufr. 
diecési, zanedbal-li sufragán tak učiniti 
a byla-li visitace dříve schválena pape- 
žem, 5. vykonávali ve všech kostelích 
(i vyňatých) práva pontifikální jako ve 
vlastním kostele, 6. je druhou soudní 
instancí ve věcech cirk., 7. rozhodovati 
v I. instanci, jde-li o majetkové spory 
bisk., jeho kurie, ovšem pokud nebyla 
věc za souhlasu bisk. předlož, sborové- 
mu soudu diecésnímu, kde zasedají ofi- 
ciál a dva starší synodní soudci. Od- 
znakem moci m. je pallium (o*), o které 
musí arcibiskup žádati. 

Metrorrhagie (řec.), silná, nepravidel- 
ná krvácení z dělohy, hl. při nádorech 
děložních (polyp, fibrom, rakovina), ale 

1 při zánětech a změnách polohy dělohy 
a chorobách jejích přívěsků. 

Metrorrhexis (řec.), roztržení dělohy; 
nastává hl. při porodnických komplika- 
cích. Léčba jen operativní. 

Metroskop (Speculum uteri), mateřské 
zrcadlo, přístroj k vyšetřování pochvy 
a dělohy. 

Metrum (z řec., míra, rozměr veršový), 
v básnictví buď všeobecně slabik, nebo 
verš. míra, jež sestává z rytm. sledu 
slabik (Q* verš), nebo rytmická jednot- 
ka, jejímž opakováním povstává ryt- 
mická řada. Vždy tří- nebo Čtyřslabič. 
verš. stopa (takt) pokládá se většinou 
již o sobě za rozměr, jednotku, za m. 
(na př. — <ju); z dvouslabičných však 
jen spojení dvou veršových stop (na př. 
— u I u — ). 


Metsu (Metsue) Gabriel (1630—1667), 
nizozemský malíř. 

Mettal Otto, JUDr. (1848—1921), velko- 
statkář ve Zdechovicích, dříve prof. 
v Libverdě, dlouholetý posl. zem. sněmu 
č. a říš. rady; prac. hl. v oboru nár. ho- 
spodář. a finančním. Byl Člen. panské 
sněm. a prvním předs. Svazu čsl. velko- 
statkářů. 

Metternich, starý porýnský šlechtický 
rod, nazvaný po vesnici M. v prus. kraji 
Euskirchen. M. Klement Lothar Wenzel. 
kníže (1773—1859), rakouský státník, od 
1809 min. zahr. věcí; uzavřel spolek 
s Francií, tajně však pracoval s Ruskem 
a Pruskem. 1814 podepsal za spojence 
pařížský mír, podle něhož byl Napoléon 
převezen na ostr. Elbu. Od r. 1821 rak. 
st. kancléř; byl nepřítelem liberálních 
i národnostních myšlenek a politika 
jeho vyvolala u národů rak. velkou ne- 
návist. Na poč. vídeňské revoluce 13. III. 
1848 odstoupil a prchl do Anglie, vrátil 
se však 1851 do Vídně. 

Metternlch Paulině Sándor, kněžna 
(1836 — 1921), chof rak. vyslance v Pa- 
říži, Richarda M. Propagovala Wagne- 
ra v Paříži a B. Smetanu ve Vídni. 

Metteur en pages (fr.), typograf, který 
upravuje tiskovou sazbu do stránek. 

Metuje, č. řeka, pramenící v Pruském 
Slezsku a ústící po toku 70 km u Jose- 
fova do Labe. 

Mety, v tělocviku rychlé pohyby no- 
hou nad nářadím. 

Mety (něm. Metz), hl. m. dep. Moselle 
(dříve v něm. Lotrinsku), silná pevnost, 
52.000 ob., při ústí ř. Seilly do Mosely; 
starod. m., průmysl a obchod: konservy, 
víno, kůže, nábytek, v okolí dobývá se 
železná ruda. V okolí M. byly svedeny 
1870 tři bitvy Francouzů s Němci, 27. X. 
1870 (kapituloval v M. franc. maršál Ba- 
zaine. Roku 1871 připadly M. Německu, 
1918 opět Francii. 

Mety lovíce, o. na Mor., okr. Místelc, 
1555 Čs ob 

Metyš František (1843 — 1889), sochař 
v Litomyšli. 

Metz, o* Mety. 

Metzner Jan (* 1843), sochař v Praze, 
jeho bratr Matěj (* 1849), sochař, oba sy- 
nové Eduarda Viléma (* 1819 v Praze), 
řezače forem, který byl synem Bohumíra 
(* 1789 v Saské Kamenici, t 1836 v Praze), 
rovněž modeláře, přišedšího do Prahy 
1814. 

Metzner Franz (1870 — 1919), č. něm. so- 
chař, prof. uměl. prům. školy ve Vídni. 
(Mozartův pomník v Praze, soch. výzdo- 
ba na pomníku Bitvy národů v Lip- 
sku a j.) 


Meudon 


69 


Meyer B. 


Meudon, město ve franc. dep. Seine-et- 
Oise, asi 16.000 ob., j.-v. Paříže; hvězdár- 
na, letecká škola s dílnami; museum A. 
Rodina. 

Meum Jacq. (koprník, něm. Biirwurz), 
okoliěnatá rostlina (m. athamanticum 
Jacq. = koprník štětolistý), v lesn. kraj. 
a na lukách; kořen chutná hořce, užívá 
se ho při výr. bylinných likérů. 

Meunler Constantin (1831—1905), belg. 
mal. a sochař; náměty ke svým práčem 
bral ze života belg. uhlokopů. 

Meunler Emile Justin (1826 — 1881), fr. 
průmyslník, zakl. zn. tov. na čokoládu 
v Noisiel a národohospodář. 

Meurman Agaton (1826 — 1909), finský 
politik a spisovatel, velkostatkář a po- 
slanec; vydal finský naučný slovník. 

Meurthe, řeka v sev. Francii, pr. při- 
tek Mosely, 170 km dl.; pramení ve Vo- 
gesách, ústí pod Frouardem do Mosely; 
piotíná ji průplav marnsko-rýnský. 

Meurthe-et-Moselle, dep. v sev.-vých. 
Francii, utv. r. 1871. Částí dep. Meurthe 
a Moselle, 5280 km 2 , asi 560.000 ob.; hl. 
m. Nancy. 

Mense (Maasa), řeka, 925 km dl., z to- 
ho ve Francii 492 km, v Belgii 194 km, 
v Nizozemsku 239 km; pramení u Pouil- 
ly, severových. od Langres. Od Troussy 
splavná, mezi Charleville a Namurem 
tvoří hluboké údolí, které se u Luttychu 
rozšiřuje. V Nizozemsku teče od Roer- 
mondu až k ústí Miersu rovnoběžně 
s něm. hranicí. Od Woudrichenu teče 
jako Meuský kanál, ústí jako Haringvliet., 
spojená se Šeldou do Sev. moře. Nová 
M. (slově tak od r. 1800) jest nesplavněj- 
ší rameno Rýna. Hl. přítoky v Belgii 
jsou: Lesse, Ourthe. Sambre; v Nizo- 
zemsku: Rur, Niers. Vycházejí z ní čet- 
né kanály. Při M. jsou četná opevnění, 
kolem ní byla svedena za svět. války 
řada rozhořčených bojů. 

Meuse dep. v sv. Francii, utv. z částí 
Champagne a stár. vév. Bar, 6241 km 2 , 
asi 218.000 ob.; hl. m. Bar-le-Duc, nejdůl. 
jest však pevnost Verdun. 

Mewlewi, čl. náb. řádu v Turecku; při 
náb. cvičeních tančili, proto byli zváni 
tančícími derviši. 

Mewlůd (tur., ar.), hl. den nar. Moha- 
meda (aj slavený od 1588. 

Mexický záliv (M. golf), část Atlant. 
Oceánu mezi Sev. a Stř. Amerikou a ostr. 
Kubou, 1,560.000 km 2 , spojený průlivem 
floridským s otevř. mořem. Reky, vléva- 
jící se do zál., tvoří většinou delty (Missis- 
sippi, Rio Grande del Nořte a j.); dobrých, 
hlub. přístavů je málo (Havana, Carmen); 
průl. jukatanským vniká do zál. silný, 
teplý proud z moře Karibského, tím na- 
stává přeplnění zálivu a proud vychází 


průl. floridským do otevř. moře, Golf- 
ský proud. 

Mexikáni, ob. st. Mexika, byli hl. Na- 
huové, k nimž patřil panující národ Az- 
teků, mimo tyto pak ještě Atomiové, Či- 
čimekové, Totonaki a Maya. Kultura byla 
všem společná: zpracování kovů, broušení 
kamenů, tkalcovství atd. 

Mexiko (úř. název Estados Unidos 
Mexicanos, šp. Méjico [mechiko]), spolk. 
republika na jihu Sev. Am., s ostrovy 
1,965.112 km 2 a 14,340.000 
ob. Území M. prostupují 
dvě mohutná horstva Kor- 

ZflRmSjU \ diller, záp. a vých. Sierra, 
mezi nimi leží mex. vyso- 

, Wk/ffl čina. Reky: do Zál. mex. 

ústí Rio Grande del Nořte, 
Grijalca; do Tichého oceá- 

Znak Mexika. nu: Rio de las B &lsaS, RÍO 
Lerma, Rio de Sinaloa; 
jezera: Chapalá, Tezcoco, 
Chalco a j.; hojnost minerálních pra- 
menů. Z nerostů: zlato (již. Kalifornie), 
stříbro (prov. Zacatecas a San Luis Po- 
ton), <měď (Kalií.), rtuť (Guadalcazar), 
žel. ruda (Durango) a ve velkém množ- 
ství nafta. Uhlí chybí téměř úplně. Kli- 
maticky je M. rozděleno na tři pásma: 

1. horké (tierra caliente) na pobřeží, 

2. mírné (tierra templada) a 3. studené 
(t. fria). Obyv. jsou míšenci (asi 60%), 
potomci býv. indián, praobyv. (30%), bě- 
loši, většinou špaň. kreolové. M. sestává 
z 28 států, 3 territorií a spolk. obvodu 
(Distrito Federal), s hl. m. M. (O*); velko- 
města jen M, a Guadalajara. Náb. pře- 
vahou řím.-kat. Školství: tři university, 
gymnasia, voj,, techn., zeměd. a j. Ob- 
chod stále na postupu: v r. 1923 mělo M. 
22.876 km drah, 13.339 lodí. M. měna 
jest zlatý peso = 100 centavů. Ústava: 
Hlavou státu jest president, volený li- 
dem na šest let; jemu je zodpovědná 
min. rada (osm členů); kongres má se- 
nát s komorou poslaneckou. Vojsko do- 
brovolnické s tříletou aktivní a sedmi- 
letou záložní službou. Válečný přístav 
Veracruz. 

Mexiko (mechiko), jeden ze států spol- 
kové rep. Mexické, 21.400 km 2 , 890.000 
ob., mezi pohořími: Nevada de Toluca, 
Popocatepetl a Istaccihuatl; dolují se 
drahokamy, železo a měď. Hl. m. Toluca. 

Mexiko, hl. m. rep. mexické, 615.000 ob,, 
sídlo presidenta a ústř. úřadů. Kate- 
drála, nár. palác, univers., konservatoř, 
museum, divadla a j. 

Meyer Bernard, ryt. (1810—1874), po- 
litik. pův. ve Švýcarsku, potom v Ra- 
kousku. 


Meyer H. 


70 


Meziměstí 


'Meyer Hannes (* 1890), vůdce moder- 
ního arch. hnutí. Původem Švýcar, pro- 
fesor, později ředitel na Bauhausu. Ne- 
pojímá architekturu úzce, jako pouhé 
navrhování budov, nýbrž jako širokou 
organisátorskou činnost lidského života. 
V létě 1930 byl nucen opustiti svůj ře- 
ditelský úřad na Bauhause. Z jeho prací 
jmenujeme: Dělnickou školu v Bernau, 
školu v Basileji (s IL Witwerem), kolo- 
nii v Desavě-Torten. (Kolektivní práce 
jeho žáků.) 

Meyer Heinrich (1760 — 1832), něm. ma- 
líř a starožitník, přítel a spolupracovník 
Goethův. 

Meyer Herrmann (* 1871), něm. výzk. 
cestovatel. 

Meyer Herrmann Julius (1826 — 1909), 
zal. v Americe jako polit, uprchlík na- 
kladatelství; po návratu převzal nakl. 
Bibl. ústavu. 

Meyer Johann (* 1858), něm. cest; 

procest. Jižní a Výoh. Afriku. 

Meyer Johann Georg (1813—1886), něm. 
malíř. 

Meyer Josef (1796—1856), naklad., publ. 
a průmyslník něm.; zaklad. Bibliogr. 
úst. v Gothě. 

Meyer Julius (1830—1893), uměl. spis., 
řed. obrazárny v Berlíně. 

Meyer Karl {* 1885), ávýc. dějeztpytec, 
prof. na univ. v Gurychu. 

Meyer Kristián Erich Herrmann (1801 
— 1869), něm. paleontolog. 

Meyer Lukas (1846—1902), burský gen., 
pres. nár. rady, boj. 1899—1902 proti 
Angl. a účastnil se mírového jednání. 

Meyer Paul (1840 — 1917), franc. filolog, 
ředitel École des Chartes. 

Meyer Robert (1855—1914), rak. stát- 
ník a spolutvůrce zák. o osobní dani 
z příjmu, 1911 min. financí. 

Meyerbeer Giacomo (vlastně Jacob Lieb- 
niann Beer, 1791 — -1864), operní skladatel, 
nar. v Berlíně, působil v Itálii a v Paříži. 
Z oper: Prorok, Afričanka, Hugenoti, Ro- 
bert ďábel a j. 

Meyrink Gustav, vl. jm. Meyer (* 1868 
v Praze), něm. spisovatel; nejznámější 
jest jeho román z pražského prostředí 
Golem, dále Bílý dominikán, novely Opá- 
lové oči a j. 

Mez, polní, úzký pruh země, travou po- 
rostlý, mezi dvěma poli. Vlastnicky patří 
buď jednomu z vlastníků vedle ležícího 
pole nebo jest na polovic vlastnictvím 
obou sousedících majitelů půdy. Pova- 
žuje se za odedávné a tudíž nedotknutelné 
rozdělení a její zabrání (částečné podorá- 
ní) bývá mnohdy příčinou soudních sporů 
mezi sousedy, kteří bývají na území m-e 


velmi citliví. — M. v právu, O* mezní prá- 
vo. — M., limit, t. j. určitá hodnota, až ke 
které může strana v práv. jednání při- 
stoupiti, nesmí ji však překročiti. 

Mezek (Equus hinnus), kříženec otce 
koně a matky oslice, velikosti osla, má po 
otci hustý ocas, kratší uši, plnější stehna 
a řehtavý hlas. Mnohem cennější je již ve 
starověku chovaný mul (E. mulus) z otce 
osla a matky klisny; má postavu a veli- 
kost koně, od něhož se většinou liší pouze 
delšíma ušima a delší hlavou, hlasem po- 
dobným oslímu a štíhlejším zadkem. Spo- 
juje přednosti obou rodičů. Ježto jsou 
muli neplodní, provádí ee jejich chov 
pouze pářením klisen koní s hřebci oslů, 
k čemuž se chovají zvi. plemena, hlavně 
zušlechtěných velkých oslů. 

Mezen, řeka v sev. Rusku, stéká ze záp. 
úbočí Timanských hor do zálivu Mezeň- 
ského po toku 912 km, ze % splavného; 
do konce května bývá zamrzlá. Povodí 
79.000 km 2 . 

Mezen, město při ústí ř. Mezen na pr. 
břehu. Přístav, obchod a vývoz dříví, ryb 
přes Archangelsk, 3000 obyv., hl. rybářů, 
chov dobytka. 

Mezen, okresní město v rus. gubernii 
archandělské, na řece M., 3000 ob. 

Mezeň, ř. v rus. gubernii archanděl- 
ské, 827 km dl. 

Mezera Alois (* 1889), pražský architekt, 
projektant čet. staveb soukr. i veřej, bu- 
dov, škol a j. v republice. Účastnil se též 
hojně veřej, ideových soutěží. 

Mezero vá-Winterová Julie (‘ 1893), č. 
malířka; do r. 1921 profesorkou kreslení 
na vyšší dívčí škole v Praze. R. 1919 se 
provdala za architekta Aloise Mezeru. 
Mal. portréty, krajiny a květinové de- 
korace. 

Mezencov Nikolaj Vladimirovič (1827 — 
1878), ruský generál, velitel četnictva, 
obávaný revolucionáři. Zabit S. Kravím - 
ským. 

Meziakt! (r. entťacte), pausa mezi jed- 
notlivými akty divadelní hry. 

Mezíce, ob. na Mor., okr. Litovel, 496 
čs. ob. 

Méziěres Alfred (1826 — 1915), franc. lit. 
historik, prof. na Sorboně, člen Akade- 
mie, senátor. 

Mezikrnží, dvěma soustřednými kruž- 
nicemi omezená část roviny. 

Mezilesí, ob. v Č., okr. Nové Město n. Me- 
tují, 437 čs. ob. 

Meziměří, v hor. plocha důlními míra- 
mi tak uzavřená, že nelze do ní již celou 
důlní míru položití. 

Meziměstí (Halbstadt), ob. v Č., okr. 
Broumov, 1301 ob. 


Mezimostí 


71 


Mezin. kontrola fin. 



Mezimostí, m. v Č., 

okr. Třeboň, 2237 ob.l 
(2210 čs.). Rafin. lihu. 

Mezimuří, kraj. v Ju- 
goslávii mezi Murou a 
Drávou, do r. 1930 ma- 
ďarská, 775 km 2 s 96.645 
ob., velmi úrodná. Hl.* 
m. čakovač. 

Mezina (Messendorf), 
o. ve Slez., okr. Brun- 
tál, 559 ob. 

Mezinárodní, Q, inter- Znak Mezlm<>8tf - 
nacionální. 

Mezinárodní dělnická pomoc, dobro- 
činný spolek, zvi. ke zmírnění následků 
přírodních pohrom a velikých stávek 
u pracujícího lidu, zal. 1921 v Berlíně, 
1926 asi 15 mil. členů; poslala do Ruska 
40.000 t potravin, šatstva, léků, nástrojů 
atd., pomáhala v Japonsku po zemětře- 
sení 1923, něm. dělnictvu v zimě 1923 — 24 
(ďeflační krise), stávkujícím angl. hor- 
níkům 1925, čínským dělníkům až do 
podzimu 1926 (250.000 dol.). 

Mezinárodní dělnické kongresy (mezi- 
národní socialistické kongresy), kongre- 
sy II. internacionály (o*). 

Mezinárodní dlnhy, d. veř. svazků n. i 
jednotlivců v cizině. — M. d. častěji: fi- 
nanční závazky států za hranicemi, ať již 
zápůjčka od státu druhého n. od cizí fi- 
nanční společnosti (banky a pod.). Zadlu- 
žení v cizině může sice míti pro stát, který 
si vypůjčuje, dobré účinky v tom, že se 
jeho hospodář, poměry zlepší, usnadní se 
podnikání, průmysl obdrží úvěr a pod., 
ale takové zadlužení mívá někdy menší, 
někdy však velmi značné důsledky nepří- 
znivé: vliv cizího kapitálu v domácím 
podnikání, hospodář, zesílení věřitelského 
státu a často zvýšení politického vlivu na 
domácí poměry, jež se může přeměniti 
v úplnou závislost. Stát se růz. způsobem 
stará o to, aby jeho občané nepřišli o své 
peníze zapůjčené do ciziny (různé druhy 
zástav na daních, na clech). Poněvadž za- 
hraniční půjčky bývají upisovány u ci- 
zozemských bank, kontrahují se obyčejně 
v cizí měně. Tak byly obě m. půjčky čsl. 
z r. 1922 a 1925 uzavřeny jednak v- angl. 
librách a amer. dolarech (1922) a v amer. 
dolarech (1925). M. půjčky bývají pravi- 
delně zaznamenávány na burse a mají 
svůj kurs. Stát dlužící může při zlepšené 
své situaci finanční buď d. konvertovati, 
t. j. nově upraviti jejich podmínky, zvi. 
výši úroků a dobu splatnosti nebo — po- 
něvadž jest půjčka v cizině nejčastěji vol- 
ně na burse ke koupi — skoupiti dluho- 
pisy přímo v cizině. 

Mezinárodni jazyk, ten, jehož znalost 
aspoň v kruzích vzdělanců různých ná- 


rodů umožňuje a ulehčuje mezinárodní 
styky. Z živých jazyků největšího použití 
v mezinár. styku mají angličina a fran- 
couzština; první hl. v obchodě, druhá 
v diplomacii. Jakýmsi neoficielním m. j. 
bývala latina a dosud jím zůstala v ně- 
kterých oborech věd v různém rozsahu. 
Pokusy zavedení m. j. umělého (volapúk, 
esperanto, ido) mají již určité výsledky ve 
styku obchodním, *z posledních let Occi- 
dental, latino sine flexione, a novial 
usnadňují mezinárodní styk dorozumí- 
vací^ nikdy však nemohou dosíci vše- 
obecného použití zvi. ne v krásném písem- 
nictví. Největšího rozšíření dosáhl umělý 
m. j. esperanto dík rozsáhlé organisaci 
spolkové po všech státech světa. 

Mezinárodní komise, skupina několika 
osob delegovaných dvěma n. více státy 
k vyřízení nějaké věci mezinárodního 
významu. Může býti dočasná, jaž splní 
svůj úkol v určité časově omezené době 
(na př. určení hranic, vyšetření sporné 
otázky), n. stálá, jež funguje trvale, tře- 
bas nepravidelně (na př. M. k. dunajská, 
pro m. zdravotnictví, pro plavbu Suez- 
ským průplavem). Do m. k. jmenují 
zúčastněné státy vždy příslušné od- 
borníky. 

Mezinárodní konfederace duševních 
pracovníků v Paříži je svazem, který slu- 
čuje spolkové útvary duševních pracov- 
níků různých oborů i povolání za úče- 
lem ochrany jejich práv, domáhání se 
uznání a ocenění dušev. práce v růz. 
oborech podnikání ve službách veřej- 
ných i soukromých a ve veřejném životě 
vůbec. Předsedou této konfederace je 
prof. Sorbonny Emil Borel. V Praze zalo- 
žena byla Konfederace dušev. pracovníků 
v ČSR. v říjnu 1924. Předsedou jejím je 
Ing. Dr. VI. Brdlík, viceguvernér Ná- 
rodní banky čsl. 

Mezinárodní kongres nakladatelů (fr. 
Congrěs international des Éditeurs), 
sídlem v Bernu, svaz nakladatelů všech 
zemí s účelem vypracovati a uspořádati 
kromě čistě stavovských záležitostí 
otázky autorského práva, poštovní do- 
pravy, cel atd. 

Mezinárodní kontrola finanční, k. fi- 
nancí jednoho státu, prováděná cizím 
9tátem (obyč. tím, který má u něho nej- 
více pohledávek a má tudíž největší 
zájem na tom, jak dlužící stát hospo- 
daří), nebo m. f. institucí. Provádí se 
několika málo osobami (t. zv. f. komi- 
saři), za které jsou vybíráni znalci a od- 
borníci z oboru f ., a které mívají mnoh- 
dy (záleží na obsahu m. úmluvy) i právo 
veta. M. k. f. může se zavésti jako ostrý 
m. prostředek, ale též někdy může býti 


Mezin. kontrola fin. 


72 


Mezin. spolek pro soc. pokrok 


pomocnou akcí, na př. poskytnutí m. 
půjčky Rakousku v r. 1922 a zřízeni m. 
k. f. (též ČSR. jest členem). M. k. ně- 
meckého hospodářství, která jest pro- 
váděna podle Youngova plánu, má za 
účel chrániti zájmy věřitelských států, 
jimž jest Něm. povinno platiti reparace. 

Mezinárodní právo, souhrn právních 
norem, upravujících právní vzájemné 
poměry mezi dvěma n. více státy. Správ- 
ně by se mělo toto p. nazývati p. mezi- 
státní, poněvadž subjektem nemůže býti 
jednotlivý národ, nýbrž stát. Moderní 
teorie připouští, aby vedle státu byl sub- 
jektem m. p. i jednotlivec, právn. osoba, 
státní orgán a pod. M. p. jest velmi sta- 
rého data. Jeho pramenem bývaly však 
jen zvyklosti, užívané ve styku dvou 
států mezi sebou a právní obyčej. Te- 
prve stol. XIX. přineslo význačnou 
úpravu mezinárod. poměrů. Uzavíraly 
se smlouvy mezi státy, a to jednak 
k vyřešení urč. sporné otázky, jednak 
smlouvy, obsahující všeobecná pravidla 
a zásady, podle kterých se -budou smluv- 
ní státy říditi při řešení záležitostí v bu- 
doucnosti. Buď to jsou smlouvy, jež 
uzavřou všechny státy, pak mluvíme 
o normách všeobecných, n. jde o smlou- 
vy, jež se týkají dvou n. několika států, 
majících o řešení místní zájem, což na- 
zýváme normami partikulárními. M. p. 
upravuje vzájemný styk států, předpi- 
suje pravidla pro postavení diploma- 
tických zástupců a konsulů, řeší otázku 
m. soudnictví, obsahuje předpisy o vál- 
ce pozemní, námořní a ve vzduchu, 
určuje m. právní poměry dopravní, 
říční, ipracovní a pod. Ve srovnání s ji- 
nými právy, jest m. p. dosud nejhůře 
upraveno. Příliš vážné a politicky vel- 
mi choulostivé jeho problémy zpomalují 
jeho kodifikaci, takže nemáme ještě zá- 
koníku m. p Jistý pokrok v tomto směru 
učinila v posledních letech Společnost 
Národů, jež zřídila komitét expertů pro 
kodifikaci m. p., ale přes to není na- 
děje, že by se otázka rozřešila v dohled- 
né době. Protože m. p. řeší jen problémy 
veřejné, nazývá se též někdy m. p. ve- 
řejné na rozdíl od m. p. soukromého, 
správního, procesního a trestního. Tyto 
obory právní obsahují hlavně pravidla, 
jak postupovati v případě, že jďe na 
území domácího státu o cizího státního 
příslušníka (právní způsobilost, právo 
dědické, vlastnictví movitostí a nemovi- 
tostí, stihání trestních činů, spáchaných 
stát. příslušníky v cizině n. cizinci na 
území domácího státu atd.) 

Mezinárodní řeky, protékající několika 
státy nebo tvořící hranice států, pokud 


jsou splavné se svobod, plavbou ledí 
všech států po dobu míru. Podle míro- 
vých smluv z r. 1919 v Evropě prohlá- 
šeny za m. ř. části Labe, Vltavy, Něme- 
nu, Odry, Dunaje, Moravy, Dyje, Visly, 
Prutu. Podle zásad mír. smluv nesmí 
žádný stát porušiti volnost plavby na 
m. ř., aniž bez souhlasu ostatních zá- 
jmových států cokoliv na újmu volné 
plavby podniknouti. Přesné výhrady 
vytčeny v mezinár. smlouvách. 

Mezinárodní soud rozhodčí, m. insti- 
tuce ustanovená k smírnému řešení sporů 
mezi státy, aby sc touto cestou předešlo 
válkám. Byl -zřízen v r. 1900 podle kon- 
vence o mírném řešení sporů smluvními 
mocnostmi dojednané na I. m. haagské 
konferenci svolané na popud rus. cara 
Mikuláše II. do Haagu v r. 1899. Za jeho 
sídlo určeno město Haag. Jest organiso- 
ván tak, že jej tvoří stálá správní soudní 
rada, jejímiž členy jsou diplomat, zástup- 
ci smluvních mocností, kteří zasítupují 
své státy v Holandsku jako vyslanci a 
předsedou jest stát. tajemník holand. mi- 
nisterstva zahraň, věcí. Správní rada do- 
zírá na administrativu r. s., spravuje 
finance a kontroluje všechny výdaje. 
Usnáší se prostou většinou hlasů za pří- 
tomnosti nejméně 9 členů. Administra- 
tivu vykonává m. kancelář r. s., na jejíž 
náklady přispívají smluvní mocnosti 
v témž poměru, v jakém nesou náklady 
Mezin. poštovní unie. Vlastní r. s. schází 
se tehdy, dohodnou-li se státy, mezi nimiž 
jest nějaký spor, že ponechají rozřešení 
m. r. s. (t. zv. dohoda o arbitráži). Pro 
každý jednotlivý případ sestavuje se jiný 
soud. Přísedící se vybírají z osob, jež 
smluvní mocnosti vždy jmenují za roz- 
hodčí na dobu šesti let. Ze seznamu jich 
vybere si každá strana dva, z nichž jeden 
může býti jejím vlastním státním přísluš- 
níkem. Jest možný též případ, že se obě 
strany dohodnou na osobách přísedících. 
Tito 4 přísedící jmenují ei pátého jako 
předsedu. Myšlenka tohoto způsobu soud- 
nictví záleží v tom, že za přísedící jsou 
určovány osoby požívající nejvyšší mrav- 
ní vážnosti a dokonale obeznámeni v otáz- 
kách m. práva a dále na zásadě úcty 
k právu, což znamená, že se státy zava- 
zují uznati výrok soudců za správný a 
také se mu podvoliti. Podle zásad kon- 
vence z r. 1899 o m. r. s. nesou si strany 
každá své náklady. Případy předkládané 
tomuto s. nejsou sice příliš Časté, ale v zá- 
sadě jest možno tvrditi, že se způsob roz- 
hodování v praxi dobře osvědčil. 

Mezinár. spolek pro sociální pokrok, 
zal. 1925, sídlem v Basileji, má za účel 
podporu sociálněpolitického zákonodár- 
ství v 17 přistoupivších státech a Mezi- 


Mezin. spolek pro soc. pokrok 


73 


Mezin. zeměď. komise 


nár. ochrany dělnictva vypracováním 
vhodných předloh zákonů. Čas.: Bulle- 
tin, L’Avenier du Travail, Die Zukunft 
der Arbeit (vše od 1925). 

Mezinárodní spory, s. mezi dvěma n. 
mezi více státy. Příčiny mohou býti nej- 
různější: urážka osoby chráněné exte- 
ritorialitou, ostrý postup (ať skutečný, 
ať jen domnělý) proti cizím stát. přísluš- 
níkům, uzákonění nějakého ustanovení, 
namířeného přímo nebo nepřímo proti 
druhým státům, vměšování se do vnitř- 
ní politikv druhého státu atd. Nejčastěji 
bývá důvodem ke sporu protichůdný zá- 
jem politický. Po utvoření Společnosti 
Národů se sídlem v Ženevě mají býti 
m. s. odklizovány vzájemnou dohodou, 
přeložením sporu Spol. Národů, vyšetřo- 
váním vedeným nezúčastněnými státy a 
k váJce mají rozvaděné státy přikročiti 
jako k poslednímu prostředku, když 
všechny předchozí smírné kroky skon- 
čily bezúspěšně. 

Mezinárodní úřad práce, zkratkou 
MÚP. (franc. Bureau International du 
Travail, zkratkou BIT.), oficielní orgán 
Společnosti národů pro řešení zamést- 
nanecko-sociálních otázek, zřízený podle 
versailleské mírové smlouvy. Jest to 
vlastně pracovní sekretariát Mezinárodní 
konference práce, která se konává jed- 
nou ročně, a to skoro vždy v srpnu neb 
v září v Ženevě a na kterou vysílají 
členové Spol. Národů, t. j. jednotlivé 
státy, jednoho vládního zástupce za za- 
městnance a jednoho za zaměstnavatele. 
MÚP. jest spravován 24člennou správní 
radou, která jmenuje ředitele MÚP. Od 
zřízení až dosud zastává tuto funkci 
býv. franc. ministr Albert Thomas, 
který jest velmi iniciativní a pilný pra- 
covník a který se snaží vytvořiti z MÚP. 
instituci značného mezinárodního význa- 
mu. Osobně navštěvuje jednotlivé země 
(v r. 1930 byl též v ČSR.), aby poznal 
z vlastní zkušenosti stav výroby, sociál- 
ní postavení pracovních vrstev a pod- 
mínky pro zlepšení. MÚP. připravuje 
materiál pro konferenci práce a dává si 
předkládati výsledky sociální politiky 
z jednotlivých zemí, aby je mohl posu- 
zovati, porovnávati, vydávati o nich 
pravidelné statistiky, podávati infor- 
mace a konati studia. Mezin. konf. práce 
usnáší se na návrzích MÚP. a formuluje 
je jako konvence, jež doporučuje vlá- 
dám států k ratifikování. Není to tedy 
orgán, který by měl moc donucovací — 
státy nejsou pracovními výsledky a ko- 
nečnými konvencemi nijak vázány — , 
ale přesto má MÚP. veliký význam pro 
úpravu pracovních poměrů. — V posled- 


ní době (1930 — 1931), koná MÚP. anketu 
o cenách životních potřeb v poměru 
k výši dělnických mezd a sice ve srov- 
nání poměrů v různých evropských mě- 
stech s průmyslovým amer. městem 
Detroit. Provedení ankety navrhl továr- 
ník Ford, který má v Detroitu své roz- 
sáhlé dílny na výrobu automobilů a 
který se stále všemožně snaží zlepšiti 
pracovní postavení dělníkovo (podle jeho 
vzoru u nás dělá totéž Baťa). MÚP. vší- 
má si všech otázek, jež by si zasloužily 
m. úpravy jako nezaměstnanosti, délky 
pracovní doby (nyní se stále častěji 
ozývá volání po pětidenní pracovní době 
v jednom týdnu, aby se jednak odpo- 
mohlo nezaměstnanosti, jednak aby měli 
zaměstnanci dva dny volno), práce žen 
a dětí, ochrana dělnic v době těhotenství 
a mateřství, výše mezd, zabránění úra- 
zům v prům. podnikání a sociálního po- 
jištění. MÚP. vydává tiskem statistiky 
o svých studiích, příležitostné zprávy a 
posudky a od r. 1921 jednou ročně vy- 
dává ročenku (Annuaire International 
du Travail). 

Mezinárodni úřady, ú., zřízené za úče- 
lem společné úpravy některých nepolit. 
otázek. Státy se smluvně zavazují pro- 
váděti urč. věc jedním a týmž způsobem 
a m. úřad jest jakýmsi sekretariátem 
administrativním i technickým. M. ú. 
byly zakládány již koncem min. století, 
ale jejich rozmnožení nastalo zvláště po 
svět. válce po zřízení Společnosti náro- 
dů. Nejznámější m. ú. jsou: poštovní 
v Bernu (jest orgánem Všeob. pošt. unie), 
telegrafní v Bernu (jest orgánem tele- 
graf. a radiotelegraf. unií), pro míry a 
váhy v Paříži, pro ochranu děl liter, a 
uměl. a vlastnictví prům. v Bernu, ze- 
mědělský ústav v Římě, zdravotnický 
v Paříži, práce v Ženevě. 

Mezinárodní ústav pro duševní spolu- 
práci (franc. Institut Internacionál de 
Cooperation Intellectuelle), zal. r. 1925, 
se sídlem v Paříži, stálý výkonný orgán 
Mezinárodní komise Svazu národů pro 
duševní spolupráci, jehož Členové tvoří 
Správní výbor. Ústav je rozčleněn na 
několik oddělení: Affaires Genérales, 

Relations Universitaires, Bibliographie 
et Relations Scientifiques (Documenta- 
tion Scientifique), Section Juridique, 
Relations Littéraires, Relations Artisti- 
ques, Section dlnformation, Services 
administratifs. Vydává: Bulletin des 

Relations Universitaires. 

Mezinárodni zemědělská komise v Pa- 
říži, založ. 1389 Mélinem, 1926, 1928 re- 
organisována, zastupuje zájmy země- 
dělství na mezinár. konfer., usiluje o po- 


Mezin. zeměď. komise 


74 


Mg 


krok zeměď. po stránce technické, vě- 
decké i hospodářské a sociální. Pořádá 
informativní a pracovní mezin. zeměd. 
kongresy členů, jimiž jsou jen nár. a 
mezinár. organisace zemědělské. 

Mezinárodnost (lat. internacionalismus), 
souhrn snah, usilujících o společné ře- 
šení problémů ideových, kulturních a 
civilisačních několika států stejných či 
podobných zájmů. Dotýká se hlavně otá- 
zek právních, zdravotních, dopravy, 
vědy, práce, v úsilí o vytvoření světové 
organisace a spolupráce států a národů. 

Meziparlamentní unie, mezinár. org. 
členů parlamentů všech států, usilující 
o upevnění smluv a snah mírových a 
mezinár. rozhodčí soudnictví. Založ. 1888 
v Paříži Angličanem Randallem Creme- 
rem a Francouzem Fréd. Passym. 

Meziříčí (Uhretschlag), o. v Č., okr. 
Kaplice, 456 ob. 

Meziříčí, o. v C, okr. Nové Město n. 
Metují, 1944 ob. 

Meziříčí, o. v Č., okr. Tábor, 447 ob. 

z Meziříčí Valentin, lat. Mezericenus 
(1470 — 1540), č. humanista, bakalář univ. 
pražské, pozd. písař v Žatci. Spolupra- 
coval s Bohuši. Hasištejnským z Lob- 
kovic. 

Mezná, o. v Č., okr. Pelhřimov, 413 ob. 

Mezník Antonín, rytíř, JUDr. (1831 — 
1907), čes. politik a právník, dvoř. rada 
Nejv. Správn. soudu, říšský a zemský 
poslanec, vůdce nár. strany na Moravě. 
Sp.: Stručná nauka o směnkách (1864), 
Poslední zasedání stav. sněmu na Mo- 
ravě 1848 (1877). 

Mezní hodnota, velmi důležitý pojem 
v matematice. Máme-li vyjádřit % de- 
setinným číslem, můžeme tak udělati 
libovolnou aproximací: 0’3, 0*33, 0’333 
atd. Každé číslo v této řadě je větší než 
předcházející avšak menší než A; čím 
dále jdeme v řadě, tím je rozdíl mezi 
A a oním číslem menší. Píšeme někdy 
K = 0*3, kde tečka nad 3 značí, že číslo 3 
se opakuje. f2 můžeme vypočísti na libo- 
volný počet desetinných míst: 1*, 1*4, 1*41, 
1'414, 1‘4142 atd., avšak zde není žádné 
pravidelnosti. V obou případech blíží se 
členy řady, označme je ai, a 2 . . . an, ur- 
čitému číslu A (u nás %, 1/2 ) a píšeme 
lim an = A, čteme limes (což značí mez- 
il — *-oo 

ní hodnota an, když n roste do neko- 
nečna, je roven A. — Také spojitě pro- 
měnlivá veličina může se blížiti k určité 
, 3 

mezní hodnosti na př. y. Roste-li x 

4 -j- 

7 x 

zmenšuje se — , zmenšuje se celý jmeno- 


vatel zlomku a zlomek se zvětšuje, je 
však vždy menší než Píšeme: 

.. 3 3 

lim = = T*. 
x->~ 4 + 7 4 

X 

Mezní právo, souhrn právních pravi- 
del, podle kterých se určuje rozdělení 
dvou pozemků mezí a které stanoví 
směrnice pro vyřizování sporů mezi 
sousedy. Mez je buď přirozená (řeka, 
potok, stromy, zeď, silnice) nebo umělá 
(kolíky, hraniční kameny, t. zv. mezníky 
a sloupky). Nejčastějším dělením bývá 
drnem porostlý, 15—60 cm široký pruh 
země. Ten však při orání může lehce za- 
brati jeden ze sousedů a jest pak třeba 
podle katastrální mapy, uložené jako po- 
můcka pozemkové knihy u knihovního 
soudu, určití znovu přesnou rozdělující 
čáru. Spory se řešívaly podle obč. záko- 
na buď žalobou vlastnickou n. žalobou 
pro rušení držby. Novela obč. zák. z r. 
1915 zavedla pro smírné vyřešení těchto 
častých rozbrojů nesporné řízení o sta- 
novení mezí. Má-li sporná mez cenu více 
než Kč 100. — , může ta strana, která jest 
nespokojena s výsledkem nesporného ří- 
zení, nastoupiti normální soudní cestu 
v řízení sporném. Je-li cena nižší než 
Kč 100. — , je po provedeném nesporném 
řízení další spor vyloučen. 

Mezno, o. v. Č., okr. Sedlčany, 442 ob. 

Mezouň, o. v Č., okr. Hořovice, 480 čs. ob. 

Mezúza (hebr., veřeje), slovy 5. Mojžíš. 
6, 4 — 9, a 11, 13 — 21 popsaný pergamenový 
proužek na dveřích židovských obydlí. 


Mezzanin (Ital.), mezipatro, polopatro, 
mezi přízemím a prvním poschodím. 

Mezzo (it.), střední, poloviční, v hudbě 
na př. mezzoforte (mf) pol. silou, mezzo- 
piano (mp) polovičně, ne příliš slabě; 
mezza voce (m. v.) zpívá se jen polo- 
hlasně. 

Mezzofanti Giuseppe (1774 — 1849), ital. 
jazykozpytec, kněz, znatel mnoha jazy- 
ků; rozuměl prý 58 řečím a mluvil 12 ja- 
zyky. 

Mezzosoprán (it. mezzo soprano), žen- 
ský nebo chlapecký hlas mezi sopránem 
a altem. 

Mezzotinto (it.), Q* grafické umění. 


Mežov Vladimír Izmajlovič (1831 — 
1894), ruský bibliograf, úřed. petrohr. ve- 
řejné knihovny; vydal na 43 bibliogr. 
sbírek a spisů. 

Mežyhoršky] monastýr (klášter), 20 km 
od Kyjeva, býv. kozácký klášter, kam šli 
staří Záporo-žci před smrtí spasit svých 
duší. 

mg, zkr. miligramu. 

Mg, v chemii zn. hořčíku. 


M. g. 


75 


Micnm 


M. g., main gau-che (levá ruka), v hud- 
bě, hraj 1. rukou. 

Mg. Ph., magister pharmacie, lékárník 
(nyní PhMr.). 

Mhla velká a malá (něm.: Grosse a 
Kleine Miihl), levé přítoky Dunaje v Hor. 
Rak. Velká M., pramenící na Šumavě, 
52 km dlouhá, spojená s Vltavou Švar- 
cenberskou stokou. Malá M. n. Mhelka 
v délce toku 32 km, pramení u sv. To- 
máše na Šumavě a ústí u Haslachu. 

MiamI, jm. několika měst v USA., 
z nichž nejdůl. je M. na jihov. straně 
poloostr. Floridy, 69.754 ob.; zimní, eleg. 
lázeň, místo se subtropickou vegetací. 

Mia-otse (Miao), praob. str. Číny 
(Kvangtung, Kvangsi, Hunan), asi 1—2 
mil.; byli asi před 5000 roky z Hunanu 
Číňany vyhnáni do Sungu, kde nyní žijí 
jako rolníci a dobytkáři. 

Míarqyrit (leštěnec stříbrno-antimoni- 
tý), síroantimonitan stříbrný AgSbSa n. 
Ag 2 Sb 2 S 4 , důležitá ruda stříbrná s 37% 
stříbra; tvoří krátké jednoklonné sloup- 
ce, nachází se též celistvý a vrostlý, 
temně olověně šedý, s leskem mastným, 
neprůhledný, tv. 2. U Příbramě, na Slo- 
vensku, v Sasku, Mexiku atd. 

Miasma (z řec.), znečištění ve starším 
lékařství chorobné nakažliviny, tvořící 
se mimo lidské tělo (v zemi, ve vodě 
a vzduchu) a vyvolávající epidem. one- 
mocnění (malarie). 

Miassy, městečko na již. Uralu, na po- 
loviční cestě od Zlatoustu do Čeljabin- 
ska. Do M. vstoupil po zlatoustském pře- 
padení '(Q*) štábní vlak 1. čs. pluku; 
jemu na pomoc proti blížícím se bolše- 
vikům přispěly jednotlivé roty 2. pluku. 
1. VI. 1918 podnikli bolševici na M. útok; 
po celodenní bitvě byli však odraženi. 

Micara Clemens (* 1879), papež, diplo- 
mat, 1920 nuncius v Praze, později 
v Bruselu. 

Mi-caréme (frc.), lidová slavnost fran- 
couzská ve čtvrtek třetího týdnu postní- 
ho (m. = polovina postu), zvi. v Paříži 
hlučně slavená, spojená s volbou nej- 
krásnější dívky za vládkyni dne. 

Micella (lat.), 9* koloidní roztoky. 

Micič Ljubomir (* 1895), srbský básník- 
dadaista 

Micinski Tadeusz (1873—1918), pol. bás- 
ník-mystik. Sp.: V mroku gwiazd, Kniaž 
Patiomkin, Ksi^dz Faust a j. 

Mick František (1776—1830), kolorista 
v P r az e 

Micka Bedřich (1880—1921), č. básník 
(pseud. B. Akcim) a pošt. úř. v Praze. 

Micka Josef (* 1886), prof. tělocviku a 
odb. spisovatel. 


Mickiewicz Alexandr (1801 — 1871), bratr 
Adama M., pol. právník, prof. Licea 
Krzemienieckého. Sp.: Kurs prawa, En- 
cyklopedie prawa a j. 

Mickiewicz Adam (1798 — 1855), nejv. p. 
básník. Zprvu učitel v Kovně, kde napsal 
Dziady, 1824 vypovězen do Oděsy, 1825 
navštívil Krym (Sonety z Krymu), 1825 
odešel do Moskvy, kde se seznámil 
s Puškinem a napsal Konráda Wallen- 
roda. 1829 navštívil Goetha ve Výmaru, 
1831 Paříž. Pod vlivem revoluce napsal 
Knihy polského národa a polského 
poutnictva. 1836 vydal své mistrovské 
dílo, Pan Tadeusz. 1840 jmenován pro- 
fesorem slovanských literatur na Collěge 
de France; ale pro propagandu pol. 
messianismu pozbyl 1844 místa. Během 
krymské války cestoval na návrh franc. 
vlády po Turecku, kde měl tvořiti pol. 
legie. Zemřel v Cařihradě na choleru. 
Dziady přeložil Jar. Vrchlický, 'Pana 
Tadeusze El. Krásnohorská. 

Mickiewicz Wladysíaw, PhDr. (1838 — 
1926), syn předešl., p. spisovatel. Vydal 
korespondenci, životopis a sebrané spisy 
svého otce. Žil v Paříži. 

Mickievič Serg. Ivanovič (* 1869), rus. 
lékař, bolšev. organisátor, ředitel revo- 
lučního musea sovětského. Napsal řadu 
prací o dějinách revoluč. hnutí ruského 
a dějiny strany. 

Micková (Hložková) Karla (* 1882, 
t 18. III. 1925), č. op. pěvkyně, člen ope- 
ry Olomouckého divadla. 

Micmanice (Mitzmanns), o. na Mor., 
okr. Znojmo, 1079 ob. 

Micrococcus, rod jednoduchých, kulo- 
vitých bakterií, dělících se nepravidelně 
ve dvou na sobě kolmých směrech. M. 
gonorrhoae jest původcem kapavky, M. 
Satarrhalis zánětlivých pochodů, dýcha- 
cího ústrojí, M. pyogenes hnisavých po- 
chodů, M. intracellularis epidemického 
strnutí šíje, M. melitensis středozemské 
čili maltezánské horečky. Kvašení mléč- 
né způsobuje M. acidi lactici, kvašení 
močoviny M. ureae. Celkem neškodné 
jsou druhy vytvářející barvivo růžové 
M. roseus, modré M. cyaneus, žlutavé M. 
luteus, na starých vařených bramborech 
a moučných jídlech. M. phosphoreecens 
způsobuje světélkování masa. 

Microgaster o* lumčík. 

Microsphaera, Q* padlí. 

Microtus, O* hraboš. 

Mícu Samuil, pův. Klain (1745—1806), 
rumunský dějepisec. 

Micum, zkratka pro Mission Interalliée 
de Contróle des Usines et Mineš, trvala 
od 11. ledna 1923 do 16. srpna 1924. Prů- 
myslníci rurského území ujednali s ní 
smlouvu, podle níž výlohy za válku 


Micum 


76 


Midráš 


v Poruří byly převzaty touto zemí. 
Smlouva zrušena londýnskou úmluvou 
z r. 1924. 

Míč, kulovité náčiní dětských a spor- 
tovních her, známý již u starých Egyp- 
ťanů, fleků a Římanů, jako předmět 
k zábavě i v tělocviku. V pozdějším 
středověku stavěny zvláštní míčovny pro 
tyto hry. Podle rozmanitých her též růz- 
né velikosti míčů, malé pro tennis, hoc- 
key, cricket, croquet, polo, ping-pong 
a j. buď gumové pružněl, kožené plné, 
provazové, dřevěné oplétané, celuloido- 
vé a j.; větší m. pro kopanou, vodní 
polo, házenou a pod. Kožené s gumovou 
duší naplněnou zhušť. vzduchem, vele- 
míče velkých rozměrů, medicine ba^ a j. 

Míča Mikuláš Ondřej (1659—1729), č. 
varhaník v Třebíči, zakladat. č. varhan, 
rodu jaroměřického, z něhož vynikl hl.: 
M. Frant. Ant., pův. Václav (1694 — 1744), 
velký umělec a význ. hud. skladatel. 

Míčan Vladimír (* 1891), č. spisovatel 
a českobratrský ev. kazatel v Brně; red. 
čas. Světlo a pravda. Jeho spisy zabý- 
vají se hl. naší emigrací náboženskou. 

Mičátek Ludovít, JUDr. (1874—1928), 
vůdce Slováků v Jugoslávii, advokát 
v N. Sadě, předseda Čsl. svazu v N. Sa- 
dě. Za maď. režimu vystupoval jako ob- 
hájce v četných procesech proti slov. 
národovcům, jakož i v marmarošském 
procesu. 

Mičátek Vladimír (1871—1922), učitel 
a slov. spisovatel; zabýval se ponejvíce 
činností překladatelskou. 

Míček Eduard, PhDr. (* 1891), č. filo- 
log, od r. 1926 na stát. univ. texaské 
v Austinu, kde je prof. slovanských ja- 
zyků. Sp.: Duch amer. výchovy (1929), 
Vznik a vývoj hnutí šlonzáckého a ger- 
manisace školství na Těšínsku (1924). 

Míčov, o. v Č., okr. Čáslav, 666 čs. ob. 

Míčovna pražská v zahradě král. 
hradu pražského, ve slohu vlašské rene- 
sance ze XVI. stol. Za Josefa II. přemě- 
něna ve vojenské skladiště, loggie zazdě- 
ny, okna proražena, okrasy zničeny a 
uvnitř zřízena 2 patra. Hynula, až v po- 
sledních letech byla opět opravena a po- 
dle možnosti do původního stavu uvede- 
na. — Míčovny soukromé se nacházely 
též v Pražských městech, tak na Malé 
straně v Prokopově ul. 3, zřízená Pavlem 
Sutterem ze Sutterbachu. Druhá byla 
na Starém městě v ulici Vejvodově č. 6 
zřízena Vlachem Ringolinim. 

Mičnra Martin, JUDr. (* 1883 v Dlhém 
Poli, Slov.), slov. politik, předseda soud. 
tabule v Košicích, posl. str. lidové, býv. 
advokát a žurnalista; byl županem v ž. 
Tekovské: později v ž. Nitranské, v r. 


1920—22 ministrem s pl. mocí pro správu 
Slovenska. Znalec slov. administrativy. 

Midas, podle pověsti fryžský král; do- 
stal od Dionysa, poněvadž propustil Sí- 
lána, dar, aby proměnil vše, čeho se 
dotkl, ve zlato. Podle jiné pověsti mu 
dal Apollón oslí uši, protože ve zpěv- 
ním závodě boha s Panem přiřkl tomuto 
cenu. 

Middle (angl.), střední, prostřední 
druh; též middling. 

Middleboro, město v sev.-am. státě 
Massachusetts, (1920) 8453 ob., železné 
hutě. 

Middlesbrough, město v angl. hrab. 
Yorkshire. (North Riding), 133.600 ob.; 
v okolí ložiska železné rudy a kam. uhlí, 
ocelárny, výroba strojů, chemické to- 
várny. 

Middlesex, hrabství v polic, okrese 
londýnském, 602 km 2 s (1926) 1,329.630 ob. 
Hl. m. Brentford. 

Middleton Thomas (asi 1570—1627), 
angl. dramatik. 

Middleton George (* 1880), sev.-amer. 
dramatik, psal hry ze součas. života. 

Midhát Paša (1825—1884), tur. státník. 
Je zaklad, polit, strany Mladé Turecko. 
Jako správce sev. Bulharska provedl 
řadu reforem. Usiloval o turcifikaci celé 
říše v nac, duchu. Jako velký vezír při- 
nutil r. 1876 suit. Abdula Hamida k vy- 
hlášení konstituce. Napsal: La Turquie 
son passé, son avenir, 1878. — Lit.: E. 
Růffer: M. P., tragedie ze života Bul- 
harů pod tureckým jhem. 

Midi, Canal du, též Canal du Langue- 
doc, splavný průplav v jihozáp. Francii 
od Atlantického oceánu k Středozemní- 
mu moři. 

Midlnette (franc., polední děvče), žer- 
tovné pařížské označení pro pracovnice, 
jež si dělají známosti v době polední 
přestávky. 

Midján (ar. El-Midian), s.-z. pobřežní 
pruh Arábie při Rudém moři, od zálivu 
Akabského až k Vadi el-Hamd; náleží 
k Hedžasu. 

Midjanité, kočovný sev.-arabský kmen; 
napadali Israelity a byli Gideonem po- 
raženi. 

Midleton (midlťn) Wiliam Saint John 
Fremanthe Brodrick (* 1856), angl. poli- 
tik, 1903 — 05 státní sekretář pro Indii, 
1914 — 17 vůdce Unionistů v již. Irsku. 

Midola Giuseppe pseud. J. B. Pecky. 

Midráš (z hebr. daraš, zkoumati), hlu- 
boké vniknutí do ducha Písma, v širším 
významu zkoumání Písma. Místo, kde se 
dálo takové zkoumání, se jmenovalo 
Betha-midráš, v mnohých židovských 
obcích vysoká škola pro studium tal- 


Midráš 


77 


Mihalovič A. 


rnudu. Přeneseně druh sebraných spisu 
židovské literatury o výzkumu Písma. 

Midway Islands (midve-ailands), sjed- 
nocená skupina ostrovů s.-z. od Havaj- 
ských ostrovů (majetek USA). 

Mieczyslaw (Mieszko), polští vévodové 
a králové: 1. M. I. nebo Měšek Lam- 
bert I. (t 992), pol. kníže a zakladatel pol. 
státu. Jeho žena Doubravka byla dcerou 
českého knížete Boleslava I.; založil 
v Poznani první polské biskupstvíw — 
2. M. II. nebo Měšek Lambert II., syn 
Boleslava Chrabrého, vnuk předešlého 
(990—1034), od 1025 polský král, ztratil 
mírem r. 1030 Lužici, Červenou Rus a 
Moravu. — 3. M. III., Starý, třetí syn 
Boleslava III. Křivoústého (1131-1201). 
při dělení Polska 1139 dostal Velkopol- 
sko a po smrti bratra Boleslava IV. 
vládu v celém Polsku. Nepřítel šlechty. 

Miedzane, rozsocha v polských Vys. 
Tatrách, 2238 m vys. 

Miedziúski Bogusíav (* 1891), pol. poli- 
tik, legionář a pluk. gen. štábu, 1922 po- 
slanec Sejmu. Spoluredaktor Glosu 
Pravvdy; 1927 ministr pošt a telegrafu. 

Mielczarski Romuald (1871—1926), pol. 
družstevník a zaklad. Svazu spotřeb, 
družstev polských. 

Mielczynski Mateusz, hr. (* 1869), pol. 
politik, vůdce říšsko-něm. Poláků, člen 
něm. ř. sněmu. R. 1920 spolupracovník 
Korfantyho na H. Slezsku. 

Mierensdorf Hans (* 1882), něm. herec 
filmový. 

Miereveld Michiel Janszoon van (1567 
— 1641), nizoz., dvorní malíř; namaloval 
prý na 10.000 obrazů. 

Mieris, 1. Frans van, st. (1635 — 1681), 
nizoz. malíř, mistr v jemnosti malířské- 
ho podání. — 2. Willem van, syn a žák 
předešl. (1662—1747), malíř obrazů spo- 
lečnosti, mytologických. 

Mleroslawski Ludwik (1814 — 1878), pol. 
revolucionář, připravoval povstání v Pol- 
sku 1846, odsouzen k smrti v Berlíně 
1848, osvobozen, činil nové přípravy ku 
povstání. Z Paříže odešel na Sicílii, byl 
ve Švýcarsku, 1863 jmenován byl pol- 
skou národní vládou diktátorem, pod- 
lehl však Rusům a odešel do Paříže. 

Mies, Qi Stříbro, m. v Č. 

Mieses Jacques (* 1865), něm. šachový 
mistr; získal četné úspěchy v meziná- 
rodních utkáních. 

Mieszko, o* Mieczyslaw. 

Mifek Josef (* 1891), č. dram. spisov., 
redaktor a divad. kritik. V r. 1917 — 1919 
vydával a redigoval čas. Literární listy. 
Div. hry: Fidlovačka (1916), Za noci 
bouřlivé, Jidáš Iškariotský (1917), Vilma 
(1918), Všední příběh (1920). 

Migléc, o. na Slov., okr. Košice, 452 ob. 


Miglešov, o. na Slov., okr. Trebišov, 
422 čs. ob. 

Mignard Pierre (1612—1695), franc. ma- 
líř; žil od 1636 v Římě. 

Mignon (franc. mina), něžný, oblíbený, 
miláček. Ve franc. dějinách se tak jme- 
nují milci prostopášného krále Jindři- 
cha III. V knihtiskařství velikost písma 
7 typografických bodů. 

Mignonettes (fr.), jemné a něžné dám- 
ské potřeby (krajky, dopis, papír, nálep- 
ky) a j. 

Migrace (z lat.), obvyklé každoroční 
stěhování někt. ptactva. 

Migréna (z fr.), bolení hlavy, které se 
často objevuje bez vnější příčiny. Trpí 
na ni zvi. chudokrevné, nervosní osoby, 
jmenovitě ženy. Projevuje se zemdleno- 
stí, zíváním, závratí, nechutí, hučením 
v uších. Často běží o křeč, tedy o zúže- 
ní mozkových cév, proto pomáhají léky, 
kt. rozšiřují cévy (pyramidon, kofein aj. 

Migrenin, v lék. užívaná $měs antipi- 
rinu s koffeinem a kys. citrónovou proti 
bolestem hlavy. 

Miguel (migel) Dom Maria Evaristo 
(1802 — 1866), třetí syn krále Jana VI. 
portugalského, fanatický absolutista; 
převzal 1828 regentství, brzo se dal pro- 
volati králem a. pronásledoval prudce 
liberály. Uznán byl toliko papežem a 
Španělskem. R. 1834 se musel zříci trů- 
nu ve prospěch Donny Marie. 

Mlhaliovič Stevča (1804—1888), srbský 
politik, straník Obrenovičů, za kníž. Mi- 
loše jeho zástup, a min. předs. 1876—78. 

Mihajlovió Djordjo (1875—1919), srbský 
malíř, krajinář i portretista. Za války 
internován v Aradě. 

Mihajlovič Jelenko (* 1869), řed. seis- 
molog. ústavu v Bělehradě. Uveřejnil 
četné popul. články z astronomie a me- 
teorologie, jakož i cenné vědecké práce 
o zemětřeseních na Balkáně. 

Miha]lovič Jo van (* 1890), srbský ma- 
líř, hl. alegorických komposicí. 

Mihajlovič Ljubomir (* 1874), srbský 
diplomat, 1915—16 vyslanec v Cetyni, 
1917—1718 ve Washingtonu; r. 1925 zvo- 
len poslancem skupštiny za stranu de- 
mokratickou. 

Mihajlovič Milutin (* 1884), srbský 

malíř, maluje alegorie, portréty a též 
ikony. 

Mihaldžič Stevan (* 1861), pravosl. 

kněz, srbský nár. pracovník v Barani, 
člen církevního sněmu v Karlovci a na 
mírové konferenci v Paříži zástupce za 
jižní Uhry. Za svět. války internován. 
1920—23 poslancem skupštiny. 

Mihalovič Antun (* 1860), ban chorvat- 
ský 1917—1919. 


Mihaljevió V. 


78 


Michajlov M. L 


Mihaljevió Vičko, JUDr. (1861—1911), 
advokát ve Splitu, chorv. politik a nár. 
a hosp. pracovník dalmatský. Starosta 
města Splitu. 

Mihanovič Antun (1796—1861), chorv. 
básník; od 1836 rak. konsul v Bělehra- 
dě, pozd. v Bukurešti. Autor chorv. nár. 
hymny: Ljepa naša domovina; objevil 
r. 1843 t. zv. Zografský rukopis. Stoupe- 
nec hnutí ilyrského. 

Mihanovič R., Q* Frangeš Mihanovič 
Robert. 

Míhavý skotom (oční migréna), v zá- 
chvatech se dostavující míhání před oči- 
ma, postihující zpravidla polovinu obzo- 
ru, spojené většinou s bolestí hlavy po 
jedné straně buď před n. po záchvatu. 
Jde asi o křeč cev v týlním laloku moz- 
kovém, způsobující pak poruchu zrako- 
vých drah. 

Mihičič Milica (1864), sl. chorv. hereč- 
ka, vynik. hl. v severských a ruských 
dramatech svým realist. pojetím; člen 
chorv. Nár. divadla od 1890. 

Mihnla (okatice), o* Petromyzon. 

Mícha (lat. medulla spinalis), prodlou- 
žení mozku, tvořící s tímto ústřední nerv- 
stvo, u obratlovců uzavřené v kanálu pá- 
teřním. Jsouc na průřezu přibližně vej- 
čitá, zduřuje v krajině krční a bederní; 
směrem dolů zužuje se v t. zv. filum ter- 
minále n. rozštěpuje se ještě v páteřním 
kanále v četná vlákna (cauda equina). 
Uvnitř m. uloženy jsou gangliové buňky 
a tvoří na průřezu motýlovitý obrazec se 
4 rohy (šedá hmota), z nichž vycházejí 
spinální (míšní) nervy. Kůru tvoří svět- 
lejší vlákna nervová (t. zv. bílá hmota). 
Uprostřed m. je malá podélná dutina 
(centrální kanál). U člověka tvoří m. tu- 
hý provazec, tlouštky asi malíku, přechá- 
zející nahoře do mozku, dole končící ve 
výši 1. obratle bederního. Na jejím po- 
vrchu probíhá 6 brázd, kt. dělí bílou hmo- 
tu v t. zv. provazce. Kryta je, stejně jako 
mozek, 3 plenami: tvrdou (důra mater 
spinalis), pavučinovou (arachnoidea sp.) 
a měkkou (pia mater sp.); první je zevně, 
poslední leží na povrchu m. Spinální 
(míšní) nervy, z m. vycházející, mají 2 
kořeny, zadní sensitivní a přední moto- 
rický. Vlákna těchto probíhají ke svalům 
a sdělují jim popudy k činnosti; vlákna 
kořenů sensiiivních vedou k m. popudy 
zevní. První představují tedy dráhy do- 
středivé, druhé odstředivé. Oba kořeny 
spojují se v t. zv. smíšený nerv spinální 
(motoricko-sensitivní), když před tím sen- 
sitivní zduřel v malé ganglion míšní. Od- 
tud probíhají obojí vlákna společně až do 
příslušné inervační oblasti a teprve tam 
se oddělí nervy motorické od sensitivních. 
Člověk má 31 pár míšních nervů. — Chi- 


rurgie míchy, oper. otevření páteřní- 
ho kanálu, obnažení chorob, ložiska a od- 
stranění příčiny (nádory, cizí tělesa, bu- 
jení kostní tkáně, kostěné úlomky, vy- 
prázdnění hlíz a pod.), při obrnách míchy 
z tlaku, zvi. následkem poranění a chorob 
páteře, cizích těles (střely, úlomky kostí), 
konečně při nádorech páteře a jejích plen. 
Ch. m. se nyní velmi rozvinula, ježto po- 
mocí t. zv. myelo- a perimyelografie lze 
zjistiti sídlo choroby. 

Míchačka, O* secí stroje. 

Michael Attaliates (1020 — 1080), byz. 
právník a dějepisec; napsal dějiny své 
doby (1034—79). 

Michael (M. Cerularius), patriarcha ca- 
řihradský (1043—58), provedl svým spo- 
rem s papežem Lvem IX. odloučení církve 
vých. od římské (1054). 

Michaelis Georg, JUDr. (* 1857), n. stát- 
ník, v. r. 1917 státní komisař pro výživu 
lidu, potom říšský kancléř; 1918 — 19 pre- 
sident v Pomořanech. Ve světové válce 
marně hleděl mírovou resoluci sjednotiti 
s válečnými cíly, uspokojujícími přáni 
národů. 

Michaelis Sophus August ( # 1865), dán- 
ský básník, vydavatel časopisu Kunst; po 
vzoru Brandesově p6al lyrické básně, ro- 
mány a dramata. (Revoluční svatba, hra- 
ná i u nás). 

Michaelis-Stangeland Karin, roz. Bech- 
Brdndum (* 1872), dánská spisovatelka; 
píše romány se sociálními problémy, 
zvláště o ženské otázce a manželství (Ne- 
bezpečné stáří, Dítě a j.). Četné překlady 
do češtiny. 

Michajil (f 898), první metropolita vše- 
ruský, a šiřitel křest, víry na Rusi. 

Michajil Fedorovič (1596—1645), první 
car z rodu Romanova (od 1613). Nešťastně 
válčil se Švédy i s Poláky. 

Michajil Alexandrovič (1878 — 1918), rus- 
ký velkokníže, syn Alexandra III. a 1889 
— 1909 carevič. Zavražděn bolševiky 
v Permu. 

Michajilov Aleksandr Dmitrijevič (1855 
— 1884), rus. revolucionář a organisátor. 
Zemřel v Petropavlovské pevnosti. 

Michajilov Andrin Fedorovič (* 1853 — 
1929), rus. revolucionář; za účast při za- 
bití Mezencova 1878 odsouzen k smrti, 
trest mu změněn na 201 etý žalář. 

Michajilov Lev Michajlovič (Politikus) 
(1872 — 1928), rus. bolševik; přispíval do 
mnoha listů bolšev., zvláště o otázkách 
mezinárodní politiky. 

Michajlov Mich. Illarionovič (1829— 
1865), rus. básník a překl. Longfellova, 
Byrona, Goethea, Heinea a j. 1861 za pro- 
klamaci K molodomu pokoleniju (spolu 
s N. V. Šelgunovem), vypovězen na Si- 
biř, kde též zemřel. 


Michajlov N. 


79 


Michal 


Michajlov Nikola (* 1876 v Šuměnu), 
bulh. malíř. Vynikl v cizině (Německu 
a Americe) jako portretista. Maluje po- 
dobizny v plain-airu a vytvořil bohatou 
galerii oficiálních portrétů, tvořených 
pod vlivem starých mistrů. 

Michajlov Paněo (*1897), bulh. spis. 
Velmi slibný talent. Dotýká se často so- 
ciálních strun, hlavně, se však zabývá 
otázkou styku obou pohlaví. Vydal 
knihy: Prazdnika na paraklisa (1922), 
Pod zemjata (1924), Bolgarski noveli 
1925), Izpoved (1926), Malki razkazi 
1927), Červenijat karamfil (1928). 

Michajlov Stojan (1860-1914), bulh. 
oper. pěvec a organisátor bulh. opery. 

Michajlovski Nikola St. (1818—1892), 
bulh. spisov. a nár. pracovník. Je zaklad, 
trnovské literární i pravopisné školy. 
Zúčastnil se bojů za církevní osamostat- 
nění. Překládal hojně z franc. i z řečtiny. 
Přispíval hlavně do cařihrad. bulh. ča- 
sopisů a listů. Psal také verše. 

Michajlovski Stojan (1856 — 1927), bulh. 
básník a mysliteli, satyrik a pesimista, 
pohlížející na svět očima přísného mo- 
ralisty a filosofa. Svým prvním dílem 
básnickým Euthanasia (1878) uvítal smrt 
jako dobrodince, přinášejícího mír niče- 
ním života. V Poema na zloto (1889) po- 
jímá zlo jako základní prvek lidské pod- 
staty. Dramatem Kadrilat na smerta 
vysmívá se manželství. Mravní ubohost 
bičuje ve svých Iztočni legendi (1904). 
Vedle toho vydal ještě samostatně: No- 
vissima verba (1889, 1890), Satiry (1893), 
Kniga bez zaglavie (1893), Kniga za bal- 
garskija národ (1893), Dnes čuk utře 
nakovalňa (1904), Probuda i vozchod 
(1902) a j. Na obranu bulharství Make- 
donie napsal franc. Zizanie Slavě (1902) 
a Pro Macedonia (1902). Na jevišti sofij. 
Nár. divadla mělo v r. 1922 velký úspěch 
jeho drama Koga bogovete se smejat. 
Pozoruhodné jsou také jeho dialogy Ot 
razvala kam provala, To čilaťt, Božest- 
ven razmimik a j. filosofické úvahy: 
Po prekija drum. Jednotlivé básně, stu- 
die a úvahy jsou vydávány souborně od 
r. 1918. V 1. 1895—99 byl řádným docen- 
tem všeobec. dějin literatury na sofijské 
universitě. Je v bulhar. literatuře mimo- 
řádným zjevem. První v bulh. poesii 
zkoumal problémy lidského bytí, zla, 
smrti, účelnosti života a pod. 

Michajlovskij-Danilevskij Aleks. Iva- 
novič (1790—1848), rus. gener. a dějepisec. 
Jako pobočník Aleksandra I. na vídeň- 
ském kongresu, 1828 — 29 ve válce s Tur- 
ky, 1831 účasten potlačení polského po- 
vstání, od 1835 senátorem. Sebr. spisy 
1849—50 v sedmi svazcích. 


Miohajlovskij Nikolaj Georg (1852 — 
1906), rus. spisov., známý pod pseud. N. 
Garin, vynik. želez, inž., působil též při 
stavbě sibiřské dráhy. Autor autobio- 
grafických románů a povídek z dětské- 
ho ovzduší, v nichž projevil jemnou zna- 
lost dětské psychologie. 

Michajlovski] Nikolaj Konstantinovič 
(1842 — 1904), rus. novinář, vynikající li- 
terární kritik, vlastenec, stoupenec po- 
sitivismu. Od 1869 redigoval, od 1877 
spoluvydával Otěčestvennyja zapiski; 
1895 založil s Korolenkem měsíčník Rus- 
skoje bogatetvo. 

Michal, jméno četných byzant. císařů: 
M. I. (f 843 v klášteře), zeť cis. Nikefora, 
svojí voj. neschopností popudil proti 
sobě vojsko. — 2. M. II., Koktavý (f 829), 
vynikl voj. schopnostmi, porazil v Malé 
Asii usurpátora Tomáše. — 3. M. III., 
Opilec (f 867), poslal Slovanům věro- 
zvěsty Cyrila a Methoděje. — 4. M. IV., 
Paflagonský (f 1041), vládl 1034 — 41, po- 
tlačil povstání Bulharů. — 5. M. VII., 
Parapinake9 (Vydřiduch), vládl 1071 — 78, 
věnoval se více vědě, zřekl se 1078 trůnu 
a stal se duchovním. — 6. M. VIII., Pa- 
leiologos (1224—1282), odrazil útoky Be- 
nátčamů, zničil cis. latinské a obnovil říši 
byzantskou. — 7. M. IX., Paleiologos 
(1295 — 1320), vnuk předešlého, spolu- 
vládce Andronika II. — Knížata a krá- 
lové: 1. M. Udatný (Mihail Biteazul), 
kníže valašský od 1593 — 1601, porazil 
spolu se Zikmundem Báthorim Turky; 
po smrti Zikm. B. stal se místodrž. cis. 
Rudolfa II. v Sedmihradsku; později 
z návodu gen. Bašty zavražd. 2. M. Fe- 
dorovič (1596 — 1645), ruský car, zakl. dy- 
nastie Romanovců; upevnil pořádek 
uvnitř říše, boj. proti Švédům a Polá- 
kům. 3. M. Tomáš Korybut Wišniowiecki 
(1638 — 1673), král polský; za něho vzbou- 
řili se Kozáci a hledali podpory u Ta- 
tarů a Turků; mírem bučačským odst. 
Turkům Podolsko a Ukrajinu. 4. M., 
korunní princ rumunský (* 1921), syn 
kr. Karola, 1927 regentskou radou pro- 
volán králem rumunským, po návratu 
svého otce (1930) odstoupil a jmenován 
následníkem. 5. Mihajlo Obrenovič, kní- 
že srbský (1823 — 1868), 1839 prohlášen 
knížetem, přátelstvím k Rusku vzbudil 
povstání, uprchl, ale 1858 se s otcem Mi- 
lošem vrátil a 1860 nastoupil po něm na 
trůn. 6. M. Petrovič Njegoš (* 1908), syn 
černohor. prince Mirka, po úmrtí krále 
Nikoly prohlášen černohor. králem, ale 
trůnu vůbec nenastoupil. 

Michal, kř. jm.; M. archanděl, kníže 
andělů, vítěz nad ďáblem; sv. 29. září. 

Michal, pseud. J. V. J. Michla. 


Micha! Starý 


80 


Míchelangelo B. 


Michal Stalý (f 1501), českobratrský 
kněz, zvolený 1467 biskupem, jako pří 
vrženec br. Řehoře vězněn. Sp.: Psaní 
proti artikulům (1499). 

Michal Jan (1818—1861), voj. kněz a 
č. humor, básník. (Pseud. Jan z Klopot.) 

Michal Vojtěch (1900), č. malíř, žák 
Švabinského. Vyniká v grafice. 

Michalakopulos Andreas (* 1873), řec- 
ký politik, přívrženec Venizelův, advo- 
kát v Athénách. Byl několikráte mini- 
strem a 1924 — 25 min. předs. 

Michalany (Mihályi), ob. na Slov., okr. 
Trebišov, 836 ob. (430 čs.). 

Michalany nad Torysou, o. na Slov., 
okr. Sabinov, 668 čs. ob. 

Michalčev Dimitr ( # 1880), bulh. filosof. 
Od r. 1920 je řád. prof. systematické fi- 
losofie na sof. univ. V 1. 1923-27 byl vy- 
slancem v Praze. Vydal větší věd. díla: 
Philosophische Studien, Leipzig, 1909, 
Forma i otnošenie, 1914, O slovanském 
sjednocení, Praha, 1926, Logika, Sofie, 
1928, Die Philosophie am Scheidewege a 
Die soziale Selbsttáuschung ais Kern der 
materialist. Geschichtsauffassung, 1928. 
Rediguje čas. Filosofičeski preglad. 

Michalec Martin (1504 — 1547), č. boho- 
slovec a biskup Jednoty bratrské. Vy- 
jednával o spolupráci s Lutherem a Me- 
lanch tonem (1533). Byl i liter, činným. 

Michálek Mořic (‘ 1871 v Chrudimi), 
prof., zem. insp. zeměď. škol v Čechách, 
průkop, zeměd. pokroku, reorgan. zeměd. 
škol. Vyd. čas. „Obzor hospodářský 11 . 

Michalko Pavel (+ 1825), slov. buditel, 
učitel v Piliši u Pešti. Vydával popul. 
vzděl. knihy. 

Michálkovice, ms. ve Slez., okr. Frý- 
dek, 5895 ob. (4320 čs.). 

Michaikowice, vesnice v Horním Slez- 
sku, od 1922 polská. 7371 ob. 

Michalok, o. na Slov., okr. Vranov 
nad TopTou, 624 ob. (367 čs.). 

Michalov Ivan, MUDr. (* 1855), bulh. 
lékař a odbor. spis. Vystudoval gymn. 
v Praze. Na sof. Vysoké škole a později 
na univ. přednášel soudní lékařství. 
Spoluredig. čas. Medicinski pregled. 

Michalovce, okr. m. na Slov., 8864 ob. 
(4000 čs.). Posádk. velit 24. pěší brigády, 
div. prov. sklad 12, I.,~III. a náhr. pra- 
por ppi. 20, doplň. okr. velit., čet. odděl., 
sl. reál. gymn., elektr. a parní mlýn, 
pivovar. Obch. centrum zemědělských 
produktů. 

z Michalovic Bohuš (f 1621), místo- 
kancléř a za č. povstání direktor. Popra- 
ven na Staroměst. nám. a jeho statky 
zkonfiskovány. 

Michalovice, zříceniny hradu nedale- 
ko Ml. Boleslavě, na pr. břehu Jizery se 
šikmou věží (Putna). Vystavěn pány 


z M. poč. XIV. st, zničen Husity, obno- 
ven později Lobkovici, ale pak zpustl 
úplně. 

Michalovic, pseud. Fl. Štolby. 

Michalovy Hory (Michelsberg), m. 
v Č., okr. Planá u Mar. Lázní, 769 ob. 

Michalowski Piotr (1802-1855), polský 
malíř a zakladatel Zakladu dobrocz. švv. 
Józefa v Krakově. 

Michalski Jerzy (* 1870), p. národo- 
hospodář, řed. Zemské banky a později 
prof. univ. varšavské, od 1922 poslanec 
Sejmu, 1921 — 22 ministr financí. Sp.: 
Prawo ubogich (1904), Traktat pokojowy 
v St. Germain a obciQženie Polski (1920). 

Michalski Stanislaw Franciszek (ps. 
Iwieňski, • 1881), polský spisovatel a 
sanskritolog. 

Michaud Joseph Francois (1767— 
1839), franc. historik, člen Akademie; 
royaíista. 

Micheáš (hebr. Michájáhu), starozák. 
prorok hebr. za králů Jothama, Achaza 
a hl. Ezechiáše; předpovídal záhuhu ří- 
še judské i israel. zajetí babyl. a pří- 
chod Messiáše. Prorocká kniha o 7 kap 
Na rozdíl od proroka téhož jména zván 
podle svého rodiště Morasthiton. 

Michejda Jan (1855 — 1927), pol. posla- 
nec v rak. Slezsku na sněmu i na říš. 
radě. Vedl po převratu protičeskou agi- 
taci na Téšínsku. 

Michejev Vasilij Michajlovič (1859— 
1908), ruský spis. povídek, hl. ze Sibiře. 

Michel André (* 1853), franc. uměl. 
kritik, konservátor musea v Louvre a 
prof. na Collěge de France. 

Michel Clémence Louis (1833 — 1905), 
fr. komunistka, zvaná rudá panna pa- 
řížské komuny 1871, po jejímž pádu de- 
portována do Nové Kaledonie. Vrátila 
se po všeobecné amnestii 1880 do Fran- 
cie, připojila se k aktiv, anarchistům, 
pro pobuřování několikráte vězněna. 
1890 internována v blázinci. Psala ro- 
mány, povídky, dramata, memoiry, 
historické spisy. 

Michel Josef (* 1816 v Halleringen), 
kolorista v Praze. 

Michel Josef (* 1817 v Židovicích), ka- 
menotiskař v Praze. 

Mlchelangelo Buonarotti (1475 — 1564), 
it. sochař, malíř, básník a architekt, nej- 
dříve žák Dom. Ghirlandaja; sochařem 
Bert. di Giovanni, správcem antických 
sbírek medicejských v San Marcu, byl 
uveden do kruhu Lorenza Magnifica. 
Tenkrát vznikly jeho prvotiny: reliefy 
Boje s Kentaury a Madonna na scho- 
dech (ve Florencii), pak ve Florencii 
Spící Cupido, 1496 v Římě mramorová 
socha opilého Baccha, 1497 — 1500 Pietá 


Meteorologické přístroje, 




Barograf. 


Assman-Fuessův termograf. 







Mikroskop. 



Mikroskop. 


!luyj?enaúv okular. 



Štěrbinový ultramikroskop pro kolloidy. 


Michelangelo B. 


81 


Michl V. 


v chrámu sv. Petra a j. Kolem 1500 se vrá- 
til do Florencie a vytvořil m. j. kolosál- 
ní sochu mladistvého Davida (nyní Aka- 
demii). Papež Julius II. mu svěřil zho- 
tovení svého náhrobku (1506); přeru- 
šiv práci, vytvořil kolosální sochu sedí- 
cího papeže před chrámem San Petro- 
nio v Bologni (v bronzu). 1508 — 12 pro- 
vedl v Římě pro Julia II. fresky na stro- 
pě Sixtinské kaple. Od 1520 pracoval na 
stavbě a výzdobě medicejské náhrobní 
kaple v San Lorenzo, na níž s přeruše- 
ním byl zaměstnán do 1534. 1529 vytvo- 
řil pro ferrarského vévodu obraz Ledy 
s labutí (záchov, jen v kopiích). 1534 
v Římě pro Klementa VII. do 1541 obrov- 
skou fresku Posledního soudu na oltářní 
stěně Sixtinské kaple. 1542 — 50 tvořil 
fresky v Capella Paolina ve Vatikáně, 
současně vznikly části Juliova hrobu 
(socha Mojžíšova) a posléze poslední je- 
ho sochařské výtvory, skupiny oplaká- 
vání Krista v dómu ve Florencii a v Pa- 
lazzo Rondanini v Římě. Od r. 1547 ří- 
dil stavbu svatopetrského chrámu. Zá- 
roveň ho zaměstnávaly i jiné stavby 
v Římě (chrám Santa Maria degli Ange- 
li, Palazzo Farnese a j.). Michelangelův 
styl nevyznačuje, jako^ díla antická, ti- 
chá velikost a vznešenost, ale zdržova- 
ná síla a vášeň. K tomu připojuje M. 
absolutně plastickou řeč tvarů, jež uka- 
zuje neslýchanou jistotu v podání ana- 
tomických forem. Všechno umění mi- 
strovo projevují fresky v Sixtinské 
kapli, v nichž neobyčejná síla sevření 
všech výrazových možností je vystup- 
ňována v jeden pohyb. .Tako básník pro- 
slul M. svými těžkomyslnými sonety. 

Micheler Joseph Alfred (* 1861), gen. 
fr., v dubnu 1916 vel. X. arm., již vedl 
v bitvě na Sommě; 1917 vel. stř. skupiny 
anmád (V., VI., X.); nesouhlase s Nivel- 
leovou ofensivou, kterou jeho skupina 
měla provésti, vyslovil se 6. IV. proti ní 
na vál. radě, svolané pres. rep. Pak vel. 
V. arm.; po válce do výslužby. 

Michelot Jules (1798—1874), fr. dějepi- 
sec, od 1838 člen Akademie a profesor na 
Collěge de France. Proti pragmatickému 
stanovisku Guizotovu, jehož byl na Sor- 
bonně pomocníkem, je stoupencem polo- 
filosofického, polonaturalistického, vždy 
tendenčního směru. 

Michelia L., dřevnatý rod Magnoliaceí 
se žlutými kvéty a celokrajnými listy; 
asi 13 druhů v tropické Asii, na Hima- 
lájí a v Číně. M. champaca L., na Jávě, 
ve všech téměř tropických krajinách. 
Z čerstvých ikvětů se destiluje vonný 
olej Cananga. 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


Michelozzi (Michelozzo di Bartolom- 
meo, 1391—1472), ital. stavitel a sochař; 
vystavěl ve Florencii palác Riccardi, 
kříž. chodby v klášteře San Marco a j. 

Michels Robert, PhDr. (* 1876), it. so- 
ciolog, prof. univ. v Turíně, pozd. v Ba- 
sileji. Věnuje se hl. sociol. politické, což 
jej přivedlo nejprve k syndikalismu, 
později k fašismu, jehož je nadšeným 
obhájcem vědeckým. 

Michelsen Peter Christian Hersleb 
(1857—1925), norský státník, od r. 1905 
minist. předseda; řídil zvolení dánského 
prince Karla za norského krále (Haakon 
VII.) a byl jeho prvním ministerským 
předsedou. 

Michelson Albert (1853—1931), znám. 
sev.-amer. fysik, zakladatel chicagské 
university. Zabýval se hl. problémem 
měření rychlosti světla. Vyznamenán ce- 
nou Nobelovu za fysiku r. 1907. 

Michigan (zkr. Mich., mišigen), stát 
v USA., 150.162 km 2 , (1926) 4,395.651 ob., 
sestává ze dvou poloostrovů. Dolní M. je 
mezi jezerem M-ským a Hurónským, je 
úrodný a zalesněný, Horní M. mezi jez. 
M-ským a Hořejším, je hornatý. Klima 
vlivem jezer je mírné. V těžbě mědi byl 
M. na prvním místě na světě; v těžbě 
soli je na prvním místě v USA. V prů- 
myslu je význačná výroba aut (Ferdovy 
závody v Detroitu). M. se dělí na 83 
counties. III. m. je Lansing, největší De- 
troit. 

Michigan City, m. v sev.-am. státě Mi- 
chigan, (1920) 19.457 ob. 

Michiganské jezero, druhé nejv. z ka- 
nadských jezer, 5G0 km dl, až 263 m hl., 
plochy 58.140 km 2 . 

Michl František, MUDr. (1850-1900), 
č. lékař, znamenitý chirurg, přednosta 
chir. odd. univ. polikliniky a univ. prof. 
Zakladatel č. dětské nemocnice v Praze. 
Četné spisy odborné. 

Michl František ( 4 1891), č. malíř a 
grafik, žák Preislerův. Chodské motivy. 

Michl Jos. V. Justin (1810-1862), čes. 
spisovatel-buditel, linguista slovanský, 
pokračovatel J. Jungmanna; byl kně- 
zem-piaristou, vystoupil z řádu i církve 
řím.-katol., po léta vesnickým učitelem 
v Brezinkách u Poličky. R. 1839 vydal 
Ouplný liter, letopis, čili obraz sloves- 
nosti Slovanů nářečí českého v Čechách, 
na Moravě a v Uhrách, pak Přehled 
liter. Slovanů, Pravopis illyrský, Sou- 
stavu jaz. čes., Květy poličských škol a 
j. Zemřel v bídě po strastném životě, 
který vypsala T. Nováková (Drašar). 

Michl Viktor, MUDr. (1865—1927), 
zdrav, rada ve Stříbře, něm. radik. po- 
slanec na radě říšské. 


6 


Michl V. 


82 


Mikeš Fr. O. 


Michl Vilém (* 1869), tov. ve Slaném, 
první výrobce kol v Čechách, propagátor 
motocykl, sportu. 

Michle, o. v Č., část hl. m. Praha XIV., 
9172 ob. (9051 čs.). 

Michna Jan (* 1876), č. malíř a učitel 
kreslení. 

Michna z Otradovic Adam (1600— 
1676), měšťan a obchodník v Jindřichově 
Hradci, varhaník a hud. skladatel cír- 
kevní. Některé jeho písně zachovaly se 
dosud (Chtíc, aby spal). 

Michna z Vacínova Pavel (t 1632), 
přísný katolík, cis. mí sto držící; po bitvě 
na Bílé hoře nahromadil z konfiskovaných 
statků velké jmění. 

Michna z Vacínova Emanuel (1772 — 
1827), prof. ekonomie na pražské univer- 
sitě. Jeho syn Jan Bedřich (1804 — 1872) 
byl krajským hejtmanem v Hradci Král. 
a jímž vymřel tento rok. — Michnův Palác 
v Praze restaurován v 1. 1921 — 24 arch. 
Fr. Krásným na Tyršův dům. 

Michoacán, stát v Mexiku, 60.000 km 3 
s 939.800 ob. Velké doly na stříbro a měď. 
Hl. m. Morelia. 

Michon Jean Hippolyte (1806—1881), 
fr. kazatel, zakladatel grafologie. 

Michov Atanas (* 1880), bulh. malíř, 
žák Jar. Věšína. Je především krajiná- 
řem a vedle Petrova je vlastním tvůr- 
cem bulharské krajiny. 

Mijalkovič Sava (1864^1026), srbský 
spisovatel a překladatel; pošt. úředník a 
odb. učitel. Přel. m. j. Světlé Hubičku. 

Mijares (michares), Millares, pobřežní 
řeka ve vých. Španělsku, 145 km dlouhá. 

Mijask. horn. místo na stř. Urálu, od- 
kud vyjíždí magistrála (Q*). Rýžování 
zlata. 

Mijatev Krstju, Dr. (* 1892), bulh. cirk. 
archeolog. Přednáší na sof. univ. (boho- 
slovecká fakulta) církevní archeologii a 
křesť. umění. V Nár. archeolog, museu 
v Sofii řídí středověké oddělení. 

Mijatovič Čedomilj (* 1842), srb. stát- 
ník a spisovatel, stoupenec krále Milana 
a prof. nár. hosp. na vys. škole v Běle- 
hradě. Byl několikráte ministrem, uza- 
vřel 1881 tajnou smlouvu s Rak.-Uh. a 
zastupoval Srbsko na mír. konferencích 
v Bukurešti (1889) a v Haagu (1899). 
Z jeho prací nejznám. Despot Gjurad 
Brankovič. 

Mijič Karlo (* 1887), jihoslov. malíř a 
grafik, profesor v Sarajevě. 

Mijl (hol., meil), míle, v sev. Holand- 
sku = 5565.18, v j. Holandsku = 5858,02 
m; později označení pro kilometr. 

Mijuškovié Dragiša, JUDr. (1859 — 
1903), srbský právník, prof. slov. práva 


na univ. bělehradské, člen srbského ka- 
sačního soudu a státní rady. 

Mijuškovié Lazar (* 1867), černohorský 
státník, min. předseda a odpůrce jihosl. 
sjednocení. Emigroval do Francie. 

Mijuškovié Marko (* 1875), profesor, 
černohor. politik, ministr financí a pc?d. 
zahraničí. Předseda černohorské feder. 
strany. Emigroval do ciziny. 

Mik František (* 1873), okr. šk. insp. 
v min. škol. a nár. osvěty, Č. pedagogický 
spisovatel; rediguje čas. Školská sprá- 
va. Sp.: Republikánský správce školy, 
díl I. a II. 1926, díl III. 1927. Republ. 
učitel a správa školy, díl I. 1928. Přetě- 
žování žactva škol nár., 1928. Učebnice, 
1927. Kreslení na školách obec. a měšť., 
1929. 

Mika, operace pohlavních ústrojů. 

Mika Géza H., slov.-amer. adv., řečník, 
vynikající revol. pracovník a publicista 
v Bridgeportě. Za války řídil s dr. Per- 
glerem Slav. Pressbureau v New Yorku 

Mika Josef (* 1851), Č. kat. spisovatel a 
farář v Choustníku. 

Mikádo, titul japonského císaře, u Ja- 
ponců používaný jen v básnické mluvě. 

Mikan Josef Gottfried (1742—1814), č. 
něm. botanik, zakladatel smíchovské bo- 
tanické zahrady a univ. prof. v Praze. 
Známý lidumil. Jeho syn Johann Chri- 
stian (1769 — 1844), botanik a cestovatel 
v Brasilii. 

Mikan Milan, Ing., Dr. (* 1892 v Čá- 
slavi), č. matematik, od r. 1915 prof. na 
různých stř. školách a asistent na tech- 
nice v Praze. Odb. spisovatel. 

Mikania, rod složnokvětých; asi 150 
druhů, zvi. v Brasilii, na př. M. scadens 
(letní břečťan), popínavá rostlina se žlu- 
tými květy ve všech teplejších kraji- 
nách. 

Mikanová Eliška, o* Urbanová-Mika- 
nová E. 

Mikelka Emil (* 1894), č. klav. virtuos 
a hud. pedagog v Plzni. 

Mikelka Jan (1890 — 1926), č. malíř. 

Mikenda Antonín (1851—1911), č. klas. 
filolog, gymn. prof. v Praze. Vydával 
lat. klasiky s č. komentáři. 

Mikeš Adolf (‘ 7. XII. 1864 v Hradci 
Král., f 26. V. 1929 v Praze), čes. klavírní 
virtuos a hud. pedagog, prof. mistrovské 
školy státní konservatoře v Praze 1920 
2928 

Mikeš František Otakar {* 1836), maj. 
obch. školy a č. publicista. Redigoval 
1862—63 Osvětu. Sp.: Pravopis a mluv- 
nice jazyka českého (1866), Mluvnice 
ruského jazyka (1867), Účetnictví jedno- 
duché a dvojité (1879) a j. 


Mikěšin M. O, 


83 


Mikroiotografie 


Mikěšin Míchají Osipovič (1836 — 1896), 
ruský sochař a malíř. Projektoval četné 
pomníky v ruských městech (car. Kate- 
řiny II. v Leningradě). 

Miketta Karel, ThDr. (1872 — 1922), prol. 
na biskup, semináři ve Vidnavě a cirk. 
spisovatel. 

Mikhaěl Éphraim (1866—1890), franc. 
básník. Napsal sbírku: L’automne (1887). 
Po jeho smrti vydal souborně jeho ver- 
še i prósu, Lemerre 1890. Do češt. překl. 
Vrchlický (Moderní básníci francouzští) 
a K. Čapek. 

Mikkelsen Einar (* 1880), dánský po- 
lární badatel. 

Mikkola Jooseppi Julius (* 1866), fin. 
slavista, prof. slavistiky na univ. v Hel- 
sinkách. Přednášel též v Praze a pra- 
cuje na utužení kult. styků českoslov.- 
finských. 

Miklas Wilhelm (* 1872), spolk. presi- 
dent republiky rakouské, řed. gymnasia 
v Hornu, od r. 1911 zemským a říšským 
poslancem za stranu křest, soe., předse- 
da Nár. rady rakouské. 

Miklaszewski Boleslaw, Ing. (* 1871), 
ředitel Vyšší obchod, školy ve Varšavě, 
1924 min. Školství. 

Miklaszewski Jan (1874). první šéf les- 
nictva v Polsce a lesnický spisovatel. 

Miklaševski] Alexandr Nikolajevič 
(1864—1911), rus. nár. hospodář, univ. 
profesor v Jurjevě. 

Miklavec Petar (1869—1918), slovinský 
rolník a spisovatel-samouk (pseud. Po- 
dravski). Vyd. Spisje (1886). 

Miklošió (Miklosich) František, JUDr. 
(1813—1891), slovinský slavista, univ. 
prof. ve Vídni, neúnavný badatel velké- 
ho kritického nadání, od 1861 člen pan- 
ské sněmovny; zkoumal jazykově vzta- 
hy Slovanů k sousedům, vydával slo- 
vanské památky literární. Nejdůležitějši 
z jeho děl jsou: Srovnávací mluvnice 

slovanských řečí (něm., 4 sv., 1852—1883), 
Lexikon palaeoslovenico-graeco-latinum 
(1862), Etymologický slovník slovan- 
ských řečí (něm., 1886) a j. 

Miklucha-Makla] Nikolaj Nikolajevič 
(1847 — 1887), rus. cestovatel, hlavně po 
Austrálii a tehdy málo známé Nové 
Guinei. 

Mikojan Anastasij Ivanovič (* 1895), r. 
sovětský politik; po listopadové revoluci 
1917 komisař na turecké frontě, 1926. li- 
dovým komisařem pro vnitřní a po 
smrti Krasinově i pro zahraniční ob- 
chod SSSR. 

Mikoláš Jaroslav Ludvík (* 1880), čes. 
spisovatel a osvět, pracovník na Těšín- 
sku, rolník v Raškovicích. Sp.: Těšínsko 
historické a jazykové (1917). 


Mikolášek Václav, ThDr. {1862—1918), 
děkan v Markvarticích a č. bohosl. spis. 

Mikón, ř. malíř z prvé pol. V. st. př. 
Kr.; spolupracoval s Polygnótem. 

Mikota Jan (* 1903), č. hud. organisá- 
tor, taj. čsl. sekce Mezinár. spol. pro 
soudobou hudbu. 

Miková, ob. na Slov., okr. Medzilabor- 
ce, 416 ob. 

Mikovec Ferdinand Břetislav (1826 — 
1862), č. spisovatel, kult. historik, drama- 
tik, kritik a zakladatel Lumíra (1851). 
Hist. arch. spisy: Starožitnosti a pa- 
mátky země české (I. — II., 1860, 1865), 
něm. př. Alterthůmer (1860), Tycho Brahe 
(1847), Mikuláš Dačický z Heslová {1884), 
Matěj Hutský (1853), H. Kr. Ruesswurm 
(1861), Malerisch-historische Skizzen aus 
Bóhmen (1859), Burg Karlstein (1868), 
Briefe des Joh. Hus (1849). — Hry: Di- 
mitr Ivanovič (1856), Záhuba rodu Pře- 
myslovského (1851). 

Míkovice, o. na Mor., okr. Uher. Hra- 
diště, 568 ob. 

Míkovice, o. v Č., okr. Kralupy n. Vit., 
1516 čs. ob. 

Mikovský Adolf, PhDr. (* 1878 v Jičí- 
ně), řed. franc. reál. gymn. v Praze, vy- 
davatel čas. Le Petit Journal de Prague. 

Mikra, os. blíže Soluně; tam koncen- 
trační tábor Čechů, zajatých na balkán- 
ském bojišti. 

Mikro, O* mikros. 

Mikrobarometr (z řec.), přístroj me- 
teorologický, ukazující změny tlaku 
vzduchu zvětšeně pro snazší pozorování. 
Při m. Hookově plováček na otevřeném 
rameni otáčí nití kolečko s převodem a 
ručičkou. Jiný m. Morlandiho. 

Mikrobiologie (řec.), nauka o nejmen- 
ších organismech. 

Mikroby (z řec.), nejmenší drobnohled- 
né živočišné i rostlinné organismy, zvi. 
bakterie, 

Mikrocefalie (řec., malohlavost), hori- 
zontální obvod pod 462 mm při vzrůstu 
ne trpasličím, kapacita lebeční pod 1150 
ccm. Mikrocefalové jeví nedokonalý roz- 
voj duševních schopnostj. 

Mikrofon (z řec.), v telefonii přístroj 
k sesilování slabých zvuků. V zásadě 
mění intensitu elektr. proudu, který in- 
dukován v telefonu reprodukuje opět 
vlny zvukové. 

Mikrofonograf (řec.), přístroj pro na- 
hluchlé, při němž se sesilují zvukové 
vlny mikrofonem a do ucha se přivádějí 
telefonem. 

Mikrofotografie (z řec.), fotografické 
snímky obrazů, získaných mikroskopem. 
Aby byla fotografie co nejlepší, vloží se 
mezi preparát a zrcadlo, osvětlené sil- 

6 * 


Mikrofotograíie 


84 


Mikroskop 


ným světlem (na př. obloukovým), kon- 
densory. Při použití ultrafialového 
světla jsou možný snímky obrazů až při 
zvětšeni 2500násobném. 

Mikroíotoskop (mapová lupa), umož- 
ňuje použití map diapositivy 5X4 cm a 
nahražuje tak nepohodlné používání pa- 
pírových map ve volné přírodě. 

Mikrognathie (řec.), vrozený malý vý- 
vin dolní čelisti, takže brada je vtlačena 
vzad a střední část obličeje vyniká 
vpřed. 

Mikrografie (řec.), spočívá na ustrnu- 
lých a zpomalených pohybech; je symp- 
tomem některých nervových a dušev- 
ních chorob (na př. zánětu mozku, ka- 
tatonie a j.). Též příprava předmětů 
k mikroskopickému zkoumání. 

Mikroheterogenní systémy, vyskytují 
se při katalyse, když katalysátor nebo 
substrát jsou koloidy, na př. koloidní 
roztoky kovů. 

Mikrochemie (řec.), pozorování che- 
mických pochodů mikroskopem a popis 
takových pozorování. 

Mikrokosmos (z řec.), malý svět nebo 
svět v malém, t. j. člověk; jako opak 
v makrokosmu světa ve velikém. 

Mlkrolithy, v krystalografii a petro- 
grafii pouze drobnohledem znatelné 
krystalky, bud t. zv. trichity (vláskovité) 
nebo sfaerokrystaly (kulovité). 

Mikrolog (řec.), puntičkář. 

Mikromanie (řec.), symptom mnohých 
duševních nemocí, projevující se pocity 
méněcennosti. 

Mikrometr (řec.), v širš. slova smyslu 
měřicí přístroj pro velmi malé délky, 
v užším slova smyslu přístroj, sloužící 
ve spojení s daleko- 
hledem k měření 
malých oblouků ne- 
bo koordinát soused- 
ních bodů na oblo- 
ze. V hvězdářství se 
používá kruhového 
m. k místnímu urče- 
ní malých planet a 
komet, posičního m., 
objektivního m. k po- 
zorování průchodu 
hvězdy meridiánem 
a j. K měření mi- Mikrometr, kružítko, 
kroskopických dálek 
slouží vláknový m., šroubový m., mikro- 
metrový mikroskop, heliometr a j. 

Mikrometrický šroub, s velmi jemný- 
mi závity a rozdělením hlavice po obvo- 
du, otáčením hlavicí možno posunovati 
hrot šroubu o velmi malé vzdálenosti 

Mikron (z řec.), 1. značka p = 0*001 
mm, milimikron = 1 tisícina mikro- 


nu, imikromilimetr = 1 milióntina mili- 
metru, délkové jednotky pro světelné 
vlny; 2. nejraenší mikroskopické částeč- 
ky koloidní. 



šroubový mikrometr. 

Mikronesie (řec., malé ostrovy), země- 
pisný název pro ostrovy v záp. Tichém 
oceánu (Mariany, Karoliny atd.), celkem 
3.423 km 2 s 90.000 ob. Q* jednotlivá hesla 
a Oceánie. 

Mikronesané, obyvatelé Mikronesie, je- 
jichž počet byl nemocemi a vlivem bílé 
rasy zmenšen asi na 90.000 hlav. Zaměst- 
návají se zemědělstvím a rybolovem. 

Mikroplastika, provádění mikrosko- 
pických operací na zvířecích embryích, 
při Čemž se přenese embryonální tkáň 
bud na jiné embryo nebo na jinou část 
téhož embrya. 

Mikropsie (řec.), stav, kdy se zdají 
všecky věci malé, hl. po užití atropinu, 
kokainu a pod. 

Mikros (z řec.), ve složeninách mikr . . 
malý, drobný; v názvech vědeckých 
v označení měr vyjadřuje jednu milión- 
tinu připojené jednotky (m-millimetr, 
m-Volt, m-ampér a j.). 

Mikroseismologie (řec.), zastaralé 
označení pro nauku o chvění země. 

Mikroskop (z řec., mikros, malý, a 
skopein, hleděti), optický přístroj, zvět- 
šující velmi malé předměty. Jednoduchý 
m. je jediná sběrná čočka o malé ohnis- 
kové vzdálenosti. Složený m. (asi 1590 
objevený Janssenem) je složen z objek- 
tivu, systému čoček o malé ohniskové 
vzdálenosti, jenž blízko položené před- 
měty zobrazuje obrazem skutečným, 
zvětšeným, ležícím v ohniskové vzdále- 
nosti okuláru, systému Čoček, jímž se 
obraz pozoruje jako lupou. Zvětšovací 
schopnost m. závisí na objektivu; jeho 
chromatickou vadu a též sférickou od- 
straňují apochromáty, sestrojené po 
prvé Abbeem. Objektiv a okulár jsou za- 
sazeny do kovové trubice, tubusu, jenž 
jest upevněn nad stolkem mikroskopu, 
uprostřed provrtaném, na nějž se kla- 
dou mikroskopické preparáty, prosvěco- 
vané zespod světlem odraženým od 




Mikroskop 


85 


Mikrotelefon 


otáčivého zrcátka; pod otvorem stolku 
bývá umístěn Abbeův kondensátor, do- 
volující soustředit! co nejvíce paprsků 
na určité místo. Všechny tyto části jsou 
neseny sloupem, otáčivým kolem vodo- 



rovné osy a umístěným na noze přístro- 
je. Pozorovaný objekt musí být v určité 
vzdálenosti od objektivu, aby byl co 
nejzřetelnější; proto se tubus může 
šroubem a mikrometrickým pomocným 
šroubem přibližovati nebo vzdalovati 
vzhledem k nehybnému objektu. Aby se 
mohl objekt pozorovati při různém zvět- 
šení, mohou se objektivy vyměňovat! 
otáčením revolveru, po případě se může 
měniti vzdálenost okuláru od objektivu. 
Rozlišovací schopnost m. se dá zvětšiti 




Schéma numerické 
apertury. 


Ohyb světla 
v ultramikr. části. 


použitím immerse, t. j. vyplněním pro- 
storu mezi preparátem a objektivem te- 
kutým prostředím. Pro zvláštní účely se 
používá zvláštních druhů mikroskopů 
(na př. binokulárních, polarisačních a 
j.). R. 1903 se podařilo Siedentopfovi a 
Zsigmondymu sestrojiti ultramikroskop, 
jímž se lze přesvědčiti o existenci útva- 
rů, nepostřehnutelných mikroskopem, 
na př. částic koloidních roztoků, jež se 
osvětlí se strany, takže ohýbají světlo; 
v roztoku koloidním pak vidíme světlé 
body. Ultramikroskop slouží hlavně ke 
studiu koloidních roztoků, příloha. 


Mikroskopické kreslicí přístroje, pří- 
stroje k přímému nakreslaní obrazu, po- 
zorovaného v mikroskopu; spočívají 
v tom, že se současně kladou na sebe 
obraz v mikroskopu a obraz papíru, na 
němž se kreslí tužkou. Takovým přístro- 
jem je na př. Zeissova Camera lucida. 

Mikroskopické preparáty, předměty, jež 
byly zpracovány pro pozorování v mikro- 
skopu. Předmět se položí na tenkou skle- 
něnou deštičku a s ní na stolek mikro- 
skopu, takže se předmět pozoruje v dopa- 
dajícím světle, Ke zkoumání vnitřní stav- 
by se používá světla prostupujícího, při 
čemž se předmět, ležící na podložním 
sklíčku, přikryje velmi tenkým (0'015 mm) 
sklíčkem krycím a mezi obě sklíčka se dá 
kapka tekutiny silně lámající světlo (gly- 
cerin a pod.). Živé objekty se dají do kap- 
ky fysiologického roztoku. K jemnému 
prozkoumání se hotoví histologické pre- 
paráty; tkáně se fixují (alkoholem a j.), 
properou ve vodě a dají na sklíčku do gly- 
cerinu nebo kanadského balsámu. Aby 
preparát byl trvalý, obroubí se krycí sklíč- 
ko asfaltem a pod. Zvířecí a rostlinné 
části se zalijí do parafinu, n. celoidinu a 
rozříznou mikrotomem na jemné řezy (až 
0*001 mm). Řezy se pak barví barvivý, 
z nichž každé barví jiné součásti buněk; 
vodou se odstraní nadbytek barviva, voda 
se odstraní alkoholem, jeho stopy xylo- 
lem. Hotový preparát se dá do kapky ka- 
nadského balsámu na podložním sklíčku 
a krycím sklíčkem se přikryje. Tvrdé tká- 
ně (na př. kosti) se změkčí odstraněním 
anorganických součástek kyselinami. 
V bakteriologii se pozorují mikroorganis- 
my obyčejně v kapse roztoku. 

Mikrospermy, řád z rostlin jednodě- 
ložných, s obojakými květy, často jen 
s jedním prašníkem; obsahuje čeledi 
burmanniaceí a orchidaceí. 

Mikrolechnika, technika užívaná při 
mikroskopických zkoumáních. V minera- 
logii a metallografii se zhotoví tenké vý- 
brusy, na nichž se pozorují fysikální, che- 
mické a strukturní vlastnosti. Ve výzkum- 
né technice živých organismů převládají 
methody k výzkumu struktury obyčejně 
mrtvých objektů (O* mikroskopické pre- 
paráty); v posledních desítiletích byly 
zdokonaleny methody ke zkoumání žijí- 
cích objektů. Živé tkáně mohou býti po 
léta pozorovány v t. zv. tkáňových kultu- 
rách; zvláštními přístroji se odnímají tká- 
ním a buňkám jisté Části (na př. jádro 
z buňky se vyjme) a pozoruje se vliv 
těchto zákroků a pod. 

Mikrotelefon, spojení mikrofonu a te- 
lefonu v jediný přístroj. 


Mikrotom 


86 


Mikuláš z Litomyšle 


Mikrotom (řec.), nástroj, jímž se z ně- 
jakého předmětu odřezávají velmi jemné 
vrstvy. 

Mikszáth Kálmán (1849—1910), mad. 
prosaik; kreslil v románech a novelách 
plných citu a humoru ostře viděné posta- 
vy mad. a slovenských sedláků i drobné 
šlechty (Strašidlo v Lubló, Černý kohout 
a m. j.). Většina jeho děl přelož, do češtiny 
Brábkem a Mayerhofferem. 

Mikš František (* 1852 v Praze); stavi- 
tel a architekt. 

Mikš Emanuel (1823 — 1900, č. numisma- 
tik a archeolog, bankéř v Praze. 

Mikš (Miksch) Jan (1765—1845), č. op. 
pěvec v Drážďanech, pozd. král. hud. ar- 
chivář. Církevní skladatel a pedagog. 

Mikš Jan (*1894 Tochovice), dirig. fil. 
Vin. spoř. a spis. Napsal povídky, črty, 
úvahy jakož i odb. práce z oboru vzděl. 

Mikš Josef (1853—1923), č. filosof, gymn. 
a pozd. univ. prof. na Rusi. Znalec ruské 
literatury a překladatel. Čelné spisy v jaz. 
českém i ruském. 

Mikšíček Antonín, Ing. (1861), č. cukro- 
varník, gen. řed. Ústecké rafinerie, a. s. 
v Praze, odb. spisovatel. 

Mikšíček Matěj (1815-1892), č. spiso- 
vatel a politik v Brně, nár. pracovník, 
red. čas. Pro lid. Sběratel nár. pohádek 
a pověstí mor. Přítel a spolupracovník 
Klácelův (q*). 

Mikula, o. na Slov., okr. Želiezovce, 
718 ob. 

Mikuláš, křest, světec, biskup z Myry 
(* mezi 345 a 352); svátek 6. XII.; 
světec řecko-vých. církve, hlavně ruské; 
děti v den jeho svátku podělovány dárky. 

Mikuláš z Pohronia, pseud. M. Š. Fe- 
rienčíka. — M. z Považia, pseud. M. 
Dohnányho. 

Mikuláš, 1. M. I. (Nikola) Petrovič, 
král černohorský (1841 — 1921), rozšířil 
zemi válkou s Turky 1876—78, 1910 při- 
jal titul krále; 1912 ve válce balkánské 
zvětšil znovu své území, ale musel se 
dobytého opět zříci; ve světové válce po 
dobytí Lovčenu opustil 1916 zemi a dlel 
v Itálii a Francii. Neuznal spojení Černé 
Hory s Jugoslávií. — 2. M. (Nikolaj) I. 
Pavlovič, car ruský (1796 — 1855), na- 
stoupil r. 1825 po smrti Alexandra I.; 
krvavě potřel vzpouru děkabristů; revo- 
luce v Evropě v letech 1830 a 1848 a pol. 
povstání 1830—31 zostřily jeho absolu- 
tismus. — 3. M. II. Alexandrovič, car 
ruský (1868—1918), nastoupil po otci 
Alexandrovi III. r. 1894. Nešťastná válka 
s Japonskem (1904 — 5) donutila jej, že 
r. 1905 povolil ústavu; r. 1915 převzal 
v.rchní velení nad rus. vojskem, r. 1917 
po vypuknutí revoluce se poděkoval ve 


prospěch svého bratra Michala; r. 1918 
na jaře byl odvezen s rodinou do Jeka- 
těrinburku a bolševiky při postupu na- 
šich vojsk zavražděn. — 4. M. Nikola- 
jevič, velkokníže rus. (1831—1891), věno- 
val se vojenství; v rusko-tureckó válce 
vedl 1877 — 78 dunajskou armádu a po 
skončení války byl jmenován generál- 
ním polním maršálkem. — 5. M. Niikola- 
jevič, velkokníže rus., syn předch., (1856 
— 1930), vyznamenal se 1877 — 78 u Šipky 
a Plevna, byl od 2. VIII. 1914 do 5. IX. 
1915 vrchním velitelem r. armády, r. 1918 
opustil Rusko. — 6. M. Michajlovič, rus. 
velkokníže a dějepisec (1859—1919), vydal 
několik, většinou francouzských děje- 
pisných děl z ruských dějin; r. 1919 bol- 
ševiky zastřelen. 

Mikuláš, papežové: 1. M. I. (856—867), 
světec (svátek: 13. XI.), exkomunikací 
Fotia, cařihradského patriarchy, zvětšil 
roztržku mezi vých. a záp. církví. — 
2. M. II. (1058 — 61), chtěl reformovat! cír- 
kev, 1059 přenesl volbu paptže na kardi- 
nály. — 3. M. III. (1277—1280). - 

4. M. IV. (1288—1292), získal od krále 
Rudolfa Romagnu. — 5. M. V. (1447— 
1455), příznivec humanismu. 

Mikuláš Biskupec (z Pelhřimova, zva- 
ný též táborský), (t asi 1460). Od r. 1409 
pražský bakalář, r. 1420 zvolen starším 
biskupem (odtud i jméno B.) táborského 
kněžstva, sídlem v Písku. Vystupoval 
proti mistrům pražského učení i proti 
Chelčiokému. Jeho obrana proti žalo- 
bám pražské strany (táborská konfese 
a apologie) byla později zprac. Valden- 
skými. V 1. čtyřicátých shrnul své a cizí 
obrany v Kronice kněží táborských. R. 
1433 zastupoval Tábory v Basileji. Když 
Jiří z Poděbrad si podrobil Tábor (1452), 
připojil se M.kRokycanovi, avšak byl přes 
to vězněn do své smrti v Poděbradech. 
Jeho Confessio Valdensium byla vydána 
1568 a 1616 a kronika (Chronicon conti- 
nens causam sacerdotium taboriensium 
1419 — 1444) uveřejněna Hóflerem r. 1865. 

Mikuláš z Drážďan (t 1416), husitský 
spisovatel, učitel na lat. škole v Praze, 
obhájce kalicha. Později přiklonil se 
k Valdenským, odešel do Míšně hlásat 
pravdu, ale upálen. 

Mikuláš z Husí, O* z Husi Mikuláš. 

Mikuláš z Pelhřimova, o* Mikuláš 
Biskupec. 

Mikuláš z Vlásenice (+ 1495), zaklad, 
sekty Mikulášenců, náb. fanatik, sedlák 
od Pelhřimova. 

Mikuláš z Litomyšle, č. učenec, ka- 
novník u Všech Sv., od 1380 prof. univ. 
pražské, podporovatel M. Jana Husa. 


Mikulášenci 


87 


Milán 


Mikulášenci: 1. česká náboženská sek- 
ta, jejíž původcem byl Mikuláš, sedlák 
z Vlásenice (a*). Rozšířila se v jihových. 
Cechách, středem hnutí byl Pecinov. 
(Proto byli zváni též Vláseničtí nebo 
Pecinovští.) Přes to, že byli pronásledo- 
váni, získávali přivržence i mezi stavem 
městským a šlechtou a zanikli teprve 
r. 1620. Jejich konfesi napsal r. 1574 
Pavel Pacovský. — 2. Přezdívka adamitů. 

Mikulášovdce (Nixdorf), ms. v Č., okr. 
Šluknov, 6640 ob. 

Mikulášský J. B., pseud. J. Svobody. 

Mikulčice, o. na Mor., okr. Hodonín, 
1150 čs. ob. 

Mikulčický, pseud. A. B. Koudelky. 

Mikuleč, o. v Č., okr. Litomyšl, 992 n. 
ob.; ko-stel sv. Jiří (farní). 

Mikulicz-Radecki Jan (1850 — 1905), pol. 
chirurg, žák Billrothův, prof. na univ. 
krakovské a vratislavské. Zdokonalil 
antisepsi a asepsi v chir. a získal si zá- 
sluhy o moderní rozvoj chirurgie. 

Mikulov (Niklasberg), ms. v Č., okr. 
Teplice-Šanov, 612 n. ob. 

Mikulov (Nikols- 
burg), okr. m. na M., 

7699 ob. Na Mušlo- 
vě (Muschelberg) po- 
lepšovna a trest. 
ústav pro ženy. Zá- 
mek. Chem. tov., 
továrna sýrů, tov. 
kufrů a j. 

Mlkulovce (r. Mi- 
kulovci), o. na P. 

R., okr. Mukačevo, 

379 ob. 

Mikulovi ce, ms. na 

Mor., okr. Znojmo, 802 čs. ob. Lihovar. 

Mikulovice (Niklasdorf), ms. ve Slez., 
okr. Frývaldov, 3098 ob. Tov. fezů a 
vlněného zboží. 

Mikulovice (Nickelsdorf), o. v Č., okr. 
Most., 594 ob. 

Mikulovice (Niklasdorf), o. v Č., okr. 
Kadaň, 420 ob. Tov. porc., strojů, mlýn, 
pila. 

Mikulowski-Pomorski Józef (* 1868), 

pol. politik, ředitel Vyšší školy země- 
dělské ve Varšavě a 1918 i 1924 min. 
osvěty. 

Mikulůvka, o. na Mor. f okr. Vsetín, 
683 čs. ob. 

Mikuška Viktor, Ing. (1882), č. meta- 
psycholog, řed. č. st. prům. školy v B. 
Šfávnici. 

Mikušovce, o. na Sl., okr. Púchov, 
853 ob. 

Mikyš Abund (1733—1782), č.-něm. hud. 
sklad., varhaník a pedagog ve Št. Hradci 


Miladinovi bratři Dimitrij a Konstan- 
tin (* 1810 a 1832 ve Struze v Makedonii, 
zavražděni 1862 v Cařihradě), bulharští 
buditelé, známí pod společným jménem 
Bratří Miladinovi. Účastnili se bojů za 
církevní osamostatnění bulh. i za nár. 
probuzení Makedonie. S přispěním chor- 
vatského vlast, biskupa Strossmayera vy- 
dali r. 1861 v Záhřebě sborník nár. písní 
v Makedonii sebraných: Bolgarski ná- 
rodní pesni. Velkou část z nich přel. do 
češt. Jos. Holeček. 

Miladiuovič Žarko (1862—1926), advo- 
kát v Mitrovici a srbský politik. Za 
svět. války uvězněn. Po převratu posl. 
skupštiny, 1921—22 min. pošt. 

Milakovió Josip (1861 — 1921), chorv. 
básník, plodný lyrik,, silně ovlivněný 
lidovou poesií, jíž věnoval i četné vě- 
decké práce. Učitel v Sarajevě. 

Milan Obrenovič, 1. M. O. II., kníže 
srbský (1819—1839), nastoupil vládu po 
odstoupení svého otce Miloše Obrenovide 
r. 1839. — 2. M. O. IV., syn Miloše Jafre- 
movide, srbský král (1854 — 1901), zvolen 
po zavraždění knížete Michala Obreno- 
viče III. srbským knížetem. Byl 1876 a 77 
poražen Turky, ale po berlínském kon- 
gresu 1878 zůstal nezávislým na Tu- 
recku. 1882 přijal královský titul. R. 1889 
se vzdal trůnu ve prospěch syna Alexan- 
dra a žil do r. 1894, kdy se vrátil do 
Srbska, aby podporoval svého syna, 
v Paříži. Po roztržce s ním pak žil ve 
Vídni, kdež i zemřel. Opíral se vždy 
o přízeň Rak.-Uh. a byl znám svojí roz- 
mařilostí. 

Milan Florian (* 1884), slov. malíř, 
prof. v Košicích. 

Milán (lat. Mediolanum, ital. Milano), 
hl. m. ital. stejnojmenné provincie 
v Lombardii s (1926) 893.817 ob. Skládá 
se ze starého města, k němuž sbíhají se 
paprskovitě ulice nového města. Nej- 
krásnější jest dóm z bílého mramoru, 
založ. 1386 a dokončený 1805—1813. Nej- 
starší jest kostel sv. Ambrože z IX. stol. 
Z paláců pozoruhodný je Palazzo di 
Brera (z r. 1591), jesuity založený, dnes 
v něm Pinakotheka a národní knihovna 
a j., dále vyniká Palazzo Reále a j. v. Ze 
sbírek nejdůl. jest Gallerie Victorio 
Emanuelle II. Průmysl skvělý, zejm. 
hedvábnický, obchod hedváb, a parmez. 
sýrem a j. Z divadel nejdůl. Opera della 
Scala. — Mírem curyšským 10. XI. 1859 
vydán M. Napoléonovi III., který jej 
odevzdal králi sardinskému. 

Milán (Miláno), ital. provincie v Lom- 
bardsku o rozloze 2801 km 2 a s 1,772.542 
ob. (1921). 



Mikulova. 



Milan FL 


88 


Miles N. A. 


Milan Florian (* 1884), slov. malíř, 
krajinář. 

Milanovič, pseud. J Mejsnera. 

Milankovič Jovan (* 1870), srbský di- 
plomat, za svět. v. v Rusku. Ve svém 
díle Uspomene iz Sibira (1918—1919), vy- 
líčil boje i život našich legií na Sibiři. 
Red. odd. min. zahr. v Bělehradě. 

Milanovac Dolnji, okr. m. v Srbsku, 
2600 ob. Chov dobytka, 

Milarov Ilija (* 1859), bulh. spis. Byl 
řed. Nár. knihovny a Nár. divadla v So- 
fiji. Napsal drama Apoštol (1899) dáva- 
né s úspěchem také v Záhřebě, a Otrova, 
které r. 1903 propadlo. Cenná je jeho stu- 
die Ruskoto obštestveno razvitie i kriti- 
kata na Bělinskij. 

Milarov Svetoslav (* 1850, popraven 
15. VII. 1892), bulh. spis. Napsal drama 
Padaneto na Carigrad, veselohru Mag- 
josnik, dále Istorija na balgarskija ná- 
rod (1877), Kňaza před Rusija i Balga- 
rija (1886), La Bulgarie et la Regence 
(1887), Vasilij Aprilov (1888), a především 
velmi zajímavý Politický deník a Spo- 
meni. Byl odsouzen voj. soudem pro 
podezření z účasti na zavraždění min. 
Belčeva a popraven. 

Milaszewski Stanislaw (* 1886), pol. 
básník a dramatik, býv. řed. Nár. div. 
ve Varšavě. 

Milavče, o. v Č., okr. Domažlice, 
587 čs. ob. Lomy. 

Milbach (Múhlenbach), o. na S1-, okr. 
Poprad ve Spiš. Sobotě, 669 ob. 

Milbaner Jaroslav, Ing. Dr. (* 1. II. 
1880 v Hrádku), prof. č. vys. učení techn. 
a docent univ. v Praze, vynikající pra- 
covník v oboru chemie anorganické, fy- 
sikální, analytické i prakt. fotografie. 
Uveřejnil četné práce vědecké v jaz. č., 
něm. i franc. v odb. listech, zúčastnil se 
četných mezin. sjezdů chem.; je členem 
četných vědeckých institucí domácích 
i cizích. Sp.: Cvičení v anorganické che- 
mii 1920, II. vyd., Anorganická techno- 
logie 1919, Základové elektrotechnické 
výroby průmyslové 1924 a j. z oboru 
praktické fotografie. 

Milča Bedřich, pseud. X. B. Pelikána. 

Milčetič Ivan (1853 — 1921), chorv. slov. 
filolog a lit. historik. Sbíral hlaholské 
památky. Sp.: Hrvatska glagoljska bi- 
bliografija (1911). 

Milčice, o. v Č., okr. Poděbrady, 372 ob. 
Rodiště a působiště rychtáře Fr. Vavá- 
ka (QJ. 

Milčinovic Andrija (* 1877), chorv. spi- 
sovatel; líčí v románech a novelách mo- 
derní chorvatskou společnost (Malí lidé 
a j.). — Jeho choť Adéla rovněž napsala 
povídky (Maria Lise), lidové drama Bez 
srdce a j. 


Milčinski Frant. (* 1867), elovin. spLsov., 
znám. humorista a satirik. Advokát. 

Milčinský Daniel (1700—1735), č. hud. 
skladatel a řed. kůru v Praze, člen řádu 
křižovnického. 

Milde Lubomír, PhDr. (* 1896), č. spi- 
sovatel; jeden z vůdců Volné Myšlenky 
a redaktor jejich listů. 

Mildenava (Mildenau), o. v. Č., okr. 
Frýdlant, 1579 ob. Tov. česané příze. 

Mildenbnrg-Bahr Anna (* 1872), něm. 
op. zpěvačka, prof. na Akademii der 
Tonkunst v Mnichově, vynik. předsta- 
vitelka Wagnerových postav (Elsa, Isol- 
da, Brunhilda). Choť spisov. H. Bahra. 

Mildenelchen, o. v Č., okr. Frýdlant, 
895 ob. Slév. železa, strojírna. 

Mildner Mořic (1812—1865), č. housli- 
sta, prof. pražské konservatoře a hud. 
skladatel. 

Mildschnh Vilibald, JUDr. (* 1878 

v Kroměříži), č. národohosp. a ř. prof. 
národního hospod, na Karlově univ. Sp.: 
Klasifikace a všeob. teorie hosp. účinků 
daní (1914), Kupní síla peněz, výše dů- 
chodů a úroková míra (1920), Nár. hosp. 
teorie (1925—27, III. díly) atd. 

Míle, délková míra, u starých Římanů 
= 1000 krokům = 1.477*5 m. Zeměp. míle 
jest 1 l i 5 rovníkového stupně 7.420*439 m. 
Stará španělská llegna geographica = 
6.34975 m. Rakouská poštovní míle = 
7585*94 m. Námořní m. = K zeměp. m. = 
1*85511 km. 

Milec Eliáš (t 1757), slov. spis. církv., 
ev. farář v Bratislavě. 

Mílek, o* Erós. 

Milén (Můller) Edvard (* 1891), č. ma- 
líř a grafik, žák Švabinského. Vydal 
četné graf. cykly a kreslil návrhy kniž- 
ní úpravy, výzdoby a Ex libris. 

Milena, pseud. Mileny Jesenské-Krej- 
carové. 

Milence (Millik), o. v Č., okr. Klatovy, 
409 ob. Sklárna, elektrárna. 

Milenovié Miomir (* 1882), srbský no- 
vinář, dlouholetý redaktor bělehradské 
Politiky. 

Milenkov Alexandr (* 1882), bulh. de- 
korativní malíř. Pracuje pro sof. Nár. 
divadlo, v němž tvoří scénickou výpra- 
vu. Význ. jeho obrazy jsou: Noční klid, 
Ulice v Ochridu, Rilský monastýr a j. 

Milenov, o. na Mor., okr. Hranice, 
520 ob. 

Milenovský Jaromír, pseud. J. Šrámka. 

Miler Ernest, JUDr. (1866—1928), chorv. 
sociolog a právník, prof. sociologie a 
trestního práva na záhřebské univ. 

Miles (majls) Nelson Appleton (1839— 
1925), severoam. generál; vyznamenal se 
1862 u Fredericksburgu a 1898 za války 
se Španělskem se zmocnil ostrova Por- 
to-Rica. 


MUešice 


89 


Milič z Kroměříže 


MUešice (Oberschlag), o. v Č., okr. Pra- 
chatice, 592 ob. 

Milešov (Mileschau), ms. v Č., okr. Li- 
toměřice, 697 ob. 

Milešov, o. v Č., okr. Milevsko, 446 ob. 
Antimonové doly. Kdysi těžba zlata. 

MUešovice, o. na Mor., okr. Vyškov, 
819 ob. 

MUešovka (Donnersberg, Mileschauer 
Berg), nejvyšší hora čes. Středohoří 835 
m. vys. kuželovitá, zalesněná. Meteoro- 
logická stanice. 

Miletic Karel (* 1801), akademický 

kreslíř a rytec. 

MUetice, o. v Č., okr. Kralupy n. Vit., 
467 čfl. ob. 

MUetič Slávko, MUDr. (* 1869), lékař ve 
Vršci, srbský politik a poslanec. Byl ně- 
kolikráte min. zdravotnictví. 

Miletič Stjepan (1868 — 1908), chorv. 
dram. básník, 1893—1898 intendant zem- 
ského divadla v Záhřebu; napsal m. j.: 
Diogenes, tragedii Boleslav a teoretické 
úvahy dramatické. 

MUetič Svetozar, JUDr. (1826 — 1901), ad- 
vokát v N. Sadu a vůdce uh. Srbů; posl. 
uh. sněmu a redaktor Zastavy v N. Sadě. 
Často žalářován a Maďary pronásledován. 

MUetič Ljubomir, PhDr. (* 1863), bulh. 
slavista. Od r. 1889 je řád. prof. na sof. 
univ. Je předsedou bulh. Akad. Věd a Ma- 
kedonského vědeckého ústavu. Napsal 
řadu význač. děl o dějinách bulh. jazyka, 
o bulh. dialektologii, etnografii, a p. Nej- 
význ. jeho dílem je Das Ostbulgarische. 
Cenná je jeho Starobulharská gramatika, 
rovněž jeho dialektologické a národopisné 
studie o banátských Bulharech, o Pavli- 
kánech, paleografické studie o rukopisech 
Rilekého mon. a pod. 

MUetín, m. v C., okr. Nová Paka, 1481 
čs. ob. Mechan tkalc., výr. sklen, perel, 
sklen, zb., vápenc. lomy. Rodiště K. J. Er- 
bena a jeho pomník. 

MUetínský J. E., pseud. K. J. Erbena. 

z Miletínka Diviš Bořek (t 1438), č. voje- 
vůdce, stoupenec husitského učení, pozd. 
člen bratrstva Orebitů. Od 1421 jeden ze 
zemských hejtmanů; později obrátil se 
proti Táboritům a stal se vůdcem pan- 
ského vojska, e nímž zvítězil u Lipan 
(1434). Jmenován pražským purkrabím a 
obdržel od Zikmunda darem Opatovice 
s Kunět. Horou. 

MUétos (Milet), starořecko-ionské pří- 
mořní a obchodní město na karském bře- 
hu maloasijském, s rozvinutým průmy- 
slem a obchodem. Od 1904 tam konány 
úspěšné vykopávky. 

MUev Geo (1888—1925), bulh. básník a 
kritik. Jako expreeionista a symbolista 
vedl boj proti realismu v čas. Vezni a Pla- 
mak, které redigoval. Sbírka veršů Žesto- 


kija prsten (1920) je jeho básnickým kré- 
dem, tlumočícím jeho touhy po světu snů 
a stínů a útěk před skutečností. 

MUev Ivan (1889—1927), bulh. dekor, 
malíř. 

MUev Nikola II. (1881—1925), bulh. his- 
torik a novinář. Jako docent přednášel na 
sof. univ. dějiny balkán. národů. Jako 
novinář redigoval Echo de Bulgarie a Slo- 
vo vedle řady jiných listů. Svá věd. díla 
psal také franc. Vydal: Katoličeskata pro- 
paganda v Balgarija prez XVII. vek (1914), 
La vie de Sophronius de Vratza (1915), 
Dejnosta na makedonskata emigracija 
(1920), Istoričeski vrazki meždu Balgari 
i poljaci (1923), Pod stenite na Odrin (De- 
ník, 1927) a Articles polítiques et scienti- 
fiques (1828). Byl duchovním vůdcem ma- 
kedonské emigrace a stal se obětí spikle- 
necké skupiny, která odstranila nejdříve 
vůdce Makedonců Todora Alexandrova a 
pak jeho. 

MUevsko, okr. m. v Č., 3192 ob. (3153 čs.). 
Pivovar, lihovar, sklad. hosp. družstva, 
akc. spol. pro zprac. hlíny, dřeva a výr. 
elektřiny. Premonstr. klášter. 

MUewski Jósef (1859 — 1916), p. národo- 
hospodář, prof. univ. Jagiell. v Krakově, 
říšský a zemský poslanec haličský. Sp.: 
Polityka ekonomiczna (1905). 

Milfron (Můhlfraun), o. na Mor., okr. 
Znojmo, 489 ob. 

Milhaud Darius (* 1892), vynik. franc. 
hud. skladatel, zakladatel skupiny mod. 
hud. „Šesti 14 (Les Six). Četné skladby 
komorní i orchestrální, písně atd. 

z MUheima Hanuš, č. rytíř, milec krá- 
le Václava IV. a zakladatel Betlémské 
kap le 

Miliarakis Antonio s (1843 — 1905)., řecký 
spisovatel, psal zeměpisné monografie, 
zvláště o řeckých ostrovech. 

Miliarda, tisíc milionů (10 9 ). 

MiUarense, římský stříbrný peníz 
z doby Konstantinovy. 

Miliární (z lat.), jáhlovitý, v lékařství 
o útvarech velikých jako jáhla. M. uzlí- 
ky, drobné uzlíky velikosti jáhly (prosa), 
zvi. v plicích, na pobřišnici, sliznici střev- 
ní a pod.; obyč. ve velikém množství, jsou 
příznakem rychlého a všeobecného po- 
stupu tuberkulosy, zv. miliární. 

Milica (Juta) (* 1880), princezna černo- 
horská, chot následníka Danila, rozená 
vévodkyně Meklenburská. 

MiUce (z lat. militia), oddíly, které 
se v míru podrobí jen krátkému výcvi- 
ku a za války jsou složeny ve větší tě- 
lesa. Takový systém miliční má na př. 
Švýcarsko. Ve válce se neosvědčila. 

Milič z Kroměříže (t 1374 v Avignoně), 
slavný kazatel doby Karlovy, předchůd- 
ce náboženského hnutí českého. Kázal 


Milic z Kroměříže 


90 


Milí James 


hlavně česky a jako blouznivý asketa 
horlil pro přísnost mravů a brojil proti 
zlořádům v církvi. Z jeho působení vy- 
rostlo mocné hnutí náboženské nejen 
v lidu, ale i v kněžstvu. Matěj z Janova 
a Tomáš ze Štítného byli jeho žáky. 
Svým bezohledným karatelstvím vzbu- 
dil proti sobě hojně nepřátel a musil se 
třikrát odebrati k papeži. Z poslední 
cesty se již nevrátil. 

Miličevlč Ivan (* 1868), chorv. spiso- 
vatel (pseud. Osman Aziz). vl. rada v Sa- 
rajevě. Jeho povídky líčí bosenské po- 
měry za rakouského panství. 

Miličevlč Milan Djuro (1831—1908), 
srbský spisovatel, psal pedagogické a 
etnograf. spisy (Život srb. sedláků a j.). 

Miličevlč Živojin (* 1896), srbský bás- 
ník, red. bělehr. Politiky. Vydal soubor 
lyriky: Pesme (1927 a četné cestopisné 
obrázky. 

Miličevlč Nikola, Q* Lunjevica Nikola. 

Miličevlč Veljko (1886—1929), srbský 
spisovatel a žurnalista. Psal již velice 
mlád do Skerličova Književnego glasni- 
ku poutavé povídky, které mu zjednaly 
všeob. uznání. Povídku Bezpuče zpraco- 
val r. 1912 na román. Byl též činný jako 
obrat, žurnalista, essayista a překládat. 

Miličeves, o. v Č., okr. Jičín, 453 čs. ob. 

Miličín, m. v Č., okr. Tábor, 1165 čs. ob. 

Milička, Q» Eragrostis. 

Milíčov, o. v C., okr. Pelhřimov, 468 
čs. ob. 

Miliduch (f 806), zv. Pyšný, lužicko- 
srbský kníže. 

Milieu (franc.), střed, prostředí, též 
krajková pokrývka ve středu stolu. 

Mlllchthaler Bedřich, knihtiskař v Olo- 
mouci v 1. 1573—92. Později (1603 — 1610) 
majitel tisk. Jan Milichthaler. 

Milfkov (Miltigau), o. v Č.,, okr. Mar. 
Lázně, 384 ob. 

Milikov (Milików), o. ve Slez., okr. Čes. 
Těšín, 862 ob. 

Milín, ms. v Č., okr. Příbram, 995 
čs. ob. 

Milín Rudolf, pseud. Fr. J. Svobody. 

Milinov, o. v Č., okr. Plzeň, 453 čs. ob. 

Milínov, o. v Č., okr. Sušice, 520 ob. 

Milion (it.), tisíc tisíců nebo 10 8 , číslo 
psané jedničkou se šesti nulami. Název 
vznikl v XV. století. 

Milionář, boháč, vlastnící několik mi- 
lionů jmění. 

Miliř, do homole postavené dříví, jež 
se zapálením zvolna zuhelňuje. 

Milíře (Brand), o. v Č., okr. Tachov, 
1197 ob. 

Militarismus (novolat.), označení po- 
třeby vojska a státní soustavy, mající 
především na mysli podporu zahraniční 


politiky silným zbrojením, jakož i vy- 
hrůžkou sousedům. (Předvál. Německo.) 

Militký Ignác (* 1838 v Nové Páce, 
f 1874), insp. pojiáfovny a od r. 1871 
knihtiskař v Praze (společně s Ant. 
Novákem). 

Míliům (Grutum), povrchní světle- 
žluté uzlíčky v pokožce (cutis). 

Miljačka, řeka v Bosně, pramení na 
Romanji, protéká Sarajevem a ústí 
u Rajloviče do Bosny. Délka toku 36 km, 
povodí 420 km 2 . 

Miljukov Pavel Nikolajevič (* 27. I 
1859), rus. slavista a historik. Na mos- 
kevské univ. přednášel v 1. 1882—95 rus. 
dějiny, byl pak v 1. 1896—98 řád. prof. 
sofijské vysoké školy. V I. 1898 — 1900 
podnikl jako člen Rus. archeol. ústavu 
v Cařihradě tři věd. cesty po Makedonii. 
V Rusku náležel k předním vůdcům ka- 
detů. V došasné vládě ruské (r. 1917) byl 
min. zahr. věcí. Od r. 1920 žije v Paříži, 
kde vydává list Poslednija novosti. 
Hlavní jeho věd. práce jsou: Očerki po 
istorii russkoj kultury (1895, přel. J. 
Dušek 1902—10), Iz istorii russkoj inteli- 
gencii (1903), Bolgarskaja konstitucija 
(1905), Russia and the Crisis ( 1905), Tri 
etnografičeskija karty Makedonii (1910), 
Balkanskij krisis i politika Izvolskago 
(1910), Istorija vtoroj Russkoj revoljucii 
(1921) a Nacinalnij vopros (1925). 

Miljutin Dimitrij Aleksějevič, hrabě 
(1816—1912), maršál rus., jako ministr 
války (1861 — 81) reformoval rus. arm., 
zavedl všeobecnou brannou povinnost 
1874 a má vel. zásluhu o vývoj voj. škol- 
ství. Jeho Vzpomínky vyšly 1926. 

Miljutin Nikol. Aleksějevič (1818— 
1872), rus. státník z období reforem let 
šedesátých. Po polském povstání provedl 
1864 selskou reformu v Polsku. 

Miljutin Vladimír Pavlovič (* 1884), 
rus. spisov. národohosp., bolševik. 

Miljutin Nikolaj Aleksandrovič (* 1889), 
souč. rus. politik sovětský. 

Mtlkin Tichomír, a* Donoval Ján. 

Milkov, o. na Mor., okr. Litovel, 
432 čs. ob. 

Milkovič Oskar, pseud. J. V. Sládka. 

Milkowski Zygmunt Fortunat (pseud.: 
Teodor Tomasz Jež), (1824—1915), pol. 
spisovatel; k románům volil látky z pol. 
dějin. 

Milí, 1 . James (1773—1836), angl. děje- 
pisec a národohospodář, psal též filo- 
sofická díla. — 2. M., John Stuart, syn 
předešlého (1806 — 1873), angl. filosof, 
1865—68 člen dolní sněmovny. Hlavním 
jeho dílem je System of Logic, ratiocina- 
tive and inductive, v němž vyzvědá zku- 
šenost a indukci na hlavní vědecké me- 


Milí James 


91 


Millikan A. 


tody. Svou utilitaristickou a endaimoni- 
stickou etiku rozvedl v knize On Ulili- 
tarianism (1854). Hlavním národohospo- 
dářským dílem jsou The Principles of 
Political Economy (1S4S). 

Millais (milěs) Sir John Everett (1829— 
1896), angl. malíř 

Millauer Maxmilián František, ThDr. 
(1784 — 1840), historiograf pražské teoiog. 
fakulty a profesor univ., byl dlouhá leía 
jednatelem pražského N. Musea. Z jeho 
prací vynikají Dějiny pražské teolog, 
faikulty. 

Mille (lat.), tisíc; obyč. ve složeninách: 
milli- (millimetr). 

Mille Constantin (1861—1927), rum. no- 
vinář. jeden ze zakladatelů Malé tiskové 
dohody. 

Milleiiorl (ital.), práce ze skla, zhoto- 
vené stavením skleněných tyčinek. 

Millenium (lat.), tisíciletí; hl. tisícileté 
trvání státu (na př. maďarské m.). 

Millepara, rod slimýšů, Tubularie. 

Miller Fedor Ivanovič (1705—1783), rus. 
dějepisec, původem Němec; zpracoval 
a probádal mnoho letopisného materiálu 
zvláště z oblastí celé Sibiře, kde prožil 
deset let. 

Miller Herbert Adolf (* 1875), amer. 
sociolog a prof. univ. y Ohio, za svět. 
války horlivý podporovatel našich re- 
volučních snah a zakladatel Mid Europ. 
Democratic Union (předs. T. G. Ma- 
saryk). Odbor, v otázkách imigračních. 

Miller Jan (* 1870), rolník v Podmo- 
kách, od 1925 senátor strany nár. dem. 
a předs. Č. roln. jednoty. Napsal také 
veselohru Zbytkový statek (1926) a vydal 
Humoresky. 

Miller Jan Jiří, č. právník, O* Muller 
Jan. 

Miller Jan Nepom. (* 1890), pol. básník 
a lit. kritik. 

‘ Miller* Karel (• 1889, t 29. XII. 1918 
v Jekatěrinburku), čs. legionář. Přesel 
jako rak. praporčík s četou 11. střel. pl. 
dne 21. XII. 1914 k Rusům. Pak člen 
Čes. Družiny, bojoval v růz. bitvách, 
u Zborova jako velitel 2. praporu 1. pl. 
Zemřel za bojů leg. proti bolševikům. 

Miller Karol (1839—1919), pol. malíř 
historický. 

Miller Orest Fedorovič (1833 — 1889), 
rus. liter, historik, v pracích o ruském 
bohatýrském eposu podal bájeslovný vý- 
klad ruských bylin. 

Miller Jevg. Ludvík Karlo vič (* 1867), 
ruský generál, 1919 v Archangelsku gen. 
gubernátorem a vrch. velitelem severní 
armády; k jeho návrhu uznána vláda 
Kolčakova. R. 1920 prchl za hranice. 


Miller Joaquin, vlastně Cincinnatus 
Heine M. (1841 — 1913), severoam. spisov., 
proslulý svými Songs of the Sierras. 

Miller Vsevolod Feodorovič (1848 — 1913), 
ruský jazykozpytec, lit. dějepisec a etno- 
graf. 

Miller Patsy Ruth (* 1905), amer. fil- 
mová herečka, známá zvi. jako hrdinka 
filmu Zvoník u matky Boží a m. j. 

Miller Wladyslaw ( # 1863), pol. hud. 
skladatel a kritik. 

Miller William (1801—1880), angl. fy- 
sik, prof. univ. cambridžské. Pracoval 
hl. v krystalografii a zavedl označení 
krystal, ploch t. zv. M. indexy. 

Millerand Alexandre Etienne (* 1859 
v Paříži), franc. politik, adv., od r. 1885 
posl., socialista; 1899—1902 min. obcho- 
du, 1909 — 11 min. veř. prací, 1912 — 1913 
min. války, pro aféru Dreyfusovu donu- 
cen k odstoupení; r. 1914—1915 opět min. 
války; 1920 minist. předseda a min. za- 
hraničí. Po odstoupení Deschanelově 
zvolen presidentem republiky (29. IX. 
1920); prosadil obsazení Poruří, donucen 
ale vítězstvím kartelu levice při volbách 
r. 1924 k demisi. 1924 — 1926 vystoupil 
jako vůdce oposiční pravice v senátě. 

Mille-rayes (fr., mil-ré), jemné, husté 
pásy na tkanivu, tapetách atd. 

Millerit, žlutý kyz niklový, sirník ni- 
kelnatý, NiS; tvoří jehlicovitě protáhlé, 
paprsčitó až vlasovité shluky, patřící do 
soustavy šesterečné. Jest to nerost dobře 
štípatelný, tvrdosti 2.5, hustoty 5.3. Má 
lesk kovový, barvu mosazně žlutou, 
jemné krystalky matně až zelenavě še- 
dou. Obsahuje 35.3%i síry a 64.7% niklu. 
Kyselinami se rozpouští na zelený roz- 
tok. Přichází obyčejně v malém množ- 
ství vedle jiných niklových rud na př. 
v Krušnohoří (Jáchymov) a na Příbram- 
sku. Hojněji vyskytuje se v dutinách 
v kamenném uhlí (Kladno, Saarbrůc- 
ken, Dortmund). Jest rudou niklovou. 

Mlllet Aimé (1819 — 1891), franc. sochař. 

Millet Jean Francois (1814—1875), fr. 
malíř, žák Delarochův v Paříži. 

Mlllevoye Charles Hubert (1782 — 1816), 
fr. básník. Z básní: Chutě des feuilles a 
Le poěte mourant. (Překl. Jar. Vrchlický.) 

Milli Gianmima (1827 — 1888), italská 
básnířka. 

Milllarda, o* miliarda. 

Milllaria, na římských vojenských sil- 
nicích postavené milníky ve vzdáleno- 
stech 1000 kroků (mille passue). 

Millikan Andrews (* 22. III. 1868), sev.- 
amer. fysik, od 1902 prof. amer. univer- 
sit, od 1921 president kaliforn. technolog, 
ústavu v Pasadeně, vědecký pracovník 
všech oborů fysik.; za dílo o elektro- 


Millikan A. 


92 


Milost 


mech. a fotoelektrickém efektu obdržel 
1923 Nobelovu cenu. 

Million, O* milion. 

MilHum, Q* pšeníčko. 

Millacker Karl (1842—1899), rak. ope- 
retní skladatel. 

Millonovo zkonmadlo, roztok dusičňa- 
nu rtufnatého, který se bílkovinami, ve 
vařící vodě se nalézajícími, purpurově 
zbarví. Velmi citlivá chemická reakce. 

Milmar Erik, pseud. M. Novotného. 

Milná jev Vasilj Ivanovič (* 1878), prof. 
chemie na univ, v Tomsku, organisátor 
chemického průmyslu na Sibiři. 

Milnár z Milhansu Petr, jeden z vůd- 
ců odboje č. stavů proti Ferdinando- 
vi II.; zvolen 1618 direktorem, později 
místokancléřem, po bitvě bělohorské 
uprchl do ciziny a jeho statky zkonfis- 
kovány. 

Milné, Sir George Frederick (* 1866), 
brit. maršál; sloužil u dělostř. ve Fr. 
1914, od 1915 vel. angl. kontingentu na 
Soluůské frontě; účastnil se s ním roz- 
hodujícího vítězství v září 1918; pak do 
1920 vrch. vel. brit. vojsk v Cařihradě, 
1923 vých. velitelství v Angl., od 1926 
náčelník říšského generálního štábu. 

Milné, odměna strojvůdce vlaku, když 
ušetří topivo (podle ujetých mílí). 

Milner z Milhauzu Petr, Q* Milnár 
z M. P. 

Milník, kam. sloup na silnicích, udá- 
vající vzdálenost, o* millinarium. 

Milo, pseud. Jos. V. Sládka. 

Milo, řecký ostrov, o* Miloš. 

Milobar Fran JUDr. (1869), chorv. ná- 
rodohosp. a profesor univ. záhřebské. 
Četné spisy odborné. 

Milochov, o. na Slov., okr. Povážská 
Bystrica, 659 čs. ob. 

Miloglasevič Slavidrug, lit. pseudo- 
nym, a* Marjanovič Stjepan. 

Milojevič Alexandar (1860 — 1923), srb. 
dram. umělec, od 1900 v bělehr. Nár. div. 
Organisátor srbského herectva. 

Milojevič Bořivoje PhDr. (* 1885), prof. 
zeměp. na univ. bělehradské a srbský 
antropogeograf. 

Milojevič Bořivoje PhDr. (* 1890), prof. 
zoologie na univ. bělehradské, zabývá se 
hlavně experimentální zoologií. 

Milojevič Milan JUDr. ( # 1874), srbský 
politik a diplomat, posl. skupštiny za 
stranu demokr., býv. vyslanec v Buku- 
rešti 

Milojevič Mi loje PhDr. (* 1884), srbský 
hud. skladatel a dirigent, prof. hudeb, 
vědy na univ. bělehradské. Sp.: Nauka 
o harmonii, B. Smetana. 

Milojkovič Radivoje (1832 — 1888), srb. 
politik, předseda ministerstva 1869^—1872, 


liber, smýšlení; hl, spolupracovník Ri- 
stičův (cg. 

Milokošť, o. na Mor., okr. Uh. Hra- 
diště, 935 čs. ob. 

Milón z Krotónu (VI. stol. př. Kr.), 
slavný řecký atlet, silák, o němž se vy- 
pravují v řeckých pověstech četné báje. 

Milonice, o. na Mor., okr. Vyškov, 531 
čs. ob. 

Milonov Michael Vasiljevič (1792—1821), 
rus. spisov., básník, autor známé satiry 
K. Rubellijn, jímž prý mínil pověstného 
obávaného Arakčejeva. Jeho Satiry, po- 
slání a jiné drobné básně jsou plny me- 
lancholie a rozhořčení proti lidem 
i světu. 

Miloňovice, o. v Č., okr. Strakonice, 
446 čs. ob. 

Miloradovlč Mich. Andrejevič (1771 — 
1825), hrabě, rus. generál, účastník mno- 
ha válek, 1813 rozhodl vítězství u Lip- 
ska. Zabit za povstání děkabristů. 

Miloš (Melos), skupina ostrovů v Egej- 
ském moři, náležející k řec. Kykládám, 
z nich největší M., 148 km 2 a 774 m vys. 
Asi 5400 ob., provozují plavbu a rybolov; 
hlavní město Plaka. 

Milosavljevič Ilija, O* Kolarac Ilija. 

Milosavljevič Steva, MUDr. (1827— 
1879), vyn. srbský lékař a první šéf veř. 
zdravotnictví. Byl též poslancem. 

Milosavljevič Steva n (1881—1926), srb- 
ský malíř, hl. válečných pastelových stu- 
dií a karikatur. 

Milosavljevič Svetislav, Ing. (1882), srb. 
generál, prof. voj. akademie a od 1927 
ministr veř. dopravy. Posl. skupštiny. 

Milosavljevič Svetozar (1845—1921), srb. 
politik a poslanec radik. strany; byl ně- 
kolikráte ministrem. 

Milosavljevič Živko, JUDr. <1860—1900), 
prof. řím. práva na univ. bělehradské. 

Miloslav z Růže, pseud. A. Semeráda. 

Miloslava, pseud. J. M. Hurbana. 

Miloslavín, pseud. V. Pauliny-Tótha. 

Miloslavský K., pseud. K. Lehockého. 

Milosrdné sestry (franc. Filles de la 
Charitě, neb de la misericorde), členky 
řádů (Boromejské s., Alžbětinky, Šedivé 
s. atd.), které se zaměstnávají ošetřová- 
ním nemocných. Pražská kongregace od 
r. 1837. 

Milosrdní bratři, členové řádu milo- 
srd. bratří sv. Jana z Boha (Juan di Dio, 
1495 — 1550), papežem 1572 potvrzeného. 
Účel řádu (většina bratří laiků) je oše- 
třování nemocných. Kroj: černý talár a 
škapulíř. Čsl. provincie (od 1919) má 
11 konventů, z nich nej starší Valtice 
(1605) a Praha (1620). 

Milost (lat. gratia), podle učení církve 
dobrotivost boží, podle které Bůh člo- 


Milost 


93 


Milovice 


věka miluje a umožňuje mu spasení; 
proto je Boží m. v Kristu největším do- 
brodiním Boha. Působnost Ducha sv. na 
vnitřní život sluje účinek m., prostředky 
m.; stav ospravedlněného hříšníka stav 
m., jeho duševní majetky dary m., život- 
ní doba člověka čas m., odplata na onom 
světě odměna z m. 

Milost (v trest. právu), možnost, aby se 
přes strohá ustanovení trest. zákona bral 
ohled na určité okolnosti, tkvějící v oso- 
bě zločincově. Všeobecně se v ČSR. pod 
pojmem m. rozumí toliko případ, kdy 
president republiky na doporučení porot- 
ního soudu ze své moci, dané mu § 103 
ústavní listiny, rozhodne, že se nevy- 
koná trest smrti, nýbrž že se změní 
v trest na svobodě (t. zv. amnestie). 
Avšak m. v širším slova smyslu jest 
i promíjení a zmírňování trestů a práv- 
ních následků odsouzení, jež jest rovněž 
vyhraženo pres. republiky, a dále pro- 
puštění trestance po určité době, jestliže 
se řádně choval. 

Milostín, o. v C., okr. Rakovník. 
787 čs. ob. 

Milostivé léto, 1 . židovská slavnost; — 
2. (anno santo, it.\ v katol*. církvi rok, 
při němž lze dosíci plnomocných od- 
pustků návštěvou určitých římských ko- 
stelů; r. 1300 počalo se m. 1. slaviti za 
Bonifáce VIII., r. 1350 opět a od r. 1475 
slaví se pravidelně každých 25 let. Po- 
sledně slavilo se r. 1925. 

Miloš Obrenovič I. (1780 — 1860), kníže 
srb.; vymohl 1813 na Turcích své jme- 
nování knížetem tří okresů, 1815 se zno- 
vu pozvedl proti Turkům, dal usmrtiti 
r. 1817 Karadjordje a zvolen posléze kní- 

Miloševič Bogoljub (* 1878), srb. sta- 
tistik a prof. na univ. bělehradské. Sp.: 
Naša trgov. statistika (1910), Statistika 
spoljašnje trgovine kraljevine Srbije 
(1908—1912), Obradena zemlja i žetveni 
přinos (1920—25). 

Miloševič-Gujatič Darinka (* 1902), srb. 
dram. umělkyně, od 1921 člen Nár. div. 
v Bělehradě. 

Miloševič Momčilo ( # 1889), srb. spiso- 
vatel, do r. 1925 ředitel Nár. div. v Běle- 
hradě, nyní odb. rada min. osvěty. Sp.: 
Pod starim krovom (sonety, 1911), Před 
obnovom (písně, 1919), Zaborav (komedie, 
1919), U magii (novely, 1924), a j. 

Miloševič Raša ( k 1851), srb. politik, od 
r. 1880 poslanec za radik. stranu, jíž 
spoluzakládal. 1904—19 ředitel st. mono- 
polů. Vydal svoje vzpomínky pod lit.: 
Timočka buna (1923). 

Milota Albert, JUDr. ■(* 1877), ř. prof. 
trest. práva na univ. Komenského, od 


r. 1929 senátor Nár. Shrom. Práce: Pod- 
mínečné odsouzení a propuštění (1919), 
Zákon na ochranu republiky (I. vyd. 
1923, II. vyd. 1929), Učeb. obojího práva 
trestního (1926). Je spoluautorem pří- 
prav. osnov čsl. trest. zákona a ěsl. trest- 
ního řádu. 

Milota-Orebský Jan (1861-1929), říd. 
učitel a spisovatel pro mládež. 

Milota z Dědic, Q* z Dědic Milota. 

Milotlce nad Bečvou, o. na Mor., okr. 
Hranice, 416 čs. ob. 

Milovanovič Mihailo (‘ 1880), srb. ma- 
líř; maluje obrazy, hl. z voj. života. 

Milovanovič Mihailo (* 1869), srb. dram. 
umělec, člen Nár. div. v Bělehradě. 

Milovanovič Milan (* 1874). srb. gene- 
rál, nám. šéfa gener. štábu a voj. spis. 

Milovanovič Milan (* 1876), srb. malíř, 
prof. st. uměl. školy v Bělehradě. Rra- 
jinář-impressionista. 

Milovanovič Milován, JUDr. (1863 — 
1912), srb. státník a diplomat, prof. mezi- 
nár. práva na bělehr. vys. škole; byl 
vyslancem v Bukurešti, Římě, 1907—12 
min. zahraň, a min. předsedou. Přítel 
Francie a Ruska, pracoval na uskuteč- 
nění Balkán, svazu. Sp.: Srbi i Hrvati 
(1895), Srbi i Bulgari (1898). 

Milovanovič Milován, MUDr. (• 1884), 
prof. soudního lékařství na univ. běle- 
hradské, prosektor tamní nemocnice. 
Sp.: Obdukciona tehnika (1922), Značaj 
sudske medicine (1925), Sudska medi- 
cína (1925). 

Milovaný (Milbes), o. na Mor., okr. Mor. 
Beroun, 467 ob. 

Mílové právo, výsada udělená vždy 
urč. městu a spočívající v tom, že oby- 
vatelé, bydlící v obvodu jedné n. více 
mil od města byli povinni kupovali ře- 
meslné výrobky výhradně u řemeslníků 
v onom městě. To znamenalo velikou 
výhodu pro řemeslníky městské a 
zvláště ovšem vyloučení cizí konku- 
rence. Výsadu udílel král (v Cechách již 
od XII., zvi. však od XIV. stol.). Často 
m. p. směřovalo proti šlechtě, jež měla 
sama v provozu zvi, mlýny. Stoupáním 
moci šlechty byla rušena i m. p. Zvi. 
došlo k jejich zániku po válkách husit- 
ských, kdy nebyla dosud panovnická 
moc v C. upevněna. M. p. odstraněno 
bylo posléze úplně smlouvou svato- 
václavskou r. 1517 v C.; na Mor. a ve 
Sl. se však udrželo na někt. místech 
o plných 100 let déle. 

Milovice, osada sev.-vých. od Lysé n. L., 
2191 ob., vybudovaná na stálý voj. cvič- 
ný tábor a učiliště pro pěší voj. 

Milovice (-witz), o. na Mor., okr. Mi- 
kulov, 687 ob. 


Milovník Bedlivý 


94 


Mimikry 


Milovník Bedlivý, pseud. M. Bély. 

Milovník Boží, pseud. M. Bodického. 

Milovník Božích Přikázání, pseud. M. 
Bely. 

Milovník Snažný Krista Pána, pseud. 
M. Semiana. 

Milovník, O, amatér, diletant; v diva- 
delní mluvě druh herecké role. 

Mllreis, portug. peněžní jednotka = 
1000 reisů. Q* escudo. 

Miltladés (VI.— V. stol. př. Kr.), athén- 
ský vojevůdce. Zvítězil nad Peršany r. 
490 u Marathónu (o*), později ale pora- 
žen při výpravě na ostr. Páru, odsouzen 
do vězení, kdež i zemřel. 

Mlltner František Karel (1797—1874), 
č. archeolog a numismatik, krajský hejt- 
man v Písku a zakladatel pražského 
numismatického spolku. 

Miltner Jan Bohuslav (1841—1887), č. 
historik, středošk. profesor. Sp.: K. Z. 
hr. Kaplíř ze Sulevic, ochránce Vídně 
proti Turkům (1880). 

Miltner Jindřich Otakar (1828 — 1884), 
č. numismatik a archeolog, polic, úřed- 
ník v Krakově. Sp.: Beschreibung der 
bisher bekannten bohm. Priv. Můnzen 
u. Medaillen (1852—69), Smečno (1855). 

Milton John (1608—1674), sl. angl. bás- 
ník; po opuštění koleje v Cambridge 
stud. soukr. v Hortonu, kde vznikla jeho 
idyla L'AIlegre a II Penseroso a j. 1638 
odešel do Itálie (Florenc, ftím, Neapol), 
kde stal se 1648 lat. tajn. sekret, státní 
rady, kde však úplně oslepl. Byl třikrát 
ženat (z prv. manž. 3 dcerv, na kterých 
se však nedočkal radosti). Z té doby 
jsou nejd. jeho díla: Areopagitica, De- 
fensio pro Populo Anglicano a četné j. 
Nesmrtelná je jeho epická báseň Para- 
dise Lost (1658—65, Ztracený ráj, přel. 
J. Jungmann 1811), o 12 zpěvích, jako 
doplněk k hl. dílu Paradise. Regained 
(O pokušení Kristově, přelož. J. David, 
1896), dále drama Samson Agonistes 
(O záhubě Samsonově), obsáhlé lat. po- 
jedu. De Doctrina Christiana a j. 

Milutin (1282 — 1281), srbský král, syn 
Uroše I. a královny Jeleny. Rozšířil 
svoji zemi o Makedonii a učinil Skoplji 
hl. m. Založil mnoho klášterů. Církev 
ho považuje za světce a kostel v Sofii, 
kdež je pochován, nazývá se Sv. Kralj. 

Milntinovič Dobrica (1880), srbský he- 
rec, člen Nár. div. v Bělehradě od 1899. 
Za světové války internován. 

Milntinovič Sima-Sarajlija, ps. Čubro 
Cojkovič (1791—1848), srbský básník; 
účastnil se povstání 1814 a odebral se 
do Lipska, kde vyšel jeho lyricko-epic- 
ký cyklus Srbka. Po návratu do Běle- 
hradu stal se 1842 ministrem vyučování. 


Uveřejnil velkou sbírku srbských lido- 
vých písní, dějepisné spisy a dramata. 

Milwankee, nejv. a nejdůl. m. v seve- 
roamer. státě Wíscoji6íh„ 536.000 ob., na 
záp. břehu Michiganského jezera. Pa- 
mátné budovy: Obch. komora, spolk. 
dům, chrám sv. Pavla, universita, pří- 
rodovědecké museum, um. galerie. Čet- 
né prům. podniky, slévárny, koželužství, 
ocelárny; obchod obilím, moukou, dří- 
vím a j. 

Milý, o. v Č., okr. Slaný, 508 ob. 

Milý Eduard (* 1822 v Milíně u Pří- 
bramě), malíř v Praze v letech 60. 

Milý Jan, pseud. Iv. Luby. 

Mimesie (řec.), schopnost minerálních 
krystalických látek tvořiti krystalické 
tvary o vysoké souměrnosti. 

Mimetesit (zelená ruda olověná), chlor 
obsah, arseničnan olovnatý PbeClíAsOOa, 
s apatitem a pyromorfitem isomorfní 
nerost; přichází v žlutých, žlutozelených 
nebo šedých šesterečných krystalech; 
lesk mastný nebo démantový, průsvitný, 
tv. 3.5 — 4; na rudních ložiskách u Pří- 
bramě, Cinvaldu, v Mexiku atd. 

Mimika (ř.), schopnost vyjadřovati 
tvářností a posunky pocity, myšlenky a 
hnutí vůle. M. hercova a řečníkova pod- 
poruje působení slova; ve filmu a pan- 
tomimě zastupuje řeč a vyžaduje vysoké 
dokonalosti. Starověká m. působila ce- 
lou postavou, naproti tomu v m. obliče- 
je překážela herci maska. — M. je nej- 
starším dorozumívacím prostřed, mezi 
lidmi pro snadnou srozumitelnost, ne- 
boť spočívá na asociacích, které jsou 
u většiny lidí stejné. 

Mimikry, přizpůsobení zvířete v bar- 
vě, postoji i tvaru těla okolí, v němž žije, 
tou měrou, že zvíře se stává nenápad- 
ným a tím získává ochranu. Nejčastěji 
se vyskyt. v ochranném zabarvení. Zví- 
řata v polárních krajinách žijící jsou 
barvy bílé, na travinách a listech žijící 
barvy zelené, na pouštích a stepích barvy 
zemité nebo pískové. O. z. bývá velmi 
dokonale přizpůsobeno tak, že na pří- 
klad na půdách tmavých vyskytují se 
skřivani s temnějším zabarvením, na 
půdách světlých se světlejším. Působí 
jen, když je zvíře v klidu. Ptáka bukače 
ochranně zbarveného a strnule v rákosí 
na dosah ruky stojícího ani velmi dobré 
oko nepostřehne. Mladé čejky na hnízdě 
sedící téměř splývají se svým okolím, 
rovněž koroptev k hroudě přitisklá, le- 
lek na kůře stromové ploše sedící. Sa- 
mičky ptáků nádherně zbarvených na 
př. kolibříků, rajek, bažantů jsou nená- 
padně zbarveny, poněvadž toto o. z. po- 
třebují ke své ochraně při hnízděni. 
I vejce ptáků bývají barvou chráněna. 


Mimikry 


95 


Mimus polyglottus 


Vejce ptáků hnízdících na rašelinách 
jsou temně skvrnitá, na písčinách podo- 
bají se obláskům, vejce ptáků, kt, hnízdí 
v dutinách, bývají bílá, poněvadž ochra- 
ny nepotřebují. Larvy některých man- 
delinek na listech žijících připomínají 
ptačí trus. Housenka píďalky v nebez- 
pečí zaujímá nehybný postoj a podobá 
se stonku listu. Sova-kalous při nebez- 
pečí protáhne se do výšky, stává se 
štíhlou a ne nepodobnou kusu větve. 
Význačným příkladem ochrany tvarem 
těla jest pakobylka, chodící větvička, kt 
tvarem těla napodobuje větvičky rostli- 
ny, na níž jest zavěšena, lupenitka, kt. 
se podobá listu stromu, brouk lišejníko- 
vý, na Madagaskarsku žijící, jest téměř 
nerozeznatelný v lišejníku, v němž se 
ukrývá. Jihoamerická cikáda výrůst- 
kem na hlavě napodobuje trn stromu, 
na jehož kůře sedí nehybně. Někteří 
červi, raci, měkkýši napodobují neživé 
předměty, větve, kamení. M. vyskytuje 
se hojně a u všech tříd živočichů. Ně- 
kdy projevuje se i v zbarvení výstraž- 
ném a odstrašujícím na př. u kuňky, mlo- 
ka nebo hmyzu nesytky, pilořitky, pe- 
střenky trubcovité, roupce sršnového, 
který napodobuje hmyz nebezpečný, ža- 
hadlem opatřený. 

Mlmnermos z Koloióna, zakladatel 
erotické elegie řecké; žil mezi 630 — 600 
př. Kr. Sbírka jeho elegií o marnosti 
lidské lásky a života nazývá se Nanno, 
podle flétistky, kterou básník marně mi- 
loval. Řeč jeho je jednoduchá a jemná. 

Mimoděložní těhotenství nastává., když 
oplozené vajíčko se vyvíjí dále mimo 
dělohu. 

Mimodrama (řec.), drama bez slovního 
doprovodu. 

Mlmochod, o* jinochod. 

Mimoň (Niemes), m. v Č., okr. Česká 
Lípa, 5610 ob. 

Mimos (z řec. mimus = napodobitel); 
u st. Reků herec scén všedního života 
v drastickém projevu. Mimy v lit. zprac. 
z řec. Sicilie a již. Itálie z V, st. př. Kr. 
v próze Sofrón, ve III. st. př. Kr. Theo- 
kritovy m. v hexametrech, Hérondovy 
v jambech (mimijamby). V Římě v I. st. 
př. Kr. Laberius a Publius Syrus podle 
řec. m. vytvořili literární frašku, jež do- 
sáhla veliké obliby zprvu jako mezihra 
tragedií, již pak pak s pantomimem 
zcela zatlačila. 

Mimosa (Acacia famesiana), keř rodu 
Acacií, čeledi Leguminosae. Roste v Itálii 
a Španělsku. 

Mimo službu (ausser Dienst; en re- 
traite; retired), voj. výraz pro důstojní- 
ky, kteří odcházejí z činné služby s hod- 
ností, jíž posledně nabyli, s právem 


nebo bez práva nositi stejnokroj a s ná- 
rokem nebo bez nároku na pensi. — Lod 
m. e. dáti (ausser Dienst stellen, désar- 
mer; to lay up) značí první stadium od- 
zbrojení lodi, která se má vyřaditi trvale 
nebo dočasně (po dobu opravy) z činné 
služby. — Ministr m. sl., býv. aktivní 
ministr. 



Mimulus, kejklířka, rod amerických 
bylin, obsahující 60 druhů z čeledi krtič- 
níkovitých (Scrofulariaceae), z nichž k. 
žlutá (M. guttatus) u nás při vodách 
v horských údolích úplně zdomácněla. 
Vytrvalá se vstříčnými vyhlodaně zuba- 
tými listy. Trubkovitý květ pětizubý se 
později zveličuje ve velkou dvoupyskou 
žlutou korunu. K. pižmová (M. moscha- 
tus) má rozloženou vět- 
vitou lodyhu i listy 
žlaznatě huňaté a pá- 
chne vydatně pižmem. 

Pěstuje se s oblibou 
za okny. K. šarlatová 
(M. cardinalis) s vel- 
kým skvrnitým květem 
šarlatové barvy pěstu- 0r§r 

je se hojně v zahra- 1 J 

Mimus polyglottus, Mimulus cupreus. 
drozd mnohohlasný, ze 
severní Ameriky, blízký příbuzný na- 
šeho drozda, jemuž se rovná velikostí, 



Mimus polyglottus. 


Mimus polyglottus 


96 


Mina 


způsobem života a nenápadným zbarve- 
ním. Na hřbetě jest šedohnědý, na prsou 
tmavší, na bříšku světlejší až bělavý. 
Letky tmavohnědé. Zdržuje se nejraději 
v nízkém křoví písčitých rovin, ale ča- 
sto i poblíže lidským ruchem oživených 
míst. Vyznačuje se nádherným zpěvem, 
ve kterém vyniká mezi ptáky jedinečnou 
mnohotvárností hlasu a schopností ná- 
podobovací. 

Mlmusops, rod, obsahující 35 druhů 
tropických stromů z čeledi sapotovitých 
(Sapotaceae) s kožovitým listem, vel- 
kým svazečkovým květenstvím a duž- 
natou bobulí. M. elengi, posvátný strom 
Hindů v Přední a Zadní Indii. Kořeny, 



Mímusops elengi L. 


kůra a květy obsahují léčivé látky. Seme- 
no olej a kmen méně cennou gutaperču. 
M. kauki v Zadní Indii a v Austrálii 
poskytuje velmi tvrdé dřevo zv. železné. 
M. balata na Antilách a v Jižní Americe 
dává balatu (druh gutaperči). 

Min Georgij Aleksamdr. (1855 — 1906), 
rus. generál; jako velitel Semenovského 
pluku účasten krvavého potlačení mos- 
kevského povstání r. 1905, kdy dal pří- 
kaz „nemít zatčených 41 . Zabit soc. rev. B. 
V. Konopí jannikovou. 

Mina (něm., fr., angl. mine), voj. značí 
růz. bojové prostředky, a to: a) m. pod- 
zemní neholí podkop (Q*); b) střelu mi- 
nometu (Q* tato a střela); c) zhraň vodní 
(Unterwassermine), které se užívá na 
moři, řekách a j. vodách k zahrazování 
určitých míst n. pásem před nepřítelem. 
Vodní m. vznikla kol r. 1800 a zkoušena 
již ve vál. anglo-am. 1812; skutečně však 
se osvědčila teprve ve vál. Krymské a 
ve válce sev. států amer. proti jižním 
(1861 — 65). Je tvaru kulového nebo válco- 
vého, naplněna prudkou trhavinou a její 
účel jest vybuchnouti v blízkosti plavid- 
la, jemuž má být zamezen někam vstup 
a poškoditi je nebo potopiti atd. Užívá 
se jich tedy především k obraně vlast- 
ního pobřeží, ale též k útoku v cizích 
vodách, kam jsou za tím účelem polo- 


ženy nebo vpuštěny. M-y jsou buď po- 
norné (zakotvené do hloubky až 200 m) 
nebo plovoucí (treibende M.; m. déri- 
vante; drifting m.); tyto se vypouštějí 
tak, aby je proud hnal proti nepříteli 
(na př. turecké m. v Dardanelách proti 
loďstvu spojenců). Zakotvené m-y se vy- 
pouštějí z lodí (minovačů) do vody a 
jsou opatřeny těžkým předmětem (kot- 
vou), který dopadnuv na dno, drží na 
minovém laně m-u na určitém místě. 
Ježto m. musí při každé hloubce dna 
býti tak zařízena, aby se držela určitý 
počet metrů pod povrchem, je třeba k to- 
mu zvi. zařízení. Jsou tu dva hl. způ- 
soby: při něm. způsobu je m. vyhozená 
z lodi stažena kotvou ke dnu; k m-ě je 
však připevněn t. zv. ponorník (Tiefen- 
eteller), zvláštní přístroj, který vztlakem 
vody vystoupí až do urč. hloubky pod 
povrchem a vezme s sebou minu, jejíž 
kotevní kabel se odvine, kolik potřebí. 
Druhý způsob,, angl., jehož se obecněji 
užívá, je ten, že kotva má pod sebou na 
lanku olovničku; délka lanka se regu- 
luje tak, aby se rovnala hloubce, kolik 
má býti m. pod povrchem vody; vylio- 
díme-li m-u, pluje napřed na vodě a 
kotva padá ke dnu; jakmile se olovmič- 
ka dotkne dna, vypne její lanko západ- 
ku, která zastaví odvíjení kabelu, kotva 
však tíží padá dále ke dnu a stáhne m-u 
do žádané hloubky pod povrch. Většina 
m. jsou t. zv. kontaktní (dotekové), t. j. 
vybuchnou, jakmile loď narazí na t. zv. 
tykadla (antény) m-y; děje se to pravi- 
delně tak, že náraz tykadla rozbije 
v miině skleněnou rourku s tekutinou, 
jež rozlijíc se, aktivuje galvanický člá- 
nek, jehož proud zanítí trhavinu. Jsou 
však též m-y zv. pozorované (Observa- 
tionsminen), spojené vodicím drátem 
s pevninou, které se přivedou k výbuchu 
elektr. proudem z pevniny, vidí-li pozo- 
rovatel, že loď se nalézá v jejich blíz- 
kosti. M-y dotekové mají podle ustano- 
vení mezinárodního práva býti bezpečné 
při transportu a ukládání, udržovat se 
v předepsané hloubce a vyplovou-li ná- 
hodou na povrch, automaticky se učinit 
neškodnými (desaktivovat, pojistit). Bez- 
pečnosti při ukládání a kladení lze do- 
8áhnouti různými pojistkami (zpravidla 
ve formě cukrového kolíku, který se 
teprve ve vodě po nějaké době rozpustí 
a tím aktivuje minu). Zamořování vět- 
ších prostorů pobřežních minami bylo 
ve větším měřítku prováděno po prvé 
ve válce rus.-japonské 1904 — 5, a to 
v obraně i v útoku (t. j. i u nepřátel- 
ského pobřeží), v ohromných rozměrech 
konáno ve svět. válce s obou stran; 
čtverečné prostory mnoha tisíc námoř- 


Mina 


97 


Mincí zlehčováni 


nich mil byly zaminovány (í. zv. minová 
pole); v Sev. moři, v kanále La Manche, 
v úžině Otrant9ké a na mu. j. místech 
byly vytvořeny přehrady m. v mnoha 
řadách za sebou a etážích nad sebou 
(proti ponorkám). Ke konci války byla 
od Orkneyských ostrovů k Norsku polo- 
žena Angl. a Am. přehrada, obsahující 
70.000 min, aby sev. přístup byl Něm- 
cům úplně zablokován; v celém Sev. 
moři bylo asi 180.000 min. — Kladení m. 
íMinenlegen; mouiller les m.; mine- 
laying), obstarávají lodi (povrchové nebo 
ponorné), zv. minovače, které miny vy- 
pouštějí šikmými šachtami přímo do 
vody; náklad jich činí až 360 m. 
Němci užívali hl. ponorkových minova- 
čů, mimo to se kladení koná hl. v noci. 
Je-li třeba se pohybovati v pásmu, za- 
mořeném minami, musí býti tyto napřed 
odstraněny; to se nazývá odklízením a 
lovením min (Minensuchen; draguer les 
m.; minesweeping). Obstarávají to menší 
parníky (rybářské), motorové čluny a j. 
lodice, s malým vnorem, aby samy ne- 
narazily na m. Děje se to zpravidla tak, 
že dva loviči, plující rovnoběžně, táh- 
nou každý na silném vlečném laně ve 
větší hloubce drakový plovák; oba plo- 
váky jsou spolu spojeny tenčím chyta- 
cím lanem, opatřeným lapadly; celek 
tvoří jakoby sít. do níž se zachytí mi- 
nový kabel a mina se tím vytáhne na 
povrch, kde ji lze učiniti neškodnou. Po- 
dobné zařízení, které lze však upevniti 
na každou loď a učiniti ji tím imunní 
proti minám, je angl. přístroj, zv. para- 
vane (Q*,) jímž byly od 1917 opatřovány 
téměř všecky lodi, projíždějící zamino- 
vaným pásmem. O práci, spojené s od- 
klízením m., lze si učiniti představu, uve- 
deme-li,že po svět. válce angl. lovičská flo- 
tila (Mine Clearance Service), mající 600 
důst. a 15.000 mužů, vybrala do konce 
r. 1919 přes 23.000 min. Rychlost lovení 
může býti při dobrém náčiní a vycviče- 
ném mužstvu (minařích) až 20 nám. mil 
za hodinu v přímé dráze. — M. (středo- 
lat., franc. mine, podzemní chodba), 
podzemní chodba nebo štola při dolování 
rud nebo uhlí. — V biologii chodba pod 
zemí žijících zvířat, kudy se vypravují 
za potravou. 

Mina, předoasijská (mana) a staro- 
řec. (mna) váha = Voo talentu — 100 
drachnám, jako talent kolísavé ceny; 
attická stř. mina = 436-6 g. Jako dřív. 
váha v nov. Řecku — 1500 drachmám _= 
1*5 kg. 

Mina Xavier (1789 — 1817), vojevůdce ve 
Španělsku a Mexiku; 1808 podnítil se 
svojí tlupou drobnou válku proti Fran- 
couzům, po nezdařených podnicích proti 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


Pamploně uprchl do Anglie, 1816 do 
Mexika; porazil v čele povstalců častěji 
Španěly, 27. X. 1817 zajat. 

Minaeon (novořec., Menaeon, měsíc, 
kniha), liturg. kniha východní církve, 
obsahuje officia svátých. Nejnov. vydáni 
1888 — 1902 (6 sv.). Přesné označeni je 
Menologion (měsíční rejstřík). 

Minaeové, jihoarab. kmen, jenž byl 
v XI. až V. stol. př. Kr. mocným, byl 
však vystřídán Sabaey a Himjary. 

Minajev Dmitrij Dmitrijevič (1835— 
1889), rus. básník-humorista a satirik. 

Minajev Ivan Pavlovič (1840 — 1890), 
prof. petrohr. university a r. indolog. 

Minaret (ar. manárat), štíhlá věž u me- 
šity s točitými schody a ochozem, se 
kterého muezzin vyzývá věřící k mod- 
litbám. 

Minář Karel (* 1901), č. malíř, obrazy 
z doby legionářské. 

Minařík Jan B. (* 1862), čes. malíř- 
krajinář, žák Mařákův. Známé jsou 
jeho lesní interieury a obrazy staré 
Prahy. 

Minaíík Stanislav (* 1884), čes. nakla- 
datel a překladatel, vyd. sbírky Knihy 
slov. autorů, Knihy a Země a měs. Země. 

Minas, vnitrozem. depart. Uruguayský, 
zčásti hornatý, 12.485 km 3 , (1925) 88.971 
ob.; zemědělství a chov dobytka. Hl. m. 
M., asi 14.000 ob., spojeno tratí s Monte- 
videem. 

Minas Geraes, brasil. vnitrozem. stát, 
575.000 km 2 , (1926) 6,902.500 ob. Území 
se skládá převážně z krystalin. kamenů, 
s lesy a travnat. pláněmi, četnými ře- 
kami: Rio Grando, Paranahyba, Para- 
hyba, Doce, Mucury, Pardo. Hl. řeka, 
Sáo Francisco, je splavná. Podnebí je 
v nížinách horké, v horách mírně teplé 
a zdravé. Obyvatelstvo (Mineirové; bě- 
loši, míšenci, indiáni a černoši) provo- 
zují zemědělství a chov dobytka; vyví- 
jí se kovový, textilní a kožní průmysl. 
Hl. m. je Bello Horizontále. 

Mince, kus kovu, sloužící za platidlo, 
za jehož váhu a cenu ručí stát. 

Mince československé o* sv. IV., str. 
194. 

Minci falšování, padělání peněz a dá- 
vání jich místo pravých do oběhu. 

Mincí zlehčování, razí-li stát peníze, 
jež jsou méně hodnotnější, než peníze 
dosud obíhající. Tento čin má za násle- 
dek zvýšení cen a úvěrové potíže pro 
stát. Děje se tak, že nově ražené peníze 
mají menší obsah drahého kovu při 
stejné hrubé váze. Může se též díti nad- 
bytečným ražením drobných mincí, kte- 
ré jsou vždy neplnohodnotné. 


7 


Mincí směna 


Mincovnictví 


Mincí směna, měnění mincí různých 
zemí, jedněch za druhé. Prostředkují 
většinou banky a směnárny. 

Mincio, levý přítok ř. Po (Pád) v hor. 
Itálii, 150 km dl., vyvěrá jako Sacra 
v již. Tyrolích, protéká Gardským jez., 
odtud se nazývá M.; rozšiřuje se jeze- 
rovitě u Mantovy a ústí, zajištěn vys. 
hrázemi u Governola. M. tvoří důlež. 
stratég, obrannou Čáru. —* U M. zvítězili 
25. a 26. XII. 1800 Francouzové nad Ra- 
kušany. 

Mincovna, dílna, kde se razí peníze, 
medaile a pod. Jediná soukromá min- 
covna pro ražbu peněz jest dosud 
v Birminghamu (Anglie), razící peníze 
pro kolonie a cizinu. Zhotovování pa- 
mětních mincí jest svobodné, ražba běž- 
ných peněz státním regálem. U nás jest 
státní mincovna v Kremnici. 

Mincovní kabinet, odborníkem vede- 
ná sbírka mincí, pečetí a razidel včetně 
kopií a falsifikátů. 

Mincovní regál, výsostné právo státu 
raziti a dávati do oběhu peníze. 

Mincovní úmluvy (konvence, jednoty, 
unie), úmluvy několika států o zavede- 
ní jednotné peněžní jednotky, zvláště 
týkající se množství drahého kovu 
v minci, neplnohodnotných mincí drob- 
ných a j. Q* latinská a skandinávská 
mincovní unie. 

Mincovní váha, skutečná váha mince, 
na rozdíl od zrna čili množství drahé- 
ho kovu, v minci obsaženého. 

Mincovní znamení, obraz neb písme- 
no na mincích, označující, v které min- 
covně byl peníz ražen. 

Mincovnictví, souhrn všeho, co se 
vztahuje k mincím. Majitelem práva 
mincovního je stát, který vydává záko- 
ny a výnosy, týkající se mincí, zvláště 
stanoví měnu, druhy mincí, váhu min- 
cí, množství a druhy mincí drobných, 
nakupuje kov a mince sám ve vlastních 
mincovnách zhotovuje. Někdy razí též 
mince soukromníkům z drahého kovu, 
jimi dodaného, za náhradu ražebních 
výloh. Falšování a úmyslné zlehčování 
mincí se trestá. Mincovní číslo udává, 
kolik kusů každého druhu peněz se razí 
z určitého základního množství drahé- 
ho kovu. Dohodnou-li se některé státy 
o společné základní mincovní jednotce, 
vznikne mincovní unie. Drobné mince 
jsou mince neplnohodnotné. Množství 
peněz drobných v oběhu nesmí přesaho- 
vati určitou výši. Jinak by nastalo zne- 
hodnocení měny. Mince se razí ze zlata, 
stříbra, mědi, v nejnovější době z niklu 
a aluminia a ze slitin některých kovů 
(bronzu). Nejstarší mince byly lité. Po- 
zději ražba mincí prováděna kladivem 


na kovadlině. Dnes se používá v min- 
covní technice množství přesných, nej- 
dokonalejších strojů. Dějiny: První min- 
ce byly raženy asi r. 700 př. Kr. v mě- 
stech iónských a Lydii. Odtud převzato 
Peršany. V VI. a V. st. př. Kr. rozšířilo 
se ražení mincí po celém Řecku, Malé 
Asii, Sýrii, Fénicii a za Alexandra Vel. 
do Egypta a Indie. Základem řecké mě- 
ny byl talent, mající 60 min, 1 mina = 
100 drachem, 1 drachma = 6 obolů. Ří- 
mané razili původně peníze z mědi, po- 
zději ze stříbra, za doby císařské ze zla- 
ta. Frankové měli měnu stříbrnou. 
Dlouho byla ražena v západní Evropě 
jen jedna mince — denár. 12 denárů byl 
1 solidus, 20 solidus =r 1 libra. Ve XIII. 
st. objevují se všude plnohodnotné min- 
ce zlaté, zlaté floreny ve Florencii, zec- 
chiny v Benátkách, dukáty v Německu. 
V pozdějším středověku nastává zhoršo- 
vání měny. Po objevení Ameriky hod- 
notné byly peníze španělské, portugal- 
ské, holandské a anglické. Mincovnictví 
v ČSR., Q* sv. V., str. 13 a n. — Výro- 
ba mincí, člení se na přípravu směsi 
kovové předepsaného obsahu, na zhoto- 
vování kulatých ploten předepsané vá- 
hy a průměru a na ražení. Určité množ- 



Excentrický lfs. 


ství váhy kovů (na př. zlato s mědí, 
stříbro s mědí atd.) se roztaví za vylou- 
čení přístupu vzduchu a po provedené 
chemické zkoušce lije se do úzkých plo- 
ten (kovové pruty). Tavení děje se v tu- 
hových tyglících (pojímajících většinou 



Mincovnictví 


99 


Minčolská skupina 


asi 300 kg kovu) v obyčejné tavírně nebo 
peci, jež je roztápěna koksem, olejem n 
plynem. Slévání (lití) děje se u pevně 
stojící pece ručně sběračkou nebo nabě- 
rací lžící, u naklonitelné pece nakloně- 
ním a vylitím přímo n. pomocí příruční- 
ho tyglíku do kadlubů z litého železa, 
na stojato sestavených ve větším množ- 
ství na vozíku (licí vozík). Kovové pruty 
vyválejí se za studená ve válcovnách 
na přibližnou tloušťku. Ježto válcování 
za studená činí kov tvrdým, musí se ko- 
vové pruty po několika zkouškách roz- 
žhaviti, aby opět změkly. K vyváleni 
(vytažení) používá se obyčejně stude- 
ných válcoven na obruče s válcem asi 
300 mm v průměru. Stroje k dohotovení 
(ke konečnému) válcování mají však 
menší válce, z nichž vrchní válec není 
poháněn (vlečný válec). Z vyválcova- 



Ražba mincí. 


ných kovových prutů vyrážejí resp. ře- 
zají se mincovní desky na prořezáku 
(dírkovači). Proděravěné pásy (stříž) se 
znovu zatavují. Jako dírkovač slouží 
většinou excentr. lisy, jež jsou často za- 
řízeny na samočinné posunování kovo- 
vých prutů, jako na př. stroj postavený 
L. Schulerem. Aby byl prut vždycky co 
nejpřesněji posunut, nechávají válce 
prut při klesání paličky volný, zoubek 
na paličce zapadne do vyklepaného 
otvoru a posune kovový drát do pravé 
polohy. Až na určitou odchylku od vá- 
hy desek prac. dokonalost válců a dír- 
kovačů vystačí; jsou-li však meze váhy 
užší, vyrovnávají n. upravují se desky 
po předchozím zahřátí vyvážením jed- 
notlivých desek a oškrábáním příliš těž- 
kých pomocí ruč. uprav, zařízení nebo 
stroji {upravovači n. třídicí stroje, vy- 
rovnávací váhy a skoble). Nejprve se 
vyhledají kazovité deštičky na pásech n. 
v tříd. bubnech a upotřebitelné se podle 
váhy třídí. Stroje sestávají z mnoha cit- 
livých přezmenů (vah), které jsou sa- 
močinně opatřeny po jedné deštičce. 
Když se váha zastaví, spadne deštička 
do nádržky, přiměřené její váze. Příliš 
lehké desky se opět zataví. Drobné 
mince nebývají jednotlivě upravovány, 
tak jako mince cennější, při čemž se 
přepočítává počet kusů připadajících na 


1 kg, a některé z nich se jako zkouška 
namátkou zváží. Použitelné kusy se vo 
vroubkovně hladce n. s okrajovou ozdo- 
bou ovroubkují. Vroubkování děje se 
tak, že se deštičky v rovných n. podle 
kruh. oblouků k sobě patřících zakřiv, 
drážkách dvou proti sobě se pohybují- 
cích ocelových částí tlakem otáčejí. Pro- 
hloubená okrajová ozdoba neb písmo je 
vypouklé na podkladě drážky. Takový 
stroj (L. Schuler, Góppingen) razí až 
50.00C kusů za hodinu. Vypouklá okrajo- 
vá ozdoba vynikne teprve při ražení. 
K čištění vrchní plochy od kysličníku a 
nečistoty namáčejí se deštičky v připra- 
vené kyselině, ponejvíce v rozředěné ky- 
selině sírové, nato v točících se bubnech 
čistě odrhnou a v odstředivkách osuší. 
K máčení slouží otáčivé sudy se šikmo 
ležící osou n. horizontální sítové bubny, 
jež jsou ponořeny do třetiny průměru 
v nádržce s kyselinou. — Nyní razí se 
mezi dvěma tvrdými razítky na lisu (ra- 
zící lis, pregovačka) vypukliny (relief, 
obraz) líce a rubu mince tlakem na 
vrchní razítko až do 100.000 kg. — Dříve 
vyklepávaly se peníze ručně kladívkem, 
potom většinou lidskou silou pohybova- 
ným nadhazovaným kladivem (paličko- 
vým strojem), později používalo se šrou- 
bového vřetena (razící lis něho vřetenový 
stroj, vahadlo), nyní ještě používá se při 
zhotovování medalií a razítek). Dnes po- 
užívá se ke zhotovování mincí všeobecné 
lisů s úhlovou pákou se samočinným 
podávacím a vyrážecím zařízením (první 
takové zařízení sestavil Uhlhora). Při 
ražení uzavře se deska a razítko tvrdou 
obroučkou n. prstenem, aby se kov ne- 
mohl po stranách roztéci. Tento je při 
prohloubené okrajové ozdobě jednočlen- 
ný a hladký, při rýhovaném okraji jed- 
nočlenný a žlábkovaný, při vypouklé 
okrajové ozdobě trojčlenný a s prohlu- 
binami odpovídajícími okrajové ozdobě. 
Počítání děje se bud odpočítáním po 100 
nebo 200 kusech ke zjištění prům. váhy 
a vyvážením ostat, podle této váhy nebo 
na počítacích strojích po 400—1000 kusů 
za minutu. Používá se též strojů k po- 
čítání a současnému balení do papírů. 
Razítka, která mají obrácený t. j. pro- 
hloubený ráz, zhotovují se odlitím vy- 
pouklého, tvrdého razidla (patrice) 
v měkké oceli za silného tlaku vřetena. 
Kolmé vřeteno nese na hlavě těžký vo- 
dorovný setrvačník, jehož velká masa 
se při nárazu na krátké cestě odporem 
raz. materiálu zastaví a tak způsobí žá- 
doucí vysoký tlak. 

Minčolská skupina vrchů pne se v zá- 
padním Slovensku mezi říčkami Raj- 

7* 



Minčolská skupina 


100 


Minerální teorie 


Čankou a Turcem, na levém břehu Vá- 
hu. Jejím pokračováním na př. břehu 
Váhu je skupina Kriváňská. Obě ivoří 
Malou Tatru. Prvé skupině vévodí Min- 
čol, vysoký 1364 m. Minčolská skupina 
je složena z krystalických hornin: ruly, 
svoru, žuly a j. Poněvadž vystupují na 
povrch země jako ostrovy z hornin 
mladších, říkáme jim pohoří jaderná. 
Hojně zlomů, jakož i dislokační těsnina 
vážská u Strečna svědčí, že všechna ze- 
mětřesení v této krajině mají původ 
v Minčolská skupině. 

Mindanao (Magindanao), nejjiž. ostrov 
Filipínských ostrovů, s okolními ostrovy 
97.968 km 2 , asi 500.000 ob. Pobřeží je hoj- 
ně rozčlánkováno. Vnitřek ostrova je so- 
pečný (Urdaneta 1971 m, Apo 2929 m, 
MaJindang 2047 m), častá zemětřesení. 
Četné řeky a jezera (Mainit a Liguasan), 
z nerostů nachází se mnoho síry a zlata. 
Obyvatelstvo skládá se z Negritů, ma- 
lajských kmenů, Morů, z kmene Vizaya 
(vesměs katol.), asi 2000 Číňanů. M. má 
pět provincií: Misamis, Surigao, Davao, 
Cotabato a Zamboanga s hl. m. téhož 
jména. 

Mindaugas (Mendong), první hist. král 
Litvy (1236—1263), přijal křesťanství, 
získal si Rád německých rytířů, Daniele 
Volyňského a Konráda Mazovského. 
Uchránil zemi od nepřátelských (tatar- 
ských nájezdů a obnovil samostatnost 
Litvy. Byl zavražděn od svých vasalů. 

Mindoro (ze špan. mina de oro, zlatá 
mina), z Filipínských ostrovů, s okolní- 
mi ostrůvky 11.073 km 2 , asi 200.000 ob. 

Mindszénty Maná (* 1903 ve Vídni), 
filmová herečka, předtím solová taneč- 
nice státní opery ve Vídni. 

Mineo, m. na Sicílii, prov. Catania, 
(1921) 10.962 ob., 543 m n. m.; zbytky 
kyklopských zdí, seismograf, stanice. 

Minář (fr. mineur), voj., odborně vycvi- 
čený v kopání podkopů (min); bývali 
dříve spojováni v setniny a patřili k že- 
nijnímu vojsku. Při dobývání Port 
Arthuru (1904) a za světové války přišli 
zase lc plné platnosti. 

Minerál, a* nerost. 

Mineralisace, zavádění anorganických 
látek do látek organických, na př. do 
dřeva, aby vzdorovalo hnití a ohni, do 
uhlí, aby se zvýšila jeho elektrická vo- 
divost, aby světlo uhlíkové oblouk, lampy 
bylo klidnější a jasnější nebo chemicky 
účinnější. 

Minerální barviva, částečně nacházejí 
se v přírodě (barevné hlinky, na př. kří- 
da, bolus), částečně připravují se z mi- 
nerálních surovin (chromová žluť, suřík, 
horská zeleň) a poskytují neprůhledný 


nátěr. Používá se jich ve směsi s vodou 
neb oleji, jsou většinou velmi trvanlivá, 
často jedovatá. Přísadami, na př. anili- 
novými barvivý, lze minerálním barvi- 
vům uděliti často ohnivý odstín. 

Minerální bistr (manganová hněď, 
manganový bistr), malířská barva z při- 
rozeného nebo srážením roztoku chlori- 
du manganatého hydroxydem sodným 
připravovaného hydroxydu mangana- 
tého. 

Minerální oleje, techn. název pro su- 
rový skalní olej a oleje z něho získané. 
Surový skalní olej neboli nafta (ropa) je 
přírodní nerostný produkt, jehož pod- 
statnou součástí je směs alifatických 
uhlovodíků s příměsky látek sirných, 
kjslikatých a dusíkatých. Nafta vy- 
tryskuje na různých místech ze země buď 
samovolně nebo navrtáním. Velmi důle- 
žité prameny naftové jsou v Pensylvá- 
nii, pak v Kanadě, v Peru, v Argentině, 
dále na Kavkazu v okolí Tiflisu a Baku, 
pak v Polsku (v Haliči) v okolí Bory- 
slavi a Drohobycze, na Slovensku u Gbel 
a na Mor. u Hodonína. Surový skalní 
olej je tekutina buď světlá neb tmavá, 
řídká neb hustá, která při zahřátí mění 
se v plyn. Surový skalní olej nehodí se 
valně k potřebě. Aby byl upotřebitel- 
ným, musí býti zpracován. Zpracování 
záleží hlavně v destilaci a rafinaci, kte- 
rými se zabývá průmysl petrolejový. 
Destilací suroviny odpoutávají se při 
různých teplotách rozličné látky. Nej- 
prve, a to již při mírném zahřátí, látky 
nejlehčí, velmi snadno zápalné, které 
tvoři ligroin a benzin (hutnota 700° — 
730°), pak při další teplotě následuje 
uměl> terpentinový olej k cídění (hut- 
nota 730—750°) a po něm při dalším za- 
hřátí čistý petrolej k svícení (hutnota 
750—850°) a konečně těžké oleje (mazu- 
ty), hodící se k mazání a k topení; zby- 
tek je smola, které se používá jako asfal- 
tu k dláž-dění a k výrobě lepenk. kryti- 
ny. Hospodářsky nejdůlež, produktem je 
petrolej; vodočistá to nebo slabě za- 
žloutlá tekutina, krásně do modra fluo- 
reskující, která zapálena jsouc vydává 
jasné světlo a značné teplo a je proto 
velmi dobrým svítivém i topivem. Dru- 
hým hospodářsky neméně důležitým 
naftovým destilátem je benzin (a*). 

Minerální teorie, nauka o potřebě mi- 
nerálních látek (síry, fosforu, draslíku, 
vápníku, hořčíku, železa, sodíku, křemí- 
ku a chloru) k výživě rostlin a o nut- 
rosti jich používání v podobě umělých 
(minerálních) hnojiv při pěstování kul- 
turních rostlin. Teorii tuto vědecky 
zpracoval a rozšířil Justus v. Liebig 


Minerální teorie 


101 


Mineralogie 


r. 1840. Lit.: Justus v. Liebig, Die Che- 
mie in ihrer Anwendung auf Agrikultur 
und Psychologie (2. vyd. 1887). 

Minerální vody, na minerální látky 
bohaté pramenité vody, též vody vyšší 
teploty (horké prameny). Obsahují hl. 
chloridy, bromidy a jodidy, sírany, uhli- 
čitany a sirníky draslíku, sodíku, hoř- 
číku, vápníku, strontia, železa, manga- 
nu. Amoniak se vyskytuje málo, rubi- 
dium a caesium pouze ve stopách, 
lithium, baryum, hliník, kyselina kře- 
mičitá, fosforečná, fluor, kyselina bori- 
tá, arsenitá, měď, olovo, zinek a radium 
v nepatrném množství. Minerální vody 
obsahují též rozpuštěné plyny, zvláště 
kyslík, dusík, sirovodík, oxysulfid uhlí- 
ku a někdy ve značném množství kyslič- 
ník uhličitý. Tento je podle všeho půvo- 
du sopečného. Dnes rozeznávají se zvi. 
minerální prameny, jejichž (vadosní) vo- 
da pochází z atmosféry, vsákne se do ze- 
mě, tam obohatí se minerálními látka- 
mi a vrátí se pak na povrch, a prameny, 
které poskytují vodu juvenilní (vznika- 
jící pravděpodobně z par, vycházejících 
z tuhnoucích hornin). Léčivým účinkem 
vyznačuje se zvláště voda juvenilní, 
která někdy mísí se ve hloubce s vodou 
vadosní, jelikož obsahuje zpravidla ra- 
dioaktivní látky. V jaké podobě jsou mi- 
nerální látky obsaženy v minerálních 
vodách, není ještě bezpečně známo. 

Minerální umělé vody. Na základě 
analyse pravých minerálních vod byly 
připraveny umělé vody minerální, které 
nejsou však s nimi totožné (na př. ne- 
obsahují radioaktivní látky) a ve svých 
účincích se jim nevyrovnají. Umělé va- 
dy minerální mají vždy totéž složení, 
kdežto složení vod přirozených se mění. 
Byly připraveny též roztoky, které se 
v přírodě nevyskytují. K umělým vo- 
dám minerálním počítají se též různé 
občerstvující nápoje, zvi. sodová voda a 
její směsi s ovocnými šfavami. 

Mineralogické názvosloví, jména mi- 
nerálů jsou volena z části podle jejich 
vlastností, z části podle nalezišf, jmen 
slavných mineralogů, objevitelů a my- 
tologických osobností. F. v. Kobell, Die 
Mineralnamen und die mineralogische 
Nomenklatur (1853); Loewinson-Lessing, 
Petrographisches Lexikon (1893). 

Mineralnyje Vody, m. v sev. Kavkazu 
(okr. Těrek), (1926) 17.777 ob., tvoří pří- 
stup k lázním severokavkazským: Kislo- 
vodsk, Jesentuki, Pjatigorsk a j.; letecká 
stanice. 

Mineralogie (nerostopis, lat.-řec.; dříve 
oryktognosie, řec.), část přírodních věd, 
která se zabývá vlastnostmi, výskytem, 


vznikem a přeměnami nerostů. Minera- 
logie obecná zabývá se obecnými vlast- 
nostmi nerostů a používá z části metod 
experimentálních. Z principů mineralo- 
gie obecné vyplývá soustava (systemati- 
ka) nerostů. Popisná (fysiografická) část 
mineralogie pojednává soustavně o jed- 
notlivých nerostech. — Dějiny: Aristote- 
lés (384 — 322) podal první soustavu ne- 
rostů, rozděliv je v orykta (kameny) a 
metalleuta (rudy). Theofrastos (kolem 
r. 310 př. Kr.) popsal drahokamy. Stra- 
bon (kolem r. 50 př. Kr.) a Plinius (23— 
79), jenž v pěti knihách své Historia na- 
ítiralis pojednává o nerostech, popsali 
blíže četné druhy nerostů. Ve středově- 
ku Avicenna (980—1037) rozdělil nerosty 
v kameny, soli, rudy a hořlaviny (hoř- 
lavé fosilie); k podrobnějšíhu studiu 
dalo podnět německé hornictví, které 
vzkvétalo zvláště v XII. st. V Hornické 
knížce (Bergbuchlein), vydané asi 1509 
horníky neznámého jména, jsou obsaže- 
ny všechny tehdy známé údaje o tech- 
nicky důležitých rudách, o jejich výsky- 
tu v dolech a o jejich hledání kouzelným 
proutkem. Tyto údaje podstatně rozšířil 
Agricola (1494—1555), jenž pojednal 
velmi všestranně o četných nerostech, 
jejich výskytu, vznikání a význačných 
znacích. Kolem r. 1070 Barthoiin objevil 
dvojlom vápence a Stěno stálost úhlů 
hran. Chemickou povahu nerostů zkou- 
mali Boyle (1627—91). Wallerius (1709 — 
1785) a Cronstedt (1702-^65); vědecká mi- 
neralogie začíná chemickými analysemi 
švédských badatelů Bergmana (1735— 
1784), Scheeleho (1742—86) a Gahna (1745 
—1818). O znalost nerostů po stránce 
chemické zasloužili se později Vauque- 
íin (1763—1829), Klaproth (1743—1817), 
Berzelius (1779—1848), Heinrich a Gu- 
stav Rose, Plattner, v. Kobell, Rammels 
berg a j. Vědeckou krystalografii zalo- 
žili ve Francii Romé de ITsle (1736 — 90; 
Essai de cristallographie, 1772) a Hauy 
(I74cr — 1822; Essai ďune théorie sur ia 
structure des eristaux, 1784). Hauy vyšid 
od jím objevených štěpných tvarů 'kte- 
ré před ním pozoroval již Bergman a 
všechny krystalové tvary odvodil na- 
vrstvením takovýchto štěpných útvarů a 
t. zv. dekrescencí. Asi současně vydal 
svůj spis A. G. Werner ve Freiberku 
Voil den áusserlichen Kennzeichen der 
Fossilien (t. j. nerostů; 1774). Z jeho po- 
četných žáků nejvíce vynikl Chr. S. 
Weiss (1780—1856), jenž na popud Hauye 
propracoval krystalografii po stránce 
matematické a zdůraznil zvláště vý- 
znam krystalových os a pásů. Roku 1813 
stanovil šest krystalografických soustav. 


Mineralogie 


102 


Minimum 


V jeho smyslu pěstovali dále krystalo- 
grafii jeho žáci F. E. Neumann, Quen- 
stedt a G. Rose, kdežto Mohs, K. F. Neu- 
mann, Haidinger a zvláště Angličan W. 
H. Miller (1839) zavedli podstatné změny 
v označování, který se všeobecně ujal. 
O fysiografii nerostů zasloužili se zvi. 
ještě Breithaupt, G. Rose, v. Rath a v. 
Kokscharow. Zavedením mikroskopu a 
jiných zdokonalených pomůcek učinili 
podstatný pokrok zvláště v poznání 
v horninách se vyskytujících nerostů 
Des Cloizeaux, Tschermak, Zirkel, Becke, 
Fedorovv, Rosenbusch, Wůlfing a j. Ne- 
průhledné rudy zkoumají v novější 
době v dopadajícím světle Schneider- 
hohn a j. Ohromný převrat způsobilo 
v mineralogii zavedení Roentgenova zá- 
ření ke studiu struktury krystalů (Laue, 
1912). Roentgenoskopickými pracemi vy- 
znamenali se v mineralogii zvi. ještě De- 
bye, Scherrer, Rinne, Niggli a j. Fysik.- 
chemické práce (zvi. Severoameričanů 
Washingtona, Bowena, dále van’t Hoffa, 
Johnsona, Boekeho, Eitela a j.) a po- 
užití výsledků metalografických (Tam- 
raan a j.) přispěly k tomu, že mineralo- 
gie stává se z vědy popisné pořád více 
a více vědou exaktní. — O mineralogii 
v ČSR. Oj sv. IV., str. 315. 

Minerva, v řím. bájesloví dcera Diova, 
jemuž vyskočila ze hlavy, bohyně mou- 
drosti a umění, míru a války; uctívána 
zvláště na Aventinu; v Jovově chrámě 
byla ji zasvěcena svatyně. U Reků sluia 
Athéně. 

Minerva, něm. příručka o stavu uče- 
ných a studijních ústavů celého světa. 
Vychází od roku 1898. 

Minenr (franc.), horník, ve vojenství 
Q* minér. 

Mine v Michail, MUDr. (* 1874), bulh. 
učenec. Přednáší na sof. universitě anato- 
mii Člověka. 

Minev Miroslav (* 1898), bulh. spisov.; 
řeší otázky ideově-etioké. Své hrdiny 
volí z řad venkovanů, jimž předem vnu- 
cuje přesně vymezené úkoly. Vydal kni- 
hy povídek: Sedem pogači za Gospoda, 
1927, Trite gvozdeja, 1930. 

Ming, čínská dynastie, vládnoucí 1368 
— 1644. o* Čína, dějiny. 

Minghetti Marco (1818—1886), it. stát- 
ník, liberál, novinář, 1848 ministr veřej, 
prací za Pia IX., téhož roku bojoval na 
Sardinii, 1859 přidal se k národ, hnutí; 
od 1860 častěji ministrem, 1873—76 min. 
předsedou. 

Mingrelie, od r. 1917 část svobod, státu 
Gruzínského, u Černého moře, z větší 
Části hornatá, na záp. tvoří zalesněnou, 
částečně bažinatou rovinu Odiši. Řecko 


katol. Mingrelové, asi 250.000 hlav, řečí 
a kulturou příbuzní Gruzíncům, zabý- 
vají se zemědělstvím, zahradnictvím a 
vinařstvím. 

Minho (Miňo, minu, lat. Minius), řeka 
na s.-z. Pyrenejského poloostrova, 2T9 
km dlouhá. 

Miniatura čili drobnomalba, v psa- 
ných knihách kreslená nebo malovaná 
iniciála, zdobená ve svých zákrutech 
různými drobnými, jemnými kresbič- 
kami, kreslenými suříkem (miniem). Vy- 
dání miniaturní je vydání knihy nebo 
obrazu v nejmenším knižním formáté 
(1X2 cm) bucř tisk. písmem nebo foto- 
grafickým snímkem. — Miniator, písař, 
malíř, jenž maloval ozdobné iniciály. 
přílohu. 

Minlberger Václav, 9* Minniherger Václ. 

Minice, o. v Č., okr. Kralupy n. Vit., 
1014 čs. ob. 

Minický, pseud. V. Svobody. 

Minič Bóra (1879—1929), srb. novinář. 

Minié Claudé Étienne (1814 — 1879), fi\ 
důstojník; vynalezl 1849 po něm nazv. 
soustavu pušky a řídil od 1858 zbrojov- 
ku a střeleckou školu v Káhiře. 

Mlnije (angl. Minieh, Minyeh, Minia), 
1. egypt. mudiríje v Hor. Egyptě, po obou 
stranách Nilu, 110.901 km 2 , z toho 1686 
km 2 vzdělané půdy, s 837.404 ob. HI. m. 
M., (1917) 43.945 ob., hl. stanice parníků 
a železnic na Nilu. 2. m. v egypt. prov. Fa- 
jům, u Medinet el-Fajůmu, asi 8000 ob., 
v zimě je skladištěm pro balíky bavlny. 

Minima (lat., nejmenší), název naší 
půlové takt. noty, jež byla koncem XIII. 
8t. nejmenší z not. druhů (O* mensurální 
notové písmo). 

Minimi (Ordo 
fratrum minimorum, 
Nejmenší bratří, Paulá- 
ni, řeholníci sv. Fran- 
tiška), katol. řád, zal. 
Františkem z Pauly 
(9*), potvrzený r. 1474 
Sixtem IV.; má 19 
klášterů. Mateřský 
Znak řádu Paulánů, klášter je San Andrea 
delle Fratte v Římě. 
Jemu přičleněný ženský klášter Mini- 
mitek (Nejmenších sester) zanikl. 

Minimnm (lat.), nejmenší, O* maxi- 
mum; barometrické m., 9* počasí. Liebi- 
gův zákon minima praví, že vzrůst rost- 
lin přestává, jakmile koncentrace i jen 
jedné z uvolněných, k životu potřebných 
látek v tekutině, poskytovaných ssavým 
kořenům, poklesne pod určitou hranici. 
Látka je pak v absolutním minimu. Ne- 
postihuje-li to žádnou z potřebných lá- 
tek, určí se rychlost vzrůstu koncentra- 



Minimum 


103 


Ministerstvo 


cí oné látky, jež je v poměru k potřebě 
v nejmenáím množství (v relativním mi- 
nimu). 

Minimum existenční, O* Existenční mi- 
nimum. 

Minin Kuzma, vl. jm. Zacharjev-Su- 
chorukij (* 1616), ruský státník, r. 1612 
zvítězil nad Poláky, pozd. člen st. rady. 

Ministerialové, úředníci domu při dvo- 
rech ikrálů, místodržitelů a biskupů; ob- 
jevují se již v raném středověku. Časem 
se vyvinul z nich stav dvorních pánů a 
rytířů, povinných službou válečnou. 

Ministerstvo (z lat.), nejvyšší správní 
úřad státní, v jehož šele stojí ministr-po- 
litik nebo ministr-úředník. Počet m. ve 
státě, jejich funkce a jejich názvy řídí se 
vnitřními potřebami toho kterého státu, 
zákony a tradicí. Avšak některá m. mají 
téměř všechny státy; jsou to: m. zahra- 
ničních věcí, financí, obchodu, dopravy, 
vojenství a vnitra, byť i názvy byly 
v různých zemích různé (na př. m. vo- 
jenství, války, u nás Národní Obrany). 
Ani název m. není všude stejný; zove se 
též stát. departement, komisariát, státní 
sekretariát. Kompetence m. jest určena 
zákonem a povahou věci. Hlavní zásady 
pro příslušnost jednotlivých oborů pře- 
vzala ČSR. z Rakouska. Stalo se tak jed- 
nak povšechným zákonem čís. 11/1918, 
jednak zvi. zákonem č. 2/1918, jímž byly 
zřízeny nejvyšší správní úřady v ČSR. 
Název byl volen proto, aby se nemusilo 
použiti rak. názvu min. Doba sama si 
však vynutila vrátiti se k zavedenému 
pojmu m., jenž jest dnes běžně používán. 
Zákon č. 2/1918 stanovil 12 nejvyšších 
úřadů, a to: 1. pro věci zahraniční; 2. pro 
správu vnitřní; 3. pro správu finanční, 

4. pro správu vyučování a nár. osvěty; 

5. spravedlnosti; 6. průmyslu, obchodu a 
živností; 7. dopravy; 8. veř. prací; 9. ze- 
mědělství; 10. nár. obrany; 11. sociální 
péče a 12. veř. zdravotnictví a tělesné 
výchovy. Během doby přibyla tato m.: 1. 
m. pro zásobování lidu, zřízené naříze- 
ním Národního výboru ze dne 5. XI. 1918. 
č. 20 Sb. z. a n.; 2. m. pošt, telegrafů a 
telefonů, zřízené zákonem z 13. XI. 1918, 
č. 40 Sb. z. a n. Tento obor podléhal do- 
sud (za Rak.) m. obchodu; 3. m. pro sjed- 
nocení zákonodárství a organisace sprá- 
vy zřízené zákonem ze dne 22. VII. 1919, 
č. 431 Sb. z. a n.; 4. úřad pro zahraniční 
obchod, zřízený zák. ze dne 24. VI. 1920, 
č. 418 Sb. z. a n. Tento úřad nebyl sice 
zván ministerstvem, ale jeho šéf měl 
stejné ústavní postavení jako ostatní mi- 
nistři a proto byl nazýván ministrem a 
jeho úřad m. Do jeho kompetence spa- 
dalo povolování dovozu, vývozu a prů- 


vozu všeho zboží, kromě věcí, jež jsou 
státním monopolem, a všeobecná kon- 
trola zahraničního obchodu. Tento úřad 
byl zrušen zákonem čís. 25/1922 a jeho 
agenda byla přidělena m. obchodu; 5. 
zákon č. 64/1918 dal vládě možnost, aby 
upravila mimořádné poměry na Sloven- 
sku tím, že dá některému svému členu 
plnou moc, aby provedl na Slovensku 
vše, co uzná za nutné pro udržení po- 
řádku, konsolidování poměrů a zabezpe- 
čení státního života. Tím se vytvořilo 
nové m., jež se jmenovalo m. s plnou 
mocí pro Slovensko, které však působilo 
jen dočasně právě po dobu chaotickýen 
poměrů popřevratových. Zvláštní záko- 
ny, které by stanovily přesnou kompe- 
tenci jednotlivých m., ČSR. nemá, ačko- 
liv § 85 úst. listiny praví, že se jejich pů- 
sobnost upravuje zákonem. K zákonné 
úpravě jistě jednou musí dojiti. Zatím 
rozhodují jednotlivé specielní zákony a 
vládní nařízení o působnosti m. a jejich 
agenda se vytváří velmi často via facti. 
Určité věci jsou přikázány přímo jen 
jednotlivému m., o jiných se musí m. do- 
hodnout ještě s jedním příp. více m. 
ČSR. má dnes (r. 1931) 15 m. s touto 
kompetencí (uvedeny jsou jen hlavní 
úkoly): 1. M. zahraničních věcí, jež se 
stará o diplom, styk našeho státu s cizi- 
nou, hájí zájmy a práva ČSR. a čsl. stát. 
občanů v cizině, sjednává mezinárodní 
smlouvy, jmenuje diplomat, zástupce 
pro styk s cizinou, dozírá na ně, účastní 
se mezinár. kongresů a konferencí, má 
na starosti organisaci a využitkování 
zpravodajské činnosti našich zastupitel- 
ských úřadů o poměrech v cizině a pro- 
pagaci čsl. státu žurnalisticky, literárně 
i jinak, aby byla cizina o ČSR. správně 
a dostatečně informována. 2. M. vnitra, 
považované za nejdůležitější m. vůbec, 
stará se o záležitosti státní a ústavní, 
jako jsou: úprava stát. hranic, stát. znak, 
vlajka a pečeť, vypsání a provedení vo- 
leb, redakce a administrace Sbírky zá- 
konů a nařízení. Vede záležitosti poli- 
tické správy a veř. bezpečnosti (policie 
a četnictvo), stará se o úpravu služební- 
ho poměru stát. zaměstnanců, o věci 
spojené s evidencí obyvatelstva (sčítání 
lidu, statistiky), o matriky, vystěhova- 
lectví, změny jmen, domovské právo, 
o dopravu a turistiku, věci spolkové a 
shromažďovací, divadla a biografy, lote- 
rie a tomboly, záležitosti spořitelen atd. 
Radu věcí provádí v dohodě s jiným m. 
Jest poslední instancí pro rozhodování 
o případech politických a policejních. 
3. M. financí: státní rozpočet, jeho pří- 
prava, sestavení a d-ohled nad jeho pro- 


Ministerstvo 


104 


Ministerstvo 


váděním, spravování stát. příjmů a vy- 
dání, daně, poplatky, cla, loterie a mo- 
nopoly, měna a mincovnictví, Nár. ban- 
ka čsl., peněžnictví, finanční správa, 
stát. věci úvěrové (státní dluh, stát, zá- 
půjčky a záruky) a trest. věci finanční. 
4. M. školství a nár. světy (jeho názav 
proti původnímu označení uvedenému 
v zák. č. 2/1918 byl změněn). Patří mu: 
nejvyšší dozor a správa nad výchovou, 
vyučováním a školstvím vysokoškol., 
středoškol. a obecným, věci kultové, t. j. 
nejvyšší správa nábož. vyznání a církví, 
pokud ovšem to připouští úprava po- 
měru státu k církvím, věci cink. nadací 
a j., péče jazyková, vědecké ústavy a 
korporace, ochrana památek, musea a 
archivy, státní nakladatelství, péče 
o umění (literatura, hudba, divadlo a 
kina po stránce umělecké, kulturní a 
mravní, umělecké výstavy) a pod. 5. M. 
spravedlnosti: organisace soudů a stál. 
zastupitelstev a dohled nad jejich čin- 
ností, vrchní správa trestnic a ústavů 
k výchově zanedbané mládeže a zane- 
dbaných provinilců, náhrady za neodů- 
vodněnou vazbu osobám nevinně odsou- 
zeným, dispense překážek manželství, 
věci poručenské a depositní, úprava jed- 
nacích řádů soudních, právní pomoc. »5. 
M. průmyslu, obchodu a živností: pro- 
vádění všech ustanovení vydaných 
k úpravě obchodu, průmyslu a živností, 
obch. a živn. komory, správa poradních 
sborů (státní rada živnostenská, poradní 
sbor pro otázky hospodářské), kartely a 
trusty, kontrola dovozu, vývozu a prů- 
vozu, provádění obchod, a plavebních 
smluv, vnitrozemská plavba, propagace 
cizineckého ruchu, veletrhy, péče o ho- 
spodářské a technické zvelebování živ- 
nosti a průmyslu, průmyslová musea, 
ochrana známek a vzorků, patenty, za- 
dávání hromadných stát. dodávek, po- 
kud jde o potřeby společné všem nebo 
aspoň několika m. 7. M. železnic: vedení 
a dozor nad stát. železniční dopravou, 
dozor nad stavbou, provozem a finanč- 
ním hospodářstvím všech soukr. drah, 
železniční smlouvy, přejímání soukrom. 
drah do stát. provozu, úprava železnič- 
ních tarifů a dopravních předpisů pro 
osoby a zboží. 8. M. veřejných prací: 
stavba a správa stát. budov kromě praž- 
ského hradu a zámku v Lánech a bu- 
dov vojenských a železničních záležitostí 
vodního hospodářství a plavby, průpla- 
vy, splavnění řek, údolní přehrady, sil- 
nice, mosty, cejchovnictví, elektrisace, 
minerální oleje, hornictví i s bratrský- 
mi pokladnami, automobilismus a vzdu- 
choplavba. 9. M. zemědělství: péče 


o rostlinnou výrobu (kromě tabáku, je- 
hož pěstování spadá pod obor m. finan- 
cí), technické zvelebování průmyslu ze- 
mědělského (cukrovarství, pivovarství, 
sladařství, škrobárenství, zeměděl. liho- 
varnictví, mlynářství, sušařství a výro- 
ba kávových náhražek), chov dobytka a 
včel, rybářství, honitba, mlékařství, pa- 
stevnictví, veterinářství, ochrana zvířat, 
hubeni škodné zvěře a rostlin, myslivost 
a ochrana lesů, správa stát. lesů a stat- 
ků, meliorace půdy, plodinové bursy, 
odborné organisace zemědělské, země- 
dělský úvěr, zeměděl. archiv a musea, 
dobytčí a krupobitní pojištění, koloni- 
sace a repatriace. 10. M. národní obrany 
(MNO.), nejvyšší voj. úřad v ČSR. Spra- 
vuje veškeré vojenské věci, tvoří zása- 
dy a osnovu výcviku a výchovy, pro něž 
vydává předpisy a řády, připravuje mo- 
bilisaci a vál. plány, opatřuje potřebný 
materiál a k tomu konci hospodaří úvě- 
ry, kterých v každoročním rozpočtu žá- 
dá na parlamentu. V čele MNO. je mi- 
nist. NO., odpovědný parlamentu, člen 
ministerské rady; MNO. se skládá z pre- 
sidia, hlavního štábu branné moci, šesti 
odborů (sekcí: 1. obecně vojenský, 2. dě- 
lostřelecký a zbrojní, 3. letecký, 4. tech- 
nický, 5. správní, 6. politicko-právní, 
každý dělen na oddělení, departementy); 
vedle toho je odvolací kárný výbor pro 
věci disciplinární. Vedle toho jest u nás 
fr. voj. misse, dále kontrolní sbor 
voj. správy, sbor zdravotnický, kancelář 
čsl. legií, které jsou přímo podřízeny 
ministru NO. Ku pomoci a jako poradní 
orgán je min. přímo podřízen generální 
inspektor branné moci. — Jiné státy mají 
podobné úřady, zv. ministerstvo války, 
m. vojenství, m. říšské obrany atd. Roz- 
díly jsou hl. v tom, že někde (v Anglii, 
Itálii) letectvo tvoří zvláštní složku 
obrany a je podřízeno vlastnímu minis- 
terstvu letectví; někde (v Polsku) je 
gener. inspektoru přímo podřízen náčel- 
ník hl. štábu a ostatní arm. inspektoři 
zbraní; v některých monarchiích byl 
náčelník gen. štábu přímo podřízen hla- 
vě státu (dosud v USA.). 11. M. sociální 
péče: pečování o matky, kojence a děti 
do šesti let, o schovance a sirotky, 

0 mládež školou povinnou v době mimo- 
školní (denní útulky, besídky mládeže) 

1 mládež škole odrostlou, zpustlou, ohro- 
ženou, tělesně n. duševně slabou, nápo- 
moc při volbě povolání, dohled nad ústa- 
vy, spolky, fondy a nadacemi sloužícími 
soc. péči, péče o osoby slepé, hluché, zmr- 
začelé a slabomyslné. Ochrana vystěho- 
valců a přistěhovalců,, péče bytová, 
všechny druhy pojištění sociálního (úra- 


Ministerstvo 


105 


Ministr 


zové, pensijní, nemocenské, invalidní a 
starobní) kromě pojištění hornického, 
jež provádí m. veř. prací, pracovní po- 
měry zaměstnanců, živnostenská in- 
spekce, kolektivní smlouvy, péče o vá- 
lečné poškozence, o nezaměstnané, styk 
s Mezinár. ústavem práce v Ženevě, ří- 
zení Sociálního ústavu v Praze atd. 12 
M. veřejného zdravotnictví a tělesné vý- 
chovy: výchova a odborný výcvik zdra- 
votnického personálu a dozor nad jeho 
činností, státní zdravotní ústav a státní 
zdravotní rada, zamezování a potírání 
nakažlivých nemocí, péče o nemocné, 
choré a choromyslné, záležitosti lékáren, 
obchodu jedy, výroby léčiv, lázeňství, 
péče o zřizování a úpravu tělocvičen, 
lázní, plováren, hřišť, péče o tělesnou 
výchovu vůbec, dozor na jakost potra- 
vin po stránce zdravotnické (ústavy pro 
zkoumání potravin), zdravotní stránka 
staveb bytů, nocleháren a stravoven, 
zdravotní péče o těhotné, šestinedělky a 
kojence, školní zdravotnictví a populač- 
ní politika. 13. M. pro zásobování lidu: 
kontrola cen a zasahování do jejich 
úpravy, stanoveni cen maximálních, sle- 
dování stavu zásob a regulování jejich 
spotřeby, zájem o poměry na trhu po- 
travin, potírání lichvy, ochrana zájmů 
spotřebitelských v nejširš. slova smyslu. 
Protože význam tohoto m. jest důležitý 
zvi. za války a v mimoř. poměrech po- 
válečných, kdežto v normálních míro- 
vých dobách jeho význam klesá, ohlá- 
sila soc. demokracie požadavek značné- 
ho rozšíření kompetence m. pro zásobo- 
váni lidu a současně i změny jeho ná- 
zvu na m. spotřeby. 14. M. pošt a te- 
legrafů: nejvyšší správa a organisační 
vedení fial. pošty a pošt. úřadu šekové- 
ho přeměněného od 1. XII. 1930 na čsl. 
poštovní spořitelnu, zřizování autobuso- 
vých poštovních linek, provádění vý- 
hradného práva státu na zřizování, 
udržování a provozování telegrafů, zále- 
žitosti radiotelefonie, stavba vysílacích 
stanic, telefonní koncese, sazby a po- 
platky poštovní, telefonní a telegrafní, 
sjednávání mezinár. úpravy telef. a te- 
legraf. styků. 15. M. pro sjednocení zá- 
konů a organisace správy: péče o sjed- 
nocení zákonů a správy v celém území 
čsl. republiky. Na čsl. území platí do- 
sud dvojí právo: v hist. zemích právo 
rak., na Slov. a Podk. R. právo uh. Tato 
skutečnost působí velmi rušivě a má za 
následek řadu nepříjemností. Nově vy- 
hlašované zákony platí ovšem v celém 
státě, pokud nenovelují přímo jedno či 
druhé právo. Proto má býti snahou to- 
hoto m., aby připravovalo osnovy záko- 


nů, které by platily v celém státě a tím 
aby se zrušily dosavadní rozdílné před- 
pisy. Působnost m. unifikací (tak jest 
zkrác. nazýváno) jest dočasná a skončí, 
jakmile jeho úkol bude proveden. Vedle 
této stručně naznačené kompetence jed- 
notlivých m. provádí každé m. úkoly 
všeobecné, k nimž zvláště patří: vnitř- 
ní organisace m., vypracování osnov zá- 
konů, nařízení a výnosů ve věcech spa- 
dajících do vlastního oboru působnosti, 
statistika o vlastní činnosti a legalisace 
veř. listin vydaných úřady jemu podří- 
zenými. Kromě patnácti m. vytvořil se 
u nás ještě úřad předsednictvo mini- 
sterské rady, který jest podřízen min. 
předsedovi a jest vlastně jeho sekreta- 
riátem. Zprostřed. styky vlády s Nár. 
shrom., stará se o provedení usnesení 
min. rady a uschovává protokoly o je- 
jích schůzích. Podřízeny jsou mu pří- 
mo: Stát. úřad pozemkový a Stát. úřad 
statistický, čsl. tisková kancelář (ČTK), 
stát. knihtiskárny a úřední časopisy. 
Konečně r. 1918 byl v ČSR. min. války a 
ministrem N. S. zvolen dr. M. R. Štefánik; 
toto m. ale nikdy nebylo zřízeno a úmrtím 
Štefánika zrušeno. (Literát.: Ústavní prá- 
vo, správní právo a Slov. veř. práva — čl. 
prof. dra Fr. Weyra.) 

Ministr (lat. sluha, služebník, zříze- 
nec), státní funkcionář, jemuž jest svě- 
řen určitý obor veřejné správy. V mon- 
archiích absolutních jmenuje panovník 
m. a pověřuje ho vedením toho kterého 
ministerstva. V monarchiích parlament- 
ních a v republikách jmenuje m. bud 
panovník n. president, ale de facto jest 
vázán na návrhy politických stran. Po- 
dle čsl. ústavy president republiky jme- 
nuje a propouští m. a stanoví jejich po- 
čet (§ 64). V § 70 se znovu praví, že 
předsedu a členy vlády jmenuje a pro- 
pouští president, v § 73 se říká, že pre- 
sident též určuje, který z členů vlády 
řídí jednotlivá ministerstva. Faktický 
stav u nás byl dosud vždy ten, že poli- 
tické strany, které se dohodly, že vstou- 
pí v koalici, navrhnou své kandidáty, 
jež president republiky potvrdí. M. sklá- 
dají do rukou presidenta rep. slib. na 
svou čest a své svědomí, že budou svě- 
domitě a nestranně konati své povinno- 
sti a že budou šetřiti ústavních a jiných 
zákonů. Žádný člen vlády nesmí býti 
Členem představenstva n. dozorčí rady, 
ani zástupcem akciových společností a 
společností s ručením obmezeným, po- 
kud tyto společnosti se zabývají činno- 
stí výdělkovou. M. není u nás stát. za- 
městnancem. Plat. m. jest upraven po- 
dle zák. č. 94/1918, č. 317/1920 a vlád. nař. 
č. 30/1921, podle nichž má m. roční plat 


Ministr 


106 


Minkowski M. 


Kč 60.000.—, předseda vlády Kč 70.000.—, 
každý m. má dále činovní přídavek Kč 
40.000.— ročně; min. předseda a m. za- 
hraničních věcí mají ještě Kč 50.000.— 
ročně jako representační přídavek. Ná- 
rok na pensi m. nemá, rovněž ne vdova 
po něm. Dostává však svůj plat i s či- 
novním přídavkem ještě tři měsíce po 
vystoup. z vlády. Odchod z min. křesla 
nastane, když podá m. sám demisi, neb 
ji podá dobrovolně n. nuceně celá vláda. 
Děje se tak téměř vždy pro neshody 
polit., nejčastěji pro rozpor mezi vládou 
a parlamentem. M. jest totiž politicky 
i právně zodpovědným. Právní zodpo- 
vědnost spočívá v tom, že poškodil-li m. 
ve výkonu své min. činnosti zájmy stá- 
tu nebo porušil-li zákon, odpovídá trest- 
ně t. j. osobně za tento čin. Vznésti ob- 
žalobu proti m. může poslán, sněmovna, 
soudcem je senát. Zodpovědnost politic- 
ká spočívá v tom, že vláda jako celek 
odpovídá za svou činnost posl. sněmov- 
ně, která jí může vysloviti nedůvěru 
(§ 75 úst. list.). Návrh na vyslovení ne- 
důvěry musí býti podepsán počtem nej- 
méně jednoho sta posl. Sněmovna jest 
schopna usnášeti se o návrhu na vyslovení 
nedůvěry, je-li přítomen nejméně 151 
poslanec. Hlasuje se podle jmen. Návrh 
jest přijat, hlasovala-Ii pro něj více 
nežli polovina přítomných poslanců, 
tedy v krajním případě 76 poslanců. 
Otázku důvěry může položití vláda ve 
sněmovně sama tím, že podá návrh na 
vyslovení důvěry. Je-li však tento vlád- 
ní návrh zamítnut n. je-li přijat návrh 
na vyslovení nedůvěry vládě, jest vláda 
ve smyslu § 78 úst. list. povinna podati 
ihned demisi. President rep. jest povi- 
nen tuto demisi přijmouti a určiti, kdo 
povede vládní resorty do té doby, dokud 
se neustaví nová vláda. Buď požádá od- 
stupující vládu, aby do té doby setrvala 
v úřadě něho jmenuje vládu, složenou 
z nečlenů parlamentu t. zv. vládu úřed- 
nickou. Protože naše ústava mluví jen 
o vládě, neurčujíc blíže, jde-li o vládu 
parlamentní t. j. složenou z poslanců n. 
senátorů či o vládu úřednickou, není 
jmenov. úřed. vlády činem protiústav- 
ním. Avšak systém úřed. vlády nutno 
bráti jen jako východ z nouze. Trvalá 
neb dlouho panující vláda úřed. odpo- 
ruje našemu systému parlamentnímu a 
demokratickému. Poněvadž president 
čsl. rep. není zodpovědným z výkonu 
svého úřadu, musí každý jeho úkon spo- 
lupodepsati (kontrasignovati) příslušný 
mu, který podpisem přejímá zaň zodpo- 
vědnost. Civilní zodpovědnost (na př. 
způsobí-li m. nebo vláda škodu obča- 
nům, že nevydala vůbec n. vydala pozdě 


nějaký zákon), není u nás vůbec upra- 
vena. — M. bez portefeuille (portefej), 
m., který nemá žádný obor (žádné mi- 
nisterstvo). Jinak má tytéž povinnosti 
i tatáž práva jako ostatní m., zvi. právo 
účastniti se schůzí min. rady a hlaso- 
vat! v ní. — M. krajan, název užíva- 
ný za Rak. pro Čecha neb příslušníka 
jiné státní menšiny, který byl sice jme- 
nován k hájení zájmů své země, ale ne- 
měl žádný resort. — M. president, mi- 
nisterský předseda, předseda vlády, 
osoba, kterou pověřuje hlava státu ve- 
dením vlády. Jedná podle usnesení min. 
rady jménem vlády, ale jednotliví m. 
mu nejsou nijak podřízeni. U nás a 
zpravidla i v cizině jest vždy vybírán 
z parlamentních zástupců největší vlád- 
ní strany. Nemívá žádný resort, ale jest 
přípustné, aby byl současně též resort- 
ním m. 

Ministrant, osoba, která přisluhuje 
knězi při mši sv.; dříve tuto službu ko- 
nali klerikové (akolytové). 

Miniszewski Józef Aleksander (1823— 
1863), p. spisovatel. Sp.: Žycie v parafji 
(1860), Ciernie kwitn^ce (1865). 

Minium,, Q* suřík. 

Mink (Mustella vison), severoamerická 
kunovitá šelma s kožichem barvy tma- 
vohnědé. velikosti naší kuny, které se 
způsobem svého života podobá. 

Minkiang, dvě řeky v Číně: 1. pobř. ř. 
v prov. Fukii, 800 km dl., pramení v Min- 
šanu, splavná 30 km proti proudu, o* 
Futčou. — 2. se v. přítok Jangsekian- 
gu, pramení v nepřístup. Minšanu; po 
spojení s Tokiangem vlévají se do Jang- 
sekiangu. 

Minkiewicz Antoni, inž. (1881 — 1920), 
báňský ředitel v Olkuszu, p. ministr záso- 
bování (1918—1920). 

Minkiewicz Romuald Kazimierz (1878), 
p. spisovatel a zoolog, ředitel biolog, sbí- 
rek ve Varšavě. Sp.: Smutná bajka, 

Nad morzem mojem, U wiecznych wrót 
t^sknicy a j . 

Minkiewicz Witold (1880), p. architekt 
a prof. techniky lvovské. Provedl četné 
stavby veřejné a soukromé. 

Minkov Svetoslav (* 1902), bulh. spis. 
Volí hlavně psychologická témata. Vy- 
dal knihy povídek: Siňata chrizentema 

(1921), Časovnik (1924), Ognenata ptica 
(1927), Igra na senkite (1928) a fantas- 
tický román Golem (1930). Překládá 
z němčiny. 

Minkowiecki Edward (1824 — 1890), pol. 
bibliograf. 

Minkowski Maurycy (1876), souč. ma- 
líř polský, obrazy hl. z žid. prostředí. 

Minkowski Mieczyslaw MUDr. (* 1884), 
p. anatom, prof. univ. curyšské. Zabývá 


Minkowski M. 


107 


Minomet 


se hl. studiem nervové soustavy u obrat- 
lovců. 

Minna (stu. minne), pův. 0* vzpomín- 
ka, památka. Germáni zasvěcovali při 
pitkách památce nepřítomného nebo 
mrtvého číši a nazývali ji jeho jménem. 
V dobách rytířských vyvinul se pro m. 
význam galanterie, rytíř, hra lásky, za- 
tím co láska označovala jen zalíbení 
(opakem k písni). U minnesángrů jeví 
se m. též personifikované (na př. Frau 
Minne). Později dostalo slovo vedlejší 
smysl pouze smysl, požitku a pokládáno 
asi od 1500 za neslušné; teprve básníci 
XViIII. stol. používali ho v jeho ušlech- 
tilém významu. 

Minne Georges (* 1866), belg. sochař; 
učil se u van der Stappena. 

MinneapoIIs, největší m. v sev.-amer. 
státě Minnesota, na obou březích ř. Mis- 
sissippi, jež zde tvoří 6 m vys. Antho- 
nyovy vodopády a odtud jest opět splav- 
ná. M. mělo (1927) 447.700 ob. 

Mlnneslngři (minnesángři, pěvci lás- 
ky), něm. lyrikové XII. a XIII. stol. Ve 
středověku kvetlo lyr. básnictví nejvíce 
ve Francii, zvi. v Provenci, odkud vy- 
cházeli slavní trubaduři do světa, opě- 
vujíce statečnost rytířů, zbožnost, krásu 
žen a oslavujíce své příznivce, S rozvo- 
jem lyriky pěstována i milostná píseň, na 
niž mělo vliv i středolat. a románské 
uměl. básnictví, avšak většinou jen co 
do formy. Ve srovnání s básnictvím tru- 
badurů byla milostná píseň oduševně- 
nější. Místo skutečně prožitých pocitů 
uvádějí se v ní jen motivy. Většina bás- 
ní jsou písně milostné, jiné písně jsou 
obsahu průpovídkového a náboženského. 
Milostné písně byly zpívány za dopro- 
vodu strunového nástroje, kočující m. 
rozšiřovali písně slavných mistrů od 
místa k místu. Nebylo vlastních škol 
pro vzdělání m.; synové rytířů vyučili 
se umění zpěvu, hudby a básnění vedle 
ostatních předmětů dvoř. vzdělání od 
svých vychovatelů, duchovních a herců. 
Z něm. m. proslavil se hlavně Walther 
von der Vogelweide (asi 1157—1230). Mi- 
lostná píseň byla pěstována hl. na dvo- 
rech rak. šlechticů; i v Čechách byla 
tato středověká lyrika hojně pěstována 
a sám král Václav II. byl vynikajícím 
básníkem. 

Minnesota (zkrác. Minn.), stát v USA, 
na horní Mississippi, 219.318 km 2 , (1927) 
2,686.000 ob. (12 na 1 km 2 ). M. je mírně 
vlnitá pahorkatina s kvartérní ledovc. 
sypkou půdou na paleozoické skále, jež 
zvedá se při Horním jezeře do výše 
525 m a dosahuje nejvýš, bodu 600 m. 
Hl. ř. jsou Mississippi a její přítok Min- 
nesota, Salut Croix, Rainy River a sev. 


Red River. Nejdůlež. přiroz. vodní cesta 
je Horní jezero. Mezi tisíci jez. jsou nej- 
pozoruhodnější: Red Lake, Leech Lake, 

Mille Lake a Lake of the Woode. — Pod- 
nebí je v létě horké, v zimě velmi stu- 
dené, množství srážek mírné. R. Missis- 
sippi je 4 — 5 měs. zamrzlá. — Obrovské 
Lesy na mnoha místech vymizely. Menší 
část M. připadá na prérie. — Hl. zdro- 
jem výdělku je hospodářství. Roku 1925: 
188.231 farem s 121.666 km 2 půdy. — Nej- 
větší doly na železnou rudu ze všech 
států Unie. — M, je rozdělena v 87 
countií. Do kongresu vysílá M. dva se- 
nátory a deset poslanců. Hl. m. je Saint 
Paul, ale největší Minneapolis. 

Minnesota River (ř. sv. Petra), řeka 
v Minnesotě, 512 km dlouhá. 

Minniberger Václav ( # 1883 v Písku), 
pseud. Zachar Harris a Vít. Záborský, 
býv. evang. farář, pozd. šéfred. Spravedl- 
nosti v Chicagu. V mladších letech psá- 
val básně a novely (Zrna máku, Echo 
prérií a j. 

Minomet (Minenwerfer; erapouillot; 
bombthrower; trench-howitzer), vojen, 
zbraň, patřící zařízením k dělům, ale 
organisačně přidělená pěchotě. Patří 
mezi zákopové dělostřelectvo a užívá se 
jí v posiění válce. Již v XVII. a XVIII. 
stol. se při pevnostním boji jevila po- 



Minomet, připrav, ku střelbě. 


třeba drobných děl, vrhajících s velikou 
elevací na krátkou vzdálenost střely do 
zákopů a za kryty vojska (moždíře Co- 
chornovy) a Japonci 1904 při obléhání 
Port Arthuru improvisovali z bambuso- 
vých trub, vyztužených drátěnými ob- 
jímkami, malé ruční m. vrhající se sla- 
bým nábojem střely účinné na krátkou 
vzdálenost do krytů obránců. Když za 
svět. vál. fronty ustrnuly, ukázala se 
potřeba míti v zákopovém boji zbraň, 
jež by vrhala střely se silnou trhací 
náplní z nevelké vzdálenosti, nebyla 
však tak drahá (t. j. technicky tak slo- 
žitá) jako dělo. Tak vznikly podle po- 
třeby 3 typy této zbraně: těžký, střední 
a lehký. Těžký m. váží asi 700 kg, má 
kalibr kolem 20 cm, střela váží asi 


Minomet 


108 


Minótauros 


100 kg a donáší přes 1000 m; hodí se 
pro svou váhu jen pro válku posiční. 
Střední, vážící kolem 150 kg, mají ráži 
9 — 14 cm a vrhají střelu 6—18 kg na 
vzdálenost až 1200 m; typ čs. má ráži 
9 cm, střela 5.8 kg a váží 132 kg; dá se 
jich tudíž užívati nejen ve vál. posiční, 
nýbrž i v pohybné vál. polní jako do- 
provodného dělostřelectva hl. k ničení 



Těžký minomet. 


překážek. Lehký m. zv. též granátomet 
má obyčejně hladkou hlaveň a střelu 
s nástavcem, který se zepředu nabíjí do 
hlavně; pro zlepšení letu bývá střela 
opatřena křídly. Naše lehké m. váží 
33 kg a donášejí 4kg střelu na 450 m, 
mohou býti snadno přenášeny i převá- 
ženy. Střela m. sluje mina; vyznačuje 
se proti dělovému projektilu (granátu) 



Lehký minomet. 

slabšími stěnami a silnější trhací ná- 
plní, je vrhána buď prachem nebo stla- 
čeným vzduchem a je buď obyčejná, 
proti živým a zemním cílům, nebo pan- 
cířová, proti kovovým krytům, plynová 
k zamoření zákopů plynem a hlásná 
(vnitřek obsahuje pouzdro s hlášením, 
střílí se jen do vlastních zákopů, není-li 
možná jiná komunikace). Elevace je 
možná do 70° a dostřel se reguluje kro- 
mě toho dělenou náplní v nábojce. Je 


mnoho vzorů; nejrozáířenější jsou Krup- 
pův v Něm., Dumézilův ve Fr., Stoke- 
sův v Angl.; mimo to Schneider, Jou- 
andeau-Deslendre a j. konstruovali vzo- 
ry, jichž se hojně užívalo. Minometci 
(vojíni k obsluze m.) byli za vál. orga- 
nisováni v roje, čety, setniny, přidělené 
nižším jednotkám, a baterie, podřízené 
přímo divisím a armádám. 

Minonosec, minonoska, rus. výraz pro 
torpédovou lodici nebo destroyer (Q*). 

Minorenní (lat.), nezletilý. 

Minores ordines v katol. církvi nižší 
svěcení. Jsou: ostiář (vrátný), lektor 
(předčitatel), exorcista (zažehnavač), ako- 
lyta (přisluhující). Jsou pozůstatkem 
prvokřesťanských dob. Praktického vý- 
znamu dnes téměř nemají. Udělují se 
jako předstupně kněžské hodnosti. 

Minorita (lat.), menšina. 

Minoritní votnm (lat.), projev menšiny. 
V praxi přichází na př. na val. hroma- 
dách spolků, kde část členstva nesou- 
hlasí s názory oficielního vedení, nebo 
na val. hromadě akc. společnosti, kde 
v menšině jsoucí oposice akcionářů 
ohlásí m. v. ústy svého řečníka jako 
protest proti správní radě podniku. Dů- 
ležitý význam má m. v. v jednání vý- 
boru sněmovny, kde má menšina právo, 
aby vyslala do sněmovního plena svého 
řečníka a aby její zpráva přišla do tis- 
ku, nesouhlasí-li s vládním návrhem n. 
s projednávanou otázkou nejméně pě- 
tina členů dotyčného výboru. 

Minós, řec. myth. král na Krétě, otec 
Deukalióna a Ariadny (podle Homéra 
syn Diův a Europin, bratr Rhadaman- 
tův, jeden ze tří soudců v podsvětí), dal 
vystavěti pověstný labyrint; zahynul při 
pronásledování Daidala na Sicílii. 



Theseus a Minotaurus (ftím). 


Minótauros, řec. myth. netvor s tělem 
lidským, s hlavou býčí, velmi žravý (syn 


Minótauros 


109 


Minus 


Minový choti Pasifae a Poseidónem se- 
slaného sněhobílého býka); byl Minem 
uzavřen v labyrintu a krmen jinochy a 
dívkami athénskými; zabit Théseem po- 
mocí Ariadny. 

Minová válka, a) ve voj. hl. .pevnost- 
ním, Q* podkopová vál.; b) v námoř., 
Q* mina. 

Minsk, býv. gubernie v záp. Rusku, 
91.407-6 km 1 , (1914) 2,992.443 ob. 

Minsk (bělorus. Mensk), 1. hl. m. (od 
1920) bělorus. sovět. aut. republiky (1926) 
123.613 ob., v morénní krajině; středisko 
bělorus. kultur, života. M. je sídlem bělo- 
rus. vlády a ústř. výk. komitétu Bílé 
Rusi. Za svět. války přechodně obsazeno 
něm. vojskem, v červenci 1920 vojskem 
polským. — 2. Miňsk Mazowiecki, okr. 
m. v pol. vojvodství varšavském, (1921) 
10.518 ob. 

Minskij N. (pseud. Nik. Maksimoviče 
Vilenkina) (* 1855), rus. spisov., básník, 
symbolik a mystik. 

z Minsterberka, knížecí titul synů Ji- 
řího z Poděbrad z jeho manželství 
s Kunhutou ze Šternberka (f 1449) a 
s Johankou z Rožmitálu (f 1475) a jejich 
potomků. Kromě nejst. slabomyslného 
Bočka používali titulu toho Viktorin 
(1443—1500), který velmi platně pomáhal 
otci za jeho bojů s domácími i zahraň, 
odpůrci, zejm. r. 1467 za vzpoury jednoty 
panské. R. 1469 zajat a uvězněn Uhry 
v Trenčíně a na Vyšehradě nad Duna- 
jem. Odřeknuv se kalicha po smrti otco- 
vě a zvolení Vladislava Jagell. za krále 
čes., uchýlil se na své statky (knížectví 
opavské, Kolín, Rataje, Polná), které 
však ve službách králi Matyáši postupně 
ztratil. Z trojího manželství zanechal 
syna Bartoloměje a několik dcer. — 
Jindřich starší (1448 — 1498) vyznamenal 
se též v několika bojích v letech 1467 — 
1469. Z dědictví obdržel kníž. minstrber- 
ské, Frankenštejn, hrabství kladské, Ná- 
chod s okolím a Kunět. horu. R. 1473 se 
odřekl kalicha. Válka s Matyášem ve 
Slezsku r. 1487 ho značně vyčerpala, ale 
přesto zanechal synům Albrechtovi, Kar- 
lu, Jiřímu a několika dcerám dosti vel- 
ké bohatství. — Jindřich mladší t. Hy- 
nek z druhého manželství (1452—1491) 
zdědil Poděbrady a Kostomlaty, po mat- 
ce Lichtemburk, Mělník a Teplici. S po- 
čátku přívrženec Matyáše, stal se od 
r. 1478 věrným stoupencem Vladislava. 
Jsa velmi vzdělán, dával podněty k psa- 
ní knih, sám naps. Májový sen a j. málo 
cenné věci. (Vyd. V. Hanka, 1823, Č. 
Zíbrt, 1915.) — Syn Viktorinův Bartolo- 
měj vynikl jako příznivec měst. stavu a 
odpůrce oligarchických sklonů šlechty. 
Zahynul r. 1515 v Dunaji bez potomků. 


— Ze synů Jindřicha st. měl potomky 
Jindřich (f 1548), držitel Minstrberka a 
Olešnice. Jeho synové Jindřich a Karel 
prodali r. 1569 kníž. minstrberské. Po- 
tomky měl jen Karel, jehož mladším sy- 
nem Karlem Fridrichem vymřeli potom- 
ci krále Jiřího z Poděbrad a tím i rod 
pánů z Kunštátu (1647). Dcerou Karla 
Fridricha Eliškou Marií, provd. za kníž. 
Sylvia Nimroda Wirtemberského, vy- 
mřel rod i po přeslici (1686). 

Minstrel (menestrel), kejklíř při dvoře 
královském v Anglii. Od r. 1381 zřízeny 
pro m. zvláštní cechy. V souč. době 
Minstrel-divadla v Americe označují di- 
vadla, v nichž běloši napodobovali čer- 
nošské písně a tance (již od r. 1790). 
později po 1840 vznikly první div. spol. 
bělošských herců, kteří v maskách čer- 
nochů imitovali jich tance a zpěvy. 
V posl. letech přešla jich činnost s fil- 
mem do Hollywoodu, kde pak ve zvuk. 
filmech našli pokračování prvotní tradice. 

Minstrels (z franc. ménestrel), středo- 
věcí angl. a franc. pěvci a básníci, kteří 
žili při dvorech králů a šlechticů, v po- 
dobném umění si libujících. 

Minto, Sir Gilbert Elliot, Earl of M. 
(1751—1814), brit. státník, syn básníka a 
státníka Gilberta Elliota, 1774 stát. zá- 
stupce, 1793 člen tajné rady a civil, ko- 
misař v Toulomu, 1794 vyslán na Korsi- 
ku, aby hájil ostrov proti Francii. 1796 
vyslancem v Neapoli, 1799 — 1801 ve Víd- 
ni. 1807 — 14 gen. guvernér v Indii. 

Minton (minťn) Thomas (1760 — 1836), 
angl. továrník kamenin, zboží, gravér, 
založil 1791 ve Stoke upon Trent továrnu 
na hlin. zboží, hl. k napodobení cizích 
výrobků, která od pol. XIX. stol. vyrá- 
běla i porculán. 

Minu (nesprávně Chem), v kraji Chem- 
mis a Koptos uctívaný bůh plození a 
úrody, zobrazovaný na 
prastar. pískovc. so- 
chách z Koptu s nasa- 
zenou vous. hlavou o 
se vzpřímeným peni- 
sem; později představo- 
vaný s důtkami v pra- 
vici a s dvěma vys. 
pery na hlavě. M. 
z Gebtoe byl považo- 
ván za ochránce cesto- 
vatelů po pouštích. 
Miniciésní (z lat.), po- 
Minu. drobný. 

Minulescu Ion {* 1881), 
rum. básník a spisovatel, vyznamenán 
r. 1928 státní cenou. 

Minus (lat.), méně; v matem, značí od- 
čítání ( — ), na př. x — y, což Čteme x mi- 
nus y. 



Minusinsk 


110 


Miraculum 


Minusinsk, okr. m. v již. kraji Sibiře, 
(1926) 20.403 ob. 3 při ústí ř. Minusinky do 
Jeniseje, konečný bod osobní plavby po 
Jeniseji. 

Minuskule. též minusky (z lat,), v ru- 
kopisech a starších tištěných knihách 
malá písmena na rozdíl od velkých. 
O* majuskule. 

Minuta (lat.), 60. díl hodiny, označ, 
m, na př. 10 m; v rozdělení kruhu 60. díl 
stupně, označ. ', na př. 15'; ve stavitel- 
ství i Uo modelu; ve výtvar. umění ozna- 
čení částí, podle nichž se určují poměry 
lidského těla a jichž jde 48 na délku 
hlavy. 

Minutka, jídlo rychle připravené (á la 
minuté). 

Minyové, starořec. národ, vlastní hrdi- 
nové argonautské pověsti; byli pokládá- 
ni za tvůrce předřec. staveb. Klenotnice 
a hrob jejich krále Minya byly v Or- 
chomenu. 

Miocén, o* geolog, útvary. 

Min conto (it.), můj účet (zkrác. m. c.). 

Mionnet Théodore Edme (1770—1842), 
franc. mine. badatel a spisov., od 1795 
v paříž. mine. kabinetě. 

Mi-parti, stř.-věký muž. kroj, u něhož 
v X. stol. každá nohavice byla z polovi- 
ce jiné barvy. V XI. stol. vyskytují se 
v růz. barvách i obě půlky kabátu, vo- 
dorovně dělené (dělený kroj). Ve XIII. 
a XIV. stol. napodobili tím vasalové 
často erbovní štíty svých lenních pánů. 
K tomu se přidala v XV. stol. různost 
látky, jež se omezila v XVI. stol. na roz- 
ličné látky a barvy pufen (náběrek), 
rozparků, výložků a j. 

Miosis, zúžení zorniček. 

Miquel Johannes von (1828—1901), 
prus. státník; 1879—90 vrch. starostou 
ve Frankfurtu n. M. 1890 — 91 min. fin. 

Miř (rus., svět, obec), v Rusku před 
r. 1917 souhrn vztahů členů obce k obec. 
celku, členové obce jako sbor, též shro- 
máždění obce; společ. vlastnictví k půdě 
a tím tvoření nezávisí, selského stavu. 
Stolypinovy reformy z r. 1910 a 1911 m. 
zrušily. Po převratě 1917 následkem 
rozdělení půdy sedlákům a novým zří- 
zením zemským zmizely posl. stopy m. 

Mír (lat. pax, fr. paix, pé, angl. peace 
pís), opak války a boje, stav pokoje a 
pořádku. Jím se končívají války. Uza- 
vře-li jen jeden člen válečného spolku 
m. s nepřítelem, mluví se o m. separát- 
ním. Při m. jednání jedná se o amnestii, 
hlavně při postupování urč. části území, 
o náhradě vál. škod, o výměně zajatců 
atd. Často m. smlouvy mají tajnou 
klausuli, která uvádí se ve známost až 
mnohem později. M. smlouva nabývá 
platnosti ratifikací se strany splnomoc. 


zástupců států a výměnou ratifikačních 
listin. 

Mir (zkratka z arab. emir, kníže, ve- 
litel); v Turecku na př. m.-alái (plu- 
kovník), m.-i-livá (brigádní generál). 

Mirabean André Bonifáce Riquetti, 
vicomte de (1754—1792), bratr M. H., fr. 
důstojník; bojoval v amer. osvoboz. vál- 
ce, stal se dragoun, plukovníkem; bo- 
joval 1792 proti Francii. 

Mirabeau (mirabó) Honoré Gabriel 
Victor Riquetti, hrabě (1749—1791), fr. 
státník; sloužil ve vojsku. Pro dluhy 
dal ho jeho otec 1773 uvězniti v Manos- 
que, poté na zámku If u Marseille, ko- 
nečně 1775 na pevnosti Joux u Pontar- 
lieru. Zde navázal M. milostný poměr 
se Žofií de Ruffey, 181etou chotí marký- 
ze de Monnier, 1776 uprchl s ní do Am- 
sterodamu, a byl odsouzen k smrti. 
V květnu 1777 vyvezen a uvězněn na 
zámku Vincennes. V prosinci 1780 pro- 
puštěn, přičinil se o zrušení rozsudku 
nad sebou a Žofií. Živil se potom psa- 
ním a byl často v peněžní tísni. Životní 
dráha jako státníka otevřela se mu 
1789, když ho třetí stav v Aix zvolil do 

ener. stavů. Zde založil Journal des 

tats Généraux, jenž byl zafítaven, ale 
vycházel pod Lettres á mes commettans. 
Pronesl 23. července v král. sezení slo- 
va: My jsme zde z vůle národa a ustou- 
píme jen před mocí bodáků! Jeho cí- 
lem byla ústavou omezená monarchie 
po vzoru anglickém. Nenalezl důvěry 
ani u dvora ani u národ, shromáždění 
pro svoji minulost, a byl z každého mi- 
sterstva vyloučen. Vnucená nečinnost 
zničila M. síly, takže předčasně zemřel. 
Spisy: Essai sur le despotisme (1777), 
Essai sur les lettres de cachet (1782, 2 
sv.), Oeuvres complětes (1825 — 27, 9. sv.) 
Do češtiny přel. Listy ze žaláře Ad. Gott- 
wald (1916), Vybrané řeči politické J. 
Dvořáček (1921). 

Mirabilis, rod amerických bylin, obsa- 
hující 24 druhů z čeledi Nyctaginaceae, 
bývá velmi zhusta zastoupen v našich 
zahradách nocenkou obecnou (M. Jala- 
pa) s význačným červeným okvětím, 
které se z dlouhé trubky rozšiřuje v plo- 
chý pěticípý terč. N. dlouhokvětá (M. 
longiflora), otevírá květ o 7.-8. hod. ve- 
černí a zavírá o 2.-3. hod. ranní. 

Míra Ceti, hvězda v souhvězdí Velry- 
by s kolísavou svítivostí, na kterou upo- 
zornil 1596 D. Fabricius. Svítivost se 
mění během 300—367 dní poměrem 1 : 600. 

Miraculum (lat.), zázrak, též zázrač, 
obraz svátých. Ve franc. a angl. písem- 
nictví nazývají se miracles (franc., angl. 
miracles, miracle =: plays) duchov hry 
XII.— XVIII. stol. 


Mlramant 


111 


Mirikina 



Mirabilia jalapa L. 


Mlramant, slitina kovů s vysokým bo- 
dem tání, obsahující tvrdé karbidy (zvi. 
molybdenu a wolframu), slouží k obrá- 
bění velmi tvrdých látek. 

Miramare, zámek s parkem nedaleko 
Terstu, vystavěn cis. Maxmliiánem 1856. 

Mirametal, slitina v podstatě 76% 
mědi, 16% olova a 7% antimonu; je stá- 
lá vůči kyselinám. 

MIramón Miguel (1832 — 1867), presi- 
dent. mex. republiky; bojoval 1854 proti 
USA, přidal se ke katol.-konserv. stra- 
ně, 1859 presidentem, nemohl ale potla- 
čiti radik. stranu; byl 1860 u Salamanky 
a Lagosu poražen. R. 1863 připojil se 
k cis. Maxmiliánovi. 1866 velel v Queré- 
taru, byl zajat a i s císařem zastřelen. 

Mlranda Sá de (kol 1485—1558), por- 
tugalský spisovatel; žil 1521 — 26 v Itálii 
a poznal tam nové básn. formy rene- 
sanční. 

Mirat (Meerut), území brit.-ind. Spoj. 
provincií, 29.315 km 2 , asi 5.8 mil. ob., 
mezi ř. Ganges a Džamna. Hl. m. je M., 
(1921) bez posádky 77.711 ob. 

Míra vojenská, výška brance, přede- 
psaná zákonem jako první podmínka 
odvodu. Řídí se podle průměrné výšky 
branců toho kterého národa; v Jap činí 
148 cm, v Norsku 158, v Něm. 154, v CSR. 
152, ve Francii není vůbec ohraničena, 
ale i u nás mohou řemeslníci a písaři 
míti výšku o 2 cm menší. K některým 
zbraním se však výslovně vyžaduje větší 
než tato minimální výška (zejm. u gar- 
dových a kyrysnických pl.), jinde zase se 
branci nad určitou výšku nezařaďují 
(na př. k jezdectvu nad 175 cm). 

Mirbean Octave (1848 — 1917), franc. ro- 
manopisec a uměl. kritik; založil svoji 
slávu novelami z Normandie: Lettres de 
la Chaumiěre (1886), po nichž vydal ro- 


mány Sébastien Roch (1890), satira na je- 
suitské školy, Le jardin des supplices 
(1899), Le journal ďune femme de cham- 
bre (1900) a Les vingt-et-un jours ďun 
neurasthénique (1902). Z divad. her měly 
úspěch: Les mauvais bergers (1897), du- 
chaplná jednoaktovka Le portefeuille 
(1902) a charakt. kus Les affaires sont 
les affaires (1903) a Le foyer (1908), jež 
jsou všecky silně naturalistické. Do češť. 
překl. M. Majerová, K. Petřík, A. Pro- 
cházka a M. Bártová. 

Mlr boží], rus. měsíčník zábavně po- 
učný, vycházel od r. 1892—1906, vydáván 
A. A. Davydovou, M. K. Kuprinou-Davy- 
dovou, redigován 1892 — 1902 V. P. Ostrov- 
ským, 1903—6 F. D. Batjuškovem. Po za- 
stavení vládním 1906 vyšel pod novým 
názvem Sovremennyj mir, zanikl 1918. 

Mirceltic Z., pseud. J. Brauna. 

Mirča, o. na P. R., okr. Vel. Berezný, 
522 ob. 

Mlrčev Ivan {* 1897), bulh. básník. Je 
básníkem intelektualismu a roste pod 
vlivem symbolismu. Psychologické myš- 
lení u něho vítězí nad fantasií a emocí. 
Vydal knihy veršů: Rekite vikat (1920), 
Esenna flejta (1924), Elegii (1926), Vide- 
nija (1928), Otstranena zemja (1929). 

Mirditi (Mirediti, Miriditi), kmen Al- 
bánců již. od stř. Dřinu* asi 16.900 hlav. 
Hl. m. je vesnice Oroši, sídlo duch. vrch. 
hlavy katol. M., infulovaného opata. Za- 
městnávají se zemědělstvím a chovem 
dobytka. 

Mirchond Mohammed bin Chávendžáh 
(1433 — 1498), pers. dějepisec; napsal velké 
dějep. dílo Rauzat issafá (Kouzelná za- 
hrada čistoty), vyšlo 1853—56, 2 svazky. 

Mír! (adjectivum od mir. Q*) s stát. po- 
klad, fiskus. Žen. tvar Mírije označoval 
v Turecku do r. 1919 stát. území, jež byla 
soukromníkům dědičně propachtována. 

Miriam, pseud. polsk. básníka Zenona 
Przesmyckého (Q*\ 



Mirikina, čeleď drobných nočních opic 
z pralesů jihoamerických. M. trivirgatus 


Mirikina 


112 


Mírové konference 


jest asi 35 cm dlouhá. Má malou kulatou 
hlavu, široký nos, oči jak sova veliké, 
uši malé, ocas 50 cm dlouhý chvost- 
natý. Měkký kožich barvy šedohnědé a 
světlejší na hřbetě a ve třech pruzích 
přes hlavu vedoucích. Noční zvíře, světla 
se štítící, lupič ptačích hnízd. 

Mirldité, O* Mirditi. 

Mix isknsstva (rus. Svět umění), 1. ná- 
zev uměl. časopisu, vyd. Petrohradě 1899 
—1904. 2. Název rus. uměleckých výstav 
let 1899 do 1903, 1906, 1911—13, 1915—17 a 
1922, hl. malířů a grafiků konce XIX. st. 

Mirka, pseud. A. M. Marka. 

Mirka, Mirkovič, pseud. Em. Miřiov- 
ského. 

Mírkovice (Mirkowitz), o. v Č., okr. Čes. 
Krumlov, 492 ob. (319 6s.). 

Mirkovič G. V., Dr. (1826—1911), bulh. 
spis. a revol. Jeho snahy o zvelebení nár. 
školství podporoval horlivě pol. spisov. 
Czajkowski-Sadyk paša. Byl pro revol. 
činnost odsouzen k smrti, pak k doživ, 
vězení, z něhož po osvoboz. Bulharska 
propuštěn. Napsal bulhar. gramatiku. 

Mirnyj Panas (pseud. Banase Rudčen- 
ko) (1849 — 1920), ukrajinský spisov. Sebr. 
spisy Tvoři, I.— Jíl. svazek, vyšly 1928 
v Charkově. 

Mirohorský, pseud. Salomona z Fried- 
bergů. 

Mironescn G. A., JUDr. ( # 1874), býv. 
rum. min. zahr. věcí a univ. prof. v Buku- 
rešti. Autor několika význaé. děl právni- 
ckých. R. 1922 min. vyučování, 1929 min. 
zahraničí. Největší činnost vyvinul ve sv. 
válce. Jako člen rumunského nár. výbo- 
ru organisoval rum. legionáře, aby bo- 
jovali se spojenci. Velký propagátor ru- 
munsko-československého přátelství. 

Miropolski] Sergěj Irinějevié (1842— 
1907), rus. pedagog a prof. semin. v Mo- 
skvě. Sp.: J. A. Komenský (1872). 

Miroslav (Misslitz), ms. na Mor., okr. 
Mor. Krumlov, 4107 ob. (2060 ěs.). 

Miroslav, chorv. král 945—946, zavraž- 
děn svým bratrem Kresimirem II. Měl 
časté spory s Benátčany. 

Miroslav (* 1198), kníže chlumský, bratr 
Štěpána Nemanji (a*); bojoval marně 
proti Dubrovníku. 

Mirošov, ms. v C., okr. Rokycany, 1686 
čs. ob. 

Mirošov, o. v Č., okr. Pelhřimov, 362 
ob. čs. 

Mirošov, o. na Mor., okr. Nové Město 
na Mor., 382 čs. ob. 

Mirošovice, o. v Č., okr. Říčany, 645 
če. ob. Zříc. hrádku Ježova. 

Mirošovský, pseud. J. Votruby. 

Mirotice, m. v Č., okr. Písek, 1045 ob. čs. 
Koželuž., pivovar. Rodiště M. Alše. 


Mirotický Jan, měšťan Kroměřížský a č. 
spisovatel v XVI. stol. 

Mírov (Múhrau), ms. na Mor., okr. Zá- 
břeh, 1607 ob. Trestnice pro muže. 

Mírová smlouva, písemná dohoda dvou 
n. více válčících států o ukončení války 
a o podmínkách míru. M. s. se připravuje 
při t. zv. m. jednání, jehož se zúčastní 
vždy několik zástupců každého válčícího 
státu, příp. často i států jiných, které 
jsou na m. podmínkách interesovány. Na 
počátku m. jednání se obyčejně prohlásí 
příměří a nastane klid zbraní, ale není to 
nutnou podmínkou. Je-li jednání o m. s. 
obtížné a nevede dlouho k cíli, buď se 
obnoví válka n. se sjedná — mají-li vál- 
čící státy pevnou vůli mír uzavřití — t. 
zv. m. preliminář, který je vlastně rám- 
covou m. s. a slouží za základ definitivní 
m. s. Od XIX. stol. se vžila forma, že m. s. 
bývá uzavírána a slavnostně podepiso- 
vána na m. konferenci (dř. též t. zv. kon- 
gres). Účinky m. s. nastávají ihned po je- 
jím podpisu a jsou jednak všeobecné, jed- 
nak zvláštní. Přestává válečný stav, voj- 
sko se vrací domů, vyměňují se zajatci 
atd. Podmínky zvláštní jsou okolnosti 
domluvené právě v m. s. a řídí se v prvé 
řadě podle požadavků státu, který zvítě- 
zil, který vnikl hluboko do nepřátelské 
země, o uzavření příměří nežádal, měl 
ještě dostatek zásob potravin i střeliva 
a pod. V tom případě zvláštní m. podmín- 
ky jsou mnohdy diktovány tímto státem. 
Není-li převaha jednoho z válčících států 
tolik patrná, jsou si podepisující státy při 
jednání celkem rovny a to se ovšem též 
projeví v podmínkách míru. Nedodržení 
m. s. může znamenati obnovu válečného 
stavu, příp. má v zápětí jiné účinky, jež 
byly v m. s. umluveny. M. s. se dnes se- 
pisuje ve francouzštině. Po ratifikování, 
t j. po přijetí příslušnými parlamenty, 
uveřejňuje se ve sbírce zákonů ve fran- 
couzském textu s překladem přísl. státu. 

Mírové konference, jednání zástupců 
válčících států, příp. i zástupců států na 
sporu interesovaných, za účelem uzavření 
míru. Svolávají se teprve po uzavření pří- 
měří a to buď na přímý podnět jednoho 
z válčících států n. na podnět prostřed- 
níkův. Místo, kde se m. k. konají, určí se 
dohodou stran. Výsledkem m. k. bývá se- 
psání m. smlouvy (a*). Vedle tohoto po- 
všechného názvu rozumí se -pod pojmem 
m. k. dvě mezinár. schůze zástupců růz. 
Států v Haagu, svolané nikoliv za účelem 
ukončení nějaké války, nýbrž k provedení 
kodifikace mezinár. práva. Prvá byla svo- 
lána na podnět rus. cara Mikuláše II. 
v r. 1899. Zástupce vyslalo 26 států. Výsled- 
kem prací bylo uzavření konvence 
(smluvní dohody) o smírném řešení mezi- 


Množení hub. 

u 13 a c A 





Klíčící výtrus plísně, z) spá- 
jivý výtrus, k) vlákno vege- 
tativní, g) předčasně vzniklé 
sporangium. 


Oplodnění houby Achlya, 
a ) antheridium, b) kopulační 
vlákno antherldia, 
c) oosphaera. 


Hnojník trusový 

s (Coprinus stercora- 

rius), s) sklerotium. 

Průřez plodnicí lanýže: a), b) zevní vrstvy r) podhoubí, t) třeft, 
pletiva, c) pletivo vřeckonosné, s) vřecko. h) klobouk. 


Plodnice kustřebky (Periza) 
v podélném průřezu. 


část roušky kustřebky (Pe- 
riza convexula) s vřeckami 
a neplodnými vlákny pod- 
houbí (parafysy). 


Vývoj plísně. A. Sporan- 
gium v podélném řezu. B. 
Podhoubí s nosičem sporan- 
gia a sporangium g) C. Vý- 
voj spájivého výtrusu. 


D E B 

Pohlavní ústroje u plísně Penicil- 
lium. A. Nosič konídií. B. Skle- 
rotie. C. Průřez mladou plodnicí. 
D. Všecko. E. Klíčící výtrus. 




Motorové člunv 



Vlečný a pracovní člun s Dieselovým motorem o 45 ks. 



Lodní motor fy A. E. G. pro malé čluny. 
(44 ks., 450 obrátek v minutě.) 



Motor závěsný. (H. K. ztu- 
žení a připevnění motoru 
P. vrtule.) 



Motorový člun. 
(Kajuty v přední části.) 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



Mírové konference 


113 


Míry 


národních sporů, na základě jejímž byl 
zřízen mezinárodní rozhodčí soud (o*), 
konvence o rozšíření zásad ženevské do- 
hody z r. 1864 o zacházení se zraněnými 
v pozemní válce i ve válce námořní a 
konvence o zákonech a zvycích pozemní 
války. Druhá k. byla svolána z iniciativy 
Spoj. států severoam. rovněž do Haagu 
v r. 1907. Zúčastnily se jí 44 státy. Výsled- 
ky práce této k. byly již velmi bohaté: ve- 
dle vyslovení různých přání a přijetí jed- 
né deklarace bylo přijato 13 právotvor- 
ných konvencí, z nichž tři obsahují zá- 
sady přijaté v konvencích odhlasovaných 
na první haagské k. Jsou však různě zre- 
vidovány. Další jsou nové a jednají o ome- 
zení užívání moci k vydobývání smluv- 
ních pohledávek, o zahájení nepřátelství, 
o právech a povinnostech neutrálních 
států a osob ve válce pozemní, o posta- 
vení nepřátelských obch. lodí při vypuk- 
nutí nepřátelství, o přeměně lodí obch. a 
lodi válečné, o kladení podmořských min, 
o bombardování námořními silami v době 
války, o omezení kořistního práva v ná- 
mořní válce, o zřízení mezinár. kořistní- 
ho soudu a o právech a povinnostech ne- 
utrálních států a osob ve válce námořní. 
Kromě konvence o zřízení mezinár. kořist- 
ního soudu, kterou žádný stát neratifiko- 
val, byly všechny ostatní konvence jednak 
podepsány všemi zúčastnivšími se státy 
a také byly i domácími parlamenty vět- 
šiny států ratifikovány. Světová válka 
1914 — 1918 nejenže přetrhla další vývoj 
kodifikace mezinár. práva a zamezila svo- 
lání další m. k., ale zvláště porušila mno- 
hé konvence z r. 1899 i z r. 1907 (boj po- 
norkový). Teprve snahy nově vytvořené 
Společnosti Národů nesou se opět k to- 
mu, aby se na poli mezinár. práva udělal 
opět krok ku předu. Které státy ratifi- 
kovaly jednotlivé konvence, příp. které 
k nim přistoupily, jest soustavně uveřej- 
ňováno v angl. revue The Treaty Series 
of Parliamentary Papers. 

Mírové smlouvy, název pro několik 
smluv ať již o ukončení války mezi dvě- 
ma státy n. — to bývá Častěji — název 
pro souhrn ujednání mezi několika vál- 
čícími státy (více mocností proti jedné 
n. několik proti několika), o* mírová 
smlouva. Po světové válce zvykli jsme si 
rozuměti pod pojmem m. s. 5 mezinárod- 
ních s. o ukončení světové války, uzavře- 
ných vítěznými mocnostmi se státy po- 
raženými. Jsou to: s Něm. dne 28. VI. 1919 
ve Versailles u Paříže, s Rak. dne 10. IX. 

1919 v St. Germain en Laye, s Bulh. dne 
27. XI. 1919 v Neuilly, s Maď. dne 4. VI. 

1920 v Trianonu a s Tur. dne 10. VIII. 1920 
v Sěvres. Pokud jde o obsah těchto ujed- 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


nání, a* u příslušných států, příp. Svě- 
tová válka. 

Mirovice, m. v Č., okr. Písek, 1040 ob. 
čs. Váp. lomy, ložiska leštěnce olovn. 

Mír ovít, pseud. Jos. M. Krále. 

Mírový počet vojska (Friedensstand, ef- 
fectif de paix; peace-foot), jest podle zá- 
kona v míru stanovený počet důstojníků, 
mužstva, koní, vozidel, děl, letounů, pla- 
videl atd. u celé arm. aneb u jednotlivých 
jednotek. Řídí se podle branného zákona 
(vojenského zřízení) státu; tak u miliční 
soustavy je velmi nízký (téměř jen pod- 
důstojníci a důstojníci, tvořící kádr), u do- 
brovolnické stálé arm. vysoký, blížící se 
válečnému; u soustavy kádrové činí % — 
Yz válečného počtu a liší se podle zbraní 
(technické a jezdecké zbraně vyžadují 
vyššího m. p., než pěchota). Převedeni m. 
p. na válečný se děje mobilisací. (Q*). 

Mirsá (Mirza), pers. titul, označuje za 
jménem rozeného prince, přede jménem 
učence v písmě, civil, úředníka. 

Mirski Krsťo Ivan (1852—1920), bulh. sp. 
a veř. pracovník. Studoval v Táboře zá- 
roveň s pozd. revoluc. Angelem Kanče- 
vem a spis. Michal aki Georgievem v le- 
tech 70. Byl několikráte poslancem a 
dlouhá léta starostou m. Varny. Vydal: 
NauČno sborniče, 1882, Čítanka po meto- 
dite na Amos Komenski, 1882, Razkazi iz 
zemnija život, 1883, dvě dramata: Kni- 
žovnik a Chubava Sidonia, 1884, a ve- 
selohru Pepel v okoto; překládal Neru- 
du, Svat. Čecha a drama Ed. Růffera 
Midhat paša. 

Miruše Jan, též Miroš, č. bohoslovec 
XVI. stol., farář u sv. Kříže v Praze a pro- 
pagátor luteránství. R. 1524 vypovězen. 

Míry, odstupňované jednotky, jimiž se 
znázorňuje velikost předmětu počtem jed- 
notek v něm obsažených. Číselné míry, 
jako tucet, mandel, kopa, veletucet, zna- 
čí jen vyšší stupně jedničky. Nejjedno- 
dušší tvar skutečných měr mají m. délko- 
vé, kt. zaujímají jen jeden rozměr (zná- 
sobením dvou délek, stojících k sobě v pr. 
úhlu (zdvojmocnění m. délkové) vznikají 
m. plošné; třetí mocnost délky dává m. 
prostorové. M. jsou i váhy, určující hmotu 
tělesa. Konečně patří sem m. časové (den, 
měsíc, rok) se svými zlomky a násobky, 
rovněž i zvláštní m. vědecké a technické. 
— Dnešní mezinárodní úprava 
měr a vah. Pařížská konference 1875 
usnesla se na zjištění metrové míry a 
zřízení Mezinárodního úřadu pro míry 
a váhy. Tento (sídlo v Paříži) dohlíží 
na mezinár. prvotní typy metru a kilo- 
gramu a odevzdává jednotlivým státům 
prvotní m. a váhu. Každých 6 let svolává 
se do Paříže gen. shromáždění smluv- 
ních států, pro něž zhotoveny prvotní 

8 


114 


Miseno 


Míry 


měřítka ze směsi platiny a iridia v po- 
měru 9:1. Tato jsou buď m. konečné (éta- 
lons á bouts) n. m. čárkové (é. á traits); 
první udávají m. vzdáleností svých ko- 
nečných ploch, druhá vzdáleností dvou 
čárek, kolmých k ose měřítka. Předpisy 

0 m. a vahách v každé zemi týkají se ho- 
tovení jednotlivých měřítek a závaží. Sta- 
noví se tolerance, t. j. nejvyšší hranice 
přípustné nepřesnosti, ježto naprosté 
přesnosti nelze dosíci. Zvi. úřady, cej- 
chovní, tyto předměty cejchují, t. j. zkou- 
mají, jsou-li zhotoveny z předepsané hmo- 
ty, určeným způsobem a jsou-li v mezích 
tolerance. 

Mírzá, O* Mirsá. 

Mirzápúr (knížecí město), obvodní hl. 
m. v brit.-ind. Spojených provinciích, 
(1921) 54.994 ob., na ř. Ganges. 

Míření (visée), ve střelbě výkony, ji- 
miž se hlaveň uvádí do takové polohy, 
aby střela zasáhla cíl. U ručních zbraní 
se k tomu užívá mušky (pistole, bro- 
kovnice), neb mušky a hledí, někdy 

1 dioptru (u kulovnic); při střelbě na 
větší vzdálenost i dalekohledu (Q* mi- 
řidla). U děl jsou nyní složitější pomůc- 
ky k míření, zpravidla dalekohledné; 
přesné m. jimi sluje zaměřování (rich- 
ten; pointage; laying). Podstata m. zá- 
leží v tom, že cíl a miřidla musí býti 
v jedné přímce (m. záměrné); ježto však 
střela neletí v přímce, nýbrž v balistic- 
ké křivce, je třeba při střelbě na vzdá- 
lenost ústí hlavně nadzvednouti; to se 
děje zvednutím hledí (u kulovnic) nebo 
vzetím t. zv. hrubé mušky (kde je vi- 
děti kus plošiny hlavně). U děl je třeba 
složitějších výkonů, ježto nutno stano- 
vití dva hlavní prvky: náměr (t. j. zved- 
nutí hlavně do výšky) a odměr (posu- 
nutí hlavně do strany). Q* miřidla,, ná- 
měr a odměr. 

Miřenice, o. v Č., okr. Klatovy, 405 ob. 

M&řetice, o. v Č., okr. Chrudim, 916 ob. 

Miřetice u Klášterce nad Ohří, okr. 
Kadaň, 982 ob. 

Miřič, dělostřelec, který při zaměřo- 
vání děla má úkolem naříditi správný 
odměr. 

Miřička Augustin, JUDr. (* 2. XII. 
1863 v Jičíně), ř. prof. trest. práva a ří- 
zení na čes. univ. v Praze. Sp.: Formy 
trestné viny a jich úprava zákonná 
(1902), Tiskové delikty ve vědě, zákono- 
dárství a judikatuře (1908), Trestní prá- 
vo hmotné (1920), Trestní řízení (1920). 

Miřička Emil, JUDr. (* 1866 v Klato- 
vech), advokát v Praze a president Auto- 
klubu RČS., jehož je zakladatelem. 

Miřidla, pomůcky, jimiž se provádí 
míření (Q*) zbraně. Jsou to u ručních 
střelných zbraní muška a hledí, jehož 


zářezem (otvorem) pozorujeme mušku 
tak, aby její hoření okraj splýval s dol- 
ním okrajem cíle. U děla je cílovník a 
zaměřovač, buď jednoduchý, kterým se 
míření provádí podobně jako u pušky 
(při střelbě přímé, na krátkou vzdále- 
nost), nebo jsou zvi. zaměřovače dale- 
kohledové, často panoramatické, dáva- 
jící veliké zorné pole, kde se míření 
děje na dvou stupnicích, udávajících 
náměr a odměr s patřičnými opravami. 
U lodních děl se užívá též t. zv. řidiče 
střelby (Richtungweiser; directeur; fi- 
ring director) umístěného mimo dělo. 

Miřinský Antonín (* 1824), kameno- 
tiskař v Praze 

Miřinský Václav (+ kol 1492), husitský 
hud. skladatel a sběratel písní, původně 
mnich v Měřině. (Písně gruntovní a 
velmi utěšené 1522, Písně na epištoly, 
1554, vyd. J. Táborským z Klokotské 
Hory). 

Miřiovská Emma (* 1897 v Hradci 
Králové), člen opery Nár. div. v Praze. 

Miřiovský Emanuel (1846 — 1911), škol- 
ní rada, spisovatel a básník, středoškol. 
profesor, naposled na učitelském ústavě 
v Hradci Králové. Proslul jako básník, 
povídkář a essayista. Přeložil Gotheovy 
Wertherovy strasti, Hamerlingova Ahas- 
vera a j. 

Mířkov (Miřikau), o. v Č., okr. Hor- 
šovský Týn, 470 ob. 

Misál, obřadní kniha katolické církve, 
ve které jsou obsaženy texty všech mší 
církevního roku na každý den a pro kaž- 
dou příležitost. Modlitby mešní byly po 
prvé sebrány a uspořádány papežem 
Gelasiem (+ 496) a pak Řehořem Veli- 
kým. Papež Pius V. 1570 opravil texty 
a zavedl jednotný m. pro celou katol. 
církev. Další revise podnikli Clemens 
VIII. (1604) a Urban VIII. (1634). Některé 
řády (premonstráti) mají své vlastní 
m., které se však od oficielního příliš 
neliší. Stejně existují i doplňky jedno- 
tlivých diecésí. — V knihtiskařství zna- 
čí m. druh písma o 52 n. 64 typogr. bod. 

Misantrop, člověk, stranící se ostat- 
ních lidí, opak filantropa. 

Misárek Jan (* 1861), č. spis. a beletr. 
kronikář Valašska, (pseud. J. M. Slavi- 
činský. 

Miscellanea (lat.), rozmanitosti, různé. 

Misdroy, obec a mořské lázně na ostr. 
Volyň v Pomořansku, (1925) 3614 ob., 
parníkové spojení se Štětínem. 

Mise, o* Misse. 

Mísečné boudy (Schússelbauden), 
krkonošské chaty při pramenech Jizery 
na j. svahu Krakonoše. Lyžařství. 

Miseno, mys v zálivu Neapolském. 


Misera contribuens 


115 


Mississippi 


Misera contribuens plebs (lat.), ubohý, 
daně platící lid, cit. z Verbóczyho (1517). 

Miserere (lat. smiluj se), církev, pí- 
seň jako text 57. žalmu (ve Vulgátě za- 
čínající slovy: Miserere mei, Deus), jež 
se modlí, resp. zpívá při pohřbech. 

Miserere, neprůchodnost střev. 

Misericordia, milosrdenství, též obraz 
Kristův se svázanýma rukama a trno- 
vou korunou. Název odpočívadla pro 
modlícího se kněze v chóru; t. dýka, 
o* Gnadgotts. 

Mischdorf (Misérd), o. na Slov., okr. 
Šamorín, 612 ob. 

Mischler Ernst (1857 — 1912), rak. sta- 
tistik, předseda rak. ústř. stát. komise 
a univ. prof. ve Št. Hradci. 

Misie (lat. missio), vysílání hlasatelů 
křest, nauky (misionářů) jednak k po- 
han. národům (vlastní misie), jednak 
k věřícím křesťanům, aby byla jejich 
víra utvrzena (vnitřní m.). Misionáři 
rozvíjeli svou činnost nejprve v obvodu 
říše římské, potom se obrátili i ke Slo- 
vanům a Germánům, Po objevení no- 
vých zemí rozšířili svou působnost i tam, 
zejména do Asie a Ameriky. Této čin- 
nosti se věnovali v církvi katol. františ- 
káni, dominikáni, kapucíni, lazaristé, 
augustiniáni a hl. jesuité, kteří snažili 
se též získati zpět národy, od církve 
katol. se odloučivší za reformace. Pape- 
žové podporovali misie všemožně a roku 
1622 zřídil Řehoř XV. zvláštní sbor — 
congregatio de propaganda fide, který 
provádí plánovitě šíření křest, nauky. 
Za Urbana VIII. založena kolej Propa- 
gandy. která vychovává budoucí misio- 
náře specielně pro tento účel. V kraji- 
nách, získaných m. pro církev katol., za- 
kládají se od časů Řehoře XVI. vedle 
apošt. vikariátů nová biskupství. Činnost 
misijní vyvinuly i jiné církve, zejména 
pravoslavná (hlavně v Asii), evangelic- 
ká, anglikánská a methodistická. V ně- 
kterých státech existují laické misijní 
společnosti k podpoře misií, vybavené 
značnými fin. prostředky. V tom směru 
závodí spolu Anglie a Spojené státy se- 
veroamerické. U nás máme misijní spo- 
lek Družina blahoslav. Petra Klavera. 
K činnosti misijní náleží také šíření ná- 
boženských knih, v čemž nejvíce vynikla 
známá Britská a zahraniční společnost 
biblická (založená r. 1804), rozšířivší bibli 
v několika stech jazycích a nářečích. Po- 
čet biblí jí rozšířených jde do milionů. 
— Misie nádražní je ženský katol. 
spolek, poskytující dívkám z venkova do 
velkých měst přicházejícím na nádra- 
žích ochranu před vykořisťovateli a po- 
tom pomoc při hledání míst. 

Misionáři (lat.), Q* misie. 


Miskál. 1. váha v Persii = 4*64 g = 24 
nuknodům; — 2. mince v Palestině — ^10 
dináru = 16*32 Kč. 

Miskolcz, o* Miškovce. 

Miskovice, o. v Č., okr. Kutná Hora, 
653 čs. ob. 

Misogynie (řec.), zásadní odpor k ženě. 

Misol (Misool of Batan Mé), ostrov na 
záp. Nizozem. Nové Guiney, 1751 km 2 , 
obklopen korál, útesy, pahorkatý (400 m). 

Misalogie (řec.), odpor k vzdělání. 

Misr (arab.), úřední jméno Egypta. 

Misrach (hebr., východ slunce, východ), 
nebeská krajina, k níž se izraelita při 
modlitbě obrací. Podle toho stojí v syna- 
goze oltář k východu. 

Misraim (hebr.), jméno Egypta v bibli. 

Miss (angl.), slečna, v Anglii nepro- 
vdaná dáma, jež nemá titulu. 

Mlss^ zkratka araer. státu Mississippi. 

Missa (lat.), mše. 

Misse, diplomatická (franc. mission 
diplomatique), stálé vyslanectví v cizím 
státě, Q* též exterritorialita. — M. vojen- 
ská, soubor důstojníků a jm. voj. orgá- 
nů, v jejich čele stojí důstojník, pravi- 
delně generálské hodnosti, poslaný vlá- 
dou některého státu k armádě spřátele- 
ného státu, aby jí pomáhal při úkolech, 
na které domácí síly nestačí, zejm. tam, 
kde jde o zavedení osvědčené již organi- 
sace u armády dosud nezkušené. Pří- 
klad: něm. voj. m. v Turecku, vedená 

gen. Limanem v. Sanders, která se za 
svět. vál. stala duší obrany Dardanel a 
organisace tur. arm. vůbec; fr. voj. m. 
v Československu (c^). 

Mississippi (v algonkin, řeči Otec vod), 
největší řeka Sev. Ameriky a se ř. Mis- 
souri nejdelší ř. země, vzniká v sev. Min- 
nesotě. V Minneapoli, 242 m n. m„ tvoří, 
jsouc již dříve splavná, 6 m vys. Antho- 
nyovy vodopády. Pod Saint Paulem roz- 
šiřuje se ve 40 km dl. a 5 km šir. jezero 
Lake Papin a teče na jih, až se spojí 
s Ohiem. Přijímá četné přítoky, mezi 
nimiž Illinois, spojený kanálem s Michi- 
ganským jez., a 122 m n. m. Missouri. 
Vlévá se do Mexického zálivu 145 km 
pod New Orleansem třemi hlav. ústími. 
Délka M. od jez. Itasca až k ústí měří 
3694 km, tok Missouri-M. 6970 km. Úhrn- 
ná oblast obsahuje 3,250.000 km 2 . 

Mississippi (zkrác. Miss.), již. stát USA., 
121.376 km 2 , (1920) 1,790.618 ob. (15 na km 2 ), 
z toho 935.184 černochů, 1105 Indiánů, 
367 Asiatů. Nízké, písčité pobřeží je pří- 
stupné jen lodím o ponoru 2—3 m a ne- 
má význ. přístavů. Západ je naplav, ní- 
žina (bottom). Hrázemi (levees) byla zí- 
skána teprve malá část kultury, zatím 
co největší část zabírají lesní močály 
(Swamps) s bažin, cypřiši, pastviny spla- 

8“ 


Mississippi 


116 


Mistress 


tány, č. dědiny a pod. Na východě je kra- 
jina poněkud vyšší (až 172 m). Srážky 
jsou hohaté (až 1392 mm), zvlášť na pod- 
zim a v zimě. Hospodářsky je nejdůlež. 
zemědělství, jež pěstuje zvi. bavlnu a 
kukuřici, dále ovoce a jižní plodiny. Na 
druhém místě je les, jenž poskytuje dříví 
a terpentin. Slabě vyvinutý průmysl. — 
M. je rozdělen v 82 countií a vysílá do 
kongresu dva senátory a osm poslanců. 
Hlavní město je Jackson. 

Missolunghi (řec.), hl. m. řec. Akar- 
manie a Aitolie, (1923) 11.229 ob., sev. od 
Patraského zálivu, řecké biskupství. 
V osvoboz. boji byly M. hl. opěr. bodem 
Reků, kteří dlouhý čas válčili s Turky 
o udržení M., až 1828 Turci dobrovolně 
vyklidili M. a v květnu 1829 obsadili je 
opět Rekové. 

Missouri (misuri, indián., bahnitá 
řeka), vedle Ohia nejvýzn. přítok ř. Mis- 
sissippi, vzniká ze tří řek (Jefferson, Ma- 
dison a Gallatin), jež se u Three Forks, 
1220 m n. m., spojují v Missouri. U Saint 
Charles, 122 m n. m., vlévá se do Missis- 
sippi. M. měří od Three Forks 3765 km, 
poříčí 1,370.000 km 2 . 

Missouri (zkr. Mo.), vnitrozemský stát 
stát USA., nazvaný podle řeky Missouri, 
179.791 km 2 , 3.510.000 ob. (19-5 na km 2 ). M. 
je na sev. vlnitá, až 360 m vys. prérie, 
jih je až 510 m vys. a sestává hl. ze si- 
íursko-kambrických skal. druhů s boha- 
tými ložisky železa, zinku a leštěnce, 
hustého lesa a dobré půdy v údolích- 
Mezi četn. řekami je splavná Mississippi 
pro stát mnohem důležitější než M. Pod- 
nebí je podstatně zdravé. V M. provozuje 
se především polní hospodářství. Doly 
na železo zanikly, naproti tomu doly na 
zinek a olov. rudu jsou rozsáhlejší než 
ostatní v USA. Dobře vyvinutý průmysl 
spočívá především na hospodářství a vy- 
kořisťování lesů. Živý obchod. Stát je 
rozdělen ve 114 countií. Do kongresu vy- 
sílá M. dva senátory a 16 poslanců. Hl. 
m. je Jefferson City, nejvýzn. m. jsou 
Saint Louis a Kansas City. 

Missouri, indián, kmen Dakota, usaze- 
ný pův. na ř. M., odkud přesídlil 1882 
s kmenem Oto na indián, území. 

Mistassini, jezero v Labradoru, patřící 
k rprov. Quebec, 410 m .n. m., 1300 km 2 

veliké. 

Místecký, pseud. J. Havlíčka. 

Místecký Josef (* 1891), čes. architekt, 
profesor odborné školy ve Val. Meziříčí. 

Místek, okr. m. na Mor., 8488 ob. (7238 
čs.). Posádk. velit., 16. pěší brig., I., III. 
a náhr. prapor p. pl. 8 „Slezského 1 '. Tkal- 
covny bavlny. 

Mistelbach, okr. m. v Doln. Rak., 5040 
ob. Museum. 


Mister (angl., pán), psané vždy Mr„ 
v angl. mluvě titul každého, kdo nemá 
nárok na titul Lord a Sir. 

Místní rasa (místní varieta), plemeno 
někt. druhu, vázané na určité místo; 
takovým tvořením plemen může se druh 
někdy neobyčejně rozštěpiti. Na př. té- 
měř každý rybník má své zvi. místní 
rasy určitých druhů Cladocery. 

Místní zástupce, obchodní zmocněnec 
firmy, sjednávající objednávky v místě 
svého bydliště, není obchodním cestují- 
cím ve smyslu zákona. 

Místo (Platz), ms. v Č., okr. Chomu- 
tov, 400 ob. 

Místo, obchodní místo, kde se uzaví- 
rá obchod, obzvláště bursa; místní šek, 
šek vydaný bankou a splatný u jiné 
banky v témže místě. Při dostizích se 
praví, že kůň u cíle dosáhl místo, obdr- 
žel-li první, druhou atd. cenu. 

Místodržitelství, v Rak. od r. 1849 ná- 
zev zemského polit, úřadu v někt. vět- 
ších zemích, po převratu v ČSR. zemská 
správa politická, od. r. 1927 zem. úřad. 

Místokrál, zástupce králův v někt. ze- 
mích, vzdál, od vlasti a majících větší 
důležitosti; na př. indický místokrál. 

Místopis, o* topografie. 

Mistr, původně každý, kdo byl opráv- 
něn provoz, po živnostensku řemeslo; 
aby se stal mistrem, musel, jako důkaz 
svých schopností, zhotoviti mistrovské 
dílo. Dnes jest takováto zkouška zave- 
dena jen u některých živností z důvo- 
dů zájmu veřejného (průkaz způsobilo- 
sti). — Titul m. se dává též všem vyni- 
kajícím umělcům. — V biblické mluvě 
se jím označuje Ježíš oproti svým učed- 
níkům. 

Mistral (maestral, magistrál, meistre 
[provenc.], Vent de Cers, starým slul 
Circius), studený, bouři, sev.-záp. vítr 
v již. Francii, Dalmácii, Řecku a jinde, 
čistí sice vzduch, ale zdraví a rostlin- 
stvu Škodí. Za m. je obloha větš. bez- 
mračná, vzduch velmi suchý. 

Mistral Frédéric (1830 — 1914), novopro- 
veng. básník; zbásnil idylu Mirěio (1859, 
vyznám, cenou Akademie 1861), násle- 
dují básně Calendau (1867), Lis Isclo 
ďor (1875), verš. novela Nerto (1884), 
tragedie La Rěino Jano (1890) a Poéme 
du Rhóne (1897); novoproveng. slovník 
Tresor dou Felibrige (1879—86, 2 sv.). 
M. obdržel 1904 Nobelovu cenu. O* Féli- 
bres. — Do češt. přeložil Mirěio Sig. 
Bouška (1916, Sb. svět. poesie), z ostat, 
básní J. Vrchlický. 

Mistress (angl.), paní domu; v angl. 
mluvě titul provdané (až do 1800 též ne- 
provd.) paní, jež nemá titul Lady, psa- 
ný vždy Mrs, větš. (vyjma u paní-hlavy 


Mistress 


117 


Miškovský J. 


rodiny) spojený se křest, jménem, (ale 
vždy bez titulu) mužovým, na př. Mrs. 
John Digby. U služebnictva je M., bez 
každého jména, paní domu. M. of a 
School, učitelka, o* Miss a Mister. 

Mistiovice (Meisterdorf), o. v Č., okr. 
Děčín, 1063 ob. 

Mistrovice, o. v Č., okr. Žamberk, 
745 čs. ob. 

Mistrovství ve sportu, nadprůměrná 
výkonnost v některém odvětví sportov- 
ním. Majitelé titulu mistrovského, ať již 
sportovci profesionální neb amatéři, bý- 
vají za svůj výkon odměňováni čestnými 
cenami. Ku pořádání mistrovství jsou 
povolána zemská a říšská sportovní stře- 
diska. O světové mistrovství amat. se bo- 
juje na Mezinár. závodech olymp. (Q*). 
M v tělocviku a* přebornictví. 

Mistřice, o. na Mor., okr. Uh. Hradiště, 
1167 čs. ob. 

Mistfín, o. na Mor., okr. Kyjov, 
1377 čs. ob. 

Mistřovice, o. ve Slez., okr. Čes. Těšín, 
587 ob. 

Miszewski Antoni (* 1891), pol. sochař 
ve Varšavě. 

Mfšajkov Dimitr Ivanov (* 1883), bulh. 
statistik a národohosp. Od r. 1924 je řád. 
prof. statistiky na sofij. univ. Je součas- 
ně řed. Vys. kooperat. školy, předseda 
Nejvyšší statist. rady, před. Svazu lid. 
bank a předs. Družstva pro kulturní a 
hospodář, zvelebení venkova. Od r. 1930 
též min. obchodu. 

Míšek Emil Fráni. (* 1897), čes. spiso- 
vatel, úř. stát. drah v Praze (pseud. 
Lukianus). 

Míšek František (* 29. VIII. 1889 v Čou- 
ši, okr. Most, f 16. VI. 1918), leg. pl. 33, 
2. r., popraven v Coneglianu. 

Míšeň (Meissen), m. v Sasku na levém 
bř. Labe. 41.516 ob. (1915), většinou evang. 
vyznání. Továrna na 
porculánové zboží, 
založ. r. 1710 (nej- 
starší v Evropě). 

Kromě toho šest to- 
váren na kamna a 
šamot a textil, prů- 
mysl. M. založ. r. 92-8 
Jindřichem I. 

Míšeň, býv. něm. 
markrabství, založ. 
í. 965, patřilo rodu 
Wettinů. R. 1425 spo- 
jeno trvale se Saskem. 

Míšenci (kříženci, bastardi), potomci 
rodičů růz. ras. Všeobecně se počítají m. 
Evropanů a barevných k barevným, jako 
na př. v Britské Indii. V jihoam. státech 
jsou rozdíly zahlazeny. Dříve, než po- 


kročilo míšení, rozeznávalo se mnoho 
tříd, tak v Limě přes 20; dnes mluví se 
většinou jen ještě o mulatech, mesticích 
a zambech, zatím co stupňové označení 
terceroni, kvarteroni a kvinteroni a j. 
mizí. Často jsou m. mnohých ras méně- 
cenní, jsou však též m. skupiny duševně 
a tělesně plnohodnotné; míšení mezi 
blízkými rasami (na př. v Evropě) může 
se považovati často jako biologicky 
příznivé. 

Mišev Dimitr (* 1858), bulh. public. Ve- 
dle řady škol. pomůcek vydal cenné spi- 
sy z oboru kult. historie bulh. Uspořádal 
zvláštní číslo Husovo v čas. Svobodno 
Umenie k 500. výročí jeho smrti. 

Mišič Živojin (1855—1921), jugosl. mar- 
šál. Jako mladý důst. srb. arm. bojoval 
v balk. vál. 1876 a proti Bulh. 1885, pak 
v gen. štábu; za balk. vál. 1912 — 13 byl 
zástupcem gen. Putnika, pak opět v gen. 
štábu, na poč. svět. války velel I. arm. 
(bitva u Suvoboru, která v pros. 1914 roz- 
hodla tažení ve prospěch Srb.). Po ústupu 
srb. arm. Albánií a její reorganisaci 
jmen. velit. III. arm. na soluňské frontě, 
navrhl operační plán průlomu u Dobro- 
polje (15. IX. 1918), za něhož velel všem 
srb. vojskům. Po válce náčel. jugosl. gen. 
štábu a maršál (vojvoda). 

Miška František (* 1798 v Č. Krumlo- 
vě), kamenotiskař v Praze od r. 1836. 

Miškování, o* kleštění. 

Mišková-Raisová Marie (* 1883), čes. 
spisov.; píše hl. pohádky, jakož i vzpo- 
mínky na svého otce K. V. Raise. 

Miškovec (Miskolcz), mad. město pod 
Bukovými horami, poblíže vtoku Bodavý 
do Slané. Leží výhodně na křižovatce 
drah ze slovenského Copu a Košic, roz- 
větvující se opět na s.-z. do Zvolena a 
j.-z. přes Hatvan do Budapešti. Mezi 
Bukovými horami a Sloven. Krušno- 
hořím nachází se hnědé uhlí, které také 
přispělo ke vzkvétajíc, průmyslu stroj- 
nickému. Úpatí hor, spočívající na třeti- 
horních vrstvách, je velmi úrod. a plodí 
zvláště dobré víno. Obyvatelstva převa- 
hou maďarského čítá město na 56.982 
(1921). 

Miškovice, o. v Č., okr. Praha-venkov, 
449 čs. ob. 

Miškovice, o. na Mor., okr. Holešov, 
541 čs. ob. 

Miškovský F. L., prof. na slov. edd. 
univ. Oberlin College v Oberlinu, evang. 
duchovní a obětavý pracovník národní. 
Napsal několik nábož. spisů a přispíval 
i do čes. časopisů. 

Miškovský Josef (* 1859), čes. novinář, 
red. Našich Hlasů v Č. Brodě a organi- 
sátor č. žurnalistů. Předseda Jednoty č. 



Znak mAuta 
M 1*1)0. 


Miškovský J. 


118 


Mithridatismus 


novinářů. Píše o dějinách českobrodská 
a jest činným též v samosprávě. 

Mišná (hebr., opakování), kolem r. 200 
po Kr. v Palestýně redig. dílo, obsahuje 
výklady a prováděcí ustanovení penta- 
teuch. zákonů, úhrnnou látku zák. žid. 
tradice, t. zv. písem, učení. Oblíbený 
traktát Mišny je Abothova sbírka průpo- 
vědí. Q* talmud a žid. literatura. 

Míšovice (Nispitz), o. na Mor., okr. Mor. 
Krumlov, 406 ob. 

Mišovský (vl. Mnišovský), pseud. Ra- 
faela Soběhrda ze Sebuzína (1580—1044), 
č. spisovatel, vychovatel Ferdinanda XII., 
překlad. Paprockého a autor příležit. 
básní. 

Mišpule domácí (Mespilus germanica), 
trnitý keř neb stromek s větvemi v mlá- 
dí plstnatými. Listy kopinaté, na rubu 



Mespilus monogyna. 

Šedě plstnaté. Květy bílé úhledné s pěti- 
listým kalichem a pětičetnou korunou. 
Plod malvice jablíčková, věnčená na pro- 
hloubeném vrcholku velkými květy ka- 
lišními. Obsahuje 2 — 5 pecek s 1—2 se- 



meny. Plody se pojídají až po prvých 
mrazech, a vyrábí se z nich marmeláda. 
Dřevo narůžovělé, husté, tuhé, cenné. 
Původem z Malé Asie. o* Eriobotrya. 

Mitarski Wilhelm ( # 1875), pol. malíř, 
pracující pod vlivem nejnov. um. franc. 

Mitas z Vorlifcné Mikuláš, pseud. Austi- 
nus (f 1574), čes. právn. spisovatel, ba- 
kalář, písař a pozd. měšfan v Litomě- 


řicích. R. 1555 s primátorem Kotvou po- 
volán do Prahy do komise pro reformu 
práv městských. Sp.: Proces litoměř. 

stolice kmetní. Lit.: Jireček, Rukověť 

II., 36. 

Mitava (lotyš. Jelgava). hl. m. lotyš. 
okr. Zemgallenského, (1925) 28.321 ob., 
4 m n. m., v ploché rovině, na Kuron- 
ské Aa. K Lotyšsku připadla r. 1918. 

Miterbacher Josef (* v Karl. Varech), 
měšťan a cínař na Starém Městě Praž- 
ském r. 1770. 

Mitford Mary Russell (1787—1855), 
angl. básnířka, známá histor. truchlo- 
hrami, jako: Julian (1823), Rienzi (1828), 
ještě více mravoličnými povídkami: Our 
Village (1823—32) a j. 

Mithra (řec.-lat. Mithras), irán. bůh 
slunce a světla. Z vých. Iránu rozšířil se 
jeho kult za vlády Peršanů po celé Před. 
Asii, od I. stol. po Kr. též na západě. 
Mnohé zvyky M. náboženství upomínají 
na křesťanské; tak znali druh křtu a 
večeře, světili neděli a slavili narození 
M. 25. prosince. 

Mithridatés (Mithradates), jm. králů, 
zvi. parthských a pontských. Z nejslav. je 
M. VI. Eupatór n. Veliký, král pontský 
(132 — 63). Utekl po zavraždění svého otce 
r. 120 před matkou do hor a převzal r. 111 
vládu. Brzy nato podmanil si Kolchidu 
a taurický Chersonésos, toužil získati 
Kappadocii a Bithynii. Chtěje učiniti ko- 
nec řím. panství v Asii, napadl M. některé 
tamější panovníky, spolčené s Římany, 
vyhnal je a zmocnil se (r. 88.) provincie 
Asie. Na rozkaz M. byli řím. občané, 
zdržující se v Asii (asi 80.000), zajati a po- 
biti. Sulla přivedl M. svým váleč. umě- 
ním do velikých nesnází, takže M. byl nu- 
cen uzavřití s Římem mír (v Dardanu r. 
84.), kterým donucen se spokojiti svou 
| dědič, říší a zaplatiti velkou váleč. náhra- 
du. M. ale znovu napadl Římany, leč kon- 
sul Lucullus připravil stateč. odpůrci ta- 
kovou porážku, že se musil utéci ke své- 
mu spojenci, zeti Tigranovi, králi armén- 
skému. Tigranes a M. zmocnili se poté 
opět svých říší, avšak M. netěšil se dlou- 
ho těmto úspěchům, neboť, domnívaje se 
býti proti řím. vojevůdci Gnaeovi Pompei- 
ovi příliš slabým, dal se před ním na 
ústup. V bitvě u ř. Eufratu ztratil M. skoro 
celé vojsko a on sám se zachránil útěkem 
do Kolchidy, odkud uchýlil se do Cherso- 
nesu tauridského, kde pracoval úsilovně 
na vystrojení nového vojska, ale když 
vlastní syn se proti němu vzbouřil a voj- 
sko od něho odpadlo, zemřel sebevraždou 
r. 63 př. Kr. — Mithridatés, pseud. J. S. 
Machara. 

Mithridatismus, dle krále Mithridata 
Eupatóra nazvaný zvyk požívati 


Mithridat ismus 


119 


Mitrochin D. J. 


arsen, což dle pověstí poprvé ěinil Mithri- 
datés, aby odolal otravě arsenem. 

MitcheŮ Donald Grant (1822 — 1909), sev.- 
am. spisovatel; zcestoval Evropu a napsal 
pode jm. Ike Marvel oblíbenou, myšlen- 
kově bohatou sbírku essayí Reveries of a 
Bachelov (1850) a Dream Life (1851), pak 
větš. pojednání z venk. prostředí: My 
Farm of Edgewood (1863), Rural Studies 
(1867) a j. 

Mitchell Thomas Sir (od 1839), (1792 — 
1855), angl. badat, cestovatel; prozkoumal 
od 1831 řič. soustavu ř. Darlingu a Mur- 
raye v Novém Již. Walesu a hornatinu 
Viktorie. 

Mitchellův vibrátor, v hor. síto, které se 
zachvívá 3000krát za min. a užívá se pro 
třídění drobného uhlí a pod. 

Mitidža (Metidža), nížina za pobřež. ře- 
tězem Tell-Atlasu, v Alžírsku, 2000 km 3 
vel., pův. bažinatá, nyní uměle za- a od- 
vodňovaná; pěstování žita, vína a ovoce. 
Hl. m.: Blida a* a Boufarik (Q*). 

Mitis z Limuz Tomáš (vl. Tom. Kama- 
rith) (1523 — 1591), česko-lat. básník duch., 
bakalář univ. pražské a mistr svob. umění 
(1552). Vynikl v družstvu básnickém Jana 
z Hodějova a povolán na školu sv. Jindři- 
cha v Praze. R. 1563 koupil tiskárnu od 
Jana Kozla a zařídil knihkupectví (biblio- 
téku) v koleji Karlově a prodával hl. pro- 
testantské knihy, v Č. zakázané. Tam na- 
psal četné knihy lat., z -českých překl.: 
Historia památky hodná o dobytí Sigetu 
od Solimana (1568). 

Mitisová zeleň (vídeň. n. nová zelen), 
slož. svinibrod. zel. podob, barvivo; by- 
la připravena po prvé Mitisem ve Vídni 
r. 181-í a připravuje se vařením stejných 
množství roztoků měděnky v octu a ky- 
seliny arsenité ve vodě. Mitisová zeleň 
obsahuje více arsenu a je poněkud mo- 
dřejší než zeleň svinibrodská. 

Mitkovič Rista, MUDr. (* 1878), srb. spi- 
sovatel a lékař v Ženevě. 

Mitmánek Václav (t po 1553), č. bohosl., 
kazatel v Týně, luterán. R. 1543 vypově- 
zen z Prahy a vydal četné české pamflety 
v Sasku proti Jednotě bratrské; pozd. ode- 
šel na Rus, kdež po něm stopa mizí. 

Mito, hl. m. jap. kenu Ibaraki v sev. 
Hondu, (1925) 46.527 ob. 

Mitopenetické paprsky, dle A. Gurwit- 
sche krátkovlnné ultrafialové paprsky; 
vycházejí prý ze zvířecích a rostlinných 
tkání, v nichž právě probíhá buněčné dě- 
lení, a mohou prý též v jiné tkáni způso- 
biti buněčné dělení; existence takovýchto 
biologických paprsků je ještě ovšem vel- 
mi sporná. 

Mitov Anton (1862—1930), bulh. malíř. 
Maloval ikony, portréty, genrové obrazy. 
Přednášel dějiny umění v sofijské Kreslíř- 


ské škole, pozdější Akademii umění. 
Zvláště cenné jsou jeho obrazy folklori- 
stické. 

Mitov Boris (* 1891), bulh. malíř. Maluje 
hlavně portréty. 

Mitra, u staroorient. národů obyč. čepici 
podobná pokrývka hlavy vladařů. V kat. 



Mitra. 


církvi pokrývka hlavy biskupů a mn. 
opatů, používaná při vykonávání cirk. 
obřadů. 

Mitrah (sanskrt., přítel), ind. božstvo, 
podstatou podobné iran. Q* Mithrovi, jak 
tento vyšel z arij. božstva M.; původně 
bůh smluvní věrnosti; hraje úlohu jako 
bůh světla (ne specifický bůh slunce). 

Mitrailleusa (fr. mitrailleuse, canon á 
balles), palná zbraň se svazkem 25 puško- 
vých hlavní, spojených v blok. Vynalezena 
1867 maj. Reffyem, známým dělostř. kon- 
struktérem, byla lafetována jako dělo a 
střílela obyčejnou patronu chassepotky na 
3000 m. s rychlostí palby až 120 ran za 
min. Otáčením kliky bylo lze vypalovati 
hlaveň po hlavni; vystřelená zbraň se 
znovu nabíjela nasazením 25 nábojů do 
závěrové desky. Fr. arm. si od ní mnoho 
slibovala ve vál. 1870 — 71, ale očekáv. to 
se nesplnilo, ježto zbraň byla teprve krát- 
kou dobu zavedena a mužstvo nedovedlo 
dobře využiti její předností, zejm. roz- 
sevu do strany, nýbrž užívalo jí jen k pal- 
bě v jednom směru. 

Mitře Bartolomé (1821—1906), argent. 
president; prchl před Rosasem do Chile, 
1851 se zúčastnil povstání Urquizova, jako 
president (1862—68) podporoval hospodář- 
ství a vzdělání, zejm. přistěhovalectví ciz. 
kolonistů; 1865 — 67 vedl polní tažení spo- 
jenců proti paraguayskému diktátoru Ló- 
pezovi a později žil jako spisovatel v Bue- 
nos Aires. 

Mitrinovič Dimitrije (* 1889), uměl. kri- 
tik srbský, stoupenec nejmod. směrů 
uměl. Žije v Londýně. 

Mitrochin Dmitrij Isidorovič (* 1883), 
rus. kreslíř, illustrátor a grafik. 


Mitropa 


120 


Mixtura 


Mitropa (zkratka z Mitteleuropáische 
Schlafwagen- u. Speisewagen-A.-G. v Ber- 
líně), zal. 1905, od XI. 1916 pojmen. M.; 
staví přepychové vlaky, spací a jídelní 
vozy. Vozové dílny jsou v Gotě. 

Mitrov, o. v Č., okr. Kutná H., 451 ob. 

z Mitrovic Vratislav, a* Vratislav 
z Mitrovic. 

Mitrovič Andro (1879), chorv. sklad., 
řed. opery v Mariboru a Osijeku. 

Mitrovič Čedcmil, JUDr. (* 1870), prof. 
cirk. práva na univ. bělehradské. 

Mitrovič Milorad (1867 — 1907), srbský 
básník-lyrik; psal básně, balady i polit, 
satiry; hist. drama (Lazar Brankovič) a 
široce založ. epos. (Osvobození Bělehra- 
du) nedokončil. Překládal z němčiny. 

Mitrovica (úř. Kosovska M.), dř. stra- 
tegie. důlež. m. v Jihoslavii, okr. Baška, 
(1921) 7923 ob., 516 m n. m., při ústí Sít- 
nice do Ibaru. 

Mitrovice (jihosl. Srémska Mitrovica), 
m. v jihosl., okr. Srěm, (1921) 11.843 ob., 
na ř. Sávě; zim. přístav, vinice, hedváb- 
nictví, rybářství, továrny a obchod s dří- 
vím, ovocem a dobytkem. M. byly od 
5. XI. 1915 (pád Niše) až do konce 1918 
sídlem srbské vlády. 

Mitrovský, pseud. J. Lindy. 

Mitrovský Milan (* 1875), slov. malíř, 
rodem Čech, usedlý v Turč. Sv. Marti- 
ně. Studia konal v Praze, Mnichově, 
Florencii a Vídni, odkud po vypuknutí 
války se vrátil do Martina. Vydal r. 1930 
knihu Pani Heléne, odměněnou státní 
cenou. 

Mítsunaga Kasuga, jap. malíř t. zv. 
školy Tosovy, činný v 2. pol. XII. stol. 
v Kíoto. Představitel lidových scén. 

Mitsunobu Tosa (1434 — 1525), jap. ma- 
líř Tosovy školy v Kioto. 

Mitsuoki Tosa (1617—1691), jap. malíř 
Tosovy školy v Kioto. 

Mittag Jan (* 1829 v Drážďanech), ev. 
kamenotiskař v Praze. 

Mittelhausser Eugěne Desiré Antoine 
(* 1873), fr. gen.; byl za svět. vál. velit. 
brig. na záp. frontě, kde poznal též čin- 
nost čs. legií. Když 1919 vypukla válka 
proti maď. bolševikům a gen. Pellé byl 
pověřen vrchním velitelstvím, byl M. 
povolán do fr. voj. misse v ČSR. a jme- 
nován v Červnu velit. západní skupiny 
jako divisní generál. S ní prodělal boje 
na Slov. až do příměří, po němž se stal 
tam zemským voj. velit. Po odchodu 
gen. Pellé (1. I. 1921) náčelník hl. št. 
čsl. branné moci a chef fr. voj. misse; 
v této funkci provedl důležité organi- 
sační práce, jež daly základ nynějšímu 
uspořádání arm. Byv od 1. I. 1926 povo- 
lán znovu ke konání činné služby do 


Fr., nahrazen v čsl. hl. štábu gen. Syro- 
vým; nyní velit. sboru v Nancy. 

Mittenhuberová Anuše (* 1875), č. spi- 
sovatelka. Píše hl. pro mládež. Pseud. 
Jarmila Bělská. 

Mittermeier Ignác (* v Augšpurku), 
knihtiskař v Praze r. 1770. 

Mitterwurzer Ant. (1818—1876), slavný 
operní pěvec (barytonista), v 1. 1839 — 70 
přední člen drážďanské dvorní opery. 

Mittner Emanuel Justinián (1815 — 
1894), č. spisovatel, farář v Budči na 
Mor. Sp.: O správném používání pře- 
stupníků (1873). 

Mitvalský Jan, MUDr. (1861—1899), č. 
oční lékař, docent č. univ. a red. Čas. 
českých lékařů. 

Mitýsko Ondřej z Litoměřic (+ 1602), 
mistr svob. umění a probošt koleje Kar- 
lovy (1594). Přednášel matematiku. Vy- 
dával kalendář hospodářský a kancelář- 
ský (1593 — 1601), jakož i Minucí na r. 
1600. 

Mix Tom (* 1881 v El Passo u Texa- 
su); v 17 letech zúč. se španěl.-amer. 
války, pak boxer, povstání v Číně a bojů 
na Filipínách a v Transvaalu. Po ná- 
vratu do Ameriky debut, ve filmu, kde 
jeho jezdecké umění získalo mu význač- 
né postavení pro americké filmy cow- 
boyské. 

Mixa Milan, MUDr. (1875—1930), č. lé- 
kař v Karl. Varech, žák Maixnerův. 

Mixa Vojtěch, Ing. (* 1887), č. spisov., 
tajemník Ostř. Svazu čs. průmyslníků 
v Praze. Sp.: Medvědi a tanečnice (1921), 
Na přelomu (1921), Námluvy (1924), Vy- 
šinutí (1926), jakož i komedie Kdo vy- 
dělá (1921) a drama Proud (1924). 

Mixe (Mije), indián, národ v Tehuan- 
tepecké úžině, asi 40.000 duší; provozují 
zemědělství. 

Mixed pickles (angl., mikst-pikls), ovo- 
ce a zelenina, naložená do octa, pepře, 
řebíčku a j. koření. 

Mixtékové (Miztékové), kulturní národ 
st. Mexika, jenž obýval krajinu Mixte- 
capan a dnes ještě žije v čet. kmenech 
(asi 265.000 duší) s pěti růz. nářečími ve 
státě Oaxaca a v soused, částech Quer- 
rera. 

Mixtura (lat.), farmaceuticky každý 
kapalný* více součástí obsahující lék pro 
vnitřní potřebu. Mixtury, které obsahují 
nerozpuštěné látky, před použitím musí 
se zamíchati. Mixtura gummosa je roz- 
tok arabské gumy a cukru ve vodě; mix- 
tura oleosobalsamice, Hoffmannův živící 
balsam; mixtura sulfurica acida, Halle- 
rova kyselost; mixtura vulneria acida, 
Thedenova vodička na rány. — Mixtura 
(v hudbě), rejstřík na varhanách, nejvíce 


Mixtura 


121 


Mláceni 


užívaný, obsahující směs hlasů, obyč. 
primu. Quintu, někdy i tercii a septimu. 

Miya (japon.), jméno japon. Shinto- 
vých chrámů a cis. paláce, zároveň pří- 
jmení princů cis. domu. 

Miyajima, m. v jap. kenu Hirošima 
v již. Hondu, asi 5000 ob., naproti posvát 
ostrovu M. nebo Itsukushima. 

Míza (lat. lympha), výživná tekutina 
těla živočišného, bezbarvá, nanejvýše sla- 
bě opalisující nebo bělavě zakalená, na- 
plňující mezery a prostory pletiv tělních 
a sbíhaiící se do lymfatických cév, které 
u člověka ústí hrudním mízovodem 
(duet. thoracicus) do vénové soustavy (do 
žil). Látkovým složením je to bílkovitá 
tekutina podobná krevní plasmě. Obsa- 
huje bezbarvé buňky mízní (lymphocyty) 
se zrnitou cytoplasmou a jádrem. Od 
krve se 1. rozlišuje naprostou nepřítom- 
ností červených krvinek (erythrocytů) a 
menší sráživostí plasmy, obsahující mno- 
hem větší množství chloridů. L. chová 
též rozkladné látky, vznikající látkovou 
proměnou v orgánech. Tyto toxické, je- 
dovaté produkty zadržují a ruší 1. uzli- 
ny. L. tvoří se hlavně z krve sekreční 
činností krevních vlásečnic. Kromě toho 
vzniká i přímo z tkání. Množství 1. u člo- 
věka ie mnohem větší než krve, ale od- 
vádí se z tkání pomalým proudem. V ob- 
dobí zažívání proud 1. se rozmnožuje a 
je v 1. cévách okruží střevního mléčně 
zkalen tukem, rozptýleným v nepatrné 
částečky a nazývá se chylus. Pohyb 1. 
proudu ie hlavně vykonáván tlakem stá- 
le vznikajícího moku tkáňového. U oboj- 
živelníků a plazů pohánějí proud 1. lym- 
fová srdce 

Mizera Frant. (1861—1924), řed. měšť. 
školy v Semilech a č. spisovatel. Sp.: Pa- 
měti m. Semil. 

Mizera Ondřej, též Jarovský neb Jaro- 
slavský (f 1616), č. knihtiskař; spravoval 
od 1611 tisk. Henyka z Waldšteina na 
Dobrovici, kdež vytištěn spis proti cis. 
Rudolfovi a Matyáši, Henyk dal M. za to 
popraviti. Sp.: Pohádky duchovní (1616). 

Mizni (lymfatickéj ústroje, útvary 
u bezobratlých, odpovídající přibližně 
mízním (lymfatickým) uzlinám (O*) 
obratlovců; slouží jako tyto v první řadě 
k výrobě mízních (lymfatických) buněk. 
Někdy vznikají tyto roztroušeně v růz. 
'káních, zvi. často ve výstelce dutiny těl- 
ní. U někt. bezobratlých přichážejí však 
ústroje lymfo(cyto)genní, na př. u ostno- 
kožců (axiální ústroj moř. ježků, Tiede- 
mannova tělíska moř. hvězdic) a měkký- 
šů („bílé tělísko 11 v oku sépií). 

Mizotok, prudčí výtok mízy z jara n. 
v době druhé mízy, při poranění kůry 
nebo poražení některých rostlin a dřevin. 


Míza jest čirá tekutina, obsahující výživ- 
né látky, hlavně uhlohydráty. Míza ja- 
voru cukrového obsahuje až 3.5% cukru, 
což vedlo v minulém století k úmyslné- 
mu přivádění mízotoku navrtáváním n. 
naseknutím kůry a ze zachycené šťávy 
mízové vyráběl se cukr. Někde i břízy 
navrtávají z jara k docílení mízy, jež 
pomáhá prý vzrůstu vlasů. Některé liá- 
ny při přeseknutí lodyhy dávají množ- 
ství mízy a míza indické Phytocrene gi- 
gantea chytá se a slouží za nápoj. Též 
míza naší révy poskytuje občerstvující, 
poměrně chřadnou tekutinu. Lodyha révy 
2.5cm v průměru a ve výši 1.5 m, nad 
zemí přetatá, vydá za týden téměř 5 litrů 
mízv, při čemž míza vytéká tlakem, jpž 
se rovná 1120 mm vysokému sloupci rtu- 
ťovému u révy vinné; u náprstníku 461 
mm, kopřivy 354 mm, máku 212 mm, 
bobu 159 mm, moruše 12 mm. 

Mjakotin Venedikt Aleksandrovič (* 
1867), rus. historik a řád. prof. sofijské 
univ. Význač. práce: Očerki sociálno j 

istorii Ukrainy v XVII.— XVIII. v. (p. III., 
1924 — 25) a j. 

Mjaskovskij Nikolaj Jakovlevič (* 1881), 
rus. hud. skladatel, řed. konserv. v Mo- 
skvě, nejv. ze soudobých r. symfoniků. 

Mjasnikov (Mjasnikjan) Aleks. Fedoro- 
vič (1886 — 1925), sovět, politik a revoluc., 
po bolšev. převratě vrch. velitel západní 
fronty, vojen, organisátor, redaktor listu 
Zarja vostoka. Uhořel v letadle. 

Mjasojedov Grigorij Grig. (1835 — 1911), 
rus. malíř ze skupiny peredvižniků. t. j. 
kočujících, krajinář, genrista i malíř hi- 
storických obrazů. 

Mjatlev Ivan Petrovič (1796 — 1844), rus. 
básník značné popularity, jíž dosáhl zvi. 
humoristicko-satirickými básněmi. 

Mjeň (Móhn) Aug. Theodor Rud. (1767 
— 1841), h.-luž. básník, pastor primarius 
v Lubiji, autor drobných přilež. zpěvů. 

Mjeň (Mohn) Jiří (1727—1785), h.-luž. 
spisov., farář v Nesvačidle (Neschwitz) 
v sas. H. Luž., znamenitý kazatel a zna- 
tel luž. srb.. jejíž ohebnost a schopnost 
dokázal překladem ukázek z Klopstoko- 
vy Messiady a vychválil ji ve zdařilém 
hexametrickém zpěvu Ryčeřski kěrluš 
v r. 1767. Tiskem vydal syn Aug. Theod. 
v Budyšíně u Monsea 1806. M. působil 
pod vlivem osvícenského ruchu v Lužici. 

Mjosen, největší jez. norské, sev.-vých. 
od Oslo, 362 km 2 veliké, 443 m hluboké. 

Mjur V., pseud. R. Pokorného. 

Mlácení, výkon, kterým se odděluje 
zrno (semeno) od slámy u obilí, luštěnin, 
travin, řepky, řepové semenice, kukuřice 
a jiných plodin, na semeno pěstovaných. 
Ve starověku konalo se prostým nára- 
zem neb otloukáním, z čehož se vyvinulo 


Mlácení 


122 


Mladá Belgie 


mlácení cepem, které se dodnes udrželo 
u drobných zemědělců, pokud tito nepo- 
užívají spolkového nebo družstevního 
stroje, a výjimečně na získání dlouhé 



a) Buben, b) plášť čili lub, d) vál, g ) shrnovačka. 

slámy na povřísla. I tato potřeba se 
menší zaváděním provázkových povřísel. 
M. cepem jest namáhavé a vyžaduje vel- 
ké dovednosti. V odlehlých krajinách se 
suchým klimatem (na 
př. na Balkáně a v Me- 
xiku) mlátí se obilí 
honěním dobytka do 
kruhu přes rozprostře- 
né obilí. Z tohoto pra- 
starého primit. způso- 
bu vyvinulo se použí- 
vání hranatého kame- 
ne, později dřevěného 
válce, hroty opatřeného 
a přetahovaného dobyt- 
kem přes obilí. Použití 
rychle se otáčejících 
bubnů vzniklo r. 1785 
ve Skotsku a trvá u ny- 
nějších mlátících stro- 
jů čili mlátiček. Mlátící 
ústrojí skládá se z bub- 
nu, který jest z části 
obejmut pláštěm (lu- 
bem). Mezi pláštěm a 
bubnem jest mezera 



a) Osa pohonné síly, d) buben, e) příražnice, 
O, g) upravov. zařízeni, 1) stupátko pro nakla- 
dače, m) shrnovačka. 


určité světlosti, kterou prochází mlá- 
cené obilí a vydrobuje se nárazem na 
nýty nebo příražnice, a podle toho dělí- 
me je na nýtové a příraznicové čili ce- 
povnice. U nýtové jest buben i plášť opa- 
třen ocelovými hroty, nýty, které navzá- 
jem mezi sebe zasahují. Obilí na válu 
připravené nakladač přiloží k bubnu, 
rychlým otáčením hubnu se zabere, při- 
jde mezi nýty, zrno se vytře a se slámou 
po shrnovačce vypadne ze stroje. M. ú. 
vyžadují menší pohonné síly a jsou 
proto zavedeny vesměs u ručních mlá- 
tiček a obilí se do nich klade podélně, 
t. j. kolmo na osu bubnu. Většina mláti- 
ček u nás vyrobených a užívaných jest 
tohoto druhu. U m. příraznicových jest 
buben i plášť opatřen 6 — 12 příraznicemi 
(cepovnicemi, lištami), dřevěň, trámeč- 
ky šikmo rýhovanými a jsou širokomlá- 
tící, obilí se nakládá do stroje napříč na 
široko, rovnoběžně s osou bubnu. Při 
příliš malé světlosti mezi bubnem a 
pláštěm obilí se poškozuje, při příliš ve- 
liké nevypadá všechno zrno z klasů. Tyto 
závady dají se odstraniti zvláštním upra- 
vovacím zařízením. Všechny větší mlá- 
tičky, hnané žentourem, motorem, parou 
(od let šedesátých min. století z Anglie 
k nám zavedené) nebo elektřinou, jsou 
širokomlátící a opatřeny příraznicemi. 
Huční mlátička jest jednoduchá a pro- 
vádí pouze výmlat obilí. Větší mlátička, 
zařízená na pohon, mlátí, čistí a roztři- 
ďuje obilí a slámu vytřásá. Velké stroje 
bývají spojeny s pomocnými zařízeními. 
Obilí se samočinně do stroje vkládá, slá- 
ma odebírá, řeže na řezanku nebo se 
lisuje, svazuje v balíky nebo stohařem 
(elevátorem) dopravuje vysoko do stohu. 
Plevy a ouhmbky přenášejí se proudem 
vzduchovým na místo určené, obilí se 
přímo sype do pytlů a samočinně váží, a 
zadní obilí se šrotuje. Cepem vymlátí se 
20 — 30 kg obilí ve slámě, ruční mlátič- 
kou 300 kg, žentourem 900, parní mlátič- 
kou 8 HP 6000 kg, o 15 HP až 10.000 kg 
za hodinu. Žentourem se mlátí pětkrát, 
parní m. osmkrát laciněji než ručně. Vý- 
kon mlátičky jest závislý na jakosti a 
druhu mlácené plodiny. Sušší obilí se 
lépe mlátí než vlhké, ječmen, pšenice 
rychleji než žito. Na mlácení semene je- 
telového, řepového, kukuřice a luštěnin 
jsou mlátičky zvlášť k tomu účelu při- 
způsobené (speciální). 

Mladá Anglie, politické heslo a pro- 
gram, zastupované Alfr. Tennysoneni. 
lordem Strangfordem a lordem Johnem 
Mannersem, aby se toryům ukázaly ncvé 
směrnice; pochází od B. Disraeliho. 

Mladá Belgie (La Jeune Belgique [,a- 
žén-belžik]), skupina ml. belg. básníků a 
jejich časopis (kolem r. 1880). 



Mladá Boleslav 


123 


Mladoturci 


Mladá Boleslav, krajské m. v Č., 17.237 
ob. (16.686 čs.). Krajský soud. Posádk. ve- 
lit., 6. pěší brig., I. a II. náhr. prap., 
ppi. č. 47, voj. nem., doplň. okr. velit., 
voj. střel. Školy: vyš. gymn., vyš. reál., 
průra. škl., roln. šk., zem. řemesl. šk., 
kup. pokr. Ústavy: kraj. museum, div., 
piarist. kolej, biskup, student, konvikt. 
Prům. závody: akc. tov. na cukr, tov. 
aut, dř. Laurin a Klement, nyní Škodovy 
závody, tři tov. stroj., tov. hosp. strojů, 
elektromotorů, mot. pluhů, slév. mosazi, 
tov. akumul., parní pivovar a slad., tcv. 
mýdla, svíček a vosk. zboží, tov. chem. 
výrob., tov. vln. zboží. 

Mladá Vozíce, m. v Č., okr. Tábor, 
1807 čs. ob. Strojírna. Děk. chr. sv. Mar- 
tina z r. 1581. 

Mládcové, o. na M., okr. Uh. Hradiště, 
427 čs. ob. 

Mladé, o. v Č., okr. Čes. Budějovice, 
1270 čs. ob. 

Mladé Buky (Jungbuch), ms. v Č., okr. 
Trutnov, 3926 ob. Přád. lnu, nejst. v rep. 
(z r. 1835). 

Mladeč, o. na Mor., okr. Litovel, 
601 ob. (548 čs.). 

Mladějov, o. v Č., okr. Jičín, 549 čs. ob. 

Mladějov (Blosdorf), o. na Mor., okr. 
Mor. Třebová, 847 ob. 

Mladějovice, o. v Č., okr. Strakonice, 
492 čs. ob. 

Mladějovský Vladislav, MUDr. (* 1866, 
Praha), prof. balneologie a klimatothe- 
rapie univ. Karlovy; zřídil při čes. univ. 
v Praze odborný ústav fysik, léčby; odb. 
spisovatel. Sp.: Hydrotherapie a balneo- 
logie, Lázně uhličité, O léčbách odtučňo- 
vacích a j 

Mládek Erich, Ing., Dr. h. c. (1857 — 
1926), č. horník a hutník, řed. rotschil- 
dovských uh. podniků na Těšínsku, báň- 
ský rada. 

Mládek Ferdinand (* 1881), č. filosof, 
spis., prof. pardubického gymnasia. Sp.: 
Přehled dějin filos. a jejich systémů 
(1928). 

Mládek František (** 1810 z Horního 
Vysoké, okr. Úštěk), kamenotisk. v Praze. 

Mladěn, pseud. M. Št. Ferienčíka. 

Mládenecká daň, jsou ji povinni platit 
svobodní muži určitého věku; bývá za- 
vedena z populačně-polit. n. sociálních 
důvodů; r. 1927 byla uzákoněna v Itálii. 

Mladé Německo, lit. škola, která za- 
sáhla v 30. letech min. stol. do něm. pí- 
semnictví proti romantice. Jejím cílem 
bylo spojití opět písemnictví se životem 
a občerstviti stykem s duchem doby. Ná- 
ležel sem Gutzkovv, Wienbarg, H. Laube, 
Th. Mundt, G. Ivuhne, z žen Battina 
z Arnimů, Charlotta Stieglitzová, R. 


Warnhagenová. Jako škola trvalo Ml. N. 
velmi krátce a brzy se rozpadlo. 

Mladenov Stefan, PhDr. {* 1880), bulh. 
slavista. Je od r. 1921 řád. prof. srovná- 
vací filologie na sof. univ., členem čet- 
ných věd. společností. Univ. studie do- 
končil v Praze a má doktorát Karlovy 
university. Až dosud napsal přes 200 
věd. studií bulharský, ruský, německy a 
francouzský atd. 

Mladenovič Ranko, Dr. (‘ 1893), srbský 
spisovatel, 1925 šéf kabinetu min. osvěty, 
nyní gen. sekretář Nár. divadla. Napsal 
lyr. dramata: Sindžiri, Dača, Dramske 
gake a sbírky básní (Zvučně elipse). 

Mladinka, mladé pivo, Q* pivovarství. 

Mladiství pracovníci, o kterých vydáno 
zvláštní ustanovení v § 10. zákona ze dne 
19. XII. 1919 čís. 91 Sb. z. a n., podle nichž 
v podnicích v § 1. téhož zákona jmenova- 
ných, živnostenskému řádu podrobených 
a po živnostensku provozovaných: 1. děti 
ml. 14 let nesmějí býti námezdně zaměst- 
nány; 2. mladiství zaměstnanci mužští do 
16 let a ženského pohlaví do 18 let smějí 
se užívati jen k práčem lehkým, které 
nejsou na újmu jejich zdraví a nepřeká- 
žejí jejich tělesnému vývoji. 

Mladkov (Wichstadtl), ms. v Č., okr. 
Žamberk, 714 ob. 

Mladočeši, o* Nár. strana svobodo- 
myslná. 

Mladočov, okr. Litomyšl, 132 ob. Č.; ko- 
stel sv. Bartoloměje již r. 1350 farní. 

Mladoňov (Plattetschlag), o. v Č., okr. 
Čes. Krumlov, 529 ob. 

Mladoňov (Bladensdorf), ob. na Mor., 
okr. Šumperk, 518 ob. 

z Mladoňovic Petr (f 1451) přítel M. J. 
Husa, rodem Moravan, bohoslovec a spi- 
sovatel. Zúčastnil se jako písař pana 
•z Chlumu kostnického koncilu, kde sbíral 
všechny dokumenty, jež s listy M. J. Husa 
odvezl do Čech. Zpracoval též lit. posled- 
ní chvíle Mistrovy a proces Jeronýmův, 
kt. vydal v různých jazycích a jež se staly 
hl. za reformace velmi popul. Pozd. ob- 
držel po M. Křišťanu z Prachatic faru u sv. 
Michala. 

Mladoňovice, ob. na Mor., okr. Mor. Bu- 
dějovice, 540 ob. čs. 

Mladota ze Solopisk Adam Hynek 
(f 1708), kanovník vyšehradský a pozd. 
probošt u Všech Sv. Vydal kázání: Vivit 
post fenera virtus (1694). 

Mladotice, ob. v Č., okr. Královice, 468 
ob. čs. 

Mladotice, ob. v Č., okr. Písek, 619 ob. čs. 

Mladoturci, turečtí reformátoři, pů- 
vodně omezující se na pole literární a 
teprve od r. 1870 též účastnící se života 
politického. Cílem jejich byl pravý na- 
| cionalismus a obnoveni Turecka. Byli 


Mladoturci 


124 


Mléčná kyselina 


však silně pronásledováni vládou. Utvo- 
řili v Paříži, Ženevě a Londýně Comité 
ďUnion et de Progrěs, odkud řídili své 
podniky a dosáhli konečně r. 1908 moci. 
Nebyli však jednotni a částečně propa- 
govali turecký nacionalismus, částečně 
panislamismus a dostali se do sporů 
s Araby, Syry a Armény. V turecké re- 
publice jsou nyní bez významu. 

Mladý SmoUvec, o. v Č., okr. Blatná, 
412 čs. ob. 

Mladý Václav (1866—1921), prof. učitel, 
ústavu v Praze a hudební skladatel. 

Mlaka (Laka), jezero na Šumavě, na 
svahu Plesné, 1096 m n. m. Vytéká zde 
jedno rameno řeky Křemelné. 

Mlat, předhistorkká zbraň kamenná, 
v podobě klínu neb kladiva na dřevěné 
násadě, později totéž, jako válečné kla- 
divo. — Mlat, část stodoly, ohraničená 
vraty, jimiž možno do stodoly vjížděti 
a na němž se vykonávají nejrozmanitější 
hospodářské práce. Vyžaduje se, aby byl 
pevný, suchý, pružný, čemuž vyhovuje 
nejlépe mlat z jílovité hlíny s přídavkem 
hovězí krve, řádně a odborně upravený. 
Mlat betonový je dražší a pro některé 
účely méně vhodný, příliš tvrdý a ne- 
pružný. 

Mlátek, v hornictví kladívko používa- 
né dříve k dobývání. Údery mlátku na 
želízko rubal horník horninu. M. a že- 
lízko položené přes sebe jsou meziná- 
rodním hornickým odznakem. 

Mlátička, Q* mlácení. 

Mláto, zbytek rozmělněného sladu po 
vyluhování vodou, O* pivovarství. — Ml. 
kukuřičné, krmivo získané při výrobě 
škrobu. 

Mlava (pol. Mtawa), okr. m. ve vojvod- 
ství Varšavském, (1921) 17.093 ob. (5923 
žid.); radnice ze XVI. stol., vyšší školy, 
továrny na hospodářské nářadí. 

Mlaziee, o. v Č., okr. Mělník, 1400 cb. 
čs. Velmi úrodné okolí. 

Mlazina, miazí, mladý les, ať již vysá 
zený nebo zmlazený, zapojený ale se 
spodními větvemi, dosud neodumřelými. 

Mlázovicc, ms. v Č., okr. Nová Paka, 
782 ob. čs. Lázně a letovisko. 

Mlčoch Melichar, ThDr. (1833—1917), č. 
bohoslovec, papež, prelát a prof. boho- 
slove ok é fakulty v Olomouci. Sp.: Mluv- 
nice jazyka hebrejského (1884). " Přeložil 
do č. nově Starý zákon. 

Mlčoch Rudolf ■(• 1880, Třebčín), pres. 
Obch. a živn. komory v Olomouci, jeden 
z předních politic. činitelů živnost.-ob- 
chodní str. středostavov., její zakladatel 
a první předseda, zakladatel časopisu 
Československý deník v Olomouci. Člen 


N. S. Od 1920 poslancem, 1925 min. veř. 
prací, od 1929 min. železnic. 

Mlecí řízení, bylo zavedeno v bývalém 
mocnářství rakouském r. 1882 na pro- 
spěch maďarských mlýnů. Uvedeným 
bylo povoleno dovážeti beze cla obilí 
z Rumunska, Srbska a Ruska s podmín- 
kou, že 70% vyrobené mouky z doveze- 
ného množství obilí bude vyvezeno do 
zahraničí. Nebylo však dostatečné kon- 
troly a maďarské mlýny mouku místo 
přes hranice dovážely k nám a ubíjely 
tím naše mlynářství. Z toho důvodu, fcl. 
zásluhou tehdejšího Českého ministra 
Pnancí dr. Kaizla, bylo v r. 1900 zrušeno. 

Mléč, zákazník mlynářského podniku, 
to jest jedinec, který si dává do mlýna 
svoje obilí k semletí. U menších mlýnů a 
při malém množství meliva, mléč vyčká- 
val ve mlýně na semletí obilí a býval po 
tu dobu hostem pana otce (mlynáře). 

Mléč (Sonchus), bylina jednoletá i vy- 
trvalá se žlutokvětým úhorem, listy lo- 
dyžuími objímavými, lodyhou lysou, du- 
tou, mléčnatou. Plevel kulturních půd, ale 
velmi dobrá pícnina, hlavně pro králíky, 
obecně „mlíčím 11 zvaná. M. hladký (S. lae- 
vis), ostrý (S. asper), polní (S. arvensis). 

Mléčná dráha, bílý světelný pás, který 
rozděluje klenbu nebeskou ve dvě nestej- 
né části, tvořený drobnými hvězdami. 
Podle Herschela je zapříčiněna čočkovi- 
tým útvarem hvězdného světa, ve kterém 
se nachází i náš sluneční systém. V 19. 
stol. byla několikrát zachycována v ma- 
pu, z nichž vyniká Heissova. Badání 
Shapleyho 1924 stanovilo světelné poměry 
různých typů m. d. a to lokálních hvězd- 
ných systémů a mlhovin. Vzdálenost nej- 
jasnějších hvézd m. d. je udávána na 3000 
světelných let, vzdálenost mlhovin v Per- 
seu 26.000, v Labuti na 46.000 světelných 
let. Graff a Hopmann stanovili 4 9tupně 
jasnosti. Nejzřetelněji možno m. d. pozo- 
rovati mezi souhvězdím Střelce a Štíra. 
Úplně prázdné dutiny v pásu jsou u Býka, 
Persea a mezi Orlem a Hadonošem. 
Q* Stálice. 

Mléčná kúra, výlučně nebo převážné 
vyživování nemocných mlékem. U dospě- 
lých osob se jí málo užívá, neboť mléko 
nemůže krýti jejich spotřeby kalorií. 

Mléčná kyselina C~II,<^ QH 

(kyselina propanolová, a-oxypropionová), 
organická kyselina, nacházející se v ža- 
ludeční šťávě a střevném obsahu; vzniká 
mléčným bacilem způsobovaným kvaše- 
ním z cukru, gumy a škrobu, nachází se 
též v kyselém mléku, kyselém zelí atd., 
tvoří ee snadno v mladince. Uměle získá- 
vá se mléčná kyselina z alaninu, z alde- 
hydamoniaku a kyseliny kyanovodíko- 


Mléčná kyselina 


125 


Mléčné kyseliny 


vé, zahříváním cukru hroznového s vodou 
a hydroxydem barnaíým na 160°. Kyse- 
lina mléčná tvoří bezbarvý syrup bez vů- 
ně, o spec. v. 1.215, chutná silně kysele, 
opticky je inaktivní, v exsikátoru rozklá- 
dá se ve svůj anhydrid (kyselina lakty- 
lová) a vodu, destilací v krystalický lak- 
tid, kysličník uhličitý a vodu; působením 
zředěné kys. sírové při 130° rozkládá se 
v aldehyd a kys. mravenčí; kyselinou jo- 
dovodíkovou redukuje se na kyselinu 
propionovou. V mladince kys. mléčná 
zkvasí, s hnijícími zvířecími látkami dá- 
vá však kys. máselnou, kysličník uhli- 
čitý a vodu. Kyselina mléčná je současně 
kyselinou i alkoholem a tvoří neutrální, 
ve vodě a alkoholu rozpustné soli (mléč- 
nany, laktáty), které až na mléčnany al- 
kalické dají se krystalisovati. Mléčné ky- 
seliny používá se jako prostředku podpo- 
rujícího trávení, při difterii a j., jako lep- 
tadla patologických tkání, k přípravě 
ústních vodiček a k čištění zubů. Kromě 
toho je součástí stravy v podobě syro- 
vátky a podmáslí. V průmyslu používá se 
jí v koželužství, barvírství, při potisko- 
vání tkanin, při přípravě škrobu, dále při- 
pravují se z ní pekařské prášky a limo- 
nády a používá se jí též při přípravě kon- 
serv. Nasytí-li se mléčná kyselina strych- 
ninem, krystalují z roztoku soli dvou 
mléčných kyselin, pravotočivé a levoto- 
čivé. Právo točivá kyselina zbývá též, pě- 
stuje-li se v roztoku amonné soli kvas- 
né mléčné kyseliny houba Penicillium 
glaucum. Nachází se též v svalovém moku 
a připravuje se nejsnáze z Liebigova 
masného extraktu. Levotočivá kyselina 
mléčná vzniká štěpením cukru třtinového 
mikrobem Bacillus acidi laevolactici, kte- 
rý se nachází někdy v hruškách. 

Mléčnany (laktáty), soli kyseliny mléč- 
né, na př. mléčnan sodný (natriumlak- 
tát), sodná sůl kyseliny mléčné. 

Mléčné hospodářství, produkce mléka 
a jeho zpracování v máslo a sýry. V sil- 
ně obydlených oblastech, kde je možný 
prodej čerstvého mléka, odpadá chov te- 
lat, krávy jsou kupovány krátce po te- 
lení a jsou jen potud chovány, pokud 
dávají při vydatnějším krmení aspoň 
ještě 8^—10 1 mléka denně. — Mlékařství 
v užším smyslu je zpracování mléka 
v máslo, sýry atd., provozuje se zvláště 
v krajích, jež mají nadprodukci mléka 
(Švýcary, Dánsko, Kanada, Austrálie 
a j.). 

Mléčné konservy, dělí se na kapalné a 
tuhé. Ke kapalným náležejí hlavně kcn- 
densovaná mléka. Slazené kondensované 
mléko vyrábí se zahušťováním plnotuč- 
ného mléka za sníženého tlaku a za pří- 
sady rozpuštěného cukru (12%). Teplý 


syrup plní se do plechových krabic, jež 
se zaletují. Neslazené kondensované 
mléko vyrábí se podobně z nejlepšího 
mléka odpařením na třetinu až pětinu 
původního objemu, pak se plní do ple- 
chových krabic, sterilisuje se při 110 — - 
115° C a zaletuje. Někdy přichází v ple- 
chových krabicích také mléko steriliso- 
vané nebo t. zv. mléko homogenisované. 
Čerstvé mléko se vystřikuje jemnými 
otvory pod tlakem 250 — 300 atm. a nechá 
se narážet na achátovou desku, čímž se 
mléčná emulse neobyčejně jemně roz- 
ptýlí. Takto homogenisované mléko po- 
skytuje neslazené mléčné konservy 
velmi trvanlivé, z nichž se tuk stáním 
nevylučuje. K tuhým mléčným konser- 
vám náleží mléčné prášky. Mléko se 
nejprve zahustí a pak se odpařuje na 
vyhřívaném válci, na nějž se nanáší 
v tenké vrstvě a to odpařuje se bud! za 
obyčejného tlaku nebo za tlaku snížené- 
ho. Podle toho, jakého mléka bylo při 
výrobě použito, přicházejí prášky sme- 
tanové, plnotučné nebo nejstálejší práš- 
ky z mléka sbíraného. Mléčných konserv 
používá se hlavně při výrobě mléčných 
čokolád, v pekařství, cukrářství i v do- 
mácnosti. V největším množství jsou vy- 
ráběny v USA., Švýcarech a Holandsku. 

Mléčné kvašení, způsobeno jest bakte- 
riemi mléčnými, které se vyznačují tím, 
že při teplotě 30 — 35° C zkvašují cukerný 
roztok na kyselinu mléčnou. Poněvadž 
při určité koncentraci mléčné kyseliny 
kvašení již ustává, používá se při tech- 
nické výrobě kyseliny přídavku kyslič- 
níku zinečnatého, uhličitanu zinečnaté- 
ho nebo křídy, aby se vytvořená kyse- 
lina otupila. Kvašení mléčné probíhá na 
př. při kysání zelí, okurek, při přípravě 
zápar v lihovarech, při výrobě sýrů a 
technicky je využito při výrobě (kyseliny 
mléčné. Nejdůležitější bakterie, způso- 
bující kvašení toto, jsou: Bacillus acidi 
lactici, zkvašující laktosu, Bac. Del- 
brúcki a Bac. acidificans longissimus, 
zkvašující glukosu a sacharosu. 

Mléčné kyseliny, kyseliny mono- 
hydroxypropionové přicházejí ve dvou 
isomerních formách: 1. obyčejná kyseli- 
na mléčná, kyselina ethylidenomléčná, 
a-hydroxypropionová (Acidum lacticum), 
CH 3 . CH(OH) . COOH je směsí kyseliny 
právo- a levomléčné (d+1), Q*. 2. Kyseli- 
na ethylenomléčná, /Lhydroxypropiono- 
vá, CH 2 (0H) . CII 2 . COOH tvoří se půso- 
bením kysličníku stříbrného na kyseli- 
nu /Ljodpropionovou. Zahříváním robo 
působením kyseliny sírové ztrácí vodu 
a přechází v nenasycenou kyselinu akry- 
lovou, CH 2 =€H . COOH a proto se nazý- 


Mléčné kyseliny 


126 


Mléko 


vá také kyselinou hydrakrylovou. Je to 
krystalická hmota, velmi hygroskopie- 
ká, silně kysele reagující a chutnající, 
ve vodě i éteru dobře rozpustná. 

Mléčné sklo, sklo bílé barvy; původně 
se vyrábělo výlučně ze sodnovápenatého 
nebo olovnatého skla přidáním 10 — 15% 
fosforečnanu vápenatého, místo něhož 
se dnes používá 10 — 20% kysličníku ci- 
ničitého. 

Mléčné žlázy (Glandulae lactis), u sa- 
miček ssavců a u ženy orgány produku- 
jící mléko. Jsou to kožní žlázy acinosní 
stavby; skládají se z váčků, jež u mo- 
notremat ústí do dvou žlázových polí, 
umístěných na kožních řasách, zvaných 
prsy, jejichž počet se řídí pravidlem 
počtem mláďat (1 — 11 párů). Jsou umí- 
stěny u vyšších ssavců na prsou mbo 
na břiše; často spočívají na mohutném 
tukovém podkladě. 

Mléčnina, mlíčí, šfáva rostlin, nej- 
častěji bílá, řidčeji růžové zima ^ Cne- 
lidonium). Podle složení bývá obyčejně 
hořká, nejedovatá, často ale jedovatá, 
zvláště u pryšcovitých. Technicky má 
cenu m. při výrobě kaučuku (C^,. 

Mléčný cukr, a* cukr. 

Mlékařství, o* mléčné hospodářství. 

Mléko, tekutina, vylučovaná u ssav- 
čích samiček a u žen mléčnými žlazami 
a sloužící k výživě novorozence; je vod- 
ným roztokem bílkoviny mléčné, cukru 
mléčného a solí, v němž jsou emulgová- 
ny kapky tuku a kasein. M. vzniká pře- 
tvořením krve a lymfy v buňkách mléč- 
né žlázy a též rozpadem těchto buněk. 
V době těhotenství nápadně mléčné žlá- 
zy rostou a již před porodem lze v nich 
zjistiti mléko, jež hojněji tvoří až po po- 
rodu. Zprvu se vylučuje tekutina, zvaná 
kolostrum, pak normální mléko. Složení 
m. závisí na časové odlehlosti od porodu. 
Další tvoření mléka je přivoděno dráždě- 
ním žláz při ssání; odpadne-li toto, za- 
nikne tvorba mléka v několika dnech. 
Normálně samice vyrobí tolik, kolik 
mládě v prvotní době vzrůstu spotře- 
buje; neustálá produkce mléka u krav 
je vlastnost chovem získaná. Vylučování 
mléka u nedospělých samic a dívek je 
způsobeno drážděním mléčných žláz. 
Též u samců a mužů bylo vzácně pozo- 
rováno vylučování mléka. — Spec. váha 
kravského mléka při 15° je 1028 — 1-034. 
Kravské mléko reaguje amfoterně, při 
zahřátí víc alkalicky, při čemž se mění 
vůně, chuť a barva. Obsahuje 3 bílkovi- 
ny: kasein, laktalbumi n a laktoglobulin. 
Stojí-li m. na vzduchu, rozkládá se mléč- 
ný cukr působením bakterií na mléčnou 
kyselinu, jež způsobí sražení bílkovin. 


Tukové kapičky vyplavou v mléku, jež 
stojí, na povrch a utvoří vrstvu smetany. 
Alkoholickým zkvašenim m. vznikne 
kumys a kefir. — Dojení, vyprazdňo- 
vání mléčné žlázy samičích zvířat, jímž 
se získává mléko. D. stojí pod vlivem 
nervstva a nutno proto dojiti tak, aby se 
co nejlépe napodobovalo ssání mláděte, 
jež činí dojnici line pocity a tato po- 
skytne mnohem více mléka. Většina 
mléka je sice nahromaděna ve vemeni, 
avšak značná část se ho tvoří teprve za 
dojení a právě toto poslední mléko bývá 
nejtučnější. Jsou různé způsoby d.: 1. 

suchou rukou, celou dlaní za součinnosti 
ukazováku a středního prstu, 2. celou 
dlaní a prsty, jež jsou zvlaženy v miéce, 
3. zvlaženou rukou přiléhající na struky 
pravoúhle (ukazovák a palec), 4. llege- 
lundovo d., spočívající v dodatečném \y- 
dojování t. zv. zbytkového mléka (nej- 
tučnějšího). Dojí se zpravidla dvakrát 
nebo třikrát denně; při dvojím d. se dojí 
ráno mezi 4. — 6. h. a večer kol 18. h., při 
trojím se vkládá d. polední mezi 12.— 13. 
h. Při trojím d. se získává mléka více a 
tučnějšího, práce ovšem je nákladnější. 
Ranní d. skýtá více mléka, ale chudšího 
na tuk (prům. 284 — 3-81%), večerního 
mléka je méně, je však tučnější (prům. 
3 — 4-28%). Zvláště jest důležito dobře vy- 
dojovati, neboť poslední mléko jest nej- 
tučnější. — D o j n o s t, schopnost zví- 
řete poskytovati veliké množství tučné- 
ho mléka vzhledem k váze tělesné a 
váze spotřebovaných potravin. U dojni- 
ce závisí tento výsledek na vlastnostech 
fysiologických, na stavbě mléčné žlázy a 
její činnosti, na rasové příslušnosti, na 
schopnosti zužitkovat! píci, na poměrech 
klimatických, na váze tělesné a době po 
otelení se. D. není skotu dána od příro- 
dy, nýbrž vlohy k ní byly uměle vypě- 
stovány po dlouhé době vhodným oše- 
třováním a cvikem. Proto nutno cho- 
vem pracovati k rozvoji těchto vloh doj- 
nosti, které se řadí ke vlohám dědičným. 
Toho se dosáhne výběrem plemenným, 
ošetřováním odchovu, příhodným krme- 
ním, účelným dojením, hlavně oddojo- 
váním na počátku laktace a řádným vy- 
dojováním. Sklon k dojnosti jest z dom. 
přežvykavců nejlépe vyvinut u koz, nej- 
méně u ovcí. Velmi dobrá dojnost na- 
šeho skotu jest ročních 3500 kg mléka 
se 4% tuku. — Dojnice, dojící samice 
zvířecí, jež skýtají přiměřeně vysoký 
výnos mléčný. Dojnici charakterisuje 
řada znaků zevních: široké a ostře na- 
sazené vemeno, sahající značně dopředu 
i dozadu, se stejnými Čtvrtěmi a vzadu 
tvořící t. zv. mléčné zrcadlo; struky 


Mléko 


127 


Mloci 


plné, napjaté, daleko od sebe rozložené, 
po vydojení mléka -silně splasklé. Na po- 
čátku laktace vystupuje často na kůži 
vemene dosti nápadně celý systém kož- 
ních žil a zvlní se také velké žíly (mléč- 
né). Dobrá d. se vyznačuje též dokona- 
lým využitím píce. Obzvláštní d. skýtají 
mléčné typy skotu, který charakterisuje 
povšechná jemnost kostry dlouze stavě- 
né, jemných tvarů a zvláště kloubů a 
rohů, s jemnou srstí, na krku složenou 
v hojnost záhybů. — Dojicí stroje 
se zavádějí hlavně z důvodu čistého do- 
jení, jeho jemnosti a stejnoměrnosti, ne- 
boť mléko strojem vydojené je mnohem 
čistší než ručním dojením získané. Nej- 
starším a nejjednodušším zařízením 
k vydojování byla dojicí rourka (ka- 
tedr mléčný), patentovaná v Anglii již 
r. 1836. Teprve r. 1862 vystavili Karshaw 
a Colvin d. str. Rozděliti možno cí. s. 
v tyto skupiny: 1. výssavné stroje, jež 
jsou zařízeny na ssání pomocí vývévy a 
dojných trubiček, 2. tlakové stroje, kde 
účinkuje na struky komprimovaný 
vzduch nebo podobné zařízení, čímž se 
napodobuje dojení rukou, 3. stroje \ý- 
ssavné a tlakové, při nichž se používá 
současně obou způsobů vyprazdňování 
vemene. Výssavné stroje mají rotační 
vývěvu olejovou, poháněnou na př. elek- 
tromotorem; vývěvou se vyssaje vzduch 
jednak z vakuového potrubí a pak se 
vakuum přerušuje vzduchem normální- 
ho tlaku, čímž se v pulsačním zařízení 
tvoří plusy, které se potrubím přenášejí 
na struk. Vakuum umožňuje přilnutí 
gumové vložky na struky, z něhož se 
mléko pak vyssává. Z řady strojů doj. 
lze jmenovati stroj Revalo, Wallace, Da- 
na, Alfa, Beta, Max Sharples, Omega. 
Heureka, Alfven, Westfalia a j. U nás 
budí pozornost stroj Alfa-Laval výssav- 
ného typu, který se osvědčil v praksi 
zvláště pro své zařízení odpovídající 
plně fysiologii mléčné žlázy. D. s. se 
hodí jen do stájí se zdravým dobytkem. 
Před zavedením d. s. nutno vyšetřit! 
zdravotní stav dojnic, neboť u krav in- 
fikovaných (streptokokkem mastitidis) 
působí náhlý úbytek mléka rychlejší 
průběh onemocnění. Dr. H. 

Mléko mateřské, Q* mléko. 

Mlékoměry, přístroje, jež určují spec. 
váhu mléka. Jsou to většinou zkrácené 
hustoměry. 

Mlékosrby, ob. v Č., okr. Nový Bydžov, 
416 ob. 

Mlezivo (colostrumj, čirá, nažloutlá te- 
kutina, tvořící se v ženských prsech v dru- 
hé polovině těhotenství a měnící se po 
porodu v mléko. Obsahuje bílkoviny a ka- 


sein a slouží novorozeněti k vyčištěni za- 
žívacích orgánů. 

Mlha, kapičky tekutiny, jež se vznášejí 
v plynech, nebo velmi jemná, tuhá tělís- 
ka, jež se tvoří působením plynů na sebe, 
na př. salmiaková mlha z amoniaku a 
chlorovodíku. — Zvláště je m. jednou 
z forem, v jakých se vodní pára ze vzdu- 
chu vylučuje v malých kapkách, jež kalí 
vzduch a překážejí tak vidění do dálky. 
M. se tvoří buď: jestliže vanou vlhké a 
teplé větry nad studeným povrchem ze- 
mě, nebo je-li povrch vlhké země nebo 
vody teplejší než okolní vzduch. Tak 
vzniká též m. v horách a nad jezery. Při 
mrazu (v polárních krajinách) kapky 
tuhnou v krystalky a tvoří se ledová m. 
Suchá mlha je kouřem zkalený vzduch; 
vystupuje-li zároveň s vlhkou mlhou 
(na př. v Londýně), vzniká t. zv. žlutá 
mlha. — M. umělá, v mod. válce zastírací 
prostředek; tvoří se spalováním dýmo- 
tvorných látek promíšených vodními pa- 
rami a slouží k zakrytí pohybů před ne- 
přítelem. Bližší o* kouř. Větší množství 
u. m. sluje mlhovou clonou. V polní válce 
lze menší clony vytvořiti též mlhovými 
střelami, t. j. střelami s náplní mihot vor- 
ných látek, jež se při rozprasku uvolní. 

Mlhoviny (lat. nebulosae), matně se 
třpytící mrakovité útvary na hvězdném 
nebi. Dříve za m. byly označovány i sku- 
piny hvězd, pokud velikými dalekohledy 
nebyla poznána jejich podstata. M. se dělí 
na galaktické, t. j. takové, jež náležejí 
k systému mléčné dráhy, a negalaktické, 
jež nemají vztahů k mléčné dráze. Galak- 
tické m. se dělí v planetární a diffusní. 
Planetární jeví symetrické uspořádání 
kolem centra a jejich spektrum vykazuje 
t. z v. vedlejší čáry, přisuzované dříve hy- 
potetickému prvku nebulinu. Diffusní m. 
jeví buď nahromadění kolem mléčné drá- 
hy, nebo kolem kruhu o 20° k ní nakloně- 
ného. Mimogalaktické m. jsou spirálovité, 
vřetenovité, kulovité a nepravidelné a 
představují vzdálené systémy mléčných 
drah. 

Mliečno (Tejfalu), o. na Slov., okr. Ša- 
morín, 597 ob. 

Míjet (staré Melita, it. Meleda), j. dal- 
matský ostrov, oddělený od pevniny úz- 
kým průplavem, 100 km 2 a 1900 ob. 

Mloci (Salamandridae), čel. obojživel- 
níků ocasatých s protáhlým tělem a dl. 
ocasem. Patří sem m. praví (Salamandri- 
nae) s širokou hlavou, slabými končeti- 
nami, s dl., silným a většinou se strany 
zploštěným ocasem a s vlhkou bradavič- 
natou koží, v níž pohyblivé chromatofory 
umožňují změnu barvy; samečkové mají 
často na hřbetě hřeben. Žijí na vlhkých, 
stinných místech n. v mělké vodě, živíce 


Mloci 


128 


Mlýn 


se hmyzem a červy. Obývají skoro výluč- 
ně mírné s. kraje. Patří k nim rody Sala- 
mandra Laur., Salamandrina Fitz. a Mol- 



Larva axolotla. 


ge Merr. Mlok obecný (Salamandra ma- 
culosa Laur.) je 12—17 cm dl., černý s ne- 
pravidelnými, velkými, žlutými skvrnami 



a mocně vyvinutými žLazami, v Evr., sev. 
Afr. a Před. Asii, zvi. ve vlhkých údolích 
a lesích; za dne objevuje se jen při vlhkém 
počasí. M. černý (S. atra Laur.) nemá 
skvrn a žije v Alpách; mívá vždy 1 — 2 
mladé, jež ihned žijí na zemi. Salaman- 
drina perspicillata Say, 8 — 10 cm dl., 
temně černý, přes oči s žlutočervenavou 
kresbou brejlí, obývá pobřeží s. a střed. 
Itálie a Sardinii. V sev. Americe žije 
Amblystoma (mlok příčnozubý), zastou- 
pený druhy Axolotl mexicanum, Axolotl 
tigrinum. Q* čolci. 

Mlodnicki Kazimierz (1836 — 1900), p. ma- 
líř a ilustrátor ve Lvově. 

Mlodzianowski Kazimierz (* 1880), p. 
generál a malíř; 1914 vstoupil do Legií. 
1924 vojevoda poleský, 1926 ministr vni- 
tra, potom vojevoda pomořský. 

Mlónk Petr (1805—87), h.-luž. lid. básník 
a písmák, velice plodný epoluprac. Serb. 
Nowin v Budyšíně. Veršoval v duchu 
nábož. lid. hnutí v Luž., šířící se od 2. pol. 
XVIII. stol. pod vlivem ochranovských 
bratří. Vyt. 1866 Dar poslenjeho Zeleneho 
štwórtka. Četné jeho nábož. a příležitost- 
né verše sebral a vydal J. A. Smoléř v Bu- 
dyšíně 1879: Khěrluše a spěwy wot Petra 
Míónka w Džiwočicach. 

Mluva, Q* řeč. 

Mluvnice, Q* gramatika. 

Mlýn, zařízení na drcení hmoty. Roze- 
znávají se podle účelu: obilné, olejné, 
uhelné mlýny, mlýny na kávu, kakao atd. 
Podle způsobu pohonu rozeznávají se 
větrné nebo vodní mlýny a mlýny s po- 
honem parním, elektrickým a pohonem 


olejových motorů. Podle způsobu hospo- 
dářsko-kupeckého vedení máme mlýny, 
které melou pouze od zákazníka dodané 
obilí a mlýny, jež jsou v nejužší souvislo- 
sti s velkoobchodem obilím a moukou. 
Podle technického zařízení rozeznávají 
se drtidla, válcové mlýny a kulové mlý- 
ny. Pro mletí obilí přicházejí nejvíce 
v úvahu válcové mlýny, které podle tvaru 
mlýnských kamenů lze dále tříditi. Jsou 
na př. zařízené mlýny se svislou hřídelí, 
kde kruhovité čelné plochy válců se na 
sobě trou; popřípadě je jeden kámen pev- 
ný a druhý se točí. Jiný způsob provedení 
je ten, kde hřídel je vodorovně usazen a 
oba kameny se točí. Avšak v tom případě 
melou válcové plochy. Pohání se obyčejně 
jen jeden válec, druhý se otáčí třením. Je 
možno usaditi také více takových sad pod 
sebou, nebo vedle sebe a tím vytvořiti po- 
stupné, nepřetrž, mletí až do žádané zrno- 
vé jemnosti hmoty. Použitím ploch kuže- 
lových jako ploch mlecích, možno stejně 
provésti nepřetržitý postup mletí. Mlecí 
plochy bývají někdy ozubené, což podpo- 
ruje mletí rozetřením. Tak zvané desinte- 
gratory a dismembratory jsou zařízení pro 
roztrhání vláknových hmot. Točí se 
v opačném směru dvě plochy, proti sobě 
postavené, do kterých jsou vsazeny kolíč- 
ky nebo zuby. Kulový mlýn je zařízení, 



kde koule různé velikosti jsou uloženy 
v nádržce bednového tvaru. Nádržka se 
točí a tím se koule mezi sebou pohybují. 
Stálým narážením na sebe rozemelou kou- 
le hmotu, nacházející se mezi nimi. Sítí, 
umístěnou na vhodném místě, prochází 
jen hmota již rozemletá. Tyto mlýny upo- 
třebují se především v průmyslu uhelném 
a chemickém. Koule jsou z tvrdého kovu 
nebo porculánu. Při zvláště jemném mletí 
se hmota kropí nebo vůbec se mele pod 
vodou. Upotřebení větrn. mlýnů je účel- 
né především na rovině a v případech po- 
nejvíce příležitostného mletí v přetržitém 



Meteorologické přístroje, 



Thermometr a psychometr. Vlasový vlhkoměr od Koppa. Vyssávací vlhkoměr od Ass- 

manna, Siegsfelda a Fuesse. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



! 



Mlýnské stroje. 

Dvouplošny třídič, částečný řez 
podélný a příčný, 
a) Pohon, b) hlav. hřídel, c) vy- 
rovnávací závaží k docílení klid- 
ného chodu, d) příchod meliva, 
e) odchod meliva, f) prosévačky, 
£) síta, h) přívodný kanál, i) dna 
pod síty k přijetí a odvedení 
procházejícího, k) pružné závěs- 
né tyče rámů třídiče, 1) osa 
třídiče. 

K h 



Y//////////J 


Příčný řez mlýnským složením. 

&) hnací kolo, b) zařízení k úpravě vzdálenosti 
mlýn. kamenů, c) spodek, d) běhoun, e) kypřiče, 
t. j. nosič běhounu, f) uzavírací buben, g) větrací 
zařízení, b) přívod meliva, i) výpust drti. 


e 


« 



Příčný řez dvou válcovou stolicí, 
a) Příchod meliva, b) násypka s odkry- 
tým stěnovím, c) přívodní válce, d) mlecí 
válce, e) stírač, f) výtok drti, g) pouzdro. 




Mlýn 


129 


MNeill R. 


pracovním chodu, na př. v severním Ně- 
mecku a Nizozemsku. Stará dřevěná 
křídlová kola se nahrazují čím dál tím 
více větrnými koly kovovými, které dovo- 
lují lehčí konstrukce a mají větší výkon- 
nost. Křídlo upravené kolmo ke kruhov. 
ploše, umožní samočinné postavení v nej- 
výhodnějším směru větru. U vodních mlý- 
nů používá se vodních kol na vrchní něho 
spodní vodu. Dnes také turbin ee používá 
v mlynářství. Použití páry, elektřiny nebo 
výbušného motoru jako pohonu mlýnů 
činí mletí nezávislým na poměrech větr- 
ných či vodních. 

Mlyňany, o. na Slov., okr. Zlaté Mo- 
ravce, 594 ob. čs. 

Mlynař B. D., pseud. B. D. Molnára. 

Mlynarski Emil (* 1870), p. hud. skla- 
datel, symfonik, první ředitel Varšavské 
Filharmonie, ředitel opery varšavské a 
konservatoře hudby. 

Mlynarski Feliks (‘ 1884), p. národo- 
hospodář, vicepresident Banku Polskie- 
go a 1923—24 min. fin. Sp.: Kryzys i re- 
forma walutowa, Zasady filosof ji spo- 
lecznej a j. 



Mlýnek. 


Mlýnek, společenská hra pomocí šesti 
kaménků a pole, rozdělen, na 8—9 částí. 

Mlynianske Tesáry, o. na Slov., okr. 
Zlaté Moravce, 1597 ob. (1538 čs.). 

Mlýnický Dvůr (Lenzhof), o. na Mor., 
okr. Zábřeh, 435 ob. 

Mlýnský kámen, část mlecího zařízení, 
které hmotu drtií. Až do novější d<«by 
byly tyto části vyráběny pouze z kame- 
ne. Teprve v posledním století upotře- 
bují se za tím účelem také kovové vál- 
ce a kovové koule. Volba materiálu řídí 
se účelem a je rozhodnou tvrdost. Po- 
užívá se pískovce, čediče, trachytu, žuly, 
porfýru, křemene a v nejnovější době 
také carborunda. Mlýnským kamenem 
nesmí býti melivo nikdy ani zbarveno, 
ani znečištěno. Poněvadž lze těžko ra- 
jíti upotřebitelné kameny v tak velkých 
kusech, jsou m. k. často sesazené z něko- 
lika částí. Části se spojí zvláštním tme- 
lem nebo cementem. Do mlecích ploch 
se vyryjí nebo vysekají žlábky, které 
působí při pohybu jako nože. Kobylka 
vystupující mezi dvěma žlábky jmenuje 
ss břevno. Žlábkování m. k. říká se 
ostření. Někdy jsou žlábky uspořádány 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


radiálně, někdy v logaritmických spirá- 
lách, někdy tangentiálně. 

Mlýnský Sek, o. na Slov., okr. Nové 
Zámky, 963 ob. 

Mlýny, v hornictví používají se k jem- 
nému drcení zrna prorostlého. Zvláště 
se používají m. kulové, bubnovité s oce- 
lovými koulemi neb válcovité s pazour- 
ky; m. kolové s dvěma těžkými běhou- 
ny, m. kyvadlové, z nichž na př. m. Ffun- 
tingtonův. Slouží současně k almagama- 
ci zlata v rozdrcené rudě obsaženého. 

Mlži (lasturovci, Lamellibranchia, 
Acephala, Conchifera), řád měkkýšů, 
uzavřený vždy ve dvou lasturách (muš- 
lích). Hlava jim chybí. Na břišní straně 
má zvíře jazyku podobnou nohu, pomocí 
níž se v písku a bahně zvolna pošinuje. 
Mnozí mořští mlžové, když dorostli, re- 
jsou schopni místního pohybu, nýbrž 
přirůstají bud mušlemi neb vlákny, po- 
dobnými hedvábí, zvanými byssus, ke 
dnu nebo pevným tělesům. Kol skrytých 



Lithodomus lithophagua. 

úst leží dva laloky ústní, které jsou 
ústrojím hmatovým, na opačném konci 
jest řiť. Někdy chlopně pláště srůstají 
až na otvory pro nohu, ústa a řiť. Okra- 
je těchto otvorů prodlužují se v roury, 
jedna k dýchání, druhá k vyměšování 
sloužící. Někteří mlži jsou oboupohlavní, 
u většiny jsou pohlaví oddělená. Mlže 
dělíme na mlže jednosvalné (Monomya) 
a dvousvalné (Dimya). Z prvních jest 
nejdůležitější ústřice jedlá (Ostrea edu- 
lis), z druhých perlorodka mořská (Me- 
leagrina monganitifera). Ve sladkých 
vodách žije škeble rybniční (Anodoata 
cygnea) a velevrub (Unio marganitifer). 
Mlži žijí výhradně ve vodě, zvláště 
v moři. Nejvíce jich jest v mořích tro- 
pických. Živí se malými zvířaty a rost- 
linami. Jsou mezi nimi též obři, jichž 
lastury váží až 250 kg, zvíře samo 10 kg 
(zéva obrovská), 
mm, zkr. milimetru (Viooo m). 

Mme, zkr. madame (paní). 

Mn, chemická značka manganu. 
M’Neill (mek-nil) Ronald ( # 1861), angl. 
politik a publicista; 1922—24 stát. pod- 
tajemník zahraničních věcí, od r. 1925 
finanční tajemník poklad, úřadu. 


9 



Mnemotechnické přístroje 


130 


Mnišství 


Mnemotechnické přístroje, pomůcky 
pokusné psychologie k bezvadnému po- 
dání látky, které se máme naučiti. 

Mnemotechnika, mnemonika, umění 
bystřiti a zdokonalovati paměť; roze- 
znává se m. mechanická n. vnější, ktprá 
nám vštěpuje představy pouhým opako- 
váním, důmyslná n. umělá, která před- 
stavy spojuje úmyslně použitými po- 
můckami, a logická, spojující představy 
podle vnitřní souvislosti. Umělá paměť 
byla cvičena v řecko-řím. řečnických 
školách; její vynálezce byl básník Simo- 
nides z Keu (556—468 př. Kr.), ve středo- 
věku Raimundus Lullus, později Konrád 
Celtes a j. Známí mnemotechnici XIX. 
st. : Kástner, Franc. Grégorie de Feinai- 
gle, Aimé, Polák Jazwinski a gen. Bem, 
Dán Karel Otto (Reventlov). 

Mnesice, o. na Slov., okr. Nové Město 
n. Váhom, 888 ob. čs. 

Mnetěš, o. v Č., okr. Roudnice n. Lab., 
675 ob. čs. 

Mnětice, o. v Č., okr. Pardubice, 429 
ob čs. 

Mnich, Q* mnišství. 

Mnich, ob. v Č., okr. Kamenice n. Lipou, 
776 ob. čs. 

Mnich (Múnichschlag), ob. v C., okr. 
Jindřichův Hradec, 427 ob. 

Mnich, hora u Ružomberka na Slov., 
vys. 696 m, s jeskyní. 

Mnich (Mónch), hora ve švýc. Bern- 
ských Alpách, 4105 m vys. Jím vede tunel 
horské dráhy na Pannu 

Mnichov (Můnchhof), ob. v Č., okr. Lo- 
ket, 741 ob. Tov. porc. zb., hnědouh. doly, 
skel. hutě. 

Mnichov (Einsiedl), m. v Č., okr. Mar. 
Lázně, 913 ob. 

Mnichov (Můnchsdorf), ob. v Č., okr. 
Horšovský Týn, 467 ob. 

Mnichov, ob. v Č., okr. Strakonice, 589 
ob. čs. 

Mnichov (Einsiedl), ob. ve Slez., okr. 
Bruntál, 1966 ob. Nemoc, a ozdrav, sester 
Borom., lázně. 

Mnichov (něm. Můnchen), bav. hl. m., 
G80.704 ob. (1925), na řece Isaře. Jest bo- 
hat. st. památkami: 57 kostelů (nejstarší 
z 12. stol.), velkolepé moderní budovy. Vý- 
značný jest průmysl: 312 velkopoclniků 
s 55.892 dělníky (1922); průmysl strojař- 
ský, chemický, potravinářský, automobi- 
lový. Světové pověsti se těší pivovarství. 
Význačný jest též umělecký průmysl (vý- 
roba porculánu, sklárství). M. jest největ- 
ším železničním uzlem v Bavorsku. 
V hlavním nádraží se sbíhá 12 tratí. Po- 
blíže letiště v Oberwiesenfeldu. — Od r. 
1826 jest v Mnichově universita, technika 
(zal. r. 1868). Světoznámá jest Akademie 


výtvarných umění. Velký počet škol od- 
borných a středních. 13 veřejných kniho- 
ven. Z museí a sbírek vyniká stará a nová 
pinakotheka (malířství), glyptotheka (an- 
tická plastika), nové techn. museum a j. 

Mnichova Lehota, ob. na Slov., okr. 
Trenčín, 772 ob. čs. 

Mnichovice, ob. v Č., okr. Ledeč n. Sáz., 
508 ob. čs. 

Mnichovice, m. v Č., okr. Říčany, 1445 
ob čs. Letovisko. 


Mnichovo Hradi- 
ště, okr. m. v Č., 3841 
ob. (3758 čs.). Okres, 
museum, zámek; to- 
várna hedv. látek, 
tov. obuvi (Popper), 
skla, dvě barvírny. 

Mník (Lotta lotta), 
treskovitá, sladko- 
vodní ryba s vou- 
sem, s velmi kluz- 
kou kůží, sliznatou 
a malými, do kůže vnořenými šu- 
pinami. Dvě hřbetní ploutve, z nichž 
zadní je velmi dlouhá. Barvy tmavě olivo- 
vě zelené s velkými tmavohnědými 
skvrnami. Dosahuje u nás až půl metru 
délky a váhy 2 kg, v Rýně až 15 kg. Velmi 
dravá noční ryba. Žije jen v čistých vo- 
dách a v hlubších. Maso znamenité. Játra 
kdysi bývala officiálním lékem: „liquor 
hepaticus mustelae fluviatilis 41 . 



Znak Mnichova 
Hradiště. 


Mniszek Helena, vl. Helena z Mniszek- 
Tchórznickich (1880), polská spisovatelka 
povídek. Sp.: Tredowata (1909), Ordynat 
Michorowski (1910), Panicz (1912), Gehen- 
na (1914) a j. 

Mníšecký J. D., pseud. J. Doubravy. 

Mníšek, ob. v Č., okr. Jindřichův Hradec, 
483 ob. čs. 

Mníšek CEinsiedel), okr. Liberec, 1237 ob. 

Mníšek, ms. v Č., 
okr. Praha-venkov, 
1141 ob. Čs. Zámek. 

Mníšek nad Hníl- 
com (Einsiedl an der 
Gollnitz), 1694 ob. 

Mníšek nad Po- 
pradom, ob. na Slov., 
okr. Stará Lubovňa, 
433 ob. čs. 

Mniší, o. n«a Mor., 
okr. Nový Jičín, 538 
čs. ob. 

Mniška (Cercopi- 
thecus mona), o* kočkodani. 

Mniška, O* bekyně. 

Mnišství, forma askese (Q*), vykonávaná 
v klášterním spolužití mužů (mnichů) 
nebo žen (jeptišek). M. je předkřesťanské- 
ho původu, možno je sledovat na př. 



Znak intata 
Mnišku, 


Mnišsivi 


131 


Množeni hub 


u budhismu, v křesťanství nejdříve 
v Egyptě, již ve 3. stol. Na záoadě rozšířilo 
se mnišství v 2. polov. 4. stol. zvi. v Itálii, 
Africe a Gallii. Směrodatnými se tu staly 
pravidla Benedikta z Nursie. Zásadní změ- 
ny benediktinských pravidel zavedl řád 
žebravých mnichů. Světské moci církve 
bylo m. důlež. oporou. Reformace m. za- 
vrhla a v katolických zemích mu učinila 
přítrž doba osvícenská; teprve v 19. stol. 
poněkud se zase vzmohlo. Nacházelo zvlá- 
ště uplatnění v práci misionářské. Soužití 
ve slibu chudobnosti, cudnosti a posluš- 
nosti má za účel vedle péče o duši, vědec- 
kou práci, výchovu, též ošetřování ne- 
mocných. 

M. Ň. O., zkr. min. Nár. Obrany. 

Mnohočlen, polynom, matematický vý- 
raz ve formě algebraického součtu více 
(mnoha) členů (větš. obecných). U funkcí 
algebraických nazývá se mnohočlenem ce- 
listvá racionálná funkce (obecný její tvar: 

a 0 -f aix + a 2 x 2 4- + a n x n ; je to 

funkce n-tého stupně, má (n -f 1) členů). 
Má-li mnohočlen 2 členy, nazývá se. bi- 
nom, tři členy trinom atd. 

Mnohohran, geometrie, útvar prostoro- 
vý. Mnohohran o n-hranách (n-hran) je 
určený n-přímkami, vycházejícími z jed- 
noho bodu a to tak, že žádné tři neleží 
v jedné rovině. Je ohraničený částmi ro- 
vin, ležícími vždy mezi dvěma paprsky 
(stěny m.). II mnohohranu rozeznává- 
me: 1. úhly hran (také strany zvané), 2. 
úhly stěn. Mnohohran, jehož všechny stě- 
ny leží po jedné straně roviny libovolné 
6těny, sluje konvexní. Součet hranových 
úhlů u konvexního mnohohranu je menší 
než 360°. Součet stěnových úhlů větší než 
(n — 2) . 180°. Mnohohran o stejných hrano- 
vých úhlech a stejných stěnových úhlech 
siuje pravidelný. Podle počtu hran je to 
trojhran, čtyřhran atd. Nejobecnější 
n-hran je geometrický útvar, určený 
n-hranami, vycházejícími z jednoho bodu, 
obsahující všechny roviny (v počtu: 

— — — ) vedené vždy dvěma přímkami. 

Mnohohrany nejsou uzavřené útvary. 

Mnohohrišnyj Demjan (1668—1672), het- 
man Levobřežně Ukrajiny. Kozácké dů- 
stojnictvo, jsouc nespokojeno s M. pro je- 
ho hrdé vystupování proti nim, zmocnilo 
se ho a vyslalo do Moskvy s udáním, že M. 
připravuje povstání proti Moskvě. Třebaže 
M. nenesl nijaké viny, carský soud vypo- 
věděl M. s celou jeho rodinou do Sib., kde 
zemřel. 

Mnohonožky (Diplopoda), samostatný 
řád stonožek, s protáhlým oblým tělem, 
2 páry slabých kusadel a krátkými tyka- 
dly. Dvojité články trupu mají po 2 pá- 
rech noh, třetí a poslední jsou bez noh. 


Oči jednoduché, nakupené. Neškodný 
hmyz živící se zetlívajícími rostlinnými 
látkami. Mnohonožka zemní (Julus terre- 
stris) má až 100 párů noh, na vlhčích mí- 
stech pod kameny a kůrou stromovou hoj- 
ná. Spirobolus maximus v Braeilii dorůstá 
až 15 cm délky. Svinule tečkovaná (Glo- 
meris pustulata), černá se žlut. skvrna- 
mi, s krátkým tělem. Podobá se svince a 
může se schouliti. Fontavia gracilis byla 
z jižní Ameriky do našich skleníků zavle- 
čena. Scutigerella immaculata žije skrytě 
v prsti. 

Mnohoplodé (Polycarpicae, Ranales), 
řád rostlin prostoplátečných, byliny n. 
keře s listy postavenými většinou spirálo- 
vitě, s květy acyklickými, hemicyklický- 
ini n. i cyklickými o četných prašnících, 
zaujímá mezi jinými čel. Nymphaeaceae, 
Ranunculaceae, Berberidaceae, Menisper- 
maceae, Magnoliaceae, Myristicaceae, 
Lauraceae. 

Mnohostěn, O* polyedr. 

Mnohoúhelník, Q* polygon. 

Mnohoženství, Q* polygamie. 

Mnonček (Vnouček) Pavel (1817 — 1899), 
pražský sládek, vlastenec, zaklad. Svato- 
bora, člen Nár. výb. v r. 1848 a městské 
rady pražské. 

Množení hub. Rozmnožování hub deje 
se bud nepohlavně, při čemž se oddělí 
jednobuněčný zárodek na nové podhoubí 
(mycelium), anebo pohlavně spájením 
dvou pohlavních buněk (gamet). Někdy 
celé vlákno hyfové rozpadá se v kulo- 
vité buničky, t. zv. oidie, které dávají 



Část rouěka hnojníkn (Coprinus). 
t) Vláknivo pod rouškou, p) neplodná vlákna 
(paralysy), b) basidie, s) výtrusy, c) cystidy. 

vznik nové generaci a za zvláštních 
okolností stahuje se plasmatický obsah 
v hyfách a tvoří chlamydospory pro ob- 
dobí klidu. Nepohlavní rozmnožování 
u Mucoraceí děje se nepohyblivými spo- 
rami, které vznikají nejčastěji v sporan- 
giu na kolmé hyfě. Konec hyfy se na- 
duří, oddělí se přehrádkou ve vlastní 
sporangium. Obsah sporangia se rozdělí 

9* 


Množení hub 


132 


Množství 


v jednobuněčné spory (výtrusy), která 
po uzrání a prasknutí stěny sporangio- 
vé větrem jsou daleko roznášeny. Vy- 
tvářejí se též na koncích větví pod- 
houbí nebo i z některé jiné buňky 
vlákna myceliového mateřské buňky 
tvaru kyjovitého nebo vakovitého a 
v nich výtrusy endogenní nebo odškrce- 
ním konci větévek mycelia někdy i roz- 
padem těchto výtrusy exogenní (koni- 



Sporangium honby Achlya. 
a) Vystupující rejdivé výtrusy, b) prázdná buňka 
mateřská, c) rejdivé výtrusy. 

die) často i ve formaci řetízkové. U hub 
ve vodě rostoucích vytváří sporangium 
výtrusy rejdivé (zoospory). Při klíčení 
z výtrusu vzniká vlákno vegetativní, 
které se stane základem nového mycelia. 
Pohlavní množení u plísní děje se iso- 
gamií a oogamií. Isogamní plísně tvoří 
na myceliu dvě větévky, které rostou 
proti sobě a při doteku obě konečné 
buňky splynou (kopulací) a vzniká no- 
vá buňka^ Zygospora, opatřená dvojitou 
stěnou. Klíčením vzniká ze zygospory 
nové mycelium, které zpravidla přináší 
předčasně nosiče sporangií. U některých 
hub kopulace děje se mezi dvěma jedin- 
ci, jedno individuum, samčí, od obyčej- 
ného nerozeznatelné, vniká do jiného sa- 
mičího. Samčí pohlavní orgán, Antheri- 
dium, bývá kyjovitá buňka z vedlejší 


tenké větévky téhož nebo jiného myce- 
lia. samičí (Oogenium) zpravidla kulo- 
vitý, přisedající krátkým článkem po 
straně vlákna myceliového a obsahuje 
jedinou, obyčejně však více vaječných 
buněk oosphaer. Antheridium přiloží se 
k oogeniu, vypustí kopulační vlákno 
oogeniem a vnikne až k oosphaeře, 
do níž se obsah celého antheridia přoleje 
a jádro samčí splyne se samičím. Oplo- 
zená vaječná buňka obklopí se tvrdou 
blanou a jako oospora po nějaké době 
vyklíčí v nové mycelium. U hub vřec- 
katých (Ascomycetes) vznikají výtrusy 
uvnitř mateřských buněk (endogenní 
výtrusy). Tyto buňky vytvářejí se na 
koncích větví podhoubí nebo z některé 
jiné buňky vlákna myceliového, nabý- 
vají tvaru kyjovitého nebo válcovitého 
a obsah jejich se rozděluje v určitý po- 
čet výtrusů, zpravidla takový, který jest 
násobkem dvou. Výtrusorodné buňky 
jsou vřecka, asky, výtrusy askospory. 
Z vřecek skládá se rouško (hymenium), 
které tvoří souvislou vrstvu, prostoupe- 
nou neplodnými vlákny mycelia (para- 
fysy). Vrstvy vřecek mají často terčovitý 
nebo miskovitý tvar (apothecium) nebo 
tvar pohárů se vnější obalnou vrstvou 
(perithecium). U stopkovýtrusných hub 
jest všeobecným znakem vytvořovaní 
konidií, odškrcováním na koncích 
zvláštních vláken nosičů, basidií. Basi- 
die jsou přeměněné konečky větvových 
vláken podhoubí, které původně vícebu- 
něěné ustalují se na útvar kyjovitý, jed- 
nobuněčný a počet výtrusů ustaluje se 
na čtyry. Množení hub jest rozmanitého 
druhu a jednotlivé způsoby rozmnožo- 
vání u některých řádů hub se i střídají. 

Množné číslo (plurál, numerus plura- 
lis), v mluvnici znamená větší počet 
předmětů téhož druhu než dva, na př. tři 
orlové, pět hvězd, sedm set. Některá 
jména podstatná mají jen číslo množné, 
na př. kamna, nůžky, Hradčany, Lobko- 
vice a j., taková se nazývají v mluvnici 
pomnožná (pluralia). 

Množství. Shrneme-li více věcí v ce- 
lek, tvoří tyto množství. Jednotlivé věci 
se nazývají elementy množství. Množství 
je určeno, když o každé věci je známo, 
zdali patří k množství nebo nikoliv. 
Prsty ruky tvoří konečne, všechna klad- 
ná čísla nekonečné množství. Dvě množ- 
ství, která se dají označit stejným čí- 
slem, nazývají se stejně velké neboli 
ekvivalentní. Můžeme každému elemen- 
tu jednoho množství přiřadit, element 
druhého. Množství, která obsahují ne- 
konečně mnoho elementů, nazývají se 
transfinitní množství. Na místo počtu 


Množství 


133 


Moc 


elementů nastupuje mocnost množství. 
Nejnižší mocnost mají spočítatelná 
množství, t. j. množství, jejichž elementy 
se dají přiřadit řadě celých čísel. Tako- 
vá jsou na př. množství sudých čísel, 
zlomků a j. Větší mocnost mají množství 
všech reálních čísel. Poněvadž se všech- 
na reálná čísla dají převratně a jedno- 
značně přiřadit bodům přímky (konti- 
nuum), nazývá se tato mocnost mocností 
kontinua. 

Mo, chem. zn. molybdenu (o*). 

Mo, zkr. sev.-amer. státu Missouri f &*). 

Moab, vysočina z křídových vápenců a 
pískovců, j.-v, od Mrtvého moře, dosahu- 
jící až 959 m n. m., s proříznutými údo- 
lími až do 800 m a terasovitým spádem 
na západní stranu. Ve starověku obydle- 
na Q* Moabity, nyní arabskými Beduinv, 
tvoří M. část britského mandát, území 
Zajordánska. 

Moabit, sev.-záp. část vnitřního města 
Berlína; též název trestního soudu s vy- 
šetřovací vazbou, jakož i trestnice. 

Moabité, semitský národ j.-v. od 
Mrtvého moře, jehož praotcem byl Moab, 
syn Lotův. 

Moaové (Diornithes), rod obrovských, 
vymřelých ptáků z řádu pštrosovitých 
(Ratites), výšky 3—4 m; objem vajec asi 
90 cm. 

Mobile, největ. m. a jediný moř. přístav 
sev.-am. státu Alabama, (1922) 62.978 ob. 
(44% barevných), na záp. břehu M. Rive- 
ru Os, blízko M. Bay. 

Mobilie (lat. mobilis, pohyblivý), věci 
movité, jež lze přené6ti s místa na místo; 
patří k nim i zvířata. Opak jsou immo- 
bilie, t. j. předm. nepřenosit.: pozemky, 
stromy a stavby. Stavby přenosné (cirkus, 
celá budova) patří rovněž mezi m. Plody 
stromů, pozemské plodiny a stromy se stá- 
vají věcmi mobilními, jakmile byly od- 
děleny od stromu, od půdy. 

Mobillsace, voj. převedení armády ze 
stavu mírového na stav válečný, tedy po- 
volání záložního mužstva, koní, vozidel 
atd., kterými se doplní početní stav jed- 
notek na plný počet válečný (u normální 
kádr. arm. asi % — % mužstva, více koní 
a j.). Mimo to možno při m. postaviti též 
nové jednotky, které v míru neexistují, 
z reservního mužstva (reservní divise, sbo- 
ry atd.), dotované aktivními důstojníky 
přeepočetnými nebo vybranými z aktiv- 
ních formací. U vál. loďstva se m. rozumí 
hl. vystrojení a vyzbrojení lodí mimo služ- 
bu se nalézajících a doplnění mužstva 
těch, které mají snížený počet, ježto lodi 
ve službě mají míti plnou posádku a ve- 
škeré zásoby stále na palubě. M. se děje 
m-ční vyhláškou, ve které je stanoven 


první den m-ční, t. j. den, kdy první zá- 
ložníci se mají dostavit do svých m-čnich 
středisk. Bližší podrobnosti, jak se to sta- 
ne, udávají t. zv. určovací lístky (Pa). Mo- 
bilisovati lze buď celou brannou moc (m. 
všeobecná) nebo jen část její (m. částeč- 
ná); mimo mužstvo voj. službou povinné 
bývá u moderních armád též povinnost 
občanstva konati a6poň některé pomocné 
práce (zákon o váleč. úkonech v ČSR). 
Ježto na rychlém provedení m. závisí ča- 
sto počáteční úspěch ve válce, nutno ji 
prováděti podle promyšleného m-čního 
plánu, který je částí t. zv. válečného plá- 
nu (Pí). Po skončení vál. nutno m-ovanou 
arm. převésti zase na stav mírový, což zve- 
me demobilisací (P»). — V širším smyslu 
jmenujeme m. též zvýšení výkonnosti ji- 
ných složek státního života, hl. za účely 
vál. (ale i v jiných krisích); tu mluvíme 

0 m. průmyslu, železnic, financí, tisku a j., 
což vše je spojeno s pronikavými změna- 
mi v jejich výkonech, jevícími se na př. 
v státní kontrole, vypsání daní, půjček atd. 

Mobilisovati (franc.), pohyblivými Činiti, 
do pohybu uvésti; kapitál učiniti plynu- 
lým, schopným schopným oběhu; na př. 
prodejem, zástavou, zvi. při pozemcích od- 
straněním vadících a omezujících práv. 
forem (uzavřené dvory a fideikomisy) a 
usnadněním výměny držebno3ti. 

Moc, pojem pro urč. společenský vztah 
mezi dvěma n. více osobami n. mezi ce- 
lými skupinami osob. M. se projevuje tím, 
že její držitel může prosaditi svoji vůli 

1 tehdy, nesouhlasí-li s ní druhá strana. 
Důsledky m. jeví se v životě společenském 
jednak v rodině a ve státě, jednak v životě 
politickém v jednom státě a v mezinár. po- 
stavení jednotí, států. Jednotí, druhy m. 
jsou: M. disciplinární, možnost stí- 
hati pro přestupky a trestati (ať tresty tě- 
lesnými, ať jinými újmami, na př. degra- 
dace). M. exekutivní, možnost vyko- 
nati, provésti urč. usnesení, prosaditi 
svoji vůli. M. otcovská, volnost dis- 
posice otcovy s dítětem, klesající se 
vzrůstem kultury. Jest dnes všeobecně 
upravena zákonem, u nás občanský 
zékon mluví o společných povinno- 
stech a právech rodičů (t. zv. m. rodičská) 
a o m. otcovské, které na př. nemá ne- 
manželský otec a osoba zbavená svépráv- 
nosti a která může býti i manželskému 
otci odňata, jestliže jí zneužívá, zane- 
dbává n. je trvale nepřítomen. M. poli- 
tická, nejdůlež. moment pro posuzová- 
ní vnitrostátních i mezinár. polit, po- 
měrů. Jest rozdělena mezi nejvyšší před- 
stavitele státu (císař, král, president, vlá- 
da, parlament), resp. mezi jednotí, polit, 
strany a zájmové skupiny. Rovnováha pol. 
m. zaručuje klid vnitřní a zažehnává mož- 


Moc 


134 


Mocnina 


nost vypuknutí války. M. poručnická, 
práva poručníkova, jichž může a má po- 
užívali při výchově poručencově. M. p r á- 
v a, též právní m., skutečnost, že určité 
rozhodnutí správ, úřadu n. usnesení sou- 
du nemůže již býti naříkáno, t. j. nemůže 
proti němu býti žádnou ze stran podán 
opravný prostředek (odvolání, rekurs, stíž- 
nost, odpor, dovolání) k vyšší instanci. 
Může se tak státi vzhledem k znění zákona 
(proti dvěma souhlasným rozhodnutím 
prvé a druhé instance nelze podati rekurs 
k inst. třetí, rozhodnutí prvé instance jest 
konečné, jedná-li se o věci nepatrné, vý- 
nos poslední instance jest pravoplatný 
ihned v den vydání, protože ho nelze ni- 
jak naříkati), nebo vzhledem k tomu, že 
strana opomněla podati opr. prostředek 
ve lhůtě zákonem k tomu určené (3 dny, 
8, 14, 15, 30, 60 dnů, 6 měs.). M. předšed- 
n i c k á, souhrn práv osoby řídící schůzi, 
jevící se hl. ve svolání schůze, jejím ří- 
zení, udělování a odnímání slova, napo- 
mínání ke klidu, volání k pořádku. Dů- 
ležitá jest tato m. u předsedů zákonodár- 
ných sborů, kde jest určena buď zákonem 
n. jednacím řádem. U spolků a organisací 
určují okruh m. předsednické stanovy a 
jednací úřady. M. úřední, oprávnění 
správ, úřadu n. soudu, aby sám zakročil, 
jakmile zjistil, že se stalo něco protipráv- 
ného. Není třeba, aby se čekalo na návrh 
stran. Děje se tak hlavně z řízení trest- 
ním, kde se některé trest. činy stíhají 
z m. úřední (ex offo), avšak i v řízení po- 
ručenském, opatrovnickém, sporech man- 
želských a pod.). M. vládní, výkon m. 
spravující stát. Může ji vykonávati buď 
jedinec sám (tyranie, diktatura) nebo pa- 
novník se sněmem (různé druhy monar- 
chií), president republiky jako volený 
orgán spolu s vládou a parlamentem, ně- 
kolik osob. Podle formy vládní m. roze- 
znáváme pak i různé formy státní. M. z á- 
konodárná, vydávati usnesení, která 
mají platnost zákona. O tom, kdo ji v tom 
kterém státě má, rozhoduje ústava, která 
se řídí formou státu. M. církevní, lat. 
potestas ecclesiastica, jus in sacra jest 
moc, jíž je řízena cirk. společnost. Katol. 
c. rozeznává moc světící (potestas ordinis) 
a moc vládnoucí (potestas jurisdictionis) 
a domáhal se obou pro své kněžstvo. 

Moc František Ing. (* 1879), č. technik, 
odb. v textilnictví, ředitel přádelny Jos. 
Bartoně a synů v Náchodě. 

Mocenská politika, praktické provádění 
idee, že stát jest držitelem moci (Machia- 
velismus) jako protiklad k myšlence 
o mravním postavení státu. Mocenská 
politika snaží se především o rozšíření 
území pro lepší obživení národa a o ho- 
spodářský rozkvět hl. podporováním vý- 


vozu. Od XVII. stol. ji provádějí všichni 
významní státníci. Zvláštní druh m. p. 
je imperialismus. 

Mocenství v chemii, Q* valence chem. 

Mocker Josef (* 22. XI. 1835 v Cito- 
libech, f 15. I. 1899 v Praze), ě. architekt 
a stavitel, žák vid. arch. Schmidta. Pro- 
váděl pak několik návrhů Schmidto- 
vých, m. j. opravu Karlštejna, hrobku 
! hr. Thunů v Děčíně. R. 1873 jmenován 
byl po Krannerovi stavitelem pražského 
dómu. Nová, záp. část dómu jest jeho 
dílem. Restauroval též chrám sv. Bar- 
bory v Kutné Hoře, chrámy v Plzni, 
v Prachaticích, v Rakovníce, ve Vys. 
Mýtě a j. Opravil Karlštejn, Křivoklát a 
Konopiště, Prašnou bránu, věže Karlova 
mostu a různé j. stavby. Vystavěl chrám 
sv. Ludmily na Vinohradech a posled- 
ním jeho plánem byl kostel na Žižkově. 
Pracoval i literárně. 

Močko Jan (1843 — 1911), slov. církevní 
dějepisec, ev. farář v Cáčově, napsal 
radu pojednání o cirk. písni a sebral 
mnoho cenného materiálu k hymnologii. 
Sbíral také materiál k dějinám ev. círk- 
ve a vydal v Korouhvi na Siónu životo- 
pisy evangelických spisovatelů. 

Mocněnec, a* mocnina. 

Mocnina, součin několika stejných či- 
nitelů (jejich počet udává mocnitel, ex- 
ponent). Na př. 5.5.5 je třetí mocnina 
pěti; píšeme 5 3 . Obecně : a . a . a ... a, je-li 
počet činitelů m, je m-tá mocnina a čili 
a m . Číslo a je mocněnec (základ), m moc- 
nitel (exponent). Pro počítání s mocni- 
nami plati tato pravidla. 1. a m .a n = 
a m + n ; 2 . (a m ) n = a m • a to nejen pro 
celé kladné mocnitele: m, n, nýbrž i pro 
nulu, čísla záporná, zlomky atd. Defi- 
nuje se: a°=l (každé číslo na nultou 
dává 1). Podle 1., klademe-li n= — m: 

a m . a-™ = a™-™ = a° = 1, a-'» — — 

1 

Podle 2., klademe-li m — 
í 1 'j n n 

\ a n J = a n = a 1 — a, a » 
je číslo, které umocněno na n-tou, 

o 

dává a; označuje se V a. Snadno nahléd- 
neme, jaký je na př. význam symbolu 
1 1 1 

a-%; a-7& — a% — (aH)S - 

Dělení mocnin se převede na násobení, 
na př.: \ 

ar : a<i — ar . 

cl 

(místo dělení násobí se převratnou hod- 
notou). Pravidlo tedy zní: Mocniny o stej- 
ných základech dělíme, když základ 
umocníme rozdílem mocnitelů. Z defi- 
nice mocniny plyne: 


Mocnina 


135 


Moč 


(tib) 11 = ab . ab . . . ab = a n . b n ; a obdobně 

faV> _ a 11 

IbJ “bn 

Slučovali (sečítati) a odčítali lze ovšem 
jen mocniny o stejných základech i ex- 
ponentech; př.: 3.bP + 8.bP = 11. bP. 
Umocňování připouští dva převratné 
úkony: 1. odmocňování; hledáme x 

1 11 _ 

v rovnici: x^ — c, x = c» = Kc, což je 
zvláštní případ umocňování, a 2. loga- 
ritmování; hledáme x v rocnici: c = a x ; 
x je logaritmus čísla c při základu a 
(Q* logaritmus). Druhé mocnině se říká 
také kvadrát, třetí kubik a Čtvrté bi- 
kvadrát. 

Mocninová řada, řada uspořádaná po- 
dle mocnin o jediné nebo i více proměn- 
ných. Nejdůležitější je t. zv. obyčejná 
mocninová řada, obsahující jenom celé 
kladné mocniny proměnných, na př.: 
a 0 -I- a t x 4* a 2 x 2 + a 3 x 3 . , . Může býti ko- 
nečná nebo nekonečná. Čísla: a 0 , ai. a 2 . . 
jsou koeficienty mocninové řady. M. ř. 
jsou důležitým prostředkem k vyjadřo- 
vání funkcí. 

Mocnost, používá se často ve smyslu 
mocnina. Na přímce je nekonečně mno- 
ho bodů (značí se oo 1 ), bodů v rovině 
je oo 2 , neboť rovina je v limitě vyplněna 
jednou úplně nekonečným množstvím 
rovnoběžných přímek, z nichž každá ob- 
sahuje oo 1 bodu, v prostoru je bodů oo 8 
(nekonečně mnoho rovin s oo 2 body). Ří- 
káme: body na přímce tvoří jednomoc- 
nou, v rovině dvojmocnou, v prostoru 
trojmocnou soustavu bodů. Pod moc- 
ností se tu rozumí mocnina se zákla- 
dem oo. Mocnost bodu P ko kružnici je 
součin vzdáleností bodu P od bodů Pi 
a P 2 , v nichž protíná sečna, vedená bo- 
dem P, zvolenou kružnici; tedy: PPi . PPz. 
Tento součin je pro určitou kružnici a 
určitý bod P stálý a rovná se: PT 2 (T do- 
tykový bod), t. j. čtverci tečny. 

Mocnost (v hor.), síla vrstvy na př. 
uhelné sloje, žíly rudné a pod. 

Mocnosti ústřední, ve svět. válce ob- 
vyklé úhrnné označení pro německou 
říši a rakousko-uherskou monarchii. 

Moč (urina, lotium), souhrn již ne- 
zužitkovatelných součástek krve, vylou- 
čených ledvinami (O*). M. masožravců 
je jasná, reakce kyselé, u býložravců 
většinou kalná a alkalická. Člověk vy- 
loučí denně průměrně 1500—2000 cm 3 m., 
zbarvené světleji n. temně žlutě, úplně 
jasné, reakce kyselé; čerstvá páchne 
lehce aromaticky. Specif. váha silně ko- 
lísá, průměr 1,015 — 1,020. M. obsahuje 
průměrně asi 4 % pevných součástí, z to- 
ho asi % org.; % jsou anwg. soli, ky- 


seliny sírové, fosforové, uhličité a solné. 
Nejdůležitější z čet. org. součástí je mo- 
čovina. Z ostat, dusíkatých součástek 
přichází kys. močová a kreatinin v m. 
lidské v množství velmi nepatrném, 
v ještě menším kys. hippurová. Z bar- 
viv močových je nejdůležitější žlutý 
urochrom. K anorg. látkám v m. náleží 
i voda, jejíž množství může daleko před- 
číti množství vodní páry, vyloučené plí- 
cemi a koží. Z anorg. solí převládá sůl 
kychyňská. Kys. sírová, obsažená v moči 
ve tvaru síranů, tvoří se při rozkladu 
(okysličování) síru chovajících bílkovin 
v samém těle. Odměšování m. děje se 
normálně, protéká-li ledviny živý proud 
tepenné krve za urč. tlaku. Klesne-li 
tento, tu odměšování m. poklesne a ko- 
nečně úplně ustane. Zvýšením tlaku 
možno odměš. m. podstatně zvětšiti; 
i při velmi sníženém tlaku krevním dá 
se opět povzbuditi léky močopudnými 
(Qa). Hl. úlohu při tvoření m. má život- 
ní činnost epithelových buněk ledvin- 
ných a jejich povzbuzování určit, sou- 
částmi krve. Z močových kanálků v led- 
vinách dostává se m. pánvemi ledvino- 
vými do močovodů a odtud peristaltic- 
kým pohybem jejich svalových stěn do 
močového měchýře. Vyprazdňuje se pak 
stahem silného svalstva, uloženého ve 
stěně měchýře. — K doplnění diagnosy je 
nutno vyšetřiti i m., ježto obsahuje ko- 
nečné produkty výměny látkové. Vyše- 
tření (analysa) m. týká se vzhledu, bar- 



Obr. i. 


Obr. 2. Obr. 3. 


Ledvinové ústrojí u červů. 


vy, množství, zápachu, reakce, specif. 
váhy, abnormál. chem. příměsí a ab- 
normálních, drobnohledně zjistitelných, 
organických n. neorganických součástí. 
— Množství m. může se nápadně měni- 
ti; rozmnožení až na více litrů může se 
objeviti při nemocecli výměny látkové 
(úplavice cukrová, svraštění ledviny) n. 



Moč 


136 


Močovina 


normálně hojným pitím; zmenšení (až 
k anurii, Q* zastavení močení) u chorob 
oběhu krevního, ledvin a měchýř, moč. 
Barva m. může následkem koncentrace 
ztmavěti; přimíšením žlučového barviva 
zhnědne a je až barvy Černého piva. 
Také některými léky se mění (po reveni 
je žlutá). M. zcela bledé mají obyč. vel- 
mi nízkou specií, váhu (výjimkou je m. 
při cukrovce). Zvýší-li se množství mo- 
čových solí n. je-li přítomen cukr, zvýší 
Be i spec váha; bílkovina ji nezvyšuje. 
K abnorm. chem. součástkám patří hl. 
cukr a bílkovina. Z ostat, abnorm. při- 
míšenin přichází hlen, barvivo krevní 
a žlučové, urobilin, aceton a j. Cukr 
nutno skoro vždy, bílkovinu jen někdy 
vyšetřiti i kvantitativně. — Nerozpust- 
né součásti m., delším stáním se usa- 
zující, nazývají se sediment. M. mohou 
dodati význačného vzhledu, tak za pří- 
tomnosti krve n. hnisu. Ale sediment 
tvoří často i normální m., bud rozkla- 
dem močoviny n. vypadáváním hojných 
solí. čerstvá normál, m. může býti zka- 
lena i příliš, množstvím fosforečnanů, 
jež se přidáváním kyseliny ihned roz- 
pustí. Povaha těchto sraženin zjišťuje 
se drobnohledně. Pro nemoci ledvin jsou 
příznačné t. zv. válce, t. j. odlitky nej- 
menších močových kanálků v ledvinách. 
Jsou bud zcela hladké (hyalinní a*) n. 
zrnité a pokryté buňkami; dále vysky- 
tují se tu cylindroidy, mnohokrát vinu- 
té válcovité útvary z hlenu. 

Moča (Mócz), o. na Slov., okr. Parkán, 
1836 ob. 

Močálník, Q* Laccobius. 

Močalov Pavel Stepanovič (1800 — 1848), 
rus. herec, strhujícího temperamentu a 
oduševnělé hry, slavný rus. Hamlet, ne- 
překonat. vzor směru t. zv. hry nitrem. 

Močarany, o. na Slov., okr. Michalov- 
ce, 600 ob. (462 čs.). 

Močení samovolné (incontinentia uri- 
nae), projevuje se odtokem moči bez 
předchozího nucení na moč. Příčiny: 1. 
Ochrnutí moč. měchýře při chorobách 
n. poranění míchy (měchýř se přeplní 
a moč po kapkách odtéká). 2. Oslabení 
měchýře při funkcionelních chorobách 
nervových a u dětí (močení do postele, 
o* enuresis). 3. Nemoci a zranění cest 
močových (kamének vklíněný do hrdla 
moč. měchýře, rakovinný n. tuberkulos- 
ní vřed tamtéž). Onemocnění neb pora- 
nění stěny měchýře (těžkým porodem) 
vede vznikem píštěle k abnormál. spo- 
jení měchýře s konečníkem n. pochvou 
a tím ke stálému s. m. Totéž působí 
vroz. zrůdnosti (rozštěp měchýře), za- 
držení moči následkem zúžení mužské 
roury moč. n. zvětšení m. žlázy před- 


etojné (isohuria paradoxa). Léčení řídí 
se základní chorobou. 

Močenok, o. na Slov., okr. Šala, 3988 
ob. (3508 čs.). 

Močiar, o. na Slov., okr. Banská Štiav- 
nica, 498 čs. ob. 

Močidlany, o. na Slov., okr. Skalice, 
473 čs. ob. 

Močnik Franjo, rytíř (1814—1892), slo- 
vin. pedagog, prof. v Olomouci, pozd. šk. 
insp. v Kraňsku; autor čelných učebnic 
matem, a geometr. 

Močokrevnost, O* uraemie. 

Močola, rus. -Ija (Macsola), o. na P. R., 
okr. Berehovo, 440 ob. 

Močopudné léky (diuretica), odměšo- 
vání moči urychlující léky, kt. mají vliv 
na vstřebování nahromaděných tekutin 
(na př. při vodnatelnosti a při zánětu 
pohrudnice s odměškem). 

Močová kyselina, C 5 H 4 O 3 N 4 , jest zalo- 
žena na jádře purinovém a jest trioxy- 
purinem. Synteticky dá se připravili 
z močoviny nebo z kyseliny barbituro- 
vé, též z guana n. z exkrementů hadů. 
Tvoří bílý, krystalický prášek bez vůně 
a zápachu, ve vodě rozpouští se málo, 
více v roztocích solí. Zahříváním roz- 
kládá se v amoniak, kysličník uhličitý 
a kyanovodík. Působením kyseliny du- 
sičné poskytuje alloxan, který s amo- 
niakem dává murexid (murexidová re- 
akce); manganistanem draselným mění 
se v allantoin, redukcí lze ji převésti 
v xanthin, guanin a hypoxanthin. Z me- 
thylované kyseliny mečové lze připra- 
viti koffein. Kyselina močová nachází 
se volná nebo vázaná na zásady v moči, 
v močových a ledvinových kamenech a 
ve střevech při dně. Ze solí močové ky- 
seliny snadno se rozpouští ve vodě sůl 
lithnatá (v 368 dílech) a piperazinová 
(v 50 dílech); proto lithnaté soli obsa- 
hující minerální vody nebo piperazin 
používají se při léčení dny, aby neroz- 
pustné soli kyseliny moč. přešly v soli 
rozpustné. 

Močové kaménky, o* kaménky moč. 

Močovice, o. v Č., okr. Čáslav, 759 ob. 

Močovina (karbamid), NHa — CO— NH 2 , 
přichází v moči všech ssavců, obojživel- 
níků a ryb, v nepatrném množství i 
v krvi, chylu a potu. Moč ptáků a plazů 
obsahuje kys. močovou, m. málo n. žád- 
nou. M. je poslední štěpný produkt bíl- 
kovin v těle vytvořený; 80 — 90% dusíku 
v potravě přijatého vylučuje se opět močí 
ve tvaru m. Tvoří se v játrech a ledvi- 
nami odstraňuje z těla; je isomérní s ky- 
selým kyanidem amonným. Tvoří bez- 
barvé krystaly bez zápachu, chutná chla- 
divě hořce, lehce se rozpouští ve vodě a 
alkoholu. S kyselinami a solemi tvoří 


Močovina 


137 


Moderna 


dobře krystalující sloučeniny. Četné de- 
riváty m. jsou dobrými uspávacími pro- 
středky, na př. diethylmalonylmočovina 
čili veronal, slabě hořké krystaly, v hor- 
ké vodě snadno rozpustné. M. má veliký 
význam iako hnojivo. Objevena r. 1773 
Rouellem. 

Močůvka čili hnojůvka, tekutina, získa- 
ná při chovu domácích zvířat, hlavně ho- 
vězího dobytka, který vydává denně 10 — 
25 litrů moči. Obsahuje 96% vody a 4% 
pevných látek, 0.4% fosforu, 1.2%, drasla 
mimo kys. fosforečnou, sodík, vápník, 
amoniak, vesměs látky pro vzrůst rost- 
linstva důležité. Vzhledem k tomu jest 
m. velmi cenné hnojivo, vyžadující peč- 
livého ošetření, hlavně ne příliš dlouhý 
styk se vzduchem a hromadění ve zvlášf 
k tomu účelu zařízených jamách, nejlépe 
vybetonovaných. M. postřikuje se hnůj, 
prolévá kompost a vodou zředěná použí- 
vá se k» hnojení zeleniny, ovocných stro- 
mů, řípy, luk vozovými rozstři kováči. 

Móda (lat. modus), životní formy, ať 
již se projevují tradicemi neb měnivými 
náladami a oblibami. Neomezeně vládne 
m. v šatech, ale žádný obor lidské čin- 
nosti nevymyká se vlivu m., ať již běží 

0 pokrmy, obydlí, nábytek, dopisy, slav- 
nosti, ba mluví se i o módních filosofech, 
vědcích a umělcích, avšak zde má pří- 
chuť estetické i vědecké méněcennosti. 
M. se neprojevuje ve společnostech, kte- 
ré řídí se tradičními zákony. Zato u spo- 
lečností volnější struktury vládne ne- 
omezeně, bez ohledu na zdraví, pohodl- 
nost, vkus. M. jako jev je zapříčiněna 
touhou po novosti, pokrokovosti a mezi- 
národnosti. Tím se i stalo, že m. zatla- 
čila národní kroje a způsob života. Me- 
zinárodním jevem stala se m. od času 
Ludvíka XIV., který udal styl pánského 
oděvu, který se nápodobením rozšířil po 
Evr. Za revoluce franc. nabyl obliby 
šat anglických protestantů, a od té doby 
udává tón pánské m. Anglie, dámské 
Francie (Londýn-Paříž). Ženy podléhají 
módě daleko více než muži. Rychlým 
vývojem evropského lidstva se děje, že 
móda probíhá v daleko větších variacích 
než u civilisovaných národů asijských, 
kde převládá tradiční způsob života. Ale 
rozpětím evropské moci i k národům těm 

1 primitivním vniká evropský způsob 
života. Pokusy obnoviti národní kroje 
(Skotsko, Čechy, Německo) neměly zda- 
ru. — Dějiny módy jsou souběžné s ději- 
nami mravů. Přísná m. španělská v XV. 
stol., veselá m. třicetileté války, slavnost- 
ní sloh Ludvíka XIV., titěrný kroj Lud- 
víka XV., občansky uměřený šat revolu- 
ce, eleg. biedermaier, nestylovost způ- 
sobu života měšťáckého života v 19. stol., 


a jednoduchý, volný šat poválečný jsou 
výsledkem duchovních, kulturních a este- 
tických proudů, které ovládaly dotyčné 
doby. — Mimo to je m. důležitým čini- 
telem národohospodářským, reguluje vý- 
robu, působí poptávku a nabídku; změ- 
na módy ničí Často celá odvětví řemesel 
a průmyslu (parukářství v 18. stol. a j.) ; 
proto si zasluhuje pozornosti národohos- 
podářských teoretiků i politiků. 

Modalita, způsob, kterým něco existu- 
je, děje se neb jest myšleno, všeobecně 
vše, co udává existenci věci, ale je při 
tom náhodné a pozměnitelné. Ve filoso- 
fické terminologii Kantově, určení sou- 
du, kde je označen poměr mezi ním a 
subjektem. Tento poměr je trojího dru- 
hu: soud je buď možný, platný n. nutný, 
tudíž pro myslící subjekt problematický, 
assertorický neb apodiktický. Z toho 
plynou t. zv. pojmy modality: možnost, 
skutečnost a nutnost. Q* soud, úsudek. 

Modder River, řeka v již. Africe, pro- 
téká Oranským svob. státem sev. od 
Bloemfonteinu a vlévá se do Riet Ri- 
veru. — 28. XI. 1899 zde bojovali Boerové 
(Cronje) s Angličany (Methuen) neroz- 
hodně. 

Model (z Ital. modello), vzor, vzorec; 
dřev. figura (fr. mannequin) n. živá oso- 
ba, které užívají umělci (hl. sochaři a 
malíři) ke svému studiu; v řezbářství a 
kovplitectví značí model onen předmět,, 
který si umělec nejdříve sám ze sádry, 
vosku nebo z hlíny urobí a podle toho 
pak teprve vlastní předmět provede; ve 
stavitelství se zhotovuje m. ze dřeva, le- 
penky a pod. v rozměru zmenšeném, aby 
jednotlivé poměry před provedením sa- 
motné stavby bylo lze přehlédnouti a po- 
souditi. o* akt. 

Modelovat!, model něčeho dělati, od- 
lévati. Modelováním v širš. smyslu roz- 
umí se v malířství a sochařství plastické 
vypracování částí těla tak, že působí při- 
rozeně. 

Modena, dřív. vévodství v Itálii, saha- 
jící od Etruských Apenin až po ř. Pád a 
k Ligurskému moři, zahrnovalo 6132 km 2 
a (1860) přes 600.000 ob. 

Modena, it. prov. v Emilii, 2597 km 2 , 
(1926) 413.554 ob. (159 na km 2 ). — Hl. m. 
M., (1921) 61.763, jako obec 87.584 (1926), 
v úrod. rovině mezi Panarem a Secchií, 
arcibiskupství. Výroba kol, zeměděl. ná- 
řadí, lékař, nástrojů, hedvábí, tabák, zbo- 
ží, košíků, klobouků, obchod s hospodář, 
výrobky; obch. komora, banky. 

Moderna, souhrnný název pro umělec- 
ké směry, literární i výtvarné, jež se 
v posledním desetiletí XIX. st. objevily 
v evropské umělecké produkci jako od- 
klon od směru předchozích. Česká m. 


Moderna 


138 


Modráčci 


projevila se manifestem v Rozhledech, 
časopise J. Pelcla (1895), jejž sepsal J. 
K. Šlejhar, ale brzy se rozešla. Katolická 
m. česká byla seskupena v časopise K. 
Dostála-Lutinova Nový život, ale též 
brzy zanikla. 

Moderna česká, a* sv. IV. str. 286. 

Moderna katolická, Ct* sv . IV. str. 287. 

Moderní galerie, o* obrazárny. 

Moderní revue, literární měsíčník, zal. 
r. 1894 Arnoštem Procházkou a Jiřím Ka- 
ráskem ze Lvovic. Orgán skupiny gene- 
race let devadesátých, vyznávající oproti 
realismu a parnasismu francouzský 1’art- 
pour-Tartismus tvorby symbolické a tak 
zv. dekadentní. Tato revue, která sou- 
středila nejvýznačnější individuality své 
a několika mladších generací, zasloužila 
se o vývoj českého písemnictví kromě 
původní tvorbou zvláště pronikavou a 
neoblomnou kritikou v umění sloves- 
ném i výtvarném a překladatelskou ini- 
ciativou. Její pevné vedení má ráz osob- 
nosti Arn. Procházky, jenž ji svým ná- 
kladem vydával až do své smrti r. 1925, 
kdy posledním svazkem In memoriam 
A. P. byla ukončena. Vedle ní byla vy- 
dávána Knihovna M. R.; obsáhla v 75 
svazcích nejvzácnější novodobé české 
tisky. Lit.: J. Karásek ze Lvovic, Psy- 
chol. poznámky k poznání lit. generace 
let devadesátých (Rozpravy Aventina 
VI.), J. Krecar (Kulturní zpravodaj II.), 
S. K. Neumann (Lit. rozhledy XIII.). 

Modernismus (moderna), označení pro 
katol. směr, jenž se snaží přivésti srov- 
nání mezi katol. vírou a moder, životem 
v nábožen. filosofii, teologii, dějezpytu, 
morálce a církev, životě a j. M. vznikl 
téměř současně ve všech kultur, státech. 
Lev XIII. zavrhl r. 1899 amerikanismus. 
Proti m. vystoupit Pius X. sv\ r m syla- 
bem, encyklikou Pascendi dominici gre- 
gis a nařízením přísahy, zavrhující mo- 
derní snahy, všech osob na odpovědných 
církev, místech, avšak přesto trvá m. 
ještě dnes ve věd. práci. 

Modernisovati (z frc.), přizpůsobovat! 
současným poměrům, též odstraňovati 
zastaralé věci. 

Moderovati (z lat.), mírniti. 

Modestin Ondřej (1558 — 1602;, č. spis., 
rektor koleje sv. Klimenta. Sp.: Cesty 
moskvanské (1581); přeložil do č. Po- 
stihu J. Wujka (1592). 

Moděstov Vasil. Ivanovič (1839—1907), 
rus. novinář a filolog, univ. profesor. 

Modifikace fiat.), změna, omezení, bližší 
určení, na př. pojmu. — Modifikovati, 
uvésti na pravou míru, změniti, omeziti, 
vyhraniti. 


Modius (lat., měřice), největ. starořím. 
míra dutá ~ 8'73 1, rozdělena, na 16 sex- 
tarií, 32 heminae, 64 quartarií, 192 
cyathií. 

Modla, socha pohanského boha. 

Modla, ř. v Sasku, o* Mulde. 

Modlany (Modlan), o. v C., okr. Ústí 
n. L., 1089 ob. 

Modličevský J., pseud. Gutha Jiřího 
Stanislava. 

Modlin (1831 — 1918, ruský Xovogeor- 
gjevsk), pevnost v pol. vojvodství a okr. 
varšav., při ústí západ. Bugu do Visly. 
Přes 60 km dl. pevnost okruh, zahrnuje 
Přes 60 km dl. pevnostní okruh, zahrnu- 
je i m. Nowy Dwór a Zakroczyn. Po 
ústupu Rusů z oblouku varšavského 
v srpnu 1915 isolován, obléhán něm. arm. 
oddílem gen. Beselera 14. — 20. VIII. a do- 
byt; zajato při tom 90.000 Rusů a ukoři- 
stěno 1600 děl. 

Mddling, m. a lázně v Dol. Rakousku, 
(1923) 18.677 ob. u Vídeňského lesa. 

Modlitba, v širším smyslu každé vzý- 
vání Boha, spojené s pobožností; m. jeví 
se buď jako prosba o pomoc boží, nebo 
jako dík za poskytnutou pomoc. 

Modlitební mlýnek, u lamaiských bud- 
histů (hl. v Tibetu), k rychlému opako- 
vání modliteb, až 1 m vysoký; na 
ose buď rukou neb větrem se otáčející 
válec obsahuje psané neb tištěné mod- 
litby anebo opisy celých knih. 

Modlitební ořechy, malá dřevěná pouz- 
dra, velikosti ořechu, rozdělená na dvě 



Modlitební ořechy. 


části; uvnitř jsou drobně vyřezány ná- 
boženské výjevy (Ukřižování, Madonna 
a pod.). 

Módní zboží, zboží, podléhající častým 
změnám podle mody (O*). 

Modrá (Riegersdorf), o. v Č., okr. Dě- 
čín, 1166 ob. 

Modrá, o. na Mor., okr. Uh. Hradiště, 
446 čs. ob. 

Modra, o. na Slov., okr. Humenné, 
552 ob. (523 čs.). 

Modra, okr, m. na Slov.. 5046 ob. 
(4510 čs.). Ev. bisk. a seminář. Vinice. 

Modráčci, o* Lycenidae. 


Modráček Fr. 


139 


Modřín 


Modráček František ( # 1871 v Habrov- 
či), čes. sociolog a žurnalista; napsal 
radu sociál, a polit, spisů (Samospráva 
práce), pracuje hl. ve družstevnictví a 
patří k zaklad, čes. dělnického družstev, 
hnutí. R. 1919 založil s J. Hudcem stra- 
nu pokrok, socialistů, r. 1923 vrátil se 
ale opět do strany soc. dem., za niž zvo- 
len senátorem (1925). 

Modrá jeskyně, a* Capri a Buši (Bi- 
ševo). 

Modrák (Lusciola suevica), pěnice, 
v horní polovině těla šedohnědá, na hla- 
vě temnější. Hrdlo a prsa blankytně 
modrá, s bílou skvrnou uprostřed. 
Modré zabarveni na dolením konci ohra- 
ničeno černým, bílým a širokým pruhem 
jasně rezivé barvy. Břicho špinavě bílé. 
Samička má skromnější zabarvení. Po 
celé Evropě, hlavně na severu rozšířen, 
u nás hojnější jen v době tahu. Pohyblivý 
ptáček nesmírně obratný v letu a v bě- 
hu, při němž mívá vztýčený ocásek. 
Zdržuje se nejraději blíže vod, kde si 
staví hnízdo téměř na zemi mezi větvoví 
a kořeny křoví. 

Modrá krev, tolik, co síarošlechtická 
krev. 

Modranka, o. na Slov., okr. Trnava, 
1690 ob. (1677 čs.). 

Modrá punčocha, přezdívka používaná 
v Německu pro špehouny, a udavače; od 
XVIII. stol. pro paní s estet.-liter. sklo- 
ny, s menším však smyslem pro domácí 
povinnosti. V tomto významu používalo 
se toho slova v Anglii. Do literárních 
kroužků spisov. Mrs. Montagu (f 1762), 
docházeli mnozí, jako přírodopisec B. 
Stillingflect, místo v společenském oděvu 
v modrých vlněných punčochách. 

Modrá skalice, siran mědnatý, v příro- 
dě nachází se jako minerál chalkanthit, 
připravuje se většinou uměle, soli, 
mědi. 

Modrává (něm. Maděr), středisko tur. 
na Šumavě při hoř. toku ř. Vydry, 1006 m 
n. m. Klostermannova tur. chata. 

Modré hony (Blue Mountains, blu- 
mauntino). 1. Horské pásmo ve vých. Ore- 
gonu, s hlubokými kaňony, část. obklo- 
pená řekou Snake River. — 2. Pohoří v sv. 
Jamaice (Q*). — 3. Pohoří v Novém Již- 
ním Walesu (cg. 

Modré pondělí, pův. masop. pondělí, ve 
Švýc. a v Něm. slaveno lid. slavnostmi, jež 
často končily výstřelky a byly proto za- 
kazovány; vždy však působily zastavení 
práce. Spojení to vykládá se tak, že o ma- 
sopustě bývají kostely zdobeny modrým 
suknem. 

Modrič, bos. město na pr. břehu Bosny 
s 2662 ob. Starý frant. monastýr z r. 1657. 


Modroiisk, plátěné a bavlněné tkanivo 
pro šaty, zástěry atd., barevně vzorkované 
indigem. 

Modrovous, rytíř (franc. Barbe-Bieue, 
bárb-bló, něm. Blaubart), hrdina známé 
pohádky, nejdříve u Perraulta se vysky- 
tující (1697), v pozdějším zpracování od 
Grétryho (opera Raoul, 1789), Offenbacha 
a Anatola France. 

Modrý, citlivost pro barvy, vznikající 
v normálním oku světlem, jehož počet 
kmitů činí 6 — 7.000 bilionů ve vt. (délka 
vln as 490 — 430 milimikromů). o* Světlo, 
spektrální analysa. 

Modrý Kameň (Kékkó), okr. m. na Sl., 
1383 ob. (1284 čs.). 

Modrý kříž (něm. Blaues Kreuz), spolek 
pro záchranu pijáků, založ. 1877 ve Švý- 
carsku, rozšířený též v Něm., žádá od pi- 
jáků naprostou zdrženlivost. 

Modrý kříž, otravný plyn, o* chemická 
válka. 

Modrý Petr, název modré vlajky s bí- 
lým polem ve středu, která se vztyčuje 



Modrý Petr. 


před odplutím lodi na širé moře. 

Modrzejewska Helena z Bludów (1842 — 
1908), vynik. polská dramat, umělkyně. Od 
r. 1876 v Americe, kdež vystupovala s vel- 
kým úspěchem. R. 1891 hrála též v Praze. 

Modřany, o. v Č., okr. Praha-venkov, 
2779 ob. čs. Cukrovar a raf. cukru. 

Modřenec (Muscari), cibulnatá bylina 
z čeledi liliovitých (Liliaceae) s Čárkovi- 
tými listy a jednoduchým stvolem, který 
jest ukončen bohatě shloučeným květným 
hroznem. — M. chocholatý (M. comosum) 
s okvětím izvonkovitým, modře fialovým. 
Roste porůznu na píseěnatých, travnatých 
místech. Jemu se podobá m. tenkokvětý 
(M. tenniflorum) z keřmatých porostů. 
V zahrádkách a v sadech hojně se pěstují 
druhy ji ho evropského původu u nás zhu- 
sta zdivočilé: M. hroznatý (M. racemo- 
sum) s velmi hustým, hroznem květů 
tmavomodrých a m. šírolistý (M. botryoi- 
odes) s květem světle modrým. 

Modř kyselá stálá R, vzniká z p-feneti- 
dinu působením chloridu dichlorfluores- 
ceinu a sulfonací; kyselé pyroninové bar- 
vivo pro vlnu a hedvábí. 

Modřev, O* Modřín. 

Modříce (Módritz), o. na Mor., okr. Brno- 
venkov, 2231 ob. 

Modřín (modřev, Larix Milí.), rod rost- 
lin z řádu jehličnatých (Coniferae), štíhlé, 
vysoké stromy s měkkým, na podzim opa- 


Modřín 


140 


Modřin 


dajícím jehličím, kt. je na mladých leto- 
rostech střídavé, na krátkých úžlabních 
větévkách tvoří chomáče. Je 5 druhů 
v Evr. a s. Asii, 3 v Sev. Am. M. evropský 



Modřínová větvička 

(L. europaea DC., Pinus larix L.) je 25 — 45 
m vys. strom s pyramidoví tou korunou, 
světle zeleným jehličím. Květy jsou jedno- 
domé: prašné jednotlivě na konci krát- 
kých větviček delších letorostů, vaječné, 



Modřín evropský. 

dvojnásobné velikosti a karmínově čer- 
vené, tvoří šištice i na konci krátkých vět- 
viček. Okřídlená semena zrají v říjnu a 
příštího jara odlétají. M. je v Evr. rozšířen 
v Alpách, v malé oblasti v úvale mor.- 
slezském, v rozsáhlém okrsku v Polsku, 
v Tatrách a v sev.-vých. Rusku se Sibiří. 


Roste v Alpách a Karpatech mezi 900 a 
3000 m nad moř. Vysazováním rozšířil se 
daleko na s. i j.; jako okrasný strom je ve 
velké oblibě. — M. sibiřský (L sibirica 



Větvička jap. 
modřínu. 


Větvička s květy 
prašnými (m) 
a vaječnými (w). 


Ledeb.), s delším jehličím a bledě zele- 
nými samičími květy, tvoří v Sibiři a s.-v. 
Rusku rozsáhlé lesy, rovněž L. dohurica 
Fisch. v oblasti amurské a kamčatské. 
Japonský druh L. leptolepis Gord vyzna- 
čuje se leskle zeleným jehličím a červe- 
navými větvičkami. V Sev. Am. přicházejí 



> šupiny šišky Zralá šiška, 

se semeny. 

druhy L. occidentalis Nutt., L. pendula 
Salieb. a L. americana Mich. — M. vyža- 
duje hluboké, kypré půdy a hojně 
světla; nesnáší žádného překlenutí. Skýtá 
cenné dřevo, hojným padáním jehličí 
zlepšuje půdu. Vysazují se nejlépe dvou- 
leté sazenice. Největším jeho nepřítelem 
je rakovina. Na starých kmenech přichází 
houba choroš (O* Polyporus). Mrazem a 
sněhem m. sotva trpí. Dřevo je velmi 
trvanlivé a slouží zvi. ke stavbám. Kůry 
užívá se k barveni a v koželužství. V j. 
Tyrolsku se m. iz jara navrtává, čímž se 


Modřín 


141 


Mokammed 


získává t. zv. benátský terpentýn. V j. 
krajích (dep. Hautes Alpes) sbírá se na 
m. briangonská mana; na Urále posky- 
tuje t. zv. orenburskou gumu, která se 
stejně jako mana pojídá. 

Modřina (lat. livedo), skvrny na lidské 
kůži, způsob, krevními podlitinami při 
úderu, který potrhává podkožní tkanivo 
a drobnější cévy krevní sítě vlásečnic, a 
krev rozlévá se do podkožní tkáně, kde 
po ztrátě haemoglob. kyslíku promodrává 
skrze kůži, postupně mění barvy ze zelené 
do hnědé a mizí časem vstřebáním krve, 
stlačené v podlitině. 

Modřišice, o. v Č., okr. Turnov, 523 ob čs. 

Modulace (lat.), v hudbě změna tónu, 
změna hlasu; přechod do jiné tóniny. — 
M. v rozhlas, technice označují se pře- 
měny nízkofrekvent. proudů na vysoko- 
frekvent. záchvěvy a vlny, jež jako nosné 
vlny umožňují zprostředkování na dálku. 

Modns (lat.), druh, míra, způsob; v gra- 
matice slují módi výrok, tvary: indika- 
tiv, konjunktiv, optativ, též imperativ. 
— V hudbě značí m. tóninu. — M. v i* 
vendi (lat.), doslovně přelož.: způsob 
života, a rozumí se jím snesitelný způ- 
sob soužití. Užívá se v cirk. právu pro 
urč. způsob úpravy poměrů mezi státem 
a papežskou stolicí na rozdíl od konkor- 
dátu, který jest ještě důkladnější než 
m. v. a řeší zvláště poměr církve ke stá- 
tu. — ČSR. uzavřela se Svatou Stolicí 
m. v. dne 17. XII. 1927, který byl ratifi- 
kován dne 3. II. 1928. Podle této meziná- 
rodní smlouvy jest určeno, že žádná část 
území ČSR. nebude podřízena církevní- 
mu hodnostáři, který by měl sídlo za 
hranicemi (dosud část čsl. území pod- 
léhá biskupovi vratislavskému a ostři- 
homskému), nýbrž že se hranice diecésí 
budou krýti s hranicemi státními. O vy- 
řešení těchto otázek ve smyslu m. v. a 
též o úpravu majetkovou jedná od r. 1929 
zvláštní komise, která pravděpodobně 
skončí své dílo do konce roku 1931. Dále 
ustanovuje m. v. závazek Sv. Stolice, že 
před jmenováním vyšších církev, hodno- 
stářů oznámí jméno kandidátovo čsl. 
vládě, aby zjistila, není-li proti němu 
námitek rázu politického. Podmínkou 
jest, aby kandidát byl čsl. stát. přísluš- 
níkem. Nemá-li čsl. vláda námitek, 
oznámí Sv. Stolici svůj souhlas, načež 
se provede jmenování. Jmenovaný cirk. 
hodnostář jest povinen vykonati přísahu 
věrnosti Čsl. republice podle formule 
obsažené v m. v. 

Modzalevškyj Vadym Lvovyč (1882 — 
1920), ukraj. archivář, hist. a heraldik. 
Hl. práce: Malorossijskij rodoslovnik 

(4 díly), Malorossiskij gerbovnik 9 risun- 
kami J. Narbuta (1914). Za jeho redakce í 


vydán mezi jiným Dnevnik Jakova Mar- 
kovyča (1913). 

Moebius Maxmilián ( # v Norimberce), 
knihtiskař v Praze na Starém městě 
roku 1770. 

Moellendorí Richard Joachim Hein- 
rich, Graf von (1724—1816), něm. polní 
maršálek (od 1793); bojoval ve druhé 
slezské a v sedmileté válce. 

Moen (món), dánský ostrov, 217 km 2 , 
(1925) 14.646 ob., na j.-v. straně Sjállandu, 
od něhož oddělen Ulosundem a od Fal- 
stru Grónsundem, je rozdělen zátokou 
Stege Nor ve dva díly. 

Moesie (lat. Moesia), řím. provincie na 
dolním Dunaji, od ústí Dřinu do Sávy 
až po Dobrudžu. 

Mogador (arab. Sueíra [krásná], ber- 
ber. Tassurt), přístav, m. již. Marokka, 
(1921) 19.503 ob. (polov. Židů); výroba 
maroquinu a zboží z tažené mědi. 

Mogila, pahorek 395 m vys., ležící na 
jihozáp. od Zborova (o*). Za bitvy u Zbo- 
rova 2. VII. 1917 by] klíčem rak.-uh. po- 
stavení a dobyt po hrdinném boji muž- 
stvem čs. brigády (a* legie ruské). 

Mogilev, dříve gouvernement na Bílé 
Rusi, 48.047 km 2 , (1913) 2,342.961 ob., patří 
od 1926 téměř celý k sovětské republice 
běloruské. 

Mogilevskij Aleksandr (‘ 1887), r. ma- 
líř; zabývá se hl. uměl. výzdobou knižní. 

Mogiljanskij Nikolaj Michajl. (* 1871), 
r. etnograf a antropolog, prof. ruského 
ped. ústavu J. A. Komenského v Praze a 
prof. ruské lid. univ. Četné spisy odbor. 

Mogul (ind. Móghal), titul vladařů 
z rodu Timurova. 

Moháč (maď. Mohács), m. v maď. ko- 
mitétu Baranya, (1921) 15.864 ob., větš. 
katol., proti Moháčskému (též Markéti- 
nu) ostrovu, na Dunaji, stanice parníků, 
na trati M. — Pětikostelí; parní mlýny, 
textilní průmysl. — Jižně od M. zvítězil 
29. VIII. 1526 Soliman II. nad Ludví- 
kem II. Uherským. 

Mohammed (arab. Muhammad, velmi 
oslavovaný) Abul Kásim ibn Abdalláh 
(* kolem 570 v Mekce, f 8. VI. 632 v Me- 
clině), zakladatel islámu. Pocházel z rodu 
Kuraišovců, kteří měli v opatrování Ká- 
bu, národ, svatyni Arabů v Mekce. Osi- 
řev záhy, byl vychován u svého strýce 
Abú Táíiba, jenž ho chtěl míti kupcem. 
Ve službách bohaté vdovy Chadídže ko- 
nal daleké cesty obchodní po Sýrii a 
Malé Asii. Tu pojal úmysl založiti nové 
náboženství. Oženiv se s Chadídžou, stal 
se samostatným a váženým; počal vy- 
hledávati samotu, pohřižoval se v roz- 
jímání o věcech víry a pomýšlel, jak by 
svůj národ vyvedl ze zpustlosti mravní. 
Ve svých 40 letech začal hlásati novou 


Mobammed 


142 


Mobammed 


víru, již prý mu vnukl sám archanděl 
Gabriel. Její obsah byl: Není boha mimo 
Boha a Mohamed jest jeho prorok. K to- 
muto základ, učení přidal mnohá přiká- 
zání, jimiž se vyznavači jeho víry měli 
říditi. V poslání M. uvěřili s počátku to- 
liko neibližší příbuzní jeho. Když ohlásil 
se v Mekce i veřejně jako prorok, musil 
utéci do Jatribu (r. 622). Tento útěk 
(hedžra) stal se později počátkem mo- 
ham. letopočtu. V Jatribu získal M. tolik 
přívrženců, že dáno městu tomuto jm. 
Medína (město prorokovo). Z Medíny ší- 
řil M. dále své učení mečem mezi used- 
lými a kočovnými kmeny vnitř. Arábie. 
Když M. dobyl i Mekky, stal se pánem 
téměř celé Arábie. Zanechal jedinou dce- 
ru Fátímu, kterou statečný Alí pojal za 
manželku. Hrob M. stal se moslemínům 
posvát. poutn. místem. — Mohame- 
dovo učení. V Mekce prohlásil Mo- 
hamed víru v jednoho boha (Alaha), sebe 
pokládaje za jeho vyslance. Varoval před 
hrůzami blízkého posledního soudu, za- 
vedl cvičení v pobožnosti, hlásal posty 
a dobročinnost k chudým. V Medině do- 
stalo se islámu pevnějších základů. Vy- 
týčeno 5 „pilířů náboženství 11 : 1. Víra 
v jednoho boha a uznání Mohameda za 
jeho vyslance; 2. veřejná bohoslužba 
v patek; 3. odevzdávání almužny podle 
přjmů; 4. půsty, 9. měsíce (Ramazán); 
pout do Mekky (haddž) ke Kábě. Zevní 
známkou příslušnosti k i. je obřízka 
(převzatá od židů). K i. náleží i víra 
v anděly, knihu (korán), proroky (zvi. 
Mojžíš a Ježíš) a ve vzkříšení z mrtvých, 
kdy bude Alláh konati poslední soud; 
zbožní muslimové přijdou do „zahrady" 
(dženne), zlí a nevěřící do pekla (džehen- 
nem). Za proroka se Mohamed nikdy ne- 
prohlásil, ale věřící pokládali ho již za 
jeho života za největšího proroka a jeho 
učení za božské zjevení. Po jeho smrti 
stanoven za jednu ze základních povin- 
ností i. i boj proti nevěřícím (Q* džihád). 
Když Mohamed zemřel, byly jeho nauky 
zapsány jen zčásti. Kalií Othman (644r— 
656) dal ie sebrati a spojití v jedné kni- 
ze; tak vznikl korán. Kromě toho utvo- 
řilo se brzy podání (hadíth), jehož obsa- 
hem byla sunna, souhrn obyčejů a ná- 
zorů Mohademových a nejstarší obce vě- 
řících. Jednotlivé zprávy rostly jako la- 
vina. Šest sbírek hadíthu dosáhlo ko- 
nečně u většiny muslimů uznání, přede- 
vším dílo Bocháriho (810 — 870). Korán a 
hadíth jsou prameny poznání toho, v co 
má muslim věřiti a co má činiti. Ježto 
si však v mnohém odporovaly a na mno- 
ho otázek neodpovídaly, otevřena další 
dvě zřídla věroučná: idžmá, „shoda" a 
kijáss. K jednotné věrouce nemohl i. do- 


spěti, ježto chyběla nejvyšší autorita. 
Dogmatické rozpory vedly ke vzniku 
sekt, kt. se ostře potírají. Všechny mus- 
limovy počiny dělí i. na 5 skupin: 1. 
skutky přikázané (fard, wádžib), 2. zá- 
služné (mutahabb), 3. zakázané (hárám), 
4. nechvalné (makrúh) a 5. lhostejné 
(mubáh). Velký je počet sekt. Cháridžité 
(„odcházející") vznikli 657. Jejich puritá- 
ni smus přeháněli fanatičtí Asrakité, kt. 
kárali a vraždili ty, kdož nebyli muslima- 
íay ; byli brzy vyhubeni. Z Cháridžitů vyšli 
v 1. stol, hedžry Ibadhité (Abadhité), ži- 
jící ještě dnes, zvi. v s. Air., kt. se vy- 
značují přísností mravů. Nejsilnější sek- 
ta, šiea (°* Šiité), vznikla po smrti Hus- 
seinově (680). Jako její opak označují se 
ostatní pravověrní muslimové, obyč, Sun- 
nity (Q*). Muetasilité, zal. k. 730, čistě 
theologická sekta, zavedli rozum jako 
zřídlo náboženského poznání a zavrhli 
st. anthropomorfistické představy o Allá- 
hovi. Ašearité zdůrazňovali bohoslovec- 
kou dialektiku (kalám) k odůvodnění 
článků víry. Vahabité, přívrženci Moha- 
meda Ibn al Vahába (f 1787), zavrhovali 
všechny novoty po Mohamedovi (i tabák 
n kávu). Nejmladší sekty jsou babismus 
(a* Babi) a bahaismus. Mimořádně 
veliký je počet islámských řádů a bratr- 
stev. I. je ve vysokém stupni schopen vý- 
voje. Otřesy, způsobené světovou válkou 
oživily další rozvoj a modernisaci 
v islámských zemích. 

Mobammed (Mehemed, Mehmed), jm. 
šesti tur. emirů (sultánů): 1. M. I. čelebi 
(pán), (1387 — 1421), dosáhl 1413 po vyhu- 
bení svých bratří samovlády a zajistil 
hranice říše, velice zmenš. vpády Timu- 
rovými. — 2. M. II. Bujuk (veliký), vnuk 
předch. (1430—1481); obsadil 29. V. 1453 
Cařihrad a zvolil jej za svoji residenci. 
Dobyl Srbska (bez Bělehradu), Bosny, 
Albánie, Řecka, Trapezuntu a j. Vedl 
dlouhotrvající války s Persií. M., jenž 
přijal 1473 titul sultána, psal básně pod 
jm. Auni, pěstoval umění a vědu. — 3. 
M. III. (1566—1603), vládl od r. 1595; dal 
zavražditi 19 bratří, pronásledoval kře- 
sťany a s úpěchem bojoval v Uhrách. — 
4. M. IV. (1638 — 1692), 1648 nastoupil na 
trůn a ukázal se přesto, že měl výborné 
velkovezíry M. a. Ahmeda Koprúlú, jako 
slabý vladař; za něho bylo 1683 druhé 
marné obléhání Vídně. R. 1687 byl se- 
sazen. 5. M. V., Gházi (1844 — 1918), ná- 
sledoval jako princ M. Rešad po svém 
bratru Abd ul-Hamidovi 27. IV. 1909. 
Tripolskou válkou 1911 — 12 utrpěl ztrátu 
posl. bezprostř. tur. panství v Africe a 
Balkánskou válk. (1912 — 13) ztratil větš. 
evrop. držav. M. vstoupil 1. XI. 1914 do 
svět. války po boku ústřed. mocností. — 


Mohammed 


143 


Mohnr 


6. M. VI., 36. (poslední) sultán tur., bratr 
předch. (1861 — 1926), stál proti zhrouce- 
ní se říše bezmocně a byl v Ankare Ná- 
rodním shromážd. 2. XI. 1922 sesazen. 

Mohammed ben Abdullah, Hadži (Abd- 
allah; zv. pomatený Mullah, angl. the 
mad Mullah), Angličanům nepřátelský 
Mahdi v Brit. Somálsku, způsobil 6. X. 
1902 Angličanům porážku u Mudugu a 
17. IV. 1903 u Gumburru. Itálie ho 1904 
uznala pánem pobřež. pásma se záze- 
mím. Koncem r. 1908 zaujal znovu ne- 
přátel. postavení, byl však 1909 sultá- 
nem z Obbie poražen a 1910 zavražděn 
prý u Narunu. 

Mohammed es-Sad6ck, tunřnský bey (od- 
1859), (1813—1882), 23. X. 1871 postavil se 
pod ochranu Turecka, musil však 23. V. 
1881 přijmouti svrchovanost Francie. 

Mohan (Main), něm. řeka, pravý pří- 
tok Rýna, dl. 500 km; pramení jako Čer- 
vený M. ve Francké Juře a jako Bílý 
M. v něm. Smrčinách. Stok obou pod 
Kulmbachem. Protéká Frankfurtem a 
ústí u Mohuče do Rýna. 

Mohapl Antonín ( 4 1864), č. kat. spis., 
farář v Hrabově u Vítkovic. 

Moharram (arab., zakázané, zapovědě- 
né), první měsíc mohammed. roku; u Šii- 
tů měsíc pokání a smutku, na památku 
smrti jejich nábož. světce Husseina. 

Mohave (Mojave), bojovný kmen indi- 
ánský, na dol. Coloradu, asi 1360 hlav; 
živí se zemědělstvím. 

Mohave Desert (Mohavská pustina), 
poušť asi 35.000 km 2 velká, v již. vnitro- 
zemí Kalifornie, na jihu a záp. vroube- 
na horami, sahá na vých. až k ř. Colo- 
rado, na sev. přechází do Velké kotliny 
Nevadské. U Bennettových pramenů 
Údolí smrti, 146 m pod moř. hladinou, 
jest nejhlubší prolákninou Ameriky. 

Mohawk, indián, kmen Irokesů, asi 
1500 hlav, patřící k Svazu pěti národů, 
na reservacích již. od ř. sv. Vavřince. 

Mohawk, přítok Hudsonu v sev.-am. 
státě newyorském, 257 km dl. 

Mohelka, říčka v Č., pravý přítok Ji- 
zery u Mnich. Hradiště. Pramení j. od 
Jablonce n. N. 

Mohelnice (Múglitz), m. na Mor., okr. 
Zábřeh, 4751 ob. Zem. vychovat. Praeh. 
nálezy. 

Mohelnický, pseud. Vavřince Nigrina. 

Mohelno, ms. na Mor., okr. Třebíč, 
1403 ob. Zvi. květena v hadcov. území. 

Mohér (mohair, ct* angorská vlna), 
v obchodě též jemné látky, tkané jedině 
z této vlny. 

Mohikáni (Mohegan), indián, kmen 
v Sev. Americe, nyní již vymřelý, mezi 
ř. Hudsonem a Connecticutem, přátelé 
Delawarů. — Podle románu Cooperova 


Poslední Mohikán příslov. osoba, jež je 
poslední svého národa, kmene, rodu a p. 

Mohl Antonín (1859—1924), č. zeměd. 
spisovatel, organisátor č. chmelařství, 
ředitel hosp. školy chmelařské v Ra- 
kovníku. Zakl. Č. spolku chmel, a čas. 
Chmelařské Listy. Odb. spisovatel. Byl 
též zemským poslancem. 

Moholy-Nagy (mohoj naď) Lucien, ma- 
ďarský emigrant. Býv. prof. na Bauhau- 

su. Autor mnohých abstraktních obrazů. 
Využívá fotograf, tvorby k zcela novým 
účelům. Jako teoretik nové optické tvor- 
by a modem, umění vůbec, píše m. j.r 
Malerei, Photographie, Film (1925), Von 
Materiál zur Architektur (1930). 

Mohorovičič Andrija, PhDr. (* 1857), 
chorv. meteorolog a seismolog, profesor 
univ. záhřebské. Organisoval meteorolog, 
službu v Chorvatsku a vydával: Mjeseč- 
ni izveštaj (1892—1901) a Godišnaja iz- 
vješča (1901 — 1917). Četné odborné spisy. 

Mohorovičič Stjepan, PhDr. (* 1890), 
chorv. meteorolog, prof. v Záhřebě. Četné 
odborné spisy v jazyku německém. 

Mohuc (něm. Mainz), hl. m. hes. rýn- 
ské provincie, (1925) 108.537 ob.; leží při 
ústí řeky Mohanu. Skládá se ze starého 
města s úzkými a neprav, ulicemi. Do- 
nedávna obklopen hradbami. Nábřeží 
rýnské jako promenáda 7 km dl. Nejdůl. 
náměstí: Guttenbergovo (s pomníkem 
Gutenberga) a Schillerovo; z ulic: Lud- 
wigstrasse, Rheinstrasse a j. Katedrála 

sv. Martina z r. 978, několikráte shořela, 
v 1. 1856—79 obnovena: vedle toho má M. 
ještě několik kostelů a kaplí kat. a tři 
evang., dvě synagogy. Značný počet stav. 
památek. Z nových jest městský dům, 
centrální nádraží, říšská banka a nové 
gymnasium. Pěkný je též měst. park a 
nové sady. Průmysl: hl. nábytek, vozy a 
stroje. Dosud zachován rodný domek 
Guttenbergův. Vyniká průmysl chem. a 
kovový. M. má kat. kněž. seminář, ped. 
ústav, hudeb, konserv. a akad., několik 
střed. škol. Měst. knihovna čítá 275.000 
svazků. M. jest také sídlem kat. biskupa. 

Mohučské arcibiskupství a kuriiřtstvi, 
starořím. křest, obec, zvelebena arcib. sv. 
Bonifaciem (f 755), jemuž kromě němec, 
byla podřízena biskupství pražské a olo- 
moucké, kdež Č. přijímali z rukou svého 
metropolity svěcení biskupské. Zde Jind- 
řich IV., oceňuje mnoholeté služby Vra- 
tislava II., syna Břetislava I., propůjčil 
mu hodnost krále českého a polského a 
vlastnoručně mu vložil korunu na hla- 
vu r. 1085. R. 1803 bylo přeloženo sídlo 
m. a. z Mohuče do flezna. 

Mohur (zl. rupie) zl. mince v Britské 
Vých. Indii do 1853. 


Mohyla 


144 


Mojžíš 


Mohyla, slovanský název pro násyp 
nad hrobem z hlíny nebo kamene. Za- 
chovaly se jmenovitě v Rusku (kurhany) 
a v již. Čechách. Pocházejí hl. z doby 
bronzové, v Čechách se udržely do doby 
křesťanské. Konstrukce jejich je kamen- 
ná, násyp hliněný, průměr činí někde 
i 10 m. — V nové době stavějí se m. na 
pamět mrtvých velikánů nebo padlých 
vojínů, obyčejně z kamene. 

Mohyla Petro (1596—1647), syn multán- 
ského vládce, ukr. bohoslovec, od 1632 
kyjevský metropolita. M. stál na stráži 
pravoslavné církve a staral se o vývoj 
ukr. kultury. Za tím účelem M. posílal 
mládež na studie do zahranič, vysokých 
škol a 1631 založil v Kyjevě kolegium 
podle vzoru záp.-evrop. vysokých škol. 
1701 kolegium přetvořeno bylo na Mohy- 
lovu akad., ze které šířeno vzdělání ne- 
jenom do celé Ukrajiny, ale i do Moskev- 
ská, Multánska a Srbska. 

Mohylev, (bělorus. Magilevy), okr. 
m. v sov. státě běloruském, (1926) 46.562 
ob. (52% Bělorusů, 39% Židů), v pahork. 
krajině po obou stranách ř. Dněpru. Za 
svět. války hlav. rus. stan. — 23. VII. 1917 
odebral se předseda Nár. Rady čs. Ma- 
saryk do M., aby zde jednal o další for- 
mování čs. vojska. Masaryk podal vrch. 
veliteli gen. Brusilovu tři memoranda; 
1. memor. pojednávalo o expedici ěsl. 
dobrovolníků a zajatců-specialistů do 
Francie; 2. memor. mělo vyjasnit poměr 
čsl. vojska k rus. vládě a dožadovalo se 
konečného zformování ěsl. střel, korpusu 
(arm. sboru); o téže otázce pojednávalo 
i 3. memor., t. zv. vojenské. Gen. Brusi- 
lov vyslovil se všemi memorandy svůj 
principielní souhlas. 

Mochna stříbrná, Q* v. Potentilla. 

Mochnackl Maurycy (1804^—1834), p. lit. 
kritik a spisovatel. Pro účast na povstá- 
ní r. 1831 donucen k emigraci a žil ve 
Francii. Sp.: Powstanie nar. polskiego 
1830—1831 (1834). 

Mochov, ms. v Č., okr. Čes. Brod, 1032 
čs. ob. 

Mochovce (Mohi), o. na Slov., okr. 
Vráble, 712 ob. 

Mochyně, a* Physalis. 

Moir, pseud. A. Rosenzweiga. 

Moiré (franc.), tkaniny se zvi. leskem, 
jenž je způsoben zploštěním útkových 
nití. — M. métalique, pocínovaný plech 
s leptaným vzorem. 

Moiry, řec. bohyně osudu, sudičky: 
Klúthó, Lachesis a Atropos, dcery Diovy 
a Themidiny. U Římanů sluly Parky O*. 
Homér zná jen jednu Moiru, bohyni od 
narození určeného osudu. 

Moissan Henry (1852 — 1907), slavný fr. 
chemik, profesor na École supérieure de 


pharmacie a na univ. pařížské. Zabýval 
se hl. studiem syntetické výroby draho- 
kamů a zhotovil r. 1893 první diamanty 
v elektr. peci, po něm nazvané. Isoloval 
a zkapalnil též fluor. Za svoji vědeckou 
činnost vyznamenán r. 1906 Nobelovou 
cenou. Sp.: Recherches sur Tisolement 
du fluor (1887), Le four électrique (1897), 
Traité de chimie minerále (1905). 

Molssi Alexander (* 1880), něm. herec, 
syn ital. rodičů; ve Vídni dostalo se mu 
prvního div. vzdělání, 1903—1905 u něm. 
divadla v Praze, přešel pak k Reinhard- 
tovu divadlu v Berlíně, kdež záhy vy- 
nikl. Jeho velké herec, umění má silnou 
oporu v jeho skvělém hlasovém orgáně. 

Moja Hela (Helena Morawski) (* 1896 
v Mnichově), německá herečka divadelní 
a populární herečka filmová berlínských 
ateliérů. 

Moje teta, tvoje teta, hazardní hra 
v karty. 

Moji (modži), přístav, m. na sev. cípu 
japon. ostr. Kyušu, (1925) 95.087 ob. Ne- 
daleko kamenouhelné doly. 

Mojmír, jméno panovníků říše velko- 
moravské: M. I. (830 — 846), první známý 
kníže kmenů moravských, jež pod svou 
viádou sjednotil. Zmocnil se i Nitranská, 
odkud vypudil knížete Přivinu. Byl 
v područí říše francké a nebránil proni- 
kání křesťanství, které knéží němečtí 
mezi jeho lidem šířili. Nástupcem jeho 
se stal Rostislav. — M. II. (894—907?), 
poslední kníže velkomoravský, nástupce 
Svatoplukův. Vynikal sice i jako politik 
a vojevůdce, přesto však neudržel pod 
svou nadvládou knížata čes. ani luž.- 
srbská. Jinak dovedl uhájiti říši proti 
několika útokům Franků; též samo- 
statnost církevní hájil, vyžádav si na 
papeži Janu IX. zvláštního arcibiskupa. 
Vzrůstající útoky Maďarů učinily však 
posléze konec říši, rozervané nadto 
vnitřními spory mezi panovníkem a jeho 
bratry, údělnými knížaty. 

Mojné, o. v Č., okr. Čes. Krumlov, 
417 čs. ob. 

Mojsicowics Edmund (1839—1907), rak. 
geolog, ředitel říšského geol. ústavu ve 
Vídni. 

Mojtín, o. na Sl., okr. Ilava, 960 čs. ob. 

Mojžíř (Mosern), o. v Č., okr. Ústí n. L., 
825 ob. 

Mojžíš (hebr. Móáe, z egypt. Mešú, 
dítě), z kmene Lévi, vůdce a soudce ná- 
roda israelského, zakladatel náboženství 
Jehovova. Jeho postava je tak pověstmi 
opředena, že někteří badatelé pochybo- 
vali o jeho skutečnosti. Byly mu při- 
pisovány zákony, jež vznikly až po za- 
jetí babylonském a i jinak byla jeho 
postava značně zkreslena. 



Mosaika. 

i. Ornament, z chrámu »v. Marku v Penálkách. 2. Zlomek mosaiky z Pompeje. 

u < Mosaika z kostelu sv. Františka v Assisi. r,. Starořímská mosaika. (?. Mramo- 
rová mosaika v kostele P. Marie v Miláně. 7. Zbytky mosaiky z předsíně chrámu 
Piova na Olympu. «. Moderní skleněná mosaika se zlatým podkladem. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 





Mojžíš Ant 


145 


Mol 


Mojžíš Antonín (1856—1927), čes. spis. 
pedag., ředitel měšf. školy v Karlině, 
zakladatel čas. Pokladnice mládeže a 
Zlatého mládí; jeden z iniciat. založ. 
Bolzanova učit. sirotčince. Psal hl. knihy 
pro mládež. Pseud. A. M. Lounský. 

Mojžíš Stanislav, JUDr., syn předešl., 
Q* Lom Stanislav. 

Mokasín, algonkinské slovo, označení 
pro polobotkovitou obuv indián, (bez 
podpatku) z jelení kůže, řemínky pěkně 
zdobenou. 

Mokča-Krlsov (Mokcsa-Kerész), o. na 
Sl., okr. VeTké Kapušany, 506 ob. 

Mokka (Macha, -ka), m. v arab. Imá- 
matu Jemenu, asi 2000 ob., u Rudého 
moře; má opevněný přístav, teď sešlý po 
přeložení obchodu (káva mokka) do 
Adenu a Hodeidy. 

Mokka, nejí. druh kávy, dovážený 
z příst. Mokka. Též černá káva, připra- 
vovaná podle tur. způsobu (s usaze- 
ninou). 

Mok-po (Mokpho, Moppo, Mokho), ko- 
rejský přístav, asi 20.000 ob., chráněný 
ostrovy; vývoz rýže a hrubé bavlny. 

Mokrá <Mugrau), o. v Č., okr. Čes. 
Krumlov, 463 ob. 

Mokrá, o. na Mor., okr. Brno-venkov, 
650 čs. ob. 

Mokrá Hora, o. na Mor., okr. Brno- 
venkov, 411 čs. ob. 

Mokrá Lhota, o. v Č,, okr. Benešov, 
451 čs. ob. 

Mokrá Lúka, o. na Slov., okr. Revúca, 
728 čs. ob. 

Mokrá Anna (* 1895 v Karlině), čes. 
dekor, umělkyně, pracuje v uměl. prů- 
myslu pro vnitřní zařízení bytová. 

Mokrance, ob. na Slov., okr. Moldava 
nad Bodvou, 843 ob. 

Mokranjac Stevan (1855—1914), srb. hu- 
dební skladatel, dirigent Beogradskog 
Pevačkog Društva, které povznesl na 
vys. uměl. úroveň, a ředitel Srbské hud. 
školy. Byl organisátorem hud. života 
srbského a představitel nár. hud. umění. 

Mokranjska planina v Albánii, na j.-z. 
břehu Ochridského jezera, s horami: 
Čerdaki (1280 m) a Mucal (1525). 

Mokrá úprava rud a uMí, záleží v od- 
dělování rudy a uhlí od jaloviňy na zá- 
kladě rozdílu specií, váh a různé rychlo- 
sti pádu zrn ve vodě. Při této úpravě 
užívá se sazeček a splavů. M. ú. je dosud 
nejužívanější u rud a uhlí, předpokládá 
však dostatek vody. 

Mokré (Gauendorf), ob. v Č., okr. Čes. 
Budějovice, 479 ob. (301 čs.). 

Mokré, ob. v Č., okr. Nové Město n. 
Metují. 397 ob. čs. 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


Mokré, rus. Mokroje, ob. na P. R. okr. 
Perečín. 401 ob. 

Mokré Lazce, ob. ve Slez., okr. Opava, 
792 ob. 

Mokrejšová Lilliana P., čes.-am, nár. 
a kult. pracovnice, rodem ze Cedar Ra- 
pidsů. Přeložila do angl. svazek povídek 
Wenigových Beyond the Giant Moun- 
tains. 

Mokřin, obec v býv. Banátě (od 1921 
jihoslov.), okr. Bělehrad, (1921) 8656 ob. 

Mokroluh, ob. na Slov., okr. Bardějov, 
533 ob. 

Mokronowskl Stanisíaw (1761 — 1821), 
p. generál; zúčastnil se bitvy pod Zieleň- 
cami, byl poté voj. velitelem varšav- 
ským; po nezdaru povstání emigroval 
do Itálie. 

Mokrovrata, ob. v Č., okr. Příbram, 
404 ob. čs. 

Mokrý František Viktor (8. IV. 1892), 
č. malíř a grafik, žák Preislerův, výtv. 
kritik Venkova (F. W. M.). Řídil uměl. 
revue Náš směr a Spirála. Jest spolu- 
autorem monografie Život a dílo Jar. 
Čermáka (1930). 

Mokrý Otakar (* 25. V. 1854 v Čes. Bu- 
dějovicích, f 1. I. 1899 ve Vodňanech), č. 
básník; notář ve Vodňanech, kde s Fr. 
Heritesem a Jul. Zeyerem tvořili liter, 
kroužek. Za pobytu v Praze byl v red- 
akci Nár. listů, redigoval Ottovu Lacinou 
knihovnu nár. a čas. Domácí krb. Jako 
básník vystoupil v „Anemonkách", alma- 
nachu jihočes. omladiny (1872, pseud. O. 
Halina); samostatně vydal: Povídky a 
drobné kresby (1873). Jihočeské melodie 
(1880), Básně (1883), Povídky a arabesky 
(1884), Na Dívčím kameni (1885), Povíd- 
ky a drobné dresby (1886), Dumy a legen- 
dy (1888), Jasem a šerem (1893). V Otto- 
vých Čechách popsal Vltavu od Vyš. Bro- 
du. Z Julia Slowackého přeložil dva 
svazky lyriky „Básně* 1 (Poesie světová 
XIV. a XX. 1876 a 1880), Bal'1 a dynu a Lil- 
iu Wenedu (Sbor. svět. poesie 21. a 44. 
1893 a 1896), P. de Musseta Zuby Turco- 
vy (1896) a L. Biarta Silverii (1896). Mno- 
ho jeho překladů zůstalo buď v rukopise 
nebo roztroušeno po časopisech. 

Mokrý Theodor, Ing. (* 1. VII. 1857 ve 
Vodňanech), vrch. les. rada a řed. velko- 
statku ve Lnářích, čest. doktor čes. vys. 
učení technick. Práce: Dějiny lesnictví, 
lovectví a rybářství v kraji Blatenském. 
(1912), Deset let invase bobříka pižmo- 
vého (ondatry) (1920), Vývoj bobříka piž- 
mového v druhém desetiletí (1926) atd. 

Mokrýš, Q* Chrysosplenium. 

Mokrý Háj, ob. na Slov., okr. Skalica, 
761 ob. čs. 

Mol, o* moli. 


10 


Mol 


146 


Molekulární objem 


Mol (lat. favus, O*), kožní choroba, kt. 
se jeví ohraničenými bezvlasými místy 
s lesklou pokožkou. Příčinou je plíseň 
Achorion Schónleini, kt. prorůstá vlas-ové 
kořeny, takže vlasy vypadávají a již ne- 
narostou. 

Mola di Bari, m. v ital. prov. Bari, 
(1921) 15.455 ob., u Adriatického moře. 

Molbech Christian (1783—1857), dán. 
dějepisec a jazykozpytec, prof. dějin li- 
teratury v Kodani. 1830 člen ředitelstva 
král. divadel. Důležitější jsou jeho slov- 
níky: Dansk Dialekt-Lexikon (1833 — 41); 
Dansk Glossarium, elier Ordbog over 
for aeldede dánské Ord (1853 — 66); Sam- 
lede Smaaskrifter (1834 — 36, 2 sv.); Blan- 
dede Skrifter (1853 — 56, 4 sv.). 

Molbech Christian Knud Frederik 
(1821 — 1888), syn předchoz., dán. kritik 
a básník; 1853 — 64 prof. v Kielu, 1871 — 
81 divad. censor v Kodani; daroval Dán- 
sku svůj klas. překlad Dantea (1853 — 64, 
3 díly); psal lyr. básně (Obrazy ze ži- 
vota Ježíšova, 1841; Básně, 1845) a dra- 
mata (Ambrosius, 1878). 

M61ča, o. na Slov., okr. Banská By- 
strica, 417 čs. ob. 

MolčanovškyJ Nykandr (1856—1906), 
ukr. dějepisec. Spolupracoval v časopisu 
Kijevskaja Starina, kde uveřejnil mno- 
ho článků (na př. Anglijskoje izvěstije 
o zaporožcach 1736 g., Něskolko dan- 
nych o smerti i naslědstvě getmana Ma- 
zepy a recense na nové knihy z obsahu 
ukrajinské historiografie. 

Molčík Method (1860-1897), prof. gym. 
v Uh. Hradišti a klasický filolog. 

Moldánky, jednoduchý hud. nástroj 
pastýřský, Q* syrinx. 

Moldau, něm. název Vltavy. 

Moldava (Multánsko), část Rumunska, 
nazv. podle ř. Moldavy, mezi Besarabií, 
Bukovinou a Sedmihradskem, Valašském 
a Dobrudžou, 38.058 km 2 , (1925) 2,337.000 
ob. (61 na km 2 ). Záp. od Seretu je M. le- 
sem pokrytá pahorkatina a vrchovina, 
vých. až k řece Prutu 66—90 km šir. náhor. 
rovina. V již M. blízko Dunaje leží jez. 
Bratesu; četné léčivé prameny. Obyvatel- 
stvo je rumunské (Multánci), provozuje na 
úrodné půdě rolnictví a chov dobytka^ též 
vinařství (Cotnari) a hedvábnictví; Tárgu 
Ocna má solné doly; Solont dobývání 
nafty; průmysl a obchod omezuje se 
na výrobky pol. a les. hospodářství. M. je 
rozdělena ve 13 okresů. Hl. m. je Jasy. 
R. 1861 připojena M. k Rumunsku. 

Moldava (Moldau), o. v Č., okr. Tepli- 
ce-Šanov, 930 ob. Pohr. stanice. 

Moldava, pr. přítok Seretu v Multán- 
sku (Rumunsku), 190 km dl., 

Moldava nad Bodvou (Szepsi), o. na 
Slov., okr. Košice, 2007 ob. 


Moldavija, autonom, sovět, republika 
v sovět. Ukrajině, na levém bř. Dněstru. 
Vznikla 12. X. 1924 z částí gub. oděsské 
a podolské. 7835 km 2 , 572.300 ob. Úrodný 
kraj zemědělský. M. rozdělena na 11 
rayonů. Hl. m. Balta do r. 1927; nyní 
Tiraspol. Sovětská zkratka pro Molda- 
viji A. M. S. S. R. 

Moldenhaner Paul, Dr. (* 1876 v Kolí- 
ně n. R.), něm. státník. R. prof. poj. ho- 
spodářství na kolínské univ. Podnikl 
četné studijní cesty po Evropě, Asii, 
Americe i Africe. Říšskému sněmu ná- 
leží od r. 1920. V listopadu 1929 jmeno- 
ván říšským min. hospodářství. 

Moldenhauer Alexandr (1840—1909), p. 
právník, zakladatel varšavského Tow. 
Prawniczego a president Spolku pro 
ochranu mládeže. Vrchní soudní rada 
ve Varšavě. 

Molé Matthieu (1584 — 1656), franc. stát- 
ník, syn Eduarda M. (t 1614), předseda 
paříž. parlamentu, 1650 ochránce pečeti. 
Jeho Mémoires vyšly 1855 — 1858. 

Molé Matthieu Louis, hr. (1781—1855), 
potomek předch., fr. státník; byl v pří- 
zni Napoléonově, po skvělé úřed. dráze 
stal se ministrem spravedlnosti. Za Bour- 
bonů royalistou, 1815 pairem, nato po ně- 
kolik let ministrem, 1836 utvořil vlastní 
kabinet, 1839 musil však odstoupí ti. Sp.: 
Essai de morale et de politique (1806). 

Molé Vojeslav, PhDr. (* 1886), slovin. 
uměl historik a básník, profesor dějin 
umění na univ. lublaňské, od r. 1925 pro- 
fesor slov. umění na Jagiel. univ. v Kra- 
kově. Napsal dvě sbírky básní (Ko so uvele 
rože, 1910, Tristia ex Siberia, 1920). Pře- 
kladatel z dánštiny, norštiny, frančtiny a 
polštiny. Četné spisy odborné. 

Molekula, nejmenší částečka látky, kte- 
rá se nedá mechanicky již dále děliti. 
Chemicky lze ji rozděliti ještě na atomy. 
Molekuly prvků složeny jsou z atomů 
stejnorod., molekuly sloučenin z atomů 
různorodých. Existence molekul dokázána 
byla Perrinem v r. 1909 a stanovena jejich 
velikost a počet v 1 cm 3 hmoty. Tak na 
př. činí průměr molekuly vodíku (H 2 ) 
2.3 . 10* 8 cm, dusíku (N 2 ) 2.9 . 10 -8 cm atd. 
Počet molekul v 1 cm 3 je t. zv. číslo Lo- 
schmidtovo a činí za normálních podmí- 
nek as 21 trilionů (2.705. ÍO 10 ). V poslední 
době raději se udává počet molekul v 1 
grammolekule plynu za normálních pod- 
mínek a činí 6.062 . 10 23 (t. zv. číslo Avo- 
gadrovo). 

Molekulární fysika, nauka o fysikál- 
ních zjevech, které se vykládají působe- 
ním molekulárních sil. 

Molekulární objem, objem onoho množ- 
ství plynu, odpovídající molekul, váze 
vyjádřené v gramech, t. j. na př. objem 


Molekulární objem 


147 


Moliěre 


2.02 g vodíku, 16 g kyslíku a pod. Toto 
množství libovolného plynu zaujímá za 
normálních podmínek, vždy týž objem, 
a to 22.412 litru. Podle toho můžeme pak 
určiti, jaký objem zaujímá libovolné 
množství nějakého plynu. Tak na př. 
3.82 g vodíku budou zaujímati objem 
xl, který vypočítáme podle úměry: 
22.412 : x = 2.02 : 3.82, t. j. x = 42.38 1. 

Molekulární síly, mezi molekulami ně- 
jaké látky působící síly. S předpokladem 
samostatných nejmenších částiček (ato- 
mů a molekul) je nutně spojena před- 
stava, že tyto částice se bezprostředně 
nedotýkají, nýbrž jsou od sebe odděleny 
prázdnotou (pouze éterem vyplněným 
prostorem). Pak mezi nimi musí půso- 
biti nějaké síly, které je drží pohromadě, 
podobně jako planetární soustavy drží 
pohromadě síla gravitační. Intensita 
těchto molekulárních sil zmenšuje se 
rychle s rostoucí vzdáleností molekul od 
sebe a stává se zanedbatelnou již ve 
vzdálenosti velmi nepatrné, která se na- 
zývá poloměrem účinnosti molekulár- 
ních sil a podle Quinckeho rovná se 
asi 50, podle Waalse ani ne 1 milióntině 
milimetru. Molekulární síly, které drží 
jednotlivé molekuly téže látky pohroma- 
dě (molekulární atrakce) nazývají se ko- 
hesí (soudržnost), síly, které drží pohro- 
madě dvě různé látky, nazývají se ad- 
hesí (přilnavost). Podle nových představ 
molekulární síly, jakož i síly, které drží 
pohromadě atomy v molekule, a síly, 
které jsou příčinou chemické afinity, 
jsou povahy elektrické, o* atomová teo- 
rie a chemická afinita. 

Molekulární váha, též molekulová 
hmota, je poměrná váha, jež se vypočítá 
sečtením příslušných atomových vah. 
Stanovení těchto vah provádí se různými 
způsoby, nejjednodušeji z hutnoty dané 
látky ve stavu plynném. Hutnoty plynů 
jsou totiž přímo úměrné molekulárním 
váhám. Tak na př. molek. váha libovol- 
ného plynu x se zjistí z jeho hutnoty h 
podle rovnice: 32 : x — 1.10535 : h, kde Čís- 
lo 1.10535 jest hutnotou kyslíku. Z toho 
x — 28.94 X h. Určení hutnoty plynu nebo 
páry provádí se pak několika způsoby, 
na př. přímým vážením v uzavřeném 
skleněném balónku nebo změřením obje- 
mu páry za určité teploty a tlaku z od- 
váženého množství látky (metoda Hoff- 
manova a Meyerova). 

Molenaer (— nár) Jan Miense (* po 
1606, t 1668), nizozem. malíř; vzory mu 
byli Frans a Dirk Hals, později Rem- 
brandt. 

Molenburk, o. na Mor., okr. Boskovi- 
ce, 620 ob. 


Moleskln (angl. mólskin), silná bavl- 
něná látka z tuhé příze na pracovní 
obleky, spodní kalhoty, střevíce a p., též 
zv. anglická kůže. 

Molettování (z franc.), vroubkování 
růz. předmětů vroubk. kolečky ocelový- 
mi n. válci (moletty), v mincovnictví 
zdobení a vroubkování okraje mincí, 
vytlačování písmen na okraj mincí. 

Molge, Qj čolci. 

Moll (Tineidae), skupina drobných 
motýlů, s úzkými křídly. Housenky za- 
kuklující se v tkanivu, jiné žijí ve vnitř- 
ku listů, které provrtávají (m. vrtavý); 
m. čalounový (Trochophaga tapetiella 



Mol šatní s larvou. 

L.), m. kožišní (Tinea pallionella L.) a 
mol šatní (Tinea biselliella Humm), je- 
jichž housenky se objevují v srpnu a zho- 
tovují rourky, ve kterých přezimují a 
později se zakuklují. Chránit se proti 
molům lze častým proklepáváním a vě- 



tráním látek a kožešin. M. obilní (Tinea 
granella L.), ničí uskladněné obilí. M. 
švestkový (Hyponomenta malinella), na 
ovocn. stromech, ovoce předčasně opa- 
dává; m. kávový (Cemiostoma coffecella 


Mol švestkový s larvou. 



Staint), v listech kávovníku; m. bavlní- 
kový (Gelechia gossipiella Saund), ničí 
tobolky bavlníku; m. včelí, m. moučný, 
m. dlouhorohý, (Nemotois scabiosellus 
Scop.) a různé jiné druhy. 

Molidae, Čeled mořských ryb kostna- 
tých s tělem krátk. a vysok., jako uťa- 
tým ocasem. Mezi ně patří Měsíční ryba 
(Orthagariscus) tvaru téměř okrouhlého. 

Moliěxe (moliér) vlastně Jean Baptisté 
Poquelin (* 15. I. 1622 v Paříži, f tam- 

10 * 



Moliěre 


148 


MoUov V. 


též 17. II. 1673), největší franc. básník 
veseloher; studoval práva a vstoupil 
1643 jako M. do herecké společnosti 
(LTllustre Théátre); stal se brzy ředite- 
lem. Cestoval po venkově, od 1658 
opět v Paříži, od 1661 v Palais-Royal, 
kdež získal přízeň krále. 1662 oženil se 
s herečkou Armande Béjari, která mu 
zkazila život. Své zklam, vylíčil v L'éco- 
le des femmes. 1666 napsal Misanthrope, 
nejlepší své dílo, 1667 Tartuffe, který 
vzbudil bouři odporu. Následoval L’Ava- 
re a Les femmes savantes a poslední 
dílo Malade imaginaire, při jehož provo- 
zování stihla autora smrt chrlením 
krve. — M. byl znamenitý herec a bás- 
ník. Již v jeho prvních dílech, určených 
pro dvorskou zábavu, jeví se bohatství 
fantasie, tvůrčí síly, hluboká moudrost 
a jadrný vtip. Pozdějšími veselohrami 
stal se však básníkem světového rázu. 
Jeho markýz, Tartuffe (náboženský po- 
krytec) a lakomec staly se typickými. 
Podivuhodné jest jeho umění vynalézati 
zápletky a zachovati si pozornost divá- 
ka až do konce. Motivy jeho prací ne- 
jsou originální, jest odvislý od antic- 
kých vzorů hl. Terencia a Plauta. fteč 
jeho je vybroušená, přirozená a rozma- 
nitá; dovede mluviti řečí všech tříd a 
všech citů. Nejlepší vyd. spisů je od 
Despoise a Mesnarda (1873 — 1900, 13 sv.). 
Téměř všechna jeho díla jsou přelože- 
na do češtiny (Vrchlický, Zeyer). Nejno- 
věji vydává Česká Akademie souborné 
překlady B. Kaminského. 

Molík František (* 1894), čes. malíř a 
grafik. Dřevority a ex libris. 

Molinos Miguel de (1640 — 1697), špan. 
mystik, byl pro svůj spis Guida spiri- 
tuále (Duchovní vůdce) z r. 1675, v němž 
doporučoval kvietismus Q* f odsouzen pa- 
pežem r. 1687 k doživotnímu vězení. 

Molisch Hans, PhDr. (* 1856), něm. 
botanik, býv. prof. něm. univ. pražské, 
zaklad, moderní fysiologie rostl. Četné 
věd. spisy, hl. z oboru fysiologie a mi- 
krochemie. 

Molitor Gabriel Jean Joseph, hrabě 
(1770—1849), franc. maršál; bojoval pod 
Pichegruem, Moreauem a Jourdanem 
v Německu, 1799 ve Švýcarsku, 1805 mí- 
sfcodržitelem v Dalmácii a 1807 dobyl 
Stralsundu. Do 1814 bojoval pod Napo- 
léonem, oak se podrobil Bourbonům a 
stal se pairem. Za Ludvíka Filipa veli- 
telem invalidů, 1849 velkokanceléřera 
Čestné legie. 

Molitor Jan Petr, též Můller, Milier 
(1702 — 1756), něm. malíř, žák V. V. Rai- 
nera, činný v Praze od 1730. Maloval zde 
četné podobizny, fresky, genry a krajiny. 


Molitor Otto (1889), č. malíř, sochař a 
grafik, žák Ženíškův, nyní farář čsl. 
církve ve Vratimově (Slezsko). 

Moll, tónový rod, o-pak dur, měkčího 
rázu. Stupnice moll probíhá o tercii níže 
než příbuzná stupnice dur. K C-dur dru- 
ží se A-moll a pod. 

Molla (mulla, per.-tur. mevlá, arab. 
maulá, pán), u pers. a tur. mohamedánů 
titul duchovních a učenců. 

Mollenda Alois (* 1847), řed. z. hosp. 
školy v Roudnici a č. zeměď. pracovník. 
Četné spisy odb. 

Mollenda Ladislav, JUDr. (* 1878), odb. 
přednosta Obch. a živn. komory, odbor- 
ník v otázkách živn. práva. 

Mollenda Václav (1840—1903), č. spis., 
vrchní polic, rada v Praze. 

Mollei Albin Mag. (1542—1626), d.-luž. 
spis. a astronom, farář v Třupcu (Strau- 
pifcz), autor první luž. tištěné knihy v Bu- 
dyšíně u Wohlraba 1574: Der kleine Ca- 
techismus atd. a Das wendische Gesang- 
buch atd.. obsahující potřebné modlitby, 
zpěvy a formule při hlavních církevních 
úkonech. Vzácnou tuto knížku, dochova- 
nou dnes v jediném výtisku v Pannacho- 
vě knih. v Budyšíně, popsal K. A. Jenč 
v Čas. Mač. Serb. 1858. Autor věnoval ji 
čes. pánu Jar. Kolovratovi, tehdy hejt- 
manu v Dol. Luž. Mimo to M. tiskl něm. 
kalendáře, počínaje r. 1574, posledně 1626 
v Zaháni. 

Mollino, podle druhu mex. bavlny na- 
zvaný. na tuho upravený kartoun; slou- 
ží bíleny jako látka na prádlo, barvený 
a potištěný jako šatová látka. 

Mollov Dimitr, MUDr. (1845—1914), bul- 
harský lékař a politik. Za hercegovské- 
ho povstání byl šéfem rus. sanitní mise. 
Ve vládě Dragana Cankova r. 1883 byl 
min. nár. osvěty, pak starostou m. Sofie, 
předs. lékař. Svazu a 30 let předs. bulh. 
Červ. kříže. 

Mollov Janaki Stefanov (* 1882), bulh. 
národohospodář. Od r. 1927 je prof. země- 
děl. hospodářství na sof. univ. Byl min. 
zemědělství od r. 1923 — 26. Význaě. věd. 
práce: Opitnoto dělo kato osnova za po- 
dobrenie na našeto selsko stopanstvo, 
1919, Arendata i arendnite otnošenija 
u nas, 1923, Exportní i importní rajoni 
na někoi zemledelski proizvedenija 
v Balgarija, 1927, Přinos kam proučvane 
na paričnite prichodi i razchodi v bjud- 
žeta na mjakoi zemledelski stopanstva 
v Balgarija, 1927, a j. 

Mollov Vasil MUDr. (* 1875 v Moskvě), 
buLh. lékař. Od r. 1918 je prof. pro vnitř- 
ní choroby na sof. univ. Spolurediguje 
čas. Balgarski lekar a Letopisi na Le- 
karskija sajuz. Význač. práce vědecké. 


Mollov Vlád. 


149 


Moltke H. 


Mollov Vladimír, JUDr., bulh. politik 
a právník. Na sofij. univ. přednáší trest- 
ní soud. řízení. Byl min. nár. osvěty 
v r. 1910, min. želez, a pošt. v r. 1918, 
a v 1. 1926 — 31 min. financí. Význačná 
díla: Pravnata osnova v uglavnata dav- 
nost (1898), Bolgarsko nakazatelno zado- 
proizvodstvo (1927), vedle řady drobných 
studií a úvah. 

Mollový akord, trojzvuk, slož. z kvinty 
a malé tercie. Př.: C-dur akord je složen 
z tonů: c-e-g, kdežto c-moll z tonů: c-es-g. 

Mollnsca (měkkýši), samostatný kmen 
nižších živočichů; mají tělo zpravidla 
oboustranně souměrné, měkké, sliznaté, 
význačné úplným nedostatkem členito- 
sti. Vnitřní složitá úprava těla jest chrá- 
něna skořápkou. Na hřbetní straně zá- 
hyb zdvojené kůže, tak zvaný plášť, na 
břišní straně ústrojí pohybu svalnatá 
noha. Jsou opatřeni zrakovým i slucho- 
vým smyslem, tykadly, zažívacím ústro- 
jím. Dýchají žabrami, některé druhy 
zevními plášťovými plícemi i povrchem 
těla. Pohlaví jest odděleno nebo obo- 
jetné, nepohlavní rozmnožování se nevy- 
skytuje. Rozmnožují se vajíčky, z nichž 
líhnou se larvy dospělým tvarem těla 
podobné nebo dočasně volně plující. Pů- 
vodně mořští živočichové v některých 
případech přizpůsobení k životu na 
souši, vždy však vlhkomilní. Živí se po- 
travou rostlinnou i živočišnou. Dělí se 
na pět tříd: Měkkýši ostnatí (Amphi- 
neura), kelnatky (Scaphopoda), mlži (La- 
mellibranchiata), plži (Gastropoda), hla- 
vonožci (Cephalopoda). 

Molluscum, měkký nádor kožní. 

Molnár Daniel Bohumil (1819—1889), č. 
evang. kněz, farář u sv. Salvátora 
v Praze, od 1874 superint. Č. diecése. 

Molnár Daniel Bohumil, JUC. (1856— 
1886), č. nábož. ev. dějepisec, vyd. Nové 
knihovny našeho lidu a almanachu 
Biblí k svobodě. 

Molnár Felix Th. (1846—1908), č. evang. 
kněz, farář v Plzni a v Praze, člen zem. 
šk. rady za evang. církev. 

Molnár Ed. G. A. (1856—1927), č. ev. 
farář a nábož. spisovatel. 

Molnár Ferencz (* 12. I. 1878), madar. 
spisovatel technicky obratných dramat 
s vtipným dialogem: Ďábel (1907, přel. 
V. Stech 1911), Masopust (1917), Hra na 
zámku (1927) a j. Nejcennější z jeho 
prací je žák. román Chlapci z Pavlovy 
ulice a dramat, předměst, legenda Li- 
liom, jež jsou hluboce psychoanalytickc. 

Molnár Kristián August (1808—1881), č. 
ev. kněz, farář v Křižlicích, pozd. v prus- 
kém Festenbergu. Napsal biografii K. 
Pácalta. 


Molnár Petr, MUDr. (* 1829, 14.1.1872), 
měst. lékař v Nymburce, lidumil a ná- 
rodovec. Sp.: Škrkavky co příčina pa 
doucnice (1863), Kámen ve střevě (1870), 
Z kasuistiky lékařské (1871) atd. 

Molnoš, o. na Slov., okr. Nitra, 794 
čs. ob. 

Molo (ital.), hráz (dřevěná nebo ka- 
menná), při vjezdu do přístavu, k ochra- 
ně proti vlnobití a nánosu písku. 

Moločnaja (nebo Moločnyja Vody), řeka 
v ukraj. okr. Melitopol, 107 km dl., ústí 
do Moločanského jez. u Azovského moře, 
měřicího 207 km 2 . 

Molodeczno, m. v pol. vojvodství No- 
wogródek, okr. Wilejka, (1921) 1997, jako 
obec 9782 ob., větš. Bělorusů. Obchod 
s dobytkem a obilím. 

Moloch, starofoin. bůh slunce, jemuž 
přinášeny i lidské oběti. 

Moloch (Moloch Gray), rod malých je- 
štěrek z čel. agam (Agamidae), s velký- 
mi, silnými ostny po těle. Jen jeden 
druh, M. horridus Gray (moloch); žije 
v Austrálii. 

Molokal, ostrov malomocných, velmi 
úrodný ostrov v Havayském souostroví, 
kam vyvážejí se malomocní. Velikých zá- 
sluh získal si o tyto nešťastníky jesuita 
Damien. Vstup na ostrov zakázán. 

Molokáni, rus. nábož. sekta, založ, ve 
druhé pol. XVIII. stol. tambovským krej- 
čím Semjonem Uklejinem. Zavrhují cír- 
kevní obřady, ikony, hierarchii, zamítají 
posty (odtud -název, protože pijí mléko 
ve dny přís. pravosl. postů). Kristus jest 
jim jediným arciknězem, modlitba 
vším, neuznávajíce svátostí ani symbol, 
tajemství. Dosud četní v Zakavkazsku, 
stř. Povolží, v dřívějších gub. Tambov- 
ské a Voroněžské. 

Molossové, řec. národ v Epiru, jehož 
lovečtí psi byli světoznámí; jejich říše 
trvala až do r. 192 př. Kr. 

Molossus, v metrice stopa o třech 
dlouhých slabikách, na př. skákávám 
( ). 

Moltke Helmuth Karl Bernhard, hr. 
(1800—1891), prus. maršál, jeden z nej- 
větších moderních válečníků. Pocházeje 
ze st. rodu, jehož jedna větev usídlena 
v Dán., vstoupil nejprve do dán., pak 
od 1822 do prus. arm.; dostal se již 1832 
do gen. štábu a přijal 1835 topografické 
poslání v Tur., kde se účastnil války 
s Mehemetem Alím. 1855 ve štábu pr. 
Friedricha Karla, od 1858 náčelník vel- 
kého gen. štábu. Přijav za svou doktrí- 
nu Clausewitzovu o zdolávací strategii, 
odvozenou z vál. napoélonských, vycho- 
vával v ní budoucí prus. velitele, což se 
mu však podařilo jen neúplně; mnozí 


Moltke H. 


150 


Molybden 


gen. považovali slepé řícení se vpřed za 
vrchol umění voj., kdežto M. žádal, aby 
se přizpůsobili operační myšlence vrch- 
ního velitele. Ježto M. nechával svým 
podřízeným značnou samostatnost, ne- 
byli zvyklí poslouchat, což značně stě- 
žovalo skutečné operace za vál. M. při- 
pravil armádu i vál. plány pro všecky 
prus. vál.: 1864, 1866 a 1870/71. První ne- 
vedl, ježto vrchním velit. jmen. Wran- 
gel, a M. teprve nakonec pověřen říze- 
ním operací (a* dánská vál.), v obou 
druhých vál. byl však navrhovatelem a 
prováděčem rozkazů, které dával císař 
Vilém I. jako nejvyšší velitel; musil se 
však v politice přizpůsobovati vlivu Bis- 
marckovu; v častých sporech s ním o 
strategické prostředky rozhodoval císař. 
M. měl v obou vál. podobnou základní 
myšlenku: operovati se 3 armádami, 
z nichž střední, nejsilnější, měla úkol 
poutat nepřítele, a obě boční byly urče- 
ny k obchvatnému manévru do boků 
nepřátelských armád. Ale ani v jedné 
z válek tato myšlenka nebyla provede- 
na: 1866 proto, že — z technických dů- 
vodů — byl nucen nástup provésti v pří- 
liš široké frontě a střední arm. se při 
tom spojila s obchvatnou skupinou pra- 
vého boku příliš záhy (již u Jičína); 
1870 pak zase velit. I. arm. na pr. boku 
se hnal příliš dopředu a předčasně na- 
padnuv fr. posunuté sbory přinutil je 
k ústupu na Mety, ač M. je chtěl právě 
obklopiti mezi Metami a Saarburkem. 
Tak se ukázalo, podle M. výroku, že 
strategie je jen systém výpomocí; nic- 
méně i tak výsledky byly rozhodující: 
u Hradce Král. se rozhodlo vítězství 
1866 včasným postupem II. arm. do pra- 
vého boku Benedekova a 1870 na radu 
Blumenthalovu (o*), uvedena Mac Ma- 
honova arm. do takové situace, že po 
bitvě u Sedanu musila kapitulovati, za- 
tím co druhá fr. arm. byla uzavřena a 
obležena v Metách. Také v druhé části 
vál. řídil M. mistrně operace proti fr. 
arm. Po vál. odměněn titulem hr. a da- 
rem 3 mil. Mk a slaven jako největší 
stratég po Napoléonovi; pracoval dál 
v gen. štábu a jeho práce byly podkla- 
dem vál. plánům pozdějších jeho ná- 
stupců, kteří byli vesměs jeho žáky. 
Osobně byl skromný, zamyšlený a velmi 
mlčelivý (Der grofie Schweiger); ve své 
často odvážné operace měl vždy pevnou 
důvěru. Sp.: Gesammelte Schriften u. 
Denkwúrdigkeiten (7 sv., 1891). 

Moltke Helmuth Johannes Ludwig, 
von (1848 — 1916), synovec předch., prus. 
gen.; jako pobočník a oblíbenec cis. Vi- 
léma II. se stal náčelníkem vel. gen. 
štábu po Schlieffenovi (1906), jehož plán 


pro vál. na dvě fronty změnil, ježto jed- 
nak neměl ve skutečnosti tolik formací, 
které — na papíře — počítal Schlieffen, 
jednak se obával rostoucí útočné schop- 
nosti Fr. a Rusů. Tím rozředil obchvat- 
nou mohutnost svého pravého křídla ve 
Fr. a ježto v rozhodném okamžiku, před 
bitvou na Marně (o*), odeslal dva sbory 
do Vých. Prus proti Rus., a jsa churav, 
nedovedl podržeti řízení bitvy pevně 
v rukou a něm. arm. utrpěla porážku. 
Upadnuv v nemilost a zbaven byv pro 
churavost svého postavení, nahrazen 
Falkenhaynem a byl pak zástupcem ná- 
čelníka gen. štábu v Berlíně. Sp.: Erin- 
nerungen, Briefe, Dokumente 1877 — 1916 
(1922) a Aufzeichnungen, Briefe, Schrif- 
ten, Reden (1923) vydala jeho žena. 

Molukky (Molucké ostrovy, Iíořenné 
ostrovy), nejvých. souostroví Nizozem. In- 
die, vých. od Celebesu, 55.741, se Sulový- 
mi ostr. 61.270 km 2 , asi 450.000 ob. Nej- 
vyšší hora Pinaia na Ceramu (3010 m); 
v sev. Molukkách utvořily se též mladé 
sopky (v činnosti jsou sopky na ostr. 
Ternate, 1800 m, na Makjanu, Bandě a 
Tidore). Z nerostů nalézají se na Ceramu 
cín, uhlí, nafta, na Bačanu uhlí a zlato, 
též železo. — Podnebí je horké, avšak ne 
nezdravé. Z rostlinstva daří se přede- 
vším sagovníku a hřebíčku. Zvířena patří 
z části východní (Cervus moluccensis) a 
z části austral. papuán. krajinám. Obyv. 
jsou domorodí Alfurové a na pobřeží ma- 
lajští kolonisté. Hl. m. je Amboina. 

Molybden, Mo, at. v. 96.0, atom. č. 42, 
nachází se v přírodě toliko ve sloučeni- 
nách. Nejdůležitější jeho rudou jest leš- 
těnec molybdenový či molybdenit, MoS*, 
a wulfenit, molybdenan olovn., PbMoO*. 
Molybden vyrábí se žíháním kysličníku 
molybdenového nebo chloridů v proudu 
vodíku nebo žíháním směsi kysličníku a 
uhlí v elektrické peci. V poslední době 
vyrábí se molybden elektrolysou roztave- 
né směsi chloridu molybdenatého s kovo- 
vým sodíkem. Vyrobený molybden tvoří 
buď šedivý prášek nebo lesklý, stříhro- 
bílý, křehký kov. Taje teprve při teplotě 
nad 2550° C, jeho hutnota činí 9.1, v ky- 
selině dusičné a konc. kyselině sírové se 
rozpouští. Čistý kov nemá velkého po- 
užití, slitiny se železem (ferromolybden) 
vyrobené přímo z rud, chovajících vedle 
molybdenu i železo, užívá se při výrobě 
speciální oceli, slitiny s wolframem, chro- 
mém a kobaltem užívá se pod názvem 
stellitu na výrobu nástrojů (lékařských 
a j.). Ze sloučenin molybdenu nejdůleži- 
tější jsou sloučeniny molybdenové: kys- 
ličník molybdenový, kyselina molybde- 
nová a její soli, molybdenany. Kysličník 
molybdenový MoOa získá se přímým pra- 


Molybden 


151 


Momotl 


žením molybdenitu nebo rozkladem ky- 
selinou dusičnou a žíháním vykrystalo- 
vané soli v podobě bílého lehkého práš- 
ku, který při silnějším zahřátí žloutne 
a taje při 791° C na červenožlutou kapa- 
linu. Ve vodě se téměř nerozpouští, v ží- 
ravinách se snadno rozpouští za tvorby 
solí. Kyselina molybdenová vylučuje se 
z rozpustných molybdenanů působením 
kyseliny soLné nebo dusičné v podobě bí- 
lých nerozpustných krystalků. Z jejích 
solí důležitou jest molybdenan amonný 
(NH 4 )o M 07O24 . 4 HaO, sloužící ve formě 
molybdenové soluce k dokazování a sta- 
novení kyseliny fosforečné. 

Molybdenit, leštěnec molybdenový, sir- 
ník molybdeničitý, MoS a ; vyskytuje se ja- 
ko důležitá ruda molybdenová v malém 
množství v Čechách u Slavkova, na zlato- 
nosných žilách u N. Knína, u Kašper. 
Hor, v cizině hlavně v Kanadě a v Austrá- 
lii. Přichází v tuze podobných lupéncích 
barvy olověné s odstínem do fialova, lesku 
kovového, na omak mastný. Tvrdost jest 
malá (1), hutnota 4.7 — 4.8. Od tuhy se po- 
zná srovnáním vrypu. Obsahuje 59.9% 
molybdenu a 40.1% síry. Dříve byl pova- 
žován za tuhu. 

Molybdenový okr, kysličník molybdeno- 
vý, MoOa, nachází se jako povlak a nálet, 
zemitý, žlutý, mdlý, na leštěnci molybde- 
novém ve Švédsku, Norsku, Tyrolsku atd. 

Molyn (-ein) Pieter de (asi 1595 — 1661), 
nizozem. malíř, žák Franse Halse. 

MbLzer Eustach, Ing. (* 1. IX. 1878 v Kut- 
né Hoře), č. technik, min. rada, předa. el. 
podn. hl. itl Prahy a stát. regul. komise. 
Od 1919 zasedá na pražské radnici za 
stranu nár. soc. Vypracoval s Ing. Kobzou 
projekt střekovského zdýmadla. Práce: 
Pohyblivé jezy při závodech na využitko- 
vání vodní síly (1910), Úprava stř. Vltavy 
(1921), Generální projekt na stavbu vel- 
kého zdýmadla a elektrárny u Střekova 
na Labi atd. 

Mombasa (Mombas), ostrov a město na 
jihu brit. afr. kolonie Kenya, (1926) 40.565 
ob. (870 Evropanů); přístav, východisko 
Ugandské dráhy. Od 1890 patří Anglii. 

Mombert Alfred, Dr. (* 6. II. 1872 v Karle- 
ruhe v Badensku), německý básník. Jeho 
dílo je živelní poesie, opěvající božské 
v člověku v řadě knih, v nichž básník pro- 
žívá kosmický mythus. Mombert je před- 
stavitelem titanismu ve světové poesii. 
Jeho dílo obsahuje knihy básní: Den a Noc 
(1894), Žhoucí (1896), Stvoření (1897), Mys- 
litel (1901), Květ Chaosu (1905), Nebeský 
hodovník (1909), Hudba světa, Bohatýr ze- 
mě (1918), Trůn času (1925), Atair (1925). 
Symptonická dramata: Aeon, hledaný 


světem (1907), Aeon mezi ženami (1910), 
áeon před Syrakusami (1911), Původ Aiglé 
(1929). Do češtiny přeložil výbor, z jeho 
díla Emanuel z Lešehradu (A. Mombert 
1908, Mod. německá lyrika 1912). Studie: 
K. H. Strobl: A. M. 1906, Kurt Benndorf: 
A. M. 1910, Em. Lešehrad: Ideje a Profily 
1903 a A. M. (Rozpravy Aventina 1929.) Li- 
teratura o Mombertovi: Lešehrad: Hovory 
s nebeským hodovníkem (1931). Básníci 
zítřku (Whitman-Mombert; nový výbor 
z jejich děl) 1931. 

Momčil Vojvoda (f 1345), bulh. legend, 
hrdina. Vedl odboj proti byzantské nad- 
vládě a stal se samost. vládcem rodopeké 
oblasti. Padl v boji proti Joanu Kantaku- 
zénu, zrazen svými poddanými. 

Momčilov Ivan N. (1819—69), bulh. budit, 
a spis. Vydal: Gramatika za starobolgar- 
skija ezik, 1865. Bolgar. gramatika za no- 
vobolgarskija ezik, 1868. 

Momenfis (nyní Menuf), st. m. v dol. 
Egyptě, na průplavu z kanobského ramene 
Nilu do Mareotiekého jez. 

Moment (lat.), okamžik; ve fys. pohy- 
bující, pohyb způsobující, zvi. v mecha- 
nice; statický m. (točivý m.) síly, její 
součin se svislou vzdáleností jejího smě- 
ru od nějakého bodu n. rovné čáry n. od 
roviny (O* páka); zabírací m. elektr. 
strojů ie statický moment při rozjezdu. 
V přenes, smyslu jmenujeme m., co při 
zkušebném pozorování předmětu posky- 
tuje nám základ rozhodnutí po té n. oné 
stránce. 

Momentní fotografie, fotogr. snímek, 
exponovaný od */» vteřiny. 

Mommsen Theodor (1817 — 1903), děje- 
zpytec, 1848 prof. práv v Lipsku, 1850 pro 
demokr. názory propuštěn; 1852 profeso- 
rem římského práva v Curychu, 1854 
prof. stár. dějin v Berlíně. Jeho Rómische 
Geschichte vzbudila veliký rozruch. Vě- 
noval se hl. badáni ve staré historii řím. 
a vydal více spisů z téhož oboru, na př.: 
Die rómische Chronologie bis auf Cásar 
(1858), Rómische Forschungen (2. sv., 
1865 a 1879) a mn. j. Jako svobodomyslný 
člen .parlamentu 1873—82 byl protivní- 
kem Bismarkovým. R. 1897 vydal mani- 
fest rak. Němcům, ve kterém hrubě na- 
padl Slovany (Apoštolé barbarství). Od- 
pověděli mu zaslouženě z české strany 
Pekař a Sova, z polské O. Balzer a z fran- 
couzské E. Denis. 1902 obdržel Nobelovu 
cenu. 

Momoti (Momotidae), čeleď ptáků pod- 
řádu mandelíků, dělí se na podčel. pila- 
ny a dvojzubce; žijí v lesích Střední a 


Momotl 


152 


Moncada de 


Již. Amer. Momot či 
pilan brasilský (Mo- 
motus momota L.), 

50 cm dl. 

Monaco, suverénní 
knížetstvf pod franc. 
ochranou (od 17. IX. 

1918), na Středozem- 
ním moři, s městy: 

Monaco, La Conda- 
mine a Monte Carlo, 
spojenými od r. 1917 
v jednu obec; M. mě- 
ří 1.5 km 2 a má 23.418 
(1921) fr, ob. Chrá- 
něno horstvem před 
sev. větry má M. 
velmi mírné podne- 
bí. Daří se citronům, 
pomerančům a oli- 
vovníkům. Hl. zdroj 
příjmů tvoří cizin, 
ruch, podporovaný 
^přitažlivou mocí her- 
ny, kasina. Kníže 
vládne společ. s mi- 
nisterstvem a stát. 
radou, v zákono- 
dárství s národ, ra- 
dou (15 členů, vole- 
ných na čtyři roky). 

V přítomné době 
vládne kn. Ludvík 
II. (• 1870). 

Monada (řec.), pů- 
vodně jednotka, ve 
kterémž smyslu jí už 
používali staří matematikové, hlavně 
Euklides. Platón rozuměl monadami, 
pro něž používal též výrazu hena- 
dy, svoje ideje, jež mu byly jednotkami 
a mnohé nebo nekonečné, t. j. neurčitel- 
nou rozmanitost jednotí, věcí, mezi sebou 
obsahovati měly (o* Leibniz); jinak: jed- 
noduchá, prostá věc, domnělá, základ, 
podstat organická, jednoduchost, neslo- 
ženo. 

Monaghan (irský Muineachán), vnitro- 
zem. hrabství v Irském svob. státě, prov. 
Ulster, 1291 km 2 s <1926) 65.143 ob. 

Monako, O* Monaco. 

Monakov Konstantin (* 1853), rus. fy- 
siolog, prof. univ. v Curychu. 

Monaldeschl Gian (Giovanni) Rinaldo, 
markýz (* 1657), ital. milec Kristiny Švéd- 
ské. Zprvu vůdce franc. strany v Římě, 
doprovázel od 1656 Kristinu jako vrch. 
štolba do Francie a byl ve Fontaine- 
bleau na její rozkaz pro velezradu za- 
vražděn, protože prý prozradil Španělsku 
plán, ujednaný mezi královnou a Maza- 
rinem, na dobytí král. neapolského. 


Monarda L. (zavrnutka), rod rostlin 
z čel. pyskatých (Labiatae), s velkými, 
nachovými květy; asi 20 druhů v S. Am. 
M. didyma L., od Kanady do Geor- 
gie, 30 — 90 cm vys., s nachově červenými 
květy. Listů užívá se jako čaje a pod., 
jiných druhů i v lék., na př. M. punctata 
L. (z. tečkovaná). 

Monarchie (řec., monokracie, samo- 
vláda, jedno-), státní forma, podle níž 
státní moc přenesena je pouze na jednu 
osobu (monarchu, suveréna, zeměpána); 
opakem je republika. Při dědičné m. je 
postavení panovníkovo v rodině podle 
určitého pořadu posloupnosti na trůn 
dědičné, většinou v agnatické (příbuzné, 
pokrevní po otci n. po meči) posloupno- 
sti a prvorozenství. V absolutní m. 
(autokracii), na př. v cis. Rusku před 
zavedením Dumy (1906), nebyl panov- 
ník vázán právn. hranicemi; v konsti- 
tuční m. jest upraveno vykonávání stát. 
moci ústavou, přece však i zde přísluší 
zásadně rozhodování jen monarchovi 
(monarchický princip). Parlamentární 
m., a* parlamentární. — Monarchismus, 
jednostran. pojetí monarchické zásady. 

Monastir, a* Bitolj. — M. (Mistir, antic- 
ká Ruspina), tunis. příst, na poloostr. 
v zál. Hammametově, (1921) 8000 ob. (mno- 
ho Italů a Maltánů); vyváží se mýdlo a 
má obchod s olejem. 

Monastýr (řec. monastérion), klášter ve 
vých. církvi. 

Monastyrišče, obec na Ukrajině, okr. 
Umaň, (1923) 9666 ob. 

Monaxoní (jednoosí) živočichové, zví- 
řata, jichž tělo stavěno je radiálně-sou- 
měrně s hl. osou. Patří k nim většina Coe- 
lenterat a ostrokožců. 

Monazit, nerost krystalující v soustavě 
jednoklonné; nachází se ve větším množ- 
ství v Brazílii, na Uralu a v Austrálii, 
u nás v pegmatitu u Sušice, Písku a 
v Krkonoších. Nejčastěji se vyskytuje 
v podobě písku, řidčeji v podobě zrn nebo 
krystalků. Podle chemického složení jest 
to směs fosforečnanů vzácných zemin a 
to hlavně 40 — 60% ceru, 3 — 4% yttria a lan- 
thanu a jako nejcennější součásti 3—9% 
thoria. Má tvrdost 5 — 5‘5, hutnotu 4*9, lesk 
mastný, lom lasturnatý a barvu žluto- až 
červenohnědou. Slouží hlavně na výrobu 
sloučenin ceru, thoria, na výrobu plyno- 
vých punčošek a také na výrobu někte- 
rých vzácných zemin jako yttria, neody- 
mu, pnaseodymu, lanthanu atd. 

Mon bijou (franc.), můj klenot; odtud 
Monbijou, název četných letohrádků, 
na př. u Berlína. 

Moncada Francisco de, hrabě z Osony, 
(1586 — 1653), špan. vojevůdce a dějepisec, 



Momot li s 
momot* L. 



Znak Monaca. 


Moncada de 


153 


Mongolsko 


vyslanec ve Vídni, mistodržitel špan. 
v Nizozemsku. 

Moncada Hugo de (1476 — 1528), špan. 
vojevůdce, vyznamenal íse ve válce 
s Francií a stal se místokrálem sicil- 
ským. Osvo 1 bodil r. 1526 papeže Klemen- 
ta VII. ze zajetí. 

Moncalierl, it město středověkého rá- 
zu, prov. Turin, 10.743 obyv. Továrna na 
nábytek a sirky, mlýny. Blíže letiště Mi- 
rafiori. 

Moncáo, opevněné pohraniční město 
v Portugalsku v provincii Minho, asi 
2.200 ob. 

Moncey Ben Adrien Jeannot de M., 
vévoda (1754—1842), fr. maršál; donutil 
r. 1495 Španělsko k míru; vystupoval 
proti imperialismu Napoléonově. 

Monck George, vévoda z Albemarle 
(1608—1670), angl. vojevůdce a námořní 
hrdina, od r. 1625 v armádě; při vypuk- 
nutí občanské války bojoval na straně 
royalistů, r. 1650 pod Cromwellem; po 
smrti Cromwellově zasazoval se o to, 
aby Stuartové nastoupili znovu trůn, 
1666 bojoval proti Holanďanům, 1667 stal 
se prvním lordem pokladu. 

MoiLczáková Helena (* 1886), čes. ope- 
retní subreta a herečka, od 1908 u Měst. 
divadla na Vinohradech, 1910 v Brně, 
1910 — 12 v Plzni, pak opětně u Nár. div. 
v Brně, u divadel východoč., od 1924 — 28 
ve Vinohradské zpěvohře, od 1930 v Malé 
operetě. 

Mond Ludwig (1839 — 1909), něm. che- 
mik, vynálezce metody výroby síry ze 
zbytků při výrobě sody. Továima na vý- 
robu čpavku, jím r. 1873 ve Winning- 
tonu v Anglii založená, jest největší své- 
ho druhu na světě. Vynalezl též nový 
způsob výroby vodíku a niklu. 

Mondego, řeka v Portugalsku, 225 km 
dlouhá. 

Mondement, osada se zámkem, s.-v. od 
Sézanne, dep. Marné, ve Fr. Byl před- 
mětem útoků obou stran v bitvě na Mar- 
ně (fr. arm. Fochova a něm. arm. Btilo- 
wova); koncem bitvy v rukou Němců, 
kteří však po ústupu 9. IX. večer jej 
opustili. 

Mondéna (fr. mondaine), velká dáma, 
lepší název žen z polosvěta. 

Mondrian Piet, holandský malíř, za- 
kladatel Q* neoplasticismu. Jeho čistě 
abstraktní obrazy jsou založeny na rov- 
nováze bezbarvých (větších) a barevných 
(menších) ploch, ohraničených vodorov- 
nými a svislými čarami. 

Mondsee (č. Měsíční jezero), v horno- 
rakóuské Solné komoře, 481 m n. m., 142 
km 2 veliké, 68 m hluboké. Na jeho bře- 
hu obec Mondsee, 1555 ob., lázeň, místo. 


Monesis grandiflora (Tirola uniflora), 
hruštička jednokvětá, jednokvítek, vy- 
trvalá bylinka srostlokorunná z čeledi 
hruštičkovitých (Pirolaceae). Má vždy 
zelené, pouze přízemní listy vejčité až 
okrouhlé, pilovité a na nízkém, jen ně- 
kolik cm vysokém stvolu, nící, velký, 
vonný květ o bílé, úhledné koruně pěti- 
plátečné. Ve stinných lesích dosti hojná. 
Jest zajímavá tím, že ze semene velmi 
malého (0‘000004 g) vytváří vlákno sa- 
profyticky v humusu vegetující, ze kte- 
rého teprve, jako druhá generace, vzni- 
kají nové lodyžky. 

Monet Claude (1840—1926), fr. malíř, 
žák Manetův. Jest jedním z nejvýznač- 
nějších představitelů impresionismu. 

Moneta, příjmení bohyně Juno; ve sta- 
rém Římě mincovny zřízené při chrámě 
Junony na Kapitolu; též název pro pe- 
níze, měnu. 

Moneta Erneste Teodoro (1833 — 1918), 
it. pacifista, zakl. Ital. mír. společnosti, 
šéfred. čas. Secolo. Vyznamenán r. 1907 
Nobelovou cenou mír. 

Money (angl.), peníze. 

Monfalcone (slov. Tržič), m. v bývalém 
hrabství gorickém, od 1920 italské, prov. 
Terst, 11.838 ob. Přádelny bavlny, chem. 
továrny, vinice, ovocnářství. Za světové 
války obsazeno 1915 Italy, ale 1917 do- 
byto Rakušany. 

Mongolové, 1. vlastní mongolská rasa, 
zabírá národy východní, střední a sever- 
ní Asie a některé severoevropské; cha- 
rakteristickým znakem tělesným jest 
dlouhý, tvrdý vlas, málo vousů, žlutá 
pokožka, vystupující lícní kosti. 2. Mon- 
golové v užším slova smyslu dělí se na 
Mongoly severní (Burjati), západní (Kal- 
tnykové) a východní (vlastní Mongolo- 
vé). K posledním (asi 2 mil. hlav) náleží 
Chalchové, Čachaři a Uroti; jsou dobro- 
myslní, pěstují hlavně dobytek a místy 
provozují zemědělství. Obývají v kože- 
ných stanech. Oděv jest u obou pohlaví 
stejný. Žijí v jednoženství. Dělí se na ně- 
kolik stavů (knížata, šlechta, kněží, lid 
a páriové). Náboženství jsou lamaistie- 
kého. — Reč vlastních M. náleží k ja- 
zykům uralaltajským. Písmo mají sa- 
mostatné a píší odleva napravo. — 
Literatura, jedině náboženská, pozůstá- 
vá z překladů z tibetštiny a čínštiny. — 
M. byli kdysi bojovný národ, v XIII. a 
XIV. stol. zaplavovali svými nájezdy 
Čínu i Evropu. 

Mongolsko, severovýchodní část vnitř- 
ní Asie, 2,307.000 km 2 , 3 mil. ob., pro- 
stoupená několika horstvy. Fysikálně se 
dělí na 3 části: 1. severozápadní M. od 
Džungarska až k pohoří Kentei, horná- 


Mongolsko 


154 


Monoecio 


tina, tvořící rozvodí mezi sibiřskými ře- 
kami a četnými stepními řekami, které 
se vlévají v čet. solná jezera (Ulungue, 
Karanssu, Kirgis Nor); 2. jižní M. nebo- 
li Gobi; 3. Pešan (a*). — Podnebí jest 
výlučně kontinentální, velmi studené 
zimy, horká léta. — Hory jsou porostlé 
jehličnatým lesem sibiřského typu, 
v rovinách jest jednotvárná štěpní kvě- 
tena. Zvířena chudá, podobná evropské, 
částečně indické. — Obyvatelstvo pozů- 
stává z původních východomongolských 
kmenů a kolonistů čínských. Vládnou- 
cím nábožen. jest lamaismus. Veškeré 
kmeny kočují se stády dobytka. Dopra- 
vu zprostředkují hlavně velbloudí ka- 
ravany, v posledních letech automobi- 
ly. Politicky se dělí M. na M. vnitřní a 
vnější. Vnitřní M., 1,022.000 km 3 , asi 

2.370.000 ob. náleží k Číně. Vnější M. 

1.285.000 km 3 , asi 800.000 ob., jest od r. 
1921 lid. rep. Hl. m. Ulan-Batur (Urga). 
Republika stojí pod ruským vlivem. Ob- 
chod jest převážně v činských rukou. 

Mongolsko-Burjatsko (úředně Burjat- 
sko-Mongolská socialistická sovětská re- 
publika), rus. autonomní spolkový stát 
u jez. Bajkalského, 378.200 km 3 , 487.363 
ob. (1926). 

Monler Joseph (1823 — 1906), fr. inženýr, 
vynálezce po něm nazv. staveb, cemen- 
tových. 

Moník Josef, JUDr. (* 1862), adv. v Kr. 
Městci, č. spisovatel odb. i beletr. 

Monika, křest, svátá (331 — 387), matka 
Augustinova. 

Monin Teodor (1858 — 1893), čes. mate- 
matik. Byl v r. 1882 povolán vládou 
Vých. Rumelie na reál. gymn. ve Sliv- 
nu v již. Bulharsku, kde působil do r. 
1886. V 1. 1886 — 89 byl asistentem na čes. 
technice v Praze, odkud byl povolán 
poč. r. 1889 na Vys. školu v Sofii za 
prof. matematiky. Pro churavost byl 
nucen po dvou letech vzdáti se profes. 

Monis Antoine Em. Ernest (1846 — 1929), 
franc. politik, vinař v Bordeaux; byl 
několikrát ministrem. 

Monlsmns (řec.), každá metafysická 
hypotésa, podle které se svět skládá 
pouze z jedné substance neb principu 
nebo bytosti; protiklad: dualismus a 

pluralismus. V novější době nazývá se 
M. světový názor, vycházející z vývojo- 
vé teorie, kt. popírá veškeré bytí mimo 
fysický svět a pokládá tento za souvislý 
jednotný celek (v němž je zahrnut i člo- 
věk), který je podřízen jen přírodním 
zákonům. 

Moniteur universal nebo Gazette nati- 
onale, pařížský časopis, založený r. 1789, 
r. 1800 vládní časopis až do r. 1868. 


Monitor, pobřežní n. říční obrněná lod! 
s malým ponorem, nízkým bokem a 
děly ve věžích. První locf toho jména 
postavena Ericssonem (Q*) 1862 podle 
myšlenky Angl. Th. R. Timbyho (1819 
— 1909), který 1843 patentoval otáčivou 
dělovou věž; měl 10C0 t, rychlost 6 uzlů, 
vnoř 3.20 m, nořil se z vody jen 60 cm, 
měl úplný pás 13 cm brnění a věž obr- 
něnou 20 cm se 2 děly 28cm, hladkými 
to předovkami. Nicméně dne 9. III. 1862 
v zápase s Merrimacem (o*) se osvědčil 
jako neporanitelný a od těch dob tento 
typ reprodukován dále; naposled za 
svět. vál. v Anglii vystavěna řada m. 
s nosností 1000 — 7000 t, s výzbrojí 12 cm 
až 38 cm, rychlosti až 12 uzlů. Užito jich 
s prospěchem k bombardování pobřeží 
belg. a Dardanel; měly též zvi. ochranu 
proti torpédům a minám (bulges, výdu- 
ti na spodní části trupu, naplněné celu- 
losou). Již před vál. mělo Rak.-Uh. na 
Dunaji flotilu m., jejíž zbytky po vál. 
rozděleny mezi Jugoslávii a Rumunsko. 

Monluszko Jan Czeslaw (1857—1908), 
polský malíř ve Varšavě. 

Monlnszko Stanislaw (* 17. V. 1817, 
f 4. VI. 1872), pol. hud. skladatel, ředit, 
konservatoře, tvůrce národní opery pol. 

Monk George, anglický vojevůdce, o* 
Monck G. 

Monnler Henri Bonaventure (1799 — 
1877), franc. spisovatel a malíř, zname- 
nitý karikaturista a ilustrátor Béran- 
gerových písní a Lafontainea. 

Mono..., řecká předpona: jedno...; 
v chemických vazbách značí, že atom n. 
atomová skupina, dávající ráz slouče- 
nině, se vyskytuje jen jedenkráte, na př. 
mononatriumfosfát NaH 2 P04, kaliummo- 
nochromát K 2 CrO«. 

Monoceros (jednorožec), souhv. v mléč. 
dráze. 

Monocykl, jednokolový velocipéd, po- 
užívaný jen v cirku. 

Monocotyledones, a* jednoděložné rost- 
liny. 

Monodle (z řec.), jednotí, zpěv staro- 
věku, pův. bez doprovodu až do IX. stol., 
pak s doprov. nástroje, který hrál souč. 
melodii sebou (kytharodie, aulodie) jak 
dosud je ve zpěvu lidovém. Všechny 
zpěvy gregoriánské, hymny, církevní a 
duchovní písně jsou první m. Sólový 
zpěv s doprovodem násftroje, vzniklý asi 
ve XIII. stol. působením potul. Q* trou- 
badourů, rozšířil se po celé Itálii, Fran- 
cii, španělích a zatlačen v XVI. stol. 
stylem a capella. 

Monoecio (z řec.}, v zoologii výskyt 
zvířat samčího i samičího pohlaví na 
témže trsu (na př. u siphonophór). 


Monofyletický 


155 


Monupol 


Monofyletický (řec.), jednokmenný. 
Označuje se tak názor, že vyšší orga- 
nismy se vyvinuly z jediného nižšího, 
na rozdíl polyfyletického vývoje, který 
předpokládá vývoj vyšších organismů 
z více než jediného. 

Monofysité (řec.), na rozdíl od diofy- 
sitů (difysité, zvaní tak, poněvadž učili 
dvojí přirozenost v Kristu), křest, sekta; 
uznávali jen jednu, a to božskou přiro- 
zenost Krista. Jejich učení nalezlo roz- 
šíření v Sýrii, Palestýně a Egyptě. Roz- 
lišovaly se dva směry, mírnější a radi- 
kální. Vůdcem extremní strany, jejíž 
stoupenci se nazývali afthartodoketi 
(ctit. neporušitelnosti), poněvadž tvrdili 
neporušitelnost těla Kristova již na 
zemi, byl biskup Julián z Halikarnassu; 
vůdcem mírnějších, zvaných fthartola- 
trové (ctitelé porušitelnosti), byl biskup 
Severus z Antiochie. Monofysitické uče- 
ní má církev arménská, Jakobité a Kop- 
tové. 

Monogamie (řec. jednoženství), man- 
želství mezi jedním mužem a jednou 
ženou. 

Monogram (řec.), vlastně jednotlivé 
písmeno nebo písemný znak; pak zna- 
mení, spojující více jednotlivých pís- 
men jednoho slova, myšlenky nebo věty 
v celek. 

Monogramy umělecké, značky, sestá- 
vající z počátečních písmen jmen nebo 
z figurálních skupin, jimiž opatřovali 
mnozí umělci, zejména malíři a grafi- 
kové, svá díla. Všechny u. m. nejsou 
ještě rozřešeny; podle nich bývají pak 
tito neznámí umělci označováni (mono- 
gramisté). 

Monochlorethan, O* Ethylchlorid. 

Monochord (řec.), prastarý, Pytagorej- 
cl užívaný přístroj k demonstraci pomě- 
rů délek struny určitých intervalů. Sklá- 
dal se z resonanční skříně, na níž byla 
přes posuvnou kobylku napiata struna. 

Monochrom (řec.), jednobarevný obraz, 
malovaný jedinou barvou v různých od- 
stínech. Monochromie, jednobarevnost. 

Monokl (franc. monocle), druh brýlí 
o jednom skle, pouze pro jedno oko; po 
prvé se vyskytuje r. 1740. 

Monolit (řec.), umělecké dílo, vytesané 
z jednoho kusu kamene. Zvláště sloupy 
chrámové ve starověku takto zhotovo- 
vány. — Na nádvoří praž. hradu po- 
staven r. 1927 m. z jednoho kusu mráko- 
tinské žuly ve výšce 18 m. 

Monolog (řec., samomluva), v dra- 
matu opak dialogu, scéna, kdy jedna 
osoba mluví sama k sobě. 

Monom (lépe mononom, řec.), v mate- 
matice každý výraz, sestávající jen z jed- 


noho členu, na př. 4a, oproti binomu, 
trinomu, polynomu. 

Monomach, rodné jm. ruského knížete 
Vladimíra Vsevolodoviče a byz. císaře 
Konstantina IX. 

Monomachie (řec.), souboj. 

Monometallsmns, mincovní soustava, 
při níž se zákonné platidlo (peníz) razí 
jen z jednoho kovu (ze zlata nebo ze 
stříbra), na rozdíl od bimetalismu, kde 
se ražba provádí ze dvou kovů, jež jsou 
k sobě v určitém poměru, podle jejich 
ceny. měna. 

Monoplan (řec., lat.), jednoplošník, le- 
toun s jednou řadou křídel. 

Monopodie (řec.), metrum o jedné 
stopě. 

Monopol, výhradně provozování urči- 
té hospodářské činnosti v ohraničeném 
území. S'počívá-li tato výhradná Činnost 
na oprávnění, propůjčeném autoritativ- 
ně, je tu monopol právní. Jestliže vylou- 
čení soutěže při určité hospodářské čin- 
nosti podnikatelově nastalo a je udržo- 
váno buď poměry přirozenými neb umě- 
le vytvořenými, mluví se o monopolu 
přirozeném (na př. výroba radia v Já- 
chymově. výroba a prodej patentovaných 
předmětů). Osoba, která se výhradnou 
hospodářskou činností zabývá, sluje mo- 
nopolista, zisk jí z této činnosti plynoucí 
je ziskem monopolním a dotčené ohra- 
ničené území zove se oblastí monopolo- 
vou. Monopol může vykonávati stát neb 
jiná osoba (sdružení osob). Podle toho 
rozeznáváme monopoly státní a nestát- 
ní (soukromé). V dnešní době jsou státní 
monopoly pravidlem, nestátní monopoly 
pouze výjimkou. Důležitým soukromým 
monopolem je výhradně oprávnění ce- 
dulových bank vydávati papírové peníze, 
ovšem za ingerence státu. — Hledíce 
k účelu, jaký je monopolem sledován, 
rozeznáváme: a) monopoly správní, b) 
monopoly národohospodářské, c) mono^ 
póly daňové, d) monopoly policejní. Je-li 
účelem výhradní činnosti státní přede- 
vším obecné blaho (veřejný zájem) a te- 
prve v druhé radě snad docílení zisku, 
mluví se o monopolu správním. Správ- 
ními monopoly jsou na př.: provoz že- 
leznic, pošt, telegrafů, telefonů, autobu- 
sů, mincoven, poštovní spořitelny a j. 
Sleduje-li stát monopolem toliko zájmy 
hospodářské politiky, na př. úpravu cen 
určitého zboží neb řádné zásobování do- 
mácího obyvatelstva určitým zbožím za 
přiměřenou cenu, je tu monopol národo- 
hospodářský. Takovým je státní obilní 
monopol portugalský, kukuřicový mono- 
pol v Německu a takovým byl zrušený 
státní obilní monopol švýcarský. Jde-li 
státu při monopolu pouze o zisk co mož- 


Monopol 


156 


Monse J. V. 


ná největší, který obracen je k úhradě 
státních potřeb, je tu monopol daňový 
(finanční), zvaný tak proto, že v mono- 
polním zisku je vedle obyčejného zisku 
podnikatelského zahrnuta nepřímá (spo- 
třební) daň. — Předmětem daňového mo- 
nopolu mohou býti různé věci; nejlépe se 
k tomu hodí předměty široké spotřeby, 
které jsou zbytny a které připouštějí 
zdanění podle jakosti. V Československu 
jsou předměty daňového monopolu: ta- 
bák, sůl, umělá sladidla a výbušné- lát- 
ky, pak hra loterní (třídní loterie). Pro- 
středkem daňového monopolu může býti 
výroba nebo prodej určitého zboží nebo 
obojí. Zdali a jak dalece stát při výko- 
nu monopolu připouští účast osob jiných, 
mluví se o monopolu úplném neb částeč- 
ném. Při úplném monopolu nesmí nikdo 
jiný bez povolení úřadů předměty mono- 
polu vyráběti, kupovati a zcizovati. Při 
částečném monopolu vyhražuje si stát 
výrobu a prodej je volný, nebo naopak 
vyhrazen je prodej a volná je výroba; 
tak na př. při solném monopolu česko- 
slovenském stát výhradně dobývá a 
zpracuje kuchyňskou sůl, načež ji dává 
za stanovenou velkoobchodní cenu do 
volného prodeje; při tabákovém monopo- 
lu zase výhradní zpracování a prodej 
tabáku má stát, pěstění tabákových rost- 
lin ponecháno je, ovšem pod úředním 
dozorem, zemědělcům. Daňový monopol 
může stát přenechati také soukromému 
podnikateli, který mu za to odvádí ujed- 
nanou část zisku (u nás monopol sladi- 
del), nebo jej může propachtovati (pol- 
ský monopol sirkový), ve kterýchžto pří- 
padech stát si vždy vyhražuje určitou 
ingerenci. Policejní monopol má přede- 
vším účel chránit lidi a majetek proti 
zlomyslnému neb neopatrnému používá- 
ní určitých nebezpečných látek a výrob- 
ků; tak ie na oř. monopolisován střelný 
prach ve Francii, v Rakousku, Maďar- 
sku a v Jugoslávii; opium v Indii. Čsl. 
monopol výbušných látek a ruský mo- 
nopol lihový mají částečně též povahu 
monopolů policejních. Právo monopoli- 
sty proti soutěži je chráněno trestními 
předpisy zákona. Soukromý dovoz, prů- 
voz i vývoz předmětů monopolních je zá- 
sadně zakázán a smí se díti jenom na 
úředpí povolení, které se váže na určité 
zákonné předpoklady a podmínky. Při 
dovozu předmětů daňového monopolu 
vybírá se zároveň se clem licenční po- 
platek, který nahrazuje monopol, dávku. 

Manosy, a* cukry. 

Monotheismus (řecko-lat.), protiklad: 
polytheismus (Q*); uctívání jediného 
boha. 


Monotheletismus (řec.), na rozdíl od 
dyotheletismu (učení o dvojí vůli), učení 
sekty v pravoslavné církvi, která se 
drží jedné vůle v Kristu, přes to, že 
uznává dvojí přirozenost. Učení mono- 
theletů bylo zavrženo papežem Agathem 
(680—681). 

Monotonni (řec.), jednotvárný; mono- 
tonie, jednotvárnost. 

Monotiopa L. (hnilák), zelina, nále- 
žející k pirolaceím; tři druhy, z nichž 
M. hypopitys se vyskytuje v Evropě a 
Asii jako humusová rostlina v hlubo- 
kých lesích. 

Monotypie, druh grafického umění, při 
němž se obraz namaluje na postříbřenou 
měděnou desku olejovými barvami a 
otiskne na papír; otisk jest pak podobný 
barevnému leptu. 

Monrad Ditlev Gothard (1811—1887), 
dánský státník a teolog, ministr vyučo- 
vání, pak předseda vlády. Vedl dánskou 
politiku za války s Německem (1864). 

Monrad Marcus Jacob (1816—1897), nor- 
ský filosof, Hegelián. 

Monro Sir Charles Carmichael (1860— 
1929), brit. gen.; sloužil v Již. Afr. za vál. 
1899—1902, pak vel. střel, školy v Hythe. 
Za svět. války zprvu vel. 2. div., koncem 
1914 I. sboru, od čce 1915 III. arm. Jme- 
nován byv nástupcem Hamiltonovým na 
Gallipoli, prohlásil se pro vyklizení polo- 
ostrova, které šťastně a beze ztrát pro- 
vedl. zač. 1916. Na podzim vrchním velit. 
v Indii; získal si zásluhy o její zesílení 
a včasné odeslání posil na afr. a asij. 
bojiště. Od 1923 do 1927 velit. Gibraltaru, 
pak do výslužby. 

Monroe James (1758 — 1831), amer. stát- 
ník a právník, pátý president USA. 
(1816—20). Znám jest vyslovením t. zv. 
Monroeovy doktríny (Q*). Za jeho vlády 
získána Florida. 

Monroeova doktrína, Monroem (Q*) 
r. 1823 prohlášená zásada, podle níž není 
dovoleno evropským mocnostem se vmě- 
šovati do vnitřních záležitostí americ- 
kých (Amerika Američanům), jakož 
i úplný nezájem USA. na evropských 
poměrech. 

Mons, m. v Belgii (vlámsky Bergen), 
27.900 ob., 50 km jihozáp. od Bruselu. Za 
svět. války první bitva angl. arm. (23. 
VIII. 1914), která držela obsazenou posici 
na kanále od Condé k M. a dál na jiho- 
vých. téměř až k Sambře. Po hrdinném 
boji s 1. a 2. něm. arm. byli Angl. nu- 
ceni před přesilou ustoupiti v úplném 
pořádku k Le Cateau. 

Monse Josef Vratislav (1733—1793), 
mor. právník, prof. st. práva na univ. 
olomoucké a brněnské, odpůrce církve 


Mon&a J. V. 


157 


Montalembert M. 


kat. a její hierarchie. Spolupracoval na 
vyd. st. práva mor.: Jura primaeva 

Moraviae (1781) a vydal četné spisy 
právn., jednající o starých právech mor. 
měst. 1780—1793 vyd. Mahr. Magazín. 

Monseigneur (fr.), ve středověku oslo- 
vení šlechticů; za Ludvíka XIV. titul 
dauphina, nyní biskupů. 

Monserrat (Montserrat), část katalon- 
ského pobřeží ve Špaň., 1236 m vysoká, 
skalnatá a divoká. Jest zde benediktin- 
ské opatství, založené r. 880, s velkou 
knihovnou (180.000 svazků), museem a 
meteorolog, observatoří. Poutní místo. 

Monsieur (fr., mosijé, mn. č. messieurs), 
můj pán, zkratka M., obvyklé oslovení 
ve Francii. 

Monsignore (ital.), můj pán, Vaše mi- 
lost; od středověku titul katolických du- 
chovních, udělovaný papežem (zkratka 
Msgre). 

Monsigny (monsiřii) Pierre Alexandre 
(1729 — 1817), franc. op. skladatel, od 1815 
člen Akademie; psal komické opery, 
z nichž nejúspěšnější Félix (1777). 

Monsko-annamltské řeči, jazyk, skupi- 
na, zahrnující v sobě řeči Zadní Indie: 
annamitskou, khmerskou (kambodžan- 
skou) a monskou; spojovací článek mezi 
indočinskými a austrickými jazyky. 

Monsonia L* tropicko-africký rod Ge- 
raniaceí; 30 druhů, z nichž M. o vata 
Cav. je v již. Africe užívána jako lék 
proti dysenterii, uštknutí a j. 

Monster (angl., z lat. monstrum, 
ohromný), ve složeninách značí: obrov- 
ský, na př. monsterkoncert atd. 

Monstera, z čeledi aronovitých (Ara- 
ceae), polokřovitá bylina, hojně kořenu- 
jící a po stromech popínavá. 27 druhů, 



Monstera ad&os. 


z nichž mnohé cizopasí na stromech. 
Široké čepele v mládí celé, nevelké, 


později zvláště ve výši stromových ko- 
run se nápadně zveličují, dělí se v ne- 
pravidelné laloky a vznikají v čepeli 
podlouhlé nebo okrouhlé otvory, kte- 
rými světlo může na spodní listy proni- 
kati. Proti každému listu vytvořuje hoj- 
né vzdušné kořeny, jednoduché, až ně- 
kolik metrů dlouhé, které při doteku 
s půdou do ní zarůstají a se rozvětvují. 
Velmi oblíbené skleníkové a pokojové 
rostliny. M. pertusa velmi mnohotvárná 
z pralesů brasilských, obecně Philo- 
dendron zvaná. M. deliciosa z hor me- 
xických, která i u nás vzácně ve sklení- 
ku rozkvétá ve světle žlutavý toulec 
s obojakými dvoučetnými kvítky. M. Lin- 
deni cizopasí v tropech amerických na 
stromové kůře. 

Monstrance (z lat.), zv. též ostenso- 
rium, v katol. církvi liturgická nádoba 
ze s}da nebo křišťálu, obklopená věn- 
cem paprsků z drahého kovu, užívaná 
k přechovávání hostií nebo vzácných re- 
liquií. 

Monstrum (lat.), příšera, potvora, ob- 
luda, netvor, zrůda, ve smyslu fysickém 
i mravním. 

Monsún (z arab. mausim), vzduchový 
proud, povstávající následkem tepelných 
rozdílů mezi mořem a zemí, vanoucí 
v létě a zimě,, střídavě opačným smě- 
rem. Nazývají se tak zvláště větry v In- 
dickém oceáně a sousedních zemích. 
Vlhké letní monsuny vanou od vých. po- 
břeží afrického směrem k pobřeží indic- 
kému. čínskému a filipínskému. Přiná- 
šejí s sebou deště. Zimní monsuny (od 
října do března) vanou směrem opač- 
ným a jsou suché. 

Mont (franc. mn. č. monts; monte, ital. 
mn. č. monti, též špan. a portug. mn. č. 
montes), hora; časté v zeměpis, názvech. 

Mont Karl Maria Pol de (* 1857), nizo- 
zemský básník, lyrik, uměl. kritik, stou- 
penec vlámského hnutí. 

Montagna Bartolommeo (* asi 1450, 
f 1523), ital. malíř, maloval hl. nábožen- 
ské výjevy. 

Montagna Benedetto (asi 1470 — 1545), 
syn předešlého, ital. malíř a mědirytec. 

Montaigne (monteu) Michel Eyquem 
de (1533 — 1592), franc. skeptik a mora- 
lista; napsal slavné Essais (1580), v nichž 
podává svoje názory o světě a lidstvu, 
často spojené s frivolní neomaleností. 

Montalembert Charles Forbes de 
Tryon, hrabě z (1810 — 1870),, franc. spiso- 
vatel a politik; pracoval o povznesení 
moci církve katolické. 

Montalembert Marc René, markýz 
(1714—1800), fr. gen. a stavitel pevností; 
zavrhl systém baštový a nahrazoval jej 
klešfovitým a polygonálním (Q* opevňo- 


Montalembert M. 


158 


Monte 


vání) s mohutnou křížovou palbou před- 
polí a dobrým flankováním příkopu 
z kavalírů a kaponiér. Ve Fr. jeho sou- 
stava nedošla uznání, zato v Prus. (Frid- 
rich II.) přejaty mnohé jeho zásady, 
na př. obytné kasematy a posunutá v te- 
rénu opevnění. Sp.: La fortification per- 
pendiculaire (1796). 

Montalván Juan Pérez de (1602 — 1638), 
španělský dramatik a novelista. 

Montalivet Jean Pierre Bachasson, 
hrabě (1766—1823), franc. státník, 1809 
ministr vnitra, činný za restaurace, od 
1819 pair. 

Montalivet Camille Bachasson, hrabě 
(1801 — 1885), syn předešlého, franc, stát- 
ník; byl několikráte ministrem, hájil 
1848 Ludvíka Filipa. 

Montana (úř. zkratka Mont.), hornatý 
Stát v z. části USA, 380.706 km 2 , 646.806 
ob. (1925). Západní část leží v Horách 
Skalistých, východní nižší část je pro- 
tékána několika řekami. Na úpatí hor 
pramení Missouri s četnými přítoky. 
Podnebí jest mírnější na záp. než na 
vých. Les pokrývá 18% plochy. Vynika- 
jící je chov dobytka. Největší bohatství 
státu záleží v minerálních ložiskách. M. 
jest druhým producent, mědi na světě. 
Průmyslová střediska jsou Butte, Ana- 
conda a Great Falls. Velké huti, zpra- 
cování dřeva, mlynářství. Hl. m. jest 
Helena, nejv. ale Butte City. 

Montafia (špan. pohoří), špan. název 
jihoamer. horských lesních území. 

Montanista, znalec v oboru hornictví. 

Montanisté, křesťanští sektáři z II. a 
III. stol. mají jméno po Frygijci Mon- 
tan o vi, který kolem r. 156 vystupoval 
jako Paraklés, o němž je psáno v evan- 
geliu sv. Jana, a jenž sliboval zdokona- 
lení křesťanství. Nový Jerusalem měl se 
zjeviti ve dvou frygických vesnicích Pe- 
puza a Thymion, celý život křesťanů 
měl býti věnován přípravě na blížící se 
konec nejpřísnější askesí, zavrhující 
světské vzdělání a umění. 

Montanban (monóban), hl. m. ve fr. 
dep. Tarn-el-Garonne, 26.829 ob. 

Montáž (z franc. montage), stavba, se- 
stavování strojů, strojov. zařízení, ko- 
vových konstrukcí mostů a p. ze součá- 
stí předem připravených. — Ve filmové 
technice překopírování různých střída- 
vých výjevů na týž film k současnému 
rychlému promítání pro dosažení výra- 
zu nálady duševního procesu hrdiny n. 
děje. O* fotomontáž. 

Montblanc, nejvyšší horská skupina 
Evropy (4807 m) v Savojských Alpách, 
na hranicích Itálie, Švýcarska a Fran- 
cie, 13 km široká, 45 km dlouhá, na plo- 
še 600 km 2 ; pozůstává z útvaru žulové- 


ho. Vlastní M. vysoký 4807 m leží přes- 
ně na hranicích, jižně od něho M. de 
Courmayeur (4748 m, nazvaný od r. 1927 
Benito Mussolini). 

Montcalm Louis Joseph, marquis de 
(1712—1759), franc. vojevůdce; zúčastnil 
se války o dědictví rakouské, od r. 1756 
vrchním velitelem v Kanadě. 

Mont Cenis, it. Monte Cenitio, 2098 m 
vysoký průsmyk záp. Alp, na hran. Fr. 
a Itálie, mezi údolím Area a Dora Ri- 
paria. Průsmyku od r. 1871 (po otevření 
tunelu), používá se velmi málo. Tento 
tunel, 13 km dlouhý, prochází pohořím 
22 km záp. od Mont C. pod Col de Fré- 
jus, od stanice Modany v Savoy až 
k Bardonechia v Piemontu. Nejvyšší 
bod (ve stř. tunelu) leží 1294 m n. m. a 
1650 pod vrcholem hor. 

Mont de Marsan, hl. m. franc. dep. 
Landes, 10.836 ob., na splavné řece Mi- 
douze. 

Montdldier, m. ve Fr. dep. Somme, 34 
km jih.-v. od Amiensu. Bylo za první 
jarní něm. ofensivy 1918 cílem útoků 
něm. 18. arm. (Hutier) a vzato 27. III. 
po porážce V. angl. arm. (Gough). Dal- 
šího cíle, Amiensu, Něm. však nedosáhli. 
Druhá bitva u M. byla 8. — 15. VIII., kdy 
za Fochovy veliké ofensivy IV. angl. 
arm. (Rawlinson) a I. fr. arm. (Debeney) 
velkou porážkou 2. a 18. něm. armády 
zastavily možnost dalšího postupu Něm. 
a přesvědčily Ludendorffa o nutnosti 
jednati o mír. (Černý den něm. arm.) 

Mont dn Pilát, o* Pilát. 

Mont ďOr, 1. vápencové pohoří ve fr. 
Juře, až 1464 m vysoké, blíže švýcar- 
ských hranic; 2. vápencový masiv 5 km 
sev. od Lyonu, dosahující výše 625 m. 

Mont-Dore, Le, lázeň, místo ve Francii, 
dép. Puy de Dome, 2003 ob. u řeky Dor- 
dogne; radioaktivní léčebné prameny. 

Monte Albán, velkolepé mexické zříce- 
niny, blíže Oaxaca, ve výši 1800 m. — 
M. Altlsslmo, nejvyšší vrcholek masivu 
Monte Baldo (Q*), 2098 m. Posice pod 
vrcholem obsazena od srpna 1918 čs. le- 
gionáři. — M. Baldo, horský masiv vých. 
od Gardského jez. v sev. It., v Trident- 
ských Alpách, pne se do výše 2200 m 
(vrchol M. Maggiore). Jeviště mnohých 
bojů rak. arm. 1706, 1796 a 1848, oblíbe- 
né výletní místo pro turisty z Rivy, 
Rovereta a j. — M. Baldo, hora ssz. od 
Asiaga v sev. It., byla za rak.-uh. ofen- 
sivy do It. v květnu 1916 od It. silně 
opevněna, vzata rak.-uh. vojskem a drže- 
na do konce války. — M. Berico, úzký 
vrcholek pahorkatiny Monti Berici, již. 
od Vicenzy v sev. It. Tam 10. VI. 1848 za 
Hádeckého ofensivy na Vicenzu hrdinný 
boj 10. prap. cis. myslivců {pluk. K. 


Monte 


159 


Montespan F. 


Kopal) proti voj. gen. Duranda; otevřel 
Hádeckému vstup do města, Kopal však 
smrtelně raněn. Na památku toho obdr- 
žel prapor na věčné časy jméno Kopa- 
lovo a jako odznak zlatý roh s nápisem: 
M. B. Kopal volá. — M. Carlo, světové 
lázeňské místo v knížetství Monackém, 
9428 ob., známé svou hernou. — M. Cas- 
sino, býv. klášter v Itálii, v provincii 
Frosinone, veliký archiv (80.000 listin). 
Založ, byl r. 529 Benediktem z Nursie. — 
M. Cristo, starověká Oglasa, ital. ostrov 
v provincii livornské v moři Tyrrhén- 
ském, 42 km na jih od Elby, 645 m. vys., 
10 km 2 plochy, pustá žulová skála. Ma- 
jetek a lovecký revír ital. krále. Prosla- 
ven románem Alexandra Dumasa. — 
M. Grappa, horský hřbet v sev. It., vých. 
od Asiaga, mezi údolím ř. Piave a 
Brenty. Za svět. války čtyři bitvy: 

1. 11. — 18. XI. 1917 zastaveny tam útoky 
rak.-uh. vojska při ofensivě na Piave. 

2. 11, — 22. XII. 1917 odehrávala se tam 
část ofensivy rak.-uh. na Monte Asolone, 
při níž dobyli It. již. svahu hory. 3. Je- 
viště nezdařeného rak.-uh. útoku 14.— 15. 
VI. 1918 (O* Piave). 4. Útoky VI. it. arm. 
a franc. oddílu Grazianiho proti 11. rak.- 
uh. arm. jsou Částí ofensivy na Vittorio 
Veneto (O^). — m. Májo, hora 7 km na 
záp. od Arsiera; na ní bojovala část vý- 
zvědné roty Astico 39. pí. čs. it. legií 
(O*). — M. Meletta, hora 7 km sev.-vých. 
od Asiaga v sev. It., 1827 m, blíže býv. 
tyrol. hranic. Byla od léta 1916 v bitevní 
čáře a proti ní na it. straně operovaly 
5. a 6. rota 39. čs. výzvědného pluku 
it. legií. — M. Fasnbio, hora (2236 m), 
15 km jihových. Rovereda na býv. tyrol- 
ské hranici. Při rak.-uh. ofensivě 1916 
byla dobyta 20. V. a od té doby v bitev- 
ní čáře do konce vál. O její vrchol se 
konaly zuřivé boje, zejm. v říj. 1916. září 
1917 a březnu 1918. V létě 1918 část její 
obsazena rotou Astico čs. legií (a*). — 
M. Pincio, Q* Pincio. — M. Rosa, hlavní 
skupina Penninských Alp, na hranicích 
Švýcarska a Itálie. Nejvyšší vrchol jest 
Dufourspitze, vys. 4635 m. Z ledovců jest 
význačný ledovec Gornerský. — M. San 
Gabriele, vrcholek 4 km sev.-vých. od 
Gorice v It. Prudké boje o Bainsizské 
plateau skončily v XI. bitvě na Sočí 
v září 1917 dobytím této hory Italy; bylo 
to nejhustší obsazení útočné fronty It 
za svět. války (1400 děl a 25 divisí nasa- 
zeno v šíři 7 km po 3 dny). — M. San 
Michele, výšina 275 m na Doberdské pla- 
nině, 8 km j.-z. od Gorice v It. Dobyta 
•Italy při veliké ofensivě na Gorici, 
v 6. sočské bitvě spolu s Gorici a Do^ 
herdou. — M. Tomba, hora v Benátských 


Alpách, 474 m vys. — M. Tonale, hora 
(2700 m) a průsmyk téhož jména na býv. 
tyrol. hranici sev.-záp. od Tridentu v Al- 
pách Adamellských. Za svět. války v létě 
1918 působiště 1. roty výzvědného 39. pl. 
čsl. legií v It. (Q*). — M. Val BelLa, hora 
(1315 m), vých. od Asiaga v sev. It. Tam 
bojovaly za posl. rak.-uh. ofensivy 
25.-20. VI. 1918 dvě roty (5. a 6.) 9. vý- 
zvědného pl. ěsl. legií v Itálii. 

Montecuculi Raimondo, kníže (1609 — 
1680), rakouský vojevůdce, mistr strate- 
gie; 1647 porazil švédského gen. Me- 
landra, 1658 dohyl Pomořan, 1. srpna 
1664 porazil Turky u sv. Gottharda, 1672 
—1675 úspěšně bojoval v Nizozemí proti 
Condému a Turennovi. 

Monteflore, Sir Moses '(1784 — 1885), ži- 
dovský filantrop; pečoval všemi silami 
o své souvěrce. 

Montejus, a* kotel tlakový. 

Montellus Oscar (1843 — 1921), švédský 
archeolog, od r. 1863 v archeolog, museu 
ve Štokholmu; pak ředitelem musea ve 
Štokholmu. Vypracoval podrobně t. zv. 
typologickou metodu jako podklad chro- 
nologie při badání předhistoriekém. 

Monteilo, horský hřbet v sev. Itálii na 
j. straně dolního -toku r. Piave, s.-z. od 
Trevisa. Za rak.-uh. postupu k Piave 
v list. 1917 bylo oň bojováno; rak.-uh. voj. 
jej musila na konec vykliditi. Za letní 
ofensivv 1918 se rovněž rak-uh. voj. 14. 
—20. VI. marně pokoušela ztéci vrchol 
M., držený XIV. sborem, v němž zařaděn 
též 1. prapor 33. pl. čes. legií. Za postupu 
na Vittorio Veneto byl dobyt IV. it. ar- 
mádou (gen. Robilant). 

Montemayor Jorge, de (1520 — 1561), Špa- 
nělský básník. Založil španělský pastýř- 
ský román. 

Montenegro (it.). Q* Černá Hora. 

Montennovo Wilhelm Albrecht, kníže 
(1811 — 1895), rakouský generál; bojoval 
v Itálii a Uhrách. R. 1866 — 78 zem. vo- 
jenským velitelem v Čechách. 

Montépin Xavier (1823 — 1902) franc. 
populární spisovatel románů a dramat. 

Montér (frc. monteur), zručný strojník 
n. dělník, provádějící montáže strojů a 
stavby. 

Monterey, hl. m. mexického státu Nue- 
vo León, 88.458 ob. Ocelárny a železárny. 

Montes (lat.), dříve v Itálii název ústa- 
vů, kde se ukládaly peníze; od 13. stol. 
Montes pietatis („hory milosrdenství 14 ) 
měly chránili lid před vykořištováním 
lichváři. 

Montes Ismael (* 1861), president repu- 
bliky bolivijské 1913—1917; vypověděl 
Německu válku. 

Montespan Francoise Athénais, mar- 
kýza de (1641—1707), milenka Ludvíka 


Montespan F. 


160 


Montmirail 


XIV.; krásná a duchaplná, ovládala 
úplně krále od r. 1668 — 79. 

Montesqnleii (monteskie), Charles de 
Secondat, Baron de la Brěde et de M. 
(1689 — 1755), franc. filosofický spisovatel; 
napsal Lettres persanes (přel. J. Kopal, 
1926), v nichž bičuje politický, sociální a 
literární život Francouzů; za účelem 
studia práv cestoval v Německu. Itálii, 
Švýcarsku, Holandsku a Anglii. Velký 
rozruch způsobily jeho Considérations 
sur les causes de la grandeur des Ro- 
mains et de leur dócadence a jeho hlav- 
ní dílo: De ťesprit des lois, ve kterém 
po prvé jsou zákonitá zřízení odvozová- 
na od zeměpisných a sociálních poměrů 
jednotlivých zemí; základní myšlenkou 
je rozdělení na tři moci (zákonodárná, 
výkonná a soudcovská). 

Montenr (ír.), O* montér. 

Montoverdi Claudio (1567 — 1643), ital- 
ský skladatel; od r. 1613 kapelník při 
chrámu sv. Marka v Benátkách. Slavný 
jako skladatel madrigalů. 

Montevideo, hl m. a přístav Uruguaye, 
zároveň departementu M. (664 km 2 
s 439.993 ob.), při ústí Rio de la Plata. 
Ruch obchodní v přístavě velmi čilý. Vy- 
váží se zmrzlé maso, konservy, masový 
extrakt, vlna, kůže, obilí a živý dobytek. 
— M. bylo založeno Portugalci r. 1724 
jako pevnost. 

Montez Lola (vlastně Maria D. Gilbert) 
(1818 — 1861), špan. tanečnice; vystupova- 
la po celé Evropě; známá svým pomě- 
rem k bav. králi Ludvíkovi I., jímž po- 
výšena na hrab. z Landsfeldu a jehož 
donutila k abdikaci r. 1848. 

Montezuma (* asi 1480, t 1520), posled- 
ní aztecký panovník mexické domorodé 
říše. R. 1519 přijal pohostinně Corteza 
se Španěly; byl však jimi uvězněn a do- 
nucen uznati jejich nadvládu. Jeho nej- 
starší syn dostal od císaře Karla V. titul 
hraběte z Montezumy. 

Montfaucon, ves ve franc. dép. Meuse, 
sev.-záp. od Verdunu, 2. — 3. září 1914 sve- 
dena zde bitva Francouzů s Němci, a* 
V ar ennes 

MontUeury Zacharie de (1600—1667), 
franc. herec, nenáviděný Moliěrem a Cy- 
ranem z Bergeracu. 

Montgolfier Joseph Michel (1740 — 1810), 
franc. vynálezce; studoval se svým brat- 
rem matematiku^ mechaniku a fysiku a 
sestrojil r. 1783 první balon. — Jeho 
bratr Jacques Étienne (1745—1799) byl 
architektem. Napsali společně několik 
spisů o vzduchoplavectví. 

Montgomery (móntgameri) James (1771 
—1854), angl. básník; jest předchůdce 
Byronův. 


Montgomery Robert August (1834 — 
1898), fin. právník a státník, stoupenec 
směru liberálního. 

Montherlant Henry, comte de (1896), 
franc. katol. spisovatel, vůdce nejmladáí 
básnické generace katolické. 

Montholon Charles Tristan de M., hra- 
bě z Lee (1783—1853), franc. důstojník; 
provázel císaře Napoléona I. na sv. He- 
lenu jako jeho pobočník. Sp.: Mémoires 
pour servir á 1'histoire de France sous 
Napoléon, écrits á Ste Heléne sous sa 
dictée (1822—25). 

Monti Lovro, JUDr. (1835—1898), 
dalm. politik, advokát v Kninu, z. a ř. 
národní poslanec. Stoupenec shody chor- 
vatsko-srbské v Dalmácii a sloučení 
s Chorvatskem. 

Montlcellit, druh olivínu, křemičitan 
hořečnato-váp., MgCaSiCh, tvoří sklově 
lesklé, světle šedé, rhombické krystaly, 
tvrdost 5,5 ; vyskyt. se vrostlý do zrnité- 
ho vápence na Vesuvu, v Arkansasu aj. 

Monticola saxatilis, drozd skalní, pták 
z čeledi rehků, jimž se nápadně zjevem 
l způsobem života podobá, jest však 
o třetinu těla větší. Základní barva peří 
modrošedá, na břiše jasně rezavočerve- 
ná. Na lopatkách břidlicovitě černá, let- 
ky černohnědé, velká krycí pera bíle 
vroubená. Samička na hnědé půdě svět- 
le skvrnitá. Obývá skalnatá pohoří hl. 
na jihu Evropy, rovinám a lesům se vy- 
hýbá. U nás pořídku v Krkonoších a na 
vých. Moravě, hojněji na Slovensku. Ne- 
skrývá se, rád se usazuje na volné 
místo, kývá tělem a ocasem jako rehek 
a hmyz chytá z větší části v letu. K nám 
přilétá nejpozději v dubnu a odlétá 
v září. Hnízdo si staví velmi nepořádně 
ve skulinách skal, zdí nebo v hromadě 
kamení. Výtečný zpěvák, který v doko- 
nalosti zpěvu téměř dostihuje drozda. 

Montijo (monticho), m. ve Španělsku, 
prov. Badajoz, 8999 ob. Hrad rodu hra- 
bat z Montijo, z něhož pocházela fran- 
couzská císařovna Eugenie. 

Montlnc (monyk) Blaise de (1502— 
1577), franc. maršál, bojoval proti císaři 
Karlu V., r. 1555 hájil Siennu. 

Monllupon, franc. město, dep. Allier, 
37.504 ob. Vysoké pece, železárny, tkal- 
covny, sklárny a průmysl chemický. 

Montmartre (z lat. Mons Martyrům, 
hora mučedníků), výšina (127 m) a se- 
verní čtvrt v Paříži. M. bylo bydlištěm 
bohémy; množství zábavních podniků, 
navštěvovaných hlav. cizinci. Starý hřbi- 
tov s hrobem V. Brožíka. 

Montmirail, m. ve fr. dép. Marné, na 
říčce Petit Morin, vých. od Paříže. Tam 
11. II. 1814 vítězství Napoléo-novo nad 
Blúcherem; ve svět. válce za bitvy na 


Montmirail 


161 


Moose Jaw 


Marně důlež. opěrný bod arm. Blilo wo vy 
ve dnech 6. — 8. IX. 1914 proti útokům 
V. franc. armády (Franchet ďEspérey). 

Montmorency, m. ve Francii, dép. Sei- 
ne-et-Oise, 8490 ob. Rousseauovo mu- 
seum. 

Montmorency (monmornsi), šlecht, rod 
ve Francii a Nizozemsku, známý od 
r. 980. Důležití členové jsou: 1. Ma- 

thieu II. (1189—1260), zv. velký conné- 
table. 2. Anně I., vévoda z M., conné- 
table francouzský (1493 — 1567). Bojoval 
se Španěly r. 1557 u St. Quentinu, kde 
byl ale poražen a zajat. 3. Henri II. 
(1595—1632), bojoval v Languedocu za 
vévodu Gastona Orléanského. 4. Matthieu 
Jean Felicité (1767—1826), bojoval v se- 
veroamerické válce za svobodu jako ge- 
nerál. 

Montoro, m. ve Španělsku na řece Gua- 
dalquiviru, prov. Cordoba, 9448 ob. 

Montovat! (franc.), zříditi, postaviti, 
zvláště sestavili stroj. Q* montáž. 

Montpaxnasse, pařížská čtvrť na levém 
břehu Seiny, obývaná umělci. 

Mont Pelé, sopka na ostrově Marti- 
nique ve francouzské Západní Indii. 

Montpellier, důl. fr. m. v dép. HéraulL 
68.573 ob.; hvězdárna, továrny na mýdlo, 
svíčky, chemikálie, výroba hedvábí. 

Montpensier, franc. hrabství, patřící 
od XV. stol. Bourbonům, r. 1608 dostalo 
se sňatkem rodu Orléanskému. Význač- 
ní členové této orléanské větve: 1. Anna 
Marie Louis d^rléans, vévodkyně z 
(1627—4693), krásná a duchaplná. Ve 
svých pamětech líčí svůj boj s Ludví- 
kem XIV. Známá p. jm. Grande Made- 
moiselle. 2. Antoine ďOrléans, vévoda z 
(1824r— 1890), syn krále Ludvíka Filipa; 
bojoval v Alžíru. 

Mont Perdn, jedna z nejvýš, hor pyre- 
nejských, 3350 m vysoká. 

Montreal, nejv. obch. a prům. m. a pří- 
stav v Kanadě v provincii Quebec na 
ostrově řeky sv. Vavřince, 907.500 ob. 

Montreux, klimatické místo ve Švýcar- 
sku, kanton Vaud, u jezera Ženevského, 
18.300 ob. 

Montrose James Graham, marquess of 
(1612 — 1650), bojoval ve válce třicetileté 
na straně protestantů. Byl popraven. 

Montrose, přístavní město ve Skotsku, 
10.979 ob. 

Mont Saint-Michel Le, žulová skála na 
francouzském pobřeží La Manche. 50 m 
vysoká, spojená hrází s pobřežím. Bý- 
valý benediktinský klášter. 

Montsalvage, hora, na které Templáři 
hlídali sv. Graal. 

Montserrat, britský ostrov v Malých 
Antilách, původu sopečného, jihozáp. od 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


Antiguy, 83 knr, 17.673 ob. Hl. h. jest 
Plymouth (1730 ob.). 

Montserrat, ital. krajina v Piemontu. 
Dnes tvoří provincii Alessandrii a část 
prov. Cuneo. 

Montt Jorge (* 1847), chilský státník, 
vyznamenal se ve válce s Peru, presi- 
dentem 1872—96; uspořádal stát. finance. 

Montt Pedro (1848 — 1910), chilský stát- 
ník, byl několikráte ministrem. Od r. 
1906 — 10 presidentem republiky. 

Montn, egyptský bůh války, uctívaný 
zvláště v Thébách a Hermonthisu; zobra-' 
zuje se s hlavou krahujce. 

Monument (z lat.), pomník. 

Monnmentální (lat.), velkolepý. Užívá 
se hlavně o stavbách a v malířství. 

Monza, m. v Itálii, prov. , Milán, 
42.987 ob. (1921), starobylý dóm, četná 
umělecká díla a památky. Průmysl tex- 
tilní, výroba koberců a strojírny; auto- 
mobilové závodiště. V blízké Villa reále 
zastřelen r. 1900 ital. král Humbert. 

Monzie Anatole de (* 1876), franc. po- 
litik, bojoval pro jednotnou státní školu; 
byl několikráte ministrem. 

Mooďy Dwight Lyman (1837 — 1899), vý : 
znamný amer. evangelista methodistické 
církve, pův. obuvník, od r. 1856 činný 
jako kazatel v Chicagu, pak v Anglii, 
Skotsku a opět v Americe, kde všude zí- 
skával ohromný vliv nejen na masy 
lidové, ale i na kruhy vzdělané. Založil 
vzděl. ústavy a školy církevní pro mlá- 
dež a duchovní. 

Moor Karel ( é 26. XII. 1873 v Bělehra- 
dě), čes. hudeb, skladatel operní (Vij, 
1903, Hjordis, 1905) a operet (Pan profe- 
sor v pekle, Výlet pana Broučka na mě- 
síc a j.), písní a mnoha skladeb orche- 
strálních a instrumentálních. 

Moore Colleen (* 1900), popul. amer. 
filmová herečka veseloherní. 

Moore Owen (* 1887 v Meath v Irsku) p 
v dětském věku 11 let přišel s rodiči do 
Ameriky, byl hercem divad. a filmovým. 

Moore Tom (* 1886 v Meath v Irsku), 
bratr předešl., rovněž amer. film. herec. 

Moore Thomas (1779—1852), irský bás- 
ník. Za svého pobytu v Benátkách r. 1819 
sešel se s Byronem, který mu svěřil své 
Paměti. M. začal svou básnickou činnost 
překlady z řečtiny. Hl. dílem jest kniha 
Irish Melodie (přeložil G. Dórft 1899), 
lyrické básně, skládané ve stylu starých 
irských písní. 

Moorea, ostrov ve Vých. Polynésii, 
132 km 2 , 1917 ob. Hl. m. Papetoai. 

Moose Jaw (Můs-Džáó), m. v kanadské 
provincii Saskačevan, (1926) 19.039 ob., 
v úrodné krajině, na kanadské pacifické 
dráze. 


11 


Moose Hiver 


162 


Morální filosofie 


Moose River, řeka v kanadské prov. 
Ontario, 400 km dl., ústí do Jamesovy 
zátoky zálivu Hudsonova. 

Mor (lat. pestis), ve starověku a v li- 
dové mluvě ještě ve středověku každá 
zhoubná epidemická nemoc; zvláště na- 
kažlivá akutní nemoc, jevící se těžkým 
onemocněním jednotlivých oddílů lym- 
fatického ústrojí a vznikem nežitu. Jako 
epidemie se vyskytovala často v Sýrii a 
Egyptě a v VI. stol. se rozšířila po celé 
Evropě. M. je endemickou nemocí v již. 
Asii, odkud při obchodních stycích byl 
zavlečen často do jiných zemí. V Indii 
zemřelo na př. r. 1907: 1,180.473 lidí na 
mor. Původcem moru je morový bacil, 
r. 1894 objevený Kitasatem a Yersinem. 
Úmrtnost je zaviněna hlavně (až z 95%) 
srdeční slabostí. Po několika měsících 
epidemie rychle mizí. Překonání nemoci 
způsobuje imunitu, trvající mnoho let. 
Umělou imunisaci nelze u člověka pro- 
vésti pro příliš veliké nebezpečí smrtel- 
ného onemocnění. Morové bacily mimo 
tělo rychle hynou, zvláště působí-li na 
ně sluneční světlo nebo desinfekční pro- 
středky (sublimát, kyselina karbolová). 
Účinně lze bojovati proti moru po rychlé 
a správné diagnose prvních případů iso- 
lováním onemocnělých a zároveň oše- 
třujícího personálu a desinfekcí. Podle 
morové konvence z benátské konference 
r. 1897 musí lodi, připluvší do Evro- 
py z Indie, projiti karanténami (u Suezu 
a j.) a každý stát je povinen podati di- 
plomatickou cestou zprávu o vypuknutí 
moru. — M. (Hiobova nemoc) často řádil 
v Evropě ve středověku. Poslední vše- 
obecná epidemie v Německu byla r. 1682. 
Ještě na počátku XVIII. stol. se objevo- 
val místně. V XVI. a XVII. stol. se v ně- 
kterých státech žádaly od cestujících 
zvláštní pasy, kde bylo potvrzeno, že po- 
slední místo pobytu nebylo zamořeno 
morem. — \I. hovězí (Pestis bovina), 
nejnebezpeč. nákaza hov. dob. a větších 
přežvykavců; jeví se skvrnitým zrudnu- 
tím, viditelných sliznic, hl. v ústech, ho* 
rečnatostí, ke konci průjmem, smrt na- 
stává do týdne. Úmrtnost až 90%; uzdra- 
vená zvířata jsou imunní. — M. p 1 i c n í, 
skot napadající nakažlivý kruposní zá- 
nět plic a pohrudnice; rozšiřuje se od 
zvířete k zvířeti, ale též osobním stykem 
a jinými prostředníky. Nakažlivá látka 
proniká všemi filtry. Je to podle posled- 
ních výzkumů mikrob Acterococcus 
mycoides. P. m. vypukne 3 — 6 týdnů po 
nákaze, vývoj trvá 2—6 týdnů a proje- 
vuje se kašláním. Zánět plic a pohrud- 
nice vede ve 2 — 3 týdnech k smrti nebo 
přechází v ozdravění (často neúplné). 
U nakaženého dobytka se šíří dýchaným 


vzduchem. Odstranění onemocnělého do- 
bytka je nejlepáím prostředkem k po- 
tlačení p. m. Maso poraženého dobytčete 
platí za méněcenné. — První vědecké 
pojednání pochází od A. v. Hallera. 

Mora (lat.), prodlení; periculum in m., 
nebezpečí v prodlení. 

Moraceae, Q* morus. 

Moraczewski Andrzej (1802 — 1855), pol. 
historik. Sp.: Starožytnoáci polskie, Dzie- 
je rzeczypospolitej, Opis zjazdu praskie- 
go a j. 

Moraczewski J^drzej, Ing. (1870), pol. 
politik, říšský poslanec, 1918—1919 min. 
předseda a min. železnic, 1919 poslanec 
Sejmu, 1925—1926 min. veř. prací. 

Morača, řeka na Černé Hoře, 110 km 
dlouhá s četnými vodopády, vlévá se do 
Skadarského jezera, které opět opouští 
jako řeka Bojana. 

Moračevákyj Pylyp (1806—1879), ukraj. 
učenec. Koncem 50. let počal překládati 
evangelium do ukraj., ale Nejsvětější Sy- 
noda v Petrohradě nedovolila vytisknouti 
tento překlad, neboť právě tehdy nastalo 
pronásledování ukraj. řeči se strany 
rus. vlády. Překlad evangelia, připra- 
vený M. dostal se do veřejnosti až po 
jeho smrti. — Lit.: J. Slavík (Slov. Pře- 
hled, č. 1, 3, 4—6, 1930). 

Moraes Barros, Prudente de (1841— 
1902), brasilský státník, horlivý republi- 
kán; 1894—98 president republiky. 

Morák Václav (* 1817 v Král. Dvoře), 
měditiskař a kamenotiskař v Praze od 
r. 1873. 

Morales Christobal de (1512—1553), 
špaň. hud. skladatel mší a motett, jeden 
z nejv. své doby. 

Morales Luis de (1510—1586), špaň. 
nábož. malíř v Seville, nazv. El Divino 
(božský). 

Moralisovati, kárati nemravnost a ne- 
pravosti, odtud moralista, kazatel očisty 
mravů. 

Moralita, vnitřní, mravní pojetí povin- 
ností, jako protiklad k legalitě, k pojetí 
vnějšímu, zákonnému. 

Morality (franc. moralites, angl. mora- 
lities), v pozdním středověku poučné, 
často alegorické divadelní hry, ukazující 
boj cností a neřestí u člověka; používaly 
biblické, legendární a historické látky a 
zasahovaly zvi. za reformace do bojů 
politických a náboženských. 

Morálka, o* mravní filosofie. 

Morální (mravní) filosofie, o* mravní 
filosofie. M. principy, základní poučky, 
z kterých se odvozují mravní pravidla 
života. M. nátlak, ovlivňování vůle 
v otázce mravů. M. vědy, vědy duchové. 
M. teologie, vědecké zpracování křesťan- 


Morální lilo^ofie 


163 


Morava 


ské mravnosti na podkladě katolické 
církve. 

Morální slabomyslnost (angl. moral in- 
sanity), forma slabomyslnosti s nedostat- 
kem morálních citů a pojmů (nedosta- 
tek altruismu), nepokládá se již za sa- 
mostatnou chorobu. 

Morální statistika, podle G. v. Mayra 
statistika stavů a zjevů mravního živo- 
ta, dokud jsou přístupné statistickému 
pozorování, tedy všeobecně pouze zjevů 
nemorálních. Mayr rozlišuje m. s. pri- 
mární a sekundární, podle toho, zdali 
je vzat hlavní zřetel na mravní zjevy, 
nebo zdali morální stránka ustupuje ji- 
ným hlediskům, na př. hospodářským. 
K primárním počítá hl. statistiku krimi- 
nální, prostituce, péče o výchovu, rozvo- 
dů a sebevražd, ale i církevního života, 
nadací a pod. K sekundárním patří vý- 
sledky všech statistik, které jsou nějak 
morálně zabarveny, na př. ze statistiky 
obyvatelstva, statistika ubývání porodů, 
nemanželských porodů a j. 

Moran Lois (* 1909 v Pittsburgu), z;prvu 
tanečnice v pařížské Opeře, později he- 
rečkou divadla v New Yorku, nyní u 
filmu. 

Morand Paul (* 13. III. 1888), franc. spi- 
sovatel, legační tajemník v Londýně, Ří- 
mě a Madridě. Známá jsou jeho líčení 
poválečného internacionál, velkoměstské- 
ho života evropského. Četná jeho díla 
jsou přeložena do češtiny. 

Morašice, ob. v Č., okr. Litomyšl, 592 
ob. č. — Nedaleko nalézá se t. zv. Růžo- 
vý palouček, kdež se loučívali s vlastí 
čeští exulanti před odchodem do ciziny. 

Morašice (dř. — sice), ob. na Mor., okr. 
Mor. Krumlov, 439 ob. es. 

Moratin Nicolás Fernández de (1737— 
1780), špan. básník. 

Moratin Leandro Fernández de (1760— 
1828), syn předch., špan. dramatik; po- 
koušel se reformovati španělské divadlo 
podle francouzských vzorů. 

Moratorium, příročf, jednání, jímž se 
dlužníku neb určité skupině dlužníků 
povoluje lhůta, během níž věřitel nemů- 
že svou pohledávku vymáhati. Moratoria 
se užívá za dob mimořádné finanční tís- 
ně, na př. za světové války. 

Morava, země v ČSR., 22.315 km 2 , 
2,662.884 ob. Jest ohraničena Českomorav- 
skou vysočinou (Javořice 835 m), na zá- 
padě, na severovýchodě Vých. Sudetami 
(Velký Sněžník 1424 m), Pradědem 

(1490 m), na vých. Bílými Karpat. (Javo- 
rina 968 m) a Moravskými Bezkydami 
(Radhošt, Smrk, Javorník). III. řeka je 
Morava. Rybníky pokrývají plochu 
15 km 2 . Podnebí je různé: jih má pod- 
nebí mírné, kdežto západ a sever drsné. 


Střední roční teplota 10°, srážky 500 m. 
Z ob. bylo na 80% Čechů, 20% Němců, 
podle náboženství 92% katol., 3% čsl., 
1-5% Židů, zbytek protestanté. Školy: M. 
má českou universitu, českou a něm. 
techniku, vys. zvěrolékařskou školu a 
zemědělskou vys. školu, 2 teol. učiliště, 
35 českých a 15 něm. gymnasií, 27 reálek, 
11 učitelských ústavů, 8 obchod, akade. 
mií, 56 zemědělských škol, 3247 obecných 
škol. Zemědělstvím se zabývá 38% ob., 
průmysl je velmi vyvinut. Země má lo- 
žiska kamen, uhlí 
(Ostrava, Karvinná, 
Rosice), hněd. uhlí 
a grafitu. Železnic 
je 2010 km, silnic 
14.346 km. Správa: 
Podle reformy z r. 
1927 tvoří M. se Slez- 
skem samosprávný 
celek zemi Morav- 
skoslezskou se zem. 
úřadem a zastupitelstvem o 54 čl. ze 2 / s 
volených a z 1 / 8 jmenov. vládou, kteří 
ze sebe zvolí Zemský výbor. Na místo 
okresních správ nastoupily okresní úřa- 
dy. Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Kro- 
měříž a Uherské Hradiště mají zvláštní 
statut. Mimo zemský soud v Brně, je 
5 krajských a 79 okresních soudů, fi- 
nanční ředitelství a 4 fin. okresní ředi- 
telství. — Dějiny: Jméno M. souvisí se 
jménem hl. řeky (lat. Marus, starohorno- 
něm. Maraha). Prvotní obyvatelé byli 
Keltové, snad Volcae Tectosages, kteří 
zemi obývali do r. 50 př. Kr. Po nich ná- 
sledovali Kvádové (podle Tacita), v VI. 
neb. VII. stol. přišli Slované, kteří zde 
v IX. stol. založili velkomoravskou říši 
pod Mojmírem, Rostislavem a Svatoplu- 
kem. Za Rostislava přišli r. 863 Cyril a 
Method do země hlásat křesťanství. Po 
Svatoplukově smrti r. 894 říše se roz- 
padla a stala se r. 906 kořistí Maďarů. 
Země sama připadla r. 1000 k Polsku, 
1029 k Čechám. 1182 obdržela M. titul 
markrabství, 1197 byl upraven její po- 
měr k Čechám. Karel IV. zřídil na M. 
sekundogenituru lucemburského rodu a 
odstoupil M. svému bratru Janu, jehož 
vláda byla velmi šťastná. Po jeho smrti 
1375 byla M. rozdělena mezi jeho syny 
Jošta, Prokopa a Jana Soběslava. 1411 
připadla M. Václavu IV. Jeho nástupce 
Zikmund dal M. 1423 Albrechtu Ra- 
kouskému. Ladislav Pohrobek stal se 
dříve m. vládcem než českým. Jiříka 
Poděbradského nechtěli mor. katol. stavo- 
vé uznati. V míru 1478 byla M. odstou- 
pena uherskému králi. Po smrti Ma- 
tyášově připadla opět k Čechám a s nimi 

11‘ 



Morava 


164 


Moravek Josef 


1526 Rakousku. Za Maxmiliána II. roz- 
šířil se velmi protestantismus. Karel Že- 
rotínský a František z Dietrichsteina 
byli vůdcové obou náboženských stran. 
Velmi utrpěla země třicetitelou válkou a 
tureckými nájezdy 1663. Války za Marie 
Terezie přivedly nepřátelské armády do 
země. Dějiny země od 1884 charakteri- 
suje boj mezi češstvím a němectvím. 1905 
nabyli Češi moci v zemském sněmu. 
28. X. 1918 stala se M. částí Českosloven- 
ské republiky. — Lit.: Codex diplomati- 
cus et epistolarie Moraviae (1836—1903), 
Dudík: Dějiny Moravy (1860—89), Bret- 
liolz: D. M. (1893). 

Morava (něm. March), hl. řeka Mora- 
vy, 378 km dl.; pramení na již. straně 
Králického Sněžníku ve výši 1260 m, 
tvoří od Rohatce hranici Moravy, pak 
Rakouska proti Slovensku a ústí nad 
Bratislavou, (kdež je široká 450 m, do 
Dunaje. Přítoky: zleva: Bečva, Oskava, 
Olšava, Myjava; zprava: Mor. Sázava, 
Haná, Dyje. Dolní tok splavný. 

Morava, ř. v Jugoslávii, pr. přítok Du- 
naje, 420 km dl.; ústí do Dunaje pod 
Smederevem. 

Moravany, o. v Č., okr. Pardubice, 
951 čs. ob. 

Moravany (Morbes), o. na Mor., okr. 
Brno-venkov, 600 ob. 

Moravany, o. na Mor., okr. Kyjov, 
1040 čs. ob. 

Moravany nad Váhom, o. na Slov., 
okr. Piešťany, 958 ob. 

Moravce Zlaté, Zlaté Moravce. 

Moravci, obyvatelstvo české národno- 
sti v Pruském Slezsku při hranicích 
Opavska a Moravy. Jsou na tomto úze- 
mí starousedlí, kdežto pobělohorští vy- 
stěhoval ci, od nichž jest nutno je roze- 
znávati, sídlí hlouběji v zemi v okolí 
Hlohova. K Prusku se dostali r. 1472. 
Čeština byla ponechána jen ve škole a 
v kostele, ale 2. pol. XIX. stol. vypuzena 
i ze škol (1873) a r. 1906 zakázáno i ná- 
bož. vyučovati čes. a čeština se stala zcela 
.bezprávnou. Někdejší území se značně 
umenšilo, jen na Hlučínsku zůstalo kom- 
paktní území, jinak jen ostrovy. Vedle 
něm. živlu pronikal i živel polský. Ger- 
manisace potlačila úplně vědomí býv. 
příslušnosti k zemím čes. i v těch obcích, 
kde se čeština udržela, takže při sčítání 
obyv. se hlásilo jako Němci nebo Poláci. 
Po svět. v. připadla 8 Hlučínskem asi 
polovina M. k ČSR., kdežto Hlubčicko již 
zůstalo Německu. Z obyv. na Hlučínsku 
přihlásilo se r. 1921 83%l k národnosti 
české. 

Moravec, o. na Mor., okr. Nové Město 
na Mor., 522 ob. čs. 


Moravec, o. v Č., okr. Pelhřimov, 535 
ob. čs. 

Moravec Alois (* 1899), č. malíř a gra- 
fik, žák Švabinského. Krásné jsou jeho 
obrazy z Prácheúska. Vyniká též v dře- 
vorytu a v graf. výzdobě knižní. 

Moravec Bedřich (* 1859), č. spis., říd. 
uč. v Trokavci u Rokycan. Pseud. B. Se- 
mov. 

Moravec František (1859 — 1920), učitel 
a red. Labských Proudů v Kolíně. Vydal 
Evropa a její državy, metodické výklady 
zeměpisné pro nejvyšší třídu školy obec- 
né, různá díla Verneova v úpravě pro 
mládež a j. Zúčastnil se s Dr. Heroldem 
politického boje v Praze, později v Kolí- 
ně. Za války internován v Góllerdorfu, 
odkudž poslední ze všech propuštěn. 
Krátce na to v důsledku válečných útrap 
zemřel. 

Moravec František Adolf (1734 — 1814), 
č. historik, piarista a prof. v Kroměříži. 
Sp.: Moraviae historia politica et eccle- 
siatica (1785). 

Moravec Josef, MUDr. (• 15 VIII. 1850 
v Čes. Petrovicích), č. menšin, a nár. pra- 
covník, městský fysik ve Dvoře Králové 
n. L. Byl zakladatelem LT. M. Š., Nár. ,1. 
Se v., nějaký čas poslancem. Byl také 
dlouhá léta starostou města Dvora Král. 
Sp.: Obec, samospráva a lékař (Čas. čes. 
lékařů 1891). 

Moravec Otakar ( # 1887), č. spis. v Ko- 
líně; vydal r. 1910 monografii k sedmde- 
sátce Jakuba Arbesa, r. 1922 O naší za- 
hraniční armádě v Itálii a pod pseud. Ro- 
bur řadu studií literárních, hudebních a 
divadelních. Zúčastnil se v Kolíně horli- 
vě legionářského života a 2 roky vydá- 
val leg. .týdeník V hoj! 

Morávek (Morawek) Adolf, MUDr. 
C 11. XI. 1816 v Praze, + 11. XI. 1855 ve 
Wurcburku), univ. prof. chirurgie ve 
Wurcburku. Z prací původních je nej- 
cennější jeho popis cesty po Německu a 
Francii. 

Morávek Antonín ■(* 1896), č. grafik. 

Morávek Jan (* 1888 v Kam. Přívoze 
n. Sáz.), žurnalista, spisovatel a drama- 
tik, šéfredaktor Pražského 111. Zpravo- 
daje. Sp. bel.: Boj o nebe, Nový Cyrano, 
Historie psí, kočičí a jen trochu lidská; 
dram. sp.: Sražený orel, Růženka z kan- 
týny, Fanynka z Údolí a j. — S’ malířem 
Landou vydal obrázkové knihy pro děti. 

Morávek Jan, PhDr. (* 1887), č. archi- 
vář, správce archivu pražského hradu. 
Sp.: O Pražském hradu a chrámu sv. 
Víta. 

Morávek Josef, JUDr. (* 1873), min. ra- 
da min. zdrav., organisátor čsl. st. lázní 
a veř. zdrav, služby v obcích. 


Morávek Vlád. 


165 


Moravský žižkov 


Morávek Vladimír, RNDr. a PhDr. 
(* 15. I. 1896 v Kuklenách u Hradce Kr.), 
docent chemické fysiologie Masarykovy 
univ. Studoval v biolog, stanici Carmelu 
u San Franciska a v Kanadě rakovinové 
nádory. 

Moraviany, o. na Slov., okr. Micha- 
lovce, 895 ob. 

Moravice (j. č.) (Morawitz), o. ve Slez., 
okr. Opava, 603 ob. 

Moravice, ř. ve Slezsku; pramení u Vy- 
soké Hole (1464) nedaleko Pradědu a 
ústí po toku 100 km dl. do Opavy. 

Moravičanský, pseud. Fr. PluskaJa. 

Moravičany, o. na Mor., okr. Zábřeh, 
899 ob. čs. 

Morávka, o. ve Slez., okr. Frýdek, 3470 
ob. čs. 

Moravská brána (Porta Moravica), úžla- 
bina mezi Sudetami a Karpatami; tvoří 
rozvodí mezi Bečvou a Odrou, jest 310 m 
vysoká. 

Moravská hospodářská společnost, pů- 
vodně c. k. mor. spol. pro zvelebení 
hospodářství, založ. 1769 v Brně. Po zří- 
zení Mor. zem. rady rozdělena v Českou 
a Něm. hosp. spol. (1897). Vydává Země- 
dělskou politiku. 

Moravská Húzová, o. na Mor., okr. 
Šternberk, 815 ob. 

Moravská Chrastová (Mahr. Chrostau), 
o. na Mor., okr. Mor. Třebová, 1278 ob. 
(731 čs.). 

Moravská Libina (Bdhmisch Liebau), 
o. na Mor., okr. Šternberk, 844 ob. 

Moravská Loděnice, o. na Mor., okr. 
Olomouc, 744 ob. čs. 

Moravská Nová Ves, ms. na Mor., okr. 
Hodonín, 2883 čs. ob. 

Moravská oblast, kraj v Srbsku, 
2899 km 2 s 183.960 ob. s hl. m. Čuprijou. 
Protéká jí řeka Morava se svými pří- 
toky (Crnica, Ravanica, Resava, Belica, 
Lugomir, Ivaleniéka reka). Rudní bohat- 
ství. 

Moravská Ostrava (Máhrisch Ostrau), 
kraj. m. na Mor.. 113.709 ob., z nich 
22.190 Němců, 13.291 cizozemců. Velkou 
M. O. tvoří obce: Már. Hory, Hrabůvlca, 
Přívoz, Nová Ves, 

Vítkovice, Zábřeh n. 

Odrou. — Kraj. soud, 
stát. zastup., cejch, 
úř., hl. cel. úř., živn. 
insp., báň. revírní 
úř., stát. policie, Čet. 
pátr. stanice. Úst.: 
nár. div., něm. div. 
m. museum, knih., 
elektr. dr. Šk.: čes. 
a něm. stát. gymn., 
čes. a něm. div. stát. reálka, čes. stát. ref. 
reál. gymn., obch. ekad. Prům.: kameno- 


uhelné doly, koksovny, chem. továrny,- 
ocelárny, válcovna, kotlárna. mostárna,, 
petrol. rafinerie, vel. elektr. a j. Krema- 
torium. 

Moravská Radiměř (Máhrisch Roth- 
múhl), ms. na Mor., okr. Mor. Třebová v 
1456 ob. 

Moravská Třebová (Máhrisch TrubauT. 
okr. m. na Mor., 6686 ob. Pivovar, tov. 
stříbr. zb., alpaky, pian, čerpadel, slé- 
várna železa, textilní továrna. 

Moravské Bránice, o. na Mor., okr. 
Brno, 911 čs. ob. 

Moravské Budějovice, okr. m. na Mor., 
3933 ob. (3819 čs.). Tov. hosp. strojů, kov. 
a perleť, zboží. Stát. reál. gymnasium. 

Moravské Knínice, o. na Mor., okr. 
Tišnov, 806 čs. ob. 

Moravské Eřižánky, o. na Mor., okr. 
Nové Město na Mor., 760 čs. ob. 

Moravské Lieskové, o. na Slov., okr. 
Nové Město nad Váhom, 4831 čs. ob. 

Moravské Málkovice, o. na Mor., okr. 
Vyškov, 629 čs. ob. 

Moravské Prusy, o. na Mor., okr. 
Vyškov, 677 čs. ob. 

Moravské pole (Marchfeld), rovina 
mezi ř. Moravou a Dunajem, sev. ad 
Vidně, směrem k hranicím Moravy. Dě- 
jiště mnohých důležitých bitev, tak: 
1. vítězství Přemysla II. Otakara nad uh. 
králem Bélou IV. (13. VII. 1260, bitvu 
u Suchých Krůt); 2. vítězství Rudolfa í. 
Habsburského nad Přemyslem II. Otaka- 
rem, jenž zde padl (26. VIII. 1278); 3. po- 
rážka Napoléonova, zv. bitvou u Asper 
(22. V. 1809); 4. vítězství Napoléonovo 
nad arciv. Karlem, zv. bitvou u Wagra- 
mu (6. VII. 1909). 

Moravský Beroun (Bárn), okr. m. na 
Mor., 2981 ob. Tov. lněn. a bavln, zboží, 
umělé kůže, pletené zboží. 

Moravský Karlov (Máhrisch Karlsdorf), 
ob. na Mor., okr. Zábřeh, 746 ob. 

Moravský Kočov (Máhrisch Kotzen- 
dorf), o. na Mor., okr. Rýmařov, 684 ob. 

Moravský Krumlov, okr. m. na Mor, 
3484 ob. (2844 čs.). Zem. sirotčinec. 

Moravský Lačnov (Máhrisch Lotscli- 
nau), o. na Mor., okr. Mor. Třebová* 
1867 ob. 

Moravský J., pseud. Jana Hudce. 

M. Jiří Luděk, pseud. Arn. Kučery. 

M. O., pseud. Edvarda Reicha. 

Moravský Písek, o. na Mor., okr. Uh. 
Hradiště, 2061 čs. ob. 

Moravský Svátý Ján, o. na Slov., okr 
Malacky, 1995 ob. (1896 čs.). 

Moravský žižkov, o. na Mor., okr. Ho- 
donín, 1012 čs. ob. 



Moravští bratři 


166 


Mořena E. 


Moravští bratři, Čeští bratři ochra- 
novští (herenhutští), v Anglii a Americe 
zvaní Moravians a Moravian Brethren. 

Morawek Adolf, a* Morávek Adolf. 

Morawetz Richard •(* 188-1), č. národo- 
hospodář a průmyslník, předseda akc. 
spol. Juta v Praze. 

Morawski Franciszek (* 1868),, redaktor 
Kurjera Poznaňskiego, posl. říšského 
sněmu. Sp.: Z zachodnich kresów. 

Morawski Kazimierz (1852—1925), pol. 
historik a klas. filolog, president Aka- 
demie a prof. na univ. Jagiell. v Kra- 
kově. Sp.: Historja univerzy tetu krakow- 
skiego (1903), llistorja literatury rzyni- 
qIíípi ťlQlfU a i 

Morawski Teodor (1797-1879), po!, tli- 
storik, r. 1831 člen Nár. Rady, pak 
v emigraci. Sp.: Dzieje národu polskiego 
(1871), Moje przygody (1873) a j. 

Morbidita, morbilita (z lat.), v lékařské 
a zdravotní statistice počet onemocnění 
v poměru k počtu obyv. vůbec, nebo po- 
dle věku, pohlaví, povolání, bydliště, 
příčin a průběhu onemocnění. 

Morbidní, nemocný, unavený; v umění 
jemný, hebký, pružný. 

Morbilli, osypky, spalničky. 

Morbns (lat.), nemoc. — M. Addisonii, 
choroby nadledvinek. — M. aegyptiacus, 
1. trachom, 2. mázdřivka. — M. anglicus, 
andělská nemoc, křivice. — M. caducus, 
padoucnice. — M. cerealis, otrava ná- 
melem. — M. hungaricus, skvrnitý tyf. — 
M. sacer a* epilepsie. 

Morčák (Mergus), rod ptáků husovi- 
tých, útlí, s úzkým zob., výborní plavci 
a potápěči: m. malý (M. albelus Lina), 
černý, bíle zbarvený, v zimě táhne do 
již. krajin; m. veilký (Merganser Linn.), 
80 cm dl., v Evr., Asii, u nás se objevuje 
v zimě. 

Morče O;* hlodavci. 

Mordasewicz Kazimierz (1859—1924), p. 
malíř, hl. pastelů. 

Mordella L., rod brouků z čel. Mordel- 
lidae. M. fasciata F. (Q* tab. Brouci I, 53), 
5 mm dl., žije na kvétech. 

Mordoveč (Mordovcev) Danylo (1830- 
1905), ukr. a rus. spis., Po prvé vystoupil 
na lit. poli básní ukr. psanou Kozáky 
i more (1859) a pozd. povídkami Dzvo- 
nař, Saldatka (v časopisu Osnova, 1860) 
Mnohem větší stopy zanechává M. v rus. 
lit. svými hist. pověstmi, geografickými 
náčrty a j. romány. 

Mordvíni, kmen východofinský, v rus. 
guberniích Uljanovsk, Saratov, Samara, 
Penza, v Tatarské a Baškirské svob. re- 
publice, asi VA mil. hlav, dělící se v ně- 
kolik rodů. Mordvíni jsou rolníci, provo- 
zují též rybářství a chovají dobytek. Je 


jich řeč patří do skupiny řečí finsko- 
ugrických. 

More (mór) Thomas, sir (1478 — 1535), 
angl. státník, člen tajné rady a velko- 
kancléř. Byl popraven jako velezrádce, 
protože nechtěl uznati sňatek krále 
s Annou Boleynovou za právoplatný. 
Nesmrtelný jest jeho román Utopia, kde 
se zabývá národohospodář, problémy. 

More Miss Hannah (1745—1833), angl. 
spisovatelka. Napsala četné romány pro 
dívky, náboženské a mravoučné povídky. 

Moréas Jean, vlast. jm. Papadiamanto- 
pulos (* 15. IV. 1856 v Athénách, f 30. III. 
1910 v Saint-Mandé), francouz. básník a 
spisovatel. Pův. Rek. Cestoval mnoho po 
Evropě; od r. 1882 trvale usídlen v Pa- 
říži. Zprvu se hlásil k symbolismu, poz- 
ději založil školu romanistů. Vydal sbír- 
kyy Les Syrtes (1884), Les Cantilěnes 
(1886), Le Pélerin passionné (1890), Au- 
tant en emporte le vent (1803), Eriphyle 
(1894), Enone au claire visage, Sylves et 
Sylves nouvelles (1896), šest knih Stan- 
ces (1899—1908). Napsal dva romány 
s Paulem Adamem: Le Thé chez Miran- 
de <1886), Les Demoiselles Goubert 
(1887), Histoire de Jean de Paris (1902), 
Voyages en Grěce en 1897 (1902), Contes 
de la vieille France (1903). Přel. z Euri- 
pida Iphigénie á Aulis (1903). Do češt. 
překl. básně: Vrchlický (Mod. básn. 

franc.), Lešehrad (Mod. lyrika franc.), 
Bíbl (Ozvěny), prósy J. Borecký (Povídky 
ze staré Francie). 

Moreau Gustave (1826—1898), franc. 
malíř, žák Pieotův. 

Moreau Jean Victor (1763 — 1813), franc. 
generál, porazil bavor. vojsko u Rastattu, 
r. 1799 bojoval v Itálii proti Rusům. 
Zúčastnil se s Napoléonem státního pře- 
vratu. Jeho vítězství u Hohenlinden 
urychlil mír v Luneville. 

Moreau Mathurin (1822—1912), franc. 
sochař, vytvořil bronzová a mramorová 
díla v klasickém stylu. 

Morek, kostní dřeň. 

Morellet André (1727—1819), fr. ency- 
klopedista, od r. 1785 člen Akademie. 
Jeho spis Mélanges de littérature et de 
philosophie du XVIII. siěcles jest věr- 
ným obrazem liberálních, filosofických 
a hospodářských myšlenek v XVIII. stol. 

Morelll Domenico, vlastně Soliero 
(1826—1901), ital. hist. malíř. 

Moréna (moraena), Q* ledovec. 

Mořena Erna (Erna Fuchs), (* 1892), 
něm. herečka divadelní (u Reinhardta); 
r. 1918 založila vlastní film. společ. a 
sama hrála hl. role mnoha filmů. 


Mořen do 


167 


Morgan, manželství 


Morendo (ital.), zmírající, označ, hu- 
dební největšího diminuenda se souč. 
ritardandem. 

Morenga Jakob, vůdce Hererů, povsta- 
lých proti Němcům v Něm. Jihozáp. 
Africe r. 1905 — 06. 

Mořeno Antonio (* 1888), španěl, herec, 
od r. 1902 u divadel amerických, později 
trvale u filmu. 

Mořeno Francisco Josué-Pascasio (1852 
—1919), argent. cestovatel a zeměpisec, 
probádal r. 1874 Patagonii a založil 
r. 1905 museum v La Plata. 

Mořeno Mariano (1778—1811), argent. 
státník, tajemník první samostatné ar- 
gentinské vlády, hlavní spolupracovník 
při utvoření nového státu. 

Moresca (morisca), název zvi. maur- 
ských váleč. tanců v XV. — XVII. stol. 
oblíbených na Korsiee a vyjadřujících 
boj se Saracény. 

Moreto y Gabaňa Augustin (1618 — 
1668), špaň. dramatik. 

Moretto da Brescia (breša) vlastně 
Alessandro Buonvicino (1498 — 1555), ital. 
malíř. Vzdělal se na Tizianovi a Raffae- 
lovi. 

Morfea, Q, lepra. 

Morfeus, řecký bůh spánku a snů, syn 
Hypnův. 

Morfiu Richard William (1834—1909), 
angl. slavista, prof. slov. jaz. na univ. 
oxfordské. Sp.: A Grammar of the Bo- 
hemian or Čech language (1899). Člen 
české Akademie. 

Morfin, Ci7Hi 7 NO(OH) 2 +H 2 0, alkaloid, 
jenž jest v mléčné šťávě nezralých ma- 
kovic druhu Papaver somniferum a 
v opiu, z nich připraveném (10—12%). 
Tvoří krystaly; je terciemi zásadou, 
s kyselinami tvoří ve vodě rozpustné 
soli, z nichž se užívá v lékařství mor- 
finhydrochlorid. Působí konejšivě »a 
centrální nervstvo: účinek na velký mo- 
zek se jeví snížením citlivosti, upadnu- 
tím ve spánek a bezvědomím; pak se 
projeví účinek na prodlouženou míchu, 
snížením hloubky dýchání, při otravě 
dušením a konečně ustáním dýchání, 
čímž je způsobena smrt. Lékařská dáv- 
ka (0.03 g) přesahovati nesmí denně 
0.1 g; smrtelná dávka je 0.2 — 0.5 g. Ze 
sloučenin m. se užívá v lékařství: mor- 
fosanu, peroninu, kodeinu, dioninu, he- 
roinu. M. objeven r. 1805 Serturnerem. 

Morfinismus, požíváním morfia přivo- 
děný chorobný stav, hlavně podkožním 
vstřikováním morfia. Jeví se zúžením 
zorničky (miosis), zmenšenými pohyby 
střeva, chvěním a slabostí svalů, sníže- 
ním činnosti nervového systému a žláz, 
hallucinacemi a poklesem inteligence; 
při neustálém požívání jedu dojde 


k smrtelné slabosti. M. může býti vylé- 
čen jen metodickou léčbou v lékařsky 
řízených ozdravovnách. 

Morfium, Q* morfin. 

Morfologie (řec., tvarosloví, též orga- 
nografie), věda o zákonitostech ve tvaru 
živočichů a v jejich vývoji; založil ji 
Goethe, Cuvier, Baer a Roux. Zaujímá 
nejen anatomii, ale i dějiny a mechani- 
ku rozvoje, kt. usiluje o příčinný vý- 
zkum vývojových pochodů. Zároveň je 
m. podkladem fy-siologie. Současným 
zkoumáním poměrů útvarlivosti a je- 
jich fysiologického významu zabývá se 
organografie. — Pokusná m., a* mecha- 
nika rozvoje. — M. povrchu zemského, 
o* geomorfologie. 

Morfosan, morfinbrommethylát, 
C i7 H 19 0 3 N . CII 3 Br + H 2 0, 
tvoří bílé, ve vodě a alkoholu rozpust- 
né krystalky, tající při 266° C. Slouží 
v lékařství místo morfia na př. proti 
kašli v dávkách 0.05—0.2 g pro dospělé. 

Morfotropie, v krystalografii nauka 
o změnách krystalového tvaru, nastáva- 
jící při substituci atomů nebo atomo- 
vých skupin velmi odlišnými složkami 
jinými. Hlavně v organických slouče- 
ninách náhradou vodíku skupinami 
OH, NH 2 , N0 2 a j.; nemění se sice sou- 
stava krystalografická, avšak pozměňu- 
je se tvar krystalu, v němž se poměry 
poloos v určitém směru zvětšují nebo 
zmenšují. 

Morfová-Lukášová Christina (* 1888), 
bulh. operní pěvkyně, odchovaná školou 
Pivodovou. Debutovala r. 1908 v Brně. 
V Praze dosáhla největší popularity 
v r. 1918 jako představitelka Libuše. 

Morgan John Pierpont (1837 — 1913), 
severoamerický finančník; r. 1895 zalo- 
žil bankovní společnost, která sanovala 
zruinované am. železnice, od r. 1899 uvedl 
evropské půjčky na sev.-amer. peněžní 
trh. R. 1900 utvořil ohromný ocelářský 
a r. 1902 paroplavební trust. — Jeho 
syn jest John Pierpont M., president 
ocelářského trustu. 

Morgana, keltská víla, která uzdravila 
zraněného krále Artuše; podle ní nazván 
zjev fata morgana (Q*). 

Morgantlcké manželství, m. nerovno- 
rodé, kde manželka byla nižšího rodu 
než manžel (muž šlechtic, žena městská 
dcerka). V době feudální ve středověku 
a i v době monarchické v novověku mělo 
důležitý právní důsledek, že na manžel- 
ku a na děti z tohoto manželství vzešlé 
nepřecházela práva manželova (otcova), 
jež by byla přešla při m. rovnorodém. 
Jeho význam patří dnes minulosti, pro- 
tože se u nás neuznávají výsady jednotí, 
stavů a zvi. šlechtictví bylo Zrušeno. 


Morgensáuler J. J. 


168 


Morion 


Morgensáuler Josef Jen, knihtiskař 
v Plzni v 1. 1787-1816. Lit.: J. Volf, Plzeň- 
ský tiskař J. J. M. (1920). 

Morgenstierne Bredo Henrik von Mun- 
Ihe of (* 1851), norský právník a politik; 
r. 1878—84 ministr spravedlnosti, od r. 
1887 profesor na universitě. 

Morghen Raffaello (1758—1833). ital. 
mědirytec ve Florencii. 

Morgue, 1. franc. márnice, vl. mrtvolná 
v Paříži, budova nedaleko chrámu Notre- 
Dame, kde vystavovány jsou mrtvoly ne- 
známých mrtvých ke zjištění své totož- 
nosti. Téhož názvu užito pro podobné 
budovy zříz. v jiných městech, na pr. 
v Berlíně a j. — 2. Zásuvné pozorovací 
okénko pro stráže v trestnici. 

Morhange (něm. Morchingen), m. v Lo- 
trinsku ve Fr., 40 km jihových. od Met. 
Tam za svět války 20. — 23. VIII. 1914 po- 
hraniční bitva mezi I. a II. arm. fr. 
(Dubail a Castelnau), a 6. a 7. arm. něm. 
(princ Ruprecht a Heeringen), v níž fr. 
arm. po počáteční ofensivě poraženy a 
přinuceny s vel. ztrátami ustoupiti na 
posici u Grand Couronné před Nancy. 

Morchella conica, smrž špičatá, po 
žampionu Čili pečárce nejlepší jedlá 
houba, v Čechách dosti vzácná. 

Morchenstern, a* Smržovka. 

Moribundus (lat.), umírající. 

Moric, kuríirst saský (1521—1553), pře- 
stoupil 1539 k protestantství. Padl ve 
válce s markrabětem braniborským. 

Moric, princ Oraňský, hrabě nasavský 
(1567 — 1625), místodržitel v Nizozemsku. 
Postavil se v čelo vzpoury proti Španě- 
lům, nad nimiž zvítězil r. 1600. 

Moric, hrabě saský (1696—1750), ne- 
manželský syn Augusta II. saského; bo- 
joval ve Flandrech, v Polsku, s Turky, 
s Rakouskem, většinou ve francouzských 
službách. 

Morice (moris) Charles (1861—1919), 
francouzský spisovatel, kritik. Zastánce 
symbolismu a abstraktnosti v umění. 
1801 založil 1’École frangaise, jež měla 
pěstovati řecko-latinské a renesanční 
tradice. Ze spisů jeho: La littérature de 
tout á 1’heure (1889), Opinions (1895), 
Chérubin (1891), divadelní hra, II est res- 
suscité (román, 1911) a j. Do češtiny 
přel.: O moderních podmínkách krásy 
(přel. M. Majerová a F. X. šalda, 1912). 

Moričané, též Moračané, lutický kmen 
slov. mezi Labem a Havolou. R. 928 po- 
drobil si je Jindřich Ptáčník; r. 983 se 
na krátko z moci Němců vymanili, ale 
brzy dostali se pod panství arcibiskupi] 
magdeburských, za nichž se od poč. 
XII. stol. rychle poněmčovali. 


Mórike Eduard (1804—1875), německý 
básník, evangelický farář v Kleversulz- 
bachu, později učitel dívčí školy ve Stutt- 
gartu (1851—1866). Romantický, snivý ly- 
rik, inklinující až k lidové písni, jemné 
zladěnosti formové. Vydal Gedichte 
(1838), román Malér Nolten (1832), novelu 
Mozart auf der Reise nach Prag (1856, 
do češt. přel. Aglaja Wukadinovičová 
1906), povídku Idylle am Bodensee 
(1846), překlady z Theokrita a Ana- 
kreonta a j. R. 1920 založena Gesell- 
schaft der Móricke-Freunde. Souborné 
spisy M. vydal Scholze (1922). 

Morin (morinová kyselina), přichází ve 
žlutém dřevě (o*) stromu Clorophora 
tmctoria (O*); bezbarvé krystaly, roz- 
pustné v alkaliích. 

Moringa Gárnt., rod rostlin luštinatých 
z čel. sapanovitých (Caesalpineae), veliké 
stromy s listy 2— 3krát zpeřenými, s bí- 
lými n. červenými květy a luskovitým 
plodem; tři druhy v Sev. Amer., Přední 
Asii a Vých. Indii. — M. oleifera Lam. 
(a* obr.), ve Vých. Indii, má na prst silné 
lusky, z nichž se lisuje behenový olej 

(<y. 

Moringaceae, dřeviny z řádu Rhoca- 
dales s velkými bílými neb červenými 
květy a plodem luskou s četnými, jak 



Tvloringa oleiíera. 
Vřtv ; čka s kvéty a Část 
plcdu se semeny. 


lískový ořech velkými semeny, třemi 
křídly opatřenými. M. oleifera pěstuje se 
v tropických krajinách a z plodů behe- 
nových oříšků tlačí se olej, používaný 
jako projímadlo; nezralé plody jako 
zelenina. — M. arabica v Arábii a sev. 
Africe. 

Morioka, m. v Japonsku, v sev. části 
ostrova Hondo, 50.030 ob. 

Morion, O* záhněda. 


Morison St. 


169 


Mortier É. 


Morison Stanley (* 1889), insp. univer- 
sitní tiskárny v Cambridgi, knižní umě- 
lec a odbor, znalec dějin tištěného písma. 

Morituri te salutant (lat.), na smrt od- 
cházející tě pozdravují; pozdrav gla- 
diátorů, vstupujících do arény před zá- 
pasem. 

Morková vrstva, vnitřek nedutých or- 
gánů, na rozdíl od kůry, zvi. při mozku 
(«*)• 

Morkovice, ms. na Mor., okr. Kroměříž, 
2218 čs. ob. 

Morkovin Boris Vladimirovič (* 1882), 
rus. spisovatel, lektor ruštiny na univ. 
Karlově v Praze, od 1926 předn. Slov. 
ústavu univ. v Los Angeles. Vydal m. j. 
Rusko-český slovník (1921). 

Morkůvky, o. na Mor., okr. Hustopeč, 
811 čs. ob. 

Morlákové, Morlaši, jihoslov. kmen 
v sev. Dalmácii a Istrii, asi 80.000 hlav. 

Morman Julius (* 1877), č. hud. skla- 
datel, žák Fibichův. Působil dl. léta na 
Balkáně a složil mladotur. hymnu. 
Autor četných symfonií, operet a písní. 
Znám též jako dirigent a hud. pedagog. 

Mormoni (vlastní pojmenov. Latter 
Day Saints, církev Ježíše Krista svátých 
posledních dnů), z křesťanství sice vy- 
šlá, ale značně od něho se uchylující ná- 
boženská spol. Jejím zakladatelem je 
Joseph Smith (1805 — 1844), jenž tvrdil, 
že na základě zjevení vykopal v horách 
zlaté desky, které jen on sám na zákla- 
dě kouzelného kamene mohl čisti, a kt. 
obsahovaly The Book of Mormon. Smith 
nalézal rychle přívržence, zaved, mno- 
hoženství ale vyvolávalo prudké spory, 
které konečně vedly k jeho zavraždění. 
1847 založ, jeho přívrženci rychle vzkvé- 
tající stát (Utah) na západě, s hlavním 
městem Salt Lake City, v němž bylo 
veřejně zavedeno mnohoženství. Pro M. 
prakticky přestal monotheismus, lidé 
kteří byli pokřtěni mormonským způ- 
sobem, vyvíjejí se v bohy a duchy. M. 
vynikají pracovitostí, mírností a šetr- 
ností. Počet v Americe asi 500.000. 

Mormngáo, hl. přístav v portugalské 
kolonii východoindické Goa, asi 6000 ob. 

Mornay Philippe de (1549—1623), fr. 
státník; stal se r. 1560 protestantem a 
spolupůsobil při vyd. ediktu Nantského. 

Morning Post (ranní pošta), konser- 
vativní denník londýnský, zal. r. 1772. 

Moronobu Hišikava (1618 — 1694), jap 
malíř, zvelebitel dřevoryitectví v Jap. 

Morósnf, smutný, ponurý. 

Morov Teodor, Ďr. (* 1877), bulh. bio- 
log a histolog. Je řád. prof. srovnáv. 
anatomie a histologie na sof. univ. 


Morozewicz Józef (* 1865), p. geolog a 
ředitel polského St. ústavu geolog, ve 
Varšavě. 

Morozov Aleksandr Ivanovič (1835— 
1904), r. malíř, genrista a portretista. 

Morozov Nik. Aleksandrovič (* 1854). 
ruský učenec a revolucionář, vášnivý 
stoupenec terroru. 1882 odsouz. k smrti, 
trest změněn na doživotní žalář, amne- 
stován 1905, poté věnoval se vědecké 
práci různých oborů (chemie, dějiny, 
náboženství a j.). 

Morozov Petr (* 1881), bulh. malíř, 
žák prof. I. Mrkvičky. Maluje krajiny 
i komposice. 

Morphinismns, Q* morfinismus. 

Morphy Paul (1837 — 1884), severoame- 
rický šachista. Zvítězil 1858 — 60 v Evr. 

Morpiones vši hrmy, muňky. 

Morpurgo Maxm. Alex. (* 1906 v Ter- 
stu), sekretář terstské pojišťovny a vy- 
nikající it. lawntennisový hráč. 

Morra (ital.), oblib, hra lidová v Itá- 
lii, při níž hráč o sázku hádá, kolik 
prstů ruky spoluhráč otevře. 

Morris William (1834r— 1896), angl. bás- 
ník. Zabýval se též grafikou a malíř- 
stvím. Jeho slávu založil epos The Life 
and Death of Jason. Stoupenec sociál, 
idejí. 

Mors (lat.), smrt. 

Morse Samuel Finley Breese (1791 — 
1872), amer. fysik, spoluzaklad. telegra- 
fie; sestavil abecedu z teček a čárek, 
později v telegrafii zavedenou a vyna- 
lezl telegr. přístroj, dosud používaný. 

MorsB, dánský ostrov v Jutsku, 367 
km 2 , (1925) 26.284 ob. Hl. m. Nykóbing. 

Morstadt Vincenc (1802—1875), č. rytec 
a malíř, rada z. s. v Praze. Od něho 
poch. četné pražské pohledy. 

Mortadella, oblib. it. salám, vyráb. 
v Bologni z hov. a vepř. masa. Průměr 
až 50 cm. 

Mortalita (lat.), úmrtnost. 

Mortensson Ivar (1857 — 1910), nor. bás- 
ník a politik; řídil časopis Feldrahei- 
men, pak Fridom; vlastní básnická čin- 
nost obsahuje lyriku a prósu. 

Mort-Hommo, výšina (cóte 295) 12 km 
sev.-záp. od Verdunu; za něm. útoků 1916 
silně obsazena Fr., ježto spolu s kotou 
265 a 304 ovládala přístup k tvrzím le- 
vého bř. Mósy. Dobyta arm. Gallwitzo- 
vou po krvavých bojích 22. V. 1916 a 
Němci se pak dostali až k oblouku 
Mósy u Marre. Za fr. protiofensivy 1917 
dobyta zpět 20. VIII. arm. Guillauma- 
tovou. 

Mortier Édouard Adolphe Casimir Jo- 
sěphe, vév. z Trevisa (1768 — 1835), mar- 
šál franc.; vstoupil 1791 do revol. vojska, 
vyznamenal se v Belgii a na Rýně, 1798 


Mortier É. 


170 


Moření 


bojoval ve Švýc. pod Massénou, od 1804 
maršál. Byl jako vel. sboru 11. XI. 1805 
u Dúrrnsteina Kutuzovem poražen, 1806 
obsadil sev. Něm., 1809 bojoval úspěšně 
ve Špaň., odkud se pro nemoc navrátil 
do Francie, 1812 velit. cis. gardy, 1813 
mladé gardy. V tažení 1814 poražen 
u Bar-sur-Aube 24. I., pak 30. III. u Pa- 
říže kapituloval a radil 6. IV. Napoléo- 
novi k abdikaci. Po návratu cis. z Elby 
se k němu připojil, po nové restauraci 
Bourbonů odmítl souditi Neye a odebral 
Be do ústraní. 1834 min. vál.; usmrcen 
pumou při spiknutí Fieschiho proti králi 
28. VII. 

Mortifikace (lat.), odumírání tělesných 
tkání, též umrtvení světských žádostí, 
askese. 

Mortiíikační konto, účet umořovací. 

Mortimer Petr (1750—1828), angl. hud. 
sklad., církev, učitel, moravský bratr, 
posledně v Ochranově; napsal hudeb. sp. 
historické Sborový zpěv období refor- 
mace (1821 — 23), dosud z nejlepších spisů 
o církevní hudbě. 

Mortimer Roger, hrabě z Marchu 
(1287—1330), místodržitel Irska; dal za- 
biti krále Eduarda II. a vládl s jeho man- 
želkou Isabellou až Eduard III. jej dal 
popraviti. 

Morton Julius Sterling (1837—1902), 
sev.-amer. farmář a politik, 1897 ministr 
zemědělství. 

Morton Lévi Parsons (1824 — 1920), sev.- 
amer. státník, 1881 vyslanec v Paříži, 
1889—93 vicepresident USA. 

Morton Oliver Perry (1823—1877), sev.- 
amer. státník; od 1866 senátor a vůdce 
republikánů. 

Mortnarium (lat.), odúmrf. 

Morns L. (moruše), rod stejnojmenné 
Čeledi, keř nebo strom s prašníkovými 
květy, asi 10 druhů, v mírném podnebí 



Morus alba. 


sev. polokoule. M. alba (m. bílá), pochází 
z Číny, pěstuje se od XII. stol. v oblasti 
Středoz. moře, místy je zdivočelá, plody 


žlutobílé, listy jsou potravou bource 
hedv. — M. migra L. (m. černá), s čer- 
nými, mdle sladkými plody, původem 
z Persie. — M. rubra L. (m. červená), ze 
Sev. Amer., červené, velmi chutné plody. 

Morns, vl. More (mór) Thomas (1478 
1535), angl. státník, humanista, od 1504 
členem parlamentu a ve státních služ- 
bách, 1529 — 32 velký kancléř. Nepřítel 
reformace. Pro své stanovisko proti 
králi byl popraven. Hlavní jeho dílo: 
De optimo státu rei publicae deque 
nova insula Utopia (1516; do češtiny 
přelož. J. Foustka 1911), líčí obraz ide- 
álního státu na podkladě úplné demo- 
kracie. 

Mor vodní, Q* Helodea Rich. et. Meh. 

Morzkowska Walerya (1836 — 1903), pol. 
spisovatelka; psala romány a novely. 

Moře, souvislá vodní plocha, zaujíma- 
jící 361 mil. km 5 zemského povrchu 
(celý povrch zemský 511 mil. km 2 ). Svě- 
tové moře dělí se ve tři oceány: oceán 
Tichý nebo-li Pacifický (180 mil. km 2 ), 
Atlantický (106 mil. km 2 ) a Indický 
(74.9 mil. km 2 ). Severní moře ledové ná- 
leží k oceánu atlantickému, Jižní moře 
ledové jest rozděleno mezi tři oceány. 
Hranicí mezi oceánem Atlantickým a 
Tichým jest Beringová úžina na severu 
a Drakeova úžina na jihu. Indie, oceán 
jest oddělen od Atlantického oceánu 
poledníkem mysu Agulhas (J. Afrika), 
od oceánu Tichého poledníkem, prochá- 
zejícím jižním mysem Tasmánie. More 
australasijské patří k oceánu Tichému. 
Střední hloubka světového moře jest 
asi 3800 m. Největší známá hloubka 
jest v Tichém oceáně, východ, od ostro- 
va Mindanaa a měří 10.800 m. V moř- 
ské vodě jsou rozpuštěny různé soli, 
dodávající jí slaně-trpkou chuť. Jsou to 
soli sodnaté, hořečnaté, draselnaté a 
vápenaté. Teplota mořské vody na po- 
vrchu pohybuje se mezi 29° v tropic- 
kých vodách a — 1° až — 2° v mořích 
arktických a antarktických. 

Moření, postup, při němž se kov leptá, 
dřevo barví, tkanina napouští solemi 
kovovými atd. Moření kovů provádí se 
nejčastěji směsí kyseliny sírové a du- 
sičné za přísady různých solí podle 
toho, zdali chceme dostati povrch lesklý 
nebo matný. Moření dřeva, vlastně bar- 
vení dřeva provádí se buď roztoky an- 
organických i organických solí, jako na 
př. dvojchromanem draselným, chlori- 
dem měďnatým, zelenou skalicí, man- 
ganistanem draselným, taninem a pod., 
nebo přímo některými barvivý jako na 
př. mahagonovou hnědí (umbra), červe- 
ní perskou a j. M. tkanin děje se za tím 
účelem, aby barvivo lépe lpělo na tka- 


Moření 


171 


Mořské mapy 


nině. Tato se nejprve moří v lázni z ko- 
vových solí chrómu, hliníku, železa a j. 
a pak se máčí v roztoku barviva, čímž 
vytvořuje se přímo na vlákně neroz- 
pustná sloučenina barviva, t. zv. barev- 
ný lak. M. osiva provádí se za tím úče- 
lem, aby se zničily různé zárodky snětí 
a j. chorob na zrnu před setím. Provádí 
se buď za mokra, na př. roztok, modré 
skalice, formalinu n. za sucha práškem 
jako na př. některými uměl. mořidly 
(abavit a j.). 

Mořenový lak, Červená minerální bar- 
va; sráží se sodou z roztoku připrave- 
ného vařením garancinu (o* mořena) 
s kamencem; přidáním ciničitých solí 
zvýší se jeho ohnivost. 

Mořic, a* Mauritius, Moric. 

Mořice, o. na Mor., okr. Přerov, 581 ob. 

Mořldla, q* moření. 

Mořina, o. v Č., okr. Hořovice, 652 ob. 

Mořkov, o. na Mor., okr. Nový Jičín, 
1625 ob. 

Mořská cibnle, Urginea maritima. 

Mořská krysa, název pro rybu Chi- 
maera monstrosa L. (a* Chimaera m.) 

Mořská lonpež (pirátství), napadení 
cizí lodi na otevřeném moři s úmyslem 
zmocniti se osob a věcí. Loď podezřelá 
z pirátství může býti bez ohledu na 
vlajku zadržena a prohledána každou 
válečnou lodí. 

Mořská nemoc, postihuje cestující na 
lodích, v menším stupni při houpání a 
pod. Její symptony jsou: zprvu lehká, 
rychle vzrůstající nevolnost, malátnost 
údů, vrhnutí. Za vzrůstajícího pocitu 
slabosti bývá nemocný pokryt studeným 
potem a je apatický. 

Mořská pěna, vodn. křemičitan horeč- 
natý; dobývá se výhradně v Malé Asii, 
kde se vyskytuje podobně jako kamen- 
né uhlí v různých hloubkách pod zemí. 
Čerstvě těžená m. p. jest tak měkká, že 
lze ji nožem krájeti a barvy bílé se žlu- 
tým nádechem. Sušená m. p. se čistí a 
leští, načež se třídí a odesílá k zpraco- 
vání. 

Mořská střenka (Sóleň L.), rod mlžů, 
dl., úzkých se silnou, válcovitou nohou, 
jíž se zahrabávají do písku. V zemích 
k. Středozemního moře pojídají se za 
syrová a tvoří část frutti di maře. 

Mořská sůl, G* sůl kamenná. 

Mořská tráva, Q* Zostera. 

Mořská úžina, úzká Část moře mezi 
dvěma pevninami, spojující dvě větší 
moře. 

Mořská vzdálenost, vzdálenost jedno- 
tlivých míst povrchu zem. od pobřeží. 

Mořská zvířena, zvířata žijící v moři; 
jsou zastoupeny všechny třídy živoči- 
chů. Četné skupiny jsou jen mořské: 


radiolarie, hvězdice, chobstnice, šípatci, 
sepie, Čet jsou druhy měkkýšů a raků. 
Hmyz jen ojediněle; obratlovci jsou 
ryby, želvy a mořští ssavci. — Moře jest 
největš. oživen, prostorem; jest obydle- 
no až do největších hlubin. Nejdůleži- 
tějším činitelem, podmiňujícím kolmé 
rozšíření m. z. jest světlo, na němž zá- 
visí život mořských rostlin a zvířat jimi 



Pásma Utorálního okruhu: 

Ia, arktická. Ib, pacifická, Ha, indopacifická, lib, 
západoamerickó. líc, východoamerická, lid, zá- 
padoafrická, Ile, mediteránní, III, antarktická. 

se živících. V hloubce pod 460 m pře- 
stávají žijící rostliny; tudíž zvířata jimi 
se živící žijí též jen do této hloubky. 
Blíže k pólům jest tato hranice menší 
než 400 m, ježto světelné paprsky, do- 
padající příliš šikmo, neproniknou tak 
hluboko, živočichové žijící v hloubkách 
nad 400 m tvoří hlubinou zvířenu. Dal- 
ším důležitým činitelem jest teplota 
mořské vody; korály žijí jen ve vodě 
teplé (20°), jsou omezeni tudíž jen na 
tropické pásmo. Jiné druhy jsou zá- 
vislé od množství soli ve vodě (radio- 
larie). Moře se dělí v několik oblasti, 
podle životních podmínek skýtaných 
zvířeně. 1. Oblast pobřežní č. litorální, 
zabírá zvířena pobřežní. 2. Oblast hlu- 
binná zaujímá ohromné prostory od 
400 m hloubky. Panuje v ní úplná tem- 
nota. Úplný klid vody podmiňuje život 
nejjemnějších organismů. 

Mořské housenky (Aphroditidae), Če- 
leď Červů štětinatých, hřbet jejich po- 
kryt vel. šupinami; m. h. obec. (Aphro- 
dita aculeata L.), dom. na všech svrop. 
pobřežích, skvostně zlatolesklá. 

Mořské lázně, lázně na otevř. moři, 
působí vlnobitím, obsahem soli ve vodě 
a podnebím 

Mořské mapy, grafické znázornění 
moří nebo jejich jednotlivých dílů s při- 
léhajícím pobřežím; jsou nepostrádatel- 
né při mořských jízdách. Podle rozlohy 
zakresleného území se rozeznávají pře- 
hledné mapy (měřítko 1:300.000 až 



Mořské mapy 


172 


Moselská vína 


1:12,000.000), pobřežní m. (pod 1:300.000). 
speciální m. pro jednotlivé vodní cesty 
a plány přístavů (1:5000 a více). 

Mořské oko, o* Czarny staw. 

Mořské právo, právní zásady týkající 
se jízdy po moři a námořnictví. Dělí 
se na veřejné a soukromé právo. Ve- 
řejné je bud státní nebo mezinárodní 
m. p. Ke státnímu m. p. přísluší regi- 
strování, právo vlajky, prozkoumání 
nehod na moři, uspořádání dopravy a 
pod.; mezinárodnímu obchodní a lodní 
smlouvy, neutralita, blokáda atd. 

Mořské vápno, vápenec, vznikající ještě 
dnes na mořském pobřeží ztmelením 
trosek lastur, plžů a korálů. 

Mořské žtíivy, Q* želvy. 

Mořský ceremoniel, formality při sty- 
ku válečných lodí různých států. U vá- 
lečných lodí je předepsaným projevem 
úcty k cizí vlajce čestná salva. 

Mořský Jazyic, o* solea. 

Mořský pes, Ó* tuleni. 

Mořský štír, štíři. 

Mořský tygr, a* Soltini. 

Mořští hadi, čili vodnáři (Hydrophii- 
nae), podčeleď jedovatých hadů. se sploš- 
tělým tělem i ocasem, malou hlavou a 
rýh. jedovatými zuby. Žijí společně 
v moři u Madagaskaru, mezi jižní Čínou 
a sev. Austrálií, rodí živá mláďata, živí 
se rybami a raky. Sem patří: vlnožil 
ploský (Laticauda laticaudata L.), až 1 m 
dlouhý, v čínském a indickém moři, vod- 
nář dvoubarevný (Pelamydrus platurus 
L.), nahoře hnědočerný, vespod hnědo- 
bílý, v mořích od Madagaskaru až k Pa- 
namě. 

Mosaický, od Mojžíše pocházející. 

Mosaika (z arab. musanik, „ozdobe- 
ný 44 ), ozdobení plochy určitě seřazenými 
různobarevnými kaménky nebo sklíčky; 
již u Peršanů a Egypťanů byly tvořeny. 
Zprvu se zdobily jen podlahy mosaiko- 
vými ornamenty, zdobení stěn a stropů 
mosaikovými obrazy začalo u Římanů 
až v době císařské. V 5. — 10. atol. se zdo- 
bily mosaikami i kupole, fasády, postran- 
ní stěny chrámů; vysoké umělecké hod- 
noty nabyly m. v XI. — XIV. stol. zároveň 
s vývojem román, malířství. V XVIII. 
a XIX. stol. vyšly umělecké práce mosai- 
kové zvláště z Florencie a Benátek, 
příloha ve sv. XII. 

Mosaismus, kult Mojžíšův. 

Mosak-Klosopólski Karel August (1820 
—1898), h.-luž. spisovatel a soud. rada 
v Lubiji, člen německého říšsk. sněmu 
v Berlíně. Jako student pěstoval slov. ja- 
zyky, organisoval stud. luž. k nár. dílu, 
referoval o luž. věcech kult. a lit. do 
Nového Luž. Magazínu a do pražské 


revue Ost a West, byl ve stycích se všemi 
luž. vlastenci, hl. s J. A. Smoleřem, 
zúčastnil se také činně zal. Matice luž. 
v Budyšíně, které před smrtí odkázal 
svou bohatou slov. knihovnu. Byl z ne- 
mnohých Luž. zemanského původu a 
podpisoval se něm. úředně Mosig von 
Aehrenfeld. — Spolu s II. Wuttkem přel. 
a v Lipsku 1843 — 44 vydal Šafaříkovy 
Slovanské starožitnosti na něm. jaz. 

Mosaz, slitina mědi a zinku, za stu- 
dená kujná a tažná, tvrdší a pevnější 
než měď, neoxyduje tolik na vzduchu; 
snáze se taví a lépe se lije než měď. 
Barva je při větším obsahu mědi zlato- 
červená, při převaze zinku světlejší až 
bílá. Specif. váha kolem 8.5. Podle ob- 
sahu mědi rozeznává se a-mosaz (63%' 
a více mědi), měkká, vhodná pro stude- 
né zpracování, /Lmosaz (63 — 40% mědi) 
tvrdší, y-mosaz (40—31 %' mědi) atd. 

Mošcickl Ignácy, RTDr. (* 1867), třetí 
president rep. Polské, prof. elektroche- 
mie a chemie fys. na technice ve Lvově, 
od r. 1922 ředitel továrny dusíkatých 
látek v Chorzowie, doktor h. c. techniky 



Ignacy Moácicki. 


varšavské a lvovské. Věnoval se hlavně 
studiu výroby dusíku ze vzduchu a stal 
se zakladatelem dusík, průmyslu v Pol- 
Bku. Založil též ve Lvově Chemiczny 
Instytut Badawczy, který přesídlil do 
Varšavy. Uveřejnil mnoho prací odbor- 
ných. 1. VI. 1926 zvolen presidentem re- 
publiky Polské. 

Mosela (fr. Moselle), levý přítok Rýna, 
protékající Francií, Lotrinskem a Rýn- 
skou provincií, 545 km dlouhý. Ústí 
u Koblence do Rýna. 

Moselská vína, vína z území Moselly a 
vedlejších údolí. V pruské a luxemburskó 
části jsou výhradně bílá, v lotrinské 
většinou červená. Pravé M. v. se udrží 
až 40 let. 


Moser B. 


173 


Moskva 


Moser Bedřich (1821—1864), č. hum. 
spisovatel, vyd. oas. Brejle. Pro satirické 
svoje články žalářován. 

Moser Viktor, JUDr. (* 20. VIII. 1826 
v Sušici), vid. advokát, menšinový pra- 
covník ve Vídni, odb. spisovatel. 

Moser Viktor Roman {* 1864), č. hous- 
lista a hud. skladatel, žák Fibichův a 
Lachnerův, prof. m. hud. školy v Plzni, 
Vydal Katolog Fibichových skladeb. 

Mosheim Greta (* 1905), něm. divadel, 
a film. herečka dívčích postav; chot 
herce Osk. Homolky. 

Moscheles Ignác (‘ 30. V. 1794 v Praze, 
t 10. III. 1870 v Lipsku), něm. hudeb, 
sklad., žák Dion. Webra v Praze, přítel 
Beethovenův a Meyerbeerův. Hledaný 
učitel hudby a populární hudeb, sklad. 

Moschinae, kabaři, přežvykavci bez 
rohů i parohů a slizních žláz. Druh: 
Moschus moschiferus L., kabar pižmo- 
vý, 1 m dl., zadek vyšší předku, v lesn. 
horách Stř. Asie; loví se pro pižmo, kt. 
samci vylučují ze zvlášt. váčku. 

Moschus moschiierus, O* Moschinae. 

Moskevské umělecké divadlo (Moskov- 
skij Chudožestvennyj těatr), založ. 1898 
v Moskvě VI. I. Němirovičem-Dančen- 
kem a K. S. Stanislavským, z něhož 
vzešly 4 odbočky (studia): První, nej- 
umělečtější s názvem M. u. d., druhé — 
Malá scéna M. u. d., třetí — divadlo 
Vachtangovovo, jež dosáhlo velkého roz- 
květu, Čtvrté — realistické divadlo. Di- 
vadelní reprodukce M. u. d. vynikala a 
pronikla dokonalou souhrou, prvotříd- 
ním obsazením všech rolí i episod, ná- 
ladovostí scénickou, realistického stylu. 
Po pronikavém úspěchu v Rusku pod- 
niklo M. u. d. řadu zájezdů po městech 
evropských, zanechávajíc všude vliv 
svého stylu hereckého i režijního, stej- 
ně i při zájezdu do Ameriky. M. u. d. 
dalo umění řadu vynikajících herců 
(Moskvin, KaČalov, Leonidov, Knipper- 
Čechovova a j.) a režisérů (Stanislav- 
slcij, Vachtangov, Sulleržickij a j.); 
hl. v reprodukci klasických her ruské- 
ho repertoáru (Čechov, Gribojedov, Go- 
gol, Ostrovskij, Dostojevskij, Andrejev, 
Gorkij a j.) jsou nedostižní. 

Moskevský sjezd, byl sjezd čs. spolků 
na Rusi, konaný 7.— 11. III. 1915, z ně- 
hož vzešel Svaz čs. spolků na Rusi, kt 
byl ústředním orgánem všech čes. kor- 
porací v Rus. za svět. vál. Předsedou 
m. s. byl inž. Rixi; spolků zúčastněných 
bylo 12, zastoupených 34 delegáty. Zvo- 
leni za předsedu Svazu B. Čermák, za 
místopředsedu J. Moravec, za tajemníka 
J. Klecanda a za členy správy Svazu 
bez funkce A. Wolz a F. Reif. Sídlem 
Svazu stanoven Petrohrad. Napřed pro- 


bírány otázky finanční, aby mohl Svaz 
vyhověti svým budoucím úkolům, zejm. 
vůdčí ideji: účastnit! se přímo na válce 
po boku Dohody vlastním čs. vojskem. 
Tato voj. otázka byla druhým nejdůle- 
žitějším článkem programu sjezdu; pro 
její řešení zvolena voj. technická komi- 
se se sídlem v Kyjevě, kde se vytvořila 
Čes. Družina (O*). Jiným závažným bo- 
dem jednání byla otázka propagandy 
čs. odboje, ke kterémužto konci usnese- 
no vydávat časopis Čechoslovák (red. 
Bohdan Pavlů) jako oficiální orgán psa- 
ný česky, slovenský a ruský. Usnesení 
m. s. bylo podstatným a základním ka- 
menem v budov. čs. legií na Rusi (Q*). 

Moskov M. (* 1863), bulh. spis. Jeho 
liter, činnost je velmi všestranná a bo- 
hatá. Vedle histor. studií, z nichž zvi. 
cenná je monografie o Christo Botjovu, 
napsal řadu novel a povídek; psal též 
verše a překládal ze slov. jazyků. 

Moskovski] telegraf, první ruský zá- 
bavně-poučný list vydávaný 1825 — 34 N. 
A. Polevým. 

Moskovskije vědomosti, druhé tištěné 
rus. noviny, vydávané od r. 1756 mosk. 
univ. do 1812 dvakráte do týdne, pak 
třikráte v týdnu, od 1859 denně. Vládní 
orgán. Od r. 1863, v nich uveřejňovány 
úřední vyhlášky. Přestaly vycházet po 
únorové revoluci 1917. 

Moskva, gub. v rus. centrální prů- 
myslové oblasti, 1921 — 23 velmi zvětšena, 
44.751 km 2 ; nízkými pahorky přerušova- 
ná rovina tvoří střed t. zv. Moskevské 
kamenouhelné pánve. Náleží k povodí 
horní Volhy na s.-z. a Oky na j.-v. Obyv. 
(1926) je 4,529.908, zaměstnává se orbou. 
Průmysl stojí na prvním místě (textilní, 
chemický, výroba strojů; též domácí prů- 



Zrmk Moskvy. 


mysl). Celá gub. je rozdělena na 17 kra- 
jů. — M., hlavní město sovětské unie a 
jejího největšího státu, R. S. F. a gub. 
Moskvy, (1926) 2,019.453 ob. Původní střed 
města, Kreml, vznikl v 1. 1485 — 95, do 


Moskva 


174 


Mosty 


XVIII. stol. byl sídlem carovým; je tvo- 
řen paláci, chrámy, kláštery, úředními 
budovami. Kitaj Gorod je sídlem lido- 
vého komisariátu, bank a trustů. Obyva- 
telé jsou většinou řecko-pravoslavní Vel- 
korusové. Vedle Petrohradu je M. nej- 
významnějším průmyslovým sovětským 
městem; 1926 měla 794 průmyslových 
podniků s 208.461 dělníky (nejvíce prů- 
mysl strojařský a kovový, potom výroba 
životních prostředků, průmysl polygra- 
fický, oděvní, textilní atd.). 75% továren 
náleží státu nebo družstvům. Velkou 
úlohu hraje M. v sovětském obchodu, 
podporována jedenácti z ní vycházející- 
mi železnicemi a třemi leteckými linie- 
mi. Od r. 1918 je M. jako hl. město též 
střediskem kulturního života země. — 
M., levý přítok Oky v Rusku, 508 km dl. 

Moskvin Ivan Michajlovič (* 1874), vy- 
nikající rus. herec, od r. 1898 člen Mos- 
kevského uměleckého divadla. 

Moskviťjanin, konservativní list ruský, 
vycházející v Moskvě, od r. 1841 do 1856 
za redakce historika M. P. Pogodina (c^). 

Moskyti (špaň. mosquito), bodající a 
jedovatí komáři (o*) různých rodů. 

MosoLov Aleksander Vasiljevič (* 1900), 
rus. hudební skladatel. 

Mosquera (moskera) Joaquin (1787 — 
1877), kolumb. státník, prosadil osvobo- 
zení otroků, 1830 se stal státním presi- 
dentem Kolumbie. 

Mosqaitos, O* moskyti. 

Mossámedes, okr. hl. m. portug. ko- 
lonie Angola (j.-z. Afrika), asi 5000 ob. 

Mosse Rudolf (1843—1920), něm. vyda- 
vatel časopisů a majitel zpravodajské 
kanceláře. 1872 založil Berliner Tage- 
blatt (1889) a Berliner Morgenzeitung. 

Mossin a Nagant, franc. zbrojíři, vyná- 
lezci revolveru, zavedeného ve fr. arm. 
před svět. válkou, a opakovačky, zave- 
dené od 1891 v rus. arm. (trechlinějka), 
jíž byla rus. arm. (a naše rus. legie) 
ozbrojena za svět. války. Ráže 7.62 mm 
(tři čárky rus., odtud jméno), zásobník 
ve středu zbraně na 5 ran, střela špičatá, 
počáteční rychlost 885 m/s., donosnost 
2000 m. 

Most (Brúx), kraj. m. v Č., 27.239 ob. 
(8802 čs., 1001 ciz.). Kraj. — • ■ - — 

a horní soud, hor. řed., i - 

řev. hor. úř. Posádk. vel. 

I. — III. a náhr. prap. ppi. 
č. 9 K. Havlíčka B. Čs. ref. 
reál. gymn., něm, reál. 
gymn., něm. obch. šk., 
divadlo, m. museum, kre- 
matorium, nemoc, několik Znak ^ 
bank a záložen. Doly Mostu. 


hnědouhelné, tov. kov. a smalt, zboží, 
slév., ocelárny, tov. hospodář strojů, 
cukrovar. 

Most loďový, O* loďový most. 

Most na Ostrove (Bruck), o. na Slov., 
okr. Šamorín, 1375 ob. 

Mostar, hl. m. Hercegoviny (od 1920 
jihoslov.) a okr. M., (1921) 18.176 ob.; přes 
řeku Narentu vede kolem r. 1500 vysta- 
věný kamenný most (Stari most). 

Mostek (Mastig), o. v Č., okr. Vrchlabí, 
964 ob. Lázně. 

Mostkov (Moskelle), o. na Mor., okr. 
Šternberk, 409 ob. 

Mostkovice, o. na Mor., okr. Prostějov, 
683 čs. ob. 

Mostky (Pernlesdorf), o. v Č., okr. 
Kajdice, 604 ob. 

Mostová Kerf (Hidas-Kůrt), o. na Slov., 
okr. Galanta, 1606 ob. 

Mosty, o. v Č., okr. Jindřichův Hradec, 
462 čs. ob. 

Mosty, o. v Slez., okr. Jabhmkov, 
576 čs. ob. 

Mosty, o. ve Slez., okr. čea. Těšín, 
2601 ob. 

Mosty, a) Všeobecné o mostech. 
M. jsou stavby sloužící ke spojení komu- 
nikací, jež jsou překážkami rozděleny. 
Rozeznáváme m.: 1. podle účelu: chod- 
níkové, silniční, železniční, kanálové a 
dopravní. 2. Podle stavebního materiálu 
rozeznáváme m. dřevěné, železné, ka- 
menné, betonové a železobetonové. Dře- 
věné m. mají nejmenší a kamenné nej- 
delší trvanlivost; dřevěná stavba vyža- 
duje nejmenší a kamenná největší in- 
vestice. 3. Dále rozeznáváme šikmé nebo 
rovné m. podle půdorysu, šikmých m. 
se skoro už nepoužívá. 4. S ohledem na 
působení podpěr: a) nosníkové m., při 
svislém zatížení se vykonává na pilíře 
pouze svislý tlak; b) obloukové m. (v šir- 
ším slova smyslu) se šikmými tlaky 
v podpěrách. Nosná konstrukce má křiv- 
kový tvar a je namáhána pouze na tlak; 
c) visuté m.; nosná konstrukce je do- 
spodu prohnutá, namáhavá upevnění na 
tlak. Jako pohyblivé m. označujeme ony 
mosty, které uvolňují otvory k , přejezdu 
lodí. K dočasnému použití máme též t. 
zv. pomocné m., jako: nouzové, pracov- 
ní a vojenské m. (Q*). Jako zatížení mo- 
stu nutno bráti v úvahu vlastní váhu, 
užitečné, resp. dopravní zatížení, tlak 
sněhu a větru, při železničních m. též 
brzdící síly, a jsou-li kolejnice položeny 
ve křivce, též odstředivou sílu vlaků. 
Hlavní části m. jsou: 1. základy, 2. pod- 
pěry (pilíře, staví se obyčejně z kame- 
ne, méně však ze dřeva, litiny nebo že- 
lezobetonu). 3. Přemostění je konstruk- 


Mosty 


175 


Mosty 


ctí spojující otvory mezi pilíři. Je to oby- 
čejně obloukovitá konstrukce z kamene, 
betonu, železobetonu nebo ze železa. 4. 
Uložení nosné konstrukce na pilířích se 
provádí zvláštní konstrukcí, která umož- 
ňuje samostatný malý pohyb přemostění 
následkem tepelných rozdílů. Vzdále- 
nost mezi dvěma takovýmito uloženími 
se nazývá vzdáleností podpěr, vzdále- 
nost mezi pilíři nazývá se světlostí mo- 
stu. U nosníkových m. se udává oby- 
čejně první, u obloukových druhá míra, 
při čemž všeobecně se používá výrazu 
rozpětí. Stavitelství m. vykazuje v posl. 
době neobyčejný rozmach následkem 
obrovského vývoje dopravních cest. 
Provedení těchto konstrukcí bylo umož- 
něno pokrokem teoret. poznatků na poli 
statiky a nauky pevnosti. 

B. Dřevěné mosty. Dřevěné m. 
jsou prvními m. vůbec a jsou pro malou 
trvanlivost a nebezpečí požáru ve Stí*. 
Evropě jen velmi málo stavěny. Více se 
jich používá na záp. Sev. Ameriky. Pro 
dočasné (válečné) m. jest ovšem dříví 
nejlepším stav. materiálem. Rozeznává- 
me: 1. Nosníkové m., 2. podpěrové m. 
Hlavní nosníky jsou obyčejné dřevěné 
trámy, časti spojované několikanásob- 
nými nosiči. Dále jsou konstrukce pru- 
tových soustav, ve kterých se kombinuje 
již i železo. Jsou to na př. nosiče Ho- 
weovy a Townovy. 2. Podpěrové mosty. 
Vlastní m. obloukové ze zakřivených no- 
sičů jsou již zastaralé. Jako stavebního 
materiálu se používá hlavně dubového 
dřeva a dřeva z jehličn. stromů. Trvan- 
livost konstrukce se zvýší impregnová- 
ním materiálu. 

c) Železné mosty. Původní 
stavby se prováděly z litiny. V 1. 1840 — 
1890 se používalo svářkového železa, po- 
zději již jen plávkového. Všeobecně se 
používá měkčí, plávkové ocele. Nověji se 
dějí pokusy též s použitím vysokotlaké 
niklové oceli, části: 1. Plnostěnné na 
pohyb namáhané nosiče; pro malá roz- 
pětí jsou to válcované profily, pro větší 
zase nýtované nosiče sestávající ze sto- 
jiny a pásů. 2. Z tyčovitě článkovaných, 
prutových nosníků, sestávajících z jed- 
notlivých prutů, namáhaných pouze na 
tlak. Prutové soustavy umožňují nejrůz- 
nější konstrukce, dnes se však dává 
přednost konstrukci jednoduché. 3. Kon- 
strukce jízdní dráhy sestává buď z dře- 
věného nebo železného podkladu s nej- 
různější povrchovou úpravou. Železné 
m. můžeme rozděliti do tří základních 
stupňů. I. Nosníkové mosty. lil. 
nosiče mají obyčejně jedno pevné a 
jedno pohyblivé uloženi a jsou vzhle- 


dem k vnějším silám staticky určité. No- 
siče o více než dvou podpěrách jsou sta- 
ticky neurčité a musí se opatřiti podl9 
Gerberova způsobu zvláštními ukláda- 
cími klouby, kterými se přeměňují ve 
staticky určité. Tyto se jmenují pak Ger- 
berovy nebo výložníkové m., angl. can- 
tilever. Při uložení je velmi důležité za- 
chycení tlaků. Při menších konstrukcích 
se používá t. zv. tangenciálních ploch, 
při větších se tlaky zachycují pohybli- 
vými čepy. Pevné zachycení se téměř 
nevyskytuje. II. Obloukové mosty. 
Jsou podle druhu obsahu buď obou- 
stranně pevně uloženy a jsou pak více- 
násobně staticky neurčité, anebo spočí- 
vají na dvou kloubových ložiskách a 
jsou pak jednoduše staticky neurčité, 
resp. se uspořádáním třetího kloubu ve 
vTCholu nosníku přeměňují ve staticky 
určité. Toto uspořádání je obvyklejší. 
Obloukové m. dosahují dnes již největ- 
ších rozpětí. Různé způsoby provádění 
stavby jim toto dobře umožňují. III. V í- 
suté mosty. Jejich pravzor nachází- 
me v m. primitiv, národů, které bývaly 
zhotovovány z rostlinných provazců. Že- 
lezných řetězů jako nosných pásů se po- 
užívalo prý již před staletími v Číně a 
v Indii. Dříve se používalo obyčejných, 
článkových řetězů. Dnes se používá ře- 
tězů z několika plošek, pomocí Čepů 
spojovaných, anebo úlohu nosného pásu 
zastávají drátěná lana. Visutých m. se 
používá výhradně pro obrovská rozpětí. 
Stupeň jejich statické neurčitosti závisí 
na druhu vystužení. Nejzajímavější jsou 
lanové m. přes East River v New Yorku 
a nově projektovaný m. tamtéž, jehož 
největší rozpětí činí 1036 m. 

D. Obloukové mosty z kame- 
ne, betonu a železobetonu. Ka- 
menné m. dosáhly určité důležitosti vy- 
nálezem oblouků. Ve starověku se vy- 
znamenávali v tomto oboru Římané a 
oblouky mostů jimi zhotovených měly 
rozpětí až 36 m. Tato vzdálenost byla 
překonána až v pozdním středověku. 
Obloukové m. vykazují většinou polo- 
kruhové, ploché nebo eliptické oblouky. 
V novější době se používá místo ryze 
geometrických tvarů, tvarů křivek tla- 
kových. Síla oblouku přibývá od teme- 
ne k patě. Stupeň statické neurčitosti 
se zmenšuje vkládáním kloubů. Při po- 
užití železobetonu se způsob stavby 
velmi blíží stavbě železného mostu. 
Stavba těchto mostů umožňuje široké 
pole architektonického řešení. 

E. Nosníkové mosty železo- 
betonové. Zatím co nosníkové m. 
z kamene přicházejí v úvahu jen pro ne- 


Mosty 


176 


Mosty 


patrné délky, dají se tyto ze železobeto- 
nu zhotovovati mnohem lépe. Způsobuje 
to rozdíl v ohybové pevnosti železobeto- 
nu a kamene. Při větších rozpětích se 
určují samostatné hlavní nosiče, které 
jsou bud plstěnné nebo článkovité. 
Stavební uspořádání hledí se přizpůso- 
biti konstrukci železných m. Provádějí 
se v nejrůznějších konstrukcích. 

F. Pohyblivé mosty. I. Pohyblivé 
m. s pevným základem. Přemostění se 
pohybuje lidskou nebo strojní silou. 1. 
Posunovné m., přemostění se pohybuje ve 



lezniční k témuž účelu. První m. musejí 
míti materiál, který se dá snadno do- 
pravovat na vozech a připouští zatížení 
i pro největší břemena armády (oblé- 
hací děla, těžká auta); druhé se dopra- 
vují na železničních vozech a musejí 
unésti normální vláky. Mostní materiál 
je buďto na plovoucích nebo nehybných 
podporách; onen se nazývá pontonový 
(loďky, použité 1650 Holanďany, nazvá- 
ny pontony); tento bárkový. Je množství 



Přístavní lávka. 


i Tlil 

Hl -—-^rrTTTÍll 

ÍTTTt> . 

— s- i 

i 

. . ■ 1 3l 


Rýnský most u Kolína, 1915 (1:4000). 



Lanový most přes East Rlver u Ne w‘ Yorku 1917 (1:3600). 


vodorovné rovině. 2. Zvedací m., pohyb 
se děje ve svislém směru. 3. Otáčivé m. 
Pohyb se děje kol svisle položeného če- 
pu. Jsou buď stejno- nebo různoramené. 
Za takovýto druh lze považovati též m. 
jeřábové. 4. Sklápěcí m. Otáčení se děje 
kol vodorovné osy. Jsou to zvlášť v Ho- 
landsku oblíbené portálové m. Provádějí 
se v nejrůznějších konstrukcích se 
zvláštními způsoby vyvážení pohybující 
se části. II. Mosty s plovoucím zá- 
kladem jsou lodní a pontonové m., 
spočívající na lodicích (pontonech). 
Tyto m. sledují pohyb hladiny vodní. 
Vyžadují však též pohyblivý příjezd a 
odjezd. Přístavní m. slouží k umožnění 
přistání lodí. III. Rozkládací mo- 
sty, nejvíce použív. ve vojenství. — M. 
válečný, snadno sestavitelný z mate- 
riálu předem připraveného a systemiso- 
vaného, normalisovaného do urč. typů. 
Jsou to hl. m. k přechodu armády přes 
vodní toky a údolí (rokle atd.) a m. že- 


soustav: u nás, v Rak., Rus., Španěl, a 
Švýc. Biragova; dále v ČSR. též Rothova, 
Herbertova, Kohnova; v Anglii Clarkso- 
nova, v It. Cavalliho, ve Skand. zemích 
Normannova. Bližší o* tato jména. Kaž- 
dý m. v. musí býti u břehu připevněn 
na zákl. elementu mostním, zv. práh; 
pak teprve lze proti proudu zakotvovali 
pontony nebo zarážeti bárky. M. jsou 
opatřeny propustmi, t. j. pohyblivými 
články (obyčejně 2 pontony), jež lze ote- 
vřití, nebo poli, jež lze zdvihnouti, aby 
mohla plavidla (temporary, bridges), 
plující kmeny a j. věci pod m. pro- 
plouti. Výpomocné m. {Behelfsbruckou, 
ponts passagers) lze stavětí z materiálu 
libovolného, který je po ruce (kmeny, 
sudy, trámce, žebříky a j. nosníky). — 
Určitý počet mostního materiálu (ponto- 
ny, podélníky, příčníky, části mostovky 
atd.) s příslušnými dopravními prostřed- 
ky (vozy, auty), stačící pro stavbu ra. 
určité délky, sluje mostní souprava. 


Mosty I 




Železniční most přes East River r N. Yorku (1:3000). CILÍtonův most pros Nia^aru (1:3000). Podélný řez, Průřez. 



Příloha Nového ve-Ikého ilustrovaného slovníku naučného. 


Most v It 




Mosty 


177 


Motivovat! 


Naše vál. m. s. obsahuje na př. 14 vozů 
s materiálem pro stavbu 53 m. lehkého 
nebo 26*5 m těžkého m. Pro širší pře- 
kážku nutno kombinovati několik m. 
souprav. 

Mosul f vilajet brit. mandátového úze- 
mí Iráku v horní Mesopotamii po obou 
stranách Tigridu, 91.056 km 2 a (1921) 
703.378. ob., živících se chovem dobytka, 
zemědělstvím a průmyslem. V okolí lo- 
žiska nafty. 

Mosyr, okr. město na Bělorusi, (1926) 
9535 ob. 

Moszczénska-Rzepecka Izabella (* 1864), 
polská organisátorka žen. hnutí emancip. 

Moszczeňski Stefan (* 1871), p. zeměd. 
pracovník, prof. hosp. školy ve Varšavě. 
Četné spisy odborné. 

Mošna (Brotsack; étui-musette; haver- 
sack), voj. vak z nepromokavého plátna 
(waterproof), který se nosí po levém 
boku bud na opasku nebo na zvi. závěsu 
přes rameno a slouží u pěchoty k uscho- 
vání chleba a j. denního proviantu neb 
i reservního střeliva, aby v boji bylo po 
ruce. 

Mošna Jindřich (* 1. VIII. 1837 v Karli- 
ně, f 6. V. 1911 v Praze), čes. dramat, umě- 
lec, v 1.1859 — 64 zprvu hrál jako ochotník, 
pak u venk. div. společ. (Prokopa a 
Štandery), 1864 u samost. čes. divadla 
v Praze, pak přední člen Nár. divadla 
jako populární ko- 
mik veseloherní a 
operetní, ale i he- 
rec velkých rolí 
charakterních (Shy- 
lok, Harpagon, Polo- 
nius, Jiráskův Otec, 
principál v Proda- 
né nevěstě, Jupi- 
ter v Orfeu v pod- 
světí, Kofránek ve 
Vodním družstvu, 

Hadrián z Římsu a 
m. j.), jež hrával 
mimo Prahu hojně 

jako host div. společ. a, uunuLuiuA-ytu ui- 
vadel. Vydával též svoje humoristické 
Sólové výstupy. 

Mošner František Jan, MUDr. (1797— 
1876 v Kroměříži), ředitel všeob. nemoc- 
nice v Olomouci, odborník v gynaeologii. 

Mošnov (Engelswald), o. na Mor., okr. 
Nový Jičín, 859 ob. 

Mošovce, o. na Slov., okr. Turčiansky 
Svátý Martin, 1576 ob. (1535 čs.). 

Mošovský, pseud. Jiřího Tesáka. 

Mošt, šťáva vylisovaná z ovoce nebo 
z hroznů, z něhož kvašením vzniká víno. 

Moštenica. o. na Slov., okr. Báňská 
Bystrica, 492 Čs. ob. 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


Mošus, o* pižmo. 

Mot K. E., pseud. F. Tomka. 
Motacilla, O* konipasi. 

Moták, v řeči spodiny tajná písemná 
zpráva mezi vězni nebo nějaké vnější 
osobě. 



Circus pygargus. 

Moták (Circus pygargus), dravý pták 
z rodu luňákovitých (Q*). 

Motáková-Štoková Libuše, česko-amer. 
nár. pracovnice v Chicagu, předs. pomoc, 
odb. Csl. Nár. rady americké. 

Motella, G* vousavka. 

Motěšický Kašpar (f 1689), č. nábož. 
spis. a kazatel v Žitavě od 1675. Sp.: 
Křest, domácí postilla (1682). 

Motetto (ital.), vícehlasý chrámový 
zpěv bez instrumentálního doprovodu. 

Motilita (lat.), pohyblivost, čilost. 

Motilones (špaň.), kmen Karaibů 
v Sieře di Perijá (Venezuela). 

Motiv (z lat.), všeobecně příčina pohy- 
bu. V psychologii souhrn psychických 
pochodů, které působí volné jednáni. 
V estetice každý prožitek, který může 
uvést v činnost tvůrčí fantasii umělcovu. 
— M. vůdčí, častěji se vracející výraz, 
motiv (symbol), jenž postavením, v němž 
zprvu vystoupil, n. slovy, jimiž byl dříve 
pronesen, dostane určitý význam a, kde 
opět vystupuje, vzbuzuje při tom vzpo- 
mínku, čímž ee stává důlež. činitelem 
pro účinek umělec., zvi. hudeb, představ, 
prostředků. V. m. objevuje se u hudeb, 
klasiků ponejvíce v podobě nahodilé 
charakteristiky osob (Leporellovy terce 
v Don Juanovi atd.); s plným významem 
vystupuje nejprve v Berliozově Sympho- 
nie phantastique (L’idée fixe), v Ha- 
roldu v Itálii, ve Wagnerově Bludném 
Hollanďanu a Lohengrinu. 

Motivovali (franc.), v umění, zvi. v bás- 
nictví: děj nebo událost učiniti pomocí 
jiných částí uměleckého díla srozumitel- 
nou a odůvodnit! ji, takže se jeví logic- 

12 



rvALrs+ní AlrtrnVi /I i 


Motivovat! 


178 


Motolice 


kou a pravděpodobnou. V právnictví: 
odůvodniti. 

Motocykl, vozidlo o dvou kolech, po- 
háněné motorem. Původně jízdní kolo, 
opatřené motorem, změnilo dnes naiprosto 
svůj tvar a účel. Rozšíření m. má při- 
rozeně za následek obrovský rozmach 
motocyklového průmyslu. K porovnání 
budiž uvedeno, že r. 1928 bylo v CSR. 
vedle 47.000 automobilů v provozu ještě 
25.000 motocyklů. 1. Dvoutaktni moto- 
cykly. Dvoutaktního motoru se používá 
většinou pro menší -kola asi do obsahu 
válce 250 cm 3 . Jsou to bezventilové mo- 
tory, úsporné. Motor má vysoké obrátky 
(i 6 — 7000 za min.), obyčejně je vzduchem 
chlazený a má poměrně malou sílu, 
takže vyžaduje k uspokojivému výkonu 
dobrých silnic. 2. Čtyřtaktní motory tvoří 
největší část všech motocyklů. Podle ob- 
sahu válců se dělí na: a) 350 cm 3 , oblí- 
bená vozidla dosahují rychlosti a spo- 
lehlivosti stejně jako b) 500 cm 3 moto- 
cykly, které se používají již s kočárky; 
c) motocykly víceválcové s obsahem 600, 
750, 1000 a 1200 cm 3 . Obyčejně sportovní 
a obchodní vozidla s nadbytkem síly, pro 
nejnamáhavější službu. U nás nejrozší- 
řenější značky jsou, domácí: Orion, Pre- 
miér, BD, Jawa; americké: Harley-Da- 
vidson, Indián; anglické: Ariel, A. J. S., 
ESA, Matchless, Norton, Triumph atd. 
Jednoválcovó motory se staví obyčejně 
se svislým válcem, dvouválcové s válci 
do V, jen výjimečně s válci proti sobé 
napříč (BMW), nebo podél kola (Dou- 
glas). Nejcharakterističtější známkou 
moderního motocyklu je sedlová ná- 
držka, vytvořená tím způsobem, že 
umožňuje velmi nízké umístění sedla 
za účelem získání stability vozidla. Dů- 
ležitým problémem bylo řízení ventilů 
motocyklu. Původní, pomocí vačkové 
hřídele spodem řízené a postranní ven- 
tily (SV a OHC) se dnes nahražují pro 
vysokovýkonné stroje ventily horem ří- 
cenými (OHV). Mazání motorů obstarává 
automatické čerpadlo. Výfuk se provádí 
.dokonale tlumený. Rychlostní skříň ob- 
sahuje obyčejně 3 rychlostní předlohy. 
Každý stroj má vlastní elektrické zaří- 
zení (akumulátorové) pro zapalování 
i osvětlování. Kromě benzinové nádrže 
má každý stroj ještě nádržku na olej. 
Pohon se děje obyčejně řetězem (často 
krytým) na zadní kolo, nejnověji též t. 
zv. pohon kardanový pomocí hřídele 
(BMW, JAWA). Brzdy jsou obyčejuě 
dvě. Brzda na přední kolo (pásová) 3 e 
obsluhuje pákou s řidítek, zadní brzda 
(Špalková) se obsluhuje nohou. Trubko- 
vý rám se v poslední době nabražuje li- 


sovaným ocelovým rámem. Cestovní 
kola se vyzbrojují pneumatikami, ve- 
směs většími, v nejčastějších rozměrech 
26X3" až 28X4". Signální zařízení se- 
stává kromě předepsané ruční trubky 
též z houkačky elektrické t. zv. klaxonu. 
Postranní vozíky (sidecary) si vytvořily 
rovněž již svůj vlastní průmysl, u nás 
značně rozšířený (Aero). Každý moto- 
cyklový rám je konstruován tak, aby se 
k němu vozík mohl připojiti. Připojení 
se děje obyčejně 3 šrouby na nálitky. 
Vozík je stejně jako motocykl velmi 
dobře odpérován, takže jízda v něm si 
nezadá jízdě v automobilu. 

Motocyklista, osoba, která řídí moto- 
cykl. 

Motol (dř. -y), o. v Č., část hl. města 
Praha XVII., 722 ob. čs., okr. Praha-záp. 

Motolice (Fasciola, Distomum), z řádu 
pijavek a podřádu dvojústých, jejichž 
nejznámější zástupce je 2 — 3 cm dl. mo- 
tolice ovčí (F. hepatica L.), tvaru tykvo- 
vého jádra. Žije ve žlučovodech přežvý- 
kavců, zvi. ovcí, řidčeji u člověka. Z va- 
jíček vylíhlé larvy, žijící ve vodě, za- 
vrtají se do plže (Limnaea truncatula, 
v němž se změní ve sporocysty, sválo - 
vité to váčky, v jejich vnitru vzniknou 
t. zv. redie. Z nich povstanou buď zase 
redie n. cerkarie, které jsou podobné do- 
spělým červům až na chybějící pohlavní 
ústrojí. Opustivše hostitele, encystují se 
na vodních rostlinách. Dostanou-li se do 
přežvýkavce n. člověka, přemění se v m. 

Motolice (distomatosis), nemoc přežvý- 
kavců; vzniká pozřením larev motolic 
při pastvě. Tyto lpějí ve vlhkých letech 
na mokrých lukách a pastvinách na 
rostlinách a jsou tak rozšířeny, že pů- 
sobí veliké ztráty. Ježto celé stádo se 
pase v týchž místech, onemocní vždy 
více zvířat. Motolice vniknou do jater 
z dvanáctníku, rozmnoží se ve žlučovo- 
dech a vniknou i do páteřní tkáně a 
větví vrátnice. Hl. onemocnějí žlučovo- 
dy, z nichž se stanou tlusté provazce, 
druhotně i jaterní tkáň. Nepatrné množ- 
ství motolic nezpůsobí celkového one- 
mocnění, na jaře odejdou přirozenou ce- 
stou; změny ve žlučovodech zůstanou a 
naleznou se u zabitých zvířat (taková 
játra nehodí se k požívání, ale motolice 
se na člověka nepřenáší). Jehňata, 
slabší a těžce postižená zvířata, onemoc- 
nějí na podzim a v zimě za příznaků 
chudokrevnosti, bledničky (bledé slizni- 
ce), hubnutí, vodnatelných otoků a vy- 
sílení. Nemoc zjistí se zabitím jednotí, 
zvířat, také drobnohledným vyšetřením 
výkalů (vajíčka). Nyní jsou účinné léky 
(distol, serapis a j.). Mimo to třeba silné 


Motolice 


179 


Motor 


výživy. Důležitější je potírání motolic 
prohlížením podezřelých děr s vodou, 
příkopů a pastvišť, nejsou-li v nich plži, 
známí jako hostitelé motoličích larev. 
Dospělý dobytek onemocní přes posti- 
žení jater řidčeji, kozy častěji. Také 
vepři mohou pozříti larvy motolice, rov- 
něž zajíci (a») a daňci. 

Motonobn (1476—1559), jap. malíř, zet 
Mitsunobův (a*) a pod jeho vlivem, ale 
převládá u něho čínský element. 

Motoori Norinaga (1730—1801), jap. fi- 
losof a filolog, z hlavních zakladatelů 
novější japonské filologie. 

Motol, stroj, převádějící energii, na pr. 
tepelnou, v technicky použitelnou formu 
energie mechanické. Prameny energie 
jsou svalová síla lidská či zvířecí, síla 
vodní (vody proudící, opadající, pohybu- 
jící se nahoru či dolů, cx* vodní stroje), 
síla větru nebo v hořlavinách se vyvíje- 
jící tepelná energie. Rozeznávají se mo- 
tory v užším smyslu (stroje prvého řádu, 
primární motory), poháněné bezpio- 


ftez uzávěrkou Ctyřcyllndr. automob 

motorovou. motor. 

středně přírodní silou, a stroje v širším 
smyslu (sekundární motory), jimž je 
hnací síla dodávána uměle. Primární 
motory přijímají 1. lidskou nebo zvířecí 
sílu (páka, žentour), 2. elementární síly, 
na př. vodní (vodní m.), vzduchové 



Dvoutakt ni KCrtingúv plynový motor. 

(větrná korouhev), rozpětí par (parní 
stroje, p. turbiny), rozpětí vzduchu (ka- 
lorické motory), napětí plynů (spalova- 
cí m.). Sekundární m. jsou elektromoto- 
ry atd., motory založené na tlaku vzdu- 
chu a p., jejichž hnací sílu zjednávají 
stroje jiné. — Motory založené na síle 


zvířecí a vodní, byly známy už pradáv- 
no. Teprve ale v XVIII. st. došlo k vy- 
nálezu parního stroje a k zdokonalení 
vodních motorů; konečně v XIX. st. při- 
stoupily motory, založené na horkém 
vzduchu, spalovací a elektromotory. — 
Motor výbušný je stroj, u kterého se vy- 


čtyř- a dvoucylindrový plynový motor. 

užívá výbušné síly výbušných látek. 
Jako látky poháněči lze použiti svítiply- 
nu nebo plynu zemního, je ale také 
možno rozprášením olejů nebo lihu 
utvořit směs vzduchu a paliva, která 
stejně působí jako výbušná látka (Q* 
Dieselův motor). — M. Dieselův je kon- 
struován na základě výbušných motorů. 
Stlačením plynu se podle zákonů termo- 
dynamických rozehřeje a dosáhne-li 
stlačení dostatečné výšky, stoupne tep- 
lota tak, že se plyn zapálí bez jakého- 
koliv umělého zažehnutí. Všeobecně se 
používají čtyři takty na jeden oběh. 
V prvním vtáhne píst čistý vzducn ao 
válce, při druhém jej stlačí až na 30—10 
atm. a tím zahřeje na 500—700° G. Ke 
konci druhého taktu, když se píst již 
blíží mrtvému bodu své polohy, když 
tedy nastává nejvyšší tlak a teplota* 
vstřikne se pomocí ještě vyššího vnější- 
ho tlaku palivo do válce, které se pro 
vysokou teplotu hned zapálí. V třetím 



čtyřcylindr. automob. motor. 

taktu nastávající výbuch a roztaživost 
plynu ženou píst do polohy nejvzdále- 
nějáí. Ve čtvrtém taktu se z válce vy- 
tlačuje spálený plyn. Hodnota dosaže- 
ného tlaku a tím také hodnota teploty 
se fídí podle jakosti paliva. Čím těžší 

12* 






Motor 


180 


Motyčky 



látka a čím vyšší její bod zápalný, tím 
vyšší musí být konečný tlak a teplota 
ve válci stlačeného vzduchu. Tím způso- 
bem možno u Dieselová motoru použiti 
nejen lehkých olejů, jako jsou benziny 
a benzoly, nýbrž také olejů těžkých, jako 
jsou těžké petroleje a destilační zbytky 


Kttrtingův plynový motor. Pohled shora. 

nafty. D. rn. se používají u lokomobil, 
lokomotiv a v novější době také hojně 
v lodnictví. Připravuje se také používání 
v letectví. Čtyřtaktový pracovní postup 
lze také změniti ve dvoutaktový, kde 
průběh čtyřdílný se provede v jediném 
tam-zpět pohybu pístu. V obou přípa- 
dech lze použiti místo oleje také něja- 
kých hořlavých plynů. 

Motorisace a mechanlsace armády, 
sluje zaměnění živočišného tahu u bo- 
jových prostředků prací strojovou, zejm. 
motoru spalovacího. Tam, kde pohybo- 
vaný předmět je sám opatřen motorem, 
nazýváme to motorisací; kde jde 
o trakci vůbec, mechanisací. Ježto se za 
svět. války ukázalo, že jen rychlý pohyb 
reserv nebo přemístění velkých jednotek 
může rozhodnouti boj, u něhož obrana 
nabývá vždy převahy nad útokem, za- 
čalo se již za války, ale hlavně po ní, 
motorisovat a mechanisovat, zejm. dělo- 
střelectvo a kolony trénu. Výhody jsou: 
lepší zužitkování síly, nezávislost na 
píci, větší rychlost, snazší ošetřování; 
nevýhody: nemožnost postupovati kaž- 
dým terénem, menší spolehlivost moto- 
ru, nutnost mechanicky cvičeného per- 
sonálu, závislost na pohonných hmo- 
tách, které se snad v zemi nenacházejí, 
potřeba vyspělé techniky výrobní a 
opravní. Zdá se, že úplná m. a m. armá- 
dy nebude možná; nahrazení všech koní 
traktory bylo by též velmi nákladné, ne- 
boť typy se mění a standardisace a nor* 
malisace typů u technického prostředku 
stále se vyvíjejícího jest jen dočasně 
možná. 


Motorové lodi, lodi poháněné spalova- 
cími motory. Q* též motorový člun. 

Motorové sáně, vozidlo se sanicemi 
k pohybu po sněhu nebo ledě. Poháně- 
ny jsou buď vrtulí nebo do sněhu zasa- 
hujícími pohonnými koly. 

Motorový člun, voj. plavidlo opatřené 
spalovacím motorem a stavěné pro po- 
třebu sladkovodní neb námořní; užívá 
se ho hl. k službě hlídkové a strážní, 
též jako vlečné lodi, méně jako dělové 
lodice (o*); na moři zejm. ke kladení 
neb odstraňování min a jako malého 
člunu torpédového (it. motoscafó). Za 
svět. vál. konaly výbornou službu proti 
ponorkám. Hlavní požadavky jsou malý 
ponor (ipro potřebu říční a na moři, aby 
nenarazil na minu), veliká rychlost 
{u námořního až 30, u říčního nejméně 
13 nám. mil/hod.), co možná nehlučný 
motor a snadná doprava po suchu 
(u člunů sladkovodních). V čs. arm. jsou 
m. č. typů Fiat a Warchalowski přidě- 
leny ženijním voj., na Dunaji jsou dů- 
ležitou Částí obrany. 

Mófová, o. na Slov., okr. Zvolen, 1225 
čs. ob. 

Motovidlo, domácí přístroj k převino- 
vání ručně napředené příze z cívek na 
přadena. Jako přezdívka označuje ne- 
ohrabaného, stále se otáčejícího člověka. 

Motronynškyj manastyr (klášter), na 
Kyjevsku nabyl slávy od té doby, kdy 
jeho opatem stal se Melchysedek Znač- 
ko-Javorškyj (r. 1753). M. m. byl oporou 
pro pravoslavné v jich boji s unií. 
V tomto klášteře přebýval M. Zaliznjak 
(O*), který r. 1768 za pomoci Melchyse- 
deka počal povstání proti polské vládě, 
známé pod jm. Kolijivščyna. 

Motta Giuseppe (* 1871), švýc. politik 
a právník. 1915, 1920 a 1927 spolkový 
president, 1920 a 1924 byl čestným před- 
sedou shromáždění Svazu národů v Že- 
nevě. ' 

la Motta Jar. Arsen (• 1886 v Písku), 
novinář a spisov., přednosta redakč. a 
insert, odděl, cestovní a doprav, kane. 
Čedok v Praze. Píše čl. cestopisné, ná- 
rodohosp., humor, feuilletony a básně, 
překládá z němč., franšt. a polštiny. 

Motto (ital.), heslo, průpověď; symbo- 
lická věta jakožto nadpis. 

Motúz, pseud. J. A. Wagnera. 

Motyčin, ms. v Č., okr. Slaný, 4133 ob. 
Kamenouhelné doly. 

Motyčka Jaroslav (* 1886), č. spisov., 
pracovník ve Volné Myšlence a red. je- 
jíeh listů. Od 1926 člen předs. strany 
nár. soc. a fin. ref. Za války internován. 

Motyčky, o. na Slov., okr. Banská By- 
strica, 431 čs. ob. 


Motyka 


181 


Mouchy 


Motyka, nástroj na kopání n. kypření 
půdy; na dřevěném topůrku železná 
čepel různé délky a tvaru podle účelu 
práce. 

Motýli (Lepidoptera), samostatný řád 
hmyzu s tělem zřetelně rozčleněným na 
hlavu, hrud a zadeček, Ssavé ústní 
ústrojí. Čelisti proměněny v kratší nebo 
delší sosák, někdy svinutelný. Žuchvy 
zakrnělé. Makadla dokonale vyvinutá a 
po obou stranách sosáku nahoru zahnu- 
tá. Dva páry křídel, pokryté v celé ploše 
barevnými šupinkami, jež jsou tenkým 
kořenem ke křídlu přirostlé a uložené 
jako tašky na střeše domu. Změnu ve 
směru letu docilují změnou těžiště těla 
(pohybem zadečku). Vývoj děje se doko- 
nalou proměnou. Samička snáší vajíčka 
na rostliny, kterou se larvy, housenky, 
živí. Housenky jsou válcovitého těla, až 
na tvrdou hlavu měkké, se třemi páry 
pravých a 1 — 5 páry nepravých noh Čili 
panožek. V dospělosti mění se v kuklu, 
u některých druhů v zámotku ukrytou. 
Někdy pohlavní dvojtvárnost, dobový di- 
morf ismus a u bource morušového též 
i parthenogenetieké rozmnožování. Jsou 
rozšířeni po celém světě, pokud rostlin- 
stvo sahá, největší a nejkrásnější žijí 
v tropech. Housenky některých druhů 
při hromadných výskytech činí ohrom- 
né škody na polních a lesních kulturách, 
jediný bourec morušový člověku přináší 
přímý užitek. 42 čeledí. 1. Hepialidae, 
hrotnokřídlci. 2. Micropterygidae. 3. 
Psychidae, vakonoši. 4. Cossidae, drvo- 
pleni. 5. Encleidae, slimákovci. 6. Py- 
ralidae, zavíječi. 7. Bolidae. 8. Galle- 
riidae. 9. Grambidae, nosatky. 10. Phy- 
citidae. 11. Pierophoridae, pernatušky. 
12. Alucitidae. 13. Tortricidae, oba- 
leči. 14. Conchylidae. 15. Grapholitbi- 
dae. 16. Tineidae., moli. 17. Adelidae. 
18. Hyponomentidae. 19. Coleophoridae. 
20. Gracilariidae. 21. Sesiidae, nesytky. 
22. Notodontidae, zubokřídlci. 23. Brephi- 
dae, černoproužky. 24. Geometridae, pí- 
cíalky. 25. Drepanidae, srpokřídlci. 
26. Cymatophoridae, vlnočárnice. 27. Noc- 
turidae, můry. 28. Liparidae, bekyně. 
29. Archiidae, přástevníci 30. Lithosii- 
dae, lišejníkovci. 31. Zygaenidae, vřete- 
nušky. 32. Syntomidae, běloskvrňáci. 
33. Thyrididae, okenáči. 34. Sphingidae, 
lyšajové. 35. Bombycidae, bourci. 36. Sa- 
turniidae, martináči. 37. Lasiocampidae, 
bourovci. 38. Hesperiidae, soumračníci. 
39. Papilionidae, otakárci. 40. Pieridae, 
běláskové. 41. Lycaenidae, modráčkové. 
42. Nymphalidae, babočky, o* příloha ve 
svazku XII. 

Motýlice (Calopteryx), hmyz mřížo- 
křídlý z čeledi vážek (Odonata), štíhlého 


těla a s dvěma páry blanitých křídel, 
hustě žilkami protkaných, s hlavou vy- 
zbrojenou kousacím ústrojím. Živí se 
hmyzem Larvy se třemi žabrovými lu- 
pínky na zadečku žijí ve vodě a jsou 
rovněž dravci. — M. obecná (C. virgo), 
všude u vod v létě hojná. — M. lesklá 
(C. splendens), s křídly kovově lesklými. 

Motýlokvěté, Papilionaceae. 

Motys Ludevit, pseud. Lad. Mattuše. 

Moučka, jemný prášek, vyrobený pra- 
videlně rozemíláním. Moučka dětská 
(dextrinová) vyrábí se z praženého pe- 
čivá z mouky pšeničné a sladové, jež se 
rozemílá a prosívá, mísí s cukrem a vý- 
živnými solemi a balí. Moučka kostní 
(odklížená) získá se rozemíláním vysu- 
šených kostí, odpadajících při výrobě 
klihu. Je důležitým fosforečným hnoji- 
vém. Moučka Thomasova, též moučka 
z Thomasovy strusky, získá se rozemílá- 
ním strusky, odpadající při výrobě oceli 
způsobem Thomasovým. Svým složením 
jest to fosforečnan vápenatý CaJ^Oo a 
proto se jí užívá taktéž jako fosforeč- 
ného. hnojivá. — Moučka v hor., drť 
vzniklá vrtáním nebozezem ve vrtné 
díře. 

Moučná jídla o* moučník. 

Moučnice, truhla k uschování mouky, 
dříve národními ornamenty zdobená. 

Moučník, pokrm připravený z různých 
druhů mouky a moučných vařiv. 

Moudrá-Mihová Pavla (* 1861 v Pra- 
ze), čes. spisovatelka, průkopnice hnutí 
mírového, abstinent., ochrany zvířat; na- 
psala řadu úvah a článků mravověd- 
ných a teosofických. Hojná je její čin- 
nost přednášková. Založ. žen. list Lada 
v Praze. Sp.: Do rozmaru a do pláče 
(1900), Rok dětství (1910). Do dívčích let 
(1911), Výbor přednášek (1918), Můj od- 
kaz světu (1923) a jiné. Četné překlady 
z angličiny. 

Moudrý Cyril S. (1859), č. spis. a pře- 
kladatel, hlavně z ruštiny. 

Moudrý Gabriel (1869 — 1930), č. novi- 
nář. dlouholetý redaktor Nár. Listů. 

Moudrý Karel (* 1881 v Červ. Bečici), 
prof. prům. školy v Praze, býv. čl. revol. 
NS., poslanec str. nár. soc. Sp.: Boj o in- 
ternacionálu. 

Moudrý Karel pseud. Karla Růžičky. 

Moucha domácí, o* Homalomyia cani- 
culnris. 

Moucha Anton, PhDr. (1882), ředitel 
knihovny vys. škol techn. a něm. spis. 
odb.; lektor knihovnictví na něm. univ. 
pražské, instruktor něm. lid. knihoven. 

Mouchnice, o. na Mor., okr. Vyškov, 
786 čs. ob. 

Mouchy (Muscidae), hojně rozšířená 
čeleď hmyzu, zabírající více než třetinu 


Mouchy 


182 


Mouřfnov 


všeho hmyzu dvoukřídlého. Mají zavalité 
tělo, tykadla trojčlenná, na .třetím člán- 
ku citovými brvami a osinou opatřená. 
Sosák vždy vyvinutý, oči veliké, kyva- 
délka přikrytá, a) Kuklice (Tachinidae), 
samičky snášejí vajíčka na kůži house- 
nek a jiných larev. Vylíhlé larvy vnikají 
do těla hostitele a vyžírají je do své do- 
spělosti, kdy se proděravějí ven a v zemi 
se zakuklují. Dravé a ničením hmyzu 
velmi užitečné. Echinomyia fera hubí 
housenky různých bourců, hl. mnišky, 
b) Masařky (Sarcophaginae) snášejí va- 
jíčka na zdechliny a rozkládající se lát- 
ky. M. obecná (S. carnata), znatelná po 
zadečku černě kostkovaném, ráda snáší 
vajíčka na maso. c) Dexiinae. Dospělé 
zdržují se na květech, larvy cizopasí 



Moucha domácí. 

jako kuklice. Dexia rustica ničí ponravy. 
d) Mouchy (Muscinae). M. obecná (Mus- 
ea domestica), obtížná svou dotěrností, 
klade vajíčka na hnůj a rozkládající se 
látky rostlinné. Vývoj netrvá ani celý 
měsíc. Bodalka domácí (Stomoxys calci- 
trans), menší, tmavá, dotěrná, citlivě bo- 
dající. V srpnu a v září poblíže hnojišť. 
Glossina, Wied., africká moucha, která 
přenáší nemoc Trypanosoma. Gl. morsi- 
tans, moucha tse-tse, ve vnitru Afriky 
hubí přežvýkavce. Gl. palpalis přenáší 
smrtelnou spavou nemoc v afrických 
tropech. Moucha zlatá (Lucilia caesar), 
krásně kovově zelená, na výkalech. M. 
bzučivá (Calliphora vomitoria), kovově 
modrá, snáší vajíčka na maso. Cyno- 
myia mortuorum snáší vajíčka na 
mrtvoly, e) Květilky (Anthomyinae) se- 
dávají na okoličnatých rostlinách. Lar- 
vy žijí na hnijících látkách nebo cizo- 
pasí. Napadají i kulturní rostliny a jsou 
proto nejhoršími škůdci zemědělců. Hy- 
lemyia antiqua rozežírá cibuli, Chorto- 
phila laducae salát hlávkový, pěstovaný 
na semeno, Ch. brassicae košťál zelný a 
ředkvičku. RhagoletÍ3 cerasi třešně, Or- 
talis fulminans chřest, Piopbila casei 
starý sýr 0 Prila rosae mrkev. Zelenuška 
žlutopásá (Chlorops taeniopus) způso- 
buje velké škody na pšenici a bzunka 
ječná (Oscinis frit. L.) na ječmeni a ovsu. 

Mouka, rozemleté semeno obilné. 
Slupka zrna neobsahuje žádných výživ- 
ných látek. Při mletí může se rozměl- 
niti buď celé zrno, nebo se obal navlhče- 
ním chrání před úplným rozemletím, a 
tu vnitřek se pak jemně semele a za- 


chovají se hrubé otruby. Mouka se pova- 
žuje za tím jemnější, čím méně obsahuje 
otrub. Ježto otruby jsou tmavé barvy, 
jest nejjemnější mouka zároveň nejbě- 
lejší. Dobrá mouka jest čistě bílá se žlu- 
tým nádechem, příjemně voní a sladce 
chutná. Vlhkem se kazí, ztuchne a stává 
se k požívání nezpůsobilou. Falšována 
bývá sádrou, křídou, blinou, magnesiem 
a pod. 

Moulage (fr.), otisk, odlitek; zvláště 
napodobení abnormálních nebo nemoc- 
ných částí těla ve vosku. 

Moulin-Rouge (fr., Červený mlýn), záb. 
podnik na pařížském Montmartru. 

Moulins (mule), hl. m. franc. dep. 
Allier, (1926) 23.306 ob. 

Moulmelu (Maulmín), hl. m. divise 
Tenasserim v brit.-ind. prov. Birma, 
(1921) 61.301 ob. 

Mount (angl.), hora; moutains, pohoří. 

Mount Clemens, město v eev.-amer. 
státě Michiganu, (1920) 9488 ob. 

Mount Everest, o* Everest. 

Mount Věrnou, zahrad, předměstí na 
sev. New Yorku, 50.820 ob. 

Mour, směs drobného uhlí a uhelného 
prachu, odpadající při třídění uhlí. Slou- 
ží jednak na výrobu briket nebo se dnes 
spaluje přímo ve zvláštně zařízených to- 
peništích na topení uhelným prachem. 

Mourek Jaroslav, MUDr. (* 26. VII. 
1863 v Praze, t 16. II. 1910 v Opořanech), 
č. lékař, primář ústavu choromyslných 
v Opořanech. Napsal: Poznámky k ná- 
vrhu reformy zákonodárství o choro- 
myslných (1904), Příspěvek k sympto- 
matologii a pathol. anatomii kompresse 
krční míchy (1906) a j. 

Mourek Jindřich, MUDr. (* 1863, + 20. 
VII. 1896). čes. spisov. a prakt. lékař 
v Praze. Mimo básně, jež vyšly v růz- 
ných časopisech, napsal tyto vědecké 
práce: Léčeni metodou Kochovou (1891), 
Ke klinickým známostem účinku nu- 
kleinu (1893), a j. 

Mourek Václav Emanuel, PhDr. (1846 
— 1911), zakladatel č. germanistiky, prof. 
germ. filologie na univ. pražské a odb. 
spisovatel. Ve svých věd. pracích všímal 
si hl. kult. styků česko-něm. i(iO stycích 
č. a něm. liter., 1895.) Vydal také četné 
učebnice a slovníky němčiny a angličiny. 

Mourovina, v hor. trhliny v uhelné 
sloji, vyplněné rozdrceným uhlím, často 
s kyzem železným. Velmi nebezpečné 
pro vznik důlních ohňů. 

Mouřenín (ze slova maur), černoch. 

Mouřínov, o. na Mor., okr. Vyškov, 
808 čs. ob. 



Mousquetaires 


183 


Mozek 


Mousquetaires (fr., musketár), tělesná 
stráž franc. krále, r. 1622 Ludvíkem XIII. 
založená. 

Mousquets (franc.), jemné, velmi husté 
vlněné koberce z Malé Asie s pestrými, 
živě zbarvenými kresbami. 

Mousselin, Q* mušelín. 

Mousson Teodor ( # 1887), malíř sloven- 
ského folklóru. 

Moutnlce (mu. ě.), o. na Mor., okr. 
Hustopeč, 730 čs. ob. 

Mouvauz (muvó), město ve franc. dep. 
Nord, (1926), 8639 ob.; výroba cikorky, 
provazů a příze. 

Movens (lat.), pohybující, hybný. 

Movitosti, o* mobilia. 

M5we, něm. pomocný křižník o 2000 t 
za svět. války. Pod velením hr. Dohna 
zu Schlodien, prolomil konc. 1915 angl. 
blokádu, položil miny na atlant, pobřeží, 
na nichž se potopila angl. bitevní loď 
King Edward VII., potopil 27 obchodních 
lodí o 58.000 t a vrátil se poč. března 
1916 zase do Kielu. 

Mova Vasyl (vlast. jm. Lymanškyj), 
(1842—1891), ukraj. básník. Většina básní 
M. vyšla posmrtně v časopisech. 

Moyses (Moyzes) Štefan (* 24. X. 1797 
ve Veselém, + 5. VII. 1869 v Bánské By- 
strici), slov. biskup. Byl z chudobného 
rodu rolnického. Studoval v Trnavě a 
bohosloví v Pešti, jež ukončil r. 1819. Po 
dvou letech byl vysvěcen a kaplanoval 
v Pešti. Po promoci na doktora filosofie 
odešel do Záhřebu, kde působil 17 let, 
všeobecně vážen. Ač nepožíval přízně 
vlády, přece byl jmenován kanovníkem 
1847 a zvolen kapitulárním poslancem 
na bratislavský sněm, kde se seznámil 
s L. štúrem. Po návratu ze sněmu byl 
báném Jelačičem jmenován přednostou 
odboru banské rady a r. 1850 biskupem 
v Banské Bystrici, jímž zůstal až do 
smrti. Při uvolnění politických pout po- 
stavil se v čelo slovenského národa a 
byl prvým předsedou Matice Slovenské, 
o niž si získal velkých zásluh, jakož se 
vůbec zasloužil o tehdejší rozmach slo- 
venský hlavně tím, že spojoval stranu 
evangelickou s katolickou. 

Moyš Ladislav ■(* 8. IV. 1867 v Lipt. 
Sv. Michalu), nyní ředitel Radiojournalu 
v Bratislavě, významný slov. buditel na 
Spiši, před válkou řím.-kat. farář v Ila- 
ligovcích, kde mezi neuvědomělým lidem 
konal národně-buditelskou práci s tako- 
vým úspěchem, že se lid jednomyslně 
připojil k čs. republice. Byl parlamentá- 
řem u pol. vojska za převratu, pak jme- 
nován županem v Užhorodě a později byl 
poslán v politické misi do Ameriky. 


Mozambik (Colonia de Mogambique, též 
Portug. Vých. Afrika), portug. území při 
Indickém oceáně, 1,108.800 km 2 a (1920) 
3,120.000 ob. Bažinaté pobřeží stoupá 
v pohoří Namuli a Msenga (při jezeru 
Njassa), step Gasa je obklopena poho- 
řím Lebombo. Z řek je největší Zambe- 
zi a Limpopo. Klima je horké (roční 
průměr 26.0°), na pobřeží nezdravé; ze 
zvířeny jsou tu lvi, levharti, sloni, ze- 
bry, antilopy, krokodilové a j. Domorod- 
ci jsou z kmene Bantu a Sulu. Těží se 
zlato a uhlí. Hl. m. a přístav je Laurengo 
Marquez. Portugalcům náleží od r. 1507. 

Mozart Johannes Chrysostomus Wolf- 
gang Gottlieb, obyčejně Wolfgang Ama- 
deus zvaný (* 1756 v Salcburku, t 1791 
ve Vídni), hudební skladatel. Otec Leo- 
pold, dvorní skladatel, obezřetně vedl 
hudební nadání synovo. Jako osmiletý 
hoch hrál své houslové sonáty na kon- 
certech. Na vybídku Josefa II. složil 
svou první komickou operu La finta 
semplice (1768). R. 1770 cestoval s otcem 
v Itálii; v Miláně slož. operu Mitridate 
a Ascanio v Albě. Po dalších úspěších 
(Únos ze Serailu 1781, Figarova svatba 
1785), největší triumf slavil při prove- 
dení Dona Juana 1787 v Praze, po němž 
následovaly opery: Cosi fan tutte (1790) 
a Kouzelná flétna (1791). R. 1788 složil 
tři symfonie (Es-dur, G-moll a C-dur). 
Ke korunovaci Leopolda II. složil La 
clemenza di Tito. Posledním dílem bylo 
Requiem, dokončené jeho žákem F. H. 
Sussmayerem. Jako operní skladatel při- 
vedl komickou operu do té výše, do jaké 
povznesl Gluck operu tragickou. Úplné, 
kritické vydání jeho děl uspořádal v le- 
tech 1876—86 Bre-itkopf & Hártel. — Lit: 
R. Procházka, Mozart in Prag (1900). 

Mozeček, Q* mozek. 

Mozek (lat. cerebrum, řec.-lat. ence- 
phalum), v hlavě uložená část soustavy 
nervové, vzniklá z ektodermu jako rou- 
ra medulární, na níž se utvoří pět 
prvotních mozkových váčků: přední, 

střední, zadní a dva prvotní váčky oční; 
z posledních dvou vzniknou oči, vpředu 
lalok čichový. Přední váček, pozdější 
přední m., vyvine se ve velký m. (cere- 
brum) a konečně v hemisféry, kt. u člo- 
věka ostatní m. kryjí a na svém po- 
vrchu vykazují rýhy (fissury) a závity 
(gyri). Ze zadního prvotního váčku 
(zadního m.) vznikne mozeček (cerebel- 
lum) a prodloužená mícha (medulla 
oblongata). Velký m. zaujímá u člověka 
asi e / 7 celého m., jenž u muže váží ko- 
lem 1400, u ženy 1300 g; ve vysokém 
stáří méně. Obě hemisféry odděluje 
hluboká podélná rýha, na jejíž spodině 
spojuje je trámec (corpus callosum) a 


Mozek 


184 


Mozek 



se střed. m. dva stonky mozkové (pedun- 
culi cerebri). Hluboká rýha, jáma Syl- 
viova (fossa Sylvii) vniká po straně do 
hemisfér, takže vzniká lalok čelní, te- 
menní, kt. přechází v týlní a dva spán- 
kové. Úzká dutina obou hemisfér (po- 
stranní komory, venťriculi cerebri) roz- 
dělena je přepážkou, jejíž zadní část — 


Velký mozek. Pohled shora. 

1. Přední lalok. 

2. Podélný zářez. 

3. Střední závit čelní. 

4. Zadní závit centrální. 

5. Přední závit centrální. 

6. Zevní závit čelní. 

7. Zevní závit spánkový. 

8. Pravá polovice velkého mozku. 

9. Střední závit spánkový. 

10. Závity týlní. 

11. Zadní lalok. 

12. Vnitřní závit temenní. 

13. Levá polovina velkého mozku. 

14. Vnitřní závit čelní. 

klenutí (fornix) vychází na spodině moz- 
ku z útvarů zv. corpora caudicantia, 
Úzký otvor Monroův (foramen Monroi) 
spojuje postranní komory s třetí -komo- 
rou v mezimozku. — Velký m. sestává 
z kůry mozk. hnědé, asi 5 mm silné a 
velmi bohaté gangliovými buňkami, a 
z bílé hmoty, složené z nervových vlá- 
ken. Třetí komora vybíhá dolů v malou 
uzavřenou nálevku — infundibulum, na 
níž nasedá podvěsek mozkový (hypophy- 
sis cerebri, glandula pituitaria), orgán 
velmi důležitý ve vnitřní sekreci. Rovněž 
z mezimozku vychází, ale nahoru odbo- 
čuje šišimka (epiphysis cerebri, glandula 
pinealis), kt. je u člověka zbytkem orgá- 
nu, důležitého u nižších a vymřelých 


obratlovců (a* semenní oko). H. částí 
mezimozku jsou lůžka zraková (thalami 
optici), z nichž vstupují četná vlákna do 
zrakových nervů. Velice úzká, rourovitá 
dutina středního mozku — vodovod 
Sylviův (aquaeductus Sylvii) spojuje tře- 
tí komoru se dvěma komorami v zadním 
m.; čtverohrbolí (corpora quadrigemina) 
nasedá na střední m. — Na mozečku jsou 


Mozek při pohledu zdola. 

1. Levý přední lalok. 

2. Nerv čichový (Nervus olfactorius). 

3. Jáma Sylviova. 

4. Nerv okohybný (N. oculomotorius). 

5. Nerv kladkový (N. trochlearis). 

6. Nerv trojklaný (N. trigeminus). 

7. Levá polovina mozečku. 

8. Nerv bloudivý (N. vagus). 

9. Nerv přídatný (N. accessorius). 

10. Pravá polovina mozečku. 

11. Nerv podjazykový (N. hypoglossus) . 

12. Nerv jazykohltanový (N. glosspharyugeus). 

13. Nerv sluchový (N. acusticus). 

14. Nerv obličejový (N. íacialis). 

15. Prodloužená mícha. 

16. Střední lalok. 

17. Nervus abducens. 

18. Most Varolúv. 

19. Pravý přední lalok velkého mozku. 

20. Corporia mamillaria. 

21. Skřížení nervů zrakových. 

22. Nerv zrakový (N. opticus). 

dvě hemisféry a část střední, jež je spo- 
juje — červ (vermis). Kůra je tu asi 3 mm 
silná, hluboce zbrázděná; na průřezu 
tvoří stromovitý obrazec — strom života 
(arbor vitae). Prodloužená mícha pře- 
chází v míchu (O*); tuto a střední části 
m. spojuje most Varolúv (pons Varoli). — 
M. (a také míchu) obalují blány, pleny 
mozkové (meninges); zevně tvrdá pl. 
(důra mater), dělící se na dva listy, mezi 
nimi probíhá splav tvrdé pl. (sinus durae 




Mozek 


185 


Mozek 


matris), a vysílající výběžky mezi části 
mozku, (jako teutorium cerebelli, falx 
[= srp] cerebri a f. cerebelli). Vnitřní 
blána, měkká plena (pia mater), je tenká 
a bohatá cévami, vnikajícími do mozku. 
Mezi oběma leží velmi jemná, přes rýhy 
se táhnoucí pavučnice (arachnoidea). — 
Krev přivádějí mozku čtyři tepny, dvě 
arteriae carotides internae a dvě art. 
vertebrales. Opotřebovaná (žilní) krev 
sbírá se ve dvou příčných splavech a 


30 . 



vrací se k srdci dvěma vnitřními žilami 
hrdelními (venae jugulares internae). — 
Ze spodiny m. vystupuje u člověka dva- 
náct párů mozkových nervů: 1. nervy či- 
chové (nervi olfactorii), vedou z čichové- 
ho laloku do nosu; 2. n. zrakové (n. op- 
tici), vedoucí z lůžek zrakových a čtvero- 
hrbolí do oka, při čemž ve skřížení nervů 
zrak. (chiasma opticum) vyměňují vzá- 
jemně vlákna vlevo i vpravo; 3. n. oko- 
hybné (n. oculomotorii). které ovládají 
čtyři oční svaly a zúčastňují se na zúžo- 
vání zornice; 4. n. kladkové (n. trochlea- 
res) vedou ze čtverohrbolí k hor. šikmým 
svalům očním; 5. n. trojklanné (n. trige- 
mini), kt. krátce po opuštění m. zduřují 
oboustranně ve velké gangion (g. semi- 
lunare, g. Gasseri); horní větev vede 
k čelu a očnici, střední k hor. čelisti, dol- 
ní ke svalům žvýkacím, k dol. čelisti a 
jazyku; 6. n. odvratné (n. abducentes), 


vedou z prodlouž. míchy k zevnímu pří- 
mému svalu očnímu; 7. n. obličejové (n. 
faciales) ovládají svalstvo obličeje (a tedy 
jeho výraz); 8. n. sluchové (n. acustici), 
vedou ze spodiny čtvrté komory jako dvě 
hl. větve dovnitř ucha (Q*); 9. n. jazyko- 
hltanové (n. glossopharyngei), vedou 
z prodloužené míchy k jazyku a hltanu, 
jsou to nervy chuťové; 10. n. bloudivé 
(n. vagi), mají více kořenů a vedou 
k hltanu, jícnu, hrtanu, žaludku, střevu, 


Hlava a krk (řez veden skorá dolů). 

1. Pravá polovice velkého mozku. 

2. Trámec (corpus callosum). 

3. Fornix. 

4. Splavy mozkové (v srpku mozečku). 

5. Mozeček (průřez, „strom života“). 

6. Corpus mamillare. 

7. Most Varolův. 

8. Prodloužená mícha. 

9. Atlas. 

10. Zub epistrofen. 

11. 2. obratel krční (epistrofeus). 

12. Tělo 3. a 5. krčního obratle. 

13. Trny krčních obratlů. 

14. Jícen. 

15. Průdušnice. 

16. Hrtan. 

17. Mícha. 

18. Hltan. 

IQ TnTvllfn 

20. Příklopka hrtanová. 

21. Jazyk. 

22. Tvrdé patro. 

23. Měkké patro (čípek). 

24. Přepážka nosní. 

25. Dutina čelní. 

26. Dutina v těle kosti klínové. 

27. Nosohltan. 

28. Povázka lební. 

29. Koštěný kryt lebky. 

30. Hypofysis (přívěšek mozkový). 


plicím a srdci (Q* vagus); 11. n. přídatnó 
(n. accessorii), opouštějí m. vedle n. blou- 
divých a ovládají sval kápový a kývač 
(o* svaly); 12. n. podjazyčné (n. hypo- 
glossi) vedou z krční části míchy ke sval- 
stvu jazyka a jazylky. — Drobnohledná 
skladba m. je neobyč. složitá. Jsou tu 
husté pleteně gangliových buněk s t. zv. 
jádry nervů, z nichž vycházejí mozk. 
nervy, velký počet vláken nervových a 
buněk podpůrných (neuroglie). — Lit.: 
Janošík, Anatomie člověka; Weigner, To- 
pografická anat. — Fysiologie. Velký 
m. je tím vyvinutější, čím větší jsou du- 
ševní vlohy živočichovy. V souhlasu 
s tím jsou pak změny, jež se objeví u ži- 
vočicha po odstranění velkého m., tím 
menší, čím níže je v řadě obratlovců. 
U ryb nepozoruje se ničeho; u žab jen 
určitý nedostatek iniciativy; holubi ztrá- 
cejí schopnost přijímati samostatně po* 


Mozek 


186 


Mrákotin 


trávu, ale spolknou ji, byla-li jim vpra 
véna do zobáku. Umělým krmením lze 
je udržeti na živu; mohou běhati, létat! 
i jinak se pohybovati, ale jejich pohyby 
jsou pohyby automatu. Péče o mláďata 
a strach před dravci vymizí. Pes udržJ 
se zpříma a provádí místní pohyby; rea- 
guje, ovšem tupě, na silnější vjemy 
smyslové, ale správný jejich výklad, roz- 
vaha, paměť a všechny projevy rozumu 
odpadají. S tím souhlasí i to, že duševní 
život dítěte, které přichází na svět s ne- 
úplně vyvinutým velkým m., rozvine se 
znenáhlu teprve jeho dalším vývojem. 
Dále i zkušenosti lékařů u choromysl- 
ných odpovídají výsledkům pokusů na 
zvířatech. Nedostatečný vývoj velkého 

m. podmiňuje idiotismus. Podle toho 
nutno velký m. pokládati za orgán 
myšlení, pocitů, vůle a uvědomování 
smyslových vjemů. — Popud ke chtě- 
ným pohybům svalstva vychází z moto 
rické oblasti v zad. laloku čelním (čili je 
tam lokalizován), a to tím, že z každého 
místa uvedou se v činnost pouze určité 
svaly opačné poloviny těla. Po zranění 

n. onemocnění těchto míst příslušné sva- 
ly ochrnou, podráždění vyvolá křeče. Za- 
končení smyslových drah nervových 
v kůře jmenují se okrsky smyslové. Je- 
jich poškození výkonnost příslušného 
smyslu zmenšuje neb i zrušuje. Okrsek 
zrakový leží v laloku týlním, sluchový 
ve spánkovém, okrsek pocitů hmatových 
v před. laloku temenním. Poškození po- 
sledního způsobuje poruchy pocitů na 
opačné straně těla; onemocnění laloku 
týlního vyvolává slepotu, neúplné poško- 
zení slepotu duševní, t. j. nemocný před- 
měty sice vidí, ale nepozná již jich vý- 
znam. Poraněním okrsku sluchového 
vzniká hluchota slovná (nerozumí se 
mluvenému). Schopnost článkované řeči 
nachází se v nejzadnějším oddílu dol. 
závitu čelního (motorické středisko řeči), 
jehož poranění způsobuje neschopnost 
řeči (afasie, Q*). 

Mozol, trvalým tlakem vznikající zro- 
hovatění kůže, hl. na dlaních a na cho- 
didlech. 

Moždňnice (j. č.), o. v Č., okr. Chrudim, 
429 čs. ob. 

Moždíř (Mórser; mortier; mortar), dělo 
s krátkou hlavní, obyčejně hrubé ráže, 
vrhající střelu zprvu kulatou, nyní ogi- 
vální, v oblouku velmi zakřiveném (ele- 
vace až 80°). Užívá se ho ve válce pev- 
nostní k ničení silných krytů strmou 
palbou. Bližší a* dělo. Moždířem zákopo- 
vým se jm. v někt. arm. minomet (Q*). 


Mozzetta (z ital. mozzo, zkráceno), 
límec s malou kapucí, nosí jej na př. 
biskupové. 

Možnost souhlas, nemožnost, nesouhlas 
sběhu věcí s podmínkami myšlení nebo 
bytí. Rozeznáváme tudíž mezi logickou 
(formální) a reální m. a nemožností. 
Obor log. m., jež žádá, aby myšlené bylo 
prosté vnitř, odporů, je neomezený; jen 
část reálně možného je však též reálně 
možná. 

Možný, pseud. J. Ladeckého. 

Možný Jan (1822 — 1863), učitel v Praze 
a spisovatel pro mládež. 

Možuchin Ivan (* 1892), rus. divad. he- 
rec, nyní z nejpopul. herců filmu, pro 
nějž hrál v Rusku, v Paříži, v Hollywoo- 
du a nyní trvale v Berlíně. Filmy s M. 
jsou obvykle sensací biografů. Jeho choť, 
film. herečka Agnes Petersenová, zúčast- 
nila se též natáčení českých filmů s čes- 
kými herci. 

m. p., mezzopiano, Q* Mezzo. 

M. P., v telegrafním styku: vlastno- 
ručně (franc. [á] mains propres). 

m. p. nebo m. pr., mensis praeteriti 
(lat.), minulého měsíce. Též značí manu 
propria (vlastnoručně). 

Mr. (angl.), zkr. Mister, pán. 

M. r. (zkr.), minulého roku. 

Mraczek Jos. Gust. (* 12. III. 1878 
v Brně), hud. sklad.; v 1. 1897—02 kon- 
certní mistr brněn. něm. div. Napsal ně- 
kolik oper (Skleněný pantoflíček, Sen, 
Aebeló, Ikdar), scénické hudby Kismet, 
pastýřskou hru Der Liebesrat, symfon. 
burlesku Max u. Moritz a j.; od 1909 pů- 
sobí jako prof. mistr, třidy pro skladbu 
na konservatoři v Drážďanech, kde též 
od 1923 diriguje Filharmonický orchestr. 

Mrač. o. v Č., okr. Benešov, 483 čs. ob. 

Mráček František, MUDr. (1848—1908), 
dv. rada a univ. prof. ve Vídni. Nejcen- 
nějším jeho dílem je názorný atlas kož- 
ních a příjičných nemocí. 

Mráček Jan (1874), č. architekt v Brně. 

Mračna, Q* oblaka. 

Mrak Alexander, pseud. D. Panýrka. 

Mrak Běda, pseud. K. B. Mádla. 

Mrakodrap, vžité pojmenování vysoké 
budovy o mnoha patrech, stavěných po 
prvé v amerických městech pro uspo- 
ření staveb, místa. Konstrukce jejich 
bývá ocelová n. železobetonová (u niž- 
ších) a většinou jsou m. budovami ob- 
chodními (banky, tiskárny s redakcí vel- 
kých listů a p.). Doprava osob i zboží 
do všech pater děje se řadou zdviží, 
schodiště jest jen nouzovým opatřením 
v případě nebezpečí, požáru a p. 

Mrákotin, o. v C., okr. Vysoké Mýto, 
511 čs. ob. 


Mrákotin 


187 


Mravenci 


Mrákotin, ms. na Mor., okr. Dačice, 
1066 čs. ob. 

Mrákov, o. v Č., okr. Domažlice, 496 
čs. ob. 

Mramor, zrnitý agregát vápencového 
živce, tvrdosti 3., na hranách průsvitný, 
bílý, šedý, červený a černý, zřídka žlutý, 
někdy jednobarevný, častěji pestrý, žil- 
natý. Často obsahuje slídu, chlorit, 
serpentin, turmalin, korund a j. Minera- 
logie označuje jako m. ty horniny, jež 
při zrnité struktuře sestávají z uhliči- 
tanu vápenatého. V technice se rozezná- 
vá několik druhů mramorů: jednoduchý 
m. je bílý, průsvitný, užívaný v sochař- 
ství již ve starověku Druhou skupinu 
tvoří brekciové m., jež jsou z části sku- 
tečné brekcie, zložené z hranatých, růz- 
ně zbarvených úlomků, z části konglo- 
meráty se zaoblenými úlomky. Jsou roz- 
manitě zbarvené. Třetí skupinu tvoří la- 
sturnaté m., obsahující ve velkém množ- 
ství zkameněliny. 

Mramorová omítka, omítka z tří dílů 
mramorového prachu a jednoho dílu 
jemného písku vždy po dvou vrstvách, 
z nichž hořejší se leští a hladí. 

Mramotice, o. na Mor., okr. Znojmo, 
426 čs. ob. 

Mratin, o. v Č., okr. Brandýs n. L., 
717 čs. ob. 

Mrav, ustálený způsob a zvyklosti jed- 
nání společenského. M. vytváří se různě 
podle země, kraje, národa, skupiny spo- 
lečenské (lid vesnický, městský, kruhy 
proletářské, měšťanské, šlechtické a p.); 
souvisí úzce s morálkou a rozvrstvením 
lidské společnosti, vztahuje se na širo- 
kou vrstvu výkonů a zvyklostí společen- 
ských, ať již v potřebě praktické neb od- 
lišné zvyky (etiketa, různé módy pomí- 
jející, revoluční, výstřední a j.). Mravy 
jsou souhrnem způsobů vnějšího cho- 
vání a žití týkající se mravnosti. 

Mravec, pseud. J. Gašparíka. 

Mravenci (Formicidae), samostat. sku- 
pina hmyzu blanokřídlého, jsou nápadní 
velkou hlavou, opatřenou silnými žuch- 
vami. Tykadla mají lomená, oči u ně- 
kterých druhů dokonalé, u některých za- 
krnělé. Nohy štíhlé, opatřené čističem 
na tykadla. Žijí ve velkých společen- 
stvech, ve státu, který jest na vyšším 
stupni než včelí stát, lépe uspořádaný, 
neboť mravenec se dovede značněji při- 
způsobili daným poměrům než včela. Ve 
státě žije často i několik matek, větších, 
dokonale pohlavně vyvinutých samiček, 
a dělnice, pohlavně zakrnělé samičky, 
které však duševním nadáním matku 
předstihují. V jednom státě bývá dělnic 
až na sto tisíc. Občas vyskytují se ve 
státě i samečkové, štíhlého těla, s po- 


měrně nejméně vyvinutým mozečkem, 
se slabými kusadly a okřídlení. Dělnice 
vyznačují se přesným rozdělením pra- 
covní povinnosti. Jedna krmí výhradně 
larvy, druhá vynáší kukly na slunce, 
třetí vychází za kořistí, čtvrtá staví 
hnízdo, po celé týdny každá koná tutéž 
práci. V důsledku toho nacházíme 
u nich mnohotvárnost (polymorphis- 
mus). U amerického druhu Atta dělnice 
pouze v hnízdě zaměstnané jsou jen 
2 mm dlouhé, dělnice ven na lup vychá- 
zející dosahují 15 mm délky. Odchylnou 
formou dělnice jest voják, vyzbrojený 
ohromnou hlavou a silnými kusadly. 
U druhů ve dřevě žijících může voják 
svojí hlavou, jako zátkou, úzký vchod 
do hnízda uzavřití. Jinou formou jsou 
medonoši amerického druhu Myrmecys- 
tus, dělnice tak hojně medem krmené 
v době hojnosti, že jejich zadeček z duří 
v poměru k tělu ve velikou kouli, zásobár- 
nu, z které v době nouze hladovícím med 
zpět vydávají. Po rojení m., které se děje 
v červnu až srpnu, samečkové hynou a 
oplodněná samička-matka zakládá no- 
vou osadu. Uzavře a zazdí se na příhod- 
ném místě, na př. v opuštěném zámotku 
nějakého brouka, a snese několik vají- 
ček, z nichž část obětuje na krmení vy- 
líhlých larev a vlastní výživu. Když 
první slabé a drobné dělnice dospějí, 
prorazí si cestu ven, přinášejí již potra- 
vu zvenčí a převezmou výživu a ochra- 
nu larev. Hojně krmená matka zesílí a 
začne klásti početná vajíčka. Z malé 
osady během let vzrůstá m. stát, který 
u našeho lesního mravence může dosáh- 
nouti sta tisíců jedinců. Matka dosahuje 
až 15 roků stáří. Dělnice největší péči 
věnují měkkým, beznohým larvám, kte- 
ré podle stavu teploty a vlhkosti přená- 
šejí ve hnízdě z komory do komory, čistí 
je, krmí a u našich mravenců, kteří se 
zapřádají v zámotek (t. zv. mravenčí va- 
jíčka) pomáhají při zapřádání a opouš- 
tění zámotku. Od okamžiku, ve kterém 
dělnice odebrala rodící se vajíčko z mat- 
ky, až do úplné dospělosti, požívá mladý 
m. největší péče a ochrany zvlášť k to- 
mu stanovených dělnic. Nadání a schop- 
nost, přizpůsobiti se poměrům, nejlépe 
dokazují m. při stavbě hnízd. Lesní naši 
mravenci stavějí si kupy až 1% m vy- 
soké, ve kterých kvašením rostlinných 
látek vzniká teplota vyšší o 10 — 15° C 
nad okolní teplotu. Tropičtí m. sestrojují 
si visutá hnízda na stromech z hlíny 
nebo z papírové hmoty, která visí jako 
krápníky s větví stromů, a jeden druh 
ceylonských m. sešívá si hnízdo z listů 
Domoci svých larev. — M. jsou všežravci 
a především znamenitými ochránci lesa. 


Mravenci 


188 


Mravkolev obecný 


Veliký m. stát spotřebuje denně na sto 
tisíc kusů hmyzu všeho druhu, hlavně 
housenek, vajíček larev, a jest tudíž m, 
pro lesní hospodářství nesmírně užiteč- 
ný. Stěhovaví mravenci jsou hubiteli 
termitů a jiného hmyzu, ale při tom ob- 
tíží, že při svých výpravách v lidském 
obydlí zničí vše, co jest jedlého. M. mají 
zálibu ve sladkém a v olejnatém masíč- 
ku (elaisomy) některých rostlin. Okuso- 
váním neporuší se klíčivost semene a m. 
stávají se rozšiřovateli semen rostlin 
myrmekochorních: vlaštovníku, violky, 

dymnivky, kopytníku, petrklíče, pryšce, 
jaterníku, orseje, zběhovce a j. Zimu 
přespávají ve ztuhlém stavu a nečiní si 
zásob na zimu. Jihoevropský druh dělá 
si však již velké zásoby obilí, které pří- 
mo z klasů odnáší si do podzemního 
hnízdiště. Zrno chová v suchu, podle po- 
třeby vynáší do vlhka, aby vzklíčilo a 
vzklíčené znovu vysušuje. Činí totéž, co 
my činíme s ječmenem, abychom docí- 
lili sladkého sladu. Jihoamerický druh 
Atta působí škody okusováním listů. Čá- 
stice listů zanáší do hnízda, kde je roz- 
kouše na kaši. Listovou kaši rozprostírá 
a na této podložce pěstuje houbu z rodn 
Ammanita. Mycelium této houby obsa- 
huje bílkoviny, kterou se živí. Tyto hou- 
bové zahrádky mívají často rozlohu až 
6 m v průměru. Stará se dále, aby ča- 
sem, kdy výživnost listového podkladu 
se zmenšila, podklad byl obnoven, a při 
zakládání nového hnízda matka přenese 
zárodek houby do svého nového sídla, 
M. jsou chtiví sladké šťávy, kterou mši- 
ce ze svého těla vylučují, chrání je 
proto a obezdívají hliněným válem ko- 
lonie mšic, aby si je k svému prospěchu 
udrželi. Jsou pamětihodní přepadáváním 
sousedních hnízd m. jiného druhu, při 
čemž konají často i výpravy čistě otro- 
kářské. Uchvacují cizí larvy a kukly a 
vychovávají si z nich své pracovníky. 
Některý druh m. bez takto získaných, 
uloupených dělných sfl, by se ani ne- 
udržel. — V tropické Americe kousaví 
mravenci nalézají vhodné místo v du- 
tých lodyhách některých dřevin a zato 
pohostinnou rostlinu chrání před m, 
listožravými. — M. dřevokaz (Camponotus 
liguiperdus) v pařezech a starých stro- 
mech, m. obrovský (C. herculaneus) 
v trouchnivějícím dřevu, m. lesní (For- 
mica rufa) staví v lese velká hnízda 
z jehličí a jiných částic rostlinných, m. 
snášející (Formica congerens) hnízdí pod 
kameny, m. černolesklý (Lasius fuligi- 
nosus) ve starých stromech, m. černý 
(L. niger) v zemi, hlavně na vřesovištích 
a suchých lukách, m. drnový (Tetramo- 
rium caespitum) v drnech, m. žlutý (La- 


sius flavus) na suchých travnatých mí- 
stech, ze všech nejkousavějál. 

Mravenčany, sole kys. mravenčí. 

Mravenčení, svědění, brnění. 

Mravenčí kyselina, H . COOH (Acidum 
formicicum), obsažena je v těle mraven- 
čím, v chlupech kopřivy žahavky, v jeh- 
ličí smrkovém, v některých plodech, 
v potu, šťávě svalové, medu atd. Nej- 
dříve připravovala se zahříváním kyse- 
liny šťavelové s glycerinem, dnes vý- 
hradně působením kysličníku uhelnaté 
ho (generátorového plynu) na hydroxyd 
draselný nebo sodný: 

KOII + CO = H . COOK. 

Vzniklý mravenčan draselný nebo sod- 
ný se pak rozloží kyselinou. Také se 
připravuje destilací škrobu nebo cukru 
s burelem a kyselinou sírovou. Bezvodá 
kyselina mravenčí jest pronikavě ostře 
páchnoucí, kůži leptající, čirá kapalina, 
hutnoty 1.226, vroucí při 100.8°, tuhnoucí 
při +8.6° C. Nejčastěji přichází jako 
24 — 25% o hutnotě 1.060—1.063. Slouží 
v lékařství, v barvířství jako mořidlo, 
v koželužství, ke konservování ovocných 
šťáv a zavařenin, k okyselování zápar 
při kvašení lihu, k desinfekci sudů v pi- 
vovarství a vinařství a k přípravě mra- 
venčanů. Největší význam má v barvíř- 
ství, kde dnes nahrazuje kyselinu octo- 
vou, šťavelovou a mléčnou. 

Mravenčí vajíčka, kukly mravenců. 

Mravenečník hřívnatý (Myrmecophaga 
jubata), ssavec chudozubý, z pustých 
suchých rovin jihoamerických. Má táhlé 
tělo, pokryté štětinovitými, na čtvrt me- 
tru dlouhými chlupy, protáhnou hlavu a 
válcovitý čenich. Dlouhý hřívnatý ocas. 
Zubů nemá. Ústa nízká, jazyk dlouhý 
červovitého tvaru, jenž může býti zvi. 
uspořádáním svalstva až na 50 cm 
vyplazen. Oči a uši malé. Dosahuje dél- 
ky přes metr, s ocasem dvakrát tolik. 
Žije v podzemních doupatech a norách, 
které si sám vyhrabuje. Živí se téměř 
výhradně mravenci, termity, jejichž 
pevné stavby svými mohutnými drápy 
rozhrabuje a mravence vyplašené sbírá 
vyplazeným jazykem. Mívá jedno mlá- 
dě, které dlouho nosí na zádech. M. te- 
tradoctyla a M. didactyla, menší druhy, 
oba v jižní Americe. 

Mravkodavi, o* mravkolev. 

Mravkolev obecný (Myrmeleon euro- 
paeus), hmyz síťokřídlý, s dokonalou 
proměnou. Má štíhlé tělo, barvy hnědé 
a velká křídla, která v klidu skládá 
střechovitě nad sebou. Larva jeho vy- 
značuje se zřetelně oddělenou hlavou, 
opatřenou párem dlouhých kusadel. 
Jest zajímavá svým způsobem života, 
neboť si vyhrabává v jemném písku ně- 


Mravkolev obecný 


189 


Mráz Frant. 


kolik cm hlubokou jamku. Na nejhlub- 
ším místě jamky se sama ukrývá tak 
hluboko, že jen kusadla z písku vyční- 
vají. Spadne-li do jamky mravenec neb 
jiný drobný hmyz, svalí se přímo do 
kusadel, larvy, která sevřením kueadel 
vytvoří si kanálek, chycenou kořist 
vyssaje a vyssátou pohybem hlavy 
vyhodí z jamky. Na písčitých lesních 
pasekách bývají celé kolonie jamek 
s larvami. Na spodu jamky se i larva 
zakukluje v kulovitý zámotek, který 
jest z hustého přediva a zevně pískem 
obalený. 

Mravní filosofie (etika, morálka), 
část filosofie (i teologie) zabývající se 
normami mravného jednání a zkoumá- 
ním dobra a zla. M. f. má odpovídati 
na tři základní otázky: 1. Jaká jest pod- 
stata mravného jednání? Co jest dobro 
a zlo? — 2. Jest mravnost jedna, abso- 
lutní pro všechny doby a okolnosti, anebo 
výří jí se mravnost vzrůstem kultury? 
M. f. studuje tedy vývoj mravnosti 
všech národů. Pomocné vědy jsou: psy- 
chologie, psychoanalysa, biologie, etno- 
logie, antropologie a sociologie. — 3. 
Třetí úlohou m. f. je kritika. Stanoví 
tu filosof nové normy mravnosti a hod- 
not. Tento obor pěstovali však více pro- 
roci, reformátoři a buditelé lidu než 
filosofové z povolání. — Dějiny: M. f. 
zaujímá většinu čínské a indické filo- 
sofie. Laotse vidí ideál mravního jed- 
nání v záporu vůle, Konfucius v snaze 
zachovati uměřenost a střední cestu. 
T J Indů vlivem budhismu zvítězil názor, 
že nejvyšší dobro jest v nirváně, popře- 
ní osobní vůle. U Reků počíná m. f. 
Sokratem (před ním tvořily m. f. mra- 
voučné sentence sedmi filosofů), který 
založil jakousi vědu o dobru, kterým 
je pravda a všeobec. užitečnost. Ze žáků 
Sokratových pokládal cynik Antisthe- 
né9 za mravnost nemíti požadavků, he- 
donik Aristippos nejvyšší možnost roz- 
koše, zatím co Plato vidí nejvyšší do- 
bro v ctnosti, kotvící v harmonii duše. 
Aristotelés pokládá blaženost a pravidlo 
jednání uprostřed extrémů. Epikuros 
učinil cnost pouze prostředkem blaže- 
nosti, skeptikové nalézali blažen, v ata- 
raxii (neochvějitelnosti vůle). Středověk 
založil svou morálku na židovském de- 
kalogu a lásce k Bohu a lidem, opíraje 
ji o autoritu boží. Morální ideál kře- 
sťanský stal se všeobecným i moderní 
době, a s hlediska jeho bývá hodnoceno. 
Ve filosofii šel však vývoj poněkud ji- 
nak. Vědecky a filosoficky zdůvodnila 
křesťanskou morálku církev katolická 
na základu sv. Tomáše Akvinského. 
V renesanci objevily se však myšlenky 


antické znovu. Ve filosofii objevují se 
snahy po etice bez sankce boží a úmysl 
učiniti z m. f. vědu (Spinoza, Hobbes, 
Shaftesbury, Hume). Kant snažil se do- 
kázati neodvislost etiky od teologie a 
metafysiky, kdežto romantická filosofie 
řešila m. f. se stanoviska metafysiky 
(Fichte, Schelling, Hegel). Filosofie XIX. 
stol. zabýv. se již méně otázkou o pod- 
statě mravného a dobra, nýbrž studo- 
vala vývoj a příčiny mravnosti s hledi- 
ska biologie, psychologie a j. věd. (Milí, 
Spencer, Wundt.) Přes to však novo- 
kantovci obnovili zájem o zásadní a 
věčně nevyřešené principie etiky. Proti 
Kantovu formalismu převládá v mo- 
derní filosofii mravnosti hledisko, od- 
voditi podstatu mravnosti z obsahu 
mravního aktu, tudíž hledisko mate- 
rielní, obsahové (Scheler, Hartmann). 
Liter.: Krejčí: Positivní etika (1922). 

Mravní výchova (etická, morální), plá- 
novité vedení vývoje mravního hodno- 
cení a charakteru, nejdůležitější část 
pedagogiky, která normuje instinkty tak, 
aby odpovídaly mravnosti určité společ- 
nosti. Nejdůležitější je t. zv. pohlavní 
výchova, která má naučiti mládež ovlá- 
dati pohlavní pud. M. v. byla spojena po 
tisíciletí s výchovou náboženskou, a za 
mravní normy byly pokládány mravní 
předpisy církve. V novější době objevují 
se pokusy o laickou m. v. Normy mravo- 
uky celkem souhlasí s mravností nábo- 
ženskou, běží však o jinou metodu a jiné 
zdůvodnění mravnosti. Vědecky zabývá 
se m. v. morální pedagogika, založená 
Herbartem. 

Mravnost, způsob života a jednání, 
které je v souhlase se zákony mravními, 
obecně uznanými (moralitě, na rozdíl od 
pouhé legality). Stupeň mravnosti jest 
odvislý od základního pojmu společnosti, 
o normě mravného jednání. 

Mravný, Člověk cítící, myslící a jedna- 
jící podle mravních zásad společenských 
z mravní nutnosti. 

Mráz, teplota pod bodem mrazu; suchý 
mráz bez sněhu. — V lék. se nazývá 
mrazem (Horripilatio), v malých stup- 
ních mražení, nepříjemný pocit, jenž po- 
vstává při silnějším ochlazení hlavy 
zbavováním tepla, na př. v chladném 
vzduchu, v chladné koupeli. Při silném 
mrazivém pocitu nastávají malé třesavé 
křeče na čelistních svalech a přecházejí 
poznenáhlu na celé tělo (třesavka). 

Mráz Alexandr, pseud. D. Panýrka. 

Mráz František (1816—1881), č. železn. 
inženýr, gener. ředitel pražsko-duchc. 
dráhy. 


Mráz Jaro 


190 


Mrkvička I. 


Mráz Jaro (1880—1927), č. sběratel 
hmyzu v Sáo Paulu; věnoval svoje sbír- 
ky (300.000 exempl.) Nár. museu. 

Mráz Jan (1829—1861), sochař v Praze. 

Mráz Josef, JUDr. (* 14. IV. 1882 v Jo- 
sefově), vicepresident stát. stát. úřadu, 
soukr. docent na vys. škole obchod, a ze- 
měděl. a lesního inženýrství. Spisy 
o statistice. 

Mráz K. F., pseud. K. Domorázka. 

Mráz Ondřej (* 1904), slov. spis. a lit. 
kritik. 

Mráz Stanislav (1864 — 1919 v Praze), 
čes. spisovatel; pův. typograf. Byl nějaký 
čas v ústavu choromyslných, což zane- 
chalo stopy v jeho literární činnosti. 
Zemřel v bídě. Zprvu psal verše po způ- 
sobu školy Vrchlického (Měli jsme, bu- 
deme zase míti . . ., Písně člověka, V po- 
háru mládí), později oblíbil si zmatený, 
násilný styl, plný echolalií. — Lit.: Leše- 
hrad: Dva trosečníci (Odeon č. 4, 1930). 

Mrazec (mrazek) Louis (* 1867), rumun. 
mineralog a geolog, od 1894 univ. profe- 
sor v Bukurešti. 

Mrázek Alois, PhDr. (* 1868 v Příbra- 
mi, f 1923), prof. zoologie na Karlově 
univ. v Praze. Napsal mnoho vědeckých 
pojednání a byl nejlepším znalcem čes. 
korýšů sladkovodních. 

Mrázek František (* 1876), malíř sa- 
mouk, ředitel továrny na tabák ve Spiš- 
ské Bělé. 

Mrázek Josef, PhDr. (* 20. III. 1890 
v Novém Městě na Moravě), profesor st. 
ústavu učitelského v Žatci, čes. jazyko- 
zpytec, menšinový pracovník, redaktor 
týdeníku Žatecký kraj. Napsal: Dialekt 
širšího Žatecka patří k nářečí jihozápad- 
nímu, Rozbor jmen vesnic a měst na Ža- 
tecku, Rozbor jmen vesnic a měst na 
Podbořansku, Jazykový výklad místních 
jmen na Rakovnicku, Starobylé rysy 
mluvy jihočeského lidu. 

Mrázek Václav, Ing. (1826—1874), prof. 
hutnictví na báňské akademii v Pří- 
brami, odb. spisovatel. 

Mrázek Vojtěch, MUDr. (1864—1925), 
č. lékař, ředitel lázní v Letinách a bal- 
neolog. Vydal Soupis láz. míst v Evropě 
a sev. Africe {1902). 

Mrazík Jan (1848—1923), č. pedagog, 
starosta Dědictví Komenského, řed. měšť. 
škol v Litoměřicích. Získal si velké zá- 
sluhy o organisaci čes. učitelstva a o pro- 
hloubení výchovy žactva. Četné spisy odb. 

Mrazík Vladimír, JUDr. (* 1887), rada 
nejv. správního soudu v Praze, č. ša- 
chista a red. čas. Čs. šach. 

Mrazotvomé směsi, Q* zimotvorné 
emési. 


Mrazovič Matija (1824—1896), chorv. 
politik, básník a publicista; vydavatel 
Pravnika (1852 — 54), 1860 založil Pozor 
v Záhřebě, v němž hájil státní právo 
chorv., 1861 zvolen posl. hrv. saboru, 
1879—81 starosta m. Záhřebu. Způsobil 
pád chorv. bánů, Coroniniho a Raucha. 
Hájil vždy zdravý oportunismus chorv. 

Mražení horniny, užívá se při hloube- 
ní šachet horninou nasycenou vodou, 
na př. kuřavkou. Umělým chlazením do- 
cílí se zmražení horniny do pevného 
stavu, takže se šachta pak hloubí způso- 
bem obvyklým v pevné hornině. U nás 
hlouben tak na př. státní důl President 
Masaryk v iBřešfanech. 

Mrhá V., pseud. K. Zákouckého. 

Mrchoviště, úř. určené místo, kde se 
zakopávají zdechliny. 

Mrchožrouti, a* Silphidae. 

Mrkev (Daucus), bylina dvouletá, oko- 
ličnatá, s dvakráte zpeřenými tmavo- 
zelenými listy a žlutavě bílými kvítky. 
Plod vejčitý, ježatý. M. obecná (Daucus 
Carota), na lukách a u polních cest 
roet., vyznačuje se dlouhým, tenkým 
a tuhým kořenem, ale v kultuře vypě- 
stováno bylo mnoho druhů, které již 
v prvním roce dávají znamenitou zele- 
ninu: masité sladké kořeny. Oblíbený 
druh jest karotka s krátkým, téměř ku- 
lovitým kořenem, která se dá i rychliti 
a druhy válcovitého tvaru. Veliké druhy 
žlutavobílé, nesladké, pěstují se ve vel- 
kém na poli ke krmení dobytka, hlavně 
pro koně jest pochoutkou. Klíčí pomalu, 
musí se síti brzy z jara, při pěstování na 
poli seje se do obilí. Obsahuje mimo 
cukr, uhlohydráty a bílkoviny barvivo 
karotin, jež se pokládá za součást 
chlorofylu. 

Mrklov, o. v Č., okr. Jilemnice, 538 
čs. ob. 

Mrkonjiě Petar, pseud. Atanasija Pe- 
jatoviče. 

Mrkos Josef (1869—1927), ředitel Stra- 
kovy akademie a překladatel z orientál- 
ních jazyků. 

Mrkva Antoš, pseud. P. Fabiana Oves- 
ného. 

Mrkvan Tomáš, Ing. (* 1885), č. zeměd. 
spis., propagátor používání umělých hno- 
jiv, vrchní odb. rada min. zemědělství. 

Mrkvička Ivan V. (* 23. IV. 1856 ve Vi- 
dimi u Náchoda), čes. malíř. Vystudoval 
pražskou Akad. a pak rok pobyl v Mni- 
chově u prof. Seitze. Po návratu do Pra- 
hy prováděl malířskou výzdobu poslední 
Alešovy Lunety v Nár. div. V r. 1881 po- 
volán za prof. kreslení do Bulharska na 
plovdivské gymnasium, na němž půso- 
bil do r. 1889, pak odešel do Sofie, kdež 


Mrkvička L 


191 


Mrštík AL 


ee mu podařilo r. 1896 založiti kreslíř- 
skou školu podle vzoru pražské uměl.- 
prům. školy. Řídil ji jako ředitel až do 
r. 1908, působil na ní jako prof. do r. 1921, 
když škola proměněna v Akademii. M. 
nazván je otcem bulh. moder, umění, je- 



Ivan Mrkvička. 


hož je vlastním zakladatelem a průkop- 
níkem. Zvláště bohatou žeň pro svoji 
tvorbu nalézal v bulh. přírodě a v životě 
bulh. lidu. Jeho genrové obrazy a folk- 
loristické záhy upozornily na něho i ci- 
zinu. Z obrazů historických zvláště vy- 
niká O. Paysi, píšící svému lidu první 
dějiny. Působivý je M-ův cyklus Utrpení 
Bulharska, předvádějící na velikých 
plátnech hrůzy turecké poroby v Bul- 
harsku a v Makedonii. Vytvořil také 
řadu ikon, zvláště pak Madon, z nichž 
nejkrásnější tři zdobí dóm Alexandra 
Nevského, kapli Duchovní akad. v Sofii 
a hrobku bulh. mec. Evlogi Georgieva 
v Bukurešti. Ikonám dodává starobylého 
rázu zavedením mosaiky a zachovává- 
ním ikonograf. předpisů byzant. umění 
církevního. Z četných portrétů nejzna- 
menitější jsou: cara Ferdinanda, básní- 
ků I. Vázová a K. Veličkova, univ. prof. 
Miletiče, kat. arcib. Meniniho, metrop. 
Symeona, irského mecenáše (TMahoniho 
a mn. j. Po návratu do vlasti vytvořil 
rovněž řadu portrétů. Bulharsku odcho- 
val řadu vynik. umělců. Obrazy M. vy- 
nikají sytým koloritem, pečlivou kres- 
bou a výstižným zachycením života. 

Mrkvička Otakar (* 1898), čes. malíř, 
grafik a ilustrátor. 

Mrkvičková-HIobilová Marie (* 1903), 
česká malířka, žačka Kyselova. Vyniká 
v grafice a ve dřevorytu. 

Mrnjačeviči, srbský vlád. rod, z něhož 
vynikl král Vukašín a jeho syn Marko. 

Mrňák František, čsl. vojín rakouské 
armády, který v srpnu 1916 vysvobodil 
z rak. zajetí vynik. rus. gen. Kornilova. 
Oba vyšli v přestrojení z madar. města 
Kessegu a po přechodu rumun. hranic 
byl M. v hostinci, kde sháněl potraviny, 
zatčen rak. četníky. Mělo se zato, že byl 
M. v Bratislavě popraven. Za svůj hrdin. 
čin byl M. posmrtně zařaděn do 1. čety 


1. roty I. čsl. pluku a každodenně bylo 
jeho jméno při přehlídce vyvoláváno 
první. Památka M. byla uctívána až do 
konce 1918; později vyšlo najevo, že M. 
byl žalářován až do r. 1918, načež se 
zúčastnil čsl. akce na Slovensku. 

Mrňák Ignác ( # 1809), akad. malíř a 
učitel kreslení na reálce v Praze; jeho 
bratr Josef (1793 — 1867), akadem. a histor. 
malíř v Praze. 

Mroczkowski Alexandr (* 1850), p. ma- 
líř. S počátku maloval ve stylu Matěj- 
kově, později věnoval se výhradně kra- 
jinářství. 

Mrózak Jan Heřman (1841—1902), h. luž. 
nár. pracovník, farář v Budestecích (Post- 
witz) u Budyšína v sas. Horní Lužici, mí- 
stopředseda Matice luž. a Luž. hl. kazatel, 
sboru, spoluzaklad. důlež. stud. podpůr- 
ného spolku Tovařstwo pomocy za etudo- 
vvacych Serbow v r. 1880. Svou kazat. čin- 
ností získal si vel. zásluhy o zachování 
luž. kraje a lidu v nejjiž. části Horní 
Lužice. 

Mroži, Q* Odobenidae. 

Mrskači, fiagelanti. 

Mrsklesy (Nirklovitz), o. na Mor., okr. 
Olomouc, 746 ob. 

Mrskoč Josef (* 1801 v Kejích u Pra- 
hy), knihtiskař v Praze. 

Mrskorád, ps. M. V. Bělohrobského. 

Mršnícl (Histeridae), tvoří čeleď drob- 
ných brouků s tělem krátkým, širokým, 
tykadly krátkými, lomenými, kyjorohý- 
mi a štítem v předu vykrojeným. Žijí 
ve hnijících látkách živočišných i rost- 
linných, na mršinách a ve hnoji, ně- 
které druhy i pod kůrou stromovou a 
v mraveništích. M. čtveroskvrnný (H. 
quadrimaculaťus) největší 10 — 12 mm 
dlouhý černé barvy s červenou skvrnou 
na krovkách. M. čtveroznaký (H. qua- 
drinotatus), m. mrvový (H. fimetarius), 
obecný (H. cadaverinus), jednobarvý 
(H. unicoior), hnojní (H. stercocavius), 
blatní (H. merdarius). 

Mrštík Norbert, MUDr. (‘ 1867 v Jim- 
ramově, f 18. II. 1905 v Brně), obv. lé- 
kař ve Višňově; překladatel z polštiny 

Mištík Alois (* 14. X. 
1861 v Jimramově, f 24. 
II. 1925 v Divákách), č. 
ppisovatel. Byl učitelem 
na Mor., posléze správ- 
cem jednotřídky v Di- 
vákách. Spolupracoval 
se svým bratrem Vilé- 
mem Mrštíkem a sa- 
mostatně napsal cesto- 
pisné a realistické po- 
vídky z moravského 
prostředí, jako Do- 



Mrštík AL 


192 


Mrtvolný jed 


bré duše (1893), Obrazy z Tater (1904), 
Hoře Váhom (1918). Nejvýzn. jeho dílem 
je lyricky pojatá kronika morav. dědiny 
Hahrůvky, zachycující idylu celoročního 
života Rok na vsi (1904). Vydal též Úvahu 
o našem obec. školství (1886). Lit.: J. Kam- 
per (Obzor lit. a uměl. 1901), E. Sokol (Niva 
IX.), Fr. Pražák (Zvon XXV.), A. Veselý, 
A. M. (1925). 

Mrštík Vilém {* 14. 

V. 1863 v Jimramově, 
f 2. III. 1912 v Divá' 
kách), český spisovatel. 

Po krátkém studiu ma- 
lířství a práv oddal se 
spisovatelství. Vystou- 
pil v době vlivu franc. 
naturalismu a ruského 
realismu, jež propago- 
val v české literatuře 
překlady. Po cestách 
do Mnichova a Vídně 
žil s bratrem Aloisem 
M. v Divákách. Po na- 
turalist. dramatu Paní 
napsal s ním drama Maryšu (1894), vy- 
těžené ze života, prudkého dramat, spá- 
du a slováckého koloritu, jež bylo vel- 
kým úspěchem tehdej. divadla. Širokého 
úspěchu docílil románem mladé lásky, in- 
scenovaném v koloristicky rozjásané pří- 
rodě Pohádka máje (pův. 1892 ve Světo- 
zoru, knižně v úpravě Z. Bráunerové 1897), 
vedle níž román tragické zhouby morav- 
ského studenta v milované Praze Santa 
Lucia (1893 a 1903) zůstal nedoceněn. Na- 
turalistický malířský sklon k náladové 
drobnomalbě projevuje se i v jeho povíd- 
kách jako jsou Stíny (1899), Obrázky (1899), 
společně s bratrem psané Bavlnkovy ženy 
a j. povídky (1907), Babetta, Verunka a 
drobné povídky (1902). Později přimkl se 
M. k starší slovesné tradici a zanechávaje 
naturalistické malebnosti, obracel se k ak- 
tuálnímu zájmu, žánru a idyle. Z toho ob- 
dobí je ztroskotaný román Zumři (1912, 
dokončil E. Sokol) a sbírka přírodních 
obrázků a aforismů Zlatá nit (1907). Dojmy 
z cest po Šumavě, Krkonoších, Slováckém 
a cizinou, zvláště Ruskem sebral v Knihu 
cest (1904) a propagační stati všeho druhu 
v Moje sny, Pia desideria (1902-3), kamž 
zařadil i brožuru na obranu starého rázu 
Prahy Bestia triumphans (1897). Ze studií 

0 ruské literatuře, provázejících jeho pře- 
klady z Tolstého, Dostojevského, Garšína, 
Pizemského, Michajlova a Potapenka vy- 
dal stať A. S. Pizemskij (1907), jevící vliv 
A. G. Bělinského. Pod M. jménem vyšlo 

1 drama Anežka, jež je dílem jeho choti 
Boženy (Květy 1906). Literatura: F. V. 
Krejčí (Rozhledy 1897), J. Kamper (Obzor 


lit. a uměl. 1901), J. Karásek ze Lvovic, 
Impresionisté a ironikové (1903), F. X. 
Šalda, Duše a dílo (1913), J. z Wojko- 
wicz (Lumír 1914), J. K. Pojezdný (Osvě- 
ta 1914). 

Mrf lesní, shrabané lesní jehličí, o* 
hrabanka. 

Mrtník, o. v Č., okr. Královice, 414 ob. 

Mrtvá ruka (lat. manus mortua), ná- 
zev pro nemovitý majetek katol. církve, 
vzniklý z dojmu, že tento majetek ne- 
může přecházeti na dědice a státi se 
předmětem obchodu a jest proto do- 
mněle ztracen, zvláště když nepodléhá 
veř. břemenům, neplatí nikdy daň dě- 
dickou a pod. U nás byl během novo- 
věku církevní majetek často zákonem 
omezován (na př. za Josefa II., po pře- 
vratu při provádění pozemkové refor- 
my) a podléhá dnes poplatkovému ekvi- 
valentu. 

Mrtvé moře, slané jezero v Palestýně, 
77 km dlouhé, 18 km široké, 387 pod 
hladinou moře, 399 m hluboké. Voda 
obsahuje 24% soli, brom, chlor, sodík, 
hořčík a vápník. Organického života 
nemá. Hl. přítok je Jordán. Odtoku ne- 
má. Na březích jsou bohatá ložiska as- 
faltu^ soli kamenné a sirné prameny. 

Mrtvice srdeční, lidový výraz pro ná- 
hlou smrt, při níž se předpokládá se- 
lhání činnosti srdeč., ochrnutí srdce. 
Náhlé zastavení srdce může nastati po- 
raněním srdce, samovolným roztržením 
chorobného svalu srdeč., ale i bez něho 
při různých chorobách srdce. (Q*) 

Mrtvola (lat. cadaver), zvířecí a lidské 
tělo po smrti. U lidské mrtvoly snad- 
něji se rozkládající organické látky 
podléhají rozkladu ihned po smrti. Po 
několika hodinách m. jest již vychlad- 
lá, krev a svalové bílkoviny sražené, 
nastává posmrtná ztrnulost m., která 
postupuje od hlavy k nohám. Krev sté- 
ká do níže položených částí a zbarvil je 
je červenomodře. Posmrtné (mrtvolné) 
skvrny, které se objevují po 3 až 12 ho- 
dinách, nutno rozeznávati od modrých 
skvrn, způsobených podlitinami. Po 1% 
až 3 dnech ztrnulost m. obyčejně mizí. 
V krátké době způsobí postupující hnití 
pronikavější změny a vzniká zvláštni 
mrtvolný zápach. Má-li se m. za.chovati 
na několik dní, umísti se hned po smrti 
do studené, vzdušné místnosti, nechá 
se zde, lehce přikryta, vychladnout! a 
chladí se pak ledem. 

Mrtvolný Jed, v lidské a zviř. mrtvole 
nastávající po smrti chemický rozklad 
šťáv a tkaniva. Jsou to pravděpodobně 
ptomainy, které mohou nakaziti (infi- 
kovati) rány (G*). 



Vilém Mrštík. 

Urbanové (1889) 


Mosty III 




IloweAv noaté přehradový (1:400). 


1’riiřot. 


Průřez trámu mottu. 


Železniční most pres Prut u Jaremczc 1892—94 (1:1500). 





Průřez A. B a C, D. 


C-D 


< 

Most de 1’Ahrui v Paříži 1854—55 (1:750). 


Silnjčni most přes Petrovo údoli v Lucemburku 


1903 (1:1350). 

A-B 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



PrňrcK. Železmični mosí praš údolí Železobetonový trámový most (1:320). Nosič, 

oolberské (1:1500). 



Příloha Nového velkého Ilustrovaného slovníku naučného. 


Mosty IV. 


Mrtvý bod 


193 


M. s. 


Mrtvý bod, b. obratu ve s&rojnictvi, 
v němž část strojového mechanismu je 
v mrtvé poloze před obrácením pohybu. 

Mrtvý prostor, v balistice a střelbě 
vůbec prostor, jenž nemůže být čelmo 
postřelován, poněvadž není ve směru drá- 
hy střely n. jejích střepin. Mění se podle 
druhu střely, náplně a míření. Tak na 
př. prostor na svahu odvráceném od děla 
jej postřelujícího je m., je-li cíl v místě 
mezi svahem a částí trajektorie (křivky 
letu střely) před jejím úhlem dopadu. 
K tomu je nutno, aby úhel svahu byj 



Mrtvý prostor. 

větší, než úhel dopadu (doletu). Užije- 
me-li však děla strmonosného, jehož 
trajektorie je velmi zakřivená, možno 
úhel doletu stanoviti tak, aby se rovnal 
úhlu svahu, čímž dosáhneme, že střela letí 
rovnoběžně se svahem a při správně od- 
hadnuté vzdálenosti (náměr) i za sa- 
mým svahem (smetná palba). Podobně 
lze užitím slabšího prachového náboje 
i u děla s plošší trajektorií dosáhnouti 
zkrácení a tím zakřivení klesajícf větvo 
trajektorie. Rozhodový úhel střepin gra- 
nátu je větší než úhel rozptylu šrapne- 
lových kuliček a tudíž granátové úlom- 
ky vniknou i za kryty, do míst, kterých 
rozpraskový kužel šrapnelu nezasáhne. 
Opak mrtvého prostoru je p. smetný, t. j. 
prostor, v němž na každém místě můž^ 
cíl býti zasažen. M. p. úplně vyloučiti 
lze jen flankováním. 

Mrva, o* hnůj. 

Mrvení, hnojení polí nebo luk tím, že 
se na nich nechá pasti nějakou dobu do- 
bytek, zvláště ovce. 

Mrvka, válečka (Brachypodium), vytr- 
valá, vysoká tráva s plochým širokým 
listem a přisedlými klásky v dvouřa- 
dém klasovitém hroznu. M. prapořitá (B 
pinnatum) s odenkem plazivým, šupina- 
tým, klasem přímým, na světlých les- 
ních okrajích. M. lesní (B. silvaticum) 
s odenkem trsnatým a hroznem pře- 
vislým. Ve vlhkých houštinách a na hu- 
mosních půdách dosti rozšířená. 

Nový slovuík naučný. — Svazek XIII. 


Mrzák, osoba, která nemůže užívati 
svého těla normálně buď pro nemoci 
kostí, kloubů, svalů nebo nervů, či 
pro nedostatek určitých údů. — Péče 
o mrzáky, část charitativní péče, ma- 
jící za úkol učiniti z mrzáka člověka 
aspoů částečně schopného výdělečného 
zaměstnání. V některých zemích (Ně- 
mecko, Skandinávie) je p. o m. uzákoně- 
na, jinde (u nás) přenechána ústavům 
soukromým. P. o m. spočívá jednak v po- 
moci lékařské (odstranění chorobných 
údů, kosmetických vad), jednak sociální 
(výcvik údů jiných, výučování). V ČSR. 
byl vynikajícím odborníkem v tomto 
oboru lékař a lidumil MUDr. R. Jedlička 
Ostav pro mrzáky, slouží: 1. k tr- 
valému pobytu mrzáků, kteří se nemo- 
hou sami uživiti; 2. k dočasnému pobytu 
pro ty, kteří podle lékařského úsudku 
potřebují odborné péče a současně mají 
býti vyučeni nějakému zaměstnání. V ně- 
kterých zemích jsou ú. p. m. státní, 
v ČSR. jsou ponechány péči soukromníků 
za podpory státní a veř.— Lit.: O. Schulz, 
P. o m.; R. Jedlička, P. o m.; J. V. Klí- 
ma, Výchova mrzáků, zvi. vojínů-inva- 
lidů ku práci výdělečné. 

Mrzkovice, o. v Č., okr. Ledeč n. Sáz., 
392 čs. ob. 

Mrzli vrh (slovin.), horský masiv v Jul- 
ských Alpách, na levém břehu ř. Soči, 
středisko třetí bitvy na Soči v říjnu 1915. 

Mřenka (Nemachilus barbata), kapro- 
vi tá rybka, nanejvýše 15 cm dlouhá, 
s válcovitým tělem a šesti páry vousků 
kolem úst, na hřbetě tmavozelená, po bo- 
cích žlutavá, po různu tečkovaná, na 
břiše popelavá. Libuje si ve vodách znač- 
ně proudících. Choulostivá. Poskytuje 
velmi chutné maso. V Praze oblíbené 
grundle, které však často z velké Části 
se doplňují a nahrazují jinými drob- 
nými rybkami. 

Mřenka Jan (* 1771 v Praze), varhaník 
v Praze. 

Miíč, o. v Č., okr. Čes. Krumlov, 
573 čs. ob. 

Mřičná, o. v Č., okr. Jilemnice, 1146 
čs. ob. 

Mříž hradní, též hřeben (porte-coulisse; 
portcullis), uzávěra brány středověkého 
hradu. Byla to visutá mříž s pruty dole 
zahrocenými, jež se při nebezpečí spu- 
stila ve bráně a zaryla do země; tvořila 
důležitou překážku zejm. ve vnitřních 
branách hradu. 

Mřižokřídlí, a* Pseudoneuroptera. 

Mřížovci, q* Radiolaria. 

Ms., zkr. lat. manuscriptum, rukopis. 

M. s., zkr. it. mano sinistra, levou 
rukou. 




13 


Msgre 


194 


Mšice 


Msgre, zkr. Monsignore. 

Msta krevní, a* krevní msta. 

Mstera, městys v rus. gub. Vladimír, 
(1926) 4043 ob., na trati Moskva — Novgo- 
rod. 

Mstislav, jméno rus. knížecího rodu, 
z něhož v XI. st. vynikl: 1. M. Konst. 
Vladimirovič íf asi 1035), který opano- 
val Rusko od Dněpru na Východ, pokořiv 
Chazary a Čerkesy; 2. M. Gavr. Vladimi- 
rovič Velký (1075—1132), kníže kijevský 
od 1125, 3. M. Mstislavič, zv. Udatný, 
kníže novgorodský a haličský, 1219 opa- 
noval Halič, korunován, 1223 po nešťast- 
né bitvě nad Kalkou oblékl roucho ře- 
holní a f 1228. 

Mstišov (Tischau), okr. Teplice-Šanov, 
2452 ob. Doly a sklárny. 

Mše (z lat. missa), podle učení katol. 
církve oběť Nového Zákona, ve které se 
Kristus obětuje jako na kříži svému Otci 
nebeskému, ovšem nekrvavě, pod způso- 
bami chleba a vína. Ustanovil ji sám Kri- 
stus při poslední večeři, když proměnil 
slovy: „Totot jest tělo mé* 1 atd. chléb ve 
své tělo, a slovy: „Totoť jest krev má“ 
atd. víno ve svou krev. Apoštolům dal 
příkaz, aby činili totéž na jeho památku. 
Úkon, při kterém tento příkaz vyplňo- 
vali, nazýval se: lámání chleba, večeře 
Páně, mystérium (tajemství), sacrum 
(posvátný úkon), eucharistie (díkůčině- 
ní). Ve II. stol. zaveden na některých 
místech název missa, podle dvojího pro- 
pouštění věřících, které se dělo při oběti, 
jedno před početím vlastní oběti, kdy 
propouštěni z místa bohoslužby kate- 
chumeni, druhé na konci oběti, kdy pro- 
pouštěni věřící, přítomní celému obětní- 
mu úkonu. — Hlavní části mše jsou: 
Introit (vstup) s Kyrie a Gloria (Sláva 
na výsostech Bohu atd.), dále epištola a 
evangelium (při kterých se čtou úryvky 
v Písma sv.), po evang. obyčejně násle- 
duje Credo (apoštol, vyznání víry), po- 
tom obětování, zvané tak jednak proto, 
že v prvních dobách křesťanských při- 
nášeli také laikové ke mši obětní dary: 
chléb, víno, olej a někdy peněžité dary 
pro chudé, jednak proto, že kněz kalich 
s vínem a patenu (misku) s chlebem 
(hostií) pozdvihuje do výše a tím jaksi 
Bohu obětuje. Po předepsaných modlit- 
bách říká kněz nebo zpívá prefaci (před- 
mluva), t. j. přípravný zpěv k nejdůle- 
žitějšímu oddílu mše — k proměňování. 
Při proměňování čili pozdvihování opa- 
kuje kněz oba shora uvedené výroky 
Kristovy při poslední večeři; po výroku 
vždy pozdvihuje obětní dar do výše, nej- 
prve hostii, potom kalich s vínem, a na 
znamení úcty k tělu a krvi Kristově po- 
kleká. Po modlitbě Otče náš počíná dru- 


há důležitá část mše, zvaná přijímání. 
Kněz láme hostii na tři díly, potom se 
bije třikrát v prsa slovy „Pane, nejsem 
hoden** atd., nato po modlitbách přijímá 
pod obojí způsobou nebo dává přijímati 
věřícím pod způsobou chleba. Po 
zdrávi v naposled věřící slovy: „Pán 

s vámi 41 , ohlašuje konec mše výrokem 
„Ite, missa esť* (jděte, mše je skončena), 
v čase kajícím „Benedicamus Domino** 
(dobrořečte Pánu). Od XVI. stol. připo- 
jeno po těchto slovech žehnání lidu ru- 
kou v podobě kříže a Čtení začátku 
evangelia sv. Jana (Na počátku bylo Slo- 
vo .. .**). — Mši může sloúžiti platně jen 
biskup a kněz. M. slouží se zpravidla 
v kostele na oltáři k tomu účelu zaříze- 
ném, v předepsaném obřadním rouchu; 
výjimečně může se sloúžiti pod širým 
nebem (ve válce, při velkých slavno- 
stech). Vyjma t. zv. půlnoční na Hod B. 
vánoční je dovoleno sloúžiti mši jen 
v době ranní a za dne až do 13. hodiny, 
při čemž musí býti kněz lačný, t. j. od 
půlnoci nesmí nic jisti a piti. V církvi 
katol. užívá se ke mši pšeničného chle- 
ba nekvašeného, v pravoslavné kvašené- 
ho, v obou pak vína z révy vinné. 

Mšec, ms. v Č., okr. Slaný, 1363 ob. 

Mšecké Žehrovice, o. v Č., okr. Slaný, 
626 ob. 

Mšené (dř. Mšeno), o. v Č., okr. Roud- 
nice n. Lab., 1049 ob. 



Znak města 
MSena. 


Mšeno, m. v Č„ 
okr. Mělník, 2060 ob. 

Mšeno nad Nison 
(Grůnwald an der 
Neisse), ms. v Č., 
okr. Jablonec n, Ni- 
sou. Sklářství od 
r. 1548. 

Mšice (Aphidae), 
hmyz s nedokonalou 
proměnou; má útlé, 
měkké tělo, bud bez 
křídel nebo čtyřmi 
čirými křídly opa- 
třené. Sosák má tříčlenný, nevtažitel- 
ný, tykadla štětinkovitá, nohy dlouhé, 
kráčí vé. Na hřbetě u šesti článků při ně- 
kterých druzích rourka nebo brbolek, 
vypouštějící sladkou až 30% hroznové- 
ho cukru obsahující šťávu. Mnohé dru- 
hy vylučují voskovitou hmotu v podobě 
prášku nebo vlny. V letě vyskytují se 
jen bezkřídlé samičky, které rodí 30— 
40 mláďat. Tato zapouštějí sosák do 
výživné rostliny a čtyřikráte do své 
dospělosti se svlékají. Na k'onci léta 
objevují se i okřídlení samečkové a sa- 
mičky pohlavně vyvinuté, které po 
zúrodnění snášejí na dobře chráněné 
místo 1 — 4 vajíčka. Z těchto líhnou se 


Mšice 


195 


Macana 


na jaře samičky rodící mláďata. Za 
příznivých okolností, na př. ve sklení- 
ku, množí se partenogeneticky i po ně- 
kolik roků za sebou. Přes svou zdánli- 
vou neschopnost k odporu náležejí 
k nejhorším škůdcům rostlinstva a 
nedají se téměř ničím vyhubili pro 
svoji neobyčejnou schopnost rozmnožo- 
vací. Nejlepší ničitel jejich jest brouček 
slunéčko a jeho larva. — M. růžová 
(Aphis rosea), zelená, obaluje a ničí 
mladé letorosty růží. M. maková (A. 
papaveris), škodí na máku. M. chmelo- 
vá (Phorodon humuli), ničí se náklad- 
ným postřikováním chmelnic 1 % tabá- 
kovým výtažkem. M. obilná (Toxoptera 
graminum), u nás poměrně neškodná, 
byla zavlečena do sev. Ameriky, kde 
v některých letech způsobila škody na 
obilí za mnoho milionů dolarů. M. krva- 
vá (Esiosoma lanigera), též vlnatka zva- 
ná, bezkřídlá, medové barvy, krytá 
chomáčkovitou vlnou. Jedinci okřídle- 
ní jsou leskle černí se zadečkem čoko- 
ládově hnědým a vlnou bílou. Od června 
do září na mladých ratolestech jablo- 
ní. Velice nebezpečná, která zničila již 
celé jabloňové sady. Hubí se postřiko- 
váním 15% emulse surového petroleje. 
Vajíčka přezimují na kořenech stromu. 
M. jabloňová (Aphis mali), zelená, žije 
na jabloni, jejíž listy zkrucuje. Ve vý- 
mětech této mšice žije houba Fumago 
vacans, původce černých skvrn na 
jablkách. Velmi škodlivá. M. révová, 
révokaz (Phyloxera vastratrix), v sev. 
Americe nebyla znatelně škodlivá, ale 
když v roce 1868 byla zavlečena na 
evropskou révu (Vitis vinifera), stala 
se úžasně škodlivou. Ve Francii zničila 
na milion hektarů vinic a i na Moravě 
těžce poškodila vinařství. Napadený trs 
m. r. po čtyřech letech hyne. Americké 
druhy (Vitis riparia, V. rupestris) ré- 
vokaz nenapadá. 

Mšice (Mausdorf), o. na Mor., okr. 
Znojmo, 703 ob. 

Mt„ na mapách zkr. Mount, hora. 

Mkesa (1842 — 1884),, sultán z Ugandy, 
známý svou pohostinností k evrop. cesto- 
vatelům: Spekeovi, Grantoví, Bakerovi, 
Stanleyovi, Felkinovi a Wilsonovi. sídlil 
v Rubaze 

Muá vij a I. (t 680), zaklad, arabské dy- 
nastie Omajjovců (Ó*). 

MUC., zkr. lat. Medicinae Universae 
Candidatus, kandidát lékařství. 

Macek Jan (pseud. Pavel Albieri, 
1861 — 1901), Čes. noveliista a žurnalista. 
Počátkem 90. let odstěhoval se do Am., 
kde v Chicagu byl redaktorem; pobyl 
pak ještě krátký čas v Praze a usadil se 
trvale v Chicagu. Plodný a vtipný nove- 


lista vojen, a histor., zašel si pro látky 
do všech století naší minulosti. Sloh 
jeho poutavý a plynný byl školen v dru- 
žině Lumírovců, jimž zůstal věren až do 
smrti. Vydal knižně: Pro jmění a úřad 
(1881), rokokovou novelu A temno po- 
sud .. . (1882), vojen, novely ze sedmiden- 
ního tažení 1866 (1882), Na kastellu 

(1882), patero vojen, novel o Rakousku 
v Itálii 1848 až 1866 (1883), příhody rak. 
vojáka v Bosně: Povstání v Bosně (1883), 
histor. povídky a humoresky Z českých 
krajů 1883) a Z české domoviny (1884), 
Toleranční patent (1884), román, příběh 
z velké doby Stráž na Rýně (1884), no- 
vely z velké doby 1792 až 1794 (1884), pří- 
hody z roku 1866 Utíkejte, Prajzi jdou! 
(1885), dva šporkovské příběhy Kukské 
povídky (1890), histor. Z Čech a pro Če- 
chy (1890), vojen, novela Pod kolem (Chi- 
cago 1890, Praha 1896), dvě vojen, novely 
V zajetí Armidy (1891), dvě nové špork. 
Povídky pátera Cyrina (1892), voj. nov. 
Z různého šiku (1892), vypravování čes. 
bojovníka za svododu států severoamer. 
Jak jsem se octl v Americe (1897), česko- 
amer. obrázek z Chicaga Nevěsta za pa- 
desát dolarů (1898), Z amerických tou- 
lek (1898), povídka z upomínek českoam. 
kněze Za krvavou stopou (1906) a pří- 
běhy prvních českých vystěhovalců Nová 
země (1906). 

Mucius, řím. plebejský rod, proslavený 

ověstí o Gaju M., jenž chtěl osvoboditi 

ím zabitím krále Etrusků Porsenny, 
ale omylem zabil písaře; za to vložil pra- 
vici do ohně a nechal ji uhořeti, takže 
Porsenna z obdivu ho propustil na svo- 
bodu a uzavřel mír. Gajus M. měl pří- 
jmení Scaevola, t. j. Levičák. — V ději- 
nách vystupuje rod M. po prvé ve III. st. 
př. Kr.: 1. Publius M. Scaevola, konsul 
r. 133 a příznivec Tiberia Graccha; 
2. Quintus M. Sc., r. 117 konsul, byl uči- 
telem Ciceronovým; 3. Quintus M. Sc., 
r. 95 konsul; jeho 18 knih obsahující 
dílo se stalo základem občanského řím- 
ského práva. 

Muck Karl, PhDr. (1859), zn. něm. di- 
rigent filharm. koncertů v Hamburku. 

Můcke Heinrich (1806 — 1891), něm. ma- 
líř a prof. Akademie v Dússeldorfu. 

Mucor Mich., plíseň hlavičková, nejob. 
plísn. houba. M. mucedo, na koňském 
trusu a zbytcích jídla, m. racemosus 
Fresen, v kvasitelných tekutinách vyvo- 
lává podobný pochod jako kvasnice; m. 
stolomifer Ehrb., velmi často na ovoci. 

Mucuna Adans., dlouhovec (dlouha- 
tec), čeleď motýlokvětých, keře s troj- 
čenými listy, červ. nebo žlutozel. květy 
a slupkou, posetou žahavými chloupky, 

13* 


Maca na 


196 


Mugll Art. 


asi 50 druhů, větš. trop. M. pruriens Dec., 
dlouhovec svrbitý, ind. keř, jehož slupky 
způsobují nesnesitelné svědění kůže. 

Mucus (hlen), tuhá, nitkovitá tekutina 
alkal., vyměšovaná 6liznicemi. Zabraňuje 
tření v organismu a umož. odstranění 
i škodlivých látek z těla, které zaobaluje. 

Muczény, pseud. Fr. Hrnčíře. 

Mučedníci, všeobecně osoby, které trpí 
pro své politické nebo náboženské pře- 
svědčení; ve staré církvi oběti padlé za 
pronásledování křesťanů. Ostatky m. 
byly s úctou zachovávány jako relikvie. 

Mučení (lat. tortura), způsobení těles- 
ných útrap, aby se od obžalovaného vy- 
nutilo doznání. V Římě používáno nej- 
prve u otroků, později i u svobodných. 
Pak zavedeno i do ostatních zemí, stalo 
se zbraní mocných a církve k vynuceni 
požadovaných odpovědí a tím k odsuzo- 
vání nevinných (kouzelníci, čarodějnice). 
Nebyly-li odpovědi dostačující, stupňo- 
valo se mučení. V XVI. stol. se mučení 
omezovalo, v XVIII. stol. odstraněno 
vůbec. 

Mučenkovitó, a* Passifloraceae. 

Mučící nástroje, používané k vynuco- 
vání přiznání obžalovaných: kleště na 
prsty, španělské boty a j.; mučilo se nata- 
hováním těla na lavici nebo žebříku, pále- 
ním v bocích neb na nehtech, ranami bi- 
čem na natáhnuté tělo a p. 

Mučín (Mucsiny), o. na Slov., okr. Lu- 
čenec, 558 ob. 

Mučink-Horislaw Jan Bohuvěr (1821— 
1904), h.-luž. spis., básník, etnograf a 
včelař, povoláním učitel. Napsal a po- 
různu vytiskl veliké množství drobných 
lyr. básní, některé věn. luž. básnířce 
Hertě Wičazec, vytiskl také mnoho drob- 
ných povídek, u lidu oblib. Samost. vyšly 
Hród na Zhorjelskej horje <1850, 3. vyd. 
1884), Swěrnaj susodaj (1850), soubor po- 
vídek Wěnc fijalkow (1867) a j. Zajímavá 
je jeho knížka populární občanské vý- 
chovy Ribowčenjo abo politiske powě- 
daůčko, kterou vydala Mat. luž. v po- 
hnutých letech polit, života 1849. Velmi 
plasticky vylíčil život v přírodě ve 2 sv. 
Boža krasnosč w stwórbje (1851 a 1854). 
V 1. 1871 přel. do luž. srbšt. BjornBonova 
Otce. Vytiskl také značné množství luž. 
lidovědného materiálu. Zal, 1856 první 
sas. ústřední včelařské družstvo. — Lit.: 
O. Wičaz, Lužica 1930. 

Mudanije, m. v tur. vilajetu Brussa, 
asi 5.900 ob., s přístavem. 11. X. 1922 
bylo v M. uzavřeno příměří mezi Turky 
a Reky. 

Mudar, Calotropis. 


Mudir (arab., správce), v Turecku 
předseda úředního soudu; v Egyptě gu- 
vernér provincie. 

MUDr., zkr. Medicinae Universae 
Doctor, doktor veškerého lékařství (od 
1873). 

Mudra Josef, pseud. Netřesk (1853— 
1923), č. spis., říd. učitel v Jerovicích. 

Mudra Bruno von (* 1851), gen. prus. 
Byl na poč. svět. války velit. XVI. sboru, 
od listopadu 1916 velit. 8. arm. v Livon- 
sku, 1917 velit. arm. oddílu A na západ, 
bojišti v Lotrinsku, 1918 velel 1., potom 
17. arm., s nimiž se účastnil ofensivy a 
pak ústupu z Francie. 

Mudroch Bedřich (* 1898 v Bavorově), 
č. malíř-krajinář a grafik, prof. na reál- 
ee v Trutnově. 

Mudroň Ján, JUDr. (1866—1926), slov. 
politik, advokát v Turčan. Sv. Martině. 
Před převratem byl vůdčí osobností kon- 
servativní politiky slovenské, po pře- 
vratě však jeho význam upadl, zvláště, 
když vstoupil do Hlinkový rudové stra- 
ny, v níž byl jediným evangelíkem. Za 
tuto stranu byl i senátorem do r. 1925. 

Mudroň Michal, JUDr. (1835—1887), 
slov. buditel, advokát v Bratislavě. Po- 
dle úsudku maďarských odborníků byl 
právnickou kapacitou v celém Uhersku. 
Horlivě se zúčastňoval národního života 
Blovenského, slynul jako prvotřídní řeč- 
ník, ale byl pronásledován, a když se mu 
žena pomátla a dostal se do finančních 
nesnází, odešel z veřejného života do 
Turč. Sv. Martina, kde i zemřel. 

Mudroň Pavel, JUDr. (1835 — 1914), blí- 
ženec předešlého, slov. pracovník, advo- 
kát v Turč. Sv. Martině, významný pra- 
covník ve staré Matici Slov., předseda 
spořitelny v Martině a konsorcia Národ. 
Novin. Od r. 1874 byl předsedou národní 
strany, za niž sedmkrát kandidoval, ale 
vždy bez úspěchu. Mnoho trpěl od Ma- 
ďarů a pro své konservativní názory byl 
přezírán i mladou generací slovenskou. 

Mudrončik Eduard (* 1892), slov. ma- 
líř v Michalovicích na Slovensku. 

Mudruňka Alois (* 1888), č. malíř. 

Muezziu (arab.), při větších mešitách 
úředník, volající lid z minaretu k mo- 
dlitbě, kdežto v menších je k tomu účelu 
ustanoven imám. Volání se zove esán. 

Muffle, nádoba z ohnivzdorné hlíny, 
řidčeji ze železa, na jedné straně uza- 
vřená nebo na obou otevřená. 

Mufti (arab.), islámský znalec práv, 
který uděloval bezplatně právní dobro- 
zdání, byl nezávislý na kadím a tento 
zase nebyl vázán dbáti jeho dobrozdání. 

Mugll Art. (cípal), rod ryb ostnoplout- 
vých z čel. stejného jm. (Mugilidae); pro- 


Magii Art. 


197 


Mnchomtirka 


táhlé ryby se zploštělou hlavou, málo 
zuby a s dvěma hřbetními ploutvemi. 
Jsou družné a žijí ve sladkých vodách, 
spojených s mořem a v mělkých záto- 
kách. M. chelo Cuv. a M. capito Cuv. (c. 
pruhovaný), oba 40—50 cm dl., na hřbetě 



Mugil chelo Cuv. 


modrošedí, žijí od Středozem. moře až 
k Severnímu. Živí se hnijícími zvířecími 
částmi, jejich maso je neobyč. jemné. Ve 
Středozemním moři žije c. hlavatý (M. 
cephalus L.). 

Muglinov, o. ve Slezsku, okr. Frýdek, 
2698 ob. (1950 čs.). Kamenouh. doly. 

Mnhádžir (arab., vystěhovalec), v Tu- 
recku od 1923 islámští emigranti z Huš- 
ka, Bosny atd., kteří obdrží od turecké 
vlády pozemky. Muhádžirin se jmenují 
první vyznavači islámu. 

Mahamed, o* Mohamed. 

Miihlbach, o. v Č., okr. Cheb, 596 ob. 

Mtihlhausen, m. v Durynsku, (1925) 
36.755 ob.; vlněné a bavlněné zboží, ná- 
bytek. 

Mtihlstein Bohumil (* 12. IV. 1896 v Č. 
Budějovicích), pův. učitel, později novi- 
nář (Nár. Osvobození). Sp.: Lásky hale- 
kání (lyrika), Věčný milenec (novela). 

Mtihlstein Gustav, MUDr. (* 19. IV. 
1870, Stará HuC), lektor čes. lékař, termi- 
nologie na něm. univ. v Praze, překlada- 
tel věd. prací a referent o české litera- 
tuře v německých časopisech. 

Můhlsteinová Berta (1841—1887), česká 
spisovatelka; napsala romány: Vlasti a 
Tobě, Na březích Nežárky. I některé její 
písně byly zhudebněny. 

Mucha Alfons Maria (* 1860, Ivančice), 
člen Čes. akademie věd a umění, český 
histor. malíř, ilustrátor, průkopník umě- 
ní dekor.; pracoval dlouho ve Frajncii, kdež 
proslul v umění affichovém, pak v Ame- 
rice přednášel na akad. v Chicagu a N. 
Yorku, dosáhl mnoha vyznamenání, 1900 
grand prix svět. výstavy v Paříži a mn. 
j.; zdruje sevPraze, kdež vytvořil dílo Slo- 
vanská epopea, cyklus 20 obrazů z dějin 
Slovanstva. Navrhoval čsl. známky pošt, a 
bankovky. Vydal: Roberta de Flers, Ilsée, 
princesse de Tripolis (1877), Les docu- 
menls décoratifs (1898), Les figures dé- 



Alfons Mucha. 


coratives (1904), Otčenáš (1902). — Lit.: 
Kiecar, Řemeslo a umění (1927). 

Muchnice (Bibionidae), hmyz dvou- 
křídlý, komárovitý (Nematocera) s tělem 
dosti zavalitým, tykadly kratšími než 
hrud, 9 — 12člennými, silnými nohami a 
protáhlým zadečkem. Larvy živí se rost- 
linnými látkami. M. zahradní (Bibio 
hortulanus) barvy černé, bělavě pýřitá, 
samička až na černou hlavu a hruď žlu- 
točervená. Vyškytá se hojně v dubnu až 
červnu, larvy její ožírají kořínky a způ- 
sobují v některých letech velké škody 
na polních plodinách. M. dubnová (B. 
marci), leskle černá. 

Mnchničky, o* Simuliidae. 

Mucholapka, o* Dionaea muscipula. 

Mucholapka, vyrábí se natřením dře- 
va, prutů, papíru a pod. mušním lepem. 
Základní masou je kolophonium, jež 
bývá smíšeno s ricinovým olejem a 
s glycerinem. 

Muchomůrka (Amanita), bedlovitá 
houba, velmi úhledná, ale nebezpečná. 
Klobouk má kulovitý, později rozpro- 
střený, plachetka povrchová i vnitřní zá- 
voj a límec na třeni. M. hlíznatá (Am. 
phalloides) s kloboukem masitým bílým 
až olivově zeleným, často pruhovaným. 
V listnatých lesích. Smrtelně jedovatá. 
M. citrónová (Am. citrina), s kloboukem 
bělavým, až žlutým, vždy pokrytým více 
méně zbytky plachetky. V lesích jehlič- 
natých; jedovatá. M. žlutavá (Am. jon- 
quillea), s kloboukem žloutkově žlutým. 
M. menší (Am. recutita), drobná, hnědá, 
pokrytá širokým zbytkem plachetky. M. 
porfýrová (Am. porphyrea), šedohnědá 
se tření fialovou. M. tygrovaná (Am. 
pantherina), s límcem čistě bílým. M. 
obecná (Am. muscaria), s kloboukem 
krvavě až šarlatově červeným. M. krá- 
lovská (Am. regalís), ve vlhčích smrči- 
nách, purpurová. M. načervenalá (Am. 
rubescens), jediná jedlá, příjemné chuti. 


Mnchomůrka 


198 


Mnkařovský J. 


Má hnědý klobouk nebo masově červe- 
navý, s bledými zbytky plachetky. Duži- 
na bílá, u staré houby červenavě skvrni- 
tá. Velká bradavčitá hlíza na spodu tře- 
né bývá vždy larvami hmyzu proniklá a 
porušená místa třené jsou masově zčer- 
venalá. 

Máchovské skály, v sev. Čechách, vý- 
chodní část hřbetu Černé Studnice 
(Schwarzbrunn), 786 m vys., bizarní 
útvary skal u Tanvaldu. Turist. chata. 

Muchtar paša, 1. Ahmed, Ghází (1832 
—1918), turecký mušir, 1877 porazil dva- 
krát Rusy, pozd. však poražen a odvo- 
lán. Roku 1912 jako velkovezír ujednal 
s Itálií mír. — 2. Mahmud, syn předešl. 
(* 1867), 1910 a 1912 ministr námořnictví, 
1913 — 15 vyslanec v Berlíně. 

Muir Ramsay (* 1872), angl. dějepisec, 
profesor v Liverpoolu, 1913—21 v Man- 
chestru, 1923 — 24 liberální člen parla- 
mentu. Napsal: History of the British 
Commonwealth a j. 

Muk, pseud. V. Martínka. 

Muk Jan, PhDr. (* 1901), č. historik, 
profesor v Jindř. Hradci. Prostudoval 
jindřichohrad. archiv a uveřejnil mnoho 
hist. prací z tohoto pramene. 

Muk obecný, o* Sorbus aria. 

Muka Arnošt (* 1854), rodem z Wulké- 
ho Wosyka (Gross-Háhnchen, v sas. H. 
Luž.), vynikající luž. slavista, důst. ná- 
stupce luž. buditelů J. A. Smoleřa a M. 
Hórnika, od mládí jejich horlivý spolu- 
pracovník. Po studiu budyš. gymnasia 
věnoval se klasické a slov. filologii na 
univ. lipské, kde zejména navštěvoval 
přednášky Leskienovy. Po vzoru Smole- 
rově M. od mládí chodil po luž. venko- 
vě, studoval lid, jeho jazyk, zvyky a oby- 
čeje, zapisoval jeho 
písně, pohádky, po- 
věsti a přísloví, při 
čemž si umínil, že 
hlavní péči věnuje 
ohrožené Dol. Lužici 
v Prusku. Jako stu- 
dent byl spolured. 

Lipy serbske, s bás- 
níkem J. Bartem-Či- 
šinským dal podnět 
k slav. prázdnino- 
vým sjezdům luž. 
studentstva, t. zv. 
skhadžowankám, jež trvají podnes. 

První byla r. 1875 a na ní byl bouřlivě 
prohlášen nový nár. program mladolu- 
žický, jímž se začala nová epocha 
v malé slov. Lužici. Byl to hlavně pro- 
test proti knize německého etnografa R. 
Andreea: Wendische Wanderstudien 


(1874), v níž autor dokazoval nutný zá- 
nik Lužice, především Dolní. M. vytrva- 
lou prací dokázal nepravdu tohoto tvrze- 
ní. Svou Statistikou (1886) vědecky uká- 
zal jsoucnost Luž. Srbů, knihou Histori- 
sche Laut- u. Formenlehre der nieder- 
serb. Sprache (1891) ve srovnání s h.-luž. 
srbštinou podal' hist. mluv. rodné mlu- 
vy, jejíž podklad, pro d.-luž. srbšt. vyčer- 
pávajícím způsobem, uložil do životního 
díla Slownik dolnoserb. rěcy a jeje na- 
récow (nákl. rue. a čes. Akad. 1911 — 1928, 
3 sv.). Mimo to M. shromáždil zbytky 
polabštiny lůneburské (Szcz^tki jez. po- 
lab. Wendów lůneb. Krakov 1903, čes. Pra- 
ha 1904, rus. a něm. v Petrohradě 1905 v po- 
změn. zprac.), vydal přír. Serb. zemje- 
pisny slowničk (5. vyd. 1927), vydal 
stručný h.-luž. přír. slovník 1920, a vy- 
tiskl veliké množství jazykověd, studií, 
zvi. z oboru míst. a vlast. jmen. Z liter, 
hist. vytiskl mnoho drobných příspěvků 
v Lužici, kterou zal. 1882, a v Čas. Mač. 
Serb., jejž vede od smrti Hórnikovy 1894 
podnes (duben 1931). Vyd. Zhromadžene 
spisy H. Zejlerja ve 4 sv. 1883—91, pomá- 
hal krásné lit. překlady div. kusů, pro 
něž zal. vlastní knih. 1879 a beletrii slouží 
vlast. Luž. lid. knih. od r. 1901. Z lido- 
vědy doplnil a vyd. J. Radyserba-Wjely 
Přislowa H.-luž. Serbow (1902), Bau- 
steine zuř Heimatkunde des Kreises Lu- 
chau (1918). Byl všude, kde šlo o pro- 
spěch luž. věci. Působil jako profesor ve 
Freiberku, od 1917 na odpoč. v Budyšíně. 
Zasloužil 8e o dobudování a otevření 
Matičního domu v Budyšíně 1904. Je 
uznaným vůdcem Luž. Srbů, svět. jmé- 
na. — Lit.: O. Wičaz: A. Muka, Bud. 
1924; Jos. Pátá, Mukův sborníček, Praha 
1924. 

Mukačevo (mach Munkács), m. na Pod- 
karpatské Rusi, 20.865 ob. (1921). Obch. 
akademie, gymnasium, státní tabáková 
továrna, slévárna, pily, lihovary. V oko- 
lí jsou veliké vinice. Mírem Trianon- 
ským připojeno k ČSR. 

Mukanov Sabit (* 1900), kozácký bás- 
ník proletářský; ve spisech svých líčí 
život kozáckých dělníků, nádenníků a 
chudého lidu selského (veršov. román 
Sulu-šaš a báseň Batrak včera i batrak 
segodňa a j.). 

Mnkařov, o. v Č., okr. Mnichovo Hra- 
diště, 598 ob. 

Mukařov, letovisko v hlub. lesích Čer- 
nokosteleckých u ÍUČan. 

Mnkařovský Jan, PhDr. (* 1891), doc. 
estetiky na univ. Karlově. 

Mnkařovský Josef (1851 — 1921), malíř 
a ilustrátor. Žil většinou v Mnichově. 



Mukden 


199 


Mttlich 


Mukden (čin. býv. Fengtien), hl. m. 
čísko-majndžurské prov. Fengtien, asi 
180.000 ob. Kult. a hosp. střed. Mandžurska. 

Muklevič Romuald Adamovič (* 1890), 
ruský souč. sovět, politik, činitel vojen- 
ský, od 1926 velitel námořnictva. 

Mul, míšenec osla a koně, a* mezek. 

Mulahacén Cumbre de, nejvyšší hora 
v Sieře Nevadě (Pyrenejský poloostrov), 
3481 m vys. 

Mulaj (Abd ul-) Háfid (+ 1927), posl. 
marocký sultán 1908—12, nejstarší syn 
sultána Mulaj (el-) Hassana (1873—94). 
Přijal r. 1912 franc. protektorát, od- 
stoupil a žil pak ve Francii. 

Mulásim (tur.), v Turecku nejnižší 
stupeň právníků; ve voj. jako poručík. 

Mulat, míšenec bělocha a černošky. 

Mulde, Modla, saská ř., prám. v Kruš. 
Horách, protéká do Saska, spojena z M. 
Freiberské (od Moldavy v Č. s Šopavou) 
a M. Cvikovské u Koledic; po délce toku 
346 km ústí u Desavy zleva do Labe. 

Muldner Josef, PhDr. (* 21. VIII. 1880 
v Praze VIII.), čes. hist., spis. a překl., 
prof. II. č. stát. reálky v Praze. Básník, 
povídkář a romanopisec intimních ná- 
mětů milostných, napínavých scén a 
dobrodruž. dějů, vyznavač vášnivé lásky 
s duchaplným šermířstvím slova a jem- 
ně iron. zahroceným cynismem, s boha- 
tým pokladem slovným, neobyčejnou 
znalostí evropského světa, jejž celý 
osobně na četných cestách poznal. Na- 



Joa. MUldner. 


dšený turista, propagátor slov. moře, 
v odborné próse znatel otázek ěs., zvláště 
národně-územních, současně znatel celé- 
ho slov. světa. — Sp.: Od r. 1900 do 1913 
vydal 7 sbírek veršů, z nichž Výčitky 
(1911) byly poctěny cenou Čes. akademie. 
Z prósy: Poslední Kentaur (1919), Smu- 
tek políbených (1920), Dopisy paní du 
Barry (1921), Zločin dra Modrana (1922), 
Zpovědnice dona Juana. (1922), Otok ži- 
vota (1924), Dům u dvou bohyní (1924), 


Blouznění mnicha Inocence (1924), 
Hvězdná lavina (1926); mimo to: Křiž- 
ník sv. Jiří. Film. drama námoř. odboje 
za svět. války (1927). Z odborných prací: 
Organisační síla území ve vývoji států 
(1910), Území ČSR. a moře (1919), Slov. 
přístup k moři (1926) a j. Redig. po pře- 
vratu čas. Moře Slovanům!, v němž vy- 
tiskl důkl. Úvod do mořevědy II. v roč. 
I. — III. K tisku má uchyst. monografii 
o balt. Slovanech. Z cest. lit.: Riviera 
U928)* ze společ. života: Moderní tance, 
Společenská estetika (obojí 1923). Od r. 
1919 vyd. M. své práce v Sebr. spisech. 
Vyšlo dosud 15 sv., mezi nimi také vál. 
paměti: Zvířata a lidé ve válce (1928) a 
Ubohé Rakousko! (1928). 

Malec, nosní lysina přežvýkavců, 
vždy vlhká u zvířat zdravých, typických 
barev jako znaku plemenného. 

Mulgediam Cass., mléčivec, čeleď slož- 
nokvětých s drobnými kvítky, vedle se- 



Mulgedium Alpinum. 


be stěsnanými (v úbory), asi 25 druhů. 
M. alpinum Cass., m. modrý, ve vlhkých 
alpských údolích, v Krkonoších, na Šu- 
mavě, v Beskydách. 

Mulhall Jack (* 1894), amer. herec fil- 
mový, popul. partner Mary Pickfordové. 

Mulhouse (něm. Múhlhausen, Mylhú- 
sy), m. v H. Alsasku (od 1918 franc.), 
(1926) 99.892 ob., na lilu a rýnsko-rón- 
ském průplavu. Průmysl vzkvétá od r. 
1746, hl. textilní (vlnařský i bavlnářs- 
ský); obchoduje se tkanými látkami, ví- 
nem, obilím, dřevem. — Za svět. války 
byl 8. VIII. 1914 vyklizen Němci a obsazen 
franc. vojskem. V bitvě u M. (9.— 10. 
VIII. 1914) se Němci města znovu zmoc- 
nili, Francouzi ustoupili 25. VIII. 1914. 

Mulier Pieter (1637—1701), nizozemský 
malíř, v Itálii zvaný Cavaliěre Tempesto. 

Mhli ch, pražský něm. básník období 
minnesángrů: (XIV. stol.). Jeho písně vyd. 
1905 R. Batka a P. Runge. 


Mali 


20U 


Můller J. 


Mail, moll, mul, franc. organdie, bílá 
bavlněná tkanina z jemné příze, hustší 
a tužší než o* mušelín, v šířce až 145 cm, 
používaná na dámské letní šaty, košile 
k selským krojům, šátečky a p. a názvy 
různých batistů. Sterilisovaný m. též 
jako obvazová látka. 

Mullá (arab.), nejnižší islámský du- 
chovní. 

Maller Pieter Lodewijk (1842—1904), 
nizozem. dějepisec a univ. profesor. 

Maller Samuel ■(* 1848), nizozem. dě- 
jepisec, archivář v Utrechtu. 

Maller Adolf (Schmidt), 1.(1801—1886), 
popul. vid. skladatel operet a zpěv. fra- 
šek, jichž napsal přes 600; 2. jeho syn 
Adolf M. (1839 — 1901), kapelník div. na 
Vídeňce, rovněž hud. skladatel několika 
oper a operet. 

Maller Ant. (* 1791 v Praze), knih- 
tiskař v Praze; odešel 1870 do Plzně. 

Miiller Ant. (1792—1843), č. estetik, 
univ. prof.; jeho syn Ottomar {* 1834) 
byl hudebním umělcem. 

Miiller Antonín, Ing. (1852—1927), vy- 
nikající č. technik, zaklad, fy. Kapsa & 
Můller v Plzni; vynikl hl. jako mostní 
odborník. Zakladatel S. I. Á. 

Miiller Arnošt (* 1776), hud. ředitel 
v Praze. 

Miiller August (* 1798), malíř v Praze. 

Miiller Bohumil (* 1897), č. novinář, 
redaktor Slov. Východu a později Hlasu 
z Bratislavě. 

Miiller Bohuslav, Ing. (* 1869, Praha), 
zplnomoc. ministr a odbor, přednosta 
min. veř. prací; orgahisoval po převra- 
tu min. veř, prací v Praze, byl zástup- 
cem čsl. vlády na dunajské konferenci 
v Paříži 1920 a hl. deleg. ČSR. v mezinár. 
dunajské, labské a oderské komisi, ja- 
kož i ve Stálé komisi pro mezinárodní 
plaveb, sjezdy v Bruselu. 

Miiller Celestýn (* 1827 v Kolešově), 
učitel kreslení v Praze do r. 1864 a ma- 
jitel soukrom. ústavu pro vyuč. hudbě 
(od r. 1852); založil v Praze r. 1852 Hu- 
manistický hudební spolek pro výchovu 
nemajetných hochů a dívek. 

Miiller Eduard (* 2. I. 1880), č. žurna- 
lista a překladatel z polštiny, srbochor- 
vatštiny a němčiny. Novinářský pseudo- 
nym Remi. 

Miiller Eduard, Q* Milén Ed. 

Miiller Emil, Ing., Dr. {* 1889), něm.-č. 
mostní inženýr, prof. na něm. technice 
v Praze. 

Můller Ernst (* 1866), něm. politik; 
byl od r. 1918 dvakrát bavorským mi- 
nistrem; napsal několik právních po- 
jednání. 


Miiller Ferdinand, Ing. (* 1874 v Rud- 
niku), prof. Vys. školy zeměd. v Brně; 
píše do odb. časopisů o hrazení bystřin 
a lesním dopravnictví. 

Můller Frant. (* 1798 v Praze), knih- 
tiskař v Praze. 

Miiller Frant. (* 1800 v Libni u Prahy), 
rytec v Praze. 

Miiller Frant. (1833 — 1917), čes. malíř 
v Chrudimi. 

Miiller Frant. Ing. (1835 — 1900), prof. geo- 
desie na pražské č. technice. 

Můller Frant., JUDr. (1867—1929), odb. 
předn. minist. obchodu, odb. v živnost, 
polit, otázkách. 

Můller Frant., Ing. (* 1882), prof. sta- 
vitelství železn., silničního a tunelového 
na české technice v Brně. 

Můller Friedrich (1749—1825), básník, 
malíř a mědirytec; od r. 1777 žil v Římě, 
kdež přestoupil ke katolictví. Význač- 
nější než obrazy jsou jeho básně, vyzna^ 
čující se realismem a geniální náplní 
slova. Napsal též některá dramata. 

Můller Gustav, MUDr. (• 1875, Karlín), 
profesor gynekologie a porodnictví na 
univ. v Bratislavě, žák prof. Pavlíka; ří- 
dil bratislavskou porodnicko-gynekol. 
kliniku. Od 1925 profesor Masarykovy 
univ. v Brně a ředitel zemské porodnice 
mor.; vydal řadu vědec, prací a článků 
v odb. časop. z oboru porodnictví. 

Můller Hermann (1876—1931), něm. 
politik, jeden z vůdců strany sociálně 
demokratické, ministr zahraničí 1919— 
1920; podepsal za Německo mírovou 
smlouvu versailleskou, 1927 člen hospo- 
dářské komise Svazu národů. 

Můller Hugo, JUDr. (* 30. X. 1882 
v Ostí n. L.), náměstek řed. české hypot. 
banky, soukr. docent národohospod. na 
něm. univers, v Praze. Práce: Wechsel- 
kurs und Gúterpreise (Jena 1926), Geld 
und Verteilung (Praha 1929). 

Můller Jan Karel Bedřich (1820—1861), 
malíř porculánu v Praze od r. 1845. 

Můller Jan (1782—1828), slov. malíř 
v Levoči. 

Můller Jan Bohuslav, PhDr. (1823— 
1885), Č. spis. a překl. v Třebíči na Mor. 
Vychovatel v šlechtických rodinách. 

Můller Jos. (1800—1836), rytec v Praze. 

Můller Josef Frant., MUDr. (1811— 
1845), fysik kraje kouřimského. Jeho 
práce jsou ponejvíce z etnografie a 
z policejního zdravotnictví. 

Můller Josef, Ing. (1834 — 1910), ředitel 
hl. mine. úř. ve Vídni, vynik. č. numis- 
matický odborník, zemský poslanec na 
č. sněmu 1889 — 95. Sp.: O rukopisech 
kroniky Přibíka z Radenina (1888), Die 
Mtinzreformen in Osterreich (1899). 


Mftller J. T. 


201 


Munciingr J. 


Mftller Josef Theodor (* 1854), něm. 
ev. bohoslovec, prof. v Gnadenfeldě, dě- 
jepisec Jednoty bratrské a ředitel jejich 
archivu v Ochranově. 

Mftller Karel (* 1899), č. malíř. 

MtiUer Lanzo (1863—1926), brasilský 
ministr zahraničí, inženýr; za světové 
války prosadil přerušení styků s Ně- 
meckem. 

Mftller Matěj (* 1811 v Holubicích), 
vojenský kapelník v Praze. 

Mftller Richard (* 1880), něm. politik, 
aktivní účastník pokusu o převrat 11. 
XI. 1918, kdy byl předsedou výkonného 
výboru rady vojáků a dělníků. Vystu- 
poval pro hospodářský bolševismus. 

Mftller Richard (* 1841 v Praze), člen 
divadla ve Štýrském Hradci. 

Mftller Richard (* 1874), prof. Akade- 
mie v Drážďanech a č.-něm. malír-figu- 
ralista 

Mftller Rudolf Josef (* 1816), histor. 
malíř a malíř portrétů v Praze od 1841. 

Mftller Tomáš (* 1800 v Borovanech 
u Č. Budějovic), uměl. brusič skla v Praze 
od r. 1840. 

MtiUer Václav, PhDr. a JUDr. (* 1875 
v Turnově), odb. přednosta min. školství, 
Praha; řídí oddělení pro věci kultu. 

MtiUer Václav, Msgre (*1865 v Karli- 
ně), sídelní kanovník kol. kapituly vy- 
šehradské; zasloužil se o českou hudbu; 
byl zakladatelem české Filharmonie, od 
r. 1905 jednatelem Čes. filharm. družstva. 

Mftller Vilém (* 1833 v Klecanech), 
uměl. řezbář v Praze. 

MtiUer Wilhelm (1794—1827), německý 
básník; zúčastnil se jako dobrovolník 
války s Napoléonem. Znám jest básněmi, 
v nichž vyjadřuje sympatie Němců 
s Reky v boji za svobodu. 

MtiUer Václav (* 26. IX. 1717 v Trno- 
vé na Mor., t 3 VIII. 1835 v Badenu 
u Vídně), operní skladatel, kapelník 
brněnského divadla, od r. 1786 ve Vídni, 
napsal 225 divadelních děl. 

Mulock Dinah Maria (1826—1887), angl. 
romanopiska; pronikla románem John 
Halifax Gentleman. 

Multan (Mooltan), m. v Britské Indii 
v prov. Pandžáb, 84.806 ob.; zříceniny 
starých krásných staveb. Hedvábnictví, 
tkalcovny, výroba koberců. 

Multánsko, Q* Moldava. 

Multánský svobodný stát (Moldavija, 
zkratka: AMSSR.), autonomní soc. sov. 
stát v Ukrajin, sov. státě, na lev. břehu 
Dněstru, 7835 km 2 , (1926) 567.306 obyv., 
které se živí rolnictvím, chovem koní, 
dobytka a ovcí. Je rozdělen v 11 obvo- 
dů. Hl. m, je Balta; sídlo vlády má býti 
přeloženo do Birsuly. — M. s. s., ne- 


uznaný Rumunskem, byl utvořen 12. X. 
1924 z částí dřív. Ukrajin, vlád. okresů 
Oděssy a Podolí. 

Multigraí, rozmnožovací přístroj. 

MultimUionář, mnohonásobný mi- 
lionář. 

Multiplikátor (v mat.), násobitel. 

Multrus Josef (* 1898), č. malíř-gen- 
rista, žák Nechlebův. 

Multus, multa, multum, mnohý, mno- 
há, mnohé. 

Mumie, (z arab. mumiyá), tělo chrá- 
něné uměle před rozkladem; nejzná- 
mější jsou mumie egyptské. Tento zvyk 
sahá do dob nejstarších, udržel se až do 
VI. st. př. Kr. a jest v těsné spojitosti 
s vírou v posmrtný život. Jak se mumi- 
fikování provádělo, víme z krátkých 
zpráv Herodota a Diodora. Egypťané 
mumifikovali též těla posvátných zvířat, 
býků, koček, ibisů, krokodilů a j. Oby- 
vatelé Mexika a Peru nechali vysušo- 
vati mrtvoly na. slunci neb v písku. 
V Birmě se balsamují mrtvoly kněží. 

Mumin, věřící, mohamedán: Emir ul- 
Muminln (vůdce věřících), titul kaiifů. 
M. se nazývá též kněz, před nímž se 
koná mohamedánský sňatek. 

Mumlava, něm. Mummel, levý přítok 
Jizery, pramení v Krkonoších, protéká 
Labskou loukou a spadá vodopádem 728 
m vys., teče pak Harrachovem a N. Světem. 

Mummius Lucius M., Říman z plebej- 
ského rodu; porazil jako konsul 146 př. 
Kr. Achajce u Leukopetry, zpustošil Ko- 
rinth a odvezl umělecké památky do 
rtalie. Dostal příjmení Achaicus. 

Mun Albert, hrabě de (1841 — 1914), fr. 
politik, zaklad, ultramontánního hnutí 
katolických dělnických spolků. 

Muna (Propithecue), poloopice z rodiny 
lemurů, žijící na ostrově Madagaskaru. 
Má útlé tělo, hlavu připomínající hlavu 
psa neb lišky, srst vlnitou a zadní nohy 
delší než přední. Noční zvíře. Zdržuje se 
téměř výhradně na stromech a živí se 
ovocem. Duševní vlastnosti méně doko- 
nalé. M. vínkovitá (P. diadema) dosahuje 
délky jednoho metru, z čehož na ocas 
připadá polovina. M. mayotská (Lemur 
mayothensis) žije v tlupách o 6—8 ku- 
sech. M. pestrobarevná (L. varius) s bo- 
hatou vlnitou srstí barvy černé a bílé. 
M. mouřenínská (L. macaco), černě vy- 
barvená. 

Muna Alois (* 1886), č. komunistický 
propagátor, nyní redaktor na Kladně. 

Muncie (mansi), m. v sev.-amer. státě 
índiana, 36.524 ob.; sklářský průmysl. 

Munciingr Josef (* 1888), čes. oper. pě- 
vec; studoval ve Lvově (univ. a konserv.), 
na jevišti po prvé 1911 ve Lvov.ě, pak 


Munclingr J. 


202 


Munkácsy M. 


člen opery ve Varšavě, v Cáchách, Pozna- 
ni, Budapešti, Bratislavi, Olomouci a od 
r. 1923 Členem opery Nár. div. v Praze 
(basista) a režis. opery. Napsal řadu 
uměl. prací vědeckých. Horlivý pracov- 
ník stavovský, člen výboru Mezinár. he- 
recké Unie, dlouhol. předseda org. čsl. 
herectva. 

Monda, římská kolonie ve Španělsku, 
snad dnešní Campo de Munda; r. 216 
př. Kr. zvítězil zde Scipio nad Kartha- 
ginci, r. 45 př. Kr. César nad syny 
Pompejovými. 

Mondům, čistopis; mundant, opisovač. 

Moneira, španělský tanec ve volném 
s / 4 taktu s doprovodem kastagnet. 

Mongos, O, promyky. 

Mongotinae (promyky), podčeled pu- 
cholovitýeh (Viverridae); malé šelmy se 
štíhlým tělem, zašpičatělou tlamou, 
krátkýma ušima a úzkýma nohama 
s nevtažitelnými drápy; po stranách řiti 
mají žlázy, vylučující velmi páchnoucí 
hmotu. Dají se ochočiti a hojně se cho- 
vají k vyhubeni krys, myší a hadů. 



Mangusta zebrovitá. 


P. ichneumon (Mungus ichneumon L.), 
65 cm dl., ocas 45 cm, má drsnou, dlou- 
hou srst zelenavě šedou. Domovem v sev. 
Air. a záp. Asii, pustoší kurníky a holub- 
níky. Ve starém Eg. se věřilo, že hubí 
krokodily, vlézaje, spícím do tlamy a vy- 
žírá jim erdce. Mungo (M. mungo 
Gin.), 50 cm dl. (ocas také tolik), bledě 
šedý, stříbřitý, žije ve Vých. Indii!; je 
nejhorším nepřítelem brejlovců, jež rád 
požírá (O* vzdomost proti jedu). Afr. man- 
gusta zebrovitá (Crossarchus fasciatus 
Desm., a* obr.), je 47 cm dl. (ocas 28 cm), 
hnědavě šedá, s temnými a světlými 
proužky na zádech. V j. a záp. Afr. až 
k jez. Čadskému žije surikata (Suricata 
tetradactyla Illig.), žlutavě šedohnědá 
s 8 — 10 tmavšími páskami. 

Monch Andreas (1811—1884), norský 
básník a dramatik. Četné jsou jeho ro- 
mánové cykly a novelistické cestopisné 
črty. 

Monch Edvard (* 1863), norský malíř 
a grafik, jeden z vůdců moderního evrop- 


ského malířství, význačný zvláště pro 
směr expresionistický. 

Monch (munk) Peter Andreas (1810— 
1863), norský dějepisec; vydal staré nor- 
dické texty. 

Miinchen, Q* Mnichov. 

Mtinchhaosen Karl Friedrich Hiero- 
nymus, svob. pán z (1720—1797), znám 
pode jménem baron Prášil. Něm. důst 

Múnchheimer Adam (1830—1904), pol. 
hud. skladatel a ředitel varšavské opery; 
pozd. knihovník div. varšavských a ini- 
ciátor symfon. koncertů. Složil opery: 
Mazepa, Otton iucznik, Stradjota, Méci- 
ciel, mimo jiná hudební díla. 

Monice (munition; ammunition), pův. 
veškeré válečné potřeby; nyní má užší 
význam: střelivo (dělové, puškové, pisto- 
lové, vrhací, rakety), trhadla, rozněco- 
vadla a světlice. Bližší o* jednotí, hesla. 

Muniční vůz (caisson; ammunition wa- 
gon), vozidlo pro dopravu dělového stře- 
liva v poli; skládá se zpravidla z koles- 
ny a hlomozny, obou dvoukolových; jsou 
zařáděny jednak v bateriích, jednak tvo- 
ří se z nich zvi. muniční odřady a ko- 
lony. U horských jednotek jsou dvou- 
kolové lehké káry, tažené zvířaty, někdy 
lidmi, jichž v obtížném terénu (písčiny, 
bažiny) užívají též polní formace. 

Municipální (lat.), městský; municipa- 
lita (franc. municipalité), sbor městských 
úředníků, zvláště ve Francii; munici- 
pální právo, právo městské, propůjčené 
nějaké obci; municipální město o* mu- 
nicipium. — M. garda, strážný sbor vo- 
jensky organisovaný a zřízený v někte- 
rých městech k udržování pořádku (po- 
licejní služba), tak zejména v Paříži 
v různých dobách. R. 1870 — 71 jí bylo též 
vojensky využito k obraně města. V šir- 
ším smyslu patří do m. g. též měšťanské 
sbory ozbrojené (o*). 

Monicipia (lat.), u starých Římanů 
města, jejichž občané měli jen omezené 
právo občanské, bez aktivního i pasiv- 
ního práva volebního, ale správu měla 
svou vlastní. — V Maďarsku samospráv- 
né sbory: a) komitáty a b) města s prá- 
vem municipálním, jimž stojí v čele 
vrchní župan resp. starosta. 

Moniiicenco (lat.), štědrost, dobročin- 
nost. 

Monk František, Ing. (* 1901), ředit, 
zahr. odd. PVV., býv. šéfred. dbch. týd. 
Svět a reklamní odborník. 

Moňka, rod vší, o* Phthirius pubis. 

Munkácsy Mihály, vl. Lieb (1846 — 
1900), maďarský malíř, portretista a gen- 
rista. 


Mnnro H. H. 


203 


Muravjev M. A. 


Mnnro Hector Hugh (1870—1916), angl. 
žurnalista a romanopisec; autor vtip- 
ných humoristických skiz a novel. 

Mnnster (něm. Múnster im Gregorien- 
tal), m. v Alsasku, od 1918 franc., 3932 
ob.; průmysl textilní, výroba sýrů. 

Mnnster (irský Cuige Mumhan), pro- 
vincie ve Svob. státě Irském, 24.133 km 9 
s 971.033 ob. 

Múnster, bývalé biskupství ve Vest- 
fálsku, založené r. 791. Biskup múnster- 
ský Frant. z Waldecku (1532 — 53) vyhu- 
bil 1535 sektu novokřtěnců. 

Múnster, hl. m. Vestfálska, 106.418 ob. 
(1925). Rozsáhlý průmysl, čilý obchod. 
Letiště. Universita s bibliotékou, četné 
školy odborné, zoologická a botanická 
zahrada. 

z Múnsterberka, Q* z Minsterberka. 

Mnnthe Ludwig (1841 — 1896), norský 
malíř. 

Mnnns, ve starém Římě dar úředníků 
lidu v podobě slavnostních her. 

Mnnzar Josef, Dr. (* 13. III. 1863, 
t 1926), prof. na vys. škole zeměd. v Brně 
a odb. spisovatel. Sp.: Lukařství (1896, 
1919), Nauka o půdě (1894), Zušlechťová- 
ní obilí (1907), Cukrovarnický kartel 
(1900), Leguminosy (1918) a m. j. 

Mnnzar Karel {* 1897), č. spisovatel ro- 
mánů a novel. 

Múnzberger Bedřich (1846 — 1928), č. ar- 
chitekt v Praze (Most Palackého, Budova 
č. techniky, Karlínská radnice a hl. Prů- 
myslový palác na jub. výstavě r. 1891). 

Můnzenberg Vilém {* 1889), něm. komu- 
nista, jeden z vůdců kom. hnutí mládeže 
v Německu, polit, činný již za svět. války 
ve Švýcařích, 1914 — 21 byl tajemníkem 
Mezinár. soc. internac. mládeže, 1921 
spoluorganisoval Mežrabpom (Mežduna- 
rodnaja rabočija pomošč), již řídí, od r. 
1924 poslancem říš. sněmu. Napsal řadu 
spisů o hnutí komunist. mládeže. 

Můra, 1. přítok Drávy, 483 km dl. 

Můra, a* můry. 

Murad, jméno turec. sultánů: M. I. 
(1319-1389), vládl 1359-89. — 2. M. II., 
vládl 1421—51. - 3. M. III. (1574^1595), 
ukrutný vladař. - 4. M. IV. (1623—1640), 
též krutý. — 5. M. V. (1840-1904), vládl 
jen r. 1876, pak sesazen. 

Mnrad Efendi (Franz von Werner), 
(1836—1881), něm. spisovatel a turecký 
diplomat. 

Muradbegovió Ahmed (* 1898), bos. 
mohamed. básník chorv. Sp.: Haremska 
lirika (1921), Haremske novele (1924), ro- 
mán Ponos (1927) a několik dramat. 

Mnraenidae, O, úhoři. 

Mnráň, hora na vých. Slov., v pohoří 
Hnileckém, 1261 m vys., porostlá lesem. 


Mnráň, ves na Slov., 1320 ob (1921), na 
trati Plešivec — Muráň. Blízko zříceniny 
hradu Muráně, založ, českými vojsky 
Jiskry z Brandýsa. 

Murano, ostrov u Benátek; hutě skelní. 

Muránska Dlhá Lúka, o. na Slov., okr. 
Revúca, 853 ob. (806 Čs.). 

Muránska Z dych a v a, o. na Slov., okr. 
Revúca, 582 čs. ob. 

Muraško Olexander (1875 — 1919), ukraj. 
akad. malíř, žák I. Rěpina. Od r. 1917 byl 
prof. Kyjevské akad. umění. V r. 1919 M. 
byl zákeřně zabit v Kyjevě. 

Mnrat Joachim, král neapolský, vév. 
z Bergu (1771 — 1815), maršál fr.; studoval 
pův. teologii, od 1787 na vojně u jezde- 
ctva. Seznámil se záhy s Bonapartem a 
spřátelil se s ním úzce; účastnil se jeho 
tažení v Itálii a Egyptě a zejm. též pa- 
řížských bouří 1795 (13. véndémiairu), a 
převratu z 18. brumairu 1799, jenž po- 
vznesl Napoléona ke konsulátu. Od 1800 
manžel sestry Napoléonovy Karoliny; 
od 1804 maršál, od 1805 princ, od 1808 
král obou Sicílií. Hrál vynikající úlohu 
ve všech dalších taženích císařových, 
zpravidla jako velit. jezdeckých vojsk, 
ke kterémuž úkolu měl vrozené schop- 
nosti; při tom rád vystupoval velmi oká- 
zale a obklopoval se nádherou. Hlubšího 
strategického nadání se mu nedostávalo. 
R. 1814 opustil Napoléona a potvrzen od 
velmocí za panovníka neapolského, při- 
pojil se však v době 100 dní opět k císaři 
a snažil se mu dovésti pomoc, byl 2. V. 
1815 u Tolentina na hlavu poražen a 
zbaven koruny; později, chtěje znovu ji 
získati, poražen u Pizza a popraven. 

Muratori Lodovico Antonio (1672— 
1750), italský učenec, bibliotékář vévody 
modenského. 

Můra jev Aleksandr Nikolaj evič (1792 
—1863), rus. politik děkabrista, člen a 
organisátor tajných rus. polit, sdružení; 
vypovězen na Sibiř, později svěřeny mu 
vysoké úřední hodnosti, posledně byl 
gubernátorem Archangelska. 

Muravjev-Apostol Sergěj Ivanovič 
(1796 — 1826), rus. děkabrista, autor revo- 
luční proklamace k vojsku Pravoslavnyj 
katechisis. Odsouzen a pověšen. 

Muravjev Artamon Zacharovič (1794 — 
1846), rus. plukovník; Člen hnutí děka- 
bristů; vypověděn na Sibiř, kde zemřel. 

Muravjev Michajil Artěmjevič (1880— 
1918), plukovník carský, po únorové re- 
voluci velitel bolšev. vojsk v Rusku 
v bojích proti Kerenskému, Krasnovi a 
ukrajinské centr. radě. 1918 na Ukrajině 
smluvně zaručil prof. Masarykovi volný 
odchod ozbroj, vojska rus. čsl. legií do 


Muravjev M. A. 


204 


Murmansk 


Francie. V červenci 1918 zapleten do 
moskevského spiknutí levých soc. revol. 
a dal příkaz k odchodu vojsk z fronty 
na Moskvu. Usmrcen v Simbirsku, podle 
úřed. zpráv skončil prý (?) sebevraždou. 

Mora vjev Michajil Nikolajevič (1796 — - 
1866), rus. státník, carský generál, váš- 
nivý odpůrce reforem, 1830 účasten po- 
tlačení polského povstání. 1863 jako gen. 
guber. Litvy smutně se proslavil krutým 
potlačením povstání polského, začež ob- 
držel titul hraběte, v historii pak nazvá- 
ní Muravjev-věšatěl. 

Muravjev Nikita Michajlovič (1796— 
1843), rus. děkabrista, autor t. zv. konsti- 
tuce, usilující hl. o zlepšení poměrů 
střední šlechty, trpící tehdejší agrární 
krisí dvacátých let. Vyslán na Sibiř, kde 
zemřel. 

Muravfev Nikolaj Nikol., zv. Amurskij 
(1809 — 1891), rus. hrabě, státník, dobyva- 
tel Amuru a Sachalinu, kolonisátor 
Sibiře. 

Mnrcia (mursia), bývalé království ve 
Španělsku při Středozemním moři, za- 
ujímalo dnešní provincie Murcia a Al- 
bacete. — Provincie Murcia měří 11.317 
km 2 , 663.000 ob. Hl. m. Murcia, 35.211 ob. 

Mnrdock (Murdoch) William (1754— 
1839), angl. inženýr; konal první pokusy 
s osvětlováním plynem. 

Murény (Muraenidae), rod moř. ryb 
z čel. úhořů, těmto podobné ryby bez 
prvních ploutví a šupin; přes 120 dru- 
hů. Muréna římská (Muraena helena L.), 
až 1.5 m dl. a 6 kg těžká, vpředu žlutá, 
vzadu hnědavá s hnědými skvrnami, 
obklopenými tmavými pruhy, žije ve 
Středozemním moři a v j. části Atlan- 
tického oceánu. 

Murex, ostránka, mořský plž s ulitou, 
tenkým víčkem opatřenou a pěkně růz- 



Murex brandaria. 

nými hrboly a trny vyzdobenou. M. 
brandaris a M. trunculus ze Středozem- 
ního moře. 

Murexid, amonatá sůl kyseliny pur- 
purové, ve volném stavu neznámý; ob- 
jeven r. 1839 Liebigem a Wohlerem. 
Vzniká různými pochody z dusíkatých 
látek. 


Murgaš, nejv. vrch Golemé planiny, 
kterou počíná Stara-Planina v Bulhar- 
sku (1688 m). 

Murgaš Josef (1864 — 1929), am. slov. 
kněz a předák ve Wilkesbarre. Činný 
národovec a badatel v oboru radiotele- 
grafie. Svoje patenty prodal Marconimu 
(Q*). Po válce byl předsedou Slov. Nár. 
Sdružení v Am. 

Murger Henri (1822—1861), fr. spisov., 
autor popul. románu Scěnes de la vie de 
Bohéme 1851, líčího život paříž. studen- 
tů a ovzduší t. zv. latinské čtvrti (do 
češt. přel. J. J. Benešovský-Veselý 1893, 
L. Hodanová 1919), podklad libreta 
Pucciniho opery Bohéme. Z dalších 
prací M. Le pays latin, Adeline Protat, 
Scěnes de campagne, Le sabot rouge, 
Le román d’un capucin, 1868, přel. K. 
Titz 1901 a verše Les mits ďhiver, 1861. 

Muridae, o* hlodavci. 

Murillo (muriljo) Bartolomé Estéban 
(1617 — 1682), sl. špan. malíř v Seville. 
Byl realistou, typicky španělským v po- 
jímání barev a tónů. 

Můrko Anton Janez (1809—1871), slo- 
vinský filolog. 

Můrko Matyáš PhDr. (* 10. II. 1861), slov. 
slavista, od r. 1920 řád. prof. jihoslov. ja- 
zyků a lit. na Karlově univ. v Praze. Vě- 
decky ee uvedl 1890 zdařilou monografií 
Die Geschichte von den sieben Weisen bei 
den Slaven, všeobecnou pozornost vzbudil 
věd. spisem Deutsche Einflússe auf die 
Anfánge der slav. Romantik, v jehož 1. sv. 
(1897) pojednal o něm. vlivech na roman- 
tiku čes. Stejně tak orig. a významný je 
spis Geschichte der álteren eúdslav. Lite- 
raturen (1908) s četnými novými hledisky 
a výzkumy. Průkopnický ráz má také kni- 
ha Die Bedeutung der Reformation und 
Gegenreformation fúr das geistige Leben 
der Súdslaven (1927). Mimo to M. napsal 
značné množství článků z celé slov. filo- 
logie, pro niž po převratu zal. revui Slavia. 
Lit.: Jos. Pátá, Prof. dr. M. Můrko (1931). 

Murmansk (Murman), 1. rus. gubernie, 
vzniklá 13. VI. 1921 z okr. alexandrov- 
ského v archang. gubernii, 133.947 km 2 
s 22,920 ob. (1926). Od 1. X. 1927 okr. no- 
vězříz. leningrad. oblasti. — 2. hl. m. m. 
okr. leningr. obl. (do 1916 Kateřinský 
přístav), 8777 ob. (1926), konečná st. tr. 
Leningrad-M. (m. dráha) na východním 
pobř. kolského zál. zal. 1915 po vybudov. 
m. dráhy s rychle vzkvét. obch. vývozn. 
— Murmanská výprava Dohody 
na jaře 1918. Ježto zásobování Rus. za svět. 
války bylo po moři ztíženo tím, že Něm. 
ovládalo Baltské a Tur. Čeř. moře, posta- 
vilo Rus. 1915 — 17 novou trať mezi Pe 
trohradem a Murmanském na pobř. 
Sev. ledového moře. Dráha měla čilou 


Murmansk 


205 


Musafaekov G. 


frekvenci, když však vypukla revoluce 
(na jaře 1917), ve které nakonec nabyli 
převahy bolševici (od list. 1917), byla 
dráha ohrožena Finskem, které se 1918 
odtrhlo od Rus. a zavolalo na pomoc 
něm. voj. Dohoda chtějíc si zachovati 
přímé spojení s rus. nebolševickými 
stranami, vyslala na jaře 1918 voj. fr. ř 
brit. a am, aby obsadilo dráhu a udrže- 
lo ji proti bolševikům. To se celkem da- 
řilo až do září 1919, kdy spojenecká voj. 
(gen. Maynard) za pomocí rus. polit, 
vůdce Čajkovského dospěli až k Petro- 
zavodsku (Oněžské jezero), ale pak, když 
místní sověty přešly do rukou bolševi- 
ků, byla výprava nucena koncem 1919 
vyklidit území i dráhu. 

Murmanské pobřeží, sev. pobř. rus. 
poloostr. Kola, sahající od nor. hranic 
do mysu Svjatoj Nos, přes 420 km dl.; 
blízkost Golfová proudu ochraň, je před 
zamrzáním, žul. skály dosah, misty 200 
m n. m. Četné zálivy. V době letní roz- 
sáhlý rybolov. 

Murnex Tomáš (1475 — 1537), něm. bás- 
ník a satyrik, mnich, frant. ve Strass- 
burku. V kn. Nova Germania (1502) do- 
kazoval oprávněnost nároků Francie na 
Alsasko. Odpůrce reformace. 

Murnik Viktor, JUDr. ( # 1874), náčel- 
ník Svazu slovinského Sokolstva a red. 
Slov. Sokola. 

Mnrnik Rado (* 1870), slov. spisovatel- 
humorista. Napsal ale též vážný román 
a novely. 

Mnro Lncano, m. it. prov. Potenza 
(1921) 7321 ob. 

Murom, új. m. gub. vladiměřské, (1926) 
22.621 ob., na 1. bř. ř. Oky (ř. příst.); st. 
katedr., kláštery, museum, biol. stan. 
zeměd., tkalc., olejny. Význ. výr. trhy, 
obch. lnem. koží, dřívím, obilím. 

Muromcev Serg. Andrejevič (1850 — 
1910), vynikající právník ruský, politik, 
předseda první dumy; univ. prof. a vý- 
znamný činitel strany konst. dem. 

Mnromec Ilja, pseud. K. Štěpánka. 

Murray (moré) nebo Gulva, největší 
ř. australská, 1032 km dl., zabírá úvodí 
910.000 km 2 . 

Murray (móré) vl. Mac. M. John (1778 
—1843), naklad, angl.; založil Family 
Library, světozn. knižnici lacin. vydání 
lidových. 

Murray Eustace Clare Aragon Gren- 
ville-M. (1824—1881), angl. dipl. a spis. 

Murray Sir John (1841—1914), britský 
přírodo v.; úč. se věd. výprav za výzku- 
my biolog., oceanogr., geol. a meteorol. 

Murray Sir Archibald James (* 1800), 
brit. gen.; 1916 — 17 vrch. velit. v Egyptě, 
po neúspěchu u Gázy odvolán. 


Murray Mae (* 1893 v Porthsmouthu), 
amer. popul. filmová herečka; vynikla 
v řadě veseloherních i dramat, filmů. 

Murri Romolo (* 1870), it. kněz a po- 
litik, vůdce it. modernismu, organis. it. 
křesť. demokracii a zal. Lega democra- 
tica nazionale. 1909 exkomunikován; jsa 
součas. zvolen do parlam. bojoval proti 
klerikálům. 

Můry, Q* Noctuidae. 

Můry, v lidové víře noční duchové, 
kteří spící trýznili a prováděli různá 
kouzla. 

Miirzsteg, ves a letovisko ve Štýrsku, 
okr. Múrzzuschlag, 1521 ob. 

Miirzzuschlag, okr. m. ve Štýrsku, 7275 
ob., na ř. Muřici; let. a zim. klim. místo. 

Můří noha (můří kříž, pythagorejské 
znamení, pentagram), mystické zname- 
ní, na mnoha starých mincích malo- 
asijských jako symbol tajemství, doko- 
nalosti, všehomíra a zdraví, dále jako 
značka tajných společností, na př. stře- 
dověkých stavebních hutí (odtud též 
jako okenní růžice gotických chrámů), 
ve středověku jako kouzlo proti zlým 
duchům. 

Mus (myši), O* hlodavci. 

Musa L. (banán, pisang), veliká, stro- 
movitá rostlina s ohromnými listy. Mezi 
nimi vyrůstá květ. Plod jest podobný 
okurce. Známe asi 42 druhů v tropické 
Asii, Africe i Austrálii; vypěstováno na 
200 druhů, rozšířených po všech tropech. 
Musa paradisiaca L. (obyčejný banán), 
jest 6 m vysoký, s listy až 4 m dlouhý- 
mi, květy má žlutobílé s červenou špič- 
kou. Plody jsou dlouhé 20—30 cm. Lo- 
dyha odumírá po uzrání plodů a ihned 
z kořene vyrůstají nové, velmi rychle 
rostoucí výhonky. Banán nyní neroste 
divoce. Jeho pravlastí jest pravděpodob- 
ně Vých. Indie; v mnohých tropických 
zemích jsou jeho plody hlavní potravou 
obývat. Rozeznáváme banány moučné a 
ovocné, tyto obsahují více cukru. Jedna 
rostlina může dodati za rok přes 100 kg 
plodů. Ve Vých. Indii a Malajsku se po- 
žívá i banánová mouka. Z Číny pochází 
M. cavendishi (zakrslý banán), rostoucí 
i v severní části tropů, vysoký asi 2 m, 
plody velmi aromatické. Z listů se zisk. 
vlákna, známá pode jménem manilské 
konopí. Nejlepší jest z druhu Musa tex- 
tilis. M. ensete (habešský banán) jest 
9 m vysoký, listy dlouhé 6 m. Jeho plo- 
dy jsou nepoživatelné. Roste v Habeši. 

Musa, Q* Musy. 

Musabekov Gazanfar (* 1886), rus. re- 
volucionář, lékař, organisátor studentů 
ázerbájdžánských, člen sovětské vlády 
Azerbajdžanu od 1920. 


Mnsaceae 


206 


Mušle Teachers Ass. 


Mnsaceae, banánovité, čelecf rostlin 
jednoděložních z řádu Seitamineae; ob- 
sahuje byliny se střídavými listy a sou- 
měrnými květy. Plod jest bud bobulo- 
vitý neb tobolkovitý. Nejdůležitější dru- 
hy této čeledi jsou Musa, Heliconia, 
Strelitzia a Ravenala, vesměs v tropech. 

Mnsaffer-eddín (1853 — 1907), per. šach, 
syn zavr. Nasr-edína'; vládl od 1896, 
vyd. po gen. stávce v pros. 1906 novou 
ústavu. 

Mnsa-ibn-Nnsseir (640 — 716), arab. vo- 
jevůdce; od 704 místodrž. sev. Afriky; 
dobyl říše visigotské. 

Musaios, myth. básník attický. Jemu 
jsou připisovány různé hymny a věštby. 

Musaios, gramatik, básník V. st. př. 
Kr., napsal mil. epos Héró a Leander. 
(Přel. O. Jiráni 1916.) 

Mnsakov Vladimír (f 1916), bulh. spis. 
Padl za svět. války. V r. 1921 vydána 
byla posmrtná sbírka povídek Krvaví 
petna. Drama Dalila. 

Musala, hora v Rile (2923 m). Je to 
nejvyšší vrch Bulharska a po Olympu 
druhý nejvyšší vrch Balk. poloostrova 
vůbec. 

Mnsanga R. Br., rod morušovitých 
s jediným druhem M. smithi R. Br., 
v Kongu, vysoký strom se štítovitými 
listy. 

Musea, mouchy. 

Muscari Milí. (modře- 
nec, muškátový hya- 
cint), rod liliovitých; 
nízké cibulovité rost- 
liny s úzkými listy; 
asi 40 druhů v zemích 
kol moře Středozem- 
ního. Většina druhů 
se pěst. v zahradách. 

Musei, Oj mechy. 

Muscicapidae, 
o* lejskové. 

Muscidae, o* mouchy. 

Musculus (mn. číslo 
musculi; lat. myška), 

1. sval; — 2. při řím- 
ských obléhacích pra- 
cích zvláštní úkryt, spočívající na dřevě- 
ných válcích. 

Mdselerova lampa, bezpečnostní důlní 
lampa, opatřená komínkem. 

Mušelín, Q* mušelín. 

Muserib, el- (Mzeríb), ves. ve fr. mand. 
území syrském, v sandž. hauránském, 
asi 500 ob. 

Musette (fr., myzet), dudy; též za Lud- 
víka XIV. oblib, pastorál, tanec, dopro- 
vázený dudami. 

Museum (z řec.), pův. sídlo Mus, pak 
místo, zasvěcené umění a vědám, výsta- 
va věcí, památek a sbírek uměl., přírodo- 


vědec. a jiných. V st. věku největší m, 
s knihovnou bylo v Alexandrii (za Cae- 
sara znič. požárem). Sbírky soukromé 
z maj. kníž. dochovány jsou v museích 
Louvre v Paříži, Prado v Madridě, 
Ufficií ve Florencii, uměl. prům. ve Víd- 
ni. Umožněním přístupu veř. dán podnět 
k zakládání stát., měst. a j. m. a sbírek. 
Nár. m. v Praze bylo zal. 1818 z podnětu 
hrabat Fr. Klebelsberga, Fr. A. Kolovra- 
ta a Kašp. Šternberga. M. uměl.-prům. 
v Praze (zal. obch. kom. v Praze). M. tech- 
nické na Hradčanech. M. města Prahy. 
M. Komenského v Praze (od r. 1890), M. 
Odboje (osvobození) v Praze, M. průmy- 
slové, Náprstkovo (od r. 1862), M. vla- 
stenecké v Olomouci (od r. 1883), M. mo- 
ravské zemské v Brně (od r. 1817) a j. v. 
Národopisu věnováno Národopisné m. 
v Praze (o*) a nověji M. v přírodě v Rož- 
nově pod Radhoštěm. Valašský skansen, 
s jehož stavbou započato v r. 1925. Budo- 
vatelem je Musejní a národopisný spolek 
za součinnosti státu, země a města Rož- 
nova p. R., iniciátory a technickými ře- 
diteli jsou malíři bratří Jaroúkové. Je 
to syntetická valašská dědina, živé m., 
jehož účelem jest periodickým pořádá- 
ním národopisných slavností a zvyků, 
znázorněním valaš. bydlišť, řemesel, 
horské orby a pastýřství péčí musejní 
vědy udržeti zhuštěné tradice valašské- 
ho selství a řemeslnictví. — • V Č. je 
191 museí, na Mor. 44, ve Slez. 15, na 
Slov. 22. Od r. 1919 Svaz čsl. museí 
vlastivědných. 

Muschus, rod přežvýkavců, z něho 
nejdůlež.: Kabar pižmový, 90—100 cm 
dlouhý, 50—55 cm vysoký, končetiny má 
útlé, krk krátký, hlavu má protáhlou, 
v tlamě tupě zaokrouhlenou. Oko jest 
prostředně veliké, boltce asi jako polo- 
vina hlavy veliké. Ocas krátký, skoro 
trojhranný, u samce až na chvostek na 
konci lysý. Srst těsně přilehlá. Barva 
zvířete je rozmanitá (tmavě hnědá, špi- 
navě bílá atd.). U samce Špičáky vynikají 
5 — 7 cm z tlamy, u samice zůstávají 
v tlamě. Váček pižmový leží mezi pup- 
kem a pohlavními orgány. Váček obsa- 
huje u dospělého kusu asi 30 g cenné lát- 
ky, pižma. Žije v horských lesích středo- 
asijských, dále i v jižní Sibiři a Mon- 
golsku. 

Mnslca, o* hudba. 

Musica antiqua, cenná dvousvazková 
sbírka starších skladeb (XII.— XVIII. st.), 
vydaná r. 1812 J. Stafford Smithem. 

Music Teachers National Association, 
r. 1876 založ, sdruž, učitelů hudby USA., 
pořádající každoroční kongresy a usilu- 
jící o rozkvět hudeb, pedagogiky. 



Muscari 
comosum Milí. 


Musi ca divina 


207 


Musorgskij M. P. 


Musice divina, 1. sbírka madrigalů, 
vyd. r. 1583 P. Phalěsem v Antverpách; 
2. velká sbírka 4 sv. 1853 — 63, obsah, mše, 
motetta epochy Palestriniho. 

Musica transalpina, nejstarší sbírka 
ital. madrigalů s angl. texty z r. 1588 
v Londýně, vyd. dva díly 1597. 

Musical Antiquarian Society, v Londý- 
ně r. 1840 založ, společnost, vydávající 
staré skladby hud. starých angl. mistrů. 

Musiciens célěbres, od r. 1907 H. Lau- 
rensem v Paříži vydávaná sbírka životo- 
pisů hudeb, skladatelů (red. Elie Poirée). 

Musil Alois, ThDr. (* 30. VI. 1868), čs. 
orientalista a badatel Arábie. Prof. na 
teol. fakultě v Olomouci (1902), r. 1909 
profesorem na universitě ve Vídni a po 
válce světové prof. pomoc, věd východ, a 
nov. arabštiny na Karlově univ. v Praze. 
Za svého dlouhého pobytu v Palestýně 
a Sýrii 1896, 1897 a 1898 M. prozkoumal 
biblické kraje Negeb, Edom a Moab čili 
klasickou Arabia Petraea. Jeho vědec- 
kým účelem bylo, aby poznal místopis a 
lidopis těchto krajů, tak důležitých pro 
dějiny biblické i světské. Na východ od 
Moabu objevil 1895 proslulý zámeček 
Kusejr Amra, jedinou zachovanou stavbu 
z doby prvního islámu a ozdobenou mal- 
bami a řeckými i arabskými nápisy. 
Od 1908 M. zkoumal rozlehlé kraje sever. 
Arábie a sousední Mesopotamie. 1910 pá- 
tral v sev.-západ. rohu Arabia Felix po 
poloze biblické hory Sinaj, po stanicích 
Exodu a po tábořištích kmenů madian- 
ských a ismaelských. 1912 navštívil Pal- 
myrenu, pravý břeh středního Eufratu 
a okolí posvátných měst muslimů šíit- 
ských Kerbely a Nedžefu. Jižní a jiho- 
východní pomezí své mapy sev. Arábie 
dokončil na své cestě 1914—15, kdy bádal 
v krajích Eben Rašidových a sledoval 
starou cestu Poutničkou z Kúfy do 
Hedžázu. Vraceje se z Nedždu prozkou- 
mal dolní tok tajemné řeky Tartár ve 
vnitru Mesopotamie, levý břeh Eufratu, 
důležitý pro dějiny a Ptolomaiovu Cha- 
lybonitis. — Podrobné výsledky jeho cest 
v Arábii a jižní Mesopotamii, v krajích, 
jež kdysi byly pojítkem mezi osvětami 
babylonskou, egyptskou a jihozápadní 
Arábie uveřejnila pod protektorátem 
České akademie věd a umění a Mra 
Charles F. Crane Americká zeměpisná 
společnost v New Yorku v šesti knihách 
a třech mapách. — Sp. č.: Pod ochranou 
Núriho (1929); V posvátném Hedžázu 
(1929); V zemi královny Zenobie (1930); 
V biblickém ráji (1930); Mezi Šammary 
(1931). 

Musil Ant. (1805 — 1869), č. spisovatel, 
ingrossátor u zem. desk a archivář 


zemského soudu v Praze. Sp.: Pragmat. 
historie svobodníků v Č. (1847). 

Musil Beneš, pseud. E. Konráda. 

Musil Čeněk, Ing. arch. (* 1889 v Kolí- 
ně n. Lab.), civ. inženýr v Jičíně; pro- 
jektoval řadu veřej, i soukrom. budov 
po českém venkově. 

Musil Emil, pseud Daňkovský (* 1857), 
č. spis. hl. povídek z mysliv. života, ná- 
rodopis. obrázků a spisů pro mládež. 

Musil František (1829—1898), farář 
v Žitovlicích u Nymburka a čes. homi- 
letik. 

Musil František (1852 — 1908), č. virtuos 
na varhany a cirk. hud. sklad, v Brně. 
Vydal též Mor. Písně a 10 slováckých 
sborů. 

Musil Josef, JUDr. (* 1869), taj. okr. 
zastup, v Čáslavi a samospr. prac. i sp. 

Musil Robert ( # 1880), vid. něm. spis. 
a autor psychol. románů. 

Muskarin, alkaloid, obsažený vedle 
cholinu v muchomůrkách (aganicus 
muscarius) a jiných jedovatých hou- 
bách; tvoří bezbarvé krystaly bez chuti 
a zápachu, vyvolává u člověka slinotok, 
nával krve do hlavy, zúžení panenky, 
slabost srdce, resp. smrt zastavením 
srdeční činnosti. 

Mušketýr Jan (* 1814 v Praze), kameno- 
tiskař v Praze. 

Muskingum (móskingem), pravý přítok 
ř. Ohio (sev.-am.), 250 km dl., v hoř. toku 
se značnou silou vodní, v dol. toku splav- 
ný; ústí u Marietty. 

Muslim (arab.), mn. č. muslimin, vy- 
znavač islámu. 

Muslim ibn el-Hadžadž, (817—875), 
arab. filos.; napsal sbírku náb. právn. 
tradic ed-Džámi es-sahíh (pravá sbírka), 
doplněnou komentáři. 

Musonius (C. Musonius Rufus), řím. 
filosof šk. stoické, 65 po Kr., Neronem 
z Říma zapuzen, později zpět povolán, 
kazatel morálky. 

Musophagidae (bananožrouti), afr. čel. 
ptáků z řádu kukačkovitých (Cuculi- 
formes), s krátkým, silným zobákem, 
jemně zoubkovaným, s lysinou kol oka, 
s krátkýma, silnýma nohama s chápa- 
vými prsty, s krátkými, zaokrouhlenými 
křídly a dl. ocasem. Banánovec ob. (Muso- 
phaga violacea Is.), je 50 cm dl., nachově 
černý, letky má červené a zobák žlutý, 
žije v Guinei a živí se zvi. banány. 

Musorgskij Modest Petrovič (1839 — 
1881), rus. skladatel, žák Kjujův a Bala- 
kirevův: bvl geniem invence, veliký 

mistr stylisace, v níž všestranně doko- 
nale byl vystižen svéráz rus. hudby li- 
dové. Uznání došel svojí operou Boris 
Godunov. Napsal opery: Chovanščina, 


208 


Musy 


Mnsorgskij M. P. 


Soročinská jarmarka (v úryvkách). 
Písně: Hopák, Sirotka, Zapomenutý (na 
obr. Vereščagina), Písně a tance smrti, 
V dětské světnici, Ukolébavka (matka 
u lože umír. dítěte), operní náměty na 
Flaubertovu Salambo a Gogolovu Že- 
nitbu. Z orchestr, skladeb vyniká Noc na 
Lysé hoře v úpravě Rimského-Korsako- 
va; pro klavír zanechal řadu náčrtků, 
jimž podnětem byly kresby přítele jeho 
malíře Obrázky z výstavy (1874). 

Muspratt (mespret) James (1793 — 1886) 
brit. chemik a prům. je pokládán za za- 
kladatele tovární výroby sody. 

Muspratt James Sheridan (1821 — 1871), 
chemik, zal. 1848 v Liverpoolu ústav 
chemický a vyd. Slovník chemický 
(1853, 2 svj. 

Mnsset (myse) Alfred de (1810—1857), 
franc. básník-romantik. Jeho soubor bás- 
ní Contes ďEspagne et dltalie, jimiž 
1829 po prvé úspěšně vystoupil na ve- 
řejnost, vynikají lehkostí a elegancí. 
1833 seznámil se s George Sandovou, 
s níž odjel do Itálie. Poměr s ní byl 1835 
přerušen. V zádumčivé melancholii na- 
psal jako ozvěnu vzrušných let čtyři 
Nuits (sb. Noci). Román Zpověď dítěte 
našeho věku (1836) přibližuje jej čtenáři 
dobově látkou, čerpanou z básn. života 
a prostředí. Jako dramatik napsal řadu 
komedií. 1852 zvolen byl členem Franc, 
akademie. Do č. byl hojně překládán. 

Musset Paul de (1804 — 1880), bratr 
před., franc. romanopisec, vydal Lui et 
Elle (1860) na zákl. biogr. pozn. bratro- 
vých jako odpověď na G. Sandové Elle 
et Lui a žviotopis A. de M., Sa vie et ses 
oeuvres, 1877. 

Mussolini Benito (* 1883 v Predappiu), 
ital. státník, pův. učitel; prchl 1902 do 
Švýc., odkud pro sociál, činnost byl vy- 
pověděn; poté uchýlil se do Tridentu, 
kdež při Cesare Battistim byl novin, 
činným; od 1912 hl. šéfred. milánského 
Avanti. Zamítnuv 1914 ideje sociál., ho- 
roval pro účast Itálie ve svět. válce a 
řídil milánský Popolo ďltalia, 1917 vy- 
léčiv se z těžkého zranění na bojišti, po- 
vzbuzoval ducha vítězství. Po válce dal 


vznik fašismu, určoval směr mocenské 
politiky a bojoval proti snahám převra- 
tovým. Od 1. XI. 1922, stav se předsedou 
vlády, spojil ve svých rukou diktátora 
Itálie, min. vnitra, zahraň., války, ná- 
mořn. a letectví. S krajní bezohledností, 
nedbaje mírových smluv, prováděl sou- 
stavnou italianisaci již. Tyrolska a při- 
pojených krajů slovinských. Ve vnější 
politice veden byl zájmy Itálie, jako ve- 
doucí velmoci nad mořem Středozemním. 
Sp.: Giov. Hus (1913), Discorsi politici 
(1921), II mio diaria di guerra i(192Q), Diu- 
turna (1924), La nuova politica del Italia 
(1925), II nuovo Stato unitario italiano 
(1927). 

Mnstafa Eemál paša, o* Kemál-paša 
Mustafa. 

Mustafyz, tur. totéž co domobrana (o*). 

Mustang, zdivočelý kůň v Americe, 
svého času velmi hojný, během doby ale 
vychytaný. 

Můstek (něm. Brúckel), hora na Šuma- 
vě, 1284 m vys., v pohraničním hřebenu 
u Pancíře. 

Můstek (v tělocv.), pružné odraziště při 
skoku do dálky neb výšky, neb na různá 
tělocv. nářadí. V lyžařství m., umožňu- 
jící docílení nejvyšší délky skoku. — 
M. nakládací, podélný přístavek skla L 
diště ve výšce dna nákladních vozů k po- 
hodlnému nakládání zboží. — M. veli- 
telský, zařízení na lodích pro velitele, 
lodivoda a na stráži stojícího důstojníka, 
na pancéřových lodích s pancéřovou 
velitelskou věží. 

Mustelidae, Q* kunovité. 

Mustoxydis Andreas (1785 — 1860), n.- 
řec. historik a archeolog; několikráte byl 
ministrem vyučování. 

Musnlin Stjepan (* 1885), lektor češti- 
ny na univ. záhřebské a překladatel 
z česk. a polsk. jazyka. Vydal též čes. 
mluvnici. 

Musuros Konstantin (1807 — 1891), tur. 
státník řec. původu, tur. vysl. vo Vídni 
a Londýně. Hájil zájmy Turecka (1878) 
na cařihradské mírové konferenci. 

Musuros Markos (kol 1470 — 1517), řec. 
humanista; učil v Padově, Benátkách a 
Římě. Vyd. řect kla- 
siky. 

Musy, v řec. báje- 
sloví nymfy prame- 
nů, pozd. boh. zpě- 
vu, věd a umění, 
dcery Diovy a Mné- 
mosyniny. Základní 
kult byl thrácký 
v Pierii při Olympu 
a boiótský na Heli- 
kónu, kdež ctěny 



Sarkofág mua v pafliaklm Louvre. 


Motor I, 




Nákres sestavení Dieselová motoru. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



Motor II. 



Příčný řez. 


Podélný řez. 

Kortingův plynový motor. 



Podélný řez 

Deutzova spalov. motoru. 



Podélný řez dvou- 
taktním motorem 
DKW. 



Kórtingův plynový motor. 



Deutz-Dieseiav motor bez hustiče. 


Masy 


209 


Matanabbl 


byly tri: Meleté, Mnemé a Aiodé. Hesiod 
zná 9 m.: Kleió (historiogr.), Euterpé (ly- 
rika), Erató (píseň mil.), Thaleia (drama), 
Melpoméné (tragédie), Terpsichoré (ta- 
nec), Polyhymnia (hudba vážná), Ura- 
nia (hvězdářství), Kalliopé (výpravné 
épos). Mimo Helikón oblib, sídlem mus 
byl Parnassos. 

Masy (Míizi) Jean (* 1876), švýc. spolk. 
rada; od 1912 člen stát. rady, od 1919 
spolk. rady, od 1925 spolk. president. 

Mušek Ant. (* 1821 v Praze), č. herec. 

Mušek Antonín (* 1. XI. 1851), čes. he- 
rec z divad. roditny MuŠků; u řady venk. 
div. společ., od r. 1919 člen Slov. Nár. 
div. v Bratislavi. V letech 1898 — 1912 sa- 
mostatným ředitelem. 

Mušek Karel (1867—1925), čes. herec a 
režisér Národ, divadla v Praze, překla- 
datel div. her z angličtiny (soubor her 
G. B. Shawa). 

Mušelín, mušelín, muslin, fr. mousse- 
lin, bavlněná tkanina z jemné příze, 
pův. v Orientě vyráběná (Mosul, odtud 
název). Jest zhotovován bílý n. barevný, 
pruhovaný i pestře tištěný s různými 
názvy, nejjemn. druh zefír. Vlněné m. 
jsou tkané z jemné, málo kroucené, 
měkké, Česané příze vlněné. 

Mušelinové sklo, tab. sklo s průsvit, 
vzory s matov. podkladem, nyní již vy- 
tlačené sklem leptaným. 

Mušicki Lukijan (1777—1837), srbský 
nár. buditel, spisovatel; pravosl. biskup 
v G. Královci. Sp.: Glas narodoljupca 
(1819), Glas harfě šišatovačke (1821). 

Muška (Korn; guidon; fore-sight, bead), 
miřidlo (a*) palné zbraně, nalézající se 
blíže ústí hlavně; je u brokovnic tvaru 
kuličky na krátkém krčku, u kulovnic 
tvaru hranolku nebo podlouhlého zrna, 
obráceného kruhovitou ploškou k oku 
střelce, Často ze stříbra n. slonoviny, 
aby nerezavěla. 

Muška Eugen, PhDr. (1876 — 1907), prof. 
v Chrudimi a český geograf. Sp.: Kate- 
chismus zeměpisu (1901), Stará Chrudim 
(1908) a j. 

Muškát, o* Pelargonium zonale. 

Muškatirovlč Jovan (1743—1809), srb- 
ský spisovatel, advokát v Pešti a sběrat. 
národních přísloví. 

Muškátová vína, silná, červená neb 
bílá vína z vin. hroznů m., s charakt. 
koř. příchutí. 

Muškátový olej, éterický olej, získá- 
vaný z muškátových květů destilací 
s vodou; bezbarvý neb nažloutlý, velmi 
aromatický, rozpouští se lehce v alko- 
holu a éteru. 

Muškátový květ, koření, a* Myristica. 

Mušketa (Muškete; mousquet; mušket), 
pův. (XVI. stol.) dlouhá a těžká arkebuza 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


s doutnákovým, později též kolečkovým 
zámkem. Nejprve zavedena u španěl, 
pěchoty (kolem 1550, vév. Alba), měla 
větší ráži (asi 2 cm) a donosnost (300 
kroků) než hákovnice n. arkebuza, ale 
byla též značně těžší (až 8 kg), takže ji 
střelec při míření opíral o vidlici, kterou 
zarazil před sebe do země. Vidlice od- 
stranil Gustav Adolf, jenž zavedl lehké 
m. Jméno se odvozuje od muscetus, 
ostříž, jako nejmenší druh sokola, falco, 
podle něhož zvána tehdy drobná děla 
(falkonety). Později zvána m. každá voj. 
předovka na křesací kámen. Mušketýry 
sluli voj., ozbrojeni m.; tvořili zprvu 
menšinu houfů (korouhviček) vedle pi- 
kenýrů; od 301 eté války však již větši- 
nu. Když pikenýři vymizeli, zvána 
mušketýry těžká pěchota, nosící širáky 
proti fisilírům, nosícím čepice n. čáky. 
Ve Fr. zváni v XVI. a XVII. st. tak čle- 
nové šlechtického sboru voj., kteří na- 
hradili býv. kadety. 

Mušketov Ivan VasiljeviČ (1850 — 1902), 
rus. geolog; prozkoumal velkou část Stř. 
Asie, Ural a Kavkaz; napsal na 120 vě- 
deckých prací a 2 svazky fysikální geo- 
logie. 

Mušketýr, o* mušketa. 

Mušov (Muschau), ms. na Mor., okr. 
Mikulov, 742 ob. 

Mutace (z lat., změna, přechod), 1. do- 
ba hlasového vývoje u chlapců od 14 — 18, 
u děvčat od 12 do 16 let; 2. náhlá varia- 
bilita od dědičného typu v říši rostlin a 
zvířat. 

Mutační teorie, O* mutace. 

Mutafčiev Petr (* 1883), bulh. byzan- 
tolog, mimoř. profesor dějin vých. Evro- 
py a Byzance na sofijské univ. Své vě- 
decké studie ukládá hlavně do čas. By- 
zantinische Zeitschrift jako řádný její 
spolupracovník a do bulh. časopisů. 

Mutafov Alexandr (* 1879), bulh. ma- 
líř a profesor sof. Akademie umění. Je 
předním bulh. marinistou. 

Mutafov čavdar (* 1889), bulh. spis. 
Zaujímá výjimečné postavení v nové 
bulh. literatuře i pokud jde o volbu té- 
mat, i pokud jde o stránku jazykovou. 
Vydal knihy: Marionetky, 1920 (stylové 
imprese), Poker’t na temperamentite, 
1926, a dekorativní román Diletant, 1926. 

Mutafov Konstantin (* 1889), bulhar. 
dram. spisov. S úspěchem dávány hry: 
Juda, 1914, Omortag chán, 1926. 

Mutanabbi Abu’t-Tajjib (* 915, zavraž. 
965), nejslav. básník arab.; vydával se za 
proroka (el Mutannabbi). Žil od 948 
v Aleppu, od 957 stříd, v Egyptě, Bagda- 
du a Persii. Soubor 289 jeho básní 
Diván. 


14 


Mntasairif 


E10 


Muž St. 


Mutasarrif (arab.), v Turecku do 1924 
hodn. guvern. sandžaku, podříz. místo- 
drž. vilajetu, valimu, nadříz. kajma- 
kama. 

Mutasillté (arab.), sekta muham. ra- 
cionalistů, zal. Vasil-ibn-Atou (+ 747). 
Odmítá učení absol. předurčení, defin. 
boha jako pramen všeho dobra, nikoliv 
zla, přiznává člověku svobod, vůli atd. 
Hnutí bylo kol 850 potlačeno. 

Mutějovice, o. v Č., okr. Rakovník, 1257 
čs. ob. Kamenouhelné doly. 

Mutěnice, m. na Mor., okr. Hodonín, 
2702 čs. ob. Doly dřev. uhlí (lignitu). 

Mutěnín (Muttersdorf), ms. v Č., okr. 
Horšovský Týn, 1161 ob. 

Mutev Dimitr St. (1818—64), bulh. spis. 
Zal. a vyd. čas. Bolgarski Knižici. Psal 
folkloristické studie. Vydal Estestvena 
istorija. 

Muteva Elena (+ 1857 v Oděse), první 
bulh. básnířka. Upozornila na sebe pře- 
kladem Weltmannovy novely Rajna, 
bulh. kněžna. Přispívala do cařihrad. 
čas. Bolgarski Knižici. 

Muther Richard (1860—1909), známý 
něm. uměl. historik, prof. university 
vratislavské a propagátor mod. směrů 
uměl. Sp.: Geschichte der Malerei des 
XIX. Jhrh. (1893 — 94), Geschicte der Ma- 
lerei (1899-1902, přel. F. A. Subrt), ja- 
kož i dějiny mal. franc., belg. a angl. 

Mutimír (žil kol X. st.), poslední kníže 
dalm. Chorvatů, pravděp. otec prvního 
chorv. krále Tomislava. 


Mutkurov Sava A. (1852—91), bulhar. 
generál a politik. V r. 1885 byl členem 
dočasné vlády, v r. 1886 do zvolení Fer- 
dinanda I. knížetem byl zároveň se 
Stambolovem a Karavelovem regentem. 
Jako ministr vojenství (1887—91), pro- 
vedl reorganisaci bulharské armády. 

Mutňanský Vladimír, 

JUDr. (* 1885), první 
slov. starosta m. Košic 
(od 1919), národní a 
kulturní pracovník slo- 
venský. Byl prvním 
slov. advokátem v Ko- 
šicích, za maď. režimu 
pronásledovaný. R. 1928* 
zvolen opét starostou. 

Mutné, o. na Slov., 
okr. Námestovo, 1641 
ob. (1622 čs.). 

Mutoskop (z lat.), 
předchůdce kinemato- 
graf. přístrojů. Rych- 
lým otáčením obrázků, 
jednotlivé fáze pohybu, objevuje se oku 
pohyblivý obraz. 



JUDr. Vladimír 
Mutňanský. 

znázorňujících 



Mutoskop. 

Mutov Jindřich, pseud. J. Tumpacha. 

Mutsuhiio (1850 — 1912), jap. císař (od 
1867). Získal si zn. zásluhu o mod. Ja- 
ponsko, hl. založ. univ. v Tokiu a pro- 
váděním četných reforem evropských. 
R. 1899 prohlásil novou ústavu. 

Muttich Kamil Vladislav (1873—1924), 
č. malíř a ilustrátor, propagátor zimních 
sportů. 

Muttermilch Michal (* 1874), polský 
spisovatel-novelista. 

Mutnalismus, o* symbiosa. 

Mutualisté (z lat.), přívrženci nár. 
hosp. teorie sociál., hlásané filosofem 
Proudhonem. Hlavní zásady tohoto smě- 
ru byly: dělnictvo musí dobýti i polit, 
moci, má-li zlepšiti své sociální posta- 
vení, jest nutno zakládati družstva a zá- 
ložny, aby se v praksi mohla prováděti 
svépomoc, a konati práci charitativní. 
Silné hnutí m, jež vydávalo několik ča- 
sopisů a bylo důležitým členem I. Inter- 
nacionály, bylo velmi zeslabeno nezda- 
rem pařížské komuny a další neúspěchy 
způsobily, že někteří vůdci dali se v po- 
lovině XIX. st. do služeb marxismu. M. 
mají ten význam, že se z jejich hnutí 
vyvinul směr solidaristický. Po světové 
válce založili m. ve Fr. opět nové orga- 
nisace, hlásajíce solidarismus a vzájem- 
nou podporu a vyžadujíce od státu více 
sociální péče. Rozvoje organisačního ži- 
vota XIX. st. však po válce zdaleka ne- 
dosáhli a nemají proto také příliš mno- 
ho vlivu na vnitřní poměry franc., při 
čemž do ciziny toto hnutí vůbec nezasa- 
huje. (V I. pol. min. st. měli m. stoupen- 
ce v Belgii, Německu a hl. v Anglii.) 

Mutuátní (z lat,), vzájemný. 

Mutuum (lat.), zápůjčka. 

Muzika František (* 1900), č. malíř- 
figuralista, žák Obrovského. Knižní 
úpravy, karikatury. 

Muž Stanislav (* 5. II. 1896), čes. operní 
pěvec (baryton), člen opery Nár. divadla 
v Praze. 


Mužák P. 


211 


Mýdla 


Mužák Petr (1821 — 1892), učitel kresle- 
ní na reálné škole a později prof. kraso- 
pisu a kreslení na ústavu učitel, v Praze, 
manžel Johanny Rottovy (O* Světlá 
Karolina). Nadšený národní pracovník a 
spisovatel četných učebnic kreslení. 

Mužáková Johanna, o* Světlá Karol. 

Mužatství (viraginitas), vývojová od- 
chylka, tkvící hl. v tom, že mužatky (vi- 
ragines) mají neúplně vyvinutou po- 
hlavní soustavu, hranaté a hrubé tělo. 
Jsou však ženami. 

Mužijovo (Muzsaly), o. na Podk. Rusi, 
okr. Berehovo, 1647 ob. 

Mužik, ruský sedlák. 

Mužík Antonín (1845—1877), č. homilet. 
spisovatel, katecheta v Praze. 

Mužík Augustin Eugen (1859-1925), č. 
básník a red. Redigoval Světozor a Be- 
sedy lidu. Pod vlivem V. Huga a Jaroši. 
Vrchlického psal lyrické básně: Hlasy 
člověka, Chrám bosých, Mír, Krůpěje ro- 
sy, Duchu Husovu, Písně života, Černé 
perly, Jarní bouře. Psal i beletrii: 
Trosky života, Skvrny a paprsky. Nově 
přeložil Fausta. 

Mužík Frank (* 1881), č. spisovatel a 
pedagog; vyd. a red. časopisů a dětské 
literatury. 

Mužla (Muzsla), o. na Slov., okr. Par- 
kan, 3088 ob. 

Mužský, 1. vrch v se v. Č. u Mnich. 
Hradiště, 465 m n. m., pískovcové a ka- 
menné lomy, r. 1926 j. v. svah úpatí M. 
sesul se, pobořil část osady Dnebohu a 
zničil okr. silnici do Olšiny; 2. M., ves- 
nice na již. svahu M., 400 Č. ob. 

MVDr., zkr. Medicinae Veterinariae 
Doctor, doktor zvěrolékařství. 

MVS., zkr. Mezinár. Všeodborový Svaz. 

Mwanga, stř.-afr. náčelník v Ugandě, 
nást. Mtesův; kladl odpor Eminu Pašovi, 
pozbyl 1808 své říše a zemřel 1903. 

Mya L., rod mlžů z čel. Siphoniata; 
mlži se silnými, soustředně pruhovaný- 
mi lasturami, 10 druhů, zvi. v chladněj- 
ších mořích. Zahrabávají se do mořské- 
ho dna, hl. při ústí řek. Mya arenaria 
L., 15 cm dl., žije v sev. Atlant, a Tichém 
oceánu, Severním a Východním moři. 

Myacocetl, o* kytovci. 

Myalgie, reumat. bolesti svalstva. 

Mycelium, Q* houby. 

Mycetismus, otrava houbami. 

Mycetomy, orgány zvířat, podobné žlá- 
zám, v jejichž buňkách žijí symbitické 
houby. Zvlášt hojné jsou u hmyzu, 
živícího se dřevem. Jejich fermenty 
jsou pro výměnu látkovou svých živi- 
telů velmi důležité, někdy i nutné k ži- 
votu. M. jsou někdy i světélkujícími 
orgány. 


Mycielski Jerzy, PhDr. (1856-1928), p. 
uměl. historik a prof. university Jagiell. 
v Krakově, ředitel Tow. Sztuk Pi^knych. 
Sp.: Sto lat dziejów malarstwa w Polsce; 
vydavatel Przegl^du Polskiego. 

Mycielski Józef (1855 — 1918), p. histo- 
rik a statkář u Poznaně; poslanec říš. 
sněmu něm. Sp.: Grobowe Piastów 

pomniki na Šl^sku (1897), Pierwotne 
sloviaňskie nazwiska miejscovošci na 
Slezsku pruskim (1900). 

Mycielski Ludwik (1854—1926), p. poli- 
tik a poslanec sněmu pruského, presi- 
dent Nár. rady na Wielkopolsce. 

Mycoderma Pers. (plíseň), rod hub ne- 
dokonalých, jehož některé druhy náleží 
k plísním, jiné ke kvasinkám. M. vini 
Desm., plíseň vinná, a M. cerevisiae způ- 
sobují kažení vína a piva. 

Myčenín, pseud. K. I. Černého. 

Mydaus meliceps, jezevec smrdutý, ku- 
novitá šelma, dosahující velikosti naší 
kuny. Tělo zavalité, rypákovitý čenich, 
oči malé, uši ukryté v srsti a ocas jen 
krátký, chlupatý pahýl. Kožich tmavo- 



Mydaus meliceps. 

hnědý s hedvábně měkkou podsadou. Po 
hřbetě až k ocasu bílý pruh. Při ústí 
konečníku žláza s páchnoucí tekutinou. 
Na Jávě a Sumatře v horách nad 2000 m 
vysokých. Váhavé noční zvíře, které ve 
dne přespává v norách a v noci loví 
larvy, červy a žížaly. 

Mýdelník, Q* Sapindus. 

Mýdelník o vité, O, Sapindaceae. 

Mý dělný líh (spiritus saponatus), roz- 
tok draselného mýdla v lihu; používá se 
ho jako slabě dráždivého prostředku při 
omrznutí a k desinfekci rukou. 

Mýdla, sodné nebo draselné soli vyš- 
ších mastných kyselin a to hlavně ky- 
seliny palmitové, stearové a olejové. Vy- 
rábějí se buď přímým působením louhu 
sodného nebo draselného na tuk nebo 
z volných mastných kyselin a uhličita- 
nů (sody nebo potaše). Tento druhý 
způsob je výhodnější a je skoro výhrad- 
ně dnes používán. Tuky lze štěpiti (zmý- 
delniti) buď přebytkem vápenného mlé- 
ka za tepla a rozkladem vzniklého ne- 
rozpustného vápenatého mýdla kyseli- 

14* 


Mýdla 


212 


Mykény 


nou sírovou nebo přímo vodní parou za 
tlaku v t. zv. autoklavech za přídavku 
jen malého množství vápenného mléka. 
Při těchto způsobech získává se poměr- 
ně Čistý roztok glycerinu. Získané suro- 
vé mastné kyseliny se přečistí destilací 
za sníženého tlaku a zpracují se buď na 
stearin a olein, nebo přímo na mýdlo. 
Podle surovin použitých při výrobě dě- 
líme mýdla na tvrdá či sodná a na 
mazlavá či draselná. Mýdla tvrdá jsou 
buď vysolená, zv. jádrová, nebo nevy- 
solená, zv. klihová. Jádrové mýdlo vyrábí 
se z mastných kyselin, které se roztaví 
a připouští pozvolna k horkému roztoku 
sody. Vzniklé sodné mýdlo se pak z roz- 
toku vysolí přídavkem kuchyňské soli, 
spodní odpadní louh se vypustí. Mýdlo 
se pak znovu povaří s přídavkem vody a 
znovu se vysolí a ještě za horka lije se 
do hranolovitých chlazených forem, po 
př. se pod tlakem vhání do skříůovitých 
lisů, zevně chlazených vodou. Získané 
desky se pak rozřezávají na hranolky a 
kostky. V menších podnicích vyrábí se 
mýdlo přímo z tuku, který se zmýdel- 
ňuje louhem sodným. Vytvořený mýdlo- 
vý klih se pak vysoluje, čímž oddělí se 
jádrové mýdlo od spodního louhu, obsa- 
hujícího glycerin, přebytečný louh a sůl. 
Mýdla klihová připravují se bez vysolo- 
vání, celý obsah kotle nechá se ztuh- 
nouti, takže veškerý louh zůstává v mýd- 
le. Často obsahují také mýdla značné 
množství plnidel jako vodního skla, 
mastku atd. Mýdla toiletní připravují se 
z nejlepšího jádrového mýdla, které se 
rozřeže v šupinky, jež se vysuší, obarví, 
parfumují a pak ve zvláštních strojích 
hnětačích dokonale prohnětou, lisují se 
z nich sloupky určitého tvaru, ty se pak 
rozřeží a na strojích razících nabudou 
žádaného tvaru. Mýdla mazlavá jsou 
mýdla draselná, jež se vyrábějí z méně- 
cenných kapalných tuků (rybí tuk, lněný 
a konopný olej zmydelňováním louhem 
draselným. Kovová mýdla (stříbrná m.), 
soli mastných kyselin a těžkých kovů, 
slouží k přípravě natěradel, impregnač- 
ních a desinfekčních prostředků, ve 
směsi s plavenou křídou a anglickou čer- 
vení k čištění kovů. Získaný mýdlový 
klih se přímo nalévá do sudů. Slouží 
hlavně v textil, průmyslu. 

Mydlářský Josef, pseud. J. Svítila. 

Mydlářstvf, O* mýdla. 

Mydlice (Saponaria L.), rod bylin čele- 
di silenkovitých, s kopinat. listy, úhled- 
nými květy, plody mají tobolky. M. lé- 
kařská (S. officinalis L.), v křovích a na 
březích vod; kořen obsahuje saponin 9*. 


Myelitis, tlakové ochromení míchy; 
může nastati náhle zlomením nebo vy- 
mknutím páteře nebo znenáhla různými 
nemocemi, hlavně vznikáním otekliny 
v míše nebo jejím okolí. Hlavními pří- 
znaky jsou ochromení pohybu a citlivo- 
sti stehen, jakož i měchýře a konečníku. 
Léčení má směřovati k tomu, aby byla 
odstraněna příčina tlaku. 

Mygale avicularia, sklípkan, jihoame- 
rický pavouk 5 cm, s nohami 18 cm 
dlouhý, huňatý, barvy tmavé až černé. 
Nestaví sítě, živí se hmyzem, který 
uchvacuje skokem a přepadá a vyssává 
i ptáčata v hnízdech. Jeho kousnutí 
u člověka vzbuzuje bolestivý, prudký zá- 
nět. V dutých stromech hotoví si úkryt 
z přediva v podobě válce, utkaného do 
hloubky 15 cm. Ještě větší sklípkan Blon- 
diův (M. Blondii) připravuje si hnízda 
podobná na půl metru hluboká. 

My house is my castle, „můj dům jest 
mým hradem", angl. práv. pořekadlo. 
Ochrana soukr. bytu též před úřední 
libovůlí. 

Mychalčuk Kosť (1840—1914), ukr. uče- 
nec. 1877 uvěř. článek Narěčija, podna- 
rěčija i govory Južnoj Rossii a Poláky 
Jugo-zapadnago kraja. 

Myitis, zánět svalu. 

Myjava, řeka v j.-z. Slov., levý přítok 
Moravy. 60 km dl. 

Myjava, okr. m. na Slov., 9250 ob. 
(9004 čs.). Obyv. větš. luteránské, zacho- 
vává nár. kroje. 

Mykensko-krétská kultura (9* přílohu). 
V 2. tisíciletí př. Kr. vyvinula se na Krétě 
neobyčejně vyspělá kultura, jejíž tvůrci 
byli pravděpodobně praobyvatelé řecké 
pevniny před příchodem Reků. Kultura 
tato zove se též minoiskou. Podle zacho- 
vaných památek a výkopů poznáváme, 
že byli stavěny velké paláce (v Knossu), 
zdobené alabastrem a dřevěnými sloupy. 
Množství nádob zlatých a stříbrných, ba- 
revná keramika, figurky ze slonové ko- 
sti, bronzu, ukazují uměleckou vyspě- 
lost. Na řecké pevnině na Peloponésu 
kultura krétská vyvinula se v kulturu 
mykénskou již kol r. 1600 př. Kr. Mohut- 
né hrady v té době stavěny v Mykenách, 
Spartě, Athénách a j. Kyklopské zdi 
ohraničovaly nádvoří. Vchod do hradu 
tvořila monumentální brána, na př. zná- 
má Lví brána v Mykenách. Ke konci 
1. tisíciletí byly mykenské hrady zniče- 
ny. S krétskou kulturou zanikla i my- 
kénská, dala však základ pozdější kul- 
tuře řecké. 

Mykény, prast. řec. m. v sev. Argolidě, 
zbud. domněle Perseem, pův. sídlo Aga- 
memnonovo, dobyto a rozbořeno 463 př. 
Kr. argeiskými. Zříceniny, zbytky kru- 


Mykány 


213 


Myosoti s 


hov. kyklopského zdivá, chovají proslu- 
lou arch. pam. Lví bránu (krétsko-my- 
kenská kultura) a podzemní kopulovou 



Půdorys paláce tyrhenského. 
a) Věže, b) komory, c) chodba, d) schody, f) velký 
dvůr, g) hl. vchod, h) velký propylon, e) vnitřní 
brána, k) malý propylon, 1) dvůr s oltářem, m) 
megaron mužů, n) dvůr žen, o) sál žen, t) vedl. 

vchod, u) sklep, v) cisterny, z) zadní dvůr, 

budovu, hrobku-klenotnici Atreovu, Po- 
klady objevené Schliemanem, převezené 
do Nár. musea athén., vykazují vynika- 
jící předm. ant. keramiky. Druhé tisíci- 
letí př, Kr. zove též dobou mykénskou. 

Mykologie, nauka o houbách. 

Mykorrhiza (Mycorrhiza), spojení ko- 
řenů rozmanitých rostlin cévnatých, po- 
kud rostou v půdách humusovitých, 
s podhoubím některých hub. Některé 
rostliny m. k životu nutně potřebují. 

Mykosa (Trehalosa), druh cukru, na- 
lézající se v některých druzích hub. 

Mykosy, onemocnění tkáně u ssavců a 
ptáků, způsobené parasytickým vzrůstem 
nižších druhů hub. U ptáků vzniká tak 
zápal plic. 

Mylady (angl. milédi, má lady), oslo- 
vení vznešených dam, oprávněných k ti- 
tulu lady. 

Mylhúsy, O* Mulhouse. 

Mylitta (z babyl. mullittu „rodička 11 ), 
babylonská Afrodita. 

Mylius-Erichsen Ludwig (1872-1907), 
dán. badatel Grónska, řídil 1902 — 04 dán. 
literární výpravu grónskou za účelem 
studia národop. Eskymáků, 1906—07 řídil 
Danmark-Expedici ku probádání s.-v 
Grónska, při které zjistil ostrovní tvar 
Grónska. Při návratu s průvodci zahynul. 

Mylnar, pseud. B. D. Molnára. 

Myloradovyč Hryhorij (1839—1905), ukr. 
bibliograf a hist. Hl. práce: Ukazatel 
inostrannych istočnikov dla istoriji Malo- 
rossii (1859), Ukazatěl bibliografičeskich 
svěděnij o zaměčatělnych Ijudach Malo- 
rossii (1859) a m. j. 

Myloradovyč Vasyl (1845 — 1911), ukr. 
etnograf. Hl. práce: Svadebnyja pěsni, 


O rožděstvenskich svjatkach, Narodnyja 
pěsni i obrjady Lubenskago ujezda, uve- 
řejněné v časopisu Kijevskaja Starina a 
v Trudy Poltavskoj Archivnoj Komissii. 

Mynheer (minhér), můj pane, holand. 
oslovení, též žert. přezdívka Nizozemce. 

Myogalinae (chochulové), podčel. krt- 
kovitých (Pa), vodní zvířata s plovacími 
blanami na nohou, se silným ocasem a 
s velmi pohyblivým protaženým rypá- 



Myogale moschata. 


kem; žijí v norách, ústících do vody. 
Myogale moschata Pall. (chochul mos- 
kevský, desman), 25 cm dl., ocas 17 cm, 
svrchu červenohnědý, vespod stříbrošedý, 
žije od jihových. Ruska do Buchary, živě 
se hmyzem a drobnou vodní zvířenou. 
Jeho kožišinka přichází ck) obchodu. 

Myoloyíe, nauka o svalech. 

Myopia, krátkozrakost. 

Myositis (řec.), zánět svalů; M. ossifi- 
cans, onemocnění, způsobující tvoření 
kostí ve svalstvu. 

Myosotis L., pomněnka, rod rostlin 
drsnolistých s květenstvím vrcholíkovi- 
tým, květy modré, růžové neb bílé; asi 



Myosotis palustria. 

40 druhů v mírném pásmu, vyjma Ame- 
riky. M. palustris, pomněnka bahenní, 
podél potoků rostoucí, má blankytně 
modré květy. Ozdobné druhy jsou M. sil- 
vatica, pomněnka lesní, rostlina dvou- 
letá, a M. alpestris, pomněnka alpská. 


Mycsurns 


214 


Myrny] P, 


Myosnras L., myší ocásek, rod rostlin 
pryskyřníkovitých; 7 druhů v mírném 
pásmu. M. minimus, myší ocásek nej- 



Myosurus minimus. 


menší, roste v Čechách na vlhkých po- 
lích, jest 5—10 cm vysoký, má malé žlu- 
tavé květy. 

Myotonle (řec.), Thomsenova choroba, 
vrozené a dědičné nervové onemocněni, 
jevící se ztrnulostí svalů. Tato ztrnulost 
nastává jen tehdy, odpočíval-li sval ně- 
jakou dobu. 

Myria- (z řec., zkratka p), ve slož. ná- 
zvech měr a vah desetitisící násobek; 
na př.: myria-gram — 10.000 g, myria- 
metr = 10.000 m atd. 

Myriada, 10.000. 

Myrica L., voskovník, rod rostlin z če- 
ledi voskovníkovitých (Myricaceae), ob- 
sahující stromy neb keře s listy střídavý- 
mi, malými květy a malými bobulovi- 
tými plody, které vylučují vosk; asi přes 
40 druhů, jeden z nich v Evropě. M. 
cerifera L., voskovník obecný, rosto 
v Sev. Americe. 

Myricaceae, čeleď rostlin jevnosnub- 
ných, asi 40 druhů. 

Myrina, řec. pobř. m. ve st. v. Aiolii 
(M. Asii), na s. od Kymé. Vykopávkami 
franc. od 1881 objeveny cenné antické 
terrakoty. 

Myrinx, O* ušní bubínek. 

Myriophyllum L., stolístek, rod rost- 
lin z čeledi zrnulovitých (Haloragida- 
ceae), obsahující vytrvalé vodní byliny, 
s listy peřenodílnými, s drobnými kvít- 
ky. Dolení květy jsou pestíkové, hoření 
prašné. M. jest zastoupeno asi 40 druhy 
po celém světě. M. spicatum, stolístek 
klasnatý, jest hojný u nás v tůních a 
po krajích rybníků. 



Myriophyllum spicatum a květy. 


Myristica L., muškátový strom, rod 
rostlin, keřů neb stromů vždy se zelený- 
mi listy, malými květy a masitými 
plody. Asi 80 druhů, hlavně v Asii, 20 
druhů v J. Americe. Myristica moschata, 
pravý muškátový strom, 8 m vysoký, na 
Molukách původně rostoucí, na Antilách 
pěstovaný. Plody, muškátové ořechy, 
složeny jsou z jádra s bílkem mnohoná- 
sobně zprohýbaným a obaleným míškem 
dřípatě děleným. Semena i květ náleží 
k nejvonnějšímu a nejoblíbenějšímu 
koření. 

Myristicaceae, rod tropických rostlin, 
čítající asi 255 druhů. Nejdůležitější druh 
Myristica. 

Myrmecodia Jack., čeleď rostlin ma- 
řinkovitých (Rabiaceae), polokře s kožo- 
vitými listy, malými květy a malými 
bílými neb žlutými plody; 18 druhů ve 
Vých. Asii a Malajském souostroví. Nej- 
známější jest M. echinata Jack. 

Myrmeeophaga, Q* mravenečník. 

Myrmidoni, achajský kmen, pův. 
v Thesalii, jenž poté Aiginu kolonisoval. 

Myrny] Panas (skutečné jm. Rudčen- 
ko), (1849 — 1921), ukraj. spis. Již v prv- 
ních svých povídkách (Lychyj poputav, 
Pjanycja a j.) M. klade do popředí jeden 
z nejsilnějších postulátů lidské povahy: 
hledání pravdy. Zvi. popularity požívá 
román, psaný M. společně s bratrem 
Ivanem (ps. I. Bilyk) Chyba revuť voly, 
koly jasla povni, kde hrdina Čipka, ne- 
našev pravdy, stává se buřičem proti 


Myrnyj P. 


215 


Mysl 


všem normám veř. ladu. Z jiných spisů 
M. sluší poznamenati pověst Povija, dra- 
ma Lymerivna a j. Spisy M. vyznačují 
se uměl. popisováním obrazů přírody. 

Myrobalány, plody rostliny Terminalia 
chebula z Indie, Ceylonu a Sundských 
ostrovů, podlouhlé, zelenožluté až černo- 
hnědé, 2 — 5 cm dlouhé, obsahují 32 — 45% 
třísloviny, mimo to kyselinu duběnkovou 
a pigment. Používají se v barvířství a 
jirchářství. 

Myrón, slavný athénský sochař, kol r. 
450 př. Kr., vytvořil převážně díla kovo- 
litecká, sochy bohů, heroů a atletů. 

Myron Jiří (Prošek), (* 18&4), čes. he- 
rec (od r. 1904), režisér Moravsko-slez. 
Nár. div. v Mor. Ostravě. 

Myroxylon L. (Toluifera L., balsámový 
strom), vysoké stromy v tropické Ame- 
rice, šest druhů. Z kůry druhu M. bal- 



Myroxylon balsamum genuinum. 

samum genuinum, rostoucího ve Vene- 
zuele a Kolumbii, získává se balsám 
tolujský, z druhu M. balsamum pereirae, 
ze Střední Ameriky, balsám peruvijský. 

Myrrha, ztuhlá šťáva, vyteklá z kůry 
trnitého teplomilného stromku Commi- 
phora abyssinica (Balsamodendron) v Ará- 
bii a na somálském pobřeží domácího. 
Původně šťáva hutnoty mléka po výronu 
ztuhne ve větší nebo menší zrna nepra- 
videlného tvaru, žluté až hnědé barvy, 
křehká, prosvítající, hořce aromatická. 
Obsahuje klovatinu, pryskyřici a éterické 
oleje. S vodou dává emulsi, v alkoholu 
se zčásti rozpouští. Od nejstarších dob 
již známa. 

Myrrholin, roztok myrrhové pryskyři- 
ce v ricinovém oleji, používá se v kosme- 
tice a v lékařství. 

Myrsinacae, řád rostlin srostloplát., 
obsahující asi 1000 trop. druhů, s kožo- 
vitými listy a pětičetnými listy; nejdůle- 
žitější druh: Ardisia. 

Myrta, O* Myrtus. 


Myrtiflorae, myrtokvěté, řád rostlin 
dvojděložných, prostoplátečných, květů 
pravidelných, 4 — 5četných. 

Myrtilos, v řec. bájesloví otěžník kr. 
Oinomaa, jejž zradil. Tím dopomohl Pe- 
lopovi k vítězství, ale později jím svržen 
do moře (zv. myrtoiského). 

Myrtové dřevo, dřevo různých druhů 
rostlin rodu Euerenia (°»); používá se 
k výrobě jemného nábytku. 

Myrtovité, Myrtaeae, čeleď rostlin myr- 
tokvětých, stromy neb keře s listy vždy 
zelenými, pravidelnými, četnými květy. 
2750 druhů, většinou tropických (zvláště 
v Austrálii a Americe). Důležitější dru- 
hy jsou: Eugenia (hřebíček), Eucalyptus 
(blahovičník), Melaleuca, Myrtus (myrta) 
a j. 

Myrtus L., myrta, řád myrtokvětých 
rostlin s listy vždy zelenými, keře neb 
stromy s jednodu- 
chými lístky, červe- 
nými n. bílými kvě- 
ty a bobulovitými 
plody; asi 60 druhů 
ve všech dílech svě- 
ta. Myrta obecná 
(Myrtus communis), 
roste divoce v ze- 
mích kol Středozem- 
ního moře, keř vy- 
soký 2 — 4 m n. strom 
s vonícími listy a 
bílým květem. 

Mys Dobré Naděje 
(angl. Cápe of Good Hope, kép ow gud 
hop), holý zemský výběžek v již. Africe 
na skalnatém polostrově pod 34° 22' 
jižní šířky. 

Mysla, lesnatá horn. krajina s.-z. M. 
Asie, hory Ida, Olympos, na j. Temnos, 
ř. Granikos a Skamandros, m. Lampsa- 
kos, Uion a Perpamon. Obyv. smíšené 
z řec. Aioliů a pův. ob. Mysiů, pastevců. 

Mysl (angl. mood, lat. mens, nálada, 
odvoz, pravděp. z řec. menis, hněv), 
vnitřní stránka obsahu vědomí a osob- 
nosti, jmenovitě schopnost citová na roz- 
díl od myšlení a chtění. Lidový názor, že 
mysl prýští ne srdce, pochází z toho, že 
veškeré pocity jsou ve spojitosti s činno- 
stí srdeční, zvláště při zvýšeném vzruše- 
ní m. Podle stupně vznětlivosti mysli a 
převládaiících pocitů rozeznáváme: m. 
prchlivou a mírnou, měnivou a trvalou, 
ubohou s velikou, surovou a něžnou, váž- 
nou a veselou, bohu oddanou a světác- 
kou, zlou a dobrou. V užším smyslu též 
soucit, soustrast u vnímavé m. 

Mysl, filosof, všeobecný měsíčník bol- 
ševický, vycházel v Moskvě od prosince 
1910 do dubna 1911 (celkem 5 čísel) s cen- 
nými příspěvky. 



Myrtus communiB. 


Myslava 


216 


Mysliveček V. 


Myslava, ob. na Slov., okr. Košice, 1322 
ob. (1306 čs.). 

Myslbek Josef ml. (* 1884), č. malíř- 
krajinář. 

Myslbek Josef Václav, PhDr. h. c. 
(* 20. VI. 1848 na Smíchově, f 2. VI. 1922 
tamtéž), čes. sochař, žák pražské Akad. 
umění, školy prof. T. Trenkwalda. So- 
chařství se učil u Tom. Seidana, s kte- 
rým jel do Vídně. Tam se seznámil 
s Václ. Levým, který ho vzal pak do Pra- 
hy do své dílny. Již jeho první práce 



Josef Václav Myslbek. 


v r. 1872 zaujaly veřejnost: Model k po- 
mníku Čechů u studánky v Gráfenbergu 
a modely dvou postav nad postran, portá- 
lem Nár. divadla. Dále sousoší Libuše a 
Přemysl, Záboj a Slavoj. Dobýval si pak 
svými pracemi stále rostoucího uznání. 
Od konce 70. let vytvořil řadu nádher- 
ných sochařských prací: Žižkův pomník 
pro Čáslav, model náhrobku Václ. Švag- 
rovského. Oddanost pro parlament ví- 
deňský, pomník kard. Schwanzenberka, 
sochu sv. Václava, Kristus na kříži. Mno- 
hé práce byly vyznamenány na různých 
evropských výstavách cenami. Dále vy- 
tvořil mnoho portrétů jako: Smetany, 
Riegra, Kounice, Lanny, K. B. Mádla a 
j. Od r. 1885 profesor na pražské Akad. 
umění; vychoval mnoho výborných so- 
chařů. Jeho práce vynikají klidným, pev- 
ným stylem; při naturalistickém prove- 
dení smyslem pro monumentalitu. 

Myslbek Petr (* 1810), akadem. malíř. 

Myslbek Karel (1874—1915), č. malíř a 
grafik, žák Pirnerův a Hynaisův, stře- 
doškolský profesor. 

Myslejovice, o. na Mor., okr. Prostějov, 
561 ob. 

Myslibořice, ms. na Mor., okr. Mor. 
Krumlov, 878 ob. 

Myslíchovice, o. na Mor., okr. Litovel, 
475 ob. 

Myslík, o. na Mor., okr. Místek, 713 ob. 

Myslík Jan (* 1895), malíř v Praze. 

Myslík Julius (‘ 1877), vynik. pracov- 
ník ve Volné Myšlence, zakladatel a 
předseda hnutí volných myslitelů a red. 


jejich časopisů. Za svět. války interno- 
ván. Nyní taj. Pens. ústavu pro zaměstn. 
nemoc, pojišťoven v Praze. 

Myslimír, pseud. J. Mysl. Ludvíka. 

Myslív, o. v Č., okr. Klatovy, 588 ob. 

Myslivec, odborník myslivosti, název 
též v pod. smyslu jako lesník, lovec. — 
Myslivci (Jáger; chasseurs; riflemen), 
lehká pěchota vycvičená především ve 
střeleckém boji. Byli zprvu (v XVII. — 
XVIII. stol.) vybíráni z lesnického per- 
sonálu (odtud jm.), nosívali zelené n. še- 
dozelené uniformy, klobouky s pérovou 
ozdobou n. myslivecké čepice. Jejich 
pušky byly ryhované a nesly přesněji a 
dále, než zbraně řadové pěchoty. Užíva- 
lo se jich k boji harcovnickému. Byli 
voj. elitními a zůstávají jimi namnoze 
dodnes (it. bersaglieri, fr. chasseurs al- 
pins), ač nemají toho významu jako dří- 
ve, ježto všecka pěchota má od konce 
XIX. stol. tentýž výcvik střelecký a tu- 
též zbraň. Jsou organisováni po starém 
zvyku v prapory, ne v pluky. M. na ko- 
ních (Jáger zu Pferde; chasseurs á che- 
val; v Belg. guides) jsou lehkým jezdec- 
tvem, užívaným též pro službu zpravo- 
dajskou. 

Myslivec František (* 1829), rytec 
v Praze. 

Myslivec František (* 1890 v Brně), 
akadem. malíř v Brně, žák prof. Maxe 
Pirnera. Je malířem krajin i figurální 
komposice a kreslíř-ilustrátor. 

Myslivec František (* 1873), nár. a kult. 
pracovník slezský, prof. náb. na č. gym. 
v Opavě. Četné práce národopisné. Sbě- 
ratel slezských národních písní. 

Myslivec Josef, JUDr. (* 1871), ad v. 
v Praze, žurnalista, předseda Svazu sle- 
peckých spolků a Spolku nevidomých 
intelektuálů. Od r. 1907—11 byl poslan- 
cem na říšské radě. 

Myslivec Václav (* 1875), č. novinář a 
polit. čs. strany lidové, spoluzakl. strany 
křest. soc. a redaktor Čecha. Poslanec 
na říšské radě a od 1920 poslancem N. S. 

Mysliveček Jan (* 1814 v Praze, člen 
orkestru v Štýrském Hradci v letech pa- 
desátých. 

Mysliveček Josef (* 9. III. 1737 v Praze, 
t 4. II. 1781 v Římě), čes. hudeb, sklada- 
tel; již v r. 1760 vydal šest skvělých 
symfonií, 1763 v Benátkách věnuje se 
skladbě oper, jichž napsal přes 30 pro 
divadla v Neapoli, Římě, Bologni, Par- 
mě, Miláně a j.; stal se slaveným po 
celé Itálii, kde zván byl II divino Boěmo 
nebo Venatorini; žil výstředně, marno- 
tratně a často upadal do největší nouze. 

Mysliveček Václav (* 1812), akadem. 
malíř. 


Mysliveček Zd. 


217 


Mytilénó 


Mysliveček Zdeněk, MUDr. (* 1881), č. 
psychiatr a neurolog, prof. na univ. Ko- 
menského v Bratislavě. Napsal četné 
odborné práce. 

Myslivost, souhrn výkonů honebních 
a různých činností chovu zvěře, ošetřo- 
vání zvěře a její zužitkování; zásadní 
předmět honebního práva. a*. 

Myslkovice, o. v Č., okr. Tábor, 577 ob. 

Mysločovice, o. na Mor., okr. Holešov, 
525 ob. 

Mystagogické bohosloví, ve vých. cirk. 
teorie, podkládající obřadu symbolický 
vztah k dogmatu a bibli. Vůdci m. b. 
byli Dionysios Areopagita a Maximus 
Confessor, ve stř. Nikolaos Kabasilas. 

Mystéria (řec. tajemství), tajné kulty, 
přístupné jedině zasvěcencům, též slav- 
nosti za účasti určitých tříd stát. přísl., 
thesmoforie v Athénách pod dozorem 
stát., vázané na zvi. obřadnosti. Nej- 
význ. byly m. eleusinská, samothrácká 
a kult Isidin. Soukr. m. byla na př. or- 
fická k poctě básníka Orféa. 

Mystérie (z lat.) ve stř.-v. hry duch. 
scénické obrazy st.- a n. -zákonní. Pův. 
latinské, od XII. stol. ve Francii, ve XIII. 
stol. v Německu též frašky. Lidové hry, 
pašije, vánoční, mirakule. Svět. pozorno- 
sti těší se na př. m., pořádané v bavor. 
Oberammergau, šumavských Hořicích a 
v Neapoli. 

Mystlcismus (řec.), sklon k nadsmysl- 
nému oddávání se blouznivé, nekritické 
fantasii. 

Mystika (z řec. myein, zavírati oči), 
pův. odklon od norm. duševního stavu za 
účelem splynutí s božstvím (unio mysti- 
ca). Stupňovaný tento stav uvádí do vy- 
tržení (extase). Takto zastřené vědomí 
béře svůj vznik různ. dráždidly i pro- 
středky omamnými, na př. hudbou, tan- 
cem a asketismem. Vyšší, filos. a nábož. 
m. symbolisuje zjevy a pochody du- 
ševní. Zevní dráždidla ustupují medi- 
taci a kontemplaci, vedoucím k osvícení 
ducha. Nejdůl. formy m. jsou: čínský 
tauismus (Laotse, Cesta k Bohu a ctno- 
sti), indická m. mod. theosofie, učení řec. 
přír. filosofů o uceleném názoru na život 
a na svět (pokrač. Giordano Bruno, Spi- 
noza, Herder, Goethe, Schelling, Baader 
a j.) a novoplatonismus. 

Mystifikace (řec.-lat.), oklamání, pře- 
lhání, šíření falešné zprávy. 

Mystopol Jan (+ 1568), kněz str. pod- 
obojí, Lutherův žák, kazatel kaple bet- 
lémské a administrátor konsistoře pod- 
obojí. 

Myšák šedý, Q* kovaříci. 

Myši, Q* hlodavci. 


Myškař, nunvář, osoba, která odstra- 
ňuje pohlavní žlázy domácích zvířat, hl. 
u vepřového dobytka. 

Myškin Ippolit Nikitič (184& — 1885), 
ruský revolucionář-nacionalista. 

Myško vský František (* 1830 v Kouři- 
mi) malíř porculánu v Praze. 

Myškovský Josef (* 1823), měditiskař 
v Praze. 

Myšlení, podle staré logiky tvoření po- 
jmů, úsudků a závěrů. Správné myšlení 
je řízeno pravidly logiky (zákonů myš- 
lení), oproti falešnému v nesouhlasu s po- 
sledními. U Kanta je myšlení úkonem 
rozumu oproti názornosti úkonu (činno- 
sti smyslu). Bez smyslu nedostalo by se 
nám žádného předmětu a bez rozumu 
žádný nedal by se mysliti. — V moderní 
poznávací teorii jest myšlení psychická 
činnost, při které obsahy vědomí se ob- 
novují, dělí a pojí v úsudky a závěry po- 
dle zákonů, jež mají své odůvodnění bucř 
v předmětech, vzniklých z této činnosti, 
neb z psychologické organLsace myslí- 
cího. 

Myštěves, ob. v Č., okr. Nový Bydžov, 
583 ob. čs. Pův. Myslčeves. 

z Mýta Vysokého Matěj, bakalář praž 
ské univ. a lékař ve Vys. Mýtě; přeložil 
1496 spis Jiřího z Augspurka Světlo apa- 
tekářův. 

Mythografové (řec.), st. v. sběratelé a 
vykladači mythů; na př. řec. Apollodó- 
ros, Parthenios. 

Mythologie (řec.), nár. bájesloví o bo- 
zích. bož. bytostech, hrdinech, jich činech 
a zjeveních, poté věd. badání o těchto 
tradicích. V řec. na. vypravování o bozích 
a heroích dávnověkých do dob dorských. 
Nejst. forma mythů bere vznik z před- 
stav sil přír. a jich ztělesnění v božstvech 
(animismus a bůh). Hrdinný mythus víže 
se k hrdinovi, příp. osobě historické a 
jeho činům, pův. k božství a jeho kul- 
tu, nebo bytosti smýšlené. V dobách antic- 
kých lid věřil v mythy, později s vývo- 
jem věd fysikálních a náboženství ustu- 
povaly představy pravdě a nabývají vý- 
znamu alegorického, podporovaného i 
v modern. romantismu. Isolační m. ome- 
zuje se na řeckou m. Srovnávací m. hle- 
dá vztahy k nár. jiným. Etymologická 
škola (Adalb. Kuhn, Max Múller) pokou- 
šela se o znovuvybudování pranábožeu- 
ství pro národy indoevr. V popředí stojí 
dnes škola etnologická na základě vý- 
sledků badání národopis. a srovn. nábož. 
kultur. 

Mythus (Lat., řec. mythos), bájesloví 
o bytostech bož. a hrd., vypravování 
z dob předhist. — Mythický, smýšlený. 

Mytiléné. Q* Mytilini. 


Mytilidae 


218 


Mzda 


Mytilidae, čeleď mlžů s podlouhlou la- 
sturou vejčitého nebo trojúhelníkového 
tvaru, se zámkovou lištnou vzad prodlou- 
ženou a výkrojkem opatřenou na před- 
ním okraji pro byssus, kterým se na sta- 
novisku udržují. Slávka jedlá (Mytilus 
edulis) 8 cm dlouhá s lasturou barvy až 
fialově tmavé; žije ve všech mořích ko- 
lem Evropy se nacházejících, hlavně však 
podél francouzského a německého pobře- 
ží. Jest jedlá a chová se proto i uměle. 

V Benátkách se chová na plovoucích dře- 
věných trámech. Ve Francii u La Ro- 
chelle byly zavedeny chovy již ve 13. st. 
a chová ií se dodnes na trámoví do moře 
zapuštěném a až 300 m do moře zabíha- 
jícím. S. obsahuje v sobě betain, který, 
když jeho nositelka žije v poměrech ne- 
příznivých, na př. v příliš tiché vodě, 
mění se v prudce jedovatý mytilotoxin. 
Otrava s. bývá někdy i smrtelnou. S. 
z volného moře vylovená není nikdy je- 
dovatá. Slávinka (Dreissensia polymor- 
pha) proniká pozvolna z moře do řek a 
byla již i v Čechách vylovena v Labi 
u Ústí n. L. 

Mytilini (Kastron, st. ř. Mytiléné), hl. 
m. řec. ostr. Lesbu v Egej. moři, (1923) 
39.733 ob. V st. v. nejdůl. m. asij. Aiolů 
s dvěma příst., slynulo uměním a vědou. 

V stř. v. M. (tur. Midilli) název celého 
ostrova. 

Mytilus, Q* Mytilidae. 

Mýtina, mýť, vykácené místo v lese, 
kt. se znova zalesňuje. 

Mytišči, m. v gub. mosk., (1926) 10.417 
ob.; tov. na vagony, pily a mosk. měst. 
vodárna od r. 1779. 

Mýtná, o. na Slov., okr. Lučenec, 947 
čs. ob. 

Mýtné Ludany (Vámos-Ladány), o. na 
Slov., okr. Levice, 1295 ob. 

Mýtnice (Mauthaus), o. v Č., okr. Hor- 
šovský Týn, 872 ob. 

Mýto, bývalá dávka, která se vybírala 
od povozníků na udržování silnic a mo- 
stů. Pro obtížnost vybírání byla v Rak. 
zrušena na stát. mostech v r. 1891, na 
stát. silnicích v r. 1902. M. vybíralo se a 
někdy se i nyní vybírá z vodních cest 
(poplatek za použití zdymadla n. propu- 
sti, příp. i poplatek přístavní). Ve mě- 
stech má často název dlažebné, jež se 
dosud v častých případech vybírá na 
hranicích města, jsouc odstupňováno po- 
dle velikosti a povahy povozu. 

Mýto, m. v Č., okr. Rokycany, 2191 ob. 

Mýto pod Ďumbierom, o. na Slov., okr. 
Březno n. Hronom, 1024 čs. ob. 

Mýto Vysoké, Q* Vysoké Mýto. 

Mytský Mudromil, pseud. AI. V. Šem- 
bery. 


Mýval (Procyon lotor), zavalitý med- 
vídek (Subursina), s hlavou vzadu znač- 
ně rozšířenou a krátkým čenichem. Vel- 
ké oči leží blízko sebe, zaoblené velké 
boltce po stranách hlavy. Nohy poměrně 
vysoké tenké, ocas dlouhý, kožich slože- 
ný z měkkých chlupů neurčité barvy 
žlutočervené až tmavé (barva kůry a 
země). Dosahuje až 90 cm délky, 30 cm 
výšky. Žije v sev. Americe v lesnatých 
končinách poblíže vody, neboť má zvyk, 
cokoliv sežene k snědku, práti a myti 
prackami ve vodě. šplhá s úžasnou ji- 
stotou a obratností po stromech a skáče 
s větve na větev. Živí se ovocem, vejci, 
drobnými obratlovci, pustoší kurníky 
farmářů a obratně chytá ryby a raky. 
Mívá v pelechu v dutém stromě zříze- 
ném 4—6 mláďat, která v roce dospívají. 
V mládí chycen, zkrotne a jest i v zajetí 
zábavný, veselý, čiperný, zvědavý. Pro 
svou cennou kožišinu chová se hojněna 
farmách kožišinových zvířat, též i na 
našich dost často. 

Myxine glutinosa, sliznatka, rybka asi 
30 cm dlouhá, žijící v mořích severní 
Evropy. Kruhoústá, s nízce vyvinutým 
ústrojím, s nedokonalou páteří, zakrně- 
lým okem a slinnými žlázami podél 
těla. Hadovitého tvaru. Zavrtává se do 
těl jiných ryb a vyssává je. Vývoj se 
děje proměnou (metamorfosou), o níž se 
ví dosud velmi málo. 

Myxoedem (z řec.), choroba vyvolaná 
v podstatě atrofií (úbytem) štítné žlázy 
a hypofysy mozkové. Projevuje se těsto- 
vitým zduřením pokožky, hl. v obličeji, 
také na trupu a končetinách, poruchami 
kožní výživy (vypadávání vlasů, lomi- 
vost nehtů); nemocní duševně zlení a 
ztupnou, výměna látková je snížena. 

Myxom (řec.), nádor, obsahující hlen. 

Myxomycetes, hlenky, samostatná sku- 
pina mezi houbami a vyššími organis- 
my. Jsou podobné amebám, jejich roz- 
plozovací tělíska jsou podobná jako 
u hub. Většina z nich žije na trouchnivě- 
jícím dříví, vsetlelém listí, na hnoji ap. 

M’zábitó, muham. sev.-alžír. kmen, obý- 
vající čtyři osady (Ghardaja a j.), asi 
30.000 hlav; zeměď., výr. střel, prachu, 
burnusů a koberců. Muži provaz, obchod 
v pobřežních místech. 

Mzda, vzájemně smluvená odměna za 
vykonanou práci. Pro dělníky nazývá se 
mzdou, u zaměstnanců služným nebo 
příjmem, u vojínů žoldem, u spisovatelů, 
lékařů honorářem, u herců a artistů 
gáží. Podle způsobu mzdy rozeznáváme 
různé systémy. Naturální mzda, t. j. 
ve zboží, potravě atd., peněžní mzda, t. j. 
v penězích nebo kombinace obou ve 
formě deputátů. Podle způsobu počítání 


Mzda 


219 


Mžnrka 


mzdy rozeznáváme Časovou mzdu, kde se 
platí odpracovaná doba bez ohledu na 
výkon, a akordní, kde se honoruje určitý 
výkon bez ohledu na dobu, ve které byl 
vykonán. Mimo to zavádí se někdy t. zv. 
systém prémií, t. j. že se platí hodinová 
mzda, ale poskytují se prémie za práci, 
kterou dělník vykonal nad určitý prů- 
měr. Způsob a užití různých systémů je 
předmětem mezdní politiky. Rozeznává 
se mezdní politika zaměstnavatelů, za- 
městnanců a organisací dělníků. Za- 
městnavatel snaží se dosáhnouti hod- 
notné a nízké mzdy, poněvadž ale trh 
práce současně nedodává obé, platí za- 
městnavatel takové mzdy, aby dělníka 
dostatečně pobízely k zvětšenému výko- 
nu a kloní se proto spíše k systému 
akordnímu nebo prémiovému. — Zaměst- 
nanec, je-li snaživý, bude chtíti svoji prá- 
ci prodati co nejdráže a volí tedy také 
způsob akordní; možných poklesů mzdy, 
vzniklých velkou nabídkou na trhu prá- 
ce, hledí se vystříhati organisací v něja- 
kém dělnickém sdružení. — Dělnické sva- 
zy hledí spíše prospěti celku dělnictva a 
bojují proto proti všem mzdovým systé- 
mům, kromě časového. Namítají proti 
akordním mzdám, že podněcují dělníka 
k přepínání sil a podlamují jeho zdraví. 
T. zv. teorie moci nepřisuzuje vliv na výši 
mzdy pouze hospodářským důvodům, 
nýbrž i okamžitému stavu třídního boje, 
představovaným dělnickými organisace- 
mi, jichž moc je sesilována politickými 
stranami. — Produktivní teorie hledá 
závislost mezi kapitálem, který je v ně- 
jakém hospodářství v provozu a výši 


mzdy. Zákonodárství všeobecně neovliv- 
ňuje ustanovení mzdy a přenechává je 
dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměst- 
nancem až na některé výjimky, jako na 
př. stanovení min. mzdy pro země- 
dělské dělnictvo sezónní. 

Mzdová politika, část distribuční poli- 
tiky, týkající se mezd. 

Mzdová taxa, úředně stanovená mzda 
pro veřejné sluhy, nosiče a osoby ve ve- 
řejném provozu; též pro autodrožky. 

Mzensk, m. v r. gub. Orlovské, (1926) 
10.045 ob., na ř. SuŠa. Krajkářství a obch. 
plodinami. 

Mžany, o. v Č., okr. Hradec Králové, 
392 čs. ob. 

Mže, nejdelší 1. přítok Vltavy; pramení 
v Českém Lese u Tachova, u Plzně při- 
jímá Radbuzu, Úhlavu, Úslavu zprava, 
Střelu z Tepelských vrchů, Rakovnický 
potok a Kačák zleva; zprava na střed, a 
dol. toku Zbirožský potok a Litavku, a 
ústí u Zbraslavi do Vltavy. Na dol. toku 
od Berouna nazývá se Berounkou. 

Mžik Jan ( # 1876 v Rzeszově), p. orien- 
talista, od r. 1920 předn. kartogr. shííek 
nár. (dř. dvorní) knihovny ve Vídni, vyd. 
Museion a Bibl. arab. historiků a geogra- 
fů. Sp.: Cesty arab. Ibn-Batuty (1911), 
Afrika v arab. úpravě Ptolomejově (1916). 

Mžnrka (membrána nictitans), třetí 
oční víčko u četných obratlovců, vychá- 
zející ze spojivky; přetahuje se ze vnitř- 
ního koutku očního přes oko a slouží 
k jeho častějšímu čištění. U člověka a 
opic je jen bezvýznamným lalůčkem 
(plica semilunaris, poloměsíčitá řasa). 


N 


220 


Nabíjeni akumulátoru 


N 


N, nosová zubná souhláska. N = Nu- 
merus. Neutrum, Nominativ. V obch. n = 
netto, v chemii N chem. zn. dusíku (nitro- 
genium). 

Na, chem. zn. prvku sodíku (Natrium). 

Naaí Ant. E. Aug. (* 1885), něm. bás- 
ník a redaktor v Praze, Teplicích a j. 
Ve Vídni redigoval 1881 Musikalische 
Welt a 1882 Lyru. Mnohé z jeho básní 
zhudebněny Abtem, Speidlem a j. 

Naarden, opevn. m. v nizoz. prov. Sev. 
Holandska, asi 6000 ob., jihových. od 
Amsterodamu; 1572 Španěly pobořeno. 
V N. byl 22. XI. 1670 pochován Jan Amos 
Komenský. Komenského museum a 
pomník. 

Nabat, 1. ruský revoluč. časopis, vydá- 
vaný v Ženevě 1875 — 1881 (s přestávka- 
mi) za red. P. N. Tkačeva. — 2. Skupina 
ukr. anarchistů-syndikalistů z hnutí 
Machnova. 

Nábělek František, PhDr. (1852—1915), 
č. hvězdář, prof. stř. školy. 

Nábělek Frant., PhDr. (* 1884 v Kro- 
měříži), prof. gymn., docent syst. bota- 
niky Mas. univ. v Brně. Konal četné vě- 
decké cesty za účel. studií botanických 
v zemích záp. Asie. 

Nabídka (offerta), z franc. offre, po- 
dání, návrh smlouvy; zvláště návrh 
k uzavření obchodu. O návrhu k uza- 
vření obchodu, přijetí oferty atd., rozho- 
dují buď ušance neb ustanovení §§ 862 
a 862a, všeobecného občanského zákoní- 
ka a §§ 318—322 obchod, záikonííka. 

Nabídkové řízení, ř. o nabídkách větší- 
ho rozsahu při dodávkách pro stát i pro 
jiné veř. korporace. N. ř. se zahajuje vy- 
psáním veř. soutěže, které se může každý 
dodavatel zúčastnili, a končí rozhodnu- 
tím o jednom z uchazečů. Stát. dodávky 
jsou upraveny vlád. nař. č. 667/20 (t. zv. 
zadávacím řádem). Bez soutěže lze za- 
dali práce do Kč 50.000— a dodávky do 
Kč 20.000. — , užší soutěží (aspoň na tři 
uchazeče) práce a dodávky do Kč 
80.000. — . Vše nad tuto sumu musí býti 
vypsáno veřejnou soutěží. 


Nabielak Ludwik (1804 — 1883), polský 
spisovatel, emigrant. Slavjanofil. Překl. 
též z češtiny. 

Nabíhání, změna barvy kovu, způso- 
bená zahříváním, vzduchem nebo vlhko- 
stí. Obyčejně tvoří se na povrchu slabá 
vrstva kysličníku nebo uhličitanu a tím 
stává se povrch jinak zbarveným n. mat- 
ným. Tak na př. některé kovy, na vzdu- 
chu nestálé, jako sodík, draslík a j., na 
řezu ihned se pokrývají vrstvou kyslič- 
níku po př. hydroxydu. Podobně olovo, 
leží-li na vzduchu, šedne, neboť se na po- 
vrchu oxyduje. Tato vrstva kysličníku 
chrání však olovo před další oxydací. 
Prakticky využito je této změny při na- 
pouštění oceli, které má za účel zmen- 
šiti křehkost kalené oceli. Provádí se 
pozvolným zahříváním oceli v olejové 
lázni až na určitou teplotu a opětovným 
pozvolným ochlazením. Podle teploty 
při napouštění nabývá ocel různé barvy 
a také různé tvrdosti a pružnosti. Žlutě 
napouštěné předměty jsou tvrdé a křeh- 
ké, modře napouštěné jsou měkké a 
pružné. Tak na př. zahříváním na 220° G 
je ocel bleděžlutá a užívá se na chirur- 
gické nástroje, při 245° je hnědá (nůžky), 
při 265° je purpurová (nože, hoblíky), při 
285° je světlemodrá (péra hodin), při 
290° je tmavěmodrá (pily, vrtáky) atd. 

Nablják, dřevěná nebo kovová tyč ke 
vpravování náboje do starých střelných 
zbraní (předovek), 9* ručnice. — N. v hor., 
slouží k stlačení nálože trhaviny a 
ucpávky ve vrtné díře. 

Nabíječka, 1. u děl lopatka, opatřená 
dlouhou násadou, jíž se u starých předo- 
vek náplň prachu nabírala a vpravovala 
do komory děla. — 2. u ručnic přístrojek 
tvaru trubky, nálevkovitě rozšířené, do 
něhož se nastrčí nábojnice, nálevkovi- 
tým otvorem se nasype odměrka prachu, 
naň se nasadí a nabíjecím kolíkem za- 
tlačí zátka a pak se totéž opakuje 
s broky. 

Nabíjeni akumulátoru, ukládání elek- 
trické energie připojením akumulátoru 


Nabíjeni akumulátoru 


221 


Náboženské obce 


na zdroi stejnosměrného elektrického 
proudu. Energie elektrická mění se při 
tom v energii chemickou, která při ode- 
bírání proudu z akumulátoru mění se 
opět v energii elektrickou. 

Nabis, tyran spartský; vládl do r. 192 
př. Kr. 

Nabl Franz (* 1883), č.-něm. romano- 
pisec a dramatik, žijící v Badenu u Víd- 
ně. Sp.: Galgenfrist (1921). 

Nabla, staroeg. hud. nástroj podobný 
dnešní mandolíně. 

Nabob (arab.), titul správců provincií 
v ind. krajích mohamed.; později v Ang- 
lii a Holandsku každý, kdo zbohatl 
v Indii; boháč. 

Náboj, u ručních zbraní vše, co se 
nabíjí (Ladung; charge), t. j. prach, zát- 
ka. střela; u zadovek tolik jako patrona, 
t. j. hotový n., obsahující všecky potřeb- 
né součástky k výstřelu, totiž nábojnici 
(touleček papírový nebo kovový, opatře- 
ný roznětkou k zapálení prachu), náplň 
prachu, dále u brokového n. zátku, bro- 
ky a krytku; u kulového se plná střela 
přímo nasadí na prach. Okraj nábojnice 
se ohne dovnitř, aby krytka nebo střela 
nevypadla. Celek sluje též ostrý n. Sle- 
pým n. se zve jen nábojnice naplněná 
prachem a uzavřená zátkou, beze střely. 
Cvičným n. se nazývá patrona se slabší 
náplní prachu a často i menší střelou, 
jíž se užívá ke střelbě do terče v uzavře- 
né místnosti (v kasárnách a p.). 

Nabokov Konst. Dmitrijevič (1872 — 
1927), ruský diplomat; za války v r. 1915 
velvyslancem v Londýně, pak diplomat, 
zástupce Kolčakův a Denikinův. 

Nabokov Vladimír Dmitrijevič (1869 — 
1922), rus. politik, právník, konst. dem., 
redaktor Rěči, poslanec první dumy, r. 
1917 člen prozat. vlády, redaktor Rulja. 
1919 ministrem spravedl. druhé krymské 
protibolšev. vlády. Zabit v Berlíně při 
polit, atentátu na Miljukova. 

Nabonassar (Nabunassir), král baby- 
lonský 747—734 př. K. 

Nabopolassar (Nabu-aplu-usur), král 
habyl. 620—605, zakl. novobabyl. říše. 
V boji s Assyřany zničil jejich hl. m. 
Ninive. 

Náboženská Matice, o* Matice nábo- 
ženská. 

Náboženská věda, lépe věda o nábožen- 
ství, neb srovnávací věda náboženská, 
duchová věda studující dějiny, vývoj, 
psychologii a sociální působnost nábo- 
ženských systémů, zatím co filosofie ná- 
boženství jednotlivé systémy hodnotí a 
zkoumá jejich dosah a význam nebo pří- 
tomnost a budoucnost. Zakladatelem n. 
v. je F. M, Múller, hl. pěstitelé jsou 
Bertholet, Lehmann, u nás O. OPertold. — 


Lit.: Pertold, Základy všeobecné vědy 
náboženské (1920); Tvrdý, Filosofie ná- 
boženství (1921). 

Náboženská výchova, v., opírající se 
o náboženství vůbec, n. o urč. náboženské 
vyznání zvi. Základem a cílem n. v. jest 
tudíž etika, která byla hlavním rysem 
veškerého vyučování a výchovy až do 
dob franc. revoluce. I reformátoři (Hus, 
Komenský a j.) opírali veškerou výchovu 
o náboženství. Od poč. XIX, stol. dějí se 
s poměrně velmi malými úspěchy po- 
kusy o zavádění výchovy laické (pod- 
kladem jest t. zv. laická morálka), jež 
jest opakem n. v. V ČSR. pěstují n. v. 
hlavně oba největší náboženské směry: 
katolický (časopis Vychovatelské listy, 
redigovaný doc. J. Kratochvílem) a pro- 
testantský (čas. Kalich, F. Kučera). 

Náboženské knihy. Nejslavnější je 
bible; ze středověku je to sv. Augustin 
(Zpověď mého života; O milosti boží; 
O městě božím), sv. Tomáš Kempenský 
(O následování Ježíše Kr.), sv. Tomáš 
Akvinský (Soubor theologie), Jan Hus 
(Postiila, O církvi, Výklady víry. Desa- 
tera, Otčenáše atd.), Petr Chelčický (Po- 
stilla, Sieť viery pravé), M. Luther (Po- 
stilly), Komenský (Praxis pietatis), no- 
vější něm. a angl. autoři (Stark, Bogatz- 
ky, Zschokke; Baxter, Bunyan). Denní 
nábožnou knihou kat. kněze je breviář. 
Hluboké myšlenky obsahují Tolstého spi- 
sy náboženské: Co dělat? Má zpověď. 
Kruh četby. 

Náboženské obce, správní jednotky ná- 
bož. společnosti, nazývané též kultové 
obce neb sbory. Sdružují všechny pří- 
slušníky jednoho nábož. vyznání, bydlící 
na území o., obstarávají činnost nábo- 
ženskou a vykonávají všechny úkoly pro 
výkon administrativy jim svěřené. N. o. 
volí ze sebe radu starších (představen- 
stvo, výbor), která vyřizuje běžné záleži- 
tosti. Společné náklady (náklady správ- 
ní, různé výdaje, plat duchovního) hradí 
se ze společného jmění a z členských pří- 
spěvků, jež jsou povinné. Vedle toho se 
konávají dobrovolné sbírky, odvádějí se 
dary a pod. U nás mají n. o. všecky ná- 
bož. společnosti kromě církve řím.-katol. 
a řec.-katol., které mají t. zv. farnosti a 
podle toho t. zv. farní o., a kde se náklady 
nehradí povinnými příspěvky. Farníci 
katol. nemají vliv na obsazování místa 
, duchovního jako je tomu u n. o., které 
si kněze mnohdy přímo vybírají. U ev. 
se obce jmenují sbory, u čsl. církve n. o. 
a u židů kultové o. N. o. jsou podřízeny 
vyšším správ, jednotkám (diecése, kraje, 
senioráty) a samy vykonávají dozor nad 
nižšími jednotkami (expositury, filiální 


Náboženské obce 


222 


Náboženství indická 


o.). Členské příspěvky jest možno na čle- 
nech vymáhati za pomoci státu. 

Náboženské společnosti, sdružení osob 
téhož nábož. přesvědčení v jednu orga- 
nisaci. N. s. se též říká církev. Organi- 
sace n. s. jest dvojí: vnitřní (podmínky 
členství, povinnosti a práva členů, správ- 
ní struktura), a vnější (poměr k ostat, 
nábož. vyznáním a zvi. poměr ke státu, 
n»a jehož území n. s. existuje). Jednotli- 
vosti v obou těchto směrech jsou u kaž- 
dé církve různé. Rozeznáváme n. s. stá- 
tem uznané a státem neuznané (bud 
o uznání nepožádaly, nebo by jim vzhle- 
dem k jejich formě a podmínkám ne- 
mohlo býti uznání přiznáno; mohou však 
existovati na území státu, opírajíce se 
o všeob. předpisy práva spolčovacího a 
shromaždovacího). Oba tyto druhy n. s. 
jsou i u nás. Státem uznané n. s. u nás 
jsou: církev řím.-katol., řec.-katol , česko- 
bratrská, evang., něm. evang., Jednota 
bratrská, augšpurská evang. ve vých. 
Slezsku i na Slov., čsl. církev, církev 
pravoslavná, starokatolická, n. s. židov- 
ská, reformovaná na Slov. a baptistická 
na Slovensku. Právní poměry n. s. urču- 
je čsl. ústava a recipované rak. zákony. 
N. s. jest veř. korporací. Duchovní církví 
mají plat upravený podle kongruového 
zákona Č. 122/1926. Stát vykonává nad 
církvemi urč. dozor, jehož dosah se řídí 
úpravou poměru státu k církvi. 

Náboženské vyznání, konfese, zevní 
forma, pod kterou vyjadřují lidé své 
osobní nábož. přesvědčení. Protože osoby 
téhož n. v. tvoří dohromady nábož. spo- 
lečnost neboli církev, zaměňuje se často 
pojem n. v. s pojmem církve. Býti urči- 
tého n. v. znamená pak tolik, jako býti 
příslušníkem urč. církve. Všude stát 
zaujímá k n. v. nějaké stanovisko, ježto 
jde pravidelně o veliký počet lidí a státu 
nesmí býti lhostejno, jakého nábož. pře- 
svědčení obyvatelstvo jest. U nás právní 
poměry nábož. jsou upraveny ústavou 
v §§ 121 — 125, v nichž se praví, že svo- 
boda svědomí a vyznání jest zaručena, 
že všichni obyvatelé ČSR. mají v stejných 
mezích jako stát. občané právo vykoná- 
vati veřejně i soukromě jakékoliv vy- 
znání, náboženství nebo víru, pokud vý- 
kon ten není v neshodě s veř. pořádkem 
a řádem n. s dobrými mravy, nikdo ne- 
smí býti ani přímo ani nepřímo nucen 
k účasti na jakémkoliv nábož. úkonu, 
s výhradou práv plynoucích z moci 
otcovské n. poručenské, všechna n. v. 
jsou si před zákonem rovna, vykonávati 
urč. náb. úkony může ibýti zakázáno, od- 
porují-li veř. pořádku n" mravnosti. Po- 
sléze se v § 128 úst. listiny stanoví, že 


rozdíl v náboženství, víře, vyznání a ja- 
zyku není stát. občanu čsl. na závadu 
při ucházení se o veř. službu, úřad n. ja- 
koukoliv živnost a povolání. Q* nábož. 
společnosti a obce. 

Náboženství. Vývoj nábož. představy 
boží sahá až do dob primit. náboženství. 
První stupeň ve vývoji je animismus, t. 
j. víra v duchy. Naproti tomu prim. náb. 
zná neosobní, hmotě podobný dar nebes 
(manu), který jako tajemná síla účinně 
zasahuje (vůdce, lékař, kněz). Jiná před- 
stava, totiž o tvůrci světa, nám zobra- 
zuje Boha jako Stvořitele, zákonodárce, 
ochránce pořádku, pomocníka v nejvyš- 
ši nouzi. Dějiny: Čínské n. vyvíjí se na 
základě víry ve Stvořitele. V Egyptě, 
Assyrii, Indii a Řecku zvítězil nejvyšší 
Bůh nad ostatními bohy lidu. V židov- 
ství jsou vedle sebe rysy animistické 
i povaha Stvořitele; zde vzniká před- 
stava o mravní nejvyšší bytosti. — Kře- 
sťanská myšlenka n. zná abstraktní 
všeob. i osobně patrné rysy boží, a tím 
i vnitřní napětí mezi klidným a činným, 
neosobním a zosobněným b. — Islám 
řeší problém zesílením vůle Boha až ke 
zvůli. V křesťanství zachovala památka 
Ježíšova boží myšlence úplně mravní 
charakter, byla však příčinou častých 
sporů o poměr dějinného zjevení k nad- 
světskému b. (na př. o Trojici). 

Náboženství indická. Vývoj ind. náb. 
lze rozděliti ve tři velká období: 1. nábo- 
ženství doby védské (asi od XV. do VI. 
stol. př. Kr.), 2. buddhismus, který je nej- 
význačnějším náb. ind. v době od VI. 
stol. př. Kr. do X. stol. po Kr.; v této době 
ztratil půdu v Indii (udržel se do nové 
doby v čistší formě jen na Ceylonu; ve 
své severní formě pak v Birmě a Nepalu, 
rozšířil se však daleko za hranice Indie, 
o* buddhismus). V téže době vyvinul se 
jemu příbuzný džainismus (Q*) a trvá 
staré měnící se náb. védské, keré dosa- 
huje pak svého nového rozvětu v 3. hin- 
duismu. Základní prvky náb., jež nazý- 
váme podle posvátných jeho knih véd- 
ským, přinesli si Indové do své nové 
vlasti, Indie, ze své pravlasti, kterou sdí- 
leli spolu s Íránci. Bylo to uctívání 
zosobněných sil přírodních. V nejčistší 
formě je to zachováno v Rgvédu, jedné 
ze čtyř posvátných knih (ostatní jsou: 
Atharvavédah, Sámavédah, Jadžurvé- 
dah) starého náb. ind. Avšak již ve staré 
době byli starší bozi (dévové) zapomíná- 
ni a noví stavěni na jejich místo, a tak 
lze mezi nimi rozeznávali čtyři vrstvy: 
1. k nejstarší náleží bozi, kteří byli uctí* 
vámi již v ide, pravěku, t. j. Djauspi.tar 
(řec. Zeus, lat. Jupiter), bůh zářivého 


Náboženství indická 


223 


Náboženství indická 


nebe a nejvyšší z bohů, Prthiví, bohyně 
plodonosné země, Aditi, bohyně nekoneč- 
ného prostoru a času. Ti jsou skoro již 
zapomínáni. 2. Na ústupu jsou Aditiové, 
devět synů Aditiných, z nichž nejslav- 
nější byli Varunah a Mitrah; V. byl bo- 
hem světového řádu (rta), Mitra, starý 
sluneční bůh, uctívaný také od Íránců, 
od nichž je přijali Římané; mystérie, po- 
jící se k jeho uctívání, rozšířily se po 
celé římské říši a tak po velké části 
Evropy. 3. Hlavními bohy doby véd. jsou 
však bozi, v nichž lze poznati ještě dobře 
původní síly přírodní: Indrah, bůh bles- 
ku a hromu, jenž porazil draka Vrtra 
a uvolnil po dlouhotrvajícím suchu prou- 
dy blahodárných vod, Ušás, krásná bo- 
hyně Jitřenka (lat. Aurora), blíženci Ma- 
rutové, přinášející s větrem vodu, Súr- 
jah, bůh slunce, jehož vůz táhnou dva 
Aávinové. 4. Méně byli v té době uctívá- 
ni bozi Rudrah (z=z Šivah), Višnuh a 
Brahma, pozdější hlavní bozi hinduis- 
mu a Pradžapatih a Brahmanaspatih. — 
K ostatním důležitým bohům véd. náleží 
Agnih, bůh ohně nebeského i pozemské- 
ho, a Jamah, původně první člověk, který 
odvádí lidi do své podsvětní říše. V tom- 
to starém náboženství ještě nebylo pře- 
depsáno rozvrstvení na kasty (a*), jak 
je zachovává a předpisuje pozdější hin- 
duismus. Bohům byla přinášena v oběť 
zvířata (koza, býk, kráva, beran; hlavně 
však byl na oslavu velkých vítězství obě- 
tován kůň). V době, kdy vznikl a šířil se 
buddhismus, měnilo se také značně vli- 
vem filosofické spekulace (Upanišady) 
i vlivy lidovými staré náb. — V téže době 
jako buddh. vzniklo učení, zv. džainism, 
jehož zakladatel Vardhamanah Natta- 
puttah, zvaný Mahávírah (= velký hrdi- 
na), byl starším současníkem Buddho- 
vým; na rozdíl od tohoto uznával realitu 
duší a hlásal přísnou askesi, jeho ná- 
sledovníci rozdělili se na sekty Dígam- 
barů a Švétambarů. — Pokračování véd. 
náboženství jest hinduismus, který v něm 
pokračoval jednak směrem filosofickým 
a mystickým, jednak směrem lido- 
vějším. Ve směru filosof, vypracovali jej 
zvi. Jadžňavalkjah a Šankárah (o* ind. 
filosofie). Hlavními zákony hind. učení 
jsou myšlenka o stěhování duší (sansá- 
rah) a o věčné odplatě (karma). Po strán- 
ce vnější je vyznačen hind. svým pe- 
strým množstvím bohů a názorů o nich. 
Jest jej obtížno definovati, neboť nemá 
ustáleného učení a není církví. Je to 
spíše sociální systém, prolnutý uved. zá- 
kony sansáru a karmanu, založený na 
spisech doby povédské; nábož. úkony 
jsou svěřeny bráhmanům; předmětem 


úcty jest také posvátná kráva, která 
bývá často příčinou srážek mezi Hindy a 
vyznavači Mohamedovými. — Hlavními 
bohy hind. jsou stvořitel Brahma, udržo- 
vatel Višnuh a ničitel Šivah, kteří tvoří 
dohromady božskou trojici (trimúrti). 
Pantheistický směr a spekulace brah- 
manů pojí se hlavně k Brahmanu, ex- 
statická spekulace sekt bhaktických 
k Višnuovi, k Šivovi pak theosofická 
metafysika. Manželkami jejich jsou Sa- 
rasvati, bohyně moudrosti; milostná 
Lakšmí, Šivova manželka je hrozná 
krvelačná Kalí. Vedle těchto hlavních 
bohů je plno bohů jiných, z nichž někteří 
jsou pokládáni za vtělení (avatárah) 
Višnuovo nebo Šivovo. Takových ava- 
tárů Višnuových se uvádí devět. Jedním 
z nich jest Kršnah, vystupující také 
v Bhagavadgítě (Q* Mahábháratam), pův. 
bůh pastýřský, známý svými milostnými 
příběhy s krásnými pastýřkami. Jiný 
bůh jest Ramah, hrdina eposu Rámája- 
nam (Q*); o nich obou vypravuje Bhaga- 
vatapuránam. Všichni tito bozi a bohyně 
i mnoho jiných, často jen místní význam 
majících, jsou znázorňováni sochami a 
různými symboly, z nichž jsou zvi. v již. 
Indii uctívány symboly plodivé síly muž- 
ské a ženské (lingam, odtud se nazývají 
jejich uctivači Lingajaté, a jóní), a mají 
často obrovské chrámy. Za svátá jsou 
pokládána také různá místa, hory a 
řeky, z nich zvi. Gangá v Benáresu, ale 
i jinde, v ní se Hindové koupají a tak se 
očišťují od svých hříchů. Jinými nábož. 
úkony jsou poustevnictví anebo snášení 
dobrovolných útrap (tapas); tací lidé na- 
zývají se jóginy aneb sanjasiny. Mystický 
směr zastupuje t. zv. bhakti, -který se 
projevuje již v Bhagavadgítě; nejvyšší- 
ho stupně dosáhl u Rámunudža, který 
žil v XI. — XII. st. po Kr. Podle toho, kte- 
rého boha hlavně uctívají, dělí se Hin- 
dové na vyznavače Višnuovy (vaišna- 
vism) nebo na Šivovy (šaivism). Ze sekt 
hinduistických vynikla zvi. t. zv. Kabir- 
panth, následovníci mystika Kabira (žil 
v XV— XVI. st.), jenž se pokusil spojiti 
mohamedanism a hinduism, a sikhism, 
jehož hlavním učením jest božská jed- 
nota, bratrství všech lidí, zamítání 
kast a odpor proti uctívání soch; vznikl 
v XV. st. v Pandžabu (zakladatel slul 
Nanak); také v něm jsou prvky hind. a 
mohamed. spojeny; učí se v něm, že 
božská jiskra, která sídlila v Nanakovi, 
přešla na jeho nástupce; desátý z nich, 
Har Govind (XVII. st.) utvořil si udat- 
né vojsko (nazývali se „singh", t. j. lev), 
jež založilo v boji s Mohamedány moc- 
nou říši; tak se stal sikhism politickou 


Náboženství Indická 


224 


Načalo 


mocí. Když s britskou vládou přišla do 
Indie větší známost západní kultury, 
část Indů se odvrátila od hinduist. teo- 
logie a filosofie, ale jiná část chtěla ji 
reformovat; tak vzniklo starší hnutí, zv. 
Brahmo-Samadž, a mladší, zv. Arja-Sa- 
madž, které se osvědčilo silnějším a po- 
stavilo se proti křesťanství; hlásá so- 
ciální a nábož. reformu, ale hledá svou 
oporu ve védech a chce býti návratem 
k primitivnímu náboženství arijskému, 
stavíc se také proti lidovým pověrám. 
Vedle tohoto nejrozšířenějšího náb. ind. 
(má na 218,000.000 příslušníků) a ostat- 
ních ind. náboženství (4 mil. křesťanů, 
3 mil. sikhů, 1 mil. džainů) jest nejvíce 
rozšířen mohamedanism (70 milionů); 
buddhism birmský je smíšenina buddh. 
s animismem (a*); ostatní obyv. Indie 
vyznává různé kulty pohanské. Pou. 

Nabřežina, slovinská přímořská obec 
v terstském zálivu, nyní italská, 1863 ob. 
Velké mramorové lomy. 

Nabuchodonosor, Q* Nebukadnesar. 

Nabu-na’id (řec. Nabonetos), posl. král 
babyl. říše (556 — 539 př. Kr.); obnovil 
mnoho starých chrámů. 

Nábytečné, náhrada za nábytek, jest 
jednak odškodné za náklady vzešlé po- 
škozením nábytku při dopravě stěhová- 
ním, jednak také odškodnění za balení, 
dopravu každému stát. zaměstnanci, kt. 
jest přinuc. nastoup. jiné místo služební. 

Nábytek, veškeré bytové domácí náči- 
ní, v užším smyslu zařízení obytných a 
pracovních prostor, v nové době hotove- 
né většinou ze dřeva, ač středověk a 
starověk znal n. kamenný a kovový. 
Možno je děliti na odpočívadla (židle, 
postele, pohovky), stoly a skříně. Kober- 
ce a polštáře byly nepostradatelný u ná- 
rodů orientálních. Zvyk ležeti přišel 
z východu a zakotvil u Reků a Římanů. 
Pro ukládání předmětů sloužily ve sta- 
rověku truhly, teprve později objevuje 
se skříň. Středověký n. jest pokračová- 
ním starověkého: kamenné lavičky 

u oken, truhly, tabulované stěny, vše 
těžké a masivní. V románské době byl 
n. hladký, v gotice vyřezávaný. Středo- 
věký — stejně i starověký byt — nebyl 
n. přeplněn. Vynálezem pily (kol 1330) 
jest umožněna výroba tenkých prken, 
což umožňuje nové konstrukce. Rene- 
sance přinesla vzory velmi podobné na- 
šim. Skříň stává se hl. nářadím, k ně- 
muž přistupují kabinety s množstvím 
zásuvek, mohutné kredence, knihovny, 
truhly, stoly, taburety, zbrojírny, se- 
dadla pro laiky i duchovní. N. bývá vy- 
kládán mramorem, kovem, polodraho- 
kamy. Mohutné formy baroka vystřídalo 
lehké rokoko. N. má vlnovité formy, jest 


bílý, zlatém zdobený. V II. pol. XVIII. 
stol. vzniká reakce proti rokoku a na- 
stává návrat k přímce. Anglie šla vlast- 
ní cestou. N. angl. vyznačuje se klasic- 
kými liniemi a účelností. Hl. hotovitelé: 
Chippendale, Sheraton, Hepplewithe. 
Z angl. vzorů vyvinuly se slohy empiré 
a biedermeier, vládnoucí do 1848. Pak 
nastává období uměleckého průmyslu, 
vzniká mohutná pohovka, byt je přepl- 
něn. Slohu tomu se říká německá rene- 
sance. Ve XX. stol. nastává reakce a vy- 
zdvihuje se věcnost, střízlivost, účelnost 
a vzdušnost bytu. Anglická uměřenost 
jest stupňována ve Francii v rafinova- 
nou eleganci. V nejnověší době objevuje 
se hladká plocha, jako materiálu použí- 
vá se i kovu. Hl. zástupci bytové kultu- 
ry jsou: Gallé, Majorelle, Gaillard, van 
de Velde, Riemerschmid, Pankok, Paul, 
Olbrich, Hoffmann, Billing, Behrena, 
Bertsch, Schneck, Niemeyer, Tessenow. 

Nacina Ves, o. na Slov., okr. Michalov- 
ce, 994 čs. ob. 

Nacionalisace (z lat.), znárodnění, po- 
národnění. Může se týkati osob i věcí. 
N. příslušníků jiného národa, který žije 
ve stát. hranicích, je buď násilná (vlád- 
noucí národ odnárodňuje menšinu), n. 
dobrovolná (přistěhovalci). O n. mluví- 
me, přechází-li majetek (nemovitosti, to- 
várny, banky) do rukou příslušníka do- 
mácího státu z rukou příslušníka men- 
šiny neb cizince. U nás jest nacionální 
vykupování továrních objektů, bank, tu- 
ristických chat atd. z rukou něm. a maď. 
do rukou čes. neb slov. — Opakem je 
denacionalisace, odnárodňování, jež se 
opět může týkati jak osob, tak věcí. 

Nacionalismus (fr.), stupňované ná- 
rodní vědomí, na rozdíl od patriotismu; 
nedbá tolik historických svazků, více 
zdůrazňuje pokrevní společenství; opro- 
ti chauvinismu nepohrdá jinými národy. 

Nacionalisté, hlasatelé nacionalismu 
(Q*); dívají se na veškero světové dění 
toliko se stanoviska svého národa a 
urychlují namnoze hrozící válečné zá- 
pletky. 

Nacionální (lat., národní), náležející 
k národu, prohlašující důležit. národa. 

Naczelny Komitét Narodowy (NKN), 
založ, v srpnu 1914 v Krakově, ve kte- 
rém z počátku byli zastoupeny všechny 
polit, strany polské v Haliči. Na podzim 
t. r. vystoupili ale zást. nár. demokracie 
a t. zv. podoláci. NKN budoval svoji po- 
lit. orientaci na vítězství ústř. mocností. 

Načalo (začátek), 1. rus. měsíčník, or- 
gán leg. marxistu, vych. 1899 v Petro- 
hradě -(celkem 5 čísel) s řadou vynik. 
spolupracovníků polit. Úředně zastaven. 
2. Deník soc. dem. menševiků v Petro- 



Zapisujíc! manometr Roaenkrunzův. 



Valašské museum v přírodě. 


Příloha Xovélio velkého ilustrovaného slovníku naučného. 


Německo, 



Peilerův dům v Norimberku. 


Renes. dům v Hildesheimu. 
(Knoclienhaueramitshaus). 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 





Načalo 


225 


Nadace 


hradě, vych. 13. XI.— 30. XI. 1905. HI. spo- 
lupracovník L. Trockij. 

Náčelník, vůdce kmene, též přednosta, 
správce. — N. generálního štábu (též 
hlavního štábu) [Chef des grossen Gene- 
ralstabes; chef ďétat-major général; 
chief of the generál staff], hlava gene- 
rálního štábu branné moci státu, pravi- 
delně v hodnosti vyššího generála; bývá 
podřízen ministru národní obrany, je 
představeným všech důstojníků g. š. a 
v míru odpověden ministru za veškeré 
přípravy, konané k obraně státu a po- 
hotovosti armády; za vál. se stává bud 
sám vrch. velitelem operujících vojsk, 
aneb, je-li jmenován jiný generalismus 
(nebo tam, kde je panovník nejvyšším 
velitelem), stává se buď náčelníkem jeho 
štábu neb jeho pomocníkem. U námoř- 
nictva sluje n. admirál, št. — N. št. voj- 
skového tělesa (divise, sboru atd.) je dů- 
stojník, který je přednostou štábu toho- 
to tělesa a spoluodpověden za všecky 
rozkazy atd. vydávané tělesu velitelem. 
Q* štáb. 

Načeradec, m. v Č., okr. Benešov, 1419 
ob. čs. 

Načeratice (Naschetitz), ob. na Mor., 
okr. Znojmo, 490 ob. 

Načešlce, ob. v Č., okr. Chrudim, 443 
ob. čs. 

Načetin (Natschung), ob. v Č., okr. Cho- 
mutov. 985 ob. 

Náčinek, léčebná procedura, mající 
účel působiti na povrch těla tekutinami, 
obsahujícími léčivo, pomocí látky. Slo- 
žený ručník, čistý hadr, namočený vo 
vodě neb odvaru bylin, přiložený na mí- 
sto bolestivé. Známé jsou náčinky z bílé 
vodv (octanu hlinit.), náčinky nebo oba- 
ly Priessnitzovy. Teplé náčinky ze lně- 
ného semena, z bahna pištanského, z růz. 
bylin. N. horké i studené, podle choroby. 

Načov Nikola (* 1859), bulh. spis. a pu- 
blicista. Napsal novely Dědo Genko sev- 
data, Buntovnik a Na Carevec a řadu 
studií z dějin bulh. nár. obrození. Pozo- 
ruhodná je kniha Carigrad kato kultu- 
ren centr na bolgarite do 1871 god. 

Načovič Grigor (1845—1920), bulh. stát- 
ník. Byl prvním bulh. ministrem financí 
v ústavní vládě Th. Burmova. Minister- 
stvo financí spravoval ještě dvakráte, 
dvakráte byl též min. zahraničním, za- 
stupoval Bulh. jako vyslanec ve Vídni a 
Cařihradě. Byl odpůrcem ruské politiky. 
Patřil k blízkým přátelům dra K. Jireč- 
ka ještě z doby před osvobozením Bulh. 

Náčrt, nahozená myšlenka, do detailů 
neprovedená. 

Nada, skupina žáků I. bělehradského 
gymnasia, zal. r. 1867, s cílem vzájemné- 

lí ový slovník naučný. — Svazek XIH, 


ho duševního a morál. rozvíjení; vyd. 
Spomenice (1901, 1909). 

Nadabula, ob. na Slov., okr. Rožnava, 
618 ob. 

Nadace, jmění movité či nemovité, vě- 
nované k nějakému trvalému účelu ho- 
spodář., kulturnímu nebo sociálnímu, 
V právu se považují n. za právnické 
osobnosti. N. vznikly na poč. středověku 
působením katol. církve, která zakládala 
sama n. z peněz svých příslušníků, cha- 
ritativní ústavy, zvi. nemocnice a útulky. 
Během doby, zvi. rozvojem školství, byly 
n. zřizovány za tím účelem, aby mohli 
nemajetní studenti pokračovati ve stu- 
diích. V našich zemích byl velmi značný 
rozvoj n. Jejich význam zvyšovalo to, 
že se stát až do převratu příliš mnoho 
nestaral o sociální a kultur, povznesení 
lidu, takže byly téměř jediným zařízením 
toho druhu. Csl. stát převzal sice na sebe 
řadu nových úkolů, ale i tak význam n. 
jest stále velmi značný. N. vzniká pro- 
jevem vůle zakladatelovy, že věnuje ur- 
čité jmění jím stanovenému účelu a 
přijetím n. se strany státu. Zakladatel 
má možnost stanovití bližší podmínky 
nároku na podporu z n. Může ji věnovati 
všeobecně prospěšnému účelu a neome- 
zovati okruh účastníků, může však sta- 
novití, že se má n. především pokyt- 
nouti členům jedné rodiny a pak teprve 
ostatním. O zřízení se sestavuje nadační 
listina. Zakladatel nemůže odvolati zří- 
zení n., povolující úřad nemůže dodateč- 
ně odvolati svého přijetí. Nadační jmění 
se má spravovati jako jmění sirotčí; to 
znamená, že se může ukládati v nemo- 
vitostech, v hypotékách, ve stát. a jim 
na roveň postavených dlužních úpisech 
a malá část u tuzemských spořitelen. 
N. spravuje stát n. veř. korporace (obce, 
země) podle vůle zakladatelovy. Aby bylo 
nadačního účelu trvale a plně dosaženo, 
jest správce n. povinen jmění řádně spra- 
vovati, aby zůstalo neztenčeno. Uprázd- 
něná n. se vypisuje veřejným konkur- 
sem, který obsahuje sdělení podmínek a 
Ihůtu, do které jest u urč. úřadu po- 
dati řádně doloženou žádost. N. jsou sice 
zřizovány pro všecky budoucí časy, ale 
během doby mohou se změniti na tolik 
poměry, že nemůže býti bud fakticky n. 
právně plněn účel n. V tom případě roz- 
hodne příslušné ministerstvo buď o zru- 
šení nebo o změně (permutaci) n. V ČSR. 
jsou velmi početné n. studentské, a ta 
jak pro středoškoláky, tak pro vysoko- 
školáky. Vedle nemajetnosti uchazečovy 
vyžaduje se u jednotí, nadací často i vý- 
borný prospěch ve studiích. N. spadají 
u nás do kompetence min. vnitra. Z této 

15 


Nadace 


226 


Nadhodnota 


zásady jsou jen dvě výjimky: do kom- 
petence min. školství a nár. osvěty spa- 
dají n., jichž účelem jest podporovati stu- 
dium na školách tomuto ministerstvu 
podřízených a dále vliv na n. církevní, 
pokud ovšem jest státní moci vyhrazen; 
do kompetence min. nár. obrany pří- 
slušejí n. vojenské, zvi. pokud jde o obsa- 
zování míst na vojenských učilištích. — 
N. bývají nazývány též nadání, což jest 
prý správnější název. Toto označení se 
však asi dlouho nevžije pro historický 
pojem slova n. a proto, že slovo nadání 
má ještě jiný význam (schopnost ke 
studiu). 

Nadáni (nadace) cirk. (zbožné), je jmě- 
ní, které je určeno k účelu bohosluž. nebo 
dobročinnému. Někdy se rozumí právní 
n. úkon, kterým se odevzdávají cenné 
předměty účelu výše zmíněnému. N. cirk. 
jsou na př. n. mešní, dotace oltářů, kaplí, 
kostelů, klášterů, seminářů, pro studenty, 
hluchoněmé, sirotky a pod. N. mešní (též 
zvaná stipendia mešní nebo fundace m.) 
jsou nejčastější, a jsou to takové, ze kte- 
rých náležejí příjmy duchovním za slou- 
žení mší za určité osoby nebo rodiny. 
Tvoři je bucf peněž, částka n. věci, které 
jsou příspěvkem k výživě duchovního, 
(naturálie). 

Nádasdy Ferencz (III.), (1625 — 1671), 

bohatý mad. magnát; podporoval vědu a 
literaturu. 

Nádasdy Franjo Grof (f 1783), chorv.- 
dalmat.-slavon. ban 1756—1783. 

Nádasdy Tamás (1498—1562). maď. pa- 
latin; přešel od Ferdinanda I. k proti- 
králi Janu Zápolskému, 1536 opět na 
straně Ferdinandově. Bojoval proti Tur- 
kům a podporoval protestantismus. 


Nádaš, ob. na Slov., okr. Trnava, 1553 
ob. (1456 fis.). 

Nádaši Ladislav, MUDr., ps. Ján Grob 
a Jégé (* 12. II. 1866 v Dol. Kubíně, kde 
působí jako lékař), slov. 
spisovatel. Studoval vKež- 
marku, Ružomberku, Le- 
voči a Praze. Napsal: 
historické romány Adam 
Šangala (1923) a Svato- 
pluk (1928), novely Wie- 
niawského legenda (1927), 

Z dávných časov (1927), 

Cesta životom (1930) a ve- 
selohru Krpčeky sv. Flo- 
riana (1925). 

Nádavek, obch. obvykle poskytovaný 
odběrateli náhradou za ztrátu zboží, 
vzniklou vytroušením, přebalem, rozdro- 
bením při nákupu velkém. 



Nadčlověk (z něm. Obermensch), o* 
Nietzsche F. 


Naddůlni, vrchní dozorce v podzemí 
dolu. 

Nadějkov, ms. v Č., okr. Sedlčany, 653 
čs. ob. 

Nádeník, dělník, provádějící práci, 
k níž není třeba předběžných vědomostí 
a zvláštního výcviku. 

Nadezdivka, zdivo, které zatěžuje svojí 
vahou jinou část stavby. 

Naděždin Nikolaj Ivanovič (1804— r 
1856), rus. literární kritik, národopisec a 
historik. 

Naděždin L. (Jěvgenij Osip. Zelen- 
skij, 1877 — 1905), rus. revolucionář ve 
Švýcarech, organisoval revoluční soc. 
skupinu Svoboda, později menševik. 

Naděždinsk, m. v Rusku v Tagilskérn 
okrese, 33.000 ob., velké závody železář. 

Nádherný Josef (* 1882), něm. spisová- 

fpl v řppháph 

Nádherný Emanuel (* 1866), č. malíř 
a ilustrátor v Americe. 

Nádherný Ervín, JUDr. (* 1876 v Choto- 
vinách), místopředs. Svazu čsl. velko- 
statkářů, vynik. odborník zemědělský. 

Nádherný Ignác Florentin, rytíř, 
MUDr. (* 7. IX. 1709 v Praze, f 3. VIII. 
1867 ve Vídni), minist. rada ve Vídni, 
R. 1814 stal se prof. stát. věd lékařských 
na univ. v Praze. Velikých zásluh získal 
si o omezení epidemie cholery, založoní 
řysiol. ústavu a ústavu patolog, anato- 
mického a o vystav, všeob. nemocnice. 

Nádherný Oskar, JUDr. (* 1871 v Cho- 
tovinách), min. rada min. obchodu. Od- 
borník živnostensko-právních otázek. 

Nadhodnota (Mehrwert), podle Karla 
Marxe rozdíl mezi cenou poskytnuté 
práce a odměnou. Cena zboží odpovídá 
podle Marxe pracovní době (o* teorie 
hodnoty práce), které je třeba k jeho 
zhotovení. Cena pravé pracovní síly 
rovná se tedy pracovní době, které je 
třeba k zhotovení toho, co dělník a jeho 
rodina bezpodmínečně potřebují ke své- 
mu živobytí. Dělník má obdržeti mzdu, 
která mu právě postačí ke koupi pro- 
duktů jako náhrady za spotřebovanou 
pracovní sílu. Tato mzda má býti rovno- 
cenná s pracovní dobou, které by děl- 
ník potřeboval kdyby si tyto produkty 
sám vyráběl. Tato nutná pracovní do- 
ba budiž vždy kratší než doba (skuteč- 
ná pracovní doba), po kterou dělník ka- 
pitalistou je skutečně zaměstnán. Děl- 
ník v „nutné 11 pracovní době má produ- 
kovati protihodnotu své mzdy. Co děl- 
ník ve zbýv. pracovní době produku- 
je, přivlastní si kapitalista na základě 
své hospodářské síly, vlastnictví pracov- 
ních strojů, bez odměny. O nadhodnotu 
je dělník využitkováván. 


Nádir 


227 


Nadržování 


Nádir (1688—1747), perský šach, půvo- 
du turkmenského; válčil úspěšně s Tu- 
reckem a Ruskem, s velkomogulem Mo- 
hammedem XIV. (1739), byl zavražděn. 

Nádir chán, afgánský emir od května 
1929. 

Nádivka, kašovitá náplň různých pe- 
čení, drůbeže, ryb nebo zvěřiny, připra- 
vená ze strouhaných housek, vajec, 
másla, sekaného nebo mletého masa, 
hub, mandlí, koření, česneku, cibule atd. 
Do různvch druhů pečiv, buchet, závinů 
a p. přidávají se n. ovocné, zavařeniny, 
mák, třené ořechy, mandle a p. 

Nadlac (nedlak, maď. Nagylak), m. 
v Sedmihradsku (od 1921 rumun.), (1921) 
13.988 ob. 

Nadledvinka (Glandula suprarenales) 
patří do skupiny žláz vnitřní sekrece, 
vyrábějící hormony, které regulují mě- 
nu látkovou, vzrůst a oběh krevní. N. 
nasedá jako Čepec na horní část ledvi- 
ny, se kterou ale funkcionelně nijak ne- 
souvisí. Vyrábí adrenalin, který má vliv 
na tlak krevní, oxydaci cukru v krvi, 
stažení cév. Při zánětu n. (tuberkul.) kůže 
nabývá bronzové barvy, morbus Addi- 
soni. Adrenalin, již uměle vyráběný, je 
důležitým lékem při astmatu a kolapsu. 

Nadler Josef, PhDr. (‘ 1884), něm. lit. 
historik, prof. univ. v Královci. 

Nadlesni, titul lesního správce okresů 
přes 1000 ha. 

Nadílce, o. na Slov., okr. Toporčany, 
705 ob. (687 6s.). Lihovar. 

Nadloží, v hor. vrstvy horniny ulože 
né na př. nad uhelnou slojí a pod. 

Nadmutí (tympanitis, meteorismus), 
chorobný stav, vzniklý vytvořením ply- 
nu při přílišné neb nepravidelné fer- 
mentaci, často při ochrnutí pohybu 
střev. Je spojeno se značnými bolestmi, 
které způsobují tlak na bránici, při těž- 
kém, obtížném dýchání. 

Nádoby spojité, nádoby nebo trubice, 
navzájem spojené (na př. kropicí konev 
s výtokovou trubicí). Jsou-li naplněny 
kapalinou, stojí tato v obou stejně vy- 
soko, poněvadž tlaky v těchto nádobách 
na horizontální rovinu, procházející ka- 
palinou, musejí býti stejné; tlaky se rov- 
nají váze sloupců kapaliny nad rovinou, 

Nádor (tumor), samostatný novotvar, je- 
hož vzrůst je podmíněn novotvořením tká- 
ní (ne opi asm a, novotvar). Rozdělení: 1. n. 
vazivový (fibromy), 2. n. tkáně svalové 
a nervové, 3. n. epithetiální. Pak jsou n. 
smíšené a n., obsahující kromě tkání 
zbytky orgánů (zuby, vlasy) — teratomy 
(a»). Vzrůst děje se bujením buněk z vět- 
šího přílivu krve. N. vycházejí z různých 
částí těla; jejich vzrůst je neomezený. 


Bud tvoří uzlovité ztluštěniny, vynika- 
jící nad okolí n. mají tvar polypovitý n. 
houbovitý; některé jsou rozšířeny po 
celém těle. N. lhostejný zůstane místně 
ohraničen a okolí poškozuje jen mecha- 
nicky. N. zhoubné pronikají do okolí, do 
cev mízních a krevních, zavlečením jer 
jich součástí vznikají v těle nádory dru- 
hotné, metastasy. Diseminace n. vzniká 
rozšířením uvolněných částic po po- 
vrchu, na př. v serosních dutinách (me- 
tastasy transplantační). N. mozku jsou 
nebezpečné svým sídlem; mnoho nádorů 
škodí celému organismu, vyvolávajíce 
kachexii (chřadnutí). Vlastní příčina n. 
není dodnes známa. Uvádí se drážděni 
mechanické a chemické, poruchy vývoje, 
parasiti. 

Nadorp Franz (1794—1876), něm. ma- 
líř, žák Berglerův v Praze. 

NadoŠany, o. na Slov., okr. Levice, 521 
čs. ob. 

Nádošf, o. na Slov., okr. Košice, 
1082 ob. 

Nadporučík (Oberleutnant, lieutenant), 
pův. zástupce kapitána (setníka, hejtma- 
na) u menší jednotky; nyní stupeň hod- 
nosti subalterního důstojníka mezi ka- 
pitánem a poručíkem; je pravidelně třetí 
důstojnickou hodností. V čs. arm. má 
jako distinkci nyní 3 trojcípé hvězdičky 
na náramenících a na čepici. U námoř- 
nictva odpovídá mu hodností fregatní 
poručík. 

Nadprodukce, o* nadvýroba. 

Nádraží, budova a prostor, věnovaný 
železniční službě (správa stanice, čekár- 
ny, nástupiště, skladiště, seřazování a 
vybavování vlaků). Jsou bud osobní, ná- 
kladní nebo seřazovací, průjezdná neb 
konečná. Největší n. v Evropě je v Ham- 
mu. pak Štutgartě a Lipsku, v ČSR. ná- 
draží v Přerově. — N. regulační 
(Ubergangsstation, W eiterleitungsstelle, 
gare regulatrice), jest v etapě (^) 
veliká stanice, s množstvím kolejí, skla- 
dišť a jiných budov, kde sídlí regulační 
komise, která přejímá všecku dopravu 
ze zápolí k operačnímu pásmu a naopak 
a řídí ji pak příslušným směrem k do- 
pravnímu velitelství nebo zpět do zápolí. 

Nadržováni, zločin, jehož se podle nař. 
trest. zák. dopouští ten, kdo ze zlomysl- 
nosti opomine překaziti zločin, kdo ukrý- 
vá n. přechovává zločince, zatajuje úřa- 
dům skutečnosti, které by mohly vésti 
k objevení zločinu n. vypátrání pachate- 
le, neb kdo pomáhá k útěku osobě, pro 
zločin zatčené. Jde-li o přeěin a přestu- 
pek, jest n. rovněž trest. činem, není 
však uložena povinnost překaziti je. Tre- 
sty u zločinů: 6 měs. až 10 let, u přeč. 

15 " 


Nadržování 


228 


Nadvláda 


ti přestupků: 8 dnů až 3 měs. Vedle trest. 
zák. upravují u nás n. i zák. další (zák. 
na ochranu rep. a zák. o padělání 
peněz). 

Nádrž vodní, a* cisterna a a* vodojem. 

Nadsázka, hyperbola. 

Nadsklepní, domácí úředník, jemuž 
náleží pečovati o víno a vinný sklep; 
u fr. králů dvorní úřad (officier du go- 
belet). 

Nadson Semen Jakovlevič (1862—1887), 
rus. básník, autor mnoha náladových, 
citově roztoužených básní vlasteneckých 
a milostných, jež získaly mu veliké po- 
pularity a úspěchu. Výbor jeho básní 
přeložil 1914 J. Pelíšek. 

Nádszeg, o. na Slov., okr. Galanta, 
2524 ob. 

Nádnvník, v pivovarnictví nádoba, ve 
které se namáčí ječmen, jinak zv, má- 
čecí štok, stavěn kovový ze silného ple- 
chu nebo i železobetonový, přímo nad 
humnem, kam se pak namočený ječmen 
vypouští. 

Nadvaječnik, ep-(par-)ovarium, malý 
útvar žlázový mezi vaječníkem a vejco- 
vodem. Je to zbytek zárodečné prvo- 
ledviny, obdobný nadvarleti, jenže nic 
nevyrábí. Snad má význam vnitřní 
sekrece. 

Nadvarle (ř. epididymis), přídatný 
orgán varlete, na které nasedá jako če- 
pec s hlavou a ocasem. Ve varleti se- 
meno (sperma) se vyrábí a stočenými 
kanálky varlete i nadvarlete (v délce as 
500 m) probíhá a ústí do chamovodu 
(vas deferens). Cestou zárod. buňky do- 
zrávají. N. povstalo embryologicky 
z prvoledviny. Onemocní často při ka- 
pavce (epididymitis). 

Nadvláda, o* hégemonie. 

Nadvláda na moři (Seebeherrschung, 
maítrise de la mer, command of the sea), 
ovládání komunikací buď na určitém 
moři neb na mořích vůbec, které zaru- 
čuje jednomu státu (nebo koalici států) 
volný pohyb na moři, kdežto druhý 
(druhé) zbavuje možnosti využiti moře 
jako zásobovacího prostředí. Ježto úplné 
ovládání moře není možné, poněvadž po- 
hyb na něm není vázán cestami, je 
správnější mluviti jen o nadvládě, kte- 
rá však musí býti taková, aby jedné 
straně zaručovala úspěch. Pojem n. n. 
m. se týká hlavně námořní války, ježto 
v míru je moře volné všem státům. Za 
války mezi státy, pro něž je moře důle- 
žitou neb dokonce podstatnou podmín- 
kou zásobování potravinami a jinými 
prostředky k vedení války potřebnými, 
má získání n. n. m. často rozhodující vý- 
znam k dobytí vítězství, zejm. mezi ná- 


mořními státy, jež nemají společných 
pozemních hranic. Ježto světové komu- 
nikace se dějí po moři, má při každé 
světové válce n. n. m. základní vliv na 
celé vedení války, a proto pochopíme, 
že za světových konfliktů (války řecko- 
perské, 2. válka punská, válka o dědictví 
španělské, válka sedmiletá, války napo- 
leonské, válka 1914 — 18) vždy strana 
hodlající dobýti světové moci, se vyna- 
snažovala strhnouti n. n. xn. na sebe a 
zbaviti své protivníky volnosti pohybu po 
moři a zpravidla tím také vál. vyhrála. 
N. n. m. lze dosáhnouti různým způso- 
bem, jenž závisí na zeměpisné (strate- 
gické) situaci obou bojujících stran, na 
jejich námořní moci (Ó*), hospodářských 
podmínkách života (u státu soběstačné- 
ho nepadá tak na váhu, jako u státu od- 
kázaného na dovoz) atd. U stran, které 
mají obě silné válečné i obchodní ná- 
mořnictvo, bývá nutno si ji vybojovat) 
bitvou mezi oběma válečnými loďstvy, 
aby obchod, lodi poraženého zůstaly bez 
ochrany; je-li jeden z protivníků na mo- 
ři vojensky slabší, lze n. n. m. poměrně 
snadno dosíci stíháním jeho obchodních 
lodí nebo blokádou (Q*) jeho pobřeží, při 
čemž slabší se třeba ani neodváží o pře- 
vahu bojovati (centrální mocnosti za svě- 
tové války) a vzdá se úplně komunikací 
po oceánech (Něm. 1914 — 18). N. n. m. je 
buď absolutní, t. j. vztahuje se na všec- 
ka moře (mimo vnitrozemská), nebo rela- 
tivní (lokální), týkajíc se jen určitých 
moří (na př. Něm. mělo za svět. vál. n. 
n, m. na Baltském moři); může být buď 
trvalá, po celou dobu vál., nebo jen do- 
časná, sloužící k tomu, aby byly umož- 
něny určité operace, na př. vysazení voj. 
na břeh nepřátelského státu (invase). N. 
n. m. spočívá ovšem jako každá válečná 
operace na technice své doby: za lodí 
veslových, jež závisely na počasí a ne- 
byly nauticky dosti zdatné, bývala jen 
dočasná a relativní; za lodí plachetních, 
které se vyznačovaly velkou vytrvalostí 
v křižování, mohla býti absolutní; trva- 
lá však nebyla, ježto nepříznivé větry 
nedovolovaly často uplatnit loďstva 
v určitém směru. Parní (v poslední době 
i motorová) loď potřebuje častěji obno- 
viti pohonné hmoty a vyžaduje oprav; 
lze tedy n. n. m. provozovati jen, máme-li 
Četné a dostatečné zásobovací a opravné 
stanice (opěrné body, přístavy, skladiště 
střeliva, uhlí a benzinu, doky atd.). Nedo- 
statek jich znemožnil na př. Německu 
za svět. vál. pokusit se o n. na mořích, 
kde jeho loďstvo nemělo opory. Blokáda 
pobřeží se dala dříve lépe prováděti, než 
nyní. kdy hlídání přístavů nepřátelský- 
mi plavidly je velmi ztíženo, ne-li zne- 


Nadvláda 


229 


Nafta 


možněno, minami, ponorkami a pobřež- 
ním torpédovým loďstvem, dokonce i le- 
touny. Na tom zakládala frc. jeune école 
(adm. Aube) v letech 80. min. stol. svou 
námořní politiku, považujíc obranu po- 
břeží za zajištěnou torpédovým loďstvem 
a pobřežními obrněnci a hodlajíc boj 

0 námořní nadvládu vésti jen křižníky, 
stíhajícími obchodní lodi protivníkovy; 
při tom považovala vel. bitevní lodi za 
zbytečné. Něm., když poznali v bitvě u 
Jutska (31. V. 1916), že jejich širomořské 
loďstvo nestačí jim vybojovat n. n. m. 
na loďstvu angl., které blokovalo vstup 
do Německého moře, přešli k ponorkové 
vál., kterou hodlali zničiti nebo podvá- 
zati angl. obchod a zjednati si tím rov- 
něž bez bitvy n. n. m.; jejich povrchové 
loďstvo hrálo při tom úlohu Fleet-in- 
being (Q*), hájící operační základny po- 
norek. Kdyby se Dohodě nebylo podařilo 
— s napětím všech sil — zažehnati ne- 
bezpečí ponorek, bylo by Něm. jimi sku- 
tečně získalo n. n. m. a možnost skončiti 
vál. vítězně; ježto však ponorky od konce 
r. 1917 byly úspěšně potírány a doprava 
do Angl. a Fr. nepřerušena, zůstala n. n. 
m. v rukou Dohodv a tím i podmínka pro 
úspěch vysilovací strategie, kterou Do- 
hoda provozovala vůči ústředním moc- 
nostem a která úplně vyčerpala v list. 
1918 jejich odolnost. — N, ve vzduchu 
pojem obdobný n. na moři; vznikl te- 
prve za svět. vál. N. ve v. se vztahuje jen 
na vzduchové bojové prostředky nepří- 
telovy, nikoliv na celý vzduchový prostor. 
Kdežto n. na moři je dosaženo, je-li ne- 
přátelské loďstvo buď zničeno, neb uza- 
vřeno v přístavech, odkud nemůže vy- 
plouti, nelze při vál. ve vzduchu bloko- 
vati nepřátelská letadla tak, aby vůbec 
nemohla vzlétnouti. Na druhé 1 straně pak 
lze — v opak loďstva — boj proti nepřá- 
telským letounům vésti nejen v jejich 
živlu — tedy opět letadly — nýbrž i 
s kteréhokoli místa země (protiletadlová 
děla a j.). Rozdíl je také v tom, že letad- 
la isou mnohem choulostivější než lodi a 
potřebují mnohem častěji doplňovati zá- 
soby; k tomu konci se musí vraceti do 
svých operačních základen, které se na 
nepřátelském území nedají improviso- 
vati. Mimoto lze zničené letadlo mnohem 
snáze a rychleji nahraditi, než loď, takže 

1 dočasná katastrofa vzduchových vojsk 
jedné strany nemusí protivníku pojistit 
na delší dobu n. ve v. Jest tedy n. ve v. 
vždy jen dočasná a relativní a má-li se 
uplatniti. musí jí býti co nejrychleji vy- 
užito k tomu, aby ten ze soků, který 
ovládne vzduch, zničil pokud možná vše- 
chna obranná zařízení a všecku výrobu 
letadel a jejich potřeb svého soka. 


Nadvomik Emil (* 1889), ředitel zá- 
hřebského, sarajevského a novosadského 
divadla, žák Reinhardtův. Nyní noviná- 
řem v jihosl. odd. agencie Ceps v Praze. 

Naegle August, ThDr. a PhDr. h. c. 
(* 1869), něm.-čes. theolog a politik, prof. 
cirk. dějin na něm. pražské univ., sená- 
tor. Literárně obíral se otázkou svato- 
václavskou a prvních dějin Č. 

Naevius Gnaeus (f kolem 200 př. Kr.)> 
římský básník z Kampanie; bojoval 
v prvé punské válce; přepracovával řec- 
ké komedie, psal tragedie s národními 
látkami a složil první národní épos (Bel- 
íum punicum). 

Naevus, smaha, znaménko, útvar kož- 
ní v podobě skvrny, čočky, výrůstku vět- 
šího i menšího nebo plochého nádorku. 
N. je holý, chlupatý, někdy pigmentova- 
ný, jindy silně krevnatý, takže je nápad- 
ný jako „oheň“. Vada pouze kosmetická, 
jež se dá lehce léčit leptáním nebo spá- 
lením elektr. proudem. 

Nafta, přirozená směs hořlavých uhlo- 
vodíků, barvy světle- nebo temněhnědé 
až černé, řídká nebo hustá, často dopro- 
vázená hořlavým zemním plynem (o*); 
obsahuje velmi snadno těkavé součásti 
i netěkavé oleje a rozpuštěné tuhé látky 
(parafin), oxydací přechází v mazlavou 
směs. Nachází se v různých geologických 
formacích, nejčastěji v písčitých a porés- 
ních vrstvách (olejové formace), které 
jsou omezeny na všech stranách nepro- 
pustnými, hlinitými vrstvami. Někdy 
prostupuje stejnoměrně písčitou půdou 
a dobývá se pak destilací jí prosáklých 
písků, jindy nachází se v uzavřených du- 
tinách pod tlakem, obyčejně rozprostře- 
na mezi vrstvou vody a zemního plynu. 
Navrtá-li se taková vrstva, buď uniká 
nejdříve zemní plyn a pak naftu nutno 
dopravovati na povrch pumpami, nebo 
zemní plyn sám vytlačuje naftu na po- 
vrch. — Velmi mnoho nafty nachází se 
v Sev. a Střed. Americe, hl. v Pensylvánii 
a ve státě New York. Nejdůležitějším na- 
lezištěm jest však okolí Kavkazu a Kas- 
pického moře, s nesmírně vydatnými pra- 
meny hlavně v okolí Baku. V Evropě na- 
chází 'se nafta na mnoha místech, avšak 
vydatnější ložiska nacházejí se pouze 
v Haliči (Boryslaw) a v Rumunsku. Na 
Slovensku nachází se nafta u Gbel, na 
Moravě u Hodonína. Nafta na některých 
místech vyvěrá ze země sama, obyčejně 
získává se navrtáním půdy a pumpuje 
se pak do prostorných nádrží nebo vede 
se potrubím do rafinerií. Konstituce naf- 
ty z různých nalezišť jest velmi rozdílná 
(spec. váha 0,79—0,94). Řídká, lehká nafta 
nachází se v Pensylvánii, Haliči a na 
Sumatře: hustá těžká v Baku a v Káli- 


Naita 


230 


Naftylamln 


íornii. Některá nafta vysílá již při 6° hoř- 
lavé plyny, obyčejně vře při 30 — 40°. Prů- 
během destilace stoupá bod varu, posled- 
ní frakce destiluje až při 400°, V kotli 
zůstává smolný zbytek. — Nafta skládá 
se v podstatě z nasycených uhlovodíků 
řady methanové a naftenové. Vysoko- 
vroucí frakce, husté oleje, obsahují mno- 
ho nenasycených uhlovodíků, olefinů, 
které se snadno slučují s kyslíkem, pro- 
čež tyto oleje stáním na vzduchu houst- 
nou. Podle Mendělejeva ložiska nafty 
vznikla působením vody na karbidy kovů, 
obsažené v zemské kůře. Tato anorganická 
teorie byla zatlačena Englerovou a Hóf- 
rovou organickou teorií, podle které nafta 
vznikla rozkladem ohromných spoust 
zvířecích látek za vysoké teploty a tlaku. 
Engler získal -totiž suchou destilací ry- 
bího tuku pod tlakem 4 — 10 atm. umělou 
naftu, která se skládala z těchže uhlovo- 
díků jako nafta z Pensylvánie. — Dešti - 
lační produkty a .použití. Surové nafty 
lze použiti pouze k topení a k pohánění 
spalovacích motorů; obyčejně se podro- 
buje frakcionovó destilaci: první frakce 
jest velmi těkavá a spec. lehká (surový 
benzin), druhou frakcí jest petrolej, jako 
třetí frakce prchají těžké oleje; v kotli 
zůstává mazlavý zbytek. Dnes provádí 
se destilace nafty nejčastěji způsobem 
nepřetržitým. Rada kotlů, z nichž každý 
leží asi o 1 — 1,5 m níže předešlého, jest 
mezi sebou spojena rourami. Kotel níže 
ležící jest zahříván na teplotu vyšší než 
předcházející. Surová nafta vpouští se 
do kotle nejvýše položeného, a protéká 
postupně všemi kotly. Z jednotlivých 
kotlů unikají páry nestejně těkavé, kte- 
ré se vedou odděleně ke kondensaci, čímž 
jest docíleno rozdělení různě těkavých 
látek. Jednotlivé fírankce se čistí dále ky- 
selinou sírovou, která rozpouští prysky- 
řičnaté látky, a louhem, kterým se od- 
straňují látky kyselé povahy. — Novější 
metodou Edeleanovou lze rozděliit uhlo- 
vodíky kapalným kysličníkem šiřičifým, 
který rozpouští aromatické a nenasycené 
uhlovodíky, kdežto parafiny a naftaliny 
zůstávají nerozpuštěny. Po odpaření kys- 
ličníku šiřičitého zůstávají tyto uhlovo- 
díky v témže stavu, jak byly obsaženy 
v naftě. Surový benzin, frakce destilující 
do 150°, opětnou destilací rozdělí se na 
další frakce; podle amerického způsobu 
jsou to: 1. petrolejový éter čili gazolin 
nebo krezolen, spec. v. asi 0.67, vod varu 
50 — 60°, slouží jako rozpustidlo olejů a 
tuků, k chem. čištění a k přípravě gene- 
rátorového plynu (Q»); 2. benzin, spec. v. 
asi 0.70, bod varu 70—120°, slouží k čiště- 
ní, hlavně však k pohánění výbušných 
motorů; 3. ligroin, spec. v. 0.73, bod varu 


120— 135°, slouží k čištění, extrakci, sví- 
cení, ke karburaci svítiplynu a m. j. 4. 
těžký benzin, minerální, terpentinový 
olej, petrolejový benzin, spec. v. 0.74 — 
0.75, slouží k rozpouštění zahustlých ole- 
jů k mazání, k čištění strojů, k zřeďová- 
ní fermeží a pod. Surový petrolej, frakce 
přecházející mezi 150 — 300°, podrobuje se 
důkladné rafinaci, než ho lze použiti ke 
svícení. Jest pak vodojasný nebo na- 
žloutlý, fluoreskuje modře, spec. v. 0.78 
— 0.82 až 0.86, vře při 150°, hoří pouze na 
knotu. Mísí se v každém poměru se si- 
rouhlíkem. éterem, terpentinovým olejem, 
nikoliv s alkoholem; tuky a pryskyřice 
rozpouští méně než benzin. Slouží k sví- 
cení, vaření a topení. Olej plynový nebo 
střední, frakce destilující při 250 — 360°, 
spec. v. 0.83 — 0.88, hustější petroleje, bar- 
vy hnědé s nádechem do modra nebo ze- 
lena (fluorescence), slouží k přípravě 
olejového plynu a k pohánění motorů. 
Mazlavý zbytek, který při destilaci su- 
rové naftv zbývá v kotli, tuhnoucí často 
při obyčejné teplotě, barvy tmavozelené 
nebo černohnědé, o spec. váze 0.88 — 1, 
vroucí nad 300°, slouží k topení pod kot- 
ly parních strojů (mazut, pakura), k ma- 
zání strojů a k výrobě vaseliny. Někdy 
podrobuje se i tento zbytek destilaci při 
teplotách nad 300°. Vznikají velmi těžko 
těkající oleje a v kotli zbývá pak asfalt 
nebo petrolejový kok (podle stupně desti- 
lace). 

Naftalan, směs částí kavkazské nafty 
s 2.5 — 4% mýdla; hmota petrolejem pách- 
noucí, tmavě hnědozelená; jako mast 
proti spáleninám, též proti kopřivce. 

Naftalín, CioHe, uhlovodík řady arom., 
nachází se v kamenouhelném a dřevě- 
ném dehtu; tvoří bezbarvé, často stříbři- 
tě se lesknoucí, pronikavě páchnoucí 
lístky; rozpouští se v teplém alkoholu, 
v éteru a v olejích, nikoli ve vodě. N. je 
důležitý produkt v chem. prům. pro vý- 
robu barev, třaskavin a j.; jako ochran- 
ný prostředek při vycpávání zvířat, jakož 
i dobrý desinfekční prostředek. 

Nafteny (hexahydrobenzoly), hl. sou- 
částky kavkazské nafty; jsou i v hnědo- 
uheln. dehtu, též v pryskyřicových ole- 
jích, připravovaných destilací kalafuny. 

Naftol, C10H7 . OH, hydroxyderivál naf- 
talinu; tvoří bezbarvé jehličky, aroma 
jako fenol, pálí, prach jeho dráždí ke ký- 
chání, rozpustný v alkoholu a éteru. Dů- 
ležité sloučeniny n.: Asaprol, protihni- 
lobný prostředek, též proti horečce a 
reumatismu; benzolnaftol, střevní anti- 
sept. prostř.* betol, orphol, alumnol. 

Nafty lamin (aminonaftalin), 

C10H7 . NH2; 

a) vzniká z nitronaftalinu, tvoří bezbar- 


Nal ty lamin 


231 


Náhlý sond 


vé jehličky, nepříjemně páchne, rozpouští 
se v alkoholu a éteru, zbarvuje se na 
vzduchu červeně; slouží k výrobě barviv; 
P) z naftolu; tvoří bílé, nezapáchající 
lístečky, rozpouští se ve vodě, alkoholu a 
éteru; rovněž k výrobě barviv. 

Nagajka (rus.), původně východoasij- 
ský bič (9—10. stol.) s bodci 

Nagano, hl. město jap. kenu N. v s.-v. 
Hondu, (1925) 66.555 obyv.; povětrnostní 
stanice. 

Naganowski Edmund (1853 — 1915), pol. 
spisovatel, spolupracovník angl. listů, 
bibliotékář nadace Baworowskich ve 
Lvově a lektor angl. na technice. 

Nagaoka, město na ostrově Hondo, 
(1925) 53.156 ob. 

Nagaoka Haruiši (* 1877), jap. diplo- 
mat. 1921—23 vyslanec v Praze. 

Nágarí, abeceda, které se dnes užívá 
pro sanskr. a některé novoindické ja- 
zyky 

Nagasaki, hl. město jap. kenu N., (1925) 
189.071 ob.; válečný a obch. přístav. 

Nagel Conrad (* 1897), pův. amer. archi- 
tekt. pak herec, za války u námořnictva, 
pak u filmu, kde setrval. 

Nagiel Henryk (1859 — 1900), p. žurnali- 
sta v Chicagu, kdež vydával Dziennik 
Chieagowskl 

Nagórny Antoni (1821—1896), p. náro- 
dohospodář, vydav. Ekonomisty a ředitel 
Banku Polskiega. 

Nagové, indočínský národ mezi Brah- 
maputrou a horním tokem Čindvinu 
(Zadní Indie), asi 160.000 hlav. Jsou ze- 
mědělci. 

Nagovicyn Jos. Aleksejevič (* 1888), so- 
větský politik voťjacký. 

Nagov, ob. na Slov., okr. Medzilaborce, 
396 ob. 

Nagovo, ob. na P. R., okr. Tačovo, 1122 
obyv. 

Nagoya (Nagoja), jap. m. na ostr. Hon- 
do. (1925) 768.558 ob. 

Nágpnr, divise brit.-ind. centrální pro- 
vincie, 62.261 km 2 , (1921) 3,146.228 obyv.; 
úrodná; skýtá zlato, železo, uhlí. Hl. m. 
N., (1921) 145.193 ob. 

Nagy (maď.), velký. 

Nagy Kamil (* 1873), českobr. ev. kněz, 
sociální pracovník mor., konsenior če- 
skobr. církve ev. v Brně. Organis. soc. 
ústavů v Myslibořicích na Mor. 

Nagy Karel (1836 — 1900), českobr. ev. 
kněz a organis. cirk. pracovník, farář 
v Semonicích v Č. 

v. Nagy Káthe (* 1910), něm. herečka 
divad., nyní filmová. 

Nagykanisza, O* Kaniža. 

Nagyszeben, Q* Sibiň. 


Nagyvarád, Qj» Velký Varadíru 

Naháč, O* ocún. 

Naháč, o. na Slov., okr. Trnava, 523 ob. 

Nahajka, Q* nagajka. 

Naharro (náaro), Bartolome de Torres, 
jeden z nejstarších špaň. dramatiků 
v 16. stol. 

Nahá zbraň, též holá z. (Rlanke Waffe, 
arme blanche, side-arm), zbraň, jíž se 
užívá na krátkou vzdálenost k bodání n. 
sekání. Sem patří: meč, kord a jejich 
různé obměny (rapír, palaš, šavle), dýka 
a bodák; lze k nim též počítati kopí a 
oštěp (piku) s obměnami jako partyzána, 
halapartna. sudlice atd., zbraně vesměs 
bodné nebo sečné, též válečná sekyra n. 
palcát, zbraň spíše bicí. Bližší Q* jednot- 
livá hesla. N. z. bývá schráněna v poch- 
vu, z níž se tasí jen v čas potřeby; odtud 
též jm. 

Náhlovská, roz. Oliveriusová Tekla 
(1847 — 1916), spis. divad. her. 

Náhlovský František (1807 — 1853), kněz, 
správce lužic. semináře v Praze, účast- 
ník r. 1848. 

Náhlovský Jan, JUDr. (* 1876 v Jaro- 
měři), min. rada St. úřadu statistického 
v Praze. Od r. 1919 rediguje čsl. věstník 
a Knihovnu statistického věstníku. 

Náhlovský Vilém (* 1784 v Praze), rytec 
a měšťan v Praze. 

Náhlovský Vincenc, ThDr. (1817—1891), 
prof. na theol. fakultě v Praze. 

Náhlý soud, též stanný soud, stanné 
právo (Standgericht, Standrecht; justice 
sommaire, cour martiale; martial law), 
soud, jenž ve výjimečných případech 
(vzbouření, vzpoura, časté násilí na živo- 
tě a majetku) nahrazuje řádné soudy 
v urč. území, kde je vyhlášen. U nás jej 
vyhlašuje a opět zrušuje min. vnitra po 
dohodě s min. spravedlnosti, nebo v na- 
léhavých případech president zemského 
úřadu po dohodě s presidentem vrchního 
soudu a vrchním státním zástupcem; 
v případech zvi, naléhavých i hlava 
okresního úřadu po dohodě s presiden- 
tem krajského soudu a příslušným stát- 
ním zástupcem. Oznámení v okresích, 
kde má n. s. býti zřízen, musí se díti 
vyvěšenými vyhláškami, novinami, s ka- 
zatelen, jakož i ústním vyhlášením 
(vybubnováním) s udáním zločinů, na něž 
se vztahuje, a musí o něm býti zpravena 
voj. velitelství. Skládá se ze 4 soudců a 
musí o zločinu rozhodnouti do 3 dnů od 
předvedení obžalovaného, který dostane 
obhájce. Pravidelný trest při jednomysl- 
ném odsouzení jest smrt, která může být 
zmírněna na těžký žalář 5— 201etý, zejm. 
není-li hž ‘třeba dáti odstrašující příklad; 
o sob v pod 20 let nepodléhají trestu smrti. 
N. s. platí pro všecky osoby od 14. roku, 


Náhlý soud 


232 


Náhradník 


vyjímaje těhotné ženy a osoby těžce ne- 
mocné, které mohou býti pohnány jen 
před řádný soud; rovněž ti obžalovaní, 
o jejichž vině nelze do tří dnů dosíci 
ukončené řízení a jednomyslnosti rozsud- 
ku. Trest musí býti vykonán do tří ho- 
din po vvhlášení rozsudku; odvolání není. 
Pomine-li důvod n. s., jest třeba jej zru- 
šiti stejným způsobem, jako byl vyhlá- 
šen; rozsudky dosud nevykonané nesmějí 
už býti nrovedeny a spisy nutno postou- 
piti soudům řádným, které zase nastoupí 
v platnost. Srv. 8 85 tr. z. a §§ 429 — 446 
tr. ř. a §§ 443 — 450 voj. tr. ř. 

Náhoda, událost, která nemohla býti 
předvídána. Jest to tedy nečekaná sku- 
tečnost, která změní pravidelný chod a 
příp. i má vliv na výsledek dění. — N. 
v trest. právu není trestná, prokáže-li se, 
že škoda vznikla náhodně, t. j. bez úmy- 
slného jednání nebo bez opominutí. — 
N. v civilním právu má důležitý vý- 
znam při náhradě škody. Platí zde pra- 
vidlo, že za škodu ručí ten, v jehož osobě 
n. vznikla. Jdu-li na př. po ulici a náho- 
dou upadnu a při tom vyrazím proti- 
jdoucímu chodci z rukou předmět, který 
se rozbije, ručím mu za tuto škodu. 

Nahořany, o. v Č„ okr. Nové Město nad 
Metují, 417 ob. čs. 

Nahořany, ob. v G. f nkr. Strakonice, 440 
ob. čs. 

Nahosemenné rostliny (Gymnosper- 
mae). jichž semena nejsou uzavřena do 
semeníku, nýbrž leží volně na listech se- 
menných. K nim patří: jehličnaté n. šiš- 
konosné (borovice, modřín, smrk, jedle); 
cypřišovité (jalovec, zerav), tisovité (tis). 

Nahozubci (Gymnodontes), druh ryib 
srostločelistných, v teplých pobřežních 
vodách, dělí se na ryby ježíkovité a 
dvojzubce (diodontidae) a ryby čtyř- 
zubcovité (tetrodontidaej. 

Náhrada, úplata neb jiné plnění, které 
se provádí namísto původního závazku. 
V obč. zák. jest podrobně upravena otáz- 
ka náhrady škody. Zásadně se její výše 
určuje tím, že má plně nahradili ztrátu 
škodou způsobenou. Kdo úmyslně nebo 
z hrubé nedbalosti způsobil škodu, jest 
■povinen dáti poškozenému plné zadosti- 
učinění. Za škodu, způsobenou osobami 
zjednanými, ručí zaměstnavatel jen 
tehdy, lze-li mu přičísti nedbalost při 
jejich výběru. Toto omezení ručební po- 
vinnosti neplatí u hostinských, povozní- 
ků a majitelů lodí, kteří ručí za škody 
jejich zaměstnanci způsobené na svěře- 
ných věcech hostů a cestujících. Byla-li 
škoda způsobena zvířetem, ručí za n. 
jeho majitel, neprokáže-li, že se postaral 
o dostatečný dozor. Majitel bytu (nájem- 


ník) ručí za škodu, která nastala vylitím 
n. vyhozením věci z bytu ven. Odborník 
(lékař, advokát, inženýr) ručí za škodu, 
způsobenou špatnou jeho radou, vzal-Ii 
ze tuto radu úplatu, jinak jen tehdy, 
dal-li vědomě nesprávnou radu. Způso- 
bilo-li škodu více účastníků, ručí každý 
jen poměrně. Nemůže-li škůdce dáti po- 
škozenému náhradou právě takovou věc, 
je povinen postarat! se o n. v penězích. 
Stala-li se škoda hrubou nedbalostí, 
musí se nahraditi i ušlý zisk, stala-li su 
ze zlomyslnosti nebo trestním činem, 
nahradí se i hodnota zvláštní obliby 
(pretium affectionis). Nastalo-li poško- 
zení tělesné, jest nutno přihlížeti i k to- 
mu, zdali a do jaké míry ztratil poško- 
zený způsobilost k výdělku, jak velikou 
bolest vytrpěl, zdali tím byl zobyžděn 
(zvi. důležité u žen, nemají-li proto zmen- 
šené vyhlídky na uzavření sňatku, n. 
u herců vůbec, ztrácejí-li možnost vystu- 
povati na jevišti). Za škodu, způsobenou 
náhodou, ručí ten, v jehož osobě náhoda 
vzešla. Trestní soud při rozhodování 
o trestném činu škůdcově může rozhod- 
nouti i o civilních nárocích poškozeného 
na n. N. se poskytuje i u urážek na cti 
(obyč. jest to jen satisfakce), u neodů- 
vodněné vazby (peněžitá n.), při poško- 
zení na těle, způsobeném železnicí nebo 
silostrojem (zde není třeba prokazovat! 
zavinění škůdcovo, železnice a auto ne- 
ručí jen tehdy, prokáže-li vinu poškoze- 
ného nebo vis maior). 

Náhradník, osoba, která nastupuje na 
místo řádně zvoleného neb jmenovaného 
člena, nemůže-li tento svou povinnost 
z jakýchkoliv důvodů vykonávati (pro 
nepřítomnost, pro nemoc). N. jest pozván 
jen do jedné schůze, trvá-li nemoc nebo 
nepřítomnost jen právě přes onu schůzi. 
To platí zvi. o životě spolkovém a druž- 
stevním. Zemře-li člen, nebo vzdá-li se 
trvale funkce, nastupuje n. na celý zby- 
tek funkčního období na jeho místo. Při 
volbách do posl. sněmovny a do samo- 
správných svazků jsou osoby, které byly 
na kandidátní listině uvedeny těsně za 
zvolenými členy, jejich n. Nastupují na 
jejich místo teprve až se místo trvale 
uprázdní (nikoliv v době kratší nemoci 
a pod.). — N., vojín, který přervzal po- 
vinnost sloužiti za jinou osobu řádně od- 
vedenou. Byli to většinou lidé chudších 
vrstev, kteří za peníze se uvolili sloužiti 
za brance vylosované v konskripčním 
systému (XVIII. — XIX. stol.), pokud se 
tito nevykoupili složením předepsané 
peněžité částky aneb nechtěli sloužiti 
osobně. 

Náhradník, pseud. J. Škultétyho. 


Náhradní pojištění 


233 


Nachlazení 


Náhradní pojištěni, p. prováděné ná- 
hradními ústavy. Vyskytuje se v pensij- 
ním pojištění soukr. zaměstnanců, kde 
veliké podniky mají vlastní náhr. ústav 
(Škodovy závody, Českomor.-Kolben), neb 
skupina firem na místo, aby přihlašo- 
vala své zaměstnance u některé úřa- 
dovny Všeobecného pensij. ústavu, při- 
hlašuje je u náhrad, ústavu. N. ústavy 
vznikly v pens. pojištění již za Rak. 
Byla jich celá řada, avšak zpřísněním 
podmínek jich jednak ubývá, jednak 
nové isou velmi spoře zřizovány. N. ústav 
musí zaručovati vyšší nároky nežli jaké 
by zaměstnanec měl u Všeob. pens. úst., 
jeho vznik musí býti schválen ministrem 
soc. péče. Ministerstvu soc. péče pří- 
sluší také stálý dozor nad n. ústavy. 
Přestoupí-li zaměstnanec k jinému za- 
městnavateli a je pojištěn u Všeobec. 
pens. ústavu, převádí za něho dosavadní 
iiositel pojištění úhradový podíl, který 
jest větší než zákonný a z něhož vzniká 
pojištěnci k dobru přeplatek. V nemoc, 
pojištění jsou za n. ústavy považovány 
zapsané nemoc, pojišťovny, jež provádějí 
pojištění namísto okr. nemoc, pojišťov- 
ny, avšak název ten se v praxi téměř 
neužívá. 

Náhradní útvary (Ersatzformationen; 
troupes de dépót; depot troops), vojskové 
útvary, z nichž se doplňují v poli ztráty 
na mužstvu a materiálu. Jsou v míru 
obyčejně jen rámci (cadre), sestávají- 
cími z důstoj., poddůstoj. a něco málo 
mužstva; ve válce (po mobilisaci) zůstá- 
vají jako n. tělesa (prapory, eskadrony, 
baterie, letky) v sídle posádky mobiliso- 
vaného útvaru, přijímají nováčky, cvičí 
je, opatřují výzbrojí a posílají je jako 
zvi. formace (pochodové a j. zvané) do 
pole, kde se dále cvičí v t. zv. výcviko- 
vých střediscích, odkudž se posílají k do- 
plnění ztrát svým útvarům v poli. Mají 
označení a číslování zpravidla táž jako 
jejich mateřské útvary, jen s označením 
náhradní, na př. náhradní prapor pěšího 
pluku č. 6. 

Náhradní záloha (Ersatzreserve; hom- 
mes en disponibilitě; speciál reserve), 
u některých států, na př. v CSR. branci, 
kteří jsou sice schopni voj. služby, ale 
byli odvedeni již po vyčerpání počtu 
stanoveného kontingentu, aneb jsou živi- 
teli svých rodin (rodičů, dědů), nebo ma- 
jetníky zděděné selské usedlosti, nebo 
z růz. jiných důvodů (např. pro omezenou 
tělesnou zdatnost) zasluhují zvi. zřetele. 
Mají jen 12nedělní povšechný výcvik a 
j30u pak propuštěni domů; konají ob- 
vyklá záložní cvičení ve zbrani a nadto 
ještě jedno mimořádné. 


Náhražky, látky, které při nedostatku 
surovin, potřebných bud k výživě nebo 
v technice a průmyslu zastupují tyto. 
Po válce většina náhražek zmizela; 
u některých výroba se však tak zdoko- 
nalila, že se staly hledanou surovinou, 
na př. umělé hedvábí, kterého se nyní 
trvale užívá. 

Náhrdelník, ozdoba krku, kterou na- 
lézáme u všech národů starověku, jakož 
i u žijících národů divokých i kult. 

Nahromadění vzduchu (řec. pneu- 
matosis), patologické nahromadění vzdu- 
chu nebo plynů v plicích, ve střevech, 
v pohrudnicovém pytli, v krevních cé- 
vách, někdy i v pletivu. Přílišné nahro- 
madění vzduchu v žaludečním střevním 
kanálu nazývá se meteorismem, v plic- 
ních bublinkách plicním emfysemem, 
v pohrudnicovém pytli pneumothoraxem, 
v podkožním buněčném pletivu emfyse- 
mem atd. Bacil plynové sněti může způ- 
sobili velmi silný vývoj plynů. 

Nahtigal Rajko, PhDr. (* 1877), slovin- 
ský slavista, žák Jagičův, dř. prof. slov. 
filologie ve Št. Hradci, nyní v Lublani. 

Nahua, název starých Mexičanů pro 
všecky ostatní kmeny jejich řeči; dnes 
název jazykové skupiny (Azteků, Pi- 
pilů, Nicaraoů a j.). 

Náhůnek Karel, Ing. (* 20. II. 1891 
v Třešti u Jihlavy), arch. a projektant 
zem. úřadu v Brně. 

Nahur (bharal, Pseudois nahoor [na- 
yar] Hodgs.), dutorohý přežvýkavec se 
znaky ovcí a koz, na horní straně modro- 
šedé barvy, vespod bílé, kozlové mají čer- 
né skvrny; žije ve střední Asii. 

Nahý Újezdec (Naketendórflas), o. 
v Č., okr. Planá (u Mar. Lázní), 412 ob. 

Nach, O* purpur. 

Nachlčevan, 1. město sovět, republiky 
na úpatí Araratu, 9000 ob., stanice za- 
kavkazské železnice; koželužny, mlýny, 
ovocné zahrady, nedaleko naleziště kam. 
soli; — 2. město, nyní součást Roštová 
na Donu, velký průmysl, 71.000 ob., 
většinou Arménců. 

Nachimov Pavel StepanoviČ (1803 — 
1855), rus. admirál, velitel černomořské 
eskadry; zničil 30. XI. 1853 turecké loď- 
stvo u Sinope; padl při hájení Seva- 
stopola. 

Nachlazení, poškození těla přímým 
ochlazením. Dříve pokládalo se za důle- 
žitou příčinu nemocí; v éře bakteriolo- 
gické se neprávem zneuznávalo. Dnes 
panuje přesvědčení, že n. je příčinou ně- 
kterých chorob, i když způsob účinku 
není zcela jasný. Snad jde u většiny cho- 
rob z n. o nedostatečnou reakci cév kož- 
ních a slizničních na ochlazení, u dru- 


Nachlazeni 


234 


Nájem 


hých snad o přímé poškození buněk 
chladem (zvi. u obrn nervů a u neural- 
gií). Nejčastější choroby z n. jsou katary 
cest dýchacích (rýma, katar hrtanu, prů- 
dušnice a průdušek). U druhých chorob 
je účinek nepřímý (katar střevní, mě- 
chýře a záněty ledvin). Zkušenost uka- 
zuje, že nemoci reumatické, zvi. vleklé, 
závisí na n. Choroba z n. může poskyt- 
nouti příp. infekci vhodnou půdu k vý- 
voji. Některé osoby, zvi. chudokrevné, 
luberkulosní a s nemocemi ledvin, mají 
k n. velký sklon. 

Náchod, okr. m. v Č., 12.244 ob. (11.954 
čs.). Sídlo okres, úř., reál. gymn., odb. šk. 
tkalc., obch. šk.; m. museum, zámek 
s arch.; prům. textil, 
s bělidly, přád. Jos. 

Bartoně a s.; slév. 
kovů, strojírna, to- 
várna asbestového 
zboží; lomy pískov- 
cové. 

Náchodská Gisela 
(vl. Leona Gabrto- 
vá), (1856—1923), čes. 
spisovatelka. Povíd- 
ky z rus. života. 

Náchodský, pseud. Josefa Krapky. 

Náchodský Štěpán Frant. (* kol 1700), 
probošt pražského řádu knižovnického a 
katol. spis. 

Nachovec, cx* Purpura. 

Nachtigal František (* 1894), č. malíř, 
grafik 

Nachtigal Gustav, MUDr. (1834 — 1885), 
něm. cestov. po střední Africe.; při cestě 
z Tóga do Kamerunu zemřel před Kap 



Palmas 

Nachtikal František, PhDr. (* 1. XII. 
1874 v Královicích u Plzně), r. 1921 — 26 
proí. čes. těch. v Brně, od té doby prof. 
čes. těch. v Praze. Napsal: Učeb. fysiky 
pro vyšší stř. školy a školy odb. (se spo- 
luprac.). Princip relativity (1929) a j. 

Nachtman Jaroslav (* 1887 v Hrádku 
u Březnice), učitel a div. kapelník v Klad- 
ně. Složil operety: Kráska ze Šumavy, 
Kouzlo mládí. Salon panny Marcely, me- 
lodram. hudbu k div. hře Hrabě Monte 
Christo a j. skladby. 

Náchylnost, O* disposice. 

Ná’ib (ar.), místodržící ve vých. zemích 
islámských. 

Naivita (z lat. nativus, vrozený), přiro- 
zenost a nepovědomost cítění na rozdíl od 
cítění vědomé prohloubeného, zvnitřně- 
lého. 

Naivní, přirozený, nevinný, nehledaný. 

Naja, O* brejlovec. 

Najadaceae (řečankovité), čel. jednodě- 
ložných rostlin asi s 10 druhy, žijící pod 


vodou, s listy vstříč- 
nými a květy jedno- 
nebo dvoudomými; 
po celé zemi roste 
rod Najas L. (ře- 
čanka). 

Najades, o* Unio- 
nidae. 

Najády, O, nymfy. 
Najas, Q* Najada- 
ceae. 

Najbrt Václav, Ph. 
Dr. (* 1886), č. filo- 
log, řed. obch. akad. 
v Uh. Hradišti. Za 
vál. v rus. leg., kdež 
byl komisařem I. div. 
a vedl vyjednávání s Trockým. Napsal 
Cvičebnici rus. jaz. a Dějiny ruské liter. 

Najdenov Nikola (* 1880), bulh. státník. 
Byl min. nár. osvěty v kabinetě A. Ljap- 
čeva od r. 1926 — 30, pak předsedou Nár. 
sobrání. Je činný publicisticky. 

Najdenovič Alexandr Ivan (1858 — 1927), 
bulh. chemik. Napsal řadu drobných vě- 
deckých studií z oboru chemie a o léčeb- 
ných vodách v Bulharsku. Zorganisoval 
chemicky ústav při Nejv. létk. radě. 

Nájem, upravení poměru mezi dvěma 
stranami o pronájmu bytu, nemovitosti 
neb práva. Uzavírá se smlouvou nájem- 
ní, jež může býti písemná i ústní. Jedna 
strana se zavazuje poskytovati užívání 
věci na určitý čas a za urč. úplatu. Pro- 
najimatel jest povinen odevzdati věci 
v umluveném čase v náležitém stavu, 
ponechati ji nájemci po celou smluvenou 
dobu, udržovati věc ve stavu způsobilém 
k užívání a nahraditi nájemci útraty, 
které nájemce s opravou nebo udržová- 
ním věci měl, ačkoliv je měl hradili pro- 
nájemce. Nájemce jest povinen dobře 
věcí nakládati, platiti smluvené nájem- 
né a vrátiti věc v řádném stavu pronaji- 
mateli. Jest oprávněn uzavřití s třetí 
osobou podnájemní smlouvu a dáti pro- 
najatou věc do podnájmu. Pronájemce 
má pro činži zák. zást. právo na svršcích 
nájemcových a podnájemcových a na 
věcech jim svěřených, byly-li do naja 
tých místností vneseny a pokud se -tam 
nalézají v den podání žaloby (t. zv. in- 
vecta et illata). Nájemce jest také opráv- 
něn dáti si nájemní smlouvu vtěliti do 
poz. knih, což má svůj značný význam 
při prodeji nemovitosti. K zrušení n. 
dojde po úplné neb nahodilé zkáze věci 
nebo po projití nájemní doby. Smlouva 
se může obnoviti na další dobu. Není-li 
doba nájemní umluvena, jest nutno ke 
zrušení poměru, aby dal pronajimatel 
nájemci výpověď. Výpověď se může dáti 



Najas major Alb. 


Nájem 


235 


Nakažlivé nemoci 


s obou stran, nejsou-li podmínky smlou- 
vy dodržovány. U smluv, uzavřených 
aspoň na dobu jednoho roku, činí výpo- 
vědní lhůta tři měsíce, u smluv uzavře- 
ných na 1 měsíc, aspoň 14 dnů, v ostat- 
ních případech osm dnů, u movitostí 
24 hodiny. Pokud jde o pronájmy bytů 
Q* ochrana nájemníků. 

Nájezd, voj. druh invase (vpádu Q*), 
provedené jezdeckými vojsky do cizího 
(nepřátelského) území; jeho účelem jest 
jednak vzbuditi strach v obyvatelstvu, na 
němž se při tom bud vymáhají kontri- 
buce. nebo se jinak týrá, jednak působiti 
na komunikační tepny nepřátelské arm. 
(nájezd do týla) a tím ji nutiti, aby se 
zeslabovala odesíláním zajištovacích od- 
dílů a p. Je tedy n. druhem manévru (o*), 
který vyhýbaje se boji, hledí způsobiti 
diversi nepřátelské armádě. Proslulé 
byly >n. gen. konfed. států Stuarta v obč. 
vál. sev.-amer. 1861 — 5. N. konaly odedáv- 
na zejm. barbarští a jezdečtí národové 
(Germáni, Avaři, Hunové, Madaři) do 
sousedních zemí. V námořní válce sluje 
nájezdem vpád na pobřeží cizího státu, 
který má jen lokální význam a je prove- 
den menšími vojsky na břeh vysazenými; 
podmínkou k němu jest aspoň dočasná 
nadvláda na moři (O*) ve vodách, kde má 
býti proveden. 

Najímání branců (Werbung; racolage; 
recruiting). též verbování, způsob, kte- 
rak se doplňují armády s dobrovolnou 
služební soustavou, jak se to dálo až do 
XIX. stol. u novodobých armád a děje 
v někt. arm. (Něm., Rak., Angl.) dosud. 
Branci jsou prd tom najímání na určitou 
dobu: diříve i na neurčitou n. doživotně. 
V XV. — XVIII. stol. byly k tomu zřízeny 
zvi. verbovací komise, jež cestovaly po 
krajích a snažily se voj. službu vylíčiti 
mladým mužům co nejpříznivěji; často 
též různými triky (opíjením atd.) přimě- 
ly je k podepsání smlouvy. Při tom se 
vyplácel závdavek, který byl zpravidla 
rovněž ihned propit. Dnes u arm. států, 
které bud podle ústavy n. podle mírových 
smluv nesmějí míti jiné arm. než dobro- 
volnické, jsou k tomu konci zvi. kance- 
láře, v Angl. t. zv. recruiting sergeants 
(verbující šikovatelé), kteří přijímají 
přihlášky ke vstupu do arm. neb loďstva. 

Najman Josef Václ. (* 1882 v Bohdanec- 
ké Skále u Hořic), Čes, obchodník a poli- 
tik. Po převratu organisoval politicky 
vrstvy obchodní a živnostenské ve Stře- 
dostavovské straně živnostensko-obchod- 
ní a založil ústř. orgán str. Reformu. Od 
1920 posl. NS. Byl ministrem železnic ve 
vládě Švehlově (1926—29). 

Nakannně (rus. v předvečer), rus. den- 
ník, vych. v Berlíně od 26. III. 1922-1925 


za redakce J. V. Ključnikova a G. A. Kir- 
děcova 

Nakaz (rus.), instrukce; nařízení vládní. 

Nákaza, Q* epidemie. 

Nakažlivé nemoci, choroby vyvolané 
zárodkem, vniklým zvenku do těla a 
v něm se rozmnožujícím. Již dříve tu- 
šený vznik těchto chorob zjistila moder- 
ní bakteriologie, kt. zahájily výzkumy 
Pasteurovy a Roberta Kocha (1876). 
O způsobu šíření se n. n. rozhodují život- 
ní podmínky choroboplodných zárodků. 
U některých nemocí zůstane nakažlivá 
látka účinnou pouze uvnitř těla a mimo 
ně tak rychle zaniká, že vlastně chorobu 
může vyvolati pouze přímé přenesení 
(nákaza) z nemocného na zdravého 
(vlastní kontagiosní n. n.). Jiní vyvola- 
vatelé nákaz mohou si svou schopnost 
nakaziti zachovati déle, i léta, mimo tělo. 
Zdroji nákazy jsou především výměšky 
nemocného: kožní šupiny (neštovice), 

stolice (cholera, tyfus), vykašlaný obsah 
(souchotiny, chřipka), vykašlané kousky 
pablán (difterie), moč (tyfus). Také ložní 
prádlo, jídelní náčiní, nádobí k pití a 
obvazy nemocných mohou přivoditi ná- 
kazu. Tato může dále nastati prostřed- 
nictvím osob, které sice nejeví chorob- 
ných příznaků, ale vylučují bakterie 
(t. zv. nositelé bacilů). N. n. mohou pro- 
bíhati prudce (akutně) neb vlekle (chro- 
nicky). Prudký průběh je pravidlem na 
př. u tyfu, spály, spalniček, neštovic, dif- 
terie, cholery, moru a j. Trvání jednotli- 
vých období choroby a způsob vyléčení 
(zponenáhla n. náhle), podroben je u kaž- 
dé nemoci jistým pravidlům. Rozeznává 
se období (stadium) inkubace (Q* inku- 
bační doba), kdy choroboplodný jed již 
vnikl do těla, ale ještě neúčinkuje, pak 
období prodromální (předběžných přízna- 
ků), v němž se objevují lehčí příznaky 
jako předzvěst choroby a období vyvi- 
nuté nemoci (stadium acmes), většinou 
s vysokou horečkou, která při přechodu 
k zotavení (rekonvalescenci) náhle (kri- 
ticky) n. znenáhla (lyticky) klesá. K chro- 
nickým n. n. patří na př. tuberkulosa, 
v některých případech i malarie, dále 
příjice (syfilis). Mnohé n. n. zanechávají 
po sobě, proběhnuvše jednou, imunitu 
(Q*) proti téže nemoci, a to buď na čas 
nebo navždy. K průkazu n. n. slouží 
chem. reakce. Tak Ehrlichova reakce 
diazová má význam pro diagnosu břiš- 
ního tyfu, dále u spalniček a na poč. 
trichinosy, řidčeji u těžkých tuberkulos. 
o* také reakci Wassermannovu. Indi- 
viduální léčení provádí se podle všeob. 
pravidel, platných u prudkých chorob 
(šetření a posilování organismu). Zvi. 


Nakažlivé nemoci 


236 


Nakladatelská smlouva 


péče vyžaduje léčení horečky (O*). U řady 
chorob přichází v úvahu léčení speci- 
fické, jež je buď chemické (chinin u ma- 
lárie, rtuť a arsen u příjice), nebo séry 
(O* imunita, léčení séry, chemoterapie). 
Průběh n. n. závisí na závažnosti nákazy 
a výši obrany organismu. Číslo úmrtno- 
sti se v posledních letech až do války 
1914 — 18 podstatně menšilo a jejím vli- 
vem opět značně stouplo. Přehled důle- 
žitějších n. n. o* inkubační doba. — 
N n. snadno vzrostou v epidemii. Ke 
vzniku n. n. nepostačí mikrob, nýbrž je 
třeba řady podmínek, aby mohl do těla 
vniknouti a tam se projeviti. K tomu ná- 
leží individuální disposice (a* konsti- 
tuce). Pro jsoucnost dočasné disposice 
mluví zkušenost, že jisté n. n., jako cho- 
lera a tyfus, s oblibou vyskytují se ve 
střed. Evropě v pozdním létě a na pod- 
zim, kdy vyšší teplota a vlhkost vzduchu 
mají příznivý vliv na jedovatost chorobo- 
plodných zárodků. O místní disposici lze 
mluviti vlastně jen u malarie, ježto po- 
vaha půdy (bažiny) podporuje rozvoj 
přechodného hostitele, komára druhu 
Anopheles (o* malarie). Také dopravní 
poměry místa, a země, zvyky a obyčeje 
životní, zámožnost národa, poměry by- 
dlení a výživy mají úlohu při šíření 
se n. n. 

Nákelský F., pseud. Frant. Pišmistra. 

Nakič Petar (Nachini, Nanchini), (1700 
— 1770), stavitel varhan, františkán, v Be- 
nátkách si zřídil varhanickou dílnu. 

Nákilep, pseud. J. V. Pelikána. 

Náklad, zboží, převzaté k dopravě 
(zboží nákladní); také obnos, potřebný 
k placení převozu n. dovozu (dovozné). 
V dopravě námořní k nákladu lodnímu 
nepatří jenom zboží, dopravované na 
zákl. nákl. smlouvy, ale všechno zboží, 
které se nalézá na palubě za účelem 
přepravy, tedy také takové, které se 
béře bezplatně nebo které náleží Samé- 
mu zasílateli, kromě toho pošta, zboží 
cestujících atd. — N. palubní je ná- 
klad, umístěný na palubě lodi nákladní; 
bývá to zpravidla lehké zboží i dříví. 
Žádná loď nesmí přijímati větších n. p., 
které by převyšovaly její únosnost a 
stabilitu, při tom nutno bráti zřetel na 
období zimní, kdy ledem je váha zvyšo- 
vána. — N. soudní, požadavek státu, 
aby strany nesly samy náklady s jejich 
činností ve sporu spojené. K těmto n. 
patří jednak dávky, které musí plniti 
i stát sám, jednak výlohy, které vznikají 
přímo stranám samým při soudní roze- 
při. Povinnost k náhradě nákladů soud- 
ních stihá především stranu, která ve 


sporu úplně podlehla. Z této zásady 
jsou však uznány výjimky (vítěz sporu 
nese n. s., jestliže uváděl skutkové okol- 
nosti ve sporu opožděně, ač mohl tak 
učiniti dříve; náklady jest možno též 
ulcžiti osobám třetím, [jež je zavinily] 
nebo soudu [pro hrubé zavinění]. Ve vě- 
cech trestních jest měřítkem pro výši 
soudních n. pravoplatně nalezený trest. 

Nakládací doba, v námořském a vni- 
trozemském nákladním právu doba, kte- 
rou má nákladník k disposici k nalo- 
žení nákladu, za kterou (nebylo-li jinak 
ujednáno) nelze činiti žádných nároků 
na náhradu a po jejímž uplynutí počí- 
ná doba proležení (a*). Nakládací doba 
počíná následujícím dnem po dni, kdy 
nákladní povozník ohlásil pohotovost 
k naložení. 



Nakladač. 


Nakládací a skládací zařízení, slouží 
k dopravě a zvedání větších hmot (uhlí, 
rudy, obilí, sudů 
atd.) ze skladiště do 
místa další dopravy 
neb naopak, nebo 
mezi jednotí, do- 
prav. prostředky 
Nakladatelská 
smlouva, s., kt. au- 
tor, t. j. původce ně- 
jakého literár. nebo 
uměl. díla n. jeho 
zástupce svěřuje je- 
ho vydání a rozmno- 
žení nakladateli, kt. 
bude míti právo roz- 
šiřovati je na svůj 
náklad. Jest u nás 
upravena zákonem 
ze dne 11. V. 1923, 
č. 106 Sb. z. a n., 
jenž v zásadě ponechává oběma stranám 
volnost oři sjednávání podmínek n. s., ale 
v hlav. bodech upravuje jednotlivosti 
sám a nepřipouští změny. Byl dělán za 
tím účelem, aby byl autor chráněn ve 
svých právech a nebyl druhou stranou 
snad poškozen. Donucovacími ustanove- 
ními n. s. jsou zvláště tyto předpisy, kt. 
musejí býti v každé s. obsaženy: Autor 
n. jeho právní zástupce má právo vyda- 
ti své dílo ve vydání souborném, uply- 
nulo-li již 15 let od konce roku, kdy bylo 
vydáno (může tak učiniti i dříve, jsou-li 
všechna vydání, k nimž byl nakladatel 
podle s. oprávněn, rozebrána, n. zakou- 
pí-li od naklad, zbytek výtisků). Autor 
může rozmnožovati a rozšiřovati pře- 
klad díla n. jeho zpracování v jiné for- 
mě (pro divadlo, film). Nakladatel jest 
povinen vydati dílo v druhém a dalším 
vydání v době co nejkratší, bylo-li do- 



Nakladateslká smlouva 


237 


Nákolník 


savadní vydání rozebr. (to platí ovšem 
jen pro případ, že původce zadal nakla- 
dateli více vydání). Nakladatel musí se 
postarati o vhodnou úpravu vydání, jest 
povinen se dohodnouti s původcem 
o formě vydání i o způsobu reklamy, 
uvésti dílo ve známost a pečovati o jeho 
odbyt. Autorovi dává nakladatel buď 
autorský honorář jednou pro vždy, nebo 
s ním smluví pravidelný roční poplatek, 
jehož výše může se učiniti závislou na 
počtu výtisků za rok rozprodaných. 
Krámskou cenu stanoví nakladatel sám, 
má však při tom přihlížeti k tomu, aby 
příliš vysokou cenou neznemožnil roz- 
prodej. Autor má právo na urč. počet 
výtisků zdarma, další si může od na- 
kladatele zakoupiti za n. cenu. Zákon 
č. 106/1923 platí od 2. VI. 1923. 

Nakladatelství, koncesovaná živnost, 
zabývající se vydáváním a rozmnožová- 
ním literár. a umělec, děl. Jedině n. sou- 
kromé, jež vydává toliko vlastní knihy, 
nepodléhá koncesi. S n. uzavírá původce 
nakladatel, smlouvu (Q*)- Cenu knihy 
stanoví nakladatel. Nejčastěji majitel n. 
jest současně i knihkupcem, takže sám 
též díla rozšiřuje. Nemá-li současně 
knihkupectví, může rozprodávati díla, 
^knihy, hudebniny, fotografie) jedině 
knihkupcům. Činí tak za n. cenu, jež 
bývá o 33% nižší nežli cena krámská. 
Výše ceny dá se měniti jen se souhla- 
sem autorovým. Je-li prvé vydání díla 
(počet výtisků bývá zcela různý podle 
obsahu: u vědeck. knih poměrně malý, 
u zábavné četby, časových brožur a le- 
táků velmi značný) již vyprodáno, říká 
se, že jest dílo rozebráno a přistupuje se 
k druhému a dalšímu vydání. Jméno 
nakladatelovo resp. označení jeho firmy 
bývá uváděno na titulní stránce knihy. 
U dalších vydání se vyznačí, kolikáté 
vydání to jest a případně se uvede, je-li 
to vydání opravené, pozměněné, doplně- 
né a pod., provedl-íi autor nějaké změ- 
ny. Chce-li se naznačiti, že tisk je zcela 
týž jako u vydání prvého, uvede se na 
prvé stránce: druhé nezměněné vydání. 
N. vydává autorovi buď jen jednu knihu 
n. více knih v časovém pořadí, jak jsou 
napsány aut. — a to se děje dosti často, 
až po smrti autorově — vydává sebrané 
spisy, což jest soubor všech autorem se- 
psaných knih, uspořádaný podle přání 
autorova n. jeho pozůstalých, označený 
pořadovými čísly svazků a mající stej- 
nou vazbu. K vydávání sebraných spisů 
přistupují toliko větší n. a to jen u vý- 
znamných autorů. Nakladatelé se sdru- 
žují v zájmové organisace jako jsou 
u nás Svaz knihkupců a nakladatelů, 
Kmen (moderní čeští nakladatelé), kraj- 


ská grémia atd. Vydavatelé a nakladat. 
časopisů jsou sdruženi ve Svazu čs. vy- 
davatelů a redaktorů časop. a periodic- 
kých spisů. 

Nákladní list, v dopravnictví, obzvláště 
železničním, nákladní list odesilatele, 
který se přikládá jako úřední průvodka 
k zavazadlu; seznam jednotlivých kusů 
nákladního zboží. 

Nákladní plošina, v nákladním provo- 
zu používaná stabilní nebo posunowtel- 
ná plocha ve výšce dna nákladních vo- 
zů, snižující se na některé od vozu od- 
vrácené straně pozvolna až k zemi, 
čímž jest usnadněno nakládání a vyklá- 
dání zboží, dobytka a pod. N. p. bývají 
umístěny buď vedle kolejnic, anebo za- 
končuje se jimi některá slepá kolej. Po- 
sledních používá se hl. k nakládání děl, 
vozidel a p., Q* nádraží. — N. průřez 
železničních vozů (nákladní profil), mno- 
hoúhelník, přes jehož okraje nesmí pře- 
čnívati volně naložený železniční vůz; 
jeho tvar jest podmíněn velikostí nej- 
menšího na trati se vyskytujícího pro- 
filu. K snadné a rychlé kontrole průře- 
zu naloženého železničního vozu slouží 
na vedlejších kolejích nákladních ná- 
draží postavené šablony, pod nimiž vo- 
zy po naložení se prosunují. 

Nákladový zákon, národohosp. z., ur- 
čující výši tržní ceny: ceny výrobků 
mají tendenci vyrovnati se n. alespoň 
co nejvíce se přiblížiti výrobním nákla- 
dům a proto u různých výrobků jest 
cena jejich v poměru jejich nákladů. N. 
z. platí však toliko pro výrobky obecné, 
ne specifické a jen pro případ úplné 
soutěže. Je-li cena nižší nežli náklady, 
nevyplácí se ono zboží vyráběti, nastane 
menší nabídka a cena jde nahoru. Pře- 
vyšuje-li cena výrobní náklady, obracejí 
se rychle noví podnikatelé k této výro- 
bě, čímž se zvětšuje nabídka a ceny kle- 
sají. Obě cesty vedou k nutnému vyrov- 
nání cen výrobků v poměru k jejich ná- 
kladům. 

Naklepávání, ostření kos kováním na 
malé kovadlince (babce), čímž ostří se 
ztenčuje (Q* kosa). 

Nakléřov (Nollendorf), o. v Č., okr. 
Ostí n. L., 376 ob. 

Náklo, o. na Mor., okr. Litovel, 1177 
čs. ob. 

Naklo, m. v Poznaňsku, od 1920 pol., 
(1921) 7427 ob. 

Nakloněná rovina, o* rovina. 

Nákolnik, zařízení ke zmenšení rych- 
losti povozu, mírně zahnutá železná 
deska, upevněná řetězem k podvozku a 
položená před kolo, jež pak musí po 


Nákotník 


238 


NaiQCz-Dobrowolftki M. 


něm klouzat. Používá se ho též k zame- 
zení zpětné jízdy vozu. 

Nákrční šátek, část mužského oděvu, 
který byl zaveden za času Ludvíka XIV., 
když paruky zatlačily široké límce. 
V XVIII. st. byl nahrazen jabotem, ale 
vrátil se v r. 1780 znovu a byl vázán 
pod límcem. Od r. 1860 ponenáhlu ná- 
krční šátek mizí a ustupuje t. zv. nákrč- 
níkům (kravatám). 

Nákíí, o. v Č., okr. Č. Budějovice, 374 
čs. ob. 

Nakšbendi, jméno velmi rozšířeného 
tureckého řádu derYišů. Zakladatel Pir 
Bahá ed-din-Nakšbend (+ 1389). 

Nakvasovice, o. v Č., okr. Ledeč, 409 
čs, ob. 

Nákyp, lehký moučník, různý, podle 
hl. součásti (rýžový, krupicový, nudlo- 
vý, jahelník) s moukou, cukrem, vejci, 
šlehaným bílkem, růz. ovocem, s troškou 
mléka, pečený ve zvi. formě na mírném 
ohni, nejchutnější čerstvý ihned po upe- 
čení za tepla. 

Nálandá, proslulé budhistické univ. 
m. vMagadha (Bihar); zaniklo ve XII. st. 

Nalbandjan Michael (1829—1866), ar- 
ménský spisovatel a představitel revo- 
luč. hnutí let 50. — 60. Všestranně činný, 
psal články novinářské, histor. filolog, 
badatelské, básně a povídky. Jeho báseň 
Svoboda nadšeně recitována revoluční 
mládeží. 

Nalbant, horský hřeben v Bulharsku, 
připojující se k Musale, s nejvýš, vrchy 
Marica (2767 m), Manču (2707 m), Ju- 
ruški čal (2774 m) a Nalbant (2636 m). 

Naldi Nita (* 1899), zprvu tanečnice, 
později u filmu. 

Nale, a* Nalješkovič. 

Náledí, hladká ledová pokrývka na 
pevných předmětech (půdě, stromech a 
pod.). Vzniká jednak padáním teplého 
deště na zmrzlé předměty, jednak pro- 
cházejí-li dešťové kapky studenou vzdu- 
chovou vrstvou (t. zv. ledový déšť). 

Nalepinski Tadeusz (1884 — 1918), pol. 
básník a spisovatel. 

Nálet, zahříváním způsobené povrcho- 
vé zbarvení kovů; též zkušebný let. 

Nálevka, v hor. zařízení, používané 
k rozdělení jemných rudných zrn ve 
vodě. 

Nálevka Antonín (* 1893), č. herec a 
spisovatel. Sp.: Návrat (1927), Ze dne na 
den (1928). 

Nálevka Jan (* 1856), č. spis., hl. dětské 
lit. Pseud. Jan Vřesnický. 

Nálevnícl, Q* Infusoria. 

Nálevníci celobrví, G* Holotricha. 

Nález, objev; nalezení a ponechání si 
ztracené věci. Nálezce má vrátiti ztra- 


cenou věc tomu, kdo ji ztratil, nebe když 
ho nezná, oznámiti to neprodleně na po- 
licejním úřadě. Může ovšem od toho, 
kdo věc ztratil, požadovati odměnu za 
nález. 

Nález soudní, s. rozhodnutí n. usnese- 
ní. O každé žalobě rozhoduje civ. soud 
po předchozím řízení písemně. Tato listi- 
na obsahuje dvě části: n. (enunciát, roz- 
hodnutí), jímž soud rozhoduje (vyhovuje, 
zamítá, mění) návrh žalobcův a rozhodo- 
vací důvody, které vysvětlují, co vedlo 
soud k takovému n. V trest. právu rov- 
něž n. rozhodnutí soudu, zvi. jest však 
užíváno tohoto pojmu u usnesení vyšších 
stolic, jež se obyč. uspořádávají do sbí- 
rek. U nás n. Nejv. správ, soudu sesta- 
vuje do sbírky Dr. Bohuslav, n. nejv. 
soudu Dr. Vážný. Pojmu n. se užívá i 

0 rozsudcích rozhodčích soudů (na př. 
bursovních a hornických). 

Nalezinec, ústav k bezplatnému při- 
jetí dítek (nalezenců), kdež nacházejí 
útulek a jakousi náhradu za péči rodi- 
čů (vl. mateřskou). Vznikly v VIII. stol. 
v Miláně, poté svěřeny řádu Sv. Ducha. 
Rozmohly se ve st. XVI. a XVII., v Praze 
od XVI. st. U nás jich správa svěřena 
samospráv, ústavům zemským. Zdra- 
votní péče o těhotné, rodičky, šestine* 
dělky, kojence, nalezence spadá do obo- 
ru působnosti min. veř. zdravotnictví, ve 
směru sociálním a právním minist. soc. 
péče. 

Nálezné, právní zásady, platné k pe- 
něžní odměně nalezených věcí; v horn. 
přednostní právo nálezce k těžení jím 
objevených skrytých nerostů. 

Náležitost, podmínka, předpoklad 
správnosti. V právním jednání rozezná- 
váme náležitosti všeobecné (na př. způ- 
sobilost k právním činům, projev vůle) 
a zvláštní, jež jsou různé u jednotlivých 
jednání, na př. n. kupní smlouvy, pachtu, 
rekursu atd. Jiné dělení: n. zevní, přihlí- 
žíme-li k formě (dvojmo, trojmo a pod.) 
a vnitřní (náležitý obsah). Ve stát. účet- 
nictví n., nárok státu na urč. plnění i po- 
vinnost státu na urč. vydání. 

Nalješkovič Augustin (Nall, * v 2. pol. 

XV. st., t 1527 v Dubrovníku), domini- 
kán, biskup trebinjský, uěený autor lat. 
děl teologických. 

Nalješkovič Nikola (Nale, * na poč. 

XVI. st., t 1587 v Dubrovníku), kupec a 
básník, jenž psal konvenční poesii, 
pastýřské hry a zajímavější komedie. 

Nal^cz Wlodimierz (* 1865), souč. ma- 
líř polský, hl. mořských nálad. 

NalQcz-Dobrowolski Marceli (* 1876), 
p. uměl. historik a malíř. Sp.: Ceramika 

1 szklo, Madonny Polskie. 


Nalkowska Z. 


239 


Námořnictvo 


Nalkowska Zofja (* 1885), p. spisova- 
telka povídek a novel. 

Nalkowski Waclaw (1852 — 1911), pol. 
geograf a spisovatel. Sp.: Geografja fi- 
zyczrna, Ziemia i czlowiek a j. 

NallBsgriin, o. v Č., okr. Loket, 492 ob. 

Nálož, trhavina vložená do vývrtu a 
utěsněná ucpávkou na př. z hlíny. 

Nalyvajko Severyn, ukraj. povstalec 
v ar. 1595-^96 proti pol. Šlechtě. Spolu se 
záporožským hetmanem Hryhorijera Lo- 
bodou N. vystoupil se svou tlupou proti 
pol. vojsku. U m. Lubni na Poltavsku 
Poláci donutili kozáky vzdáti se a vy- 
dati jim Nalyvajka a j. důstojníky. N. 
Poláci odvezli do Varšavy, popravili a 
jeho tělo pověsili pro výstrahu. 

Nalžovice, o. v Č., okr. Sedlčany, 835 
čs. ob. 

Nalžovské Hory, q* Stříbrné Hory. 

NaLŽovy, o. v Č., okr. Klatovy, 565 Čs. ob. 
Zámek s hnihovnou a obrazárnou. Vý- 
roba sýra. 

Namáčka, vyučence namáčeti. Knih- 
tiskaři, zachovávajíce starý zvyk, na- 
máčeli kdysi vyučence (křtili ho na po- 
mocníka), při čemž ho posadili na mo- 
krou houbu a proti výkupnému vydali 
mu žertovné vysvědčení nebo diplom, 
který ho chránil před novou namáčkou 
i v jiném závodě. 

Namangan, m. středoasij. uzbecké so- 
větské rep. v oase téhož jména, 73.000 
ob. Čilý tkalcovský průmysl domácí. 

Námel (Secale cornutum), choroba zrn 
obilných, zvi. žita, méně pšenice a ječ- 
mene, způsobená houbou Clnviceps pur- 
purea Tul. Vyvíjí se současně s klíče- 
ním zrna a vzrůstem klasu. Námel ob- 
sahuje alkaloidy ergotamin a ergotoxin, 
velmi jedovaté a mnoho jiných méně 
nebezpečných. Výtažky z něho jsou ergo- 
tin, kornutin a klavin. 

Náměr a odměr (Hóhen- u. Seiten- 
richtung; hauteur & direction; elevation 
& direction), voj. základní úhly při za- 
měřování děla. Je-li cíl v poloze horizon- 
tální, je n. úhel elevační, jejž třeba 
hlavni uděliti, aby střela dolétla k cíli 
(O* balistika); je-li cíl nad horizontem, 
nutno úhel ten zvětšiti o úhel polohový. 
N. se stanoví na zaměřovači (kvadran- 
tu) O. je bočné posunutí hlavně, potřeb- 
né .k tomu, aby se cíl dostal do zaměřo- 
vacího dalekohledu; měří se od určité- 
ho, předem daného (t. zv. odměrného) 
bodu až k azimutu cíle; stanoví se na 
situpnici dalekohledu (strana a oprava). 
Oba úhly se udělují hlavni řididly 
(n-ovým a o-vým) a udávají se zpravidla 
ne v stupních, nýbrž v dílcích dělostře- 
leckých ( 1 /s 4 oo obvodu kruhu) Q*. 


Náměsíčnost, q* somnambulismus 

Náměstek, zástupce starosty města. 

Náměstek Josef (* 1878), č. spisov. a 
učitel (pseud. Albatros). 

Náměstka, Q* zájmeno. 

Námestovo, nejsev. okr. m. na Slov., 
1510 ob. (1318 čs.). Dom. výroba plátna. 

Náměšť na Hané, ms. na Mor., okr. 
Olomouc, 1019 čs. ob. 

Náměšť nad Oslavou, m. na Mor., okr. 
Třebíč, 1975 ob. (1933 čs.). Zámek Žero- 
tínův, 1530 bratrská tiskárna. 

Námezdní vojsko, žoldnéři (Soldner; 
soldats mercennaires; mer cenari es), voj. 
najímané z dobrovolníků (O* najímání 
branců) na určitou dobu (kapitulaci) a 
sloužící za mzdu (žold). Bylo od nejstar- 
áích dob vedle voj. občanského a v ně- 
kterých státech dosud, jest základem 
branné soustavy (dobrovolnické). Oby- 
čejně se n. v. myslí žoldnéři XV. — XVIII. 
st. od vzniku stálých státních arm. do 
doby všeobecné branné povinnosti, t. j. 
do doby vojsk národních, ježto žoldnéři 
bývali často najímání z cizinců. 

Námitka, a* obrana. 

Namitkiewicz Jan (* 1880), p. právník, 
prof. univ. varšavské a přísedící polsko- 
něm. soudu v Paříži. 

Námořnický uuel, pevný a přece lehce 
rozvazatelný uzel, při němž se oba kon- 
ce provazu neb lana křižují. 

Námořnictvo (Marině), souhrn věcí, 
zařízení a osob, které slouží námořnímu 
státu k provádění námořní politiky a ob- 
chodu. Jsou to: I. Válečné námořnictvo. 
Jeho účelem jest ochrana pobřeží proti 
nepřátelským útokům, ochrana zámoř- 
ských zájmů (plavba, námořní obchod, 
kolonie) a možnost útoku na nepřítele za 
války. Válečná marina se roztřiďuje na 
válečné loďstvo (q* loď vál.) a úřady a 
zařízení nutné k jeho činnosti. K úřadům 
počítáme centrální úřady, velitelství a 
správy v přístavech. K zařízením počítá- 
me loděnice, ústavy pro výchovu (q* ná- 
mořní učiliště). Námořní loďstvo se vy- 
vinulo v poslední době na velmi důležitý 
politický činitel oro přímořské státy. Čím 
podstatnějším se stal námořní obchod 
pro hospodářský vývoj státu, tím potřeb- 
nější se stala náležitá ochrana silným 
loďstvem. Válečné loďstvo se skládá 
z bitevních (řadových) lodí a bitevních 
křižáků, které jsou určeny hlavně k do- 
bytí námořní nadvlády (q*) bitvou na ši- 
rém moři, z loďstva lehkého (křižáky, dě- 
lové, torpédové čluny a podmořské člu- 
ny), které slouží k boji proti obchodu, 
boji u pobřeží, zajištění dopravy (konvoj), 
průzkumu a v míru k ochraně zámoř- 
ských zájmů státu (křižáky, dělové lodi- 


Námořnictvo. 


240 


Námořní konference 


ce). Dále jsou nosiči letounů, které tvoří 
pohyblivou námořní základnu pro letad- 
la, jež doplňují činnost loďstva a- koneč- 
ně lodi pro zvláštní služby jako jsou: 
kladení a lovení min, zásobování pohon- 
nými hmotami, vyměřování, účely školní, 
sanitní a j. Novodobé válečné loďstvo je 
složkou obrany technicky velmi složitou, 
vyžadující pečlivé obsluhy a proto jsou 
válečné lodi již za míru téměř v úplné 
pohotovosti, aby se mobilisace mohla díti 
co nej rychleji. — II. Obchodní loďstvo. 
Obchodní loďstva obstarávají dopravu 
nákladů a osob mezi přímořskými státy 
nebo na vlastním pobřeží a to buď v urči- 
tých (paro)plavebních liniích, nebo volně 
(tramp-shipping). Každá obchodní loď 
musí býti zapsána v lodním rejstříku a 
bezpečnost, druh a počet posádky a ma- 
ximální náklad jsou předepsány záko- 
nem. Činnost obchodního loďstva má ráz 
čistě obchodní. Velikost obchodních lodí 
se vyjadřuje v t. zv. registrových tunách 
(Q*). Síla loďstva se řídí podle množství 
dopravovaného zboží, tedy podle dovozu 
a vývozu; to není však pravidlem u všech 
států. — III. Personál. Skládá se z dů- 
stojníků a mužstva; představeným na 
lodi je kapitán (patron); musí míti zkouš- 
ku buď pro dalekou (zámořskou) nebo 
pro pobřežní plavbu, podle toho, jaké ce- 
sty koná. Též ostatní důstojnictvo má 
odborné vzdělání z námořních škol. Ná- 
zev pro vůdce lodi je plavec (Schiffer; 
navigateur, batelier; master mariner), 
mužstvo sluje lodníci (Matrosen; mate- 
lots; seamen), pokud nejsou vyučeni, 
plavčíci (Schiffsjungen; mousses, boys); 
souborný název pro veškerý personál je 
námořník (Seemann; marin; sailor). U 
válečného loďstva bývá námořnictvo do- 
plněno námořními vojsky (Marinetrup- 
pen; troupes maritimes; marines), která 
vznikla za dob, kdy námořnictvo vál. ne- 
bylo přesně odděleno od obchodního a 
celé lodi s posádkou za vál. přijímány 
do státních služeb, námořní voj. byla při 
tom policejním orgánem, udržujícím po- 
řádek v neukázněném mužstvu. Nyní se 
uplatňují hlavně ve službě strážní a dě- 
lostřelecké a v operacích na pevnině. Ná- 
mořnictvo se doplňovalo vždy většinou 
z obyvatel pobřeží, rybářů a plavců z po- 
volání: u veslových lodí většina mužstva 
byli dělníci (často otroci), vycvičení jen 
ve veslování; skutečných plavců bylo 
málo. Teprve na plachetních lodích a ze- 
jména po vynálezu kompasu a navigač- 
ních přístrojů (astroláb, chronometr, sex- 
tant) bylo třeba nauticky vycvičeného 
personálu; v té době vzniklo též odborné 
vzdělání důstojnictva, pro něž zakládány 
školy a výcvikové kursy. Ježto loď je — 


na širém moři — samostatným celkem, 
je kapitán vybaven rozsáhlou pravomocí 
i soudní (právo stanné za vzpoury a p.); 
obchodně je vždy zástupcem rejdaře neb 
společnosti, jíž loď náleží. 

Námořní konference, mezistátní úmlu- 
vy k úpravě námořní politiky, práva, 
obyčejů a zejm. války; v poslední době 
je jejich hl. účelem omezení zbrojení na 
moři, jsou to tedy odzbrojovací k. První 
byla Pařížská, svolaná po Krymské válce 
r. 1856, která stanovila pravidla o blo- 
kádě a odstranila kaperství; dále Lon- 
dýnská z r. 1909, jež jednala o vymezení 
kontrabandu, právu prohlídky a ničení 
neutrálních kořistí. Nejznámější však je 
n. k. Washingtonská, konaná 1921 — 22 
jako odzbrojovací, která stanovila na 
10 let (do r. 1932) u pěti námořních moc- 
ností (Anglie, USA., Japonsko, Francie a 
Itálie) úhrnnou maximální přípustnou 
tonáž některých kategorií lodí a vedle 
toho jejich maximální velikost, kalibr děl 
o j. Tak stanovena maximální velikost 
řadové lodi (bitevní neb bitevního křiž- 
níku) na 35.000 t (angl. á 1016 kg) a ráže 
jejích děl nejvýše 40.6 cm (16 angl. pal- 
ců); maximální velikost křižníku na 

10.000 t s děly nejvýš 20.3 cm (8 palců); 
maximální ráže děl ozbrojených ob- 
chodních lodí na 15.5 cm (6 palců). Dále 
stanovena jako úhrnná tonáž bitevních 
lodí pro Anglii a USA. po 525.000 t, Ja- 
ponsko 315.000 t, Francii a Itálii po 

175.000 t, při čemž vypočítány starší lodi, 
které musí býti, jako přesahující tuto 
úhrnnou tonáž, zrušeny. Tonáž letadlo- 
vých lodí (nosičů letadel) v témž pořadí 
států stanovena na 135.000 t, 135.000 t, 

81.000 t, 60.000 t, 60.000 t. Další úmluvy 
stran omezení celkové tonáže u křižníků, 
torpédoborců a ponorek projednávány 
v Ženevě r. 1927, uzavřeny však teprve 
na konferenci v Londýně (21. I. až 15. IV. 
1930) mezi třemi námořními velmocemi a 
stanoví (mimo vyřadění urč. lodí) u ho- 
tových lodí maximální stáří (t. j. dobu, 
kdy může loď býti nahrazena), a to u lo- 
di do 3000 t, pocházejících z doby před 
1. I. 1921, na 12 let, z lodí po 1. I. 1921 
na 16 let; u lodí od 3000 do 10.000 t na 
16 , resp. 20 let; u větších lodí stáří zatím 
neomezeno. Dále definována přesně loď 
letadlová, která nesmí míti větší ráž děl 
než 15.5 cm; žádná řadová loď nesmí 
míti přistávací platformu nebo palubu 
pro letouny. Déplacement ponorky ome- 
zeno na 2000 t a ráže děl na 13 cm (5.1 
palce); hotové výjimky u Fr. a j. států 
připuštěny; rovněž dovoleno míti tři lodi 
tohoto druhu s velikostí do 2800 t a děly 
do 15.5 cm. Lodi menší než 600 t a lodi 


Nábytek I 



Gotická skříň, Německo, XVI. stol. 



IslAndská atollcc. 



Gotická skříň s malovanými řez- 
bami, 2. pol, XV. stol. 


Gotická skříň, malovaná, 
Dolní Porýní, XV. stol. 



rřilolm Nového velkého ilustrovaného slovníku nailěuího. 




Nábytek II. 




Sklápěcí židle, XVI. stol. 



Stůl, Německo. XV. stol. Křeslo, Ludvík XIIL 




Truhla rodiny Strozzi, Florencie 1512. 


Psací stůl. Dílna Karla Boulle, 1700. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



Námořní konference 


241 


Nancy 


600—2000 t, nemají-li větší ráže než jedno 
dělo nejvýš 15.5 cm nebo čtyři děla nej- 
výš 7.6 cm (3 palce), nejsou v počtu ome- 
zeny; lodi pomocné nesmějí míti brnění 
a zařízení na kladení min a platformu 
na letouny. Nové minovače nesmějí přesa- 
hovali 5000 t a jejich rychlost 20 uzlů. 
Křižák definován jako lod povrchová, 
jiná než loď řadová a loď letounová, ve- 
likosti nad 1850 t s děly přes 13 cm. Roz- 
děleny na 2 kategorie: a) s ráží nad 15*5 
cm a b) s ráží od 13 do 15*5 cm. Křižá- 
ků kategorie a) povoleno tun: Angl. 
148.800 (t. j. max. 15 lodí po 10.000 t), 
USA. 180.000 (t. j. max. 18), Jap. 108.400 t 
(12), křižáků kategorie b): Angl. 192.200 
t, USA. 143.500 t, Jap. 100.400 t. Jako tor- 
pédoborec definována povrchová loď pod 
1850 t s děly pod 13 cm. Těchto povoleno 
Angl. a USA. po 150.000 t, Jap. 105.500 t; 
ponorek povoleno všem třem státům po 
52.000 t. — Fr. a It. nechtěly přistoupiti 
na toto omezení a jednáno tedy mezi ni- 
mi dále; dosud (Červ. 1931) však nedo- 
saženo definitivní úmluvy. — Obmezení 
velikosti lodí, jakož i kalibru jejich děl 
má podstatný význam pro taktiku, ně- 
hot při omezených rozměrech nelze jed- 
notlivé prvky (rychlost, kapacitu paliva, 
ochranu, dělostřelbu) volně rozvinovati. 

Námořní miny, o* miny. 

Námořní mocnost, v politick. smyslu 
stát, který leží při moři a má k hájení 
svých námořních zejm. obchodních zá- 
jmů námořní moc (Seegewalt, potentiel 
maritime; Sea-power), skládající se 
z loďstva, politické a hospodářské mo- 
hutnosti. Stát, který je závislý na zá- 
mořském dovozu a vývozu, potřebuje 
v neklidné a zvi. ve válečné době nutně 
ochrany svých námořních zájmů, k níž 
hl. slouží vál. loďstvo. 

Námořní politika, zahrnuje všecky po- 
litické prostředky, které se vztahují na 
vývoj, rozvoj a ochranu námořních práv 
státu (získání nových odbytišť, zakládá- 
ní kolonií atd.). o* nadvláda na moři. 

Námořní právo, souhrn právních před- 
pisů upravujících poměry plavby po 
moři. N. p. vzniklo z p. zvykového, jež 
se postupem doby změnilo v uznávané 
mezinár. p. Dnes se uzavírají mezistátní 
smlouvy mezi dvěma n. více státy o vzá- 
jemné úpravě poměrů na moři jak v mí- 
ru tak ve válce. Válečné n. p. jest mno- 
hem lépe vybudováno a upravuje velmi 
podrobně nejrůznější skutečnosti, jež se 
mohou za války na moři vyskytnouti 
(váleč. kořist, kontraband, lodi s nemoc- 
nými, kladení min, lodi rybářské, posta- 
vení neutrálních států a pod.). Do úpra- 
vy n. p. zasáhly po válce i mír. smlouvy. 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


Námořní stanice, pobřežní osady, v je- 
jichž vodách se trvale združuje část vál 
loďstva a námořnictva; v jejich čele je 
vyšší důstojník jako správce n. s. 

Námořní učiliště, školy pro odborné 
vzdělání personálu námořnictva (^), 
vál. a obchodního. Sem patří: V Angl. 
Námořní akadamie (Naval College) 
v Greenwichu, jež vychovává námořní 
důstojníky, stavitele lodí, inženýry a 
Námořní kadetní škola (Cadet College) 
v Dartmouthu. Vedle toho je vysoká ná- 
moř. škola (Staff College) v Portsmouthu. 
Ve Francii námořní škola v Brestu ke 
vzdělání důstojníků. V Itálii námořní 
akademie v Livornu, v Německu ná- 
mořní škola v Kielu, v USA námořní 
kadetní škola v Annapolis a námořní 
akademie v Newportu pro důstojníky. 

Námořní válka, p* válka. 

Namožení, myslí se tím obyč. přepětí 
činnosti svalové, takže se objeví nikoliv 
normální únava, ale bolestivá vyčerpa- 
nost. Při celkovém n. jedná se o nedosta- 
tečné vyloučení rozkladových látek (ky- 
seliny mléčné), což se děje delším odpo- 
činkem a masáží. 

Namnr (vlámsky Namen), belg. pro- 
vincie, 3360 km 2 , (1926) 353.363 ob., na jv. 

hranici, protékaná 
řekami Meusou a 
Sambrou. Hl. m. je 
N., pevnost, (1926) 
31.164 ob.; průmysl 
železářský, strojař- 
ský, sklářský, kože- 
ný, mydlářský a j. 
Poblíž se těží uhlí a 
železná ruda. 

Znak Namurv, Namyslowski Bo- 

leslavy (* 1882), p. bo- 
tanik a prof. univ. poznaňské. Člen Č. 
Akademie. 

Nána, o. na Slov., okr. Parkan, 1232 ob. 

Nana Sáhib (1825—1857?), maharadža 
Bitúrský, vlast. jm. Dandhu Panth, hod- 
lal obnoviti panství Mahrattů a za odbo- 
je sepojů, který sám podporoval, postavil 
se v čelo chanpúrských povstalců a při- 
měl angl. gen. Wheelera ke kapitulaci, 
po níž však, zrušiv své slovo, dal všecky 
zajaté Angličany popraviti. V Červnu 1857 
byl Chanpúr po bojích obsazen gen. Ha- 
velockem a N. S., uprchnuv včas z města, 
zmizel kdesi v Nepálu. 

Nának Bába, Guru n. Šáh (1469 — 1538), 
zakladatel sikhského náboženství; chtěl 
spojití mohamedanismus s hinduismem. 

Nancy, hl. m. dep. franc. Meurthe-et- 
Moselle, 115.000, na ř. Meurthe a Marne- 
rýnském kanálu; sklářství, um. nábytek, 
piana, zboží text., kovové; v blízk. žel. 

16 



Nancy 


242 


Naón R. 


ruda, vys. pece a válcovny, universita, 
bot. zahrada, knihovna, lesn. vys. škola, 
jediná ve Francii, 
vys. obch. šk., kon- 
servatoř, 5 museí; 
r. 1766 N. připadlo 
Francii, 1870 pev- 
nost; 1914 útočili 
Němci na pevnost 
N. a Epinal, po bit- 
vě na Marně však 
od útoků upustili. 

Nan-čang, hl. m. 

Čin. prov. Kinag-Si, Zrrnk města 
asi 300.000 ob., na Nancy. 

deltě Kan-kiangu. 

Nančič Laza (1854—1887), srb. novinář, 
hlav. spoluprac. Zastave a jiných listů, 
propagátor sjednocení srbské mládeže 
v Uhrách i Srbsku. 

Nanda, indická dynastie ve IV. stol. 
př. Kr. v Magadhá (Bihar>. 

Nandraž, o. na Slov., okr. Revúca, 442 
čs. ob. Doly. 

Nanduové (Rheae), podřád ptáků z řá- 
du pštrosovitých (Ratites) s jediným ro- 
dem nandu (Rhea Moehr.). Jsou to pštro- 
sům podobní ptáci s velmi dl. běháky a 
zakrnělými křídly. Způsobem života po- 
dobají se celkem pštrosům. Jsou tři dru- 
hy v J. Am.: N. savannový (R. macro- 
rhyncha Selat), n. Darwinův (R. Darwini 
Gould) a n. pampový (R. americana Linn.). 

Nanchini, o* Nakič Petar. 

Nanini Gíovanni Maria (1545 — 1607), sl. 
it. hud. sklad, cirk., zakladatel t. zv. řím- 
ské školy, kapelník Sixtinské kaple. 

Nanismns n. nanosomie (rec.), trpaslic- 
tvi, trpasličí vzrůst celého těla při sou- 
měrném vývinu všech údů a ústrojů, n. 
zakrslý vzrůst jednotí, částí. Příčinou n. 
jest zpravidla nedostateč. výživa, nebo 
choroby vzrůstu kostry a j. U rostlin n. 
způsoben nedostatkem vláhy, uměle pě- 
stují se zakrslé stromky t. zv. japon- 
ských zahrádek. Nižší zviř. (plži a j.) 
omezeni prostorem jsou menší než týž 
druh žijící ve velkých prostorách vod- 
ních. 

Nan-king (Jižní hlavní město, úředně 
Kiang-ning), hl. m. čínské prov. Kiang- 
su, (1924) 395.000 ob., na již. břehu Jang- 
tse. Má od r. 1921 st. universitu, od r. 
1910 misionářskou. Vyrábí se bavlněné 
látky, papír, porculánové zboží, hedvábí. 

Nankovo, o. na P. R., okr. Chust, 1441 
obyvatel. 

Nanni (Nani) Giovanni (Giovanni da 
Udine) (1487 — 1564), it. malíř, žák Raffae- 
lův. 

Nan-ning (úředně Jungning), hl. m. 
čin. prov. Kuang-si, (1924) 52.000 ob.; čilý 
obchod. 



Nános, v geologii vrstvy přeskupené a 
nashromážděné vodou, vzduchem a p. 
v dobách diluvia a alluvia. 

Nanosomie, a* nanismus. 

Nánožník, pytel na nohy při jízdě sa- 
němi, podšitý kožišinami. 

Nansen Eva (roz. Sars) (1858—1912), 
choť slavného polárního badatele Frith- 
jofa N., jedna z nejlepších norských pěv- 
kyň písní. 

Nansen Fridtjof (* 1861), norský cestov. 
a přírodopisec; pronikl v té době nejdá- 
le do severních krajů a sice až k 86° 13'. 
1897 řed. mezin. laboratoře pro výzkum 
moře. Jako politik potíral unii se Švéd- 
ském; 1906 — 08 norským vysl. v Londý- 
ně. Po svět. válce řídil z rozkazu Svazu 
Národů dopravu zajatců z Ruska; od r. 
1927 zást. Norska v odzbr. výb. Svazu 
národů. R. 1922 obdržel Nobelovu cenu 
mírovou za svoji pomocnou výpravu do 
hladem zamořeného Ruska. Jeho spis 
Fram byl přeložen též do češtiny (Na 
severní točnu). 

Nansen Petr (1861—1918), dánský spis. 

Nansonty Etienne Antoine Marie 
Champion, hrabě (1768—1815), fr. gen.; 
vyznamenal se pod Moreauem v Něm., 
pak pod Napoléonem 1805 u Slavkova a 
zejm. 1809 u Wagramu. Za tažení do R. 
1812 vel. I. jezd. sboru a u Borodina těž- 
ce raněn; 1813 bojoval znovu s velkým 
úspěchem u Lipska a Hanau, tažení 1814 
se účastnil s Napoléonem. Onemocněv, 
byl za restaurace velit. mušketýrské 
gardy. 

Nanšan, hora asi 2 km již. od m. Kin- 
čou na převlace k poloostrovu Ljaotun- 
gu v již. Mandžusku, hájí přístup k Port- 
Arthuru a Dálnému. Tam 25.-26. V. 
1904 bitva mezi arm. rus. (gen. Fock) a 
jap. arm. (gen. Oku). 


Nantes, hl. m. franc. dep. Loire-Infé- 
rieure, 185.000 ob., 52 km od Atl. oceánu, 
na ostrovech šestiramenné řeky Loiry 
(21 mostů); krásná nám. a promenády, 
s vynik. stavbami: katedrály, prefektu - 
ra, bursa a j., lodě- 
nice, stavba lokom. 
a strojů, tov. na kon- 
servy; Pasteurův ú., 
vyšší obch., nautic- 
ká škola, konserva- 
toř, musea. Památné 
stalo se ediktem nan- 
teským (13. IV. 1598). 

Nanticoke, m. v s.- 
amer. státě Pensyl- 
vania, (1920) 22.614 

ob., těžba antractiu. 

Naón Rómulo {* 1875), argentin. stát- 
ník, od 1902 poslanec; zastupoval Argen- 



Naón R. 


243 


Náplň 


tinu na 2. haagské konferenci 1907, 1914 
při niagarské konferenci. 

Nap, pseud. M. Fučíka. 

Nápadnické právo, úprava dědické po- 
sloupnosti na selském statku, směřující 
k tomu, aby statek zůstal jako jediný 
celek v rukou jednoho dědice a netříštil 
se mezi několik dědiců. U nás platí zem. 
zákon č. 68/1908 o dělení pozůstalosti při 
rolnických usedlostech střední velikosti. 
Soud pozůstalostní rozhodne, jde-li 

0 usedlost střední velikosti, přihlížeje 
k rozloze a k výnosu usedlosti a vy- 
slechnuv znalce a starostu obce. Used- 
lost připadne toliko jednomu dědici (ná- 
padníku), který má povinnost ostatní dě- 
dice (nejčastěji ovšem sourozence) urči- 
tým způsobem vybýti. Kdo se má státi 
nápadníkem, určuje buď zemřelý ve své 
poslední vůli, anebo dohoda spoludědiců. 
Nedohodnou-li se, platí ustanovení prá- 
va dědického, ale příbuzný bližší vylu- 
čuje vzdálenějšího, starší vylučuje mlad- 
šího, pohlaví mužské má přednost před 
pohlavím ženským, při stejném stáří 
rozhoduje los. Pozůstalý manžel má 
přednost před všemi ostatními dědici 
kromě před dětmi. Soud může — nemaje 
možnost výběru mezi dědici a zvláště 
tehdy, nemá-li jistotu, že statek bude 
dobře obhospodařován — nemovitost 
prodati a výtěžek rozděliti mezi dědice. 
Pro odhad usedlosti platí pravidlo, že 
soud — nedohodnou-li se o ceně účast- 
níci — nepřihlíží ke skutečné hodnotě, 
nýbrž hledí k tomu, aby nápadník mohl 
na statku obstáti a učiniti zadost všem 
břemenům na nemovitosti již vloženým, 

1 těm, které přibudou z pohledávek ostat, 
spoludědiců proti nápadníkovi. Zákon 
č. 68/1908 byl vyvolán špatnými poměry 
na venkově, kde se statky tříštily a ho- 
spodářství nemohlo býti tak dobré jako 
při větších celcích. 

Napajedla, m. na Mor., okr. Uh. Hra- 
diště, 3608 ob. (3516 čs.). Chov čistokrev- 
ných koní. 

Napájeni, krytí spotřeby vodní u zví- 
řat. Při suché potravě spotřebuje kůň 
denně 20 — 30, hov. dobytek 30 — 50, ovce 
1-5—3, vepř 9—12 1 vody. 

Napětí, ve fysice stav hmoty, způso- 
bený rovnováhou sil, pružné n. způso- 
beno tlakem nebo itahem, deformuje tě- 
leso; n. par jest atmosférický tlak par 
n. plynu, vyjádřeno tlakem na 1 cm 2 
stěny nádoby, v níž utěsněn; povrchové 
n. způsobují soudržné síly molekul ka- 
paliny; n. elektrické vyjadřuje poten- 
ciální rozdíl mezi dvěma vodiči nebo 
dvěma místy téhož proudovodu, u zdro- 
jů proudových nazývá se elektromoto- 


rickou silou, jednotkou el. n. jest 1 Volt, 
za nízké m. označuje se do 300 V, přes 
300 V. jako n. vysoké. V psycholog, pro- 
jevu jest napětí stavem zvědavého oče- 
kávání. 

Nápěv, melodický sled (tónů v těsném 
spojení se slovním textem, při národní 
písni tvořen současně se slovem, při 
písni umělé podle rytmických zákonů. 
V cirk. chorál, zpěvu ustálený nápěv na- 
zývá se cantus firmus. 

Naphtali Fritz (* 1880), něm. soc. ná- 
rodohospodář, 1912—20 red. hosp. části 
v Berliner Morgenpost a Vossische Zei- 
tung; od 1926 řídí výzkumný ústav ho- 
spodářské politiky v Berlíně. Je stou- 
pencem hnutí zionistického. Z odb. spi- 
sů: Kontrola kapitálu (1919), Konjunk- 
tura, dělnická třída a soc. hospodářská 
politika a j. 

Napier, hl. m. v prov. Hawkesbai na 
sev. ostrovu Nového Zélandu, (1926) 
17.933 ob., s přístavem Port Ahuriri. 

Napier John, baron of Merchiston 
(1550 — 1617), skotský matematik, vynál. 
logaritmů; uvěř. první logaritm. tabul. 

Napier Robert Cornelis, baron of 
Magdala (1810—1890), brit. pol. maršálek. 

Napier Sir Charles James (1782—1853), 
brit. generál; bojoval v Irsku, potom ve 
Španělsku proti Napoléonovi, proti 
USA.; zničil moc Emirů Sindských 
v Indii. 

Napínač drátu, zařízení pro napínáni 
drátů. Sestává v podstatě z dvojité 
matky, do níž zasahují levým resp. pra- 
vým závitem opatřené konce drátů. Otá- 
čením matky se oba konce drátu sbli- 
žují. 

Napínáček, pákové zařízení u přes- 
ných ryhovaných zbraní, jímž může býti 
spoušť tak nařízena, by spustila lehkým 
dotknutím. Účel je ten, by si střelec při 
jemném míření „nestrhl 11 ránu. Je buď 
tak upraven, aby se natáhl stisknutím 
spouště od zadu dopředu (způsob hlavně 
v Německu oblíbený u loveckých zbra- 
ní), nebo se natahuje zvi. spoušťovým 
jazýčkem za vlastní spouští zbraně (způ- 
sob franc.). 

Napiórkowski Alexandr (* 1880), pol. 
soc. spisovatel, legionář, poslanec ústa- 
vodárného sněmu; padl roku 1920 před 
Varšavou. 

Náplast, o* emplastrum. 

Náplecník, půlměsícovitým ítvarem 
z pozlaceného nebo postříbřeného plechu 
a prýmky olemovaný štítek. Stálá sou- 
část stejnokroje někt. elitních pluků. 

Náplň (Ladung, charge), množství pra- 
chu (t. zv. hnací n.) v nábojce n. trhací, 
plynotvorné, dýmotvorné a j. látky ve 

16 * 


Náplň 


244 


Napoléon L 


střele (trhací, plynová atd n.). U pušky 
se stanoví obyčejně podle kalibru a váhy 
střely tak, aby balistické účinky byly 
co nejlepší (plochá dráha letu; velká 
průraznost; patřičný rozhod u brokové 
rány, t. zv. krytí atd.). Ježto se bezdýmné 
prachy těžce zapalují, přiměšuje se do 
jejich náplní něco černého prachu (n. 
počinová). Trhací n., jež způsobí rozprask 
střely, se řídí druhem této; u šrapnelu 
je z výbušiny méně brisantní (černý a 
p. prach), ježto nejde o roztržení šrap- 
nelu, nýbrž jen o vymetení kuličkového 
náboje z něho; u granátu proti cílům 
neživým je z výbušiny velmi tříštivé 
(ammonal, trinitrotuol atd.), u střel ply- 
nových je slabá n. trhací a zato silná 
chemická (Q* chemická válka). Většina 
střel dělových obsahuje jisté množství 
dýmotvorné náplně, aby rozprask stře- 
ly (obláček) bylo dobře viděti;zvl. dýmo- 
tvorné střely obsahují silnou n, tvořící 
dým nebo mlhu k zastírání cíle. 

Napo, 1. přítok Amazonky, 800 km dl. 

Napodobení, zjev, viděné nebo slyšené 
představy přirozeně reprodukovati, na 
př. častěji slyšené zvuky či slova, po- 
střehnuté pohyby, posunky, zvyky. 

Nápoj, důležitý pro lidský org., je- 
muž nahrazuje vodu, ztracenou močí, po- 
tem, vydechováním vodních par atd. 
Voda jest nejpřirozenějším nápojem a 
nezbytná nejen pro pochod zažívací, roz- 
pouštění látek v potravinách, ale i oběh 
a vstřebání výživ, roztoků do krve a 
vyměšování látek rozkladných. N. je 
současně tekutou potravou. Ovocné šťá- 
vy, různé limonády, syruby, mléko a 
jeho přípravky, minerální vody, dále n. 
lihové (piva, vína, likéry), odvary rost- 
linné (čaj, káva, thé). Tělo lidské potře- 
buje prům. denně 3 1 vody a množství 
její nemá klesnouti pod 10% váhy. U zví- 
řat je spotřeba vody různá podle druhu 
krmivá, roční doby a p. 

Nápoje lihové, Q* Lihové nápoje. 

Nápojová daň, o* Všeob. daň nápojová. 

Napoléon I. Bonaparte, císař franc., 
syn advokáta Carla B. •(* 15. VIII. 1769 
v Ajaccio na Korsice, t 5. V. 1821 ve vy- 
hnanství na ostr. sv. Heleny); 1779 vy- 
studoval vál. školu v Brienne, 1789 nad- 
poručíkem v Grenoble; 1793 vyznamenal 
se již při dobytí Toulonu jako dělostřel. 
setník; stal se nato brig. gen. dělostřel. 
Při Robespierrově (o*) pádu zatčen a po- 
zději propuštěn na svobodu; žil chudob- 
ně v Paříži, vyškrtnut z listiny důstoj- 
níků. Příležitostně potlačil vzpouru 
royalistů a stal se divisním generálem; 
27. II. 1796 vrch. vel. ital. armády; válčil 
vítězně v Itálii, porazil Piemontany 
u Mondovi, Rakušany u Lodi a přinutil 


je k míru v Campo Formio 1797. Bojo- 
val též proti Anglii, podnikl výpravu do 
Egypta 1798, kde pozbyl však loďstva a 



odkudž se narychlo vrátil, opustiv své 
vojsko. 1799 zvolen byl konsulem na 
deset let; v té době začal N. nové, ge- 
niální uspořádání státu na podkladě 
rovnoprávnosti (Code N. 1800). R. 1801 
uzavřel konkordát s papežem, 1802 zalo- 
žil čestnou Legii. Svoji moc upevnil 
vítězstvím nad Rakušany u Marenga 
(1800) a mírem v Luneville (1801). R. 1803 
zvolen doživotním konsulem a v květnu 
1804 dědičným cis. francouzským, 2. XII. 
1804 korunován papežem Piem VI. V čet- 
ných a velkých válkách zůstal vítězem 
nad celou Evropou (bitvy: Ulm, Slavkov, 
Jena, Auerstadt); 1807 uzavřel spolek 
s carem Alexandrem v Erfurtu. Ve znovu 
vypuknuvší válce porazil Rakušany 
u Rezna a vtáhl do Vídně; u Ošprů bo- 
joval zprvu bezúspěšně, ale záhy nato 
zvítězil u Wagramu; mír ve Vídni. N. 
dal se rozvésti s Josefinou a oženil se 
s Marií Louisou, dcerou Frant. Rakous- 
kého. Spojení s Ruskem ztroskotalo, N. 
pak vnikl s velkým vojskem do Ruska, 
po vítězství u Smolenska a Borodina až 
k Moskvě, kde byl přinucen k ústupu 
s vojskem napolo zničeným. S novou 
armádou porazil opětně Prusy a Rusy a 
zatlačil je do Slezska. Po vítězné bitvě 
u Drážďan byl poražen v bitvě národů 
u Lipska převahou spoj. vojsk. Donucen 
spoj. velmocemi, zřekl se trůnu (1814) a 
dán do vyhnanství na ostrov Elbu. 1815 
se vrátil, porazil Blúchera u Ligny, byl 
však sám poražen u Waterloo a odvezen 
na ostrov sv. Heleny; zde pod přísným 
dozorem diktoval své paměti. Zemřel na 
žal. rakovinu. N. povznesl se vál. umě- 
ním, ve kterém nebyl dosud překonán, 
na pána Evropy; nevyčerpatelně praco- 
vitý a samostatně rozhodující měl vždy 
úspěchy. Panství N. probudilo naciona- 
lismus národů a ve Francii připravilo 
půdu liberalismu. 


Napoléon II. 


245 


Náprstkovo museum 


Napoléon II. (1811—32), král řím., syn 
předešlého, po pádu svého otce vévoda 
Zákupský, zemřel ve Vídni; byl střežen, 
aby nór. francouzský ho neučinil cis. 
francouzským, (o* M. Rostand: Orlík.) 

Napoléon III., Karel Ludvík, cis. fran- 
couzský (1808^1873); po revoluci 1848 
poslanec, hlasováním lidu 10. XII. pres. 
republiky, 2. XII. 1852 cis. francouzský, 
ja&o N. III. od velmocí uznán. V krym- 
ské válce byl obráncem svobody proti 
carovi; 1859 porazil u Magenty a Solfe- 
rina Rakušany; mírem ve Villafranca 
získala Francie Savojsko a Nizzu. 1867 
výprava do Mexika, která skončila za- 
střelením Maximiliana Rak., 1870 dal se 
strhnouti do války s Pruskem, která 
skončila pro něj nešťastně u Sedanu, 
kde byl zajat a zbaven trůnu. 

Napoléon IV., Eugéne Louis Jean Josef, 
princ, syn. N. III. (1856—1879), padl jako 
dobrovolník ve válce Anglie se Zulu- 
kafry r. 1879. 



Napoléon ďor. 


Napoléon ďor, zlatý dvacetifrank, ra- 
žený za N. I. a III. 

Napoll (it.), a* Neapol. 

Napoličar, v někt. jihosl. krajích, hl. 
přímořských, hospodář, dělník, jenž při- 
jímá plait v produktech, obyč. polovinu. 

Napomáhání, trestný čin, jehož se do- 
pouští ten, kdo pachateli tres-t, činu po- 
máhá úmyslným opatřováním prostřed- 
ků a odvracením překážek. Čin je trest- 
ný i tehdy, jestliže pachatel prostředků 
nepoužil. Kvalifikuje se až na malé vý- 
jimky tak jako trestný čin sám; je-li 
tedy čin pachatelův zločinem, dopustil 
se i napomáhač zločinu. Není-li skutek 
trestný pro okolnosti v osobě pachatelo- 
vě (osoba nepříčetná, mladší než 10 let), 
jest napomahač trestán bez ohledu na 
beztrestnost pachatelovu. 

Napotnik Mihail, Dr. (* 1850 v Konji- 
cích), biskup lavantský, spisov. histor., 
etnogr. a teologických děl. 

Napouštění, impregnování, značí nasy- 
cení pevných hmot kapalinou pro docí- 
lení určitých vlastností (dřevo chrání se 
před hnilobou; voskem, tukem n. olejem 
nap. papír je průsvitný; látky nepromo- 
kavé a p.). Dřevo napouští se růz. mo- 
řidly, podlahy lakem, fermeží, voskem. 


Napp Cyrill František (1792—1867), 
opat a z. prelát v Brně, příděl J. Dobrov- 
ského a Palackého; čl. z. výboru a nár. 
buditel moravský. 

Napraď (Naprágy), o. na Slov., okr. 
Tornara, 483 ob. 

Nápravník Eduard (1839—1916), hud. 
skladatel, od r. 1860 první kapelník 
dvorního divadla v Petrohradě, psal 
opery (u nás zn. Dubrovský), symfonie, 
písně a j. 

Nápravník Robert, JUDr. (1840—1877), 
advokát a vynikající právník, od r. 
1866—67 redaktor Nár. Listů. R. 1874 se 
usadil jako advokát ve Vlašimi. Vedle 
Žurnalistické činnosti hojně překládal 
Viktora Huga, Julia Vernea a j. 

Napře] zastava slavě, slovin. národ, 
hymna, složená Davorinem Jenkem na 
slova Simona Jenka r. 1861, jejíž počátek 
je dnes složkou státní hymny jiho- 
slovanské. 

Náprsník, a* brnění. 

Náprstek Ferdinand Pravoslav, pův. 
Fingerhut (1824 — 1887), vlastenec a na- 
dšený^ podporovatel umění dramatické- 
ho. Zúčastnil se polit, bouří v Praze roku 
1848 a byl vládou rak. pronásledován. 
R. 1857 založil cenu na nejlepší drama 
z dějin slovanských. 

Náprstek Vojta (Fingerhut), (* 1826 
v Praze u Halánků, t 1894 tamtéž), český 
mecenáš, význam, kult. pracovník doma 
i v Americe. R. 1848 
uprchl do Ameriky, 
pracoval s počátku ja- 
ko dělník v New 
Yorku, odejel r. 1849 do 
Milwaukee, Wis., kdež 
zřídil knihkupectví. R. 
1852 založil Flugblátter 
a stal se r. 1853 spolu- 
zaklad. Svobodné obce. 
R. 1857 vrátil se do vla- 
sti k své dobré matce, 
„paňmámě chudého li- 
du 14 . Dal podnět k zal. 
spolku Slovanská lípa. V Praze založil 
Průmyslové museum (o*). 

Náprstková Anna, roz. Homová (1788— 
1873), matka Ferd. a Vojty N., choť Ant. 
N. R. 1824 získala dům u Halánků 
v Praze I. R. 1832 ovdověla. 

Náprstková Josefa, roz. Křížková (1838 
—1907), choť a spolupracovnice Vojty N., 
organisátorka Prům. museo jejího chotě. 

Náprstkovo české průmyslové museum 
v Praze, založil Vojta Náprstek; vzniklo 
r. 1862 zprvu jako výstavka sbírek jeho 
a cestovatele Friče na Střeleckém ostro- 
vě, v 1. 1885—1891 vybudoval pro tyto a 
nové sbírky rozsáhlou budovu o 17 só- 



Vojta Náprstek. 


Náprsrtkovo museum 


246 


Naibadá 


lech a poslední vůlí zřídil nadaci Prům. 
musea ku vzdělání lidu československé- 
ho. Podle plánu zakladatel, má přispí- 
vati a působiti ku povzneseni a zlepšení 
průmyslové výroby předváděním vzorů 
a dokladů techn. pokroků, ukázkami po- 
stupu výroby od suroviny až po hotové 
zboží průmyslu užitkového i uměleckého 
zdokonalovánim strojů, nástrojů a po- 
stupu výroby. Nejcennější jsou bohaté 
sbírky národopisné, domácího průmyslu 
českého a cizokirajného, hl. sbírky ce- 
stovatelů a osobních přátel V. Náprstka 
(celá sbírka A. Sachse). Obsáhlá knihov- 
na (na 60.000 svazků) odborná, encyklo- 
pedie, bibliografie, životopisy, spisy 
o ženské otázce a dělnickém hnutí, o Če- 
ších mimo vlast. Po převratu sjednáno 
spojení N. musea s národním museem 
pod společnou správou po převedení na- 
dačního jmění v majetek země České, a 
smlouvou z r. 1928 stalo se ústavem zem- 
ským a provždy mu zachováno jméno 
Náprstkovo museum všeobecného ná- 
rodopisu. 

Náprstník, Q* digitalis. 

Napálí Valtazar šl. Dvorničiě Kopriv- 
ničanin, Dr. (1561 — 1624), kanovník zá- 
hřebský; stal se zakladatelem chorvat. 
kolegia ve Vídni, z něhož vycházeli 
osvět, vůdcové národa, učiniv dobročin- 
né odkazy, jež pak zvětšeny jinými. 

Naqnet (nake) Alfred (1834—1916), fr. 
politik a chemik, jako radikál několikrát 
ve vězení, 1871 poslanec nejkrajn. levice; 
r. 1900 se stal socialistou. 

Nara, hl. m. jap. kenu Nara na j.-z. 
ositr. Hondo, (1825) 48.879 ob.; má slavný 
chrám Budhův a cis. hrobky. 

Narajówka, 1 . přítok Dněstru; na ní 
byly svedeny mezi něm. již. armádou 
a Rusy čtyři bitvy (31. VIII. až 8. IX., 
16.— 19. IX , 5-6. X., 15. — 22. X. 1916). 

Nárameč, o. na Mor., okr. Třebíč, 
453 čs. ob. 

Náramek, ozdoba rámě n. zápěstí že- 
ny, řidčeji muže, z kovů, kostí, mušlí, 
perel, drahokamů, skla; kruhovitý, spi- 
rálný, prstenovitý n. řetízkový, objevuje 
se jako nejsítarší ozdobný skvost zprvu 
jako čestný odznak mužů (u Germánů 
a Římanů, Peršanů), později pouze ozdo- 
ba ženy. Formou podléhal růz. módám. 

Nárameník u uniformy, O, epoleta. 

Narančió Nikola, JUDr. (* 1882), jihosl. 
advokát v Gospiču (Chorv.), kulturní a 
politický pracovník. 

Naranovič Pavel Andrejevič (1801 — 
1874), ruský lékař vojen., prof. chirurgie 
vojen. akad. petrohradské, carský osob- 
ní lékař. Vědecké práce o nemocech ko- 
stí, hypnotismu, éterové narkose a j. 


Naranovič Petr Andrejevič (1805 — 1858), 
ruský lékař, bratr předešl., prof. vojen- 
akad., pak na universitě charkovské. 
Vynikající chirurg oční. 

Náraz n- odraz zpětný (Růckstoss, ré- 
cul; recoil), pohyb vypálené zbraně do- 
zadu, povstalý v okamžiku, kdy se stře- 
la začne pohybovat dopředu, a přestáva- 
jící, když opustí hlaveň; fysikálně se 
rovná moment pohybu střely momentu 
zpětného pohybu zbraně, z čehož se dá 
vypočísti rychlost a tedy i energie z. n. 
U ručních zbraní se z. n. zachycuje paží 
neb ramenem, o něž jest zbraň opřena; 
u děl, kulometů a j. musí býti zvi. tlu- 
micí zařízení (brzda, povětšině kapali- 
nová) z. n., jinak popojede dělo po vý- 
střelu až o několik metrů nazad. U sa- 
močinných zbraní se z. n. využívá k ote- 
vření komory a nabití nového náboje; 
u raket a raketových motorů k pohybu 
předmětu dopředu (t. j. vlastně nazad). 

Náraziště, v hor. prostora zřízená 
v podzemí dolu přímo u jámy, v níž 
hromadí se pitné vozíky, které se pak na- 
rážejí do těžné klece. 

Nárazné splavy, O* splavy. 

Nárazné vrtání, v hor., v., při němž ne- 
bozez vrtá vrtnou díru nárazy na její 
dno. Při n. v. hlubinných vrtů používá 
se soutyčí, při n. v. vrtných děr pro od- 
střelování horniny dnes skorém výhrad- 
ně vrtných kladiv, poháněných stlače- 
ným vzduchem. Počet nárazů u těchto 
280 — 400 za min. 

Nárazník, pérující, nárazovými deska- 
mi opatřená část stroje, zachycující ná- 
raz pohybujícího se tělesa a činí jej tak 
neškodným na př. u železničních vozů, 
kovadlin atd. K pérování nárazníků se 
používá válcovitých neb kuželovitých 
šroubovitých per, gumových prstenců 
neb vzduchu, který jest stlačován do sil- 
nostěnného válce a tvoří tak elastický 
polštář. 

Nárazníkový stát (franc. État-tampon), 
podle názoru Thiersova stát, ležící mezi 
dvěma rivalisujícími státy, mající zabrá- 
niti nepřátelským srážkám. 

Nárazová palba (Aufschlagschiessen; 
fir percutant; percussion-fire), palba 
střelami se zapalovačem (O*) nárazovým, 
t. j. takovým, který nárazem střely o cíl 
způsobí její rozprask. 

Narážení na kůl, středov. trest smrti 
pro vražednice dítek, násilníky, též pro 
čarodějnice. 

Narážet!, v hor., plniti vozíky uhlím, 
rudou a pod., neb je zasunovati do těžné 
klece. 

Narbadá (sanskrt. Narmadá), ř. v Před- 
ní Indii, hranice mezi Hindustanem a 
Dekhanem, dlouhá 1280 km. 


Narbonne 


247 


Narkolepsie 


Narbonne, hl. m. 

franc. depart. Aude, 

30.000 ob., spojené 
kanálem de la Robi- 
ně se Středozemním 
m.; nám. škola, výv. 
obchod. 

Narbut Georgij 
(1886 — 1920), nejvýzn. 
ukr. grafik, profesor 
Ukraj. akad. umění 
v Kyjevě. 

Narbutt Justýn 
(1776 — 1845), pol. dějepisec; psal zvláště 
o dějinách Litvy. 

Narbutt Theodor (1784 — 1864), pol. dě- 
jepisec. 

Narcein (C 23 H 27 N0 8 + 3HaO) alkaloid 
opia; vzniká zahřátím narkotinchlor- 
methylátu s žíravimami; je silně narko- 
tický, utišuje bolesti. 

Narcis (Narcissus), rod bylin lilijovi- 
tých s vytrvalou cibulí, obsahuje asi 40 
druhů vesměs v jižní Evropě domácích. 
N. bílý (N. poeticus) nese na bezlistém 
stvolu bílé okvětí, dlouze trubkovité, je- 
hož ústí jest věnčeno pakorunkou na 



okraji rumělkové zbarvenou. Ve své do- 
movině ve Švýcarsku pokrývá z jara ve 
velkých porostech statisíci květy horské 
lučiny a vlhké stráně. N. žlutý (N. pseu- 
donarcissus) má květ žlutý a zvlášť vel- 
kou pakorunku na okraji vlnitou. V zá- 
padní Evropě na lukách hojný, jedova- 
tý. Oba výše uvedené druhy pro krásný 
vonný květ pěstují se s oblibou v zahra- 
dách v různých odrůdách a plných tva- 
rech tak jako další druhy: N. odorus se 
žlutým květem a vlcekvětým stvolem. 
N. tazetta s -několika květy na jednom 
stvolu v okolíku na nestejně dlouhých 
stopkách. Bílé okvětí se žlutou pakorun- 
kou. N. incomparabilis se žlutým kvě- 
tem a krátkou pakorunkou. 


Narcis, pseud. L. N. Zvěřiny. 

Narcisovitó, Q* Amaryliidaceae. 

Narcissus, Q* Narkissos. 

Narcissus, křest, světec, biskup v Ge- 
roně (Španělsko); umučen r. 306. 

Narenta, O* Neretva. 

Nares (lat.), chřípě. 

Nares (nárs), Sir George Strong i(1831— 
1915), britský námořní důstojník a po- 
lární cestovatel. 

Narew, ř. v Polsku, 424 km dl., pra- 
mení v Bialowické stepi, pod Pultuskem 
se spojuje s Bugem, jehož dolní tok 
v délce 36 km sluje též N. Narewská li- 
nie prolom, po gorlické porážce (1915). 

Narewská armáda, na počátku světové 
války ruská 2. arm. (gen. Samsonova), 
která se v srpnu soustředila na ř. Nare- 
wu s cílem vniknouti do Vých. Prus. od 
jihu; poražena a zničena Hindenburgem 
v bitvě u Tnnnenbergu (30. VIII. 1914). 

Narewská opevněná čára, rus. vybudo- 
vaná posice na ř. Narewu, vyztuž, pev- 
nými místy: Pultusk, Rožaň, Ostrol^ka, 
Lomža, byla spolu s linií ř. Bobru (pev- 
nůstka Osowiec) a Bugu {Modlin, býv. 
Novogeorgijevsk, Zegrže) hl. překážkou 
něm. postupu do sev. Polska. Překročena 
teprve v srpnu 1915 při všeobecném 
Ú3tupu Rusů od Varšavy. 

Nárglló, orient, dýmka perského pů- 
vodu; kouř se vede dlouhým, ohebným 
troubelem nádobou, naplněnou studenou 
vodou, aby se ochladil. 

Narimanov Nariman (1872 — 1925), so- 
větský politik, spisovatel-revolucionář, 
činný v Baku, Tiflise, Astrachanni, po- 
sledně v Azerhajdžanu, autor románů a 
dramat ze současného života. 

Narkissos (Narcis), v řec. hájesloví 
krásný syn říčního boha Kefisa zamilo- 



Narkissos. 


val se do svého obrazu, jejž spatřil ve 
studánce a proměněn byl v narcis. 

Narkolepsie (řec.), spánku podobný 
přechodný stav při některých nervových 
chorobách; jeví se zakalením vědomí a 




Narkolepsie 


248 


Národní garda 


selháním svalové činnosti, nutné k udr- 
žení rovnováhy. 

Narkosa, o* uspání. 

Narkotika (lat.), omamující prostřed- 
ky; užívá se jich v lékařství k uspání 
a tím k přivodění necitelnosti při ope- 
racích. 

Narkotin (opianin), alkaloid opia; získá 
se z opia extrakcí éterem; jeho jod- 
methylát tvoří s alkaliemi narcein. 

Naro, m. na Sicilii, (1921) 18.765 ob., 
těží se síra, pěstuje víno. 

Naroczské Jezero, v Litvě, 85 km vých. 
od Vilna, za svět. války jeviště rus. ofen- 
sivy v 2. pol. března 1916, zahájené 2. 
arm. (gen. Ragoza) proti 10. něm. armádě 
(gen. Eichhorn) na popud z Fr., kt. byla 
ohrožena útoky na Verdun. Překotná 
akce, špatně připravená, skončila se po 
velkých ztrátách rus. náhlým táním, jež 
zatopilo celou krajinu, stejně jako sou- 
časná bitva u Postaw, sev. od N. j. 

Národ, část lidstva, spojená tradicí a 
národním uvědoměním, obyčejně společ- 
ným mravem, jazykem neb státem. 

Národ, lidový nár. dem. deník, vych. 
v Praze od r. 1908. Šéfred. K. Policar. 

Narodna Bibliotéka v Bělehradě, nej- 
bohatší v Srbsku, dnes ve své budově 
na Kozančiéevu Vencu, mnoho starých 
rukopisů a liter, památek, s bezplatnou 
Čítárnou. Vzniikla z knih. ministerstva 
osvěty, k níž byly přičleněny knihovny 
ostatních ministerstev. 1853 dostala prv- 
ního bibliotekáře, 16. V. 1856 stal se jím 
Gjuro Daničié, jenž pro ni vypracoval 
program a navrhl jméno N. B. 

Narodna Enciklopedija, jihosl. encykl. 
slovník, shrnující veškeré vědomosti 

0 Jugoslávii a co s ní souvisí, za re- 
dakce iniciátora univ. prof. St. Stano- 
jeviče (od 1924). 

Narodna Odbrana, zal. 1908 v Srbsku, 
kdy se ukázalo, že musí dojiti časem 
k válce Srbska a Rak.-Uherska, a rychle 
se rozšiř, po všech zemích, obýv. Srby, 

1 v Americe; za balk. válek získala celý 
Slovan, jih a po válce pracuje na kultur- 
ním obrození Jihoslovanů. 

Narodna Sknpština, poslanecká sně- 
movna král, Jugoslávie. 

Narodnaja xasprava (též zv. obščestvo 
topora), tajný ruský revoluční spolek, 
založ. 1869 S. G. Něčajevem; větš. stu- 
denti zeměděl. akademie v Moskvě, za 
účelem přípravy nár. revoluce v Rusku. 
Po zabití udavače Ivanova spolek poli- 
cejně rozpuštěn. V Ženevě vydal Něčajev 
dvě Čísla Izdanija obščestva n. r., při 
prvním čísle spolupracoval M. A. Ba- 
kunin. 


Národně-demokratická strana českosl., 

a* ČSR.: Čsl. pol. strany, sv. IV., str. 186. 

Národně-socialistická strana českoslov., 
O* ČSR.,: Čsl. pol. strany, sv. IV., str. 185. 

Národně-socialistická strana německá, 

založ. r. 1918 A. Hitlerem v Mnichově, 
antisemitská a radikálně nacionální, bo- 
jující proti mírovým smlouvám a proti 
komunismu. Také v ČSR. ustavená 
16. XI. 1919. — O* ČSR.: Čsl. polit, strany, 
sv. IV., str. 187. 

Národní banka československá, sv. 

IV., str. 194 a d. 

Národní cítění (nacionální c., n. vědo- 
mí), vědomí národní příslušnosti, jež se 
projevovalo za křížových výprav, sílilo 
v době reformace a znovu se mocně ohlá- 
silo za osvobozeneckých válek v XIX. a 
XX. stol., zvi. u národů, které se cítily 
utlačované (Čechové, Poláci, Rekové, 
Italové). 

Národní divadlo, o* Divadlo národní. 

Národní důchod, souhrn všech důchodů 
obyvatelů jednoho státu (o* důchod) po 
připočtení platů cizinců a po odečtení 
platů do ciziny. Pro zjištění výše n. d. 
vytvořila teorie metodu subjektivní (n. 
d. vypočte se podle daňových přiznání 
a připočte se jmění těch, kteří dani d. 
nepodléhají) a objektivní (od peněžité 
hodnoty všech statků v jednom roce vy- 
robených se odečte cena surovin při vý- 
robě spotřebovaných amortisace nemo- 
vitostí a strojů a k tomu se připočte 
nebo se odečte saldo obchodu s cizinou 
(podle toho, je-li aktivní nebo pasivní). 
Avšak ani jedna metoda není zcela přes- 
ná a proto lze n. d. udávati jen přibliž- 
ně. Národohospodáři se v tom směru 
dost podstatně různí. Pro ČSR. pohybují 
se odhady n. d. mezi 60 — 90 milard. KČ. 

Národní garda, ozbrojený sbor měšťa- 
nů na ochranu soukromého majetku za 
nepokojů. Po prvé utvořeny ve Francii 
roku 1799. U nás vznikly n. g. v březnu 
a dubnu 1848 nejen v Praze, nýbrž i po 
venkově, zejm. v průmyslových krajích 
sev. Čech. V Praze již 21. III. čítala N. g. 
2300 členů. Zákonným podkladem pro 
tvoření N. g. byl prozat. organisační sta- 
tut n. g. v Rakousku, vyd. 8. IV. min. 
Pillersdorfem a pro Čechy upravený a 
doplněný místodržitelem Thunem (11. V. 
1848). Ideovým motivem tvoření n. g. 
mělo být hájení konstltuč. svobod, hlav. 
motivem však byly obavy před bouřemi 
nezaměstnaných. Ale jak v Praze, tak na 
venkově se dostalo vedení gard do ru- 
kou konservativních, což spolu s neteč- 
ností členstva způsobilo, že nenabyly 
většího významu. V Praze za bouří sva- 
todušních r. 1848 N. g. zcela zklamala. 


Národní garda 


249 


Národní Listy 


Byly potom reorganisovány, načež roku 
1851 byly zrušeny úplně. — Lit.: Fr. 
Roubík, Sborník archivu min. vnitra, 
sv. II. 

Národní hospodářství, věda popisující 
a vysvětlující zjevy, které přicházejí, 
snaží-li se lidé, spojení v celky společen- 
ské, ukojiti své hospodářské potřeby. 
Rozeznáváme teoretické a praktické n. 
h. Teoretické národohospodářství jest 
věda, stanovící všeobecné zásady hospo- 
dářské, ze zjevů, které se dějí při hospo- 
dářských jednáních společenských cel- 
ků. Pracuje s generalisujícími pojmy, 
jest vedeno metodou deduktivní. Prak- 
tické n. h. jest vědou historickou. Pra- 
cuje s individuelními pojmy, postupuje 
metodou induktivní. Praktické n. h. se 
dělí podle předmětu na národohospo- 
dářskou politiku, finanční vědu, sociál- 
ní politiku a statistiku. 

Národní hymna, píseň, zpívaná nebo 
hraná při vlasteneckých slavnostních 
přílež. nebo ve styku mezinárodním při 
okázalostech representačních. Nejstarší 
n. h. je nizozemská píseň Wilhelmus 
von Nassouve z r. 1570 a starofranc. re- 
present. píseň Malbrouc s'en va-t-en 
guerre již v XVI. stol. známá; anglická 
n. h. Rulle Britannia z r. 1740 a God savé 
the king z r. 1743, složil H. Carey. Fran- 
couzská Marseillaisa z 1792 od Rougeta 
de lTsle, rakouská Zachovej nám Ho- 
spodině... z r. 1797 od J. Haydna, (pro 
Německo s textem Deutschland, Deutsch- 
land tiber alles od Hoffmanna von Fal- 
lersleben z 1841); belgická Brabanťjonne 
z 1830 (text Jenneval, hudba Campen- 
hout); německá Die Wacht am Rhein 
z 1840 (na slova M. Schneckenburgera, 
složil Karl Wilhelm); staroamerická 
Jankee doodle kol r. 1755 a Hail Colum- 
bia již 1798 známá (na text J. Hopkinse, 
složil kol r. 1790 Philip Phile); Star 
spangled banner z 1814 (text Francise 
Scotta Keye na melodii angl. pijácké 
písně z r. 1770). Naše n. h. Kde domov 
můj (1834) a slovenská Nad Tatrou sa 
blýská (z r. 1851 připisována K. Kuzmá- 
nymu). 

Národní Jednota Pošamavská, nejstar- 
ší naše národně-obranná korporace po 
Ústř. Mat. Školské, neboť byla založena 
v r. 1884, aby čelila germanisačním cí- 
lům Bóhmerwaldbundu. Je vedena 35čl. 
ústředním výborem a v každém kraji 
svého působení (od Mar. Lázní až k Ji- 
hlavě) má jednatelské nebo skupinové 
výbory a odbory, dále sekretariáty v Č. 
Budějovicích, v Jihlavě, Jindřichově 
Hradci, Plzni a Prachaticích, které účin- 
ně zasahují do národnostních, hospodář- 
ských a sociálních poměrů svěřených 


krajů. Odborů v roce 1929 měla 894, čle- 
nů 70.000. V roce 1929 vykázal její po- 
kladniční účet 3,748.268 Kč příjmů, roz- 
vaha na straně aktiv 4,666.000 Kč. 

Národní Jednota Severočeská, založe- 
na v r. 1885, má ze všech obranných jed- 
not nejrozsáhlejší oblast svého působe- 
ní: na severozápadě, severu a severový- 
chodu Čech za Čarou od Mar. Lázní přes 
Litoměřice k Poličce se táhnoucí a ob- 
sahující nejbojovnější ohniska germani- 
saóní činnosti německé. Za dobu svého 
trvání vykoupila 24 hostinců, 53 obyt. 
domů, 8 hospodářských usedlostí a po- 
zemky v 18 místech. Dala svého času 
podnět k zřízení Klubu českých turistů, 
zakládá po venkově kampeličky a zá- 
ložny ve městech národně smíšených a 
pečuje o každoroční hojnou nadílku dě- 
tem hraničářů. Má 25 obytných domů, 
10 spolkových domů, udržuje 9 školních 
budov. Jest vlastníkem hospodářské 
usedlosti, vlastníkem pramene minerál- 
ní vody Radiovka v Markartově u Mar. 
Lázní, Severočeských závodů (papírnic- 
tví a knihkupectví) v Praze a je zúčast- 
něna finančně na Severočeské tiskárně 
v Ostí n. L., kde vydává svůj tiskový 
orgán, týdeník Hraničář, kromě jiných 
podniků. Má téměř 1000 odborů organi- 
začně sdružených v 54 okresích a 14 sbo- 
rech. Členů 120.000. V roce 1929 účet 
ztráty a zisku vykázal 1,661.037, účet 
rozvažný 6,954.682 Kč. 

Národní knihovna, sbírka knih slou- 
žící ke konservování knižního materiálu 
jednoho národa. Bývá vybavena právem 
povinných výtisků a jest většinou pre- 
senční. 

Národní konvent (Convention natio- 
nale, kůvásiů-nasional); 1792 ve Francii 
zvolení zástupci lidu (749 členů), kteří 
21. září prohlásili republiku a spravo- 
vali stát do 26. X. 1795. 

Národní kro], kroj vlastní nějakému 
národu, nezávislý na módě a nošený 
všemi stavy. Q* CSR: Čsl. národopis, Sv. 

IV. , str. 271. 

Národní Listy, orgán strany čs. nár. 
demokracie, počal vycházeti 1. I. 1861. 
Založ, drem Jul. Grégrem, jenž do první 
redakce, koncem r. 1860 sestavené, při- 
jal svého bratra Edvarda, bás. V. Hálka, 
spis. Fr. Šimáčka, Jiljího V. Jahna, Fr. 

V. Jeřábka, dra J. Jeřábka, dra V. Svát- 
ka a hud. sklad. Leop. Zvonaře. N. L. 
záhy se staly nejvýznamnějším čes. po- 
litic. deníkem. V rukou rodiny Grégrů 
zůstaly do r. 1910, kdy se staly majetkem 
akc. spol., v čele s drem K. Kramářem. 
Redakcí N. L. prošli nejvýznamnější č. 
politici, spisovatelé, umělci a kritici. 


Národní museum 


250 


Národní svátky 


Národní museum, Q* museum. 

Národní noviny, národně-liberální de- 
ník, redig. K. Havlíčkem od 5. IV. 1848 
do 17. I. 1850 (s přestávkou od 10. — 25. VI. 
1848). Byly nejčtenějším čes. listem polit, 
(v červnu 1848 náklad 1200 výt., v březnu 
1849 2400 výt.). Vyd. a nakl. byl Vojtěch 
hrabě Deym. Od 18. V. do 7. VIII. 1849 
byl vydáván též večerník. 

Národní noviny, orgán Čsl. nár. demo- 
kracie na Moravě, zal. I. X. 1925 v Brně, 
kde dodnes vych. Šéfred. Jos. Friedl. 

Národní obec fašistická (NOF.), založ, 
r. 1925, soustřeďuje ve svých řadách ra- 
dikální, nár. smýšlející vrstvy čsl. náro- 
da. Vůdce gen. r. 1. posl. R. Gajda. Ofic. 
orgán Stráž Říše. 

Národní obrana, název daný čs. vojsku 
domácímu po převratě 28. X. 1918 na 
rozlišenou od legií (Q*); slova použito 
i o ministerstvu, zřízeném pro toto voj. 
(MNO., min. Klofáč), kdežto pro leg. zří- 
zeno min. vojenství (Štefánik), jež však 
smrtí Štefánikovou zaniklo a veškerá 
voj. podřízena MNO. Ve Fr. n. o. a* dé- 
fense nationale. 

Národní parky, a* reservace přírodní. 

Národní politika, č. lidový list pražský, 
založen byl r. 1883 jako č. příloha (jme- 
noval se Česká politika), staroč. něm. 
Politik za red. A. Srba. Záhy nabyla 
značného rozšíření a stala se svým ná- 
kladem největším č. deníkem, k čemuž 
hl. pomohla rozsáhlá agenda insertní a 
populární články ze všech odvětví veř. 
života. Původně byl listem strany staro- 
české, nyní směru nár. demokratického. 

Národní rada československá, působí 
v Praze jako celonárodní ústředí svépo- 
mocné Čechů i Slováků doma v republi- 
ce i čs. krajanů ze zahraničí. Založena 
byla 17. VI. 1900 důsledkem zrušení ja- 
zykových nařízení a po začátečních roz- 
porech stran politických byla postupně 
vybudována pro veškeré obory národní 
součinnosti a svépomoci. Zastoupeny 
jsou v NRČ. dnes všecky čs. politické 
strany státotvorné a kooptováni pracov- 
níci z různých oborů čs. života k součin- 
nosti ve věcech společných; v zájmu vše- 
národnosti platí pro otázky politické veto 
kterékoli strany. Úkoly NRČ. naznačuje 
těchto 10 odborů poradních: národně- 
politický, samosprávný, národohospodář- 
ský a sociální, osvětový a školský, 
právně-jazykový a zaměstnanecký, vla- 
stinový pro jazykově-smíšené oblasti, 
hlavně pohraniční, pro otázky čs. kra- 
janů zahraničních, k informaci ciziny a 
o cizině, Národnostního archivu i musea 
NRČ. a věci finanční; přičleněna též in- 
stituce čestného národního soudu. Sídlo 


má NRČ. v Praze v ul. Valentinské a její 
zemské odbočky pracují v Brně, Opavě, 
Bratislavě a Užhorodě. Vydává doku- 
mentní měsíčník Čechoslovák a sborník 
Naše zahraničí, jakož i Četné publikace 
fc oborů národnostních. Předsedy NRČ. 
byli poslanci MUDr. Engl, JUDr. Herold, 
prof. dr. Jar. Čelakovský a JUDr. Pod- 
lipný, nyní 16 let posl. dr. Ad. Prokůpek, 
ředitelem 27 let Augustin Seifert, jenž 
napsal také různé publikace z oborů její 
působnosti. V deseti letech předváleč- 
ných propracovala NRČ. Český a slovan- 
ský program po všech stránkách a 
usnadnila tím práci pro obnovu státní 
samostatnosti za světové války. Také 
po převratu uplatnily se její všestranné 
zkušenosti při práci doma i pro míro- 
vou konferenci. President Masaryk vy- 
slovil se, že NRČ. musí býti v republice 
Jakýmsi všenárodním korektivem naším 
a pak při návštěvě v NRČ. označil ji za 
svědomí národa. Neoficiálnost NRČ. 
umožňuje její iniciativnost v čs. věcech 
národních i slovanských a široký kruh 
jejích spolupracovníků doma i ve spřá- 
teleném zahraničí usnadňuje její vše- 
strannnou působnost cestou svépomoci. 

Národní rada ženská, a* Ženská nár. 
rada. 

Národní rada rakouská, nár. shro- 
máždění republiky rakouské. Podle sva- 
zové ústavy z 1. října 1920 vykonává zá- 
konodárství N. r. spolu se Spolkovou 
radou; N. r. je volena všemi občany re- 
publiky na základě všeobecného vo- 
lebního práva (muži i ženami, kteří do- 
sáhli 20 let), pasivní právo mojí občané 
od 24 let. 

Národní rada švýcarská, oddělení spol- 
kového shromáždění, též titul jejího 
člena. 

Národní shromáždění, ústavodárný, 
zvolený sbor občanů. Ve Francii se vy- 
tvořilo v letech 1789 — 92, 1848 — 51 a 

1871 — 76. V Polsku se konaly volby do 
ústavodárného sněmu 26. I. 1919, v Ra- 
kousku 16. II. 1919. V nynější franc. re- 
publice se zahrnují názvem n. s. obě 
komory (senát a poslanecká sněmovna). 
N. s. ČSR. q, sv. IV., str. 184. 

Národní strana maďarská, vedená 
hrabětem A. Apponyim, 1891—99 a 1913 — 
14; žádala větší samostatnost Uher za 
uznání vyrovnání s Rakouskem z r. 1867. 

Národní strana, Oj politické strany. 

Národní strana svobodomyslná, O* po- 
litické strany. 

Národní strana práce, O* ČSR.: Čsl. 
pol. strany, sv. IV., str. 186 a 187. 

Národní svátky, úředně uznané, ne- 
pracovní a veřejně oslavované dny, na 


Národní svátky 


251 


Národohosp, ústav 


př. v Československé republice 28. říjen 
a 1. květen, ve Francii den zboření ba- 
štily (14. červenec), v USA. 4. červenec 
(prohlášení neodvislosti). 

Národní výbor československý, ustaven 
13. VII. 1918. Vystřídal neúplný ještě N. 
v. z konce r. 1916. Měl 30 členů, zástupců 
všech vel. polit, stran (poměr zástupců 
byl určen podle voleb z r. 1911), pod 
předsednictvím dr. K. Kramáře. 28. X. 
1918 se ujal prozatímně vlády v novém 
státě čs. jako instituce vládní I zákono- 
dárná až do vyd. prozat. ústavy 13. XI. 
1918. Nár. v. pražský byl vzorem místním 
výborům v obcích; jejich zásluhou hlav- 
ně přešla moc do rukou nové vlády 
klidně a rychle, zejm. v pohraničí. 

Národní výbor 1848, sbor předních 
mužů čes. i něm. národnosti, vzniklý 
v dubnu 1848 v Praze splynutím t. zv. 
o* Svatovácl. výboru a třicetičlenné ko- 
mise mimořádné, dosazené jako poradní 
sbor zem. presidentem hrabětem R. Sta- 
dionem. Úkolem N. v. bylo vykonati pří- 
pravy, aby mohl být uskutečněn konsti- 
tuční princip v duchu kabinetního listu 
z 8. IV. 1848, zejm. zemský sněm, a aby 
byl udržen klid v zemi a svornost mezi 
národností čes. a něm. N. v. byl sborem 
čistě poradním, záhy si získal důvěry 
i u obyv. něm. Význam a vliv N. v. byl 
nepohodlný nástupci Stadionovu hr. Lvu 
Thunovi, který využil svatoduš. bouří a 
rozpustil N. v. 26. VI. 1848, poněvadž prý 
mnozí členové se účastnili bouří. — Lit.: 
K. Kazbunda, Čes. hnutí r. 1848 (1929). 

Národní ženski savez Jugoslávie, ústř. 
organisace jihoslov. žen, založ. 1919 
v Bělehradě. 

Národníci, ruští stoupenci narodniče- 
stva (Q*) let 18G0— 90. Z hl. představitelů 
politických: Hercen, Pisarev, Bakunin, 
Michajlovskij, Lavrov, Černyševskij, I j e- 
šechov. ze skupiny spisovatelů beletr. 
v duchu ideových zásad narodničastva: 
Glěb Uspenskij, Něfedov, Jakuskin, Zla- 
tovratskij, Slepcov, Nauman a j. 

Národničestvo, rus. kulturně-politický 
směr a radikál, společenské hnutí v le- 
tech 1860 — 90, sledující poznání a stu- 
dium prostého lidu, hl. mužíků, s heslem 
všechno pro lid a všechno skrze lid. 
Kulturní povznesení prostého lidu jako 
zásadní předpoklad obrody Ruska, Slo- 
vanstva a celé evropské společnosti vů- 
bec. Hnutí vyvoláno jako protiklad t. zv. 
západníků a blížilo se ideově slavjano- 
filům a proti marxismu, prohlašujíc, že 
ruský lid může a má dosáhnouti společ- 
nosti socialistické přímo bez nutnosti 
prožiti období kapitalistické, v pevné 
víře, že ruský člověk svým životem nej- 


spíše může dosáhnouti nového společ. 
řádu. Hnutí n. zasáhlo hluboko do teh- 
dejší beletrie v celé generaci realistických 
spisovatelů lidových a v letech 1900 v je- 
ho zásadách sociální revolucionáři pečo- 
vali o vzdělání mezi lidem, hl. selským, 
jehož uvědomělé masy měly jim dopo- 
moci k zamýšlené soc. revoluci proti 
taktice marxistů. 

Národní Liga, opos. polit, strana čsl., 
radikálně nacionálního směru, v jejímž 
čele stojí posl. dr. K. Pergler a Jiří Stří- 
brný. Ofic. orgán: Polední List, Národní 
Liga. o* politické strany. 

Narodno ílirsko skladnoglasja društvo 
v Záhřebě, zal. r. 1839 při biskup, semi- 
náři pro pěstování cirk. a nár. písní a 
dalo vlastně na svých produkcích základ 
k vytváření nár. stylu v umělé hudební 
tvorbě ilyrské. 

Narodnoje dělo, rus. revoluČ. časopis, 
vyd. emigranty v Ženevě s A. A. Serno- 
Solovjevičem a N. J. Utinem v čele, 
směru anarchist. od 1. IX. 1868—69 cel- 
kem 10 čísel, prvé za red. Bakunina a 
N. J. Žukovského, od 2. čísla, kdy sku- 
pina N. d. přešla k marxistům, redigoval 
Otin. V r. 1870 vyšlo 7 čísel N. d. 

Národnost, příslušnost k určitému ná- 
rodu. Ve Francii a v Anglii znamená n. 
příslušnost k určitému státu. Vědomí 
přináležitosti k určitému m. neb stát- 
nímu útvaru a k historické tradici kme- 
ne nazývá se národní cit. Národní cha- 
rakter, svéráz mravů a zvyků určitého 
národa. 

Národnostní právo, souhrn norem 
upravujících vzájemné poměry mezi jed- 
notlivými národnostmi ve státě, zvláště 
mezi národem jsoucím v majoritě proti 
národu jsoucímu v minoritě. Obsah n. 
p. může býti různý. Nejčastěji jde 
o předpisy o používání veř. prostředků 
k účelům humanitním a vzdělávacím, 
o zastoupení n. menšiny v samosprávě, 
návštěva školy, předpisy o sčítání lidu 
atd. U nás jsou poměry n. p. upraveny 
jednak povšechně v ústavní listině (§§ 
130—132), jednak specielně v jednotí, 
zákonech. 

Národohospodářské vědy, teoretické 
vědy, zabývající se lidskou snahou po 
ukojení potřeb v pořadí jejich důleži- 
tosti. Jednotí, obory jsou: n. v, historic- 
ká, n. teorie a n. politika. 

Národohospodářský ústav při České 
akademii věd a umění, založ. r. 1906, 
slouží k hospodář, povznesení nár. čsl., 
rozdělen na 3 odbory (zemědělství a 
hosp. průmysl, všeobec. prům. a horni- 
ctví, obchod a bankovnictví), středisko 


Náro&ohosp. ústav 


252 


Nářez 


vynik. nár. hosp. odborníků a Činitelů 
všech polit, stran má (v r. 1931) 99 členů 
(z nich 38 řádných a 61 dopisujících), 

Národopisná společnost, český spolek 
pro národopis, soustřeďuje a ochraňuje 
n. materiál, pořádá přednášky a pečuje 
o Národopisné museum. Založil ji Fr. A. 
Šubert k uspořádání N. výstavy. Usta- 
vena byla 28. IX. 1893. Vydává Národo- 
pisný věstník čsl. od 1897. 

Národopisné musenm čsl. v Praze. Q* 
sv. IV., str. 274. 

Národozpyt (etnognosie), věda studující 
duševní i hmotné poměry národů. 

Nárok, oprávnění na urč. konání neb 
opominutí. N. musí vždy směřovati proti 
jisté fysické n. právn. osobě. Lze-li n. 
vynutiti soudně, nazýváme jej n. práv- 
ním n. také žalobním. 

Narovnání, dohoda mezi dvěma spor- 
nými stranami o odklizení hrozícího n. 
již běžícího sporu. Je k němu třeba vzá- 
jemných ústupků stran. Může se však 
jednati toliko o věc, kterou mohou obě 
strany volně nakládati (ne na př. neplat- 
nost manželství). N. jest neproveditelné 
o poslední vůli, která nebyla dosud ote- 
vřena. 

Narowa, odtok jezera Peipus v Eston- 
sku, 72 km dl. 

Narses, arménský eunuch, vojevůdce 
Justiniána I. (478 — 573); porazil 552 Goty 
u Taginy, 553 v Kampanii, 554 Alemanny 
a Franky u Casilina, 555 jmenován exar- 
chem Itálie, 567 Justini anem II. sesazen. 

ftaršany, o. na Slov., okr. Sabinov, 786 
ob. čs. 

Nárt, hřbetní část chodidla od kloubu 
hlezenného (talocrural.) ke kostem zá- 
prstním. Kostní část nártu (tarsus) tvo- 
řena ie kostí hlezenou (talus), patní (cal- 
cavens), loďkovitou, klínovou a kubickou. 
Tyto kosti tvoří elastickou klenbu cho- 
didla, která se přílišnou vahou snižuje 
a dělá ploskou nohu. 

Nartoan, Q* Tarsius tarsius. 

Nároční kůň jest zapřažen na pravé 
straně oje vozidla a opratí spojen 
s koněm na levé straně, t. zv. podsedním. 

Naruszewlcz Adam (1733 — 1796), p. spi- 
sovatel, politik, biskup smoleňský; dvor- 
ní básník Stanislava Augusta. 

Namtowicz Gabriel (* 1865, f 12. XII. 
1922 ve Varšavě), pol. státník, inženýr 
vodních staveb a prof. v Curychu; 1920 
polským min. veř. prací. 1922 min. zahraň., 
9. XII. 1922 zvolen presidentem republiky 
a 12. XII. zabit nacionalist. fanatikem 
Eligiem Niewiadomským. 

Náruživost (mánie), je chorobná touha 
po jistém požitku. Je náruživý kuřák, pi- 
ják, cestovatel, sběratel, milovník o. p. Je 


náruživost neškodná a škodná. Je n. 
krásti, kleptomanie, užívati morfium, 
opium, alkohol, éter, veronal. Jsou také 
zvykové a nucené činy a perverse, pří- 
buzné náruživosti. N. se dají léčiti vý- 
chovou, všechny pak v pozdějším věku 
hypnosou, sugescí, léčbou psychickou. 
Kde mánie vychází z degenerativní psy- 
chosy, pak ovšem je léčba těžká, jen dis- 
ciplina. 



Narva, estonská řeka, výtok Pejpuské- 
ho jezera. Ústí po toku 73 kra dl. do Fin- 
ského zálivu. 

Narva, m. v eston. distriktu Wierlan- 
du, (1928) 27.000 obyv. 

Narvaez Ramón Marie N., vévoda 
z Valencie (1800 — 1868), špaň. státník, 
1834 — 38 odpůrce karlistů; způsobil 1843 
pád Esparterův, od 1844 ministerským 
předsedou, 1866 svým zpátečnictvím při- 
vodil revoluci a pád královny Isabelly. 

Narval, Q* kytovci. 

Naryn, ř. v rus. státu Kirgizistanu, 
pramení na Tienšanu a tvoří s Kara- 
Darjou Syr-Darju. 

Nárys je kolmý průmět tělesa při po- 
hledu zpředu na průčelnou svislou rovi- 
nu (nárysnu). 

N ary sov, o. v Č„ okr. Příbram, 383 čs. 
obyv. 

Naryškinové, starý rus. bojarský rod. 

Nářadí, různé předměty, sloužící ku 
provádění někt. prací neb zaměstnání. 

Nařčení, vyslovené podezření z trest. 
n. nemravného činu n. z opovržlivých 
vlastností. Je-li neodůvodněné, zakládá 
přestupek urážky na cti. Zločinem jest 
n. tehdy, jestliže je učinil někdo věda, že 
jest křivé, buď přímo u veř. úřadu n. 
takovým způsobem, že to zavdalo pod- 
nět k úřednímu pátrání. 

Nářečí, o* dialekt. 

Nářez je zvláštní úprava studených i 
teplých pokrmů, jako masa, sýra, ovoce, 
zeleniny, na tenké plátky nařezaných. 


NarěžnyJ V. T. 


253 


Naslouchátko 


Narěžnyj Vasilij Trofimovič (1780 — 
1826), rus. spisov., nepatrný voj. úřed- 
ník.; žil osamocen mimo liter, kruhy a 
význam jeho nedoceněn tehdejší liter, 
kritikou. Svými romány jeví se zaklada- 
telem rus. realistického románu a před- 
chůdcem Gogolovým. 

Naříkatelnost, možnost odporovat! 
úřednímu výměru n. soudnímu usnese- 
ní. U právních jednání znamená n. mož- 
nost prohlásiti některá právní jednání 
za neplatná se zpětnou účinností. Na př. 
uzavře-li někdo právní jednání z omy- 
lu n. z donucení, může mu odporovati, 
žádaje za jeho zrušení. 

Nalizeni, právní norma, vydaná vý- 
konnou mocí státní. U nás podle ústavy 
může n. vydávati vláda jen o provádění 
určitého zákona, již usneseného. Tato n. 
nazývají se vládní. Vydávají se ve Sbír- 
ce zákonů a nařízení a podpisují je vši- 
chni ministři, nejméně však polovice mi- 
nistrů, na rozdíl od zákona, který podpi- 
suje president republiky, min. předs. a 
resortní ministr. Vedle těchto vládních 
n. existují ministerská n., jež vydávají 
ministři pro své ministerstvo. Takové n. 
podepisuje ministr sám. Vládní n. jsou 
doplňkem zákonů a mají tutéž platnost 
jako zákon. Soudce může však při roz- 
hodování zkoumati platnost n., kdežto 
u zákona může toliko posuzovati, byl-li 
řádně vyhlášen. 

Ňasa, o* Nyasa. 

Násada, rukojeť kladiv, sekyr, rýčů a 
podobně. 

Nasalis (lat.), nosový, nosní. 

Nasály, hlásky nosové. 

Nasavrky, ms. v Č., okr. Chrudim, 844 
ob. Ca. 

do Nascimento Manoel Francisco (1734 
— ‘1819), portugal. básník-lyrik a překla- 
datel. 

Násedlovlce, o. na Mor., okr. Kyjov, 
1225 ob. čs. 

Násep (též násyp, val), voj. obranná 
hráz, nasypaná ze země, obyčejně vybra- 
né pro střelecké n. jiné zákopy. Kryje 
dobře proti střelám puškovým a menším 
granátům; používá se ho na střelnicích, 
v opevněních a v poli při vybudova- 
ných posicích; v tomto případě bývá ze- 
sílen vyzděnými neb jinak vyztuženými 
kryty, kasematami atd. 

Nash John (1752 — 1835), angl. arch., 
stavitel Buckinghamského paláce (1825), 
kt. ale nedokončil. 

Nash Thomas (1567 — 1601), angl. bás- 
ník; hl. dílo, dobrodr. román The Unfor- 
tunate Traveller, or the Life of Jack 
Wilton a j. 


Nashna, m. v sev.-amer. státě New 
Hampshire, 28.379 ob.; velké elektrárny. 

Nashville, hl. m. v sev.-amer. st. Ten- 
nessee, 138.000 ob., Vanderbildtova univ., 
3 unlv. pro barevné obyv. 

Náslk, hl. m. v brit.-ind. kr. Bombay, 
43.000 ob., jedno z nejposv. poutn. míst 
Hindů. 

Násilí, použití fysické n. psychické 
moci za účelem donucení nějaké osoby 
k vykonání určitého činu, který by ona 
dobrovolně jistě neprovedla. Vedle toho 
zná náš trest. zák. t. zv. veřejné n., pod 
kterýžto pojem zahrnuje různé trest. či- 
ny, jako n. proti ústavním Činitelům, 
proti úředním osobám, nakládání s člo- 
věkem jako s otrokem, únos, poškozo- 
vání veř. zařízení, násilné vpadnutí do 
cizího majetku. V těchto případech jde 
vesměs o zločiny, které se trestají růz- 
nými sazbami podle přitěžujících n. po- 
lehčujících okolností. 

Náslr (arab., dozorce), v býv. Turecku 
titul ministrů a ředitelů určitých správ. 

Násir ed-dín (1829 — 1896), perský šach, 
nastoupil 1848 na trůn; navštívil 1873, 
1877 a 1889 evropské dvory, o nichž uve- 
řejnil záznamy. 

Naskapi (vlastní označení Nencnot), 
nejsev. indián, kmen na Labradoru, asi 
2500 hlav. 

Naske František Xaver (* 2. VI. 1884), 
č. malíř-figuralista, grafik a ilustrátor, 
žák Schwaigrův. Z nejznám. jeho obra- 
zů: Paridův soud (1918), Diana (1919), 
Zlatý bažant (1929). Portréty: J. Maly- 
petra, A. Sedláčkové, A. Suchánkové, R. 
Naskovó a j. Pracuje též organis. a lit. 

Nasková-Nosková Růžena (* 28. XI. 
1884), č. dram. umělkyně, žačka O. Skle- 
nářové a H. Kvapilové, od 1907 u Nár. 
divadla v Praze. 

Naslouchání, voj. zjišťování a lokali- 
sování nepřátelských podkopnických 
prací sluchem. Děje se tak rovněž z pod- 
zemí a to buď prostým uchem (na 30— 
50 m, podle druhu prostředí; ve skále, 
která má velkou vodivost, nejdále) nebo 
zvi. přístroji po způsobu seismografu 
(zapisujícím otřesy země) a mikrofonu. 
Sem patří přístroje Akustik, Brasner, 
Reiner, Siemens-Halske, Vallach a jiné. 
K naslouchání pod vodou (zejm. v po- 
norkové válce) se používá zvi. vodních 
telefonů, zv. hydrofon (O*). N. patří do 
zvukoměřictví ($*), jehož se ve voj. po- 
užívá hojnou měrou. 

Naslouchátko, zařízení, které zesiluje 
zvuk zachycením většího množství zvu- 
kových vln a zlepšením resonance. Zho- 
tovuje se v trychtýřovitém tvaru ze dře- 
va, kosti, rohoviny, tvrzené gumy, kovu, 


Naslouchátko 


254 


Nastřelování 


galalitu: zdokonaleno ve způsobě mikro- 
fonu pro nedoslýchavé, se zesilovačem. 

Nasmyth (nesmith) James (1808 — 1890), 
skot. inženýr; opravil a zlepšil parní 
kladivo. 

Násobení (multiplikace), v matematice 
základní úkon početní. Dospěje se k ně- 
mu sčítáním více hodnot stejně velikých 
na př. 5+5+5 je třikráte pět, což se píše 
bud 3X5 (znaménko X zavedl Oughtred 
r. 1631) nebo: 3.5 (tečku zavedl Leiibnitz 
v r. 1672). Obecně: a+a+a+...+a (cel- 
kem n krátě) = n . a. Číslo a je násobe- 
nec. Je to buď číslo prosté nebo má také 
určitý rozměr (cm, kg, sec. atd.). Číslo 
n je většinou prosté, nazývá se náso- 
bitel. Jsou-li násobenec i násobitel čísla 
prostá, je číslo, které dostaneme náso- 
bením — nazývá se součin (produkt) — 
číslo prosté. Násobenec i násobitel (na- 
zývají se činitelé, traktory), jsou stejno- 
cenné a lze je zaměnit (jsou komutativ- 
ní: a.b— b.a). Je-li násobenec číslo po- 
jmenované a, násobitel číslo prosté, má 
součin jméno násobence na př. 3X5 kg 
je 15 kg. Ve fysice nicméně vyskytují se 
součiny dvou různě pojmenovaných ve- 
ličin, na př. u rovnoměrného pohybu 
platí vzorec: srv.t, t. j. dráha je rovna 
součinu z rychlosti a času. Zde bylo nut- 
no zavěsti jakési násobení rozměrů. 
Dráhu měříme ve fysice v cm, čas ve 
vteřinách; aby hoření rovnice i rozmě- 
rově byla splněna, musíme rychlosti v 
přiřaditi rozměr: cm/sec, pak máme roz- 
cm/sec 

měrově: cm = — — — (rozměr sec jednou 

v čitateli, po druhé ve jmenovateli se 
jaksi zkrátí a obě strany mají rozměr: 
cm; rozměr: cm/sec vlastně říká definici 
rychlosti: rychlost je dráha za jednotku 
času). Ve fysice vyskytuje se dále náso- 
bení vektorů a to buď vektorové nebo 
skalární. U vektorového násobení dvou 
vektorů neplatí zákon komutativní (w.5 
není rovno 5.w), Při opravdovém náso- 
bení s čísly lze pořádek faktorů libovol- 
ně zaměniti a postupným vynásobováním 
vždy dvou faktorů vypočísti součin. Ná- 
sobením stejných faktorů dospíváme 
k pojmu mocnina (o*). 

Násobilka, řada výkonů početních, 
t. zv. množení dvou čísel v čís. oboru 
1—10 (malá násob.), 10—20 (vel. násob.). 

Nasobůrky, o. na Mor., okr. Litovel, 
047 ob. 

Nasolení (naložení do soli), konservu- 
vání masa solí. Rozeznává se n. solným 
roztokem n. suchou soli. 

Násoska obecná, trubice před jedním 
z konců baňkovitě rozšířená. Zasadíme-li 
užší konec n. do vody a hor. koncem vy- 
sajeme vzduch, zmenší se napětí vzduchu 


uvnitř n. a tlakem vnějšího vzduchu 
stoupá kapalina v n. do výše. Uzavře- 
me-li horní otvor prstem, možno nassá- 
tou kapal, přenášeti. — N. o h n u t á, 
ohnutá trubice s jedním ramenem krat- 
ším. Ponoří-li se toto do vody a z delšího 
vyssaie se vzduch, tu přetlakem vnějšího 
vzduchu vytéká kapalina z nádoby del- 
ším ramenem, pokud jeho konec je níže 
než povrch kapaliny v nádobě. — N. 
ochranná 'vznikne, připojíme-li k del- 
šímu rameni n. ohnuté n. rovnou. Užívá 
se ku převádění kapalin odporných nebo 
zdraví škodlivých. 

Nasr-ed-din, turecký šašek, k jehož 
jménu se pojí sbírka žertovných povídek 
ze 14. stol. 

Nassau (Nassava), až do r. 1866 něm. 
lantkrabství, 4700 km 2 a (1864) 468.311 ob., 
nyní hlavní část vládního okresu Wies- 
baden, prus. pro v. Hessensko-Nassavsko. 

Nassengrub, o. v Č., okr. Aš, 1142 ob. 

NássjO (nás-šó), m. ve švéd. lánu Jón- 
koping, (1927) 9027 obyv. 

Nastasijevic Živorad (* 1893), srbský 
malíř. 

Nástavce ]ezové, pohyblivá část jezu, 
spočívající na pevném spodním podkla- 
dě, jíž se hladina vodní zvyšuje a která 
se dá za velké vody překlopiti. 

Nastié Djorde (1884 — 1919), známý bo- 
senský agent-provokatér, který falešný- 
mi listinami měl zdiskreditovati srbské 
vládní kruhy a jenž byl odhalen prof. T. 
G. Masarykem. Za svět. války bojoval 
v rak. řadách a zemřel ve Št. Hradci. 

Nástin, stručné, ale výstižné naznače- 
ní určité duševní práce nebo umělecké 
tvorby v hlavních rysech; též slovy po- 
daný obraz životních dějů. 

Nastoupil z Šifenberka Vít Daniel (t 
1665), probošt ve St. Boleslavi a sufragán 
arcibiskupa pražského. Byl znám jako 
výtečný kazatel. 

Nástraha voj., 1. totéž jako léčka (Q*); 
2. u četnictva druh číhané, jíž se použí- 
vá hl. proti podloudníkům a j. podezře- 
lým osobám; 3. drobná překážka (o*), 
jíž se používá proti zteči nebo atace, 
jako nástražná třínožka (spojení tří hro- 
tů, z nichž vždy jeden trčí vzhůru), roz- 
socháč, rohatinka a j. 

Nástroj, předmět sloužící ku provádě- 
ní určitých výkonů při různých zaměst- 
náních (n. hudební, n. chirurgické a p.). 

Nástrojová ocel, Q* ocel. 

Nastřelování, seřízení střelných zbraní 
tak, aby miřidla správně ukazovala, aby 
vývrt hlavně byl přiměřený (rýhování) a 
aby rozptyl ran byl co nejmenší (u bro- 
kovnic jde též o rovnoměrnost a pravi- 
delnost zásahů jednotlivých broků). Jest 
tedy n. technická úprava zbraně samé. 


Na střel ování 


255 


Nátěr 


Naproti tomu zastřelováním jmenujeme 
hledání správného náměru a odměru 
pro určitý cíl při palbě v poli. 

Nástup, obecně přechod z úzkého a 
hlubokého tvaru do tvaru širšího a měl- 
čího, při čemž zadnější členy tvaru se 
staví vedle předních. Ve voj. rozeznává- 
me: n. strategický n. soustřed. arm. 
je část vál. plánu (o*), obsahující opatře- 
ní, jimiž zmobilisovaná vojska, doprave- 
ná drahou do urč. výkladišt, jsou pocho- 
dem převedena do prostorů, odkud má 
nastati postup proti nepříteli, aneb vů- 
bec zahájení operací. Předpokládá tudíž 
tento n. válečnou sestavu (dispositiv) 
armád neb částí arm., kterou po skonče- 
ném n. vojska musí zaujmouti. Aby 
tento n. nebyl rušen nepřítelem, je zá- 
hodno jej zajistiti t. zv. krytem hranic, 
t. j. jednotkami již v míru blíže hranic 
umístěnými v zesíleném početním stavu. 
N-ový plán je tak důležitou Částí váleč. 
plánu, že chyba v počátečné sestavě a 
vykázaném směru pochodu jejích jedno- 
tek se mstí v provádění operací někdy 
i dlouhou dobu. — N. ze shromažďova- 
cích do bojových prostorů, rozložení po- 
chodového proudu veliké jednotky na 
několik částí (vějířovitě) tak, aby každá 
dospěla nerušeně do svého bojového pro- 
storu. Odtud se pak podnikne n. taktic- 
ký neboli rozvinutí, t. j. převod z posled- 
ních pochodových proudů vějíře do bo- 
jového učlenění, kde nižší jednotky za- 
ujmou místo vedle sebe, vyloučí se re- 
servy, posily atd. 

Nástup při tělocviku je zákl. postavení 
ke cvičením, hrám nebo závodům. Může 
se díti krokem nebo klusem, v řadě čelné 
nebo bočné a to přímé, lomené, oblou- 
kové, kruhové, do čtverce a p., nebo i ve 
více řad čelných nebo bočných. 

Nástupnické státy, vzniklé rozpadnu- 
tím Rakousko-uherské říše 1918 (Česko- 
slovensko, Polsko), nebo státy, jichž úze- 
mí bylo zvětšeno částmi rozpadlé říše 
(Rumunsko, Jugoslávie, Itálie). 

Nástupiště, o, peron. 

Nasturtium, a* potočnice. 

Nastuzeni, o* nachlazení. 

Nástved, m. na dán. ostr. Sjállandu, 
(1925) 11.077 obyv.; kovový a papírnický 
průmysl. Výchovný ústav Heriufsholm. 

Nasvad (Naszvad), o. na Slov., okr. 
Stará Dala, 4581 ob. 

Násyp je nasypaný nebo navezený syp- 
ký materiál (písek, štěrk, hlína a pod.) 
k úpravě terénu při stavbách silničních, 
železničních a vodních. 

Naše řeč, čas. pro reformu pravopis- 
nou, vydáv. III. tř. Čes. akademie; založ, 
r. 1916. 


Naše slovo, r. deník soc. dem., vychá- 
zející v Paříži v 1. 1915 — 1916 za red. L. 
Martova a L. Trockého jako orgán inter- 
nac. menševiků. 

Našiměřice (Naschmeritz), o. nua Mor., 
okr. Mor. Krumlov, 448 ob. 

Naf, stonky s listy některých rostlin 
(brambory, řepa). 

Naf (Herba), H. (Summítales) Absin- 
thii, pelyněk; H. Cannabis indicae, in- 
dické konopí; H. conii maculati, bole- 
hlav; H. Hyoscyami, blín černý; H. Lo- 
beliae (inflatae), lobelka nadmutá; H. 
Millefolii, žebříček obec.; H. Violae tri- 
coloris, maceška, o* také Folia. 

Natal, hl. m. brasilského státu Rio 
Grande do Nořte, (1920) 30.696 ob. 

Natal provincie Jihoafrické unie, na 
vých. pobřeží již. Afriky, 91.382 km 2 a 
(1921) 1,429.398 ob. Má značné bohatství 
zlata a uhlí vedle asbestu, mědi, tuhy, 
manganu, železa a j. Klima je na po- 
břeží subtropické, ve vnitrozemí konti- 
nentální. Obyvatelé jsou Žulové a běloši. 
V zaměstnání je důležitý vedle hornictví 
chov dobytka a průmysl. N. je spravo- 
ván administrátorem, jmenovaným ge- 
nerálním guvernérem Jihoafr. Unie. Hl. 
m. je Pieter-Maritzburg, hl. přístav 
Durban. 

Natali Franjo (* 1469, f 1542 ve Spiitu), 
chorv. humanista, jenž vystud. v Padově, 
latin, i chorv. básník. 

Natalič Budislavič Torna (Natalis), 
(* v pul. XIV. stol. v Dubrovníku, f 1608 
v Neapoli), boloňský lékař, jenž pobý- 
val v růz. městech; za vyléčení sultána 
Murata III. dostal Bobany v Hercegovi- 
ně, asi 1580 přešel do Polska a stal se 
krakov. kanovníkem, 1606, vrátiv se, byl 
trebinjsko-mrkanským biskupem. 

Natalie (* 1859), dcera rus. pluk. P. J. 
Keškova a kněžny Sturdzové, srbská krá- 
lovna, od 1875 manželka krále Milána 
Obrenoviče; poněvadž po rozvodu s ním 
podporovala vnitropolitické rozpory, oykt 
r. 1891 vypověděna a žije od té doby 
v klášteře v Paříži. 

Natanail metropolita Stojanovič (1820 
—1908), bulh. cirk. spis. V Praze vydána 
čtyři jeho díla; Dětskij podarok (1852), 
Prijatelskoe pismo ot bolgarina k grku 
(1852), Inokentij a Nastaví enie (1853). 
Hlav. dílem je Za Justinijanovi prava na 
Ochridska archiepiskopija ili za crkov- 
na nezavisimost i samostojatelnost na 
Ochridsko-Bolgarsko svjaštennonačalie, 
Cařihrad, 1873. 

Natalita (lat.), statistika počtu naroze- 
ných v urč. státu neb okresu. 

Nátěr, barevná vrstva, kryjící stavební 
hmoty, jako ochrana proti škodlivým 


Nátěr 


256 


Naudeau 


vlivům, povětrnosti, případě též sloužící 
účelům okrasným. 

Nates (lat.), hýždě. _ 

Náthán (hebr. náthán), israel. prorok. 

Náthán ben Jechiěl (* kolem 1035 — 
1106), žid. učenec; sestavil talmudský 
slovník. 

Nathanaěl (hebr., dar boží), postava 
z Janova evangelia (1, 45 — 52; 21, 2), ideál 
Kristova učedníka. 

Nathansen Henri (* 1868 v Hjorringu), 
dánský dramatik; v 1. 1909—11 režisér 
král. divadla v Kodani, autor mnoha 
úspěšných her (Zapovězené ovoce 1901, 
Příliv 1902, Maminka má pravdu 1905, 
Dobrý měšťan 1907, Daniel Herz 1909, 
Damas Háve 1911), nejv. úspěchu dosáhl 
hrou Indefor murene z r. 1912, (čes. Prů- 
lom, přel. K. Dušek), z r. 1913 satir, ve- 
selohra Aféra a z r. 1918 román Život 
Hugo Davida. 

Natio (lat.), národ. 

Nation The, liberální londýnský poli- 
tický týdeník; vznikl 1907 z týdeníku 
The Speaker (založ. 1890). 

La Nation Tchěque, revue, Q* Denis E. 

Nationale, písemné udání poměrů a 
vlastnosti určité osoby. 

Nátisk, pokusný tisk v knihtiskařství. 

Nativita (lat.), narození, porod. 

Nativní (z lat.), přírodní, přirozený. 

Natoize (natuar) Charles Josephe (1700 
— 1777), franc. malíř, žák Lemoinův. 

Natoševič Gjorgje (1821—1887), srbský 
osvět, pracovník v již. Uhrách, inspekt. 
sřbského školství, ředitel gymn. v N. 
Sadu: vydav, pedag. časopisu Školski 
list a dětských novin Prijatelj Srpske 
Mládeži. 

Natrinm (lat.), sodík (o*). 

Natrokalcit, gaylussit (klonivec polo- 
hranol.), chem. slož. 

Na 2 C03.CaC03 4-5H 2 0; 

Čisté krystaly, tvrdosti 2.5, na solných 
jezerech Nevady (USA.) a Venezuely; 
tvoří se též uměle při výrobě sody podle 
Le Blanca. 

Natrolith, puchavec hranolový, nerost, 
chem. slož. Na 2 Al 2 SÍ30io . 2HsO; tenké 
hranolky, průsvitné, bezbarvé nebo na- 
žloutlé, tvrdosti 5.5; u Ostí n. L., Jílové- 
ho, na Islandě. 

Natron žíravé, O* sodík. 

Natronové vápno, směs hydroxydu 
sodného a vápenatého. 

Nátrubek, u dechových hudeb, nástro- 
jů kovová, u některých rohová počáteč- 
ní část, různé formy, která se při výko- 
nu hudeb, přikládá ke rtům nebo vklá- 
dá do úst. 

Nátryl, hudební ozdoba, používaná 
v hudbě instrumentální ke zkrášlení me- 
lodie. Záleží v jednoduchém nebo dvo- 


jím střídání hlav. tónu svrchním tónem. 
Podle toho je jednoduchý: n a n. dvoj- 
násobný. 

Nátržník, O* Potentilla tormentilla. 

Nattier (natie) Jean Marc, ml. (1685 — 
1766), franc. malíř. 

Natnna, skupina ostrovů Nizoz. Indie, 
s.-z. od Bornea, 2113 km 2 a asi 8000 ob., 
ponejvíce rybářů. 

Natura (lat.), přirozenost, příroda, též 
povaha. 

Natura non íacit saltům (lat.), příroda 
neskáče, t. j. v přírodě vše postupuje 
zvolna. Výrok Fournierův (1613). 

Naturálle (lat.), všechna přírodní těle- 
sa, zachovaná v pokud možno nezměně- 
ném stavu (minerály, zvířata, rostliny, 
fossilie). N. jsou uchovávány ve sbírkách. 
— N., dávky v přírodninách, byt na mí- 
sto příbytečného. 

Naturalisace (lat.), propůjčení státní 
příslušnosti nějakému cizozemci; natu- 
ralisovati, přijmouti do státního svazku. 

Naturalismus (lat.), ve filosofii světo- 
vý názor, podle něhož se vysvětluje 
příroda z jejích vlastních příčin, bez při- 
jetí vlivu ducha. Etika je naturalistická, 
učí-li, že je mravné rozvinouti přirozené 
pudy, estetika, hledá-li podstatu umění 
v souladu uměleckého díla s přírodou. 
V malířství směr, jenž vidí úkol umění 
v napodobení přírody, podobně jako v li- 
teratuře v druhé polovině 19. stol. (Zola, 
Hauptmann, V. Mrštík, Čapek-Chod a j.). 

Naturální hospodářství, prvotní stu- 
peň hospodář, vývoje, při němž se děje 
směna statku opět za statek, nikoliv za 
peníze. 

Naturaščina, u Jihoslovanů zlé, démo- 
nické bytosti, jevící se obyč. v noci v po- 
době zvířat. 

Naturel (franc., naturel), souhrn těles- 
ných zvláštností individua. V širším 
smyslu se mluví o rodinném, kmenovém, 
národním, pohlavním a věkovém natu- 
relu. 

Naucrates, pilot pruhovaný, ryba z ro- 
du Teleostei, skupiny Carangidae. Má 



Pilot pruhovaný. 


tupou hubu a malou přední ploutev, bar- 
vu modře stříbrošedou, břicho bílé. Žije 
ve Středozemním moři. 

Naučný slovník, a* encyklopedie. 

Naudeau (nodo) Ludovic (* 1872), franc. 
spisovatel; od 1918 redaktor Temps. 


Nábytek III 





Kabinetní skříň Gdaňsko, 1700. Stolička, Itálie. 


Postel. Hor. Bavory, zač. XVII. st. 



Stůl, pol. XVIII. atol. Prádelník. Boulle, Ludvík XIV. Psací stůl dřevem obkládaný, 

s bronzovým kováním, 
pol. XVIII. stol. 




židle, Anglie, Chippen- Komoda, pol. XVIII. stol. 

dále, pol. XVIII. stol. 


Lenoška. Francie, 
pol. XVIII. stol. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 





Nábytek IV. 



židle, Berlin, 1790. 



Rokoková komoda. 


Lenoška, Německo, 
pol. XVIII. atol. 



Prádelník, Ludvík XVI. 



Hrací stůl od Davida Roentgena, Lakovaný prádelník s bronzovými 


konec XVII. stol. 


tepanými ozdobami, Ludvík XV. 






Křeslo, Paříž, 1780. Skříň na porculán Empirové křeslo, 1800. 

z Wtirzburku, 1760. 


Příloha Xcvélio velkého ilustrovaného slovníku naučného. 




Klavír, Vídeň. Zač. XIX. stol. 



Skříň od A Petraše, 
Mnichov, 1900. 


Skříň s hodinami, 
Sekretář od Riesenera, Ludvík XVI. Vídeň, 1790. 


Knihovnu od A. Nlemeyera. 
1925 . 





Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 





Mechy 


1. Marchantia polymorpha (Porostnice mnohotvárná). A BL- slabě, C až K silně zvětšeno 



A. Průřez terčem rostliny 
samičí. 

ar = zárodečníky. 



B. Průřez terčem rostliny 
samčí. 

an = pelatky. 




0 

G. Zralá, vý- 
trusů prostá 
výtrusnice. 



C 

C. Pelatka. 


Klíčící 

výtrus 

mechu. 

Silně 

zvětšeno. 




Plodový kalíšek 
s plodovými pupeny. 


K. Klíčící 
výtrus 


D. Spermatozoidy. 



a b c 

Zkratek ohecný. 
Výtrusy ve 3 různých stup- 
ních vývoje. Silně zvětšeno. 

P 



Funaria hygrometrika. 
(Zkrutek obecný.) 
a) Průřez puštičkou. Silně 
zvětšeno, d) vičko, p) obústi, 
c) střední sloupeček, s) ma- 
tečné buňky výtrusné. 



Pottia lanceolata. 
ženský květ s něko- 
lika neoplodněnými 
zárodečníky a 2 vý- 
trusnicemi; c) Čepič- 
ka, s) štět, v) pochva. 


Mrštník. 



Vláknitý prokel mochu- 
c) Prokel s počátkem mechové 
rostlinky. Silně zvětšeno. 


Naujalis J. 


257 


Nautiloidea 


Naujalis Juozas (* 1869), litevský hud. 
sklad., řed. konserv. v Kaunasu. Cirk. 
skladby. 

Nauka, souhrn poznatků v určitém 
oboru ve smyslu praktickém. 

Naukratis, řecké obchod, město v záp. 
nilské Deltě, založ. r. 650 př. Kr. 

Naukydés, řecký sochař ze 4. stol. př. 
Kr.; vytvořil v Argu ze zlata a slonoviny 
sochu Hébo. 

Naulin (nolé) Stanislas (* 1870), franc. 
generál. 192fí vrchní velitel v Marokku, 
kde vytlačil Abd el-Krima z franc. území. 

Naum sv., jeden ze spolupracovníků 
sv. Cyrilla a Metodějé. Po smrti Metodě- 
jově vyhnán Svatoplukem s ostatními 
žáky a odebral se do Makedonie na po- 
břeží Ochridského jezera. Zemřel r. 910 a 
pohřben byl v klášteře po něm pojme- 
novaném. 

Nauman Amo (* 1887), Č. malíř a gra- 
fik. Graf. listy, dřevoryty a lepty zakou- 
peny do sbírek Mod. galerie. 

Nauman Jaroslav (* 28. IV. 1881 v Pra- 
ze), spisovatel a redaktor, mag. úředník 
v Praze. Sp.: Kročeje, dram. báseň, pro- 
voz. COS*, r. 1919, Písně malostranské 
(1907), Dlažbou a mechem (1911), Sokol- 
ské písně (1913), Písně svobody (1918), 
Písně doby (1918) a Junácké písné s hud- 
bou Pospíšilovou, román Dvě (1921). Re- 
digoval měsíčník sokolské mládeže Skři- 
vánek a Besídku Volné Myšlenky. 

Naumannit, nerost, selenid stříbrný, 
Ag 2 Se, celistvý nebo se šesterečnou štčp- 
ností, barvy železově černé; tv. 2.5; na- 
chází se u Tilkerode na Harcu. 

Naumburg an der Saale, m. v Sasku, 
(1925) 29.337 obyv. 

Naumenko Volodymyr (1852 — 1919), 
ukrajinský učenec a pedagog. Hl. práce: 
Obzor fonetičeskich osobennostěj malo- 
russkoj rěči (1889), Rukovodstvo dlja izu- 
čenija ukrainskago jazyka v russkich 
školách (1918). 

Naumov Dimitr M. (1851 — 1884), bulh. 
odb. spis. a veř. pracovník, studoval 
v Čechách. Založil první bulh. časopis 
pro otázky zemědělské Zemedelec. 

Naumov Nikolaj Ivanovič (1838—1901), 
rus. spisov. populárních povídek ze sku- 
piny národníků; idealisoval sibiřského 
mužíka s polit, tendencí, jež často byla 
na úkor umělecké formy. 

Naumov Pětko (* 1878), bulh. hud. 
sklad, a prof. hud. akademie v Sofii. Je 
autorem proslulých Bulh. rhapsodií vedle 
řady písní sborových i sólových. Složil 
též Tutrakanskou epopeji. Je hlavním 
iniciátorem založení hud. školy, z níž 
vznikla pak hud. akademie. 

Naumovyč Ivan (1826 — 1891), haličský 
pracovník moskvofilského směru. V r. 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


1871 založil ve Lvově ruské noviny Rus- 
skaja Rada a Čas. Nauka. V r. 1885 při- 
jal pravoslaví a stal se farářem na Ky- 
jevsku. 

Naupaktos (též Epattos, ital. Lepanto), 
městečko v t. zv. Malých Dardanellách, 
asi 3400 ob. 

Nauplia (Navplión), hl. m. Argolidy a 
Korinthu, (1923) 7300 ob., důležité pří- 
mořské místo; nad ním se zvedá hrad 
Itsch-kale. 

Nauplius, larvové stadium, charakteri- 
stické pro korýše, s oválním tělem, tře- 
mi páry končetin a velikým, obyč. čer- 
veným okem. 

Nauportus, v řím. době město v hor. 
Panonii v kraji Taurisků, jihozáp. od 
Lublaně. Rozboř, při povstání legií za 
nastoupení Tiberiova a čilý jeho ob- 
chod přešel na nově založenou Emonu 
(Lublaň). 

Nausikaa, v řec, bájesloví dcera faiac- 
kého krále Alkinoa, která přivedla ztro- 
skotavšího Odyssea do domu svého otce. 

Náušnice, umělecké předměty, původu 
rostlinného (stébla trávy, květiny, dřevě- 
né tyčinky), zvířecího (řetízky ze zvíře- 
cích zubů, lastury atd.), neb nerostného 
(minerály, drahokamy, kovové kruhy 
atd.), jimiž si zdobí u kulturních národů 
hlavně ženy a ještě více u národů pri- 
mitivních (obojí pohlaví) ušní boltce. 
Děje se tak provrtáním boltce, do otvoru 
tak vzniklého vloží se ozdoba, resp. 
zavěsí. 

Nautické přístroje k určení zeměp. po- 
lohy lodi na moři, k pozorování počasí, 
na určení hloubky moře, jízdy lodi, teplo- 
ty vody a Vzduchu i tlaku vzduchu. 

Nautiloidea, podřád hlavonožců čtyř- 
žabrých (Tetrabranchiata), až na jeden 
rod Nautilus vymřelý. Má 4 žabra, četná 
vtažitelná ramena bez příssavných mi- 
sek s chapadly zatažitelnými, kornouto- 
vitou nesrostlou nohu, zevní komůrka- 
tou skořápku. Tato jest vinuta přesně 
v rovině a zatočená ke hřbetní straně. 
Složena z vnější vrstvy barevné a vnitřní 
perleťové. Uvnitř je skořápka rozdělena 
v pravidelných mezerách přepážkami 
dopředu vydutými, ve mnoho komůrek 
naplněných vzduchem. Středem skořáp- 
ky prostupuje všemi komůrkami stru- 
novitý přívěsek útrobního vaku. íPo stra- 
nách hlavy 19 párů tykadel, z nichž 
hřbetní kožovité a rozšířené mohou 
vchod do skořápky uzavřití. 12 párů 
vnitřních tykadel, z nichž některá u sa- 
mečků jsou přetvořena na ústrojí k pá- 
ření a u samiček na laloky pro úkon 
nám dosud neznámý. Rod loděnka 
(Nautilus) vykazuje 300 druhů fossil- 

17 


Nautiloidea 


258 


Naviglio Grande 


nich, ze žijících jen několik málo druhů 
se skořápkou někdy značně velikou, 
vesměs hnědě nebo červeně žíhanou 
v Indickém moři a Tichém oceánu. Ně- 
které druhy jsou hlubinné, jiné žijí při 
pobřeží, vesměs masožravé. (N. pompi- 
lius, N. Macrocephalus, N. umbilicatus.) 

Nautilus, a* Nautiloidea. 

Nava (Naba), hl. město jap. kenu Oki- 
nava v souostroví Ryukyu na ostrově 
Okinavašima; (1925) 54.643 ob.; vyváží se 
cukr, bavlna. 

Navaga, Eleginus navaga, ryba rodu 
tresek, až 31 cm délky, žijící v Bílém 
moři, zálivu Ochotském; hojně lovena 
k výrobě konserv nebo přichází na trh 
čerstvá. 

Naval Fran, vl. jm. Pogačnik (* 1865), 
slovinský operní pěvec-tenorista; vystu- 
poval častěji v Praze v mod. i klasickém 
repertoáru. 

Nával krve (kongesce), přeplnění krev- 
ních cev ^krevnic) krví. N. k. do hlavy je 
častým průvodním zjevem Ženského kli- 
makteria (Q*) (dobu přechodu), způsob, 
rudnutí obličeje, pocity závrati a stra- 
chu, bolesti hlavy, nevolnost. 

Navánagar, domor. stát v britsko- 
ind. presid. Bombay, 9819 km 2 s (1921) 
345.353 ob.; síd. místem maharadžovým 
je N., té Džamnágar (Jamnagar) zvaný, 
(1921) 42.495 ob. 

Navara Vincenc (* 1894), slov. novinář 
a spisovatel v Košicích, redaktor Slov. 
Východu a Vesny, píše pod jménem 
Boleslav Bratislavský povídky a kresby 
pro nenáročné čtenáře. Vydal: Chaos 
(1931), Podivuhodné příběhy (1923), Slo- 
venské rhapsodie (2 sv. 1921), Tri chry- 
zanthemy (1922), V borbe s temnotou 
(1922) a Zúfalé duše (1925). 

Navarovský V., pseud. A. V. Svobody. 

Navarra, býv. král. po obou stranách 
Pyrenejí, nyní prov. severošpanělská, 
10.506 km 2 s (1925) 332.213 ob. Hl. m. 
Pamplona. 

Navarrette, 1. Juan Fernández, pro 
hluchoněmost zv. el Mudo (1526 — 1579), 
špan. malíř, dvorní malíř Filipa II. — 
2. Martin Fernández de (1765 — 1844), šp. 
učenec, senátor a ředit. Akademie dějin. 

Navassa, malý ostrov záp. od Haiti, 
90 m vysoký; bohatá ložiska guanová; 
1857 obsazen USA. 

Navašin Sergěj Gavrilovič (* 1857), rus. 
botanik, prof. na univ. v Kyjevě. 

Návay Lajos (1870 — 1919), maď. politik, 
Člen nár. strany práce; od 1911 předs. 
sněmovny; byl zastřelen komunisty. 

Návěst, prostředek udávající pravidla 
pro železniční službu vlakovou. Jsou 
slyšitelná (znamení píšfalou, trubkou) 


neb viditelná (ruční, terčová a sema- 
fory). Udávají hl. tyto pojmy: volný 
vjezd (bílá barva, vztyčené rameno u se- 
maforů, u předzvěstí vodorovný terč), 
stůj (červená barva, vodorovné rameno 
u semaforů, kruh praporkem neb v no- 
ci bílým světlem),, pomalu (zelená barva, 
skleslé rameno u semaforů, vztyčená 
předzvěst.) 

Návěštní doložka, poznámka na směn- 
ce, znějící buď: zúčtujte podle návěští, 
podle zprávy, podle avisa, což znamená, 
že vedle směnky zasílá vystavitel směn- 
ky plátci zprávu, aviso, ve které ho vy- 
rozumívá, proč naň směnku vystavil a 
jak ji má tzúčtovati. Plátce není povinen 
platiti na směnku dříve, dokud neob- 
držel návěští. Místo názvu n. d. užívá se 
v obchodním životě názvu avisová d. 

Návětrné ostrovy, souostroví v Z. Indii, 
v Malých Antillách. Dělí se na Leeward 
Islands a jižnější Wiindward Islands. Kli- 
ma je tropické, vlhké se silnými vichry, 
půda úrodná. Politicky náleží V. Brita- 
nii, Francii a Holandsku. 

Navez Frangois (1787—1869), belg. ma- 
líř, ředitel Akademie v Bruselu. 

Navicula, o* rozsivky. 

Navier (návie) Louis (1785 — 1836), fr. 
inženýr a prof. techniky v Paříži; zalo- 
žil svým Résumé des legons nauku 
o pružnosti. 

Navigace (lat.), lodní plavba, zplav- 
nění. 

Navigační akta (angl. Navigation Act), 
v Anglii zákony na ochranu plavby a 
k podporování stavby lodí, jdoucí až do 
XV. stol. Nejznámější je Cromwellova 
Magna Charta Maritima z r. 1651. Nej- 
důležit. z ustanovení byla, že do Anglie 
může být dováženo zboží jen loďmi angl. 
nebo loďmi země, z níž zboží pochází, a 
že na pobřežní plavbu a styk s angl. ko- 
loniemi mají právo především lodi angl. 
a j. R. 1849 n. a. odstraněna. 

Navigační důstojník na moři, je ten, 
jenž je odpověden za řádnou plavbu 
(navigaci) lodi, k čemuž patří řřzení dodi 
podle kompasu, určování rychlosti lodi 
podle otoček šroubu nebo podle logu, ve- 
dení lodního deníku, udržování navigač- 
ních přístrojů a pomůcek (kompasů, 
ehronometrů, sextantů, map) v pořádku, 
atd. 

Navigační školy nazývají se nautické 
školy (akademie) (O* námořní učiliště). 

Navigazione Generále Italiana, nej- 
větší italská plavební společnost sídlem 
v Janově. 

Naviglio Grande (naviljo, velký prů- 
plav), průplav v ital. provincii Milánské. 


Návod 


259 


Nawka M. 


Návod, podle §§ 5, 9, 177 trest. zákona 
ponoukání k trestnímu činu; trest je 
stejný jako u pachatele. 

Návojná, o. na Mor., okr. Uh. Brod, 
482 ob. 

Návojník, Q* vůz. 

Navor dvouzubý, O* kyjovití. 

Navrácení v předešlý stav, O* restituce. 

Návrat Čeněk, MUDr. (* 1864 v Roket- 
nici u Přerova), řed. zem. léč. ústavu 
v Kroměříži. Sp.: O samovraždě. 

Navrátil Ivan (1825 — 1896), slovinský 
folklorista a kulturní pracovník, ředitel 
kancel. Nejv. soudu ve Vídni. Sbíral a 
vyd. slovinské přísloví, písně, nár. zvy- 
ky atd. 

Navrátil Antonín (1829—1859), č. malíř 
a grafik, žák Rubenův, syn Josefa N. 
Krajinář. 

Navrátil Bartoloměj (1848 — 1927), řed. 
reálky v Prostějově a č. matematik. 

Navrátil Bohumil, PhDr. (* 1870), čes. 
historik, prof. dějin a řed. hist. semináře 
Masarykovy univ. v Brně, žák Gollův a 
Rezkův. Vědecké práce hl. z doby proti- 
reformační a z mor. dějin. 

Navrátil Eduard (* 1873 v Chvojenci), 
č. sokol, pracovník, redaktor a nakladatel 
populár. vzdělávacích časop. (Vzdělání 
Lidu, Vzkříšení, Lidové jeviště, Knihov- 
na Vzdělání Lidu, Klasy, Jas a p.). Je 
dlouholetým pracovníkem sokolským 
v oboru vzdělávacím v COS. 

Navrátil Emil, Ing., Dr. (1866—1928), č. 
elektrotechnik, řed. m. elektrár. na Žiž- 
kově a od r. 1920 profesor č. vys. učení 
techn. v Praze; význ. pracovník Elektro- 
techn. svazu a zakl. mod. ústavu pro 
elektrárenství. Četné odborné spisy. 

Navrátil František, MUDr. (* 29. I. 
1848 v Litomyšli), č. lékař. Založ. r. 1895 
sanatorium pro vnitř, choroby v Areu 
a vyd. lék. spisy v jazyku něm. 

Navrátil František, JUDr. (* 1897), č. 
sociolog a nár. hosp. pracovník, mag. 
úř. v Praze. Sp.: Rusko (1926), P. Chel- 
čický (1929). 

Navrátil Gustav (* 1875 v Mezimostí), 
č. politik, vrch. insp. st. drah, předseda 
Spolku čs. úředníků žel. Zúčastnil se 
před válkou mzdových hnutí a zápasů 
železničářů. Za války byl persekvován. 
Po převratu byl čl. revol. N. S. a r. 1920 
i 1925 zvolen poslancem za str. nár. dem. 
Od 1929 senátorem. V parlamentě hájí 
hl. zájmy státních zaměstnanců. 

Navrátil Jan Sark. (1840—1899), pod- 
převor klášt. 2’ajhradského, čes. básník 
školy Sušilovy. 



Josef Navrátil. 


Navrátil Josef (* 1868), 
kat. básník, farář (pseud. 
R. Stupavský). 

Navrátil Josef (1798— 
1865), český malíř. Kraji- 
nář, genrista a portretista. 
Nástěnné malby v Libě- 
“chově, v Zákupech a Ploš- 
kovicích a zátiší. Lit. P. 
Toman, J. N. (1919). 

Navrátil Karel (1836 — 
1914), č. hudební sklada- 

fp] n nprlíi cmer 

Navrátil Karel (* 1867), č. hud. sklad., 
spisovatel a virtuos na housle, žák 
Ondříčkův. Sp.: Životopis B. Smetany. 

Navrátil Ladislav, JUDr. (1892), č. nár. 
hosp. spisovatel, odb. rada min. obch. a 
hl. red. národohosp. části Nár. Politiky. 

Navrátil Michal, JUDr. (* 1861), č. kult. 
spisovatel a novinář; napsal mnoho člán- 
ků do různých časopisů a samostatně vy- 
dal: Almanachy sněmů zemí koruny čes- 
ké, Almanachy právníků, lékařů a j., ja- 
kož i životopisy Eima, Riegra, Mattuše a j. 
Byl sekretářem posl. G. Eima ve Vídni. 

Navrátil Richard (1883), č. oďb. redaktor, 
ústř. taj. Sdružení peněžn. úř. 

Návratní směnka (ritratta), s. vydaná 
postihovatelem přímo na postižníka. Je 
to s. splatná á vista. Postihovatel ji vy- 
dává tehdy, nemůže-li od směneč. dluž- 
níka dostati úhradu na směnku. S. zní 
na dlužný obnos spolu se 6%i úroky 
z prodlení, s ústratami a s provisí, činící 
%%. N. s-y. se užívá, chce-li postihovatel 
dojiti rychle zaplacení a zvláště je-li po- 
stižník vzdálen. Po právní stránce jest 
n. s. směnkou zcela samostatnou, jež se 
s-ou hlavní souvisí toli/ko svým hospo- 
dářským účelem. V praktickém životě se 
však této formy s-y příliš mnoho ne- 
užívá. 


NavroěkyJ Oleksander (1823 — 1902), ukr. 
bás. V r. 1847 byl uvězněn spolu se Ševčen- 
kem, Kulišem a Kostomarovem. Ve svých 
básních, jež byly vytištěny v časopisech 
Osnova a Kijevskaja Starina, projevuje 
soucit k prostému lidu. 

NavroěkyJ Volodymyr (1847—1882), 
ukrajinský ekonomista a publicista. 

Návsi (pol. Nawsie), ob. ve Slez., okr. 
Čes. Těšín, 2502 ob. Dřevařství. 

Nawka Michal (* 1885 v Radvořu v sas. 
Hor. Luž.), h. luž. spis., filolog, učitel 
v rodné vsi. Patří k realist. družině h. luž. 
Je orig. filosofem v řadě tendenčních bás- 
ní, znamenitým pedagogem ve škole, me- 
todikem a dokonalým znatelem rodné 
mluvy. Se zvi. zájmem sleduje lid. litera- 
turu, verš. i pros., z níž vyvážil své jazyk, 
znalosti. Napsal řadu humor, a realist. 


17* 


Nawka M. 


260 


Názvoslovná komise 


obrázků ze života 
luž. venkovana, vydal 
lid. Báje, bajky a po- 
hádky (1914), jakož i li- 
dové náboženské písně: 

Pokěrluški ze serb. lu- 
da (1923). Lit. historii 
posloužil vydán, praž- 
ských listů M. Andric- 
kého z 1. 1886-96 (1925). 

Němcům určil důklad- 
ný Lehrbuch der ober- 
serb. Sprache, jenž Michal Nawka. 
uvázl při 1. sv. (1919). 

Luž. dětem napsal výborné Přewodniky 
po serb. řeči (I. — II. 1920 — 21) a slabikář 
Na wsy — za wsu (1925) a vlastními pra- 
cemi, s pracemi dětskými a přiléhavými 
obrázky M. Nowaka. Na syntaktické 
chyby v luž. jazyku upozornil v knížce 
Zmysl našich slowow (1928). N. je odda- 
ný nároďovec luž., organisátor, vtipný a 
svérázný myslitel, reformátor luž. pra- 
vopisu, spoluredaktor Sokolských Listů. 

Nawrocki Boleslav (* 1876), souč. malíř 
polský, portretista. 

Naxos, nejstarší řecká kolonie na Sicí- 
lii, založená 735 př. Kr.; 415 bojovala 
s Athénami proti Syrakusám a vzkvétala, 
až 403 byla zničena Dionysiem I., Q* Taor- 
mina. 

Naxos (Naxia), ř. ostrov v Egej. moři, 
nejvyšší (Ozia 1003 m) a největší z Kyklad, 
423 km 2 a asi 17.000 ob. Vyváží se vlno, 
ovoce, olej, brambory, pšenice, ječmen, 
mramor a zvi. smirek. Hl. město N. má asi 
1900 obyv. 

Naya Karel {* 1817 v Piemontu), da- 
guerotypista a fotograf od r. 1853. 

Naz Jan, kanovník pražský, doktor obo- 
jího práva, od r. 1408 radou krále Václava 
IV. Úhlavní nepřítel Husův a Jeronýmův, 
proti nimž v Kostnici vášnivě vystoupil. 

Nazaréni, evangel. sekta, založená Joh. 
Jak. Wirzem (1778 — 1856); hájí podivné, 
částečně spekulativní, Částečně racionali- 
sti cké názory o Kristově narození a 
z mrtvých vstání, zavrhují pohlavní 
styk. Málo stoupenců je ve Wůrtem- 
berku a j. — 2. Nábož. sekta maďarská, 
zavrhuje křest dětí, přísahu, vojenskou 
službu; asi 70.000 příslušníků. 

Nazarénský, příjmení Kristovo podle 
jeho bydliště; název přešel na jeho učed- 
níky, pak na všechny křesťany, posléze 
na skupinu židovských křesťanů. 

Nazarénové (nazarenismus), malíři, kte- 
ří věnovali se z větší části či zcela malo- 
vání oltářních obrazů. N. spočívá v zdů- 
raznění ztrnulosti a asketismu. Opomíjí 
vše lidsky krásné, potlačuje i částečné ob- 
nažení, by co nejméně působil na lidskou 
smyslnost. Z českých malířů přiblížil se 


snad nejvíce tomuto směru Josef Fúh- 

rich (o*). 

Nazaret, městys v Galileji, známý jako 
bydliště Ježíšových rodičů. Nové město N. 
(arab. en-Násira), v se v. distriktu brit. Pa- 
lestiny, (1922) 7.424 obyv. 

„Nazdar", za svět. války jméno pro 3. 
setninu praporu C francouzské cizi- 
necké legie (Légion etrangěre), sklá- 
dající se z českých dobrovolníků. Byli 
to většinou členové české kolonie v Pa- 
říži, kteří již 23. VIII. 1914 v počtu 300 se 
odebrali do Bayonne a přihlásili se k boji 
proti ústř. mocnostem (Q* legie čs.). Utvo- 
řena z nich „Compagnie Nazdar“, která 
byla pak postupně doplňována růz. Čecho- 
slováky, kteří byli mimo Fr. (z Angl., Am. 
a odjinud). Setnina byla již od říj. 1914 
ve frontě, účastnila se mnohých bojů 
r. 1915 ív Artois v kv., u Arrasu a Sou- 
ches v červnu) a konečně vtělena v srp. 

1918 do čs. legie ve Fr., s níž pak bojo- 
vala dále zejm. u Teronu. 

Na zim Chlkmet (* 1902), současný aser- 
bejdžahský proletářský básník a revolu- 
cionář. 

Nazimova Alla (* 1879 v Jaltě), r. hereč- 
ka, po r. 1904, kdy odejela na tourné do 
Anglie a Ameriky, brzo stala se nejpopu- 
lárnější herečkou v New Yorku; r. 1916 
s úspěchem debut, ve filmu, pro nějž hrála 
řadu velkých rolí, 1927 hrála na tourné 
v Paříži a Londýně, kterýmž ukončila 
svou uměleckou činnost. Je chotí angl. 
herce Ch. Bryanta. 

Názor, ve filosofii představa získaná 
smyslovým vnímáním. 

Názor Vladimír (* 1876), chorv. spis., 
řed. dívč. gymn. v Sušáku. Vydal velkou 
řadu knih prósou i veršem. Branko Vod- 
ník vyd. od r. 1918 jeho sebrané spisy. 

Názvosloví, o* terminologie. 

Názvoslovná komise při MNO., ko- 
mise, později oddělení MNO., zřízená 

1919 k tomu účelu, aby vytvořila jed- 
notné československé vojenské názvoslo- 
ví, ježto ho téměř vůbec nebylo. Byla 
zprvu pod řáděn a výchovnému, nyní V. 
ocLb. MNO. V jejím čele je osvětový rada 
dr. J. V. Sedlák; má vedle voj., též ně- 
které stálé členy z kruhů civilních, jako 
zástupce voj. historických věd, filologie, 
techniky atd. Vytvořila přes 80.000 čs. 
voj. pojmenování, která budou sehrána 
ve slovník. Ježto ve vojenství jsou ob- 
saženy téměř všecky odbory lidské čin- 
nosti, pojímá komise svůj úkol co nej- 
šíře a snaží se o jednotnou terminologii 
(normalisace názvosloví) ve všech obo- 
rech státní 'správy. — K úkolu tomu je 
kvalifikována svou dosavadní obsažnou 
prací. — Též úprava voj. předpisů podlé- 



Názvoslovná komise 


261 


Nebeský V. B. 


há n. k. po stránce názvoslovné i jazy- 
kové vůbec. 

Nazym-paša (1851—1913), tur. generál, 
za války balkán. min. války a vrch. veli- 
tel. Zavražděn mladoturky, jichž byl od- 
půrcem. 

Nažka f O* plod. 

Nb, chem. zn. prvku niobu (QJ. 

N. b., zkr. lat. nota bene (povšimni si), 
též douška v dopise. 

N. C. (it.), zkr. nostro conto,, náš účet, 
též zkr. numerus conscriptionis, kon- 
skripční (popisné) číslo. 

Nd, chem. zn. prvku neodymu (O*). 

Ne, chem. zn. prvku neonu (OJ. 

N. E., zkr. angl. North-East, severo- 
východ. 

Neagh (Lough N.), největší sladkovodní 
jezero v sev. Irsku, záp. od Belfastu, 
39G km 2 , 15 m n. m., 31 m. hl. 

Neander, pseud. h.-luž. spis. Jakuba 
Nowaka-Horjanského. 

Neapol (it. Napoli), it. provincie v Kam- 
panii, 3118 km 3 , 2 mil. ob.; hl. m. N. 
993.153 ob. Poměry zdravotní se proti mi- 
nulé době značně zlepšily, cizinecký ruch 
velmi vyvinutý; prů- 
mysl slabý. Důl. je 
obchod, pravidelné 
spojení lodní, vzdu- 
choplavba. Universi- 
ta, technika, obch, 
vys. škola, orient, 
ústav, uměl. akad., 
konservatoř; zoolog, 
stan., akvaria, hvě- 
zdárna, botan. zahr., museum Vesuvu, 
a Herkulanea, egypt. sbírka, umělecké 
nár. museum s vykopávkami z Pompejí 
sbírky, 16 divadel, rozhlas, stan., 21 ne- 
mocnic. Nejvíce navštěvované okolí: 
Pozzuoli, Vesuv, Pompeje a Herkula- 
neum, ostrovy Capri a Ischia. 

Neapolis (ř. nové m.), jméno různých 
měst starověku, z nichž nejznám. N. 
v Kampanii, Neapol o*. 

Nearchos, admirál a přítel Alexandra 
Vel.; na jeho rozkaz zbudoval a vedl loď- 
stvo ku prozkoumání břehu od ústí Indu 
do Eufratu. Svůj úkol splnil a zprávy 
podal ve spise Periplus. 

Nearktická oblast, západní, mírné, zoo- 
logickozeměpisné území Sev. Ameriky, 
od pásma stromů až k vysočině mexické. 
Na vvch. hornaté, zalesněné, na záp. pře- 
chází pozvolna do výšin skalnatých hor. 
Ssavce má společné s oblastí polární 
(los); zvi. zvířena v n. o.: sev.-amer. krtek, 
bobr kamčatský, kakamizl, prérijní pes, 
skunk skvrnitý, mýval, vidlák (jelen); 
tetřev, holub; axolotl, mlok úhořový, su- 
rýn úhořovitý, slepé ryby jeskynní a j. 


Nebe, o* obloha. 

Nebesák, rybník, nemající ani svých 
pramenů vlastních ani toků do něho vté- 
kajících nebo jím protékajících, ale ži- 
vený toliko vodou srážkovou. 

Nebeská-Baziková Helena (* 1899), dce- 
ra násl., virtuoska na harfu. 

Nebeská-Kličková Helena ( # 1878 v Pra- 
ze), em. prof. st. konservatoře hudby, prů- 
kopnice moderní harfové školy. 

Nebeský El. Fr., pseud. C. L. Friče. 

Nebeský Jan, oseud. Jan z Wojkowicz 
(* 18. V. 1880 v Nymburce), čes. spisova- 
tel. Sensitivní básník školy novoroman- 
tické. Vydal verše: Poesie (1900), Medita- 
ce (1905), Sny a touhy (1914), Bolesti ži- 
vota (1915), Tmy a světla (1918); prózy: 
Mizení (1898), Mystéria amorosa (1899), 
Gerda (román, 1901); úvahu: O problé- 
mu individualisace (1900). 

Nebeský Jaroslav (* 28. III. 1892 v Ne- 
veklově). č. spisovatel a novinář. Napsal: 
Austriaci. Cikánka Maruška. 

Nebeský Pavel (1861-1913), č. herec a 
spisovatel, div. referent plzeň. listů, dra- 
maturg m. div. v Plzni. Napsal pro S. 
Sudu libreta: Bar-Kochba a Lešetínský 
kovář, přeložil četné operní a operetní 
texty, hl. z němčiny. 

Nebeský Václav, PhDr. (1889), č. uměl. 
kritik a novinář. 

Nebeský Václav Bolemír ( # na Novém 
Dvoře u Kokořína 18. VIII. 1818, t 17. 
VIII. 1882 v Praze), Čes. básník a lit. 
historik; působil šest let jako vychovatel 
u ryt. Neuberga, od r. 1849 jako univ. 
docent řečtiny, od r. 1850 do r. 1861 jako 
redaktor Čas. musej., od r. 1851 jako se- 
kretář Českého musea a Matice české až 
do své smrti. Básnil jen v mladších le- 
tech pod vlivem K. H. Máchy, německé 
romantiky, Lenaua, Byrona a Mickie- 
wicze. Drobné ty lyrické básně, v nichž 
touží po odpočinku, klidu, smrti, otisko- 
vané porůznu v 1. 1838 — 1844, vyšly te- 
prve r. 1886 knižně redakcí Nerudovou 
ve 27 sv. Poetických besed. Byl přísně 
autokritický, i zanechal nadobro veršo- 
vání. R. 1844 vydal lyricko-epickou báseň 
Protichůdci, slučující známý motiv svě- 
tové poesie o Ahasvéru, představiteli 
titanské touhy po svrchovaném poznání, 
s motivem mladého jezdce, pádícího za 
rozkoší. Přes nejasnost základní ideje 
jsou Protichůdci významné dílo moder- 
ní české poesie. Poesii zůstal věren jako 
překladatel klasických děl; z řečtiny 
přeložil Aischylovy Eumenidy a Pro- 
méthea (1860), Aristofanovy Acharnské 
(1849), Rytíře (1850), a Žáby (1870), z la- 
tiny Plautovy Pleníky (1873) a Terentiovy 
Bratry (1871); z moderních literatur Ky- 



Nebeský V. B. 


262 


Necpaly n. N. 


tici ze španělských romancí (1864 s dr. 
Jos. Čejkou) a Novořecké národní písně 
(1864). V mužných letech oddal se lite- 
rární historii a v hojných rozpravách 
ukazoval, jak naše stč. památky vyrostly 
z domácí půdy i jak souvisely s liter, 
proudy západoevropskými. Lit.: J. Ha- 
nuš, Život a spisy V. B. N., 1896. 

Nebeský z Blumenberka Václav Fran- 
tišek, nazv. Coelestinus (1606'— 1674), čes. 
spis. nábož., probošt vyšehradský. 

Nebeský z Wojkowicz, staroč. ryt. rod 
na Mělnicku, a* Nebeský Jan. 

Nebeská Rybná (Himmlisch Rybnai), 
o. v Č., okr. Žamberk, 869 ob. 

Nebezpečí, možnost nějakého škodli- 
vého úkazu; v trestním právu přichází 
v úvahu jen jako přítomné n. ohrožující, 
hl. v nouzi a nutné obraně, v občanském 
právu především jako budoucí možné 
nebezpečí při odůvodnění právních po- 
měrů, smluv a p. Při pojišťovacích 
smlouvách přejímá pojišťovna n. na 
sebe. — N. žluté, asi od r. 1900 obvyklý 
výraz pro hrozící nebezpečí zápolení 
o zaměstnání mezi bílou a mongolskou 
rasou, jejíž příslušníci mají méně poža- 
davků; vzniklo v USA. a v Austrálii. 

Nebílovy, o. v Č., okr. Plzeň, 383 čs. ob. 

Ne bis in idem (lat., ne dvakrát v to- 
též), zásada v trestním procesu, podle níž 
o trestném jednání již rozsudkem odby- 
tém, nesmí býti po druhé vznesena obža- 
loba: neodvažuj se dvakrát v totéž ne- 
bezpečí. 

Nebočady (Neschwitz), o. v Č., okr. Dě- 
čín, 662 ob. 

Nebojsa, o. na Slov., okr. Galanta, 459 
obyv. 

Ňebory (Niebory), o. ve Slez., okr. Čes. 
Těšín, 1024 ob. 

Nebovidský Bedřich (* 1856), řed. roln. 
školy v Ml. Boleslavi a č. spis. hosp. 

Nebovidy, o. v Č., okr. Kolín, 808 ob. 

Nebovidy, o. na Mor., okr. Brno-ven- 
kov, 509 ob. 

Nebozez, nástroj tvaru Šroubového 
k vrtání otvorů v růz. hmotách jako 
dřevě, železe, kameni, k vrtání země, 
skal a p. 

Nebraska (zkr. Nebr.), stát v USA., 
200.768 km 2 , 1,400.000 ob.; v záp. části 
suché, slabě zalidn. prérie, v menší, vý- 
chod. části hustě zalidněná orná půda a 
louky. I-llav. řeka, zár. vých. hranice, 
Missouri; podnebí v zimě i v létě suché, 
s prudkými tepelnými změnami; hl. m. 
Lincoln, nejv. m. Omaha; st. univ. v Lin- 
colnu. Pěstuje se dobytek a zem. pro- 
dukty: kuřuř., pšenice, oves, cukrovka, 
ovoce, hl. jablka. 1925 bylo 127.773 farem. 


N. vysílá do kongresu dva senátory a 
šest poslanců; od 1867 státem Unie. 

Nebraska City, m. v severoam. státě 
Nebraska, 6300 ob., na ř. Missouri; obch 
obilím a dobytkem. 

Nebřeziny, o. v Č., okr. Královice, 419 

Nebthat (Nefthys), eg. 
bohyně, sestra Osirise. 
Pokládána za manžel- 
ku Setovu. 

Nebukadnezar (hebr., 
řec. Nabuchodonozor), 
2 králové babylonští. 
N. I. (asi 1146—23 př. 
Kr.) bojoval šťastně 
proti Asyřanům. N. II. 
(605 — 562 př. Kr.), syn 
Nabopalazarův, porazil 
eg. krále Nechá, dobyl 
Sýrie, Palestiny, Jeru- 
salemu, zničil král. 
judské a dovedl lid 
do babyl. zajetí. Za 
něho vystavěna babyl. 
věž a j. velké stavby. 
Nebulium (asterium), 
domnělý chemický prvek, objevený 
spektroskopicky v mlhovinách. Podle 
pozdějších výzkumů zjištěno, že se 
jedná o čárky kyslíku a dusíku. 

Nebušice, ob. v Č., okr. Praha-venkov, 
1441 čs. ob. Zámek Jenerálka. 

Nebuška Otakar (* 1875), č. hud. skla- 
datel a spisovatel, zakl. Hud. Matice a 
spoluprac. Hud. Revue, min. rada a zást. 
taj. kanceláře sněmovny posl. 

Nebužely, o. v Č., okr. Mělník, 647 
čs. ob. 

Nécessaire (fr., nesesér), nutný; krabice 
neb taška s toalet, předměty. 

Neckar (u Římanů Nicer, Nicarus, Ni- 
cerus), řeka v j.-z. Německu, 397 km, po- 
vodí 12.416 km 2 . Pramení u Schweningen 
(697 m n. m.) a ústí (90 m n. m.) u Mann- 
heimu do Rýna. 

Neckář Václav, arch., dr. (* 1896), čes. 
architekt v Plzni. Projektoval četné re- 
pres. stavby: ústav hluchoněm. v Plzni, 
krematorium v Olomouci, sbor čsl. cír- 
kve v Č. Budějovicích a j. 

Necker Jacques (1732 — 1804), fr. stát- 
ník, finanční rádce Ludvíka XVI., 1777 
gen. řed. král. pokladu; pozd. uvězněn a 
teprve dobytím Bastilly vysvobozen. Za 
revoluce se uchýlil do Švýcar. 

Necpalský Josef, pseud. J. Loose. 

Necpaly, o. na Slov., okr. Turč. Sv. 
Martin, 859 ob. (836 čs.). 

Necpaly nad Nitrou, o. na Slov., okr. 
Prievidza, 568 čs. ob. 


obyvatel. 



Nebthat. 


Nectandra 


263 


Nedanovce 


Nectandra Roland., rod vavřínovitých, 
dřeviny s kožovitými listy; asi 90 druhů 
v trop. a subtrop. Jižní Americe. N. pu- 
chury Nees. v Brasilii; jeho semena jsou 
silně aromatická (brasilské neb pichuri- 
mové boby) a používají se v lékařství; 
N. rodioli R. Schomb. roste v Záp. Indii 
a Guayaně, z jeho kůry se získává bebi- 
rin, který jest náhražkou chininu. 

Nectariniidae, o* medossavky. 

Necton, o* plankton. 

Nectria (hlivenka), 
druh hub vřecka- 
tých. Žije na hnijí- 
cím dříví. Druh N. 

cinnabarina bývá 
přič. onemocnění ja- 
vorů, lip, kaštanů. N. 
cucurbitula Fr. žije 
na smrcích. 

Necukry, organic- Nectria cinnabarina. 
ké i anorganické, ve 
vodě rozpustné sloučeniny, obsažené 
v cukerných roztocích vedle cukru, způ- 
sobují, že hustota cukerných roztoků je 
mnohem vyšší, než odpovídá skutečné- 
mu obsahu cukru. Tak na př. ve šťávě 
řepové obsažené soli zhoršují její jakost, 
neboť veškerý cukr rozpuštěný nelze 
krystalisací odděliti a odpadá značné 
množství melasy. Poměr necukrů k cu- 
kru, který zjistíme polarisací, nazývá se 
kvocientem čistoty a je tím větší, čím 
je šťáva Čistší (89 — 94). Podobně přichá- 
zejí necukry také v nápojích lihových 
(vínu, pivě a j.). 

Něčajev Aleksej Petrovič (* 1870), rus. 
pedagog a psycholog. Spisy: Sovremen. 
experiment, psychologija v jeje otnošeni- 
ji k voprosam školnogo obučenija, Trudy 
po experiment, pedagogičnoj psychologii. 
Učebnik psychologii, Rukovodstvo k ex- 
periment.-psychologič. issledovaniju dě- 
těj, 1925, Psychologija školnogo kollekti- 
va, 1928, Pamjať čelověka i jeje vospita- 
nije, 1929, a j. 

Něčajev Aleksej Vasiljevič (1864 — 
1915), rus. geolog, znalec vých. Ruska, 
hl. permského útvaru. 

Něčajev Sergěj Gennadijevič (1847— 
1882), rus. revolucionář, povoláním uči- 
tel. V letech 1868—1869 jako mimoř. po- 
sluchač univ. v Petrohradě účastnil se 
činné student, hnutí. V lednu 1869 byl 
nucen prchnouti před policií za hranice. 
Žil v Ženevě, ale na podzim t. r. se vrá- 
til do Moskvy pod jménem Ivan Petro- 
vič Pavlov. Organisoval kroužky Narod- 
naja rasprava, ale po zavraždění studen- 
ta Ivana Ivanova prchl opět do ciziny. 
Vyd. časopisy Kolokol, ObšČina, Narod- 



naja rasprava a řadu proklamací, až 
r. 1872 byl v Curychu prozrazen a vydán 
Rusku jako prostý vrah. Odsouzen 
k 201etému žaláři a k doživotnímu vy- 
hnanství na Sibiři. 

Nečas Emil Josef (* 1892), č. malíř-kra- 
jinář, žák Švabinského. 

Nečas Jan (1849—1919), vrch. rada zem. 
soudu v Těšíně, spisovatel, překladatel 
a básník. Nár. prac. slezský. 

Nečas Jaromír, MUDr. (* 4. I. 1850 
v Praze), m. okr. lékař v Praze. Již za 
svých studií přispíval do různých časo- 
pisů, později hlavně do Čas. čes. lékařů. 

Nečas Jaromír, MUDr. (* 1879), č. lé- 
kař, syn předešl., odborný spisovatel. 

Nečas Jaromír, Ing. (* 1888, N. Město 
na Mor.), čes. politik a žurnalista, posla- 
nec soc. dem. za Podk. Rus, význačný 
pracovník sociální. Sp.: Ukrajinská 

otázka, Východoevropská tragedie a 
Ukrajina, Sborník o Podk. Rusi, Skuteč- 
ná pravda o sovět. Rusku, Od komunis- 
mu ke kapitalismu v Rusku, Spojené 
státy evropské, a j. 

Nečásek Antonín (* 1871, 
Sobčice), redaktor Venko- 
va a č. spisovatel. Napsal 
řadu statí literárně este- 
p tických, politických a so- 
ciálních v růz. časopisech 
a několik knih povídek. 
Je autorem dramatu Al- 
r ' <//'' mužná, hraného na Nár. 

• divadle v Praze (1900). 

Nečásek Jan (1818—1866, 
Vysoké nad Jizerou), pe- 
dagog a historik, ředitel akademického 
gymnasia; vydal kulturně-histor. dílo 
Dějiny gymnasia od r. 1418 — 1792. 

Nečásek Karel (* 1852 v Chebu, f 1914), 
gymn. prof., řed. malostran. gymnasia 
v Praze od r. 1895, zemský inspektor a 
dvorní rada. 

Nečasová-Poubová Mar. PhDr. (* 1888), 
Č. soc. pracovnice, prof. vyšší školy soc. 
péče v Praze. Sp.: Sociální péče rodinná 
(1923), Úvod do soc. péče (1930). 

Nečemice (Nečenitz), o. v Č., okr. Ža- 
tec, 430 ob. 

Nečesaný J. M., pseud. Jar. Máchy. 

Nečiň, o. v Č., okr. Příbram, 977 čs. ob. 

Nečtiny (Netschetin), ms. v Č., okr. 
Královice, 953 ob. 

Nedachlebice, o. na Mor., okr. Uherské 
Hradiště, 839 čs. ob. 

Nedakonice, o. na Mor., okr. Uh. Hra- 
diště, 1378 čs. ob. 

Nedanovce, o. na Slov., okr. Topolča- 
ny, 713 ob. (694 čs.). 



Nedašov 


264 


Nedělní klid 


Nedašov, o. na Mor., okr. Uher. Brod, 
812 čs. ob. 

Nedašova Lhota, o. na Mor., okr. Uh. 
Brod. 511 čs. ob. 

Nedašovce, o. na Slov., okr. Toporča- 
ny, 448 ob. (446 čs.). 

Nedbal Karel (* 1888), č. hud. sklada- 
tel a dirigent, žák Vítězslava Nováka a 
J. B. Fórstera. Od 1909 dirigent Měst. di- 
vadla na Král. Vinohradech a Vinohrad. 
Hlaholu, od 1921 šéf opery v Olomouci a 
od 1928 dirigent Slov. Národ, divadla 
v Bratislavě. Pantomimy: Bruncvík 

(1916) a Poslední smích (1917). 

Nedbal Oskar (* 26. III. 1874 v Táboře, 
f 24. XII. 1930 v Záhřebě), hudební vir- 
tuos, dirigent a skladatel. Absolvovav 
Pražskou hudební konservatoř, spoluza- 
ložil v roce 1892 slavné České kvarteto, 





Oskar Nedbal. 


v němž hrál violu, 
načež brzo věnoval 
se cele dirigentství. 

Byl dirigentem Čes. 

Filharmonie v Praze 
(1896—1906) a pak 
dirigent. Tonkunst- 
Ier-Vereinu ve Ví- 
dni. V poslednější 
vlastnosti sklid. vel- 
ké úspěchy nejen 
doma, ale i za hran., jmenov. v Berlíně 
a v Paříži. R. 1923 byl povol, za řed. Nár. 
divadla v Bratislavě. V únoru a březnu 
1924 absolvoval s operou Slov. Národ, 
divadla velmi úspěšný zájezd do Barce- 
lony a do Madridu, kde předvedl ukáz- 
ky české opery představeními Smetano- 
vy Prodané nevěsty a Dvořákovy Rusal- 
ky. Obzvlášť vynikající byla N. činnost 
ákladatelská. Z té dlužno uvésti balety: 
Z pohádky do pohádky, Princezna Hya- 
cintu, Čertova babička, Andersen; pan- 
tomimu Pohádka o Honzovi; operety: 
Cudná Zuzana, Vinobraní, Polská krev, 
kterážto poslední zjednala mu jméno 
světové. Dále složil operu Sedlák Jakub 
a četné skladby pro orchestr, komorní 
hudbu, klavír a mnoho písní. 


Nedbalost, lidislká vlastnost, spočívající 
v zanedbávání a nedodržování určitých 
povinností. Podle trest. zák. (§ 2, odst. 
f) nemá se .trest. čin přičítati obviněné- 
mu za zločin, byl-li spáchán neúmyslnou 
n-í. Polehčující okolností je, byl-li pa- 
chatel k trestnímu činu sveden příleži- 
tostí, způsobenou cizí nedbalostí. 

Neded (Negyed), o. na Slov., okr. Šaía, 
4424 ob. 

Nededza, o. na Slov., okr. Žilina, 415 
Čs. ob. 

Neděla Václav (* 1839 v Mšeně, f 1867), 
operní zpěvák v Praze. 


Neděle (lat. Dies solis, den slunce), 
první den křesť. týdne, jako den Kristo- 
va vzkříšení věnován bohoslužbě a od- 
počinku. Stopy svěcení neděle jako dne 
Páně jsou doloženy už v nejstarších kře- 
sťanských dobách. Podle bohoslužebné- 
ho času dostaly zvláště důležité neděle 
svá jména, na př. v postním čase: Invo- 
cavit, Oculi atd., jiné byly nazvány sou- 
hrnně podle liturgické doby, na př. ad- 
ventní neděle. 

Neděle, totéž jako týden, t. j. 7 dnů. 

Neděle Filip, ThDr. (1778—1825), č. spi- 
sovatel-bolzanovec, prof. na teol. fakultě 
v Brně; pro svoje názory ale sesazen a 
žil jako mnich v august. klášteře. Sp.: 
Náboženství ve výkladech a rozmlouvá- 
ních (1808) a j. 

Nedelčev Nedelko Radev (* 1890), prof. 
zeměděl. fak. univ. v Sofii. Platí za nej- 
lepšího odborníka v otázkách vinař- 
ských. Vydal řadu odb. studií a spisů. 

Neděliště (mn. č.), o. v Č., okr. Hradec 
Králové, 544 Čs. ob. 

Nedělja (rus. týden), polit, liter, týde- 
ník, vycházející v Petrohradě od r. 1866 
— 1901. V letech 1876—93 red. a vydava- 
telem P. A. Gajdeburov. 

Nedeljkovič Milan (* 1857), prof. univ. 
bělehradské, srbský meteorolog a orga- 
nisátor meteorol. služby v Srbsku. 

Nedeljkovič Milan (* 1865), řed. obch. 
akademie v Novém Sadě, srbský politik 
a spisovatel. Za svět. války odsouzen pro 
velezradu, po válce poslanec skupštiny. 

Nedeljkovič Milan (* 1896), srbský so- 
chař, žák Štursův, 

Nedělník Josef (* 1850), Č. architekt 
v Prostějově; projektoval novou radnici 
a letecká kasárna. 

Nedělní klid, zastavení práce na jeden 
den v týdnu, hlav. na neděli, toliko vý- 
jimečně na jiný všední den, u osob za- 
městnaných v podnicích, majících v ne- 
děli otevřeno (v živnosti hostinské). N. 
k. má původ v izákazech práce o nedě- 
lích a svátcích se strany katolické círk- 
ve, později se stal požadavkem dělni- 
ctva z důvodů sociálních. Podle záko- 
na o osmihodinné době pracovní č. 91/18 
se musí zaměstnancům poskytnout! jed- 
nou týdně nerušená přestávka nejméně 
32 hodiny. N. k. pro soukr. zaměstnan- 
ce se řídí zákonem o obch. pomocnících 
č. 20/1910. Práce se přerušuje i o svát- 
cích (t. zv. sváteční k.). Zastavení práce 
je závislé na povaze podniku. Tam, kde 
z techn. důvodů výrobních nelze práci 
přerušiti, nahrazuje se [zaměstnancům 
jiný všední den. Nyní končí dělnictvo 
práci v sobotu o 11. neb 12. hod. polední 
a nastupuje v 7 (8) hodin ráno v pon- 


Nedělní klid 


265 


Neergaard N. T. 


dělí. V poslední době domáhají se za- 
městnanecké organisace dvoudenního 
přerušení pracovního týdne z důvodů 
zdravotních. V některých velkých podni- 
cích je toto přerušení (sobota a neděle) 
již provedeno (na př. Ford, u nás Baťa). 

Nedělní písmeno, v chronologii po- 
můcka k stanovení dne týdne pro mě- 
síční datum. Používá se lat. písmen 
A— G, a to tak, že připadá-li na neděli 
1. leden, je označen A, 2. leden B, 3. le- 
den C atd., takže písmeno toto připadá 
na celý rok, udává, na který den připadá 
určité datum a naopak. 

Nedié Damnjan a Gligorije (+ 16. IV. 
1804), srbští bratři z Osečine ve valjev- 
ském kraji, hajduci, slavní junáci 
z prvního povstání proti Turkům. Padli 
u Čokešve# 

Nedié Jakov (žil v 2. pol. XVIII. stol. 
ve srěmské Bobotě), srb. ikonograf. 

Nedié Ljubomir, PhDr. (1859—1902), 
srbský lit. kritik a prof. psychologie na 
univ. bělehradské, zakladatel moderní 
srbské kritiky. 

Nedié Martin (1810 — 1895), františkán, 
básník, opěval růz. histor. a vlastenecké 
události a osobnosti. 

Nedíl, společné jmění rodu, rodiny n. 
obce. N. měl veliký význam v staročes. 
právu, kdy všechno, čeho člen rodiny na- 
byl, patřilo k nedílu. Výjimku tvořilo 
věno manželky člena rodu. Opravou dě- 
dického a vlastnického práva pozbyl n. 
v soukr. právu významu. — Selský n., 
úprava dědické posloupnosti na rol. 
usedlostech střední velikosti (Q* nápad- 
nické právo). 

Nedoma Antonín, Ing. {* 1. V. 1883 
v Borotíně u Jevíčka), prof. dynamiky, 
hydromechaniky a pružnosti na č. tech- 
nice v Brně. Práce: Vodní turbiny a tur- 
binové pumpy (1925), Hydromechanika 
(1925), Dynamika (1927) atd. 

Nedoma Bedřich (1837—1919), ilustrá- 
tor, inženýr. 

Nedoma Jan (1846—1916), č. historik, 
prof. reálky v Karlině. 

Nedoma Václav (1836—1917). č. politik 
a novinář, red. Politik, zemský poslanec. 
Zakladatel České Politiky (pozd. Národ. 
Politiky). 

Nedoma Václav, sochař a měšťan 
pražský na poč. XIX. st. 

Nedomice, o. v Č., okr. Brandýs n. Lab., 
407 čs. ob. 

Nedopil Moric, MUDr. (1847—1909 
v Brně), vl. rada, řed. zem. nemocnice 
v Brně, vynikající chirurg a odb. spis. 

Nedoslýchavost, ucho. 

Nedospělost, období od 7 do 14 let věku, 
rozhodné podle našeho obč. zák. pro po- 


suzování platnosti právního jednání. 
Platná jsou jen jednání, která jsou ke 
prospěchu nedospělcovu. Není-li nedo- 
spělec v zaopatření rodičů, může se za- 
vázati pracovní smlouvou. Co sám vy- 
získá, tím může volně nakládati a také 
se do té výše zavázali. 

Nedošín, o. v Č., okr. Litomyšl, 397 č. 
ob.; v oboře Vrátičce vystavěl hr. Jiří 
Jos. Valdštejn r. 1810 kapli sv. Antonína; 
hřebčinec proměněn v úřednický dům. 
Dějiště Jiráskovy Filosofské historie. 

Nedošínská Antonie (* 16. VI. 1886), č. 
herečka divadelní a filmová. U divadla 
od r. 1907, krátce u venkov, společností, 
pak po 15 let členem Švandova divadla 
na Smíchově, nyní (od r. 1927) u Národ, 
divadla v Praze. Herecké umění uplat- 
nila s velkým úspěchem u filmu v rolích 
dobrých matek a selských žen. 

Nedožery, o. na Slov., okr. Prievidza, 
828 ob. 

Nedrahovice, o. v Č., okr. Sedlčany, 919 
čs. ob. 

Nedved Antonín (1828 — 1896), č. hud. 
sklad., žák Slavíkův, od r. 1856 ředitel 
lublaňské Filharmonie a učitel zpěvu. 
Jeho spisy staly se mezi Slovinci velmi 
populární. 

Nedvědice (jedn. č.), ms. na Mor., okr. 
Tišnov, 1126 čs. ob. 

Nedvědický František, Ing. (* 1884), č. 
technik, úř. č. odb. pro zvelebování živ- 
ností v Brně. 

Nedvězí, o. v Č., okr. Polička, 532 čs. ob. 

Nedvězí (Nebes), o. na Mor., okr. Zá- 
břeh, 401 čs. ob. 

Nedžd, kraj. ve stř. Arábii, od 1921 sa- 
mostatný sultanát, 1,072.000 km 2 , asi 

600.000 ob., hl. m. E’Riad, dř. Darijé. 

Nedžef (Mešhed Ali), m. v Iráku, asi 

25.000 ob., 40 km záp. dr. Bagdadské, 
poutnické místo. 

Needra Andrews (* 1871), lotyš. státník 
a spis., duchovní; byl pro libavský puč 
obžalován ze zemězrady a 1924 odsouzen 
na pevnost, později propuštěn a z Lotyš- 
ska vykázán. 

Neer Aart (Arnout) van der (asi 1603 
—1677), nizoz. malíř; — N. Eglon Hen- 
drick van der (1635—1703), syn předešl., 
nizozemský malíř. 

Neera, pseud. it. spisov. Anna Rádius 
Zuccari (1846—1916); napsala román II 
marito deH'amica, Nel sogno, Anima só- 
la a j. Přelož, do č. M. Kalašovou, V. Ji- 
řinou, M. Kolářovou a j. 

Neergaard Niels Thomasius (* 1854), 
dánský dějepisec, národohospodář a 
státník, 1908 fin. min., později minister- 
ský předseda. 


Neerwinden 


266 


Nechleba A. 


Neerwinden, ves v Belgii, 40 km sev.- 
záp. od Lutychu, známá dvěma bitvami: 
1. dne 29. VII. 1693 vítězství Luxembur- 
govo nad Vilémem III. Oraňským (3. lou- 
pežná válka Ludv. XIV.); 2. dne 18. III. 
1793 vítězství Koburgovo nad revol. gen. 
Dumouriezem (válka 1. koalice proti Fr.). 

Něfědov Filip Diomidovič (1838—1902), 
ruský spis. vlasteneckých povídek z ven- 
kovského života. 

Neielin, nerost, v přírodě hojně rozší- 
řený, vždy v horninách vyvřelých, chem. 
slož. křemičitan hlinitosodnatý; krysta- 
luje v soustavě hexagonální, tvrdost 
5'5 — 6. 

Nefelometr (ř., turpidokolorimetr, tur- 
bidimetr), přístroj, jímž se měří stupeň 
zakalení kapaliny porovnáním světlosti 
zakalenými částmi reflektovaného světla. 

Nefoskop (ř.), přístroj na měření smě- 
ru a rychlosti pohybu mračen. 

Nefrit, nerost ze skupiny amfibolů, 
tuhý paprskovec; skládá se z jemných 
šedozelených vláken, t. = 6, spec. váha 3. 
V dobách předhist. zhotovovaly se z něho 
kamenné nástroje. Největší ložiska nefri- 
tu jsou v Turkestanu. 

Nefritis (řec.), zánět ledvin. 

Nefros, Q* ledviny. 

Negace (lat.), zápor, negativní, zápor- 
ný. V logice je n. soud, jenž vzniká tím, 
že se sloveso určité věty dá do záporu. 
Negativní pojem je takový, jehož obsah 
vzniká popřením jiného pojmu (na př. 
tma je nepřítomnost světla). 

Negativ, o* fotografie. 

Negativní čísla (záporná č.), v aritme- 
tice čísla, udávající výsledek odčítání 
(subírakce), jestliže odčitatel je větší než 
menšenec (minuendus), na př.: 5 — 7= — 2, 
totiž 5 — 7=5 — (5+2) =5— 5— 2=0 — 2, což 
jest negativní č., oproti +2 (positivní č.). 
Součin dvou pos. č. nebo dvou neg. č. je 
positivní, součin pos. a neg. č. je vždy 
negativní. Indové znali n. č. již v VI. st., 
v Evropě se jich používá od XVI. st. 

Negaunee, m. v sev.-am. st. Michigan, 
7500 ob., středisko horn. okr. Marquette 
Range. 

Negligé (fr.) nedbalky, ranní šat, do- 
mácí pohodlný oděv. 

Negoj, nejvyšší hora v Rum., v j. Kar- 
patech, 2544 m. 

Negotin, m. v Srbsku, (1924) 6236 ob., 
vinařství. 

Negotium (lat.), zaměstnání, úřad, ob- 
chod. Negotiorum gestor, obchodvedoucí, 
negotiorum gestio, obchodní vedení (a*). 

Negři Ada (* 1870), ital. básnířka; líčí 
ve formálně dokonalých básních chudo- 
bu nejnižších vrstev. 


Negři Cristoforo (1809 — 1896), ital. poli- 
tik, prof. státního práva v Padově; 1867 
založil Italskou zeměpisnou společnost. 

Negři Gaětano (183&— 1902), ital. svobo- 
domyslný spisovatel. 

Negři Póla (* 30. XII. 1897). V 16 le- 
tech u divadla ve Varšavě, pak u carské- 
ho baletu v Petrohradě. Po ruské revo- 
luci v Berlíně u filmu (Láska a vášeň, 
Cikánská krev, Madame Du Barry), poté 
angaž. do Ameriky, kde hrála hlavní 
role v řadě velkých filmů. 

Négrier Frangois Oscar de (1839—1913), 
fr. gen. a vynikající taktik; bojoval od 
1859 v Alžíru, pak 1870 raněn v Metách, 
prchl ze zajetí a účastnil se dalších bojů 
vál. 1870 — 71. Po druhé raněn v Ton- 
kingu 1882 jako gen.; od 1889 člen nej- 
vyšší vál. rady. Přívrženec obchvatnó 
taktiky (proti průlomu) a řídkých for- 
mací, jež odvozoval ze zkušeností boer- 
ské války. 

Negritos (špan., malí negři), zbytky 
staré rasy na Filippinách a Sundských 
ostrovech; malí, tmavohnědí. 

Negroponte, Q* Euboia. 

Negros, ostrov ve Filippinách, sev. od 
Mindanao, 12.098 km 2 a 400.000 ob. 

Negrovec, o. na Podk, Rusi, okr. Volo- 
vé, 1351 ob. 

Negrovo, o. na Podk. R., okr. Mukače- 
vo. 1101 ob. 

Negruzzi Constantin (1808 — 1868), rum. 
spisovatel; napsal liistor. báseň Aprodul 
Purice, dramata, sociální a historické no- 
vely a j. 

Negři, ^ černoši. 

Nehajev Milutin, vl. jm. Milutin Cihlař, 
Dr. (* 1880), chorvat. žurnalista, novinář 
a dramatik. 

Nehemiáš (hebr. nehemjá), číšník per- 
ského krále Artaxerxa I. v Susách; 445 
př. Kr. se stal místodržitelem Judeje, po- 
vznesl Jerusalem a pečoval o rozkvět 
obyvatelstva. 

Nehet, zrohovatělá část (útvar) pokož- 
ky konce prstů, jež vyrůstá jako vlas ze 
širokého lůžka nehtového, vchlípeniny 
kožní. I kdyby nehet byl vytržen, z lůž- 
ka vyroste nový. Záděry a poranění kol 
nehtů nutno dobře antiseptický (jodem) 
ošetřiti. 

Nehring Wladyslaw (1830 — 1909), p. lit. 
historik, univ. prof. a tvůrce mod. ba- 
dání vědeckého v dějinách lit. polské. 

Nehtovec (rostl.), a* Illecebrum. 

Nehvizdy, ms. v Č., okr. Brandýs n. L., 
812 čs. ob. 

Nechanice, m. v Č., okr. Hradec Krá- 
lové, 1746 ob. (1726 čs.); kdysi harfenictví. 

Nechleba Alois, Ing. (* 1859), profesor 
lesní ochrany na vys. škole zeměd. a les- 


Nechleba A. 


267 


Nejedlý V. 


ního inž. v Praze, odb. lesnický. Četné 
spisy lesnické. 

Nechleba Vratislav (* 1885 na Vinohra- 
dech), č. malíř. Po absolvování reálky 
v Lounech vstoupil na malíř. Akademii 
výtv. umění v Praze a byl žákem školy 
prof. Pirnera(C^). Studoval pak ve Vídni, 
Německu, Itálii a Francii. Od roku 1918 
prof. Akademie výtv. umění v Praze; je- 
den z nejlepších čes. portretistů. Pěsto- 
val zprvu staromistrovskou techniku, 
později přešel v sugestivní barevnou 
plastičnost. Vytvořil řadu zdařilých 
obrazů a podobizen (Ed. Vojana, A. 
Boučka, Marie z Lešehradu, malíře Ši- 
mona, sochaře L. Beneše, autoportrét, 
portrét pí. B. s dceruškou a č. j.). 

Necho {eg. Nekou), eg. král (609—595); 
dobyl Sýrie a porazil judského krále Jo- 
siáše; z jeho rozkazu obepluli Foiničané 
Afriku. Nedokončil plán spojení Nilu 
s Rudým mořem. 

Nechtik, pseud. L. Ríznerové. 

Nechutenství, q* dyspepsie. 

Nechválíce, o. v Č., okr. Sedlčany, 695 
čs. ob. 

Nechvalín, o. na Mor., okr. Kyjov, 536 
čs. ob. 

Nechválova Polanka, o. na Slov., okr. 
Snina, 427 ob. 

Nechvátal Theodor (* 1873), úředník 
min. žel. a odb. spis. (Telegr., telef., ná- 
věštní a zabezpeč, zařízení st. drah, 1923.) 

Nechvíle František (f 1872), č. histo- 
rik íi topograf Chrudimská. 

Nechvíle Josef (1841—1902), farář v Da- 
šicích a topograf Pardubicka. 

Neihardt John Gneisenau (* 1881), 

sev.-am. básník; dlouho studoval život 
kolonistů a Indiánů kmene Omaha. 

Neipperg Wilhelm Reinhard, hrabě 
von N. (1684—1774); vyznamenal se v tu- 
reckých válkách. 

Neiva, hl. m. v dep. Huila, rep. Kolum- 
bie, (1918) 25.185 ob., na řece Magdalena. 

Nejó Karel (* 22. VII. 1875 ve Svrčovi- 
cích, t 5. III. 1900 v Brandýsku), český 
básník. Psal do Vesny, Moderní Revue, 
Volných Směrů. Souborně vyšly Básně 
Karla Nejče po jeho smrti r. 1901. Svou 
tvorbou hlásil se ke skupině t. zv. čes. 
dekadentů. Také překládal z franštiny a 
ruštiny. Lit.: Lešehrad: Ideje a Profily 
(1902). 

Nejdek (Neudek), okr. m. v Č., 9057 ob.; 
tov. papíru, dřevoviny; železárna a vále. 
plechu; tov. krajek, přádelna česané pří- 
ze, textilní průmysl; doly na želez. rudu. 

Nejdi Viktor, PhDr. (* 1870), č. zoolog, 
řed. gymn. na Mělníce. Napsal učebnice 
pro střední školy. 


Nejedlý Alois (1858—1929), č. průmysl- 
ník, zakl. kuklenských koželužských zá- 
vodů a hospodářský pracovník. 

Nejedlý Josef (1804 — 1861), řed. kůru 
u nejsv. Trojice v Praze. 

Nejedlý Jan, JUDr. (* 23. IV. 1776 
v Žebráce, + 31. XII. 1834 v Praze), praž- 
ský advokát, od r. 1801 nástupce Pelc- 
lův na stolici jazyka českého na univ., 
nejvýznamnější člen družiny Puchmaje- 
rovy; literárně činný zejména v 1. 1800 
— 1810, později byl příliš zaneprázdněn 
advokátní praksí. V drobné lyrice napo- 
dobil staromódní papírovou anakreon- 
tiku; hlavní význam jeho spočívá v čin- 
nosti překladatelské; uváděl k nám du- 
cha antického básnictví (překlad I. zpě- 
vu Iliady, 1802, v přízvučných hexame- 
trech), hojně překládal z literatur zápa- 
doevropských, neboť výborné ovládal 
nejen řečtinu, nýbrž i němčinu, fran- 
couzštinu a angličtinu, na př. Gessnero- 
vy idylly (Smrt Ábelova, 1800, 1804, 

Dafnys a První plavec, 1805. 1829), Flo- 
rianův román Numa Pompilius (1808), 
Youngovo Kvílení aneb rozjímání noční 
(1820), jež vydával v nádherné úpravě 
s rytinami. Vynikajícího postavení v li- 
teratuře došel, když začal r. 1806 vydá- 
vali čtvrtletník Hlasatel český, jehož vy- 
šly 4 ročníky (1806, 1807, 1808 a 1818) a 
jenž sloužil tendencím osvícenským a 
vlasteneckým; v něm je N. předchůdcem 
snah Jungmannových a jeho liter, dru- 
žiny, od něhož však jej dělily rozpory 
v názorech na nejdůležitější otázky ná- 
rodní a literární (boj o analogický pra- 
vopis). Lit.: A. Rybička, Přední křisitelé; 
J. Jakubec v Lit. čes. XIX. st. 

Nejedlý Julius, JUDr. (1847—1909), 
pražský advokát, v letech 60. red. Ruchu 
a básník. Četné spisy odb., hl. o kon- 
kursním a stav. řádu. 

Nejedlý Karel (1873—1927), č. malíř, 
žák Mařákův. Maluje hl. motivy z mor. 
Slovácká. 

Nejedlý Otakar (* 1883, Roudnice n. 
L.), prof. Akademie výtv. umění, malíř- 
krajinář, žák F. Engelmullera a Ant. 
Slavíčka. Vykonal cesty na Ceylon, do 
Indie a na franc. bojiště, Sp.: Malířovy 
dojmy a vzpomínky z Ceylonu a Indie 
(1915), Malířovy dojmy z francouz. bojišť 
(1920). 

Nejedlý Roman (1844—1920), č. hud. 
skladatel a pedagog. Vydal četné učeb- 
nice hudby a složil četné sbory, písně a 
svého času popul. parodie Král Vondra 
XXVI. (1873) a Edip král (1893). 

Nejedlý Viktor (* 1884), č. herec a spi- 
sovatel četných veseloher. 


Nejedlý V. 


268 


Nejvyšší účetní kontrolní úřad 


Nejedlý Vojtěch (* 27. IV. 1772 v Žebrá- 
ce, f tamtéž jako děkan 7. XII. 1844), své 
doby snad nejplodnější spisovatel český; 
vydal drobné Básně (1833) a několik roz- 
měrných epopejí: Poslední soud (1804), 
z českých dějin Ottokar (1833), Karel IV. 
(1835), Vratislav (1836) a Václav (1837), jež 
vyšly opožděně a zapadly bez povšimnutí. 
Některé písně jeho opatřeny byvše ná- 
pévy, znárodněly (na pi\ Spi, má zlatá, 
bcubelatá). Lit.: A. Rybička, Přední kři- 
sitelé; Literatura čes. XIX. st., L; J. Jaku- 
bec, Děj. lit. čes.; J. Vlček, Děj. č. lit. 

Nejedlý Zdeněk, PhDr. (* 10. II. 1878 
v Litomyšli), český historik, estetik a 
hudební vědec, profesor Karlovy univer- 
sity v Praze (od 1905 docent, od 1908 
mimoř. prof., od 1919 ř. prof.). Mimo 
práce Čistě vědecké sleduje pozorně ve- 
řejný život, na který reaguje časovými 
studiemi. Spisovatelská činnost jeho je 
velmi rozsáhlá. Mnoho práce věnoval 
kritice; uznání Smetany a jmenovitě Fi- 
bicha jest z valné části jeho dílem. 
V posledních letech věnuje se velkorysé 
činnosti biografické (Smetana, Masaryk, 
Jirásek). Hl. spisy: Dějiny m. Litomyšle 
(1900), Katechismus estetiky (1902), Dě- 
jiny předhusitského zpěvu v Čechách 
(1904), Počátky husitského zpěvu (1907), 
Dějiny zpěvu za válek husitských (1913), 
Zpěvohry Smetanovy (1908), Česká mo- 
derní zpěvohra (1911), J. B. Foerster 
(1910), Dějiny hudby (1916—1930), Spor 
o smysl českých dějin (1914), Smetania- 
na (1922), B. Smetana (1924), T. G. Ma- 
saryk (1930). Mimo to napsal řadu drob- 
ných prací z oboru hudby (rozbory, bro- 
žury, kritiky), biografie (Wagner, Něm- 
cová, Smetana, Fibich, Palacký, Denis, 
Lenin). Založil Hudební Sborník (1913), 
politický list Var (1922), Společnost pro 
sblížení s N. Ruskem (1926), Smetanovo 
museum (1929), vydává Smetanova díla 
a Hostinského spisy (Estetika, Co je ma- 
lebné?). Liter.: Padesát let Z. N. (1928), 
Sborník k 50. narozeninám Z. N. (s úpl- 
nou bibliografií A. Patzakové), M. Ma- 
toušek: Z. N. (1928). 

Nejezchleb Dominik, o* Marcha Jar. 

Nejvýšší soud, v ČSR., nejv. soudní 
stolice ve věcech trestních i civilních, 
proti jejímuž rozhodnutí nelze již podati 
ani řádný ani mimořádný oprav, pro- 
středek. Sídlo jeho jest v Brně. V trest. 
věcech má N. s. funkci soudu kasačního 
při rozhodování o zmatečních stížno- 
stech. V civ. věcech přijde spor k N. s. 
pořadem instancí. N. s. se skládá z I. a 
z II. presidenta, že Čtyř senátních pre- 
sidentů a z 25 radů. Senáty jsou zpra- 


vidla pětičlenné. Sbírku rozhodnutí to- 
hoto soudu pořádá pres. dr. Vážný. 

Nejvyšší správní soud (běžně užívaná 
zkratka Nss.), mimořádná soudní in- 
stance, která se jmenuje nejvyšší proto, 
že patří mezi nejv. instance Čsl. republi- 
ky, nemá však podřízených soudů. Byl 
zřízen zák. č. 3/1918 podle vzoru rak. 
nejv. soudního dvoru. Obor jeho působ- 
nosti jest zcela přesně určen: přísluší 
mu rozhodování o stížnostech, které 
strany k němu podávají proti konečné- 
mu rozhodnutí neb opatření soudního 
úřadu. Na př.: proti výměru pensijního 
ústavu, vyslovujícího pojistnou povin- 
nost zaměstnancovu, jest možno podati 
rekurs k zemskému úřadu. Z rozhodnutí 
tohoto úřadu jde odvolání k min. soc. 
péče. Rozhodnutí min. jest konečné a 
pravoplatné. Do 60 dnů lze však podati 
jako mimořádný opravný prostředek 
stížnost k Nss., která musí býti pode- 
psána advokátem (důvod k tomu: aby se 
nepodávaly naprosto neodůvodněné stíž- 
nosti). Nss. má právo přezkoumati ji po 
stránce formální (pozdě podanou stížnost 
ihned zamítne) i po stránce materielní, 
nemůže však rozhodnouti ve věci samé; 
může totiž toliko zrušiti naříkané roz- 
hodnutí pro vady řízení (že rozhodující 
úřad neprovedl nějaké šetření, jež mohlo 
býti důležité pro konečné posouzení věci) 
a vrátí je úřadu k vydání nového rozhod- 
nutí nebo je zruší proto, že byl porušen 
zákon (rozhodnutí, proti němuž jest stíž- 
nost podána, jest nezákonné). Úkol Nss. 
jest tedy jen kasační, t. j. zrušovací. 
Advokátu, který podal bezdůvodnou stíž- 
nost, může býti uložena pokuta pro své- 
voli. Nss. rozhoduje o stížnostech vždy 
v několikačlenných senátech (2 — 6člen.), 
jimž předsedá senátní president. Pro věci 
daňové a poplatkové jsou zřízeny senáty 
stálé. Aby byla zaručena stálost judika- 
tury a aby byly zamezeny rozpory, jsou 
zřízeny plenární sbory. Sbor, sestávající 
ze všech přísedících, jmenuje se plenis- 
simum, jež se usnáší jen o abstraktních 
otázkách právních, neřeší však nikdy 
konkrétního sporu. Rozhodnutí Nss. jsou 
systematicky vydávány v růz. sbírkách. 

Nejvyšší účetní kontrolní úřad, úřad, 
zřízený zákonem č. 175/1919 se sídlem 
v Praze. Jeho úkolem jest kontrola veške- 
rého stát. hospodářství. Do 18 měsíců 
po skončení rozpočtového roku jest po- 
vinen sestaviti účetní uzávěrku a předlo- 
žití ji s poznámkami a návrhy Nár. 
shrom. k schválení. Jednotí, úřady mu- 
sejí mu předkládati své bilance k pře- 
zkoumání a dáti mu k disposici všecky 
účetní doklady. President Núkú. jest 


Nejvyšší účetní kontrolní úřad 


269 


Někrasov N. A. 


jmenován presidentem republiky. Podá- 
vá zprávy o svém resortu přímo v par- 
lamentě a účastní se schůzí min. rady, 
jedná-li se o věci jeho úřadu. 

Nejvyšší válečná rada spojenců (Con- 
seil suprěme de la guerre des Alliés), 
orgán mezispojenecký, zřízený po it. po- 
rážce u Kobaridu 11. XI. 1917 na nátlak 
Francie a Anglie, aby pracovala pro jed- 
notnost vál. plánů a spojenců a usměr- 
ňovala součinnost jejich armád. Schá- 
zela se ve Versailles a skládala se z min. 
předsedů angl., franc., ital., amer. a jap., 
dalších pěti ministrů a pěti vojáků, t. zv 
technických poradců, vždy po jednom 
z každého státu, kteří tvořili výkonný 
výbor; ježto však tito odborníci nebyli 
podřízeni náčelníkům gen. štábů svých 
zemí a měli jen poradní hlas, nemohla 
n. v. r. disponovati armádami a zejm. ne 
reservami, které jí měly býti na jaře 1918 
podřízeny. Po katastrofě V. angl. arm. 
v březnu 1918 a za rostoucího nebezpečí 
něm. ofensivy jmenován 26. III. Foch 
nejvyšším velitelem a činnost n. v. r. za- 
nikla. Po válce zůstali výše jmenovaní 
ministři — s vyloučením voj. odborníků 
— jako Rada desíti; scházeli se však 
obyčejné jen čtyři: Wilson, Lloyd Geor- 
ge, Clémenceau a Orlando (Rada čtyř, 
the Big Four). Po podepsání mírových 
smluv, které neratifikovaly USA., zbyla 
Nejvyšší rada jen čtyř evrop. ministrů. 

Nejvyšší vojenský soud, nejv. soudní 
dvůr iv čs. armádě. Sídlí v Praze; nej- 
vyšším veřejným žalobcem jest generál- 
ní voj. prokurátor v Praze; Q* soudnictví. 

Nejvyšší zemský maršálek, n. král. 
zemský úředník, králem jmenovaný. V Č. 
byl nazýván n. m. král. českého. Úřad 
tento byl izrušen r. 1848, obnoven však 
1861. V C. byl pak n. m. král. čes. před- 
sedou zem. sněmu. Na Moravě a ve Slez- 
sku byl nazýván úředník přibližně se 
stejnou kompetencí zem. hejtman, jin- 
de (na př. v Haliči) iz. m. Úřad zanikl 
trvale v našich zemích státním převra- 
tem. 

Nekalá soutěž, s. prováděná -nečestný- 
mi prostředky, příčícími se dobrým mra- 
vům, cti a slušnosti. Účelem jejím jest, 
aby méněcenné zboží nalezlo odbyt před 
zbožím hodnotnějším. Hlavním jejím 
znakem je nepoctivost. V ČSR. byl dne 
15. VII. 27 vydán zákon č. 111 Sb. zák. 
a cnař. proti n-é s-i, podle něhož pova- 
žuje se za trestný čin n. reklama, <t. j. 
veř. šíření zpráv o poměrech vlastního 
n. cizího podniku, nesprávné označová- 
ní původu zboží, zlehčování konkurenč- 
ního podniku, zneužívání podnikových 
značek, podplácení zaměstnanců konku- 
rentových, porušování a využívání obch. 


a výrob, tajemství a pod. Zásadně platí 
pravidlo, že se trestného činu dopouští 
každý, kdo se v hospodář, styku dostane 
v rozpor s dobrými mravy s úmyslem 
poškoditi konkurenta. Poškozený má 
právo podati civilní žalobu proti poško- 
zovateli na náhradu škody i oznámení 
-trestní. Trest, činy jsou přestupky n. pře- 
činy a trestají se podle povahy skutku. 

Nekar, Q* Neckar. 

Neklaň, myt. kníže český, předchůdce 
Hostivítův, vítěz nad Lučany. — Neklaň, 
pseud. Jana Soukenky. — Neklaň K., 
pseud. K. Kálala. — Neklaň Alexander, 
pseud. K. J. Rohana. 

Nekměř, tvrz sev. od Plzně, v Čechách. 
Tam v list. 1419 první vítězství Žižkovo 
za válek husitských; vybojováno nad 
Bohuslavem ze Š Vamberka (2000 mužů), 
jehož útok na husitské ležení (300 mužů 
a 7 vozů) byl s krvavými jeho ztrátami 
odražen. 

Nekoia František (* 1856), č. historik, 
gymn. prof. v Klatovech, topograf Kla- 
tovska. 

Nekolová-Jarešová Augusta (1890 — 
1919), čes. malířka-krajinářka a ilustrá- 
torka. 

Nekolová-Marková Marie, Marková- 
Nekolová M. 

Nekonečný, značí v matematice veli- 
činu, přesahující jakoukoli velikou (ne- 
konečně veliký) nebo jakoukoliv malou 
(nekonečně malý) konečnou veličinu. 
Symbol pro veličinu nekonečnou je oo. 
Nekonečných hodnot mohou nabývati: 
posloupnosti, funkce, řady atd. — Neko- 
nečná řada je řada, mající neomezený 
počet členů. Její součet může býti ovšem 
konečný, na př. řada 

1 1 1 1 1 . 

1 + lT + 2! + 3Í + 4! + -’* + n!“ K “ 
má za součet číslo e=2*718281828 . . . (t. j. 
základ přiroz. logaritmů). V algebře, 
mluví-li se o nekonečných množstvích, 
skupinách atd., značí to Jolik, že přísluš- 
né matematické pojmy " obsahují neko- 
nečně mnoho elementů, na př. všechna 
čísla celá tvoří nekonečné množství čí- 
selné. 

Nekoř, ms. v Č., okr. Žamberk, 1776 čs. 
cb.; sirkárny. 

Nekovy, O* metaloidy. 

Někrasov Nikolaj Aleksějevič (1821 — 
1877), ruský básník sociální. Vyšed ze 
zchudlé statkářské rodiny, poznal záhy 
stinné stránky životní, zejm. když po 
nedokončení gymnasia v Jaroslavi ode- 
šel do Petrohradu, kde se věnoval stu- 
diu na petrohrad. univ. Prvou romant. 
založenou sbírku veršů vydal r. 1840, ale 
po odsudku Bělinského sám ji zničil. 


Někrasov N. A. 


270 


Neletící. 


Sblíživ se potom s Bělinským, byl spolu- 
pracovníkem Otečestvenných zápisek, 
vydávaje kromě toho liter, almanachy, 
jichž hmotný úspěch mu umožnil za- 
koupit spolu s J. Panajevem měsíčník 
Sovremennik. Získav za spolupracovní- 
ka Bělinského, vytvořil z Časopisu stře- 
disko pokrok, liter, hnutí konce let 40., 
až Sovremennik posléze zakázán (1866). 
Ale již r. 1868 získal N. novou tribunu 
pro své názory v Otečestvenných zápis- 
kách. V 1. 70. stál na vrcholu své popu- 
larity. Pesimistický tón prací N. nezna- 
mená negaci, naopak básník se snažil 
vždy poukazem na stíny života povzbu- 
zovali k jich překonání zvýšenou čin- 
ností. Zajímavý kontrast u jinak drsné- 
ho a chladného básníka pomsty a zá- 
rmutku tvoří četné práce N., v nichž opě- 
vá ženu a matku (Moroz — krasnyj nos, 
1863; KresCjanskija děti, 1861; Russkija 
žeňštiny, 1871 — 72). K nejlepším pracím 
lyrickým patří báseň Rycar na čas, kde 
se kaje z vlastních vin, stejně jako v ba- 
ladě Vlas. Nejrozsáhlejší prací N. je ne- 
dokončený epos Komu ňa Rusi žiť cho- 
rošo (1873—76), v němž básník zamýšlel 
podat obraz ruského života ve všech 
vrstvách společenských, zachytit realis- 
ticky všechno hoře a smutek ruského li- 
du, kterému nezbývá, než utápěti je ve 
vodce. Zejména v této práci přes její pe- 
simism proniká víra N. v životní sílu 
národa ruského. Práce N. byly několi- 
krát vydány a též překládány. U nás H. 
Mejsnarem (pro Svět. knihovnu přeložil 
Komu na Rusi blaze), A. Durdíkem a J. 
Hrubým, který též napsal o N. studii 
(Osvěta, 1878). Srov. J. Máchal: Slovan- 
ské literatury, III. (1929). 

Někrasov Vissarionovič (* 1879), souč. 
sovět, politik, poslanec 3. a 4. carské du- 
my, předseda 4. dumy, 1917 člen prozat. 
vlády jako min. dopravy, min. financí, 
člen direktoria Kerenského, nyní ve 
službách sovětů. 

Někrasovci, skupina donských kozáků, 
vystěhovavších se po potlačení povstá- 
ní Bulavina za vedení atamana Ignáta 
Někrasova na Kubáň, odkudž po-zději 
přešli od Turecka, kde byli usazeni čá- 
stečně v Dobrudži, část kolem Samsula 
a Kara-Burnu. Měli řadu privilegií 
(vlast, soud, osvobození od daní a j.), 
zato však byli povinni bojovat proti 
Rusku. Když po pádu Síče se přestěho- 
vali záporožští kozáci do dunaj. delty, 
nastaly třenice mezi nimi a N. Po po- 
rážce r. 1814 byli převedeni do M. Asie, 
kde utvořili zvláštní společnost, která se 
počala zabývat více otázkami nábož. 
R. 1864 se vzdali svých práv, aby mohli 


být zbaveni svých povinností. V ohledu 
nábož. jsou N. rozkolníky, popovci, tvo- 
řící dvě skupiny: velkoruskou (lipované) 
a maloruskou (rusnaci). 

Nekrobiosa, pozvolné odumírání ně- 
které tkáně následkem poruchy výživy, 
ucpání cévy, otravy, vlivem bakterií. 
Odumřelá tkáň se rozpustí a vyloučí. 

Nekrolog (řec.), náhrobní nápis, též 
novinářské vylíčení života zemřelého. 

Nekrologie (ř., knihy mrtvých), od ka- 
rolinské doby kalendáře, do nichž se za- 
pisovaly úmrtní dni dobrodinců. 

Nekromantie, věštění budoucnosti vy- 
voláváním duší mrtvých. 

Nekropole (řec.), město mrtvých, hřbi- 
tov, pohřebiště. 

Nekropsle (nekrotomie), pitva mrtvoly. 

Nekros (ř.), mrtvý. 

Nekrosa (z řec. nekrosis), lokální od- 
umření tkáně živého těla. 

Nekrotický, odumřelý. 

Neksfl, příst, a obchod, m. na j.-v po- 
břeží dánského ostrova Bornholmu, (1925; 
2767 ob. 

Nektar, 1. u starověkých Reků božský 
nápoj; — 2. sladká šťáva, kterou vylu- 
čují nektarie (medníky). 

Nektarie, O* medník. 

Nekut František (1840 — 1909), č. zoolog, 
prof, malostr. reálky a red. Vesmíru. 
První starosta a zakl. Přírodověd, klubu. 

Nekutová Růžena (* 1872), č. malířka- 
krajinářka, žačka Engelmúllerova. 

Nekvasil Otakar, Ing. arch. (* 1869 
v Karlině), podnikatel staveb v Praze; 
provedl mnoho vynikajících staveb a 
jeho staveb, kancelář je mezi prvními 
v republice. Byl ČI. revol. N. S. President 
Č. prům. banky a vicepresident Auto- 
klubu RČS. 

Nekvasil Václav (1840 — 1916), č. stavi- 
tel, zakl. fy. V. N. a otec předešl. Zakla^ 
datel Českomor. továrny, zemský posla- 
nec a vynik. odborník. Byl činným též 
v samosprávě. 

Nekvasový, o. v Č., okr. Přeštice, 498 
čs. ob. 

Nekyje (Nyék), o. na Slov., okr. Kru- 
pina, 1833 ob. 

Nekyje na Ostrove (Nyék), o. na Slov., 
okr. Dun. Středa, 680 ob. 

Nelahozeves, o. v Č., okr. Kralupy 
n. Vit., 626 čs. ob. Rodiště dr. Ant. 
Dvořáka. 

Neledinskij-Melecki] Jurij Aleksandro- 
vič (1752—1829), rus. spis., vys. státní 
úředník, básník-diletant; psal umělé 
písně národní a sentimentální romance, 
jež získaly mu všeobecnou popularitu. 

Neletici, kmen luž. Srbů, kteří sídlili 
záp. od Labe až po stř. Muldu. 


Nelóus 


271 


Němci 


Neléus, v řec. bájesloví syn Poseidó- 
nův; byl s bratrem Peliem vychován 
pastýřem, pak od své matky královny 
Tyró přijat, ale zapuzen Peliem; usadil 
se v Pylu v Messenii a stal se otcem 
Nestorovým. 

Nellpeno, o. na P. R., okr. Svalava, 
1634 ob. Lázně uhličité. 

Nelipič (I. pol. XIV. stol.), kníže ce- 
tinjský a kninský z rodu Svačičů, pře- 
dák odboje proti bánu Mladěnu II., pod- 
porovaný zprvu Benátčany, jenž pře- 
vzal správu Kninu, vyrvaného z moci 
královské. Vzrůst jeho moci přivedl ho 
do mnohých zápasů, konečně se s ním 
znepřátelili i Benátčané, s nimiž smluvil 
mír. 

Nelil Jakub (1676-1770), ital. spis. dra- 
mat; napsal prosou 21 třiaktových ve- 
seloher a žertovné verše. 

Nelson (nels’n) Horatio, od 1798 vé- 
voda de Bronte (1758—1805), angl. admi- 
rál. R. 1798 zničil franc. loďstvo u Abu- 
kiru. 1798 — 1800 dosadil zpět na trůn 
neap. kr. Ferdin., Francouzi vypuzené- 
ho. R 1805 zničil franc. a špaň. loďstvo 
u Trafalgaru, při čemž padl. Byl zna- 
menitý taktik a stratég, energický a od- 
vážný, od svých podřízených zbožňova- 
ný, vášnivý imperialista a zakladatel 
velmocenského postavení Anglie a její 
nadvlády na moři. 

Nelumbo Adans., rod rostlin leknínovi- 
tých (Nymphaeaceae), velkých vodních 
bylin s plazivými oddenky a velikými 



Nelumbo nucifera. 

kožnatými listy. Mají veliké, vonné 
květy, plody tobolkovité. Ze dvou druhů 
jest známá N. nucifera (lotos), rostoucí 
ve všech vodách teplejší Asie, i ve 
Volze u Astrachanu. 

Nemanice (Wassersuppen), o. v. Č., okr. 
Domažlice, 1098 ob.; tov. zrc. skla. 
Nemanželské ditě, a* manželství. 


Nemasta Josef (* 1893), č. spis., ruský 
legionář, autor Červ. kohouta (1917), 
vlast. lyr. básní. 

Nemathelminthes (hlístové oblí), třída 
červů. Hlístové s dlouhým válcovitým n. 
niťovitým nečlánkovaným tělem, pokry- 
tým siinou kutikulou. Postrádají orgánů 
dýchacích a soustavy cévní. Hladká sva- 
lovina stěn tělních rozdělena ve čtyři po- 
délné pruhy dvěma liniemi postranními 
a linií dorsální a ventrální. Pohlaví jsou 
odděleného (gonochoristi) neb spojeného 
(hermafroditi). U volně žijících forem 
vývoj přímý, kdežto většina parasitic- 
kých forem prodělává metamorfosu a 
během vývoje buď mění hostitele neb po 
nějaký čas žije volně (stadium Rhabdi- 
tis). U některých (na př. Angiostomum 
nigrovenosum) se střídá parasitická her- 
mafroditická generace (žijící v plicích 
žab) s volně žijící gonochoristickou ge- 
nerací (Heterogonie). Důležití parasiti ži- 
vočichů a rostlin: Nematoda, škrkavky. 
Ascaris megalocephala, škrkavka koň- 
ská u koně, A. lumbricoides u člověka, 
Trichina spiralis u vepřů, krys, myší a 
člověka, Filaria vyvolává elefantiasis, 
Heterodera schachti žije v řípě cukrov- 
ce. Nematomorpha, strunovci, prodělá- 
vají vývoj v hmyzu a opouštějí hostitele 
v době snášení vajíček. 

Nematocera (lat.), komáři dlouhorozí, 
druh dvoukřídlých s mnohými rody (ti- 
pulidae, k. potoční, tiplice, tiplice zelná, 
tipula olearacea L.), kladou vajíčka do 
země, nebodají. Z bodavých k. nejdůlež. 
rod k. kroužkovaný (Culicidae), o* ko- 
máři 

Nematomorpha, rod červů nitkovitých: 
strunovec (Gordius L.), dospělý žije volně 
ve sladkých vodách, mladí v larvách 



Gordius aquaticus. 


hmyzu, nato v útrobách růz. vodního 
hmyzu, nato volně ve vodě. S. vodní (G. 
aquaticus L.), až 1 m dl., po celé Evropě. 

Nemce, o. na Slov., okr. Krupina, 753 
ob. čs. 

Nemce, o. na Slov., okr. Zlaté Morav- 
ce, 1049 ob. čs. 

Němci. obyv. Evropy a i j. zemědílů^ 
kteří německy mluví, myslí a cítí, v počtu 
asi 94 mil. duší (v Evropě 83 mil.). Ně- 
mecký národ vznikl rozdělením karolin- 
ské říše na východní a západní, při čemž 


Němci 


272 


Němčina 


východní Frankové podrželi lidovou řeč 
(diutiske), kdežto západní přijali řím- 
skou obcovací řeč. Východní Frankové, 
řečí a způsobem života a rozrodem, se 
velmi brzy počali lišiti od Franků západ- 
ních, čímž vznikli Němci a Francouzové. 
Národní charakter se vyvinul řečí, umě- 
ním a způsobem života. Národní vědomí 
vyvinulo se však až za humanismu. 

Němcová Božena, rod. jm. Barbora 
Panklová (* 4. II. 1820 ve Vídni, t 21. I. 
1862 v Praze), význačná čes. spisovatelka. 
Prožila mládí v Ratibořicích, kdež její 
matka žila s četnou rodinou, zatím co 
otec jako podkoní Kateřiny Zaháňské 
trávil čas na cestách a vracel se pouze 
v létě. R. 1837 se provdala za respicienta 
pohr. stráže Josefa Němce, s nímž pro- 
dlela na různých místech, až od r. 1842 
se ubytovala v Praze. Zde se octla v kru- 
hu předních zástupců duševního života 
českého, z nichž básníci a vědci J. Čejka, 
V. B. Nebeský, I. J. Hanuš a F. M. Klácel 
v intimním poměru zvláště působili na 
rozvoj jejích schopností literárních. Roz- 
rušené manželství, v němž se jí narodi- 
ly čtyři děti, a těžká choroba, z níž se 
již nevyléčila, nuzné hmotné , poměry a 
politická persekuce střídaly se v usta- 
vičných dramatických konfliktech s je- 
jím zaujetím pro duchové ideály po celý 
život. Pobyt s manželem anebo mezi přá- 
teli na Chodsku a na Slovensku, jenž byl 
důsledkem přeložení, roztržek, hmotných 
zájmů a nemoci, umožnil jí velké pozná- 
ní lidu. z něhož mnoho vytěžila pro své 
literární dílo. Podléhajíc současným kul- 
turním popudům, jest obdobou George 
Sandové v počátcích novodobé české li- 
teraturv. v níž její spisy mají význam 
klasický. Za jejího života vyšly knižně 
pouze vzpomínková idyla z dětství, plná 
lidopisného koloritu Babička '(1855), ro- 
mánově rozvitější Pohorská vesnice 
(1856), vypravovatelské nápodoby Ná- 
rodní báchorky a povídky (1845 — 7) a 
Slovenské pohádky a pověsti (1857 — 8). 
Ostatní práce, pohádky, povídky, žánry, 
cestopisy, folkloristické a archeologické 
studie, byly tištěny po časopisech jako 
Česká včela, Květy, Štěpnice, Živa, Č. Č. 
M., v almanachu Máj a Perly české, ka- 
lendářích Poutník, Koleda a j. Sebrané 
spisy, iež začala N. redigovati u Augusty 
v Litomyšli, zůstaly v 8 sv. kusé (1862 — 
1863). Později byly vydány v Nár. biblio- 
téce (1869 — 91); péčí M. Gebauerové. Jar. 
Vlčka a V. Tille (1904—20); úplné od M. 
Novotného (1928 — 30). Korespondenci a 
zápisky vydal V. Vávra (1914), ve výboru 
Z. Záhoř (1917), faksimile M. Novotný 
(1930). Literatura: S. Podlipská '(Nár. bibl. 
IX.); J. Hanuš. B. N. (1889); V. Vávra, B. 




N. (1895): A. Novák, Lit. č. XIX. st. III., 2; 
V. Tille, Čes. pohádky do r. 1848 (1909). 
Soupis č. pohádek (1930); sborník B. N. 

(1912): J. Lelek, 'Po- 

slední léta B. N. (1914), 
Příspěvky k životopisu 
B. N. (1917), B. N. (1920), 
B. N. a J. Helcelet 
IK. (1921); V. Vondráček, B. 

I Nwf N. v Nymburce (1915); 

yC Z. Záhoř, B. N. a V. B. 

Nebeský (1920); Z. Ne- 
jedlý, B. N. a Ratibo- 
řické údolí (s. a.), B. N. 
(1927), Soupis lit. o B. 

Božena Němcová. N. vyd. Z. Záhoř V Č. 

Č. M. 1920 a 1923. Pře- 
kládána byla zvi. Babička skoro do 
všech evropských jazyků. 

Němčanský Bartoloměj (f 1609), biskup 
Jednoty bratrské v Ml. Boleslavi síd- 
lem v Ivančicích. 

Němčany, o. na Mor., okr. Vyškov, 981 
ob. čs. 

Němčíce, o. v Č., okr. Ledeč, 472 ob. čs. 

Němčíce, o. v Č., okr. Kolín, 493 ob. čs. 

Němčíce, o. v Č., okr. Klatovy, 417 čs. 
obyv 

Němčíce, o. na Mor., okr. Boskovice, 
636 ob. čs. 

Němčíce, o. na Mor., okr. Brno, 900 
ob. Čs. 

Němčíce, o. na Mor., okr. Kroměříž, 494 


ob. čs. 

Nemčlce, o. na Slov., okr. TopoTčany, 
745 ob. 

Němčíce, okr. Litomyšl, 946 ob. 

Němčíce nad Hanou, ms. na Mor., okr. 
Přerov, 1853 ob. čs. Velký cukrovar. 

Němčlcký M., pseud. Fr. M. Vrány. 

Nemčlč Antun Gostovinski (1813 — 1849), 
chorv. básník, hlasatel ilyrismu. 

Němčičky, o. na Mor., okr. Hustopeč, 
823 ob. čs. 

Němčina, vedle angličtiny nejdůl. řeč 
germánská, obsahuje dialekty v říši 
Karla Velikého spojených Fra/nků, Alw- 
mannů, Bavorů, Thúri/ngů a iSasů. Vý- 
voj spisovné řeči usměrnilo hornofranc- 
ké nářečí, které ovládalo dvůr Karlův. 
Rozeznávají se doby: starohornoněmči- 
na (750 — 1050), středohomoněmčina (1050 
— 1350), raná horní němčina (1350 — 1650) 
a nová němčina. Starohornoněmčina má 
plné, většinou dlouhé vokály v nepří- 
zvučných slabikách, podstatné jméno je 
flektované. V středohornaněmčině se vo- 
kály nepřízvučných slabik a konsonant 
zeslabily v němé e. Vokály kmenotvor- 
ných slabik a konsonant zůstaly pod- 
statně stejné. Raná horní němčina 
vznikla v /kancelářích císařů v Praze za 
Lucemburků; je mezi horno/němčinou a 


Regulace města. 



Le Corbusier, Návrh moderní regulace. 



Plán zahradního města Hamstead u Londýna. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 


Měřicí přístroje. 




ZcLmOv komparator. 


Kathometr Fuessúr. 


Průřez rourou kathometru Fueaaova. 


Zeissův kontaktní mikrometr. 


Úhloměr. 


Němčina 


273 


Něm. Libina 


středoněmčinou, ovlivněnými dialektem 
míšeňským. Krátké vokály se prodlou- 
žily* na pí\ středohornoněm.: góben, sů- 
gen, tugent se pozměnily v gében, sá- 
gen, túgend. Přízvučné dlouhé í, ú, ů 
(psané iu) pozměnily se v ei, au, eu. Na 
př. min, hús, hiute se změnilo v mein, 
Haus, heute. Dvojhlájsky uo, ůe se zjed- 
nodušily v u, ú. Na př. buoch, gůete se 
změnilo v Buch, Gúte; středohornoněm. 
ie se zachovalo v písmě, třebaže výslov- 
nost se změnila v í (na př. lieb, ich 
schied). Tuto novou řeč přejal Luther, 
a svými spisy a překladem bible ji roz- 
šířil po celém Německu. Novou němči- 
nu velmi obohatil vliv Švýcarských Něm- 
ců a doba barokní, libující si v bohat- 
ství výrazu* a doba německých klasiků. 
Pravopis byl normován 1903 a oprave- 
ný zaveden r. 1907 ve školách. Spisovná 
řeč stále více zatlačuje nářečí, ale její 
výslovnost je stále zabarvována místním 
koloritem, takže doba, kdy v Německu 
zavládne jednotná řeč ve výslovnosti, je 
ještě vzdálena. 

Nemčiňany, o. na Slov., okr. Zlaté Mo- 
ravce, 723 ob. 

Němčovice, o. v Č., okr. Rokycany, 474 
ob. čs. 


Němec Antonín, Ing. (* 4. XI. 1843, f 
29. VIII. 1925), odb. přednosta techn. kan- 
celáře Zeměděl. rady, odb. spisovatel; vy- 
dal Úpravy vodní ku prospěchu hospo- 
dářství (1886), O úpravě řek českých 
(1896) a j. 

Němec Ant. (* 1858 
v Brně, f 1926 v Pra- 
ze), soc. dem. poli- 
tik, šéfredaktor Prá- 
va lidu, zakladatel 
soc. dem. strany, 
poslanec, člen revo- 
lučního N. S. 

Němec Ant., Ing. 

Dr. (* 1894), před- 

nosta biochem. úst. 
v Praze a hosp. spi- 
sovatel. Sp.: Bio- 

chem. studie o aci- 
ditě lesních půd (1925) a j. 



Antonín Němec. 


Němec Bohumil, PhDr. (* 1873 v Pra- 
sku u N. Bydžova), univ. prof. v Praze, 
č. botanik, býv. senátor a kulturni pra- 
covník. Pracuje vědecky v oboru rostlin- 
né anatomie a fysiologie, uveřejnil čet- 
ná pojednání a mnoho článků populár- 
ních z těchto oborů a napsal četné učeb- 
nice a spisy botanické. Redigoval časop. 
Živa a vydává popul. vědecký čas. Ves- 
mír. Je členem zem. šk. rady v Praze, 
předsedou II. tř. Čes. akademie a místo- 
předs. Spol. Nár. musea. Byl Členem re- 


Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


vol. NS. za stranu nár. dem. Sp,: Úvod 
do všeob. biologie (1927) a j. 

Němec František (* 1882), č. sochař, 
žák Myslbekův. 

Němec František (* 1902), č. spis. a 
red. soudní části Čes. slova, básník-lyrik. 

Němec Jan ze Žatce, hus. kněz a jeden 
z předních tvůrců učení táborského. 

Němec Jan (* 1839), malíř porculánu. 

Němec Jan (1853 — 1928), č. spis. a prof. 
na gymn. ve Val. Meziříčí. 

Němec Jaroslav (1842—1898), č. malíř, 
prof. a pozd. řed. reálky v Kaunasu, syn 
Bož. Němcové. 

Němec Josef (1805 — 1879), účetní oficiál 


celního úřadu v Běláku (Kor.), pozd. 
účetní cukrovaru ve Zdicích, manžel Bo- 
ženy Němcové. 

Němec Josef Ladislav (* 1871 v Praze), 
prof. Um.-prům. školy, řed. odb. školy 
zlatnické, č. sochař-ciselér. 

Němec Karel (* 1886), malíř, učitel 
v Horažďovicích. 

Němec Karel (* 1879), č. malíř a grafik 
v N. Městě na Mor., žák Kalivodův. Vy- 
niká hl. v dřevorytu a sgrafitech. 

Němec Petr ze Žatce, hus. kněz, zúčast- 
nil se cesty do Basileje 1432 a zapsal do 
svého deníku celé jednání. 

Němec Václav (1845— 
1924), klenotník a stříbr- 
> nik, president Obchod, a 
živn. komory v Praze; vy- 
nikl jako národohospodář 
a organisátor čes. hospo- 
dář. života. Býv. říšský a 
zemský poslanec za stra- 
nu mladočeskou. 

Němec Vilém, PhMr. 
(* 1857 v Praze), cestovatel 
a č. spisovatel v Cernoši- 
cích. Cestovatel Arábií, Habeší, Súdá- 
nem, Somálskem a pobyl řadu let 
v Egyptě. O svých cestách vydal několik 
knih. 


f/Ýw 

'.4ir 



Václav Némec. 


Nemecká, o. na Slov., okr, Březno nad 
Hronom, 641 ob. čs. 

Německá Bělá (Deutsch-Biela), o. v č., 
okr. Polička, 1098 ob. 

Německá Brusnice (Deutsch-Prausnitz), 
o. v Č„ okr. Trutnov, 938 ob. 

Německá Bříza, o. v Č., okr. Plzeň, 681 
ob. čs. 

Německá Húzová (Deutsch-Hause), ms. 
na Mor., okr. Šternberk, 1470 ob. 

Německá Konice (Deutsch-Konitz), o. 
na Mor., okr. Znojmo, 481 ob. 

Německá Lhota, o. v Č., okr. Příbram, 
660 ob. čs. 

Německá Libina (Deutsch-Liebau), ms. 
na Mor., okr. Šumperk, 3846 ob. Tov. sít 
a drátěn. pletiv; dom. tkalc. 


18 


Německá literatura 


274 


Německá literatura 


Německá literatura, počíná vlastně až 
v IX. st. Předtím existovaly náboženské 
hymny a zpěvy, zařikavadla, báje z kru- 
hu pověstí z dob stěhování národů, bur- 
gundské a ostrogotské říše. Teprve kře- 
sťanství přineslo rozkvět literatury. 
První dokumenty jsou glosáře, překlady 
evangelií, slovníky. Základní díla obdo- 
bí starohornoněmeckého jsou: Harmonie 
evangelií Otfrieda z Weisenburgu, ano- 
nymní Heliand (Spasitel) a nejstarší ro- 
mán (r. 1000) Ruodlieb. Vysoké úrovně 
dosáhla poesie v době středohornoněm- 
činy. Národní básnictví vrcholí ve vel- 
kých epech Gudrun a Píseň o Nibelun- 
zích, dále eposy, opřádající postavu Die- 
tricha von Bern (Alfart, Růžová zahra- 
da a j.). Jindřich Glichezaere tvoří zví- 
řecí epos Reinhart Fuchs, Hartmann von 
Aue epos Iwein. Wolfram v. Eschenbach 
epos Parzival, Gottfried von Strassburg 
Tristan a Isolda. Rytířská poesie umělá 
vrcholí v geniální postavě Walthera von 
der Vogelweide. Stejně bohatá je i prosa, 
kde na poli mystiky vyniká Mistr 
Eckart. Zánikem Staufů končí skvělé 
období, nastává úpadek. Pouze lidový 
román (Eulenspiegel), hrubý žert (II. 
Rebel), satyra (Narrenschiff od S. Bran- 
ta, Narrenbeschworung od Th. Murnera) 
těší se oblibě. Renesanční duch vane 
z děl Jana Saazr (Der Ackermann aus 
Bóhmen). Úžasná literární plodnost Lu- 
therova zahajuje období nové horní něm- 
činy. V čele nové literatury stojí J. 
Fischart (satyra), Ulrich von Hutten (ly- 
rika), Jorg Wickram (román podle vzo- 
rů francouzských), a Hans Sachs (měš- 
ťanská poesie a drama). Za 301eté války 
reformuje Martin Opitz metriku. Paul 
Fleming věnuje se lyrice, Andreas Gry- 
phius dramatu, Simon Dach a Heinrich 
Albert písni. Pomník století tvoří dobro- 
družný román Grimmelshausenův Aben- 
teuerliche Simplicius Simplicissimus, 
duchovní lyrika Angela Silesia a didak- 
tika Logauova. Nový jazyk objevuje se 
u Friedricha von Spee (Trutznachtigall) 
a Paula Gerharda. XVIII. st. zahajuje 
evangelický pietismus, a brzo vystupují 
klasikové. Gottsched reformuje divadlo, 
Klopstock píše veliké moderní epos Mes- 
sias (1748), Wieland obnovuje román a 
básnickou povídku, Herder zakládá fi- 
losofii dějin a národů, Lessing osvobo- 
zuje jeviště od franc. nadvlády a tvoří 
svá klasická dramata, Burger tvoří ně- 
meckou baladu, gotinský kruh němec- 
kou píseň. Ve Výmaru se soustřeďuje 
literární ruch, z kvasu a mládí vycházejí 
největší něm. básníci Goethe a Schiller. 
Národní duch připravený klasicismem 


propuká v romantismu, který pramení 
z Herdera a křesťanské mystiky. Mystic- 
ké duchovní písni věnují se Hólderlin 
a Novalis, vlastenecké lyrice Arndt, čisté 
lyrice Eichendorff, Brentano, baladě 
Chamisso, Uhland, novele Arnim, E. T. 
A. Hoffmann, Tieck. Arnim, Brentano a 
bratří Grimmovó sbírají a píší sbírky 
básní, povídek a bájí lidových, Tieck, 
Schlegel klasickými překlady obohacují 
literaturu. Heinrich Kleist spojuje 
klasickou formu s romantickým du- 
chem, Fritz Grillparzer, poslední klasik, 
dává nové podněty dramatu. Romantika 
vyúsťuje v hnutí Mladého Německa, za- 
tím co současníci Uhlandovi básní v ro- 
mantickém duchu, a Růckert uvádí 
orientální prvky. Postavy nové literatu- 
ry jsou: Lenau, Heine, Grůn, Prutz, Sal- 
let. Dingelstedt, Herwegh, Hoffmann v. 
Fallersleben, Freiligrath, Laube, Gutz- 
kow. Mimo tendenční Mladé Německo 
tvořili Heglem ovlivněný Hebbel, jemná 
básnířka Annete von Droste-Hůlshoff, 
básník přírody Adalbert Stifter a lyrik- 
novelista Ed. Moricke. Nastupuje realis- 
mus, který zastupují Gotthelf, Immer- 
mann, Auerbach, Otto Ludwig, Gustav 
Freytag, epikové Groth, Reuter, Brinck- 
man, novelista Storm, přede všemi však 
Gottfried Keller a Wilhelm Raabe. Histo- 
rickému románu se věnovali Alexis, H. 
Kurz, J. Scheffel a Riehl. K pozdním rea- 
listům dlužno počítati Luisu v. Fran- 
cois, Marii Ebner-Eschenbachovou, R. 
Lindaua a Strachwitze. Souběžně s rea- 
listy vyvíjí se škola romantická, navazu- 
jící na Eichendorffa a Platena, kterou 
zastupují: E. Geibel, Heyse, Lingg, C. F. 
Meyer a Isolda Kurzová. Společenský ro- 
mán, založený Gutzkowem, našel pě- 
stitele v F. Spielhagenovi, realistický ro- 
mán historický v Dalínovi a Ebersovi. 
V letech 80. vzniká naturalismus, ovliv- 
něný Tolstojem, Ibsenem a Zolou. Zastu- 
pují jej v dramatu Arno Holz a Gerhart 
Hauptmann, v románu Hermann Suder- 
mann, Timm Kroger, G. Frenssen, Hele- 
na Vogt-Diederichsová, David, Ertl, 
Schónherr, Anzengruber, lidový povíd- 
kář Rosegger, Helena Bdhlau a Clara 
Viebigová. Impresionistickó lyrice hol- 
duje Detlev von Liliencron. Nový spisov- 
ný jazyk formuje Nietzsche a epik Spit- 
teler. Nové umění XX. st. hlásí se básní- 
kem Dehmelem, dramatikem Wedekin- 
dem, básníky Falkem, Miegelovou, ro- 
manopisci Th. Mannem, J. Wasserman- 
nem, W. Polenzem. Německou literaturu 
v Rakousku zastupují v nové době H. v. 
Hofmannsthal, Stefan George, Ricarda 
Huch, P. Ernst, W. Scháfer, W. v. Scholz, 


Německá literatura 


275 


Německá literatura 


Lissauer a Igna Seidel. Světová válka 
přetavila všechny směry. Náznaky nové 
literatury objevují se již u Altenberga, 
Dauthendeye, B. Kellermanna, Morgen- 
sterna, Dáublera a Heinricha Manna. 
Světová válka vyvolala množství litera- 
tury militaristické (Zuckermann, Lersch, 
Schaeffer, Broger) i pacifistické (Frank, 
Toller, Unruh, Hasenclever, Becher, 
Ehrenstein). Z poválečné doby vyrůstají 
díla H. Manna, K. Sternheima, B. Kel- 
lermanna. Technicko-utopistické romá- 
ny píší Kellermann, Ulitz, Paquet, romá- 
ny Ewersovy, Meyrinkovy holdují sou- 
dobému okultismu. S politickou revolu- 
cí vzniká i nová poesie, expresionismus 
stává se heslem dne, na které přisahají 
Franz Werfel (Verdi), J. R. Becher, P. 
Zech, E. Stadler, A. Stramm, Elsa Las- 
ker (Schůlerová), Oskar Kokoschka, E. 
Barlach, A. Brust, A. Bronnen, B. Bercht, 
Georg Kaiser, Kasimir Edschmid, René 
Schickele, Klabund, H. Kesser a konečně 
i H. Mann a W. Bonsels. Expresionismus 
ústí v dadaismus a v literaturu nejno- 
vější. Nápadná jest záliba v historickém 
románu (R. Huch, E. Stucken, H. Lóns, 
A. Uóblin) a pokusech o nový jevištní 
výraz (H. Franck, Hanns Johst, I. v. der 
Goltz, Dietzenschmidt, E. Reinacher a j.), 
a neobyčejná záliba v biografii a studiu 
života geniů (W. v. Molo, E. G. Kolben- 
heyer, I. Seidel, O. Ludwig). — Dějiny 
německé literatury napsali: první dílo 
toho druhu Gervinus (1835 — 42), dále Vil- 
mar, Stern, bibliografii spolu s dějina- 
mi: Goedeke. Z novějších literárních 

historiků dlužno jmenovati: Salzera, 

Nadlera, Wieganda, Kóstera a Petersena 
(Gesch. d. deutschen Lit., 1925). — Vědec- 
ká literatura. Málokterý národ se může 
pochlubiti tak soustavným propracová- 
ním všech vědních oborů. Na národní 
život měla největší vliv teologie, filoso- 
fie a historie. (Ostatní vědy a* dějiny 
při heslech jednotlivých věd.) Teologie 
dosáhla znamenité ,výše již v dávném 
středověku něm. mystiky (Mistr Erhart, 
Tauler, Seuse, anonymní autor Theolo- 
gia deutsch) a humanisty Geilerem 
z Kaiserberga a Th. Murnerem. V době 
reformace mimo Luthera objevuje se ge- 
niální Jakub Boehme. V XVIII. st. tvoří 
J. Arndt, Chr. Scriver, G. Arnold a K. 
Dippel. Nový obsah t. dovedl dáti nábo- 
ženský filosof Schleiermacher a mimo 
něho i De Wette, Daub, Marheineke. 
V XIX. st. objevují se tři směry: přísný 
lutheranismus (Harms, Hengstenberg, 
Hofmann, Luthardt, Kliefoth, Vilmar), 
racionalismus (Róhr, Paulus, Wegschei- 
der, Ammon) a směr zprostředkující oba 


(Nitzsch, Twesten, Dorner, Múller). Mi- 
mořádného významu a vlivu získali si 
v moderní ev. teologii: Rothe, Ritschl, 
Herrmann, D. F. Strauss, Baur, Neander, 
Hase, Harnack, Seeberg, Troeltsch, 
Blumhardt, Barth, Gogarten. Avšak i ka- 
tolická teologie vykazuje význačná jmé- 
na: Hermes, Mohler, Dollinger, Kraus, 
Hergenróther, Hefele, Denifle. Oživením 
scholastiky pěstuje se teologie katolická 
nyní plánovitě v řádech benediktinů a je- 
suitů. Dějiny evangel. teologie napsal 
Frank, katol. Werner. — Filosofie něm. 
počíná souběžně s teologií mystiky, v re- 
nesanci jsou němec, původu Mikuláš 
z Kues, Agrippa z Nettesheimu, lékař 
Paracelsus z Hohenheimu a dva velicí 
mystikové Bóhme a V. Weigel. Počátek 
osvícenství tvoří geniální Leibnitz a 
systematik Chr. Wolff, mimo řadu po- 
pulárních filosofů (Abbt, Sulzer, Base- 
dovv, Mendelssohn, Gellert, Garve a j.). 
Kant znamená vrchol současné filosofie, 
otec kriticismu (Reinhold, Maimon, 
Beck, Fries) a nepřímý původce i filoso- 
fie romantické (Jacobi, Herder, Fichte, 
Schelling). Náboženští filosofové jsou: 
Novalis, Schleiermacher, Krause. Ro- 
mantické, avšak mimo vývoj stojící, je 
dílo Schopenhauerovo. Z romantismu 
vychází i mohutný systém Hegelův, 
který ovlivňuje značnou část filosofie 
XIX. st., af již kladně Či záporně. Vzni- 
kají Četné směry: starohegelovci (Gabler, 
Hinrichs, Goschel, Bauer), středohegelov- 
ci (Fichte ml., Weise, Harms, Carriére, 
Ulrici) a mladohegelovci (Richter, Ruge, 
Bauer Bruno, Strauss), z jejichž řad vy- 
šli Feuerbach, Stirner, Marx, Lassalle. 
Hegel ovlivnil i idealismus i materialis- 
mus, stejně jako všechny obory filosofie. 
Mimo Ilegela měl největší vliv (hlavně 
v psychologii a pedagogice) Herbart a 
jeho škola (Hartenstein, Drobisch, Exner, 
Strůmpell, Waitz, Lazarus a Steinthal). 
Osamoceně stojí katolický filosof Bolza- 
no a empirik Benek. Smrtí Hegelovou 
ustal zájem o filosofii čistou. Tím více 
se nyní pěstuje filosofie přírodní (Vogt, 
Moleschott, Búchner, Lotze). Idealismus 
této doby zastupuje Hartmann, materia- 
lismus Haeckel, který pozměnil Ostwald 
v energetismus. Čistá filosofie je brzy 
však opuštěna a více studia je věnová- 
no jednotlivým oborům, hl. psychologii 
(Wundt, Kůlpe, Stumpf, Ebbinghaus, 
Kraepelin, Meumann, Storing), noetice 
(Laas, Dúhring, Avenarius, Mach, Zie- 
hen), logice (Wundt). Snahy tyto tvoří 
positivismus, který se u Schuppeho a 
Vaihingem mění v imanentní filosofii 
(idealistický positivism). Ve XX. st. ob- 

18 * 


Německá literatura 


276 


Německé bájesloví 


jevují se nové snahy o obrodu metafy- 
siky. Počátek tvoří vitalismus (Driesch, 
Heinke). Proti materialismu bojují Lan- 
ge, Liebmann. Návrat ke Kantovi usku- 
tečněn je ve škole marburské (Cohen, 
Natorp, Cassirer, Riehl, Nelson). Ubývá 
zájmu o filosofii přírodní, vzniká mo- 
derní filosofie duchových věd a filosofie 
hodnot (Windelband, Miinsterberg, Rik- 
kert). Psychologii duchových věd stu- 
duje Dilthey, Spranger, Litt. Proti psy- 
chologismu staví Husserl svůj logicis- 
mus a Scheler fenomenologii. Katolickou 
filosofii v nové době zastupují Hertling, 
Baeumker, evangelickou pak Rudolf 
Eucken a nábož. metafysik Troeltsch. 
Mimo tuto filosofii na vědeckém podkla- 
du souběžně se vyvíjí přes Goetha, 
Schellinga, Schopenhauera a R. Wagne- 
ra filosofie romantická, které, jakožto 
životní filosofii, vykázal Nietzsche nové 
dráhy. Z kruhu Wagnerova vyšli: H. St. 
Chamberlain, hr. Keyserling, G. Simmel, 
Karl Joel, Můller-Freienfels a proslulý 
filosof kultury Oswald Spengler. — Dě- 
jepis. iPrvní histor. pokusy dály se jazy- 
kem latinským. Jsou to životy císařů od 
Einharda a Otty v. Freising a líčení Wi- 
dukindova a Lamberta z Hersfeldu. Kro- 
nikářství německé počíná rýmovanými 
letopisy; nejstarší je Kaiserchronik. Pak 
vznikají kroniky světové, městské a jed- 
notlivých císařů. (Eberhard Windeck, 
Peter Eschenloer, Cammermeister, Kon- 
rád Stolle.) Mistrovské je vylíčení kost- 
nického sněmu Ulrichem z Richentalu. 
Stejně výtečná je literatura memoirová 
(Stromer, Spittendorf, Fischer, Weins- 
berg). Renesanční snahy po světových 
dějinách a po kritice pramenů našly pě- 
stitele v Schedelovi, Nauclerovi, Agrico- 
lovl, Sleidanusovi a Melanchtonovi. 
Vzmáhá se kronikářství, opřené o dů- 
kladná studia (Turmair, Kantzow, 
Tschudi, David, Franck). Historiky jsou 
většinou právníci a politikové, jako Phi- 
lipp v. Chemnitz, Pufendorf. Leibnitz za- 
kládá novou histor. kritiku. V XVIII. st. 
kvete morální historie. Filosofie vytkla 
dějepisu nové dráhy, stejně tak vzrůsta- 
jící myšlenka národní a bedlivé zkou- 
mání a hodnocení pramenů. Moderní ně- 
meckou historii založili: Fr. Raumers, 

Niebuhr, Leopold v. Ranke, Heinrich 
Leo, dále Hurter, Erfrorer, Janssen. Od 
1850 jeví se snaha po větším studiu mo- 
nografickém. Na mohutných základech 
syntetiků mohla se rozvinouti drobná 
práce. Moderní německý dějepis jest re- 
presentován jmény: Droysen, Sybel, 

Důmmler, Treitschke, Maurenbrecher, 
Ritter, Heigel, Lindner, Lehmann, Schá- 


fer, Friedjung, Koser, Marks, Meinecke, 
Rachfahl, Brandenburg. Synteticky pra- 
coval K. Lamprecht, jehož Deutsche Ge- 
schichte znamená vrchol moderní něm. 
historie. 

Německá Loděnice (Deutsch-Lodenitz), 
o. na Mor., okr. Šternberk, 685 ob. 

Německá Lnpča, o. na Slov., okr. Lipt. 
Sv. Mikuláš. Výroba sýra; koželužny. 

Německá Lutyně, o. ve Slez., okr. Fry- 
štát, 4195 ob. (3060 čs.). 

Německá Mokrá, o. na P. R., okr. Ta- 
čovo, 584 ob. Lesní správa. 

Německá Olešná, o. v Č., okr. Jindři- 
chův Hradec, 520 ob. Čs. Výroba perleť, 
knoflíků. 

Nemecká Porubá, o. na Slov., okr. 
Sobrance, 641 ob. 

Německá Radouň (Wenkerschlag), o. 
v č., okr. Jindř. Hradec, 616 ob. 

Německá Ruda (Deutsch-Eisenberg), o. 
na Mor., okr. Rýmařov, 611 ob. 

Německá Rybná, o. v Č., okr. Žamberk, 
818 ob. čs. Paličk. krajek, krajk. školy. 

Německá Vyskytná (Deutsch-Giesshů- 
bel), o. v Č., okr. Něm. Brod, 672 ob. Dom. 
tkalcovství. 

Německá vysočina, soustava horská, 
jejíž četné větve se vypínají ve střední 
Evropě, nejvíce v Německu, v Čechách a 
na Moravě. Proto se správněji zove vy- 
sočina Německočeská. Sahá na sever 
k Severoněmecké nížině, na východ 
k Odře, Bečvě, Hané, Cézavě a Svratce. 
Jižní její hranici tvoří dolní Dyje, od 
Tullnu Dunaj, pak Rýn až k basilejské- 
mu ohebu. Západní hranice je velmi ne- 
určitá, zhruba ji značí burgundský 
Doubs, Saóna, horní Mosella, Meuse od 
pevnosti Toulu. 

Německé, o, v Č., okr. Třeboň, 592 čs. 
obyv. 

Německé, ms. na Mor., okr. Nové Mě- 
sto na Mor., 606 ob. čs. 

Německé bájesloví, soubor před kře- 
sťanských náboženských názorů a zvy- 
ků, které se nejdéle udržely u dolních 
Němců. Prameny jsou velmi řídké (Mer- 
seburská úsloví, nápisy, lidové podání). 
Zdá se, že systém bohů vznikl teprve 
vlivem antiky a Orientu. Caesar se do- 
mnívá, že Germáni ctili slunce, měsíc a 
oheň. Ale již Tacitus udává, že ctí bohy 
v posvátných hájích a chrámech, znají 
zvířecí a lidské oběti a věštírny. Nej- 
vyšší bůh je Tuisto, jeho syn Mannus je 
praotcem bohů a lidí. Synové jeho byli 
praotci tří pokolení Ermionů, Istweonů 
a Ingweonů; jmenují se Ermnas, Istwas 
a Ingwas a jsou totožni s třemi bohy: 
Tíu (nordieký Tyr), Vodan (Odin) a Fro 
(Freyr). Tiu je obdobný Martovi. Vlád- 
cem germánských bohů byl Vodan, pův. 


Německé bájesloví 


277 


Německé umění 


bůh hromu, bouře a smrti. Dále se Ta- 
citus zmiňuje o uctívání Herkula, t. j. 
Donara, nordického Thora a tří bohyň: 
Nerthy, bohyně plodnosti, Tanfany a 
Frie, obdobné Isidě. Mimo to znali dé- 
mony a kult duchů dobrých a zlých; 
duše se mohla ve spánku odděliti od těla 
a zjeviti se v jiné podobě. Lit.: J. Grimm, 
Deutsche Mythologie; Mogk, German. 

Myth. (1921). 

Německé Bránice, o. na Mor., okr. Brno, 
569 ob. čs. 

Německé Brzotice (Perschetitz), o. v 0., 
okr. čes. Krumlov, 327 ob. 

Německé Hořovice (Deutsch-Hořowitz), 
o. v Č., okr. Podbořany, 575 ob. 

Německé Jablonné (Deutsch-Gabel), 

okr. m. v Č., 2406 ob. (1458 ciz.). 

Německé Jakuboviany, o. na Slov., 
okr. Prešov, 661 ob. čs. 

Německé Kninice, o. na Mor., okx. 
Brno, 968 ob. čs. 

Německé Knínice, o. na Mor., okr. 
Mor. Krumlov. Zámek. 

Německé Kopisty, o. v Č., okr. Litomě- 
řice, 628 ob. čs. 

Německé Kralupy, m. v Č., okr. Cho- 
mutov, 1351 ob. Hnědouhel. doly; zříc. hr. 
Hasištejna. 

Německé Mlékojedy (Deutsch-Mliko- 
jed), o. v Č., okr. Litoměřice, 450 ob. 

Německé Pavlovice (Deutsch-Pawlo- 
witz), o. ve Slez., okr. Krnov, 437 ob. 

Nemecké Pravno (Deutsch-Pravno), o. 
na Slov., okr. Prievidza, 2014 ob. Továrna 
na sukna. 

Německé Prusy, o. na Mor., okr. Vyš- 
kov. 898 ob. čs. 

Německé uměni. První počátky jeho 
možno spatřovati v ornamentu a ozdob* 
nictví nordickém. Doba Karlovců způso- 
bila jistý rozkvět. Převládají vlivy by- 
zantské. Vlastní počátek n. u. možno 
datovati od doby románské. Stavitelství 
dosáhlo neobyčejného rozkvětu hlavně 
v oboru stavby chrámů (chrámy v Mo- 
huči, Špýru, Řezně, Wormsu) a hradů 
(Wartburg). I stavba světská měla vyso- 
kou úroveň {císařský dům v Goslaru). 
Malířství vzniklo v okolí Bodamského 
jezera (malba nástěnná a knižní). Plasti- 
ka se objevuje později (skulptury v chrá- 
mech: Bamberg, Naumburg, Štrasburg). 
Gotika vzniká v Něm. až po r. 1250, pod- 
léhá zcela francouzským vlivům (chrá. 
my v Porýní, Kolín n. R.). Rovněž i rene- 
sance dostala se do Něm. poměrně pozdě. 
Vykazuje mnoho vlivů Českých, ital- 
ských a burgundských. Charakteristický 
jest rozkvět malby nástropní. Význační 
umělci období jsou: Lukas Moser, Conrad 
Witz, Hans Multscher, Stephan Lochner, 


Friedrich Herlin, Martin Schongauer, 

M. Pacher. Tito mistři utvořili tradici, 

z které povstali největší mistři Němec- 
ka: Albrecht Dúrer, Holbein ml., Grúne- 
wald, Cranach, Burgmair, Altdorfer. 
Rozkvět umělecké tvořivosti německé 
zračí se i v jiných odvětvích umění: 
plastice (Veit Stoss, Adam Kraft, Peter 
Vischer, Jorg Syřlin), grafice (mistr E. 
S., Schongauer, Důrer, Cranach, Burg- 
mair, Grien, Scháufelein a j.) a stavi- 
telství, které vykazuje vlivy nizozemské 
a italské, jak ve stavbě zámků (Lands- 
hut, Heidelberg, Dresden, Torgau, Lieg- 
nitz, Brieg), chrámů (S. Michaeliskirche 
v Mnichově), tak i ve stavbě městské, 
věží, bran, radnic a patricijských do- 
mů (Gdaňsko, Hildesheim, Halberstadt. 
Braunschweig). Třicetiletá válka přinesla 
úpadek. Nové vzkříšení n. u. přinesl 
barok. Hl. umělci: Nering, Póppelmann 
(Zwinger v Drážďanech), Fischer v. Er- 
lach (Schonbrunn ve Vídni), Hildebrant 
(vídeňský Belvedere), Prandauer (Melk), 
rodina Dientzenhoferů, Neumann (zá- 
mek ve Wúrzburku), který tvoří pře- 
chod k rokoku. Rokoko ve stavitelství 
tvoří vláda Bedřicha Velikého. Klasicis- 
mus uvedl Winckelmann. S počátku kvetl 
pouze ve stavitelství. V plastice klasi- 
cismus zastupují: Schadow, Rauch, 

Rietschel, Drake, Hóhnel; v malířství: 
Winckelmann, Mengs, Graff, Edlinger, 
Chodowiecki, Carstens, J. Koch (kraji- 
nář), Preller, Rottmann. Zvi. místo za- 
ujímá škola nazarénů: Overbeck, Veit, 
Steinle, Fuhrich, P. v. Cornelius. Něm. 
mytologii zvěčnil Schorr v. Carolsfeld, 
pohádku Schwind. Genru se věnoval L. 
Richter, krajinářství K. D. Friedrich 

N. umění v XIX. stol. zastupují dále ro- 
mantikové: Waldmůller, Kobell, Búrkel, 
Spitzweg, Krúger, Blechen, Menzel, rea- 
listé: Menzel, Leibl, Courbet, Uhde, Lie- 
bermann, Kalckreuth, Zúgel, Trúbner, 
Slevogt, Corinth, z nichž poslední nava- 
zují již na impresionismus. Stranou stoji 
historičtí malíři Piloty a Makart, kraji- 
nář Achenbach, portretista Lenbach a tři 
velící malíři Feuerbach, Bocklin a Ma- 
rées, z nichž první má sklon k monu- 
mentalitě, druhý k visionářství a k fan- 
tasii, třetí k plnosti slohu. Koncem sto- 
letí vlivem ciziny vzniká něm. expresio- 
nismus, který zastupují: Kokoschka, Nol- 
de, Pechstein, Schmidt-Rotluff, Kirch- 
ner. Méně významné je stavitelství a 
plastika. Stavitelství zastupují Schmidt, 
Semper, Wallot, Hoffmann, Thiersch, 
Seidl, Licht, Hasenauer. Architektura je- 
jich je směs všech slohů, ve které pře- 
vládají prvky klasicismu a renesance 


Německé mnění 


278 


Německo 


Novou architekturu, osvobozenou od hi- 
storických tradic, tvoří Alfred Messel a 
Peter Behrens. Plastice dostává se ve 
2. pol. stol. nového života Reinholdem 
Begasem. Nové popudy přicházejí z Itá- 
lie, kde Hildebrand nalezl mnoho žáků. 
Maison a Klinger pokoušeli se obno- 
viti plastiku polychromní. Naturalismus 
vrcholí W. Lehmbruckem a E. Barla- 
chem. Současní sochaři jsou: Hugo Le- 
derer, Bernhard Hoetger, Hermann Hal- 
ler, Edwin Scharff a Georg Kolbe. - 
Umělecký průmysl nabyl rozkvětu v do- 
bě románské, a to hl. ve zlatnictví, pa- 
sířství, kovolitectví a malbě na sklo. 
v gotice v těchže oborech. Renesance roz- 
šířila u. p. o keramiku, zbrojířství, stři- 
brnictví světské. V XVIII. stol. objevuje 
se sklářství a výroba porculánu. Na re- 
formě u. p. se v Něm. zúčastnili: 
Eckmann, Behrens, Riemerschmied a 
Paul. 

Německo, Německá říše (Deutsches 
Reich), spolková republika ve střední 
Evropě, 472.037 km*, 63,224.872 ob., čtvrtý 
stát v Evropě co do velikosti. Hranice 
jeho tvoří na severu Dánsko a Baltické 
moře, na východě Litva a Polsko, na jihu 
Československo, Rakousko a Švýcary, na 
západě Francie, Lucemburk, Belgie a Ho- 
landsko. Netvoří souvislého celku, nebot 
Vých. Prusko jest odděleno od mateřské 
země polským koridorem a Gdaňskem. 
Vých. hranice je krajně nepříznivá. N. 
skládá se z 18 zemí (dříve 25, 7 duryň- 
ských států spojeno v jeden), které podle 
ústavy z 1. V. 1920 musí býti republikami. 
Jsou to: 

Stát: 

Anhaltsko .... . 

Badensko 

Bavorsko 

Brunšvicko 

Brémy 

Hamburk 

Hesensko 

Lippe 

Bukovec (Lúbeck) 

Meklenbursko-Zvěřínsko 

Meklenbursko-Střelicko 

Oldenbursko 

Prusko. 

Sasko 

Schaumburk-Llppe 

Duryňsko 

Valdek .... 

Virtembersko 

Saarské území . . 

Německo (Deutsches Reich) úhrnem 


Povrch říše má tři hlavní oblasti: 
1. Alpskou vysočinu (Zugspitz 2956 m), 
ke které se připojuje Švábsko-bavorská 
vysočina. 2. Něm. Středohoří, které za- 
hrnuje Rýnskou vrchovinu (Schwarz- 
wald 1495 m, Vogésy 1432 m, Hardt 
680 m, Odenwald 708 m, Spessart 617 m, 
Něm. Jura 1011 m), Český les 1083 m, 
Krušné hory, 1273 m, Sudety 1611 m, 
Smrčiny 1062 m, Duryňský les 983 m, 
Harc 1140 m, Veserskou pahorkatinu, 
Hesenskou (Rhón, Vogelsberg) a Dolno- 
rýnskou (Hunsrúcken, Eifel, Taunus, 
Westerwald, Siebengebirge, atd.) vrcho- 
vinu. 3. Severoněmeckou rovinu. 

Geologie. Alpská vysočina jest slo- 
žena z triasu, jury, křídy, hornoněmecká 
pohoří z triasu, pokrytého útvary dilu- 
viálními. Středohoří tvoří mladší usaze- 
niny, krystalické a palaeozoické vrstvy, 
které prolínají diabas, porfyr, útvary 
mesozoické, trias a mladé vulkanické 
horniny: basalt, trachyt, fonolit. V Eifelu 
zachovaly se dodnes vyhaslé sopky. Půda 
severoněmecké roviny skládá se z ter- 
ciéru a nese stopy diluviálních ledovců 
íbludné balvany). Rujanu tvoří křída, 
Pomořany a Hanoversko jura, Středo- 
hoří bylo do nejranější doby pokryto le- 
dovci, jichž stopy (morény, jezera) nachá- 
zíme v Krkonoších, Českém a Černém 
lese. S rozmanitostí geologickou souvisí 
i přírodní bohatství. Uhlí se těží 
v pánvi cášské, vestfálské, saarské, 
dolnoslezské, hornoslezské a v Sasku 
u Cviková. Těžba tvoří 76% evropské a 
10% světové produkce. Bohatá jsou rov- 
něž ložiska železa, kamenné soli a drasla. 


km 5 

Ob. r. 1925 

Na 1 km 2 

2.299 

351.471 

153 

15.071 

2,319.581 

154 

76.420 

7,398.991 

97 

3.672 

508.322 

138 

256 

331.381 

1.292 

415 

1,134.112 

2.731 

7.691 

1,350.986 

176 

1.215 

165.621 

136 

298 

127.460 

428 

13.127 

685.123 

52 

2.930 

111.831 

38 

6.430 

551.805 

86 

293.077 

38,144.570 

130 

14.993 

4,970.301 

332 

340 

48.661 

143 

11.754 

1,624.675 

138 

1.056 

58.641 

56 

19.507 

2,591.340 

133 

1.486 

750.000 

337 


472.037 63,224.872 134 


Německo 


279 


Německo 



Yýchoó od fireenw 


Jaromír Janka. 


(DEUT5CHES REICH.) 

MiNtko> 


+^lelazntc2 A 

• sWOf/S.OtyKoW* 
~~~mky O no-iootis.oby* 

hran/ce ft'£e 0 5 O-Wřls, ■ 

V,..***. • zemí o misi a menší 

fhzn i NSmffckú Východní frvsy viz 
na mapů Polska . 


Vytěženo bylo r. 1927 v 1000 tunách: 


Kamenného uhlí 153.599 

Hnědého uhlí 150.504 

Zemních olejů 97 

Asfaltu 6 

Grafitu 17 

Železa . 2.700 

Olova 39 

Zinku 99 

Arsenu 1 

Mědi 28 

Síry 152 

Soli 2.269 

Mořské soli 534 

Drasla 1.261 

Hliníku . 31 


Četné jsou minerální prameny (Wies- 
baden, Emže, Cáchy, Baden-Baden, Wild- 
bad a j.) a ložiska drahých kovů a hrn- 
čířských hlin. 

Vodopis. Vodní soustava je velmi 
vyvinuta a patří většinou Sev. a Výcn. 


moři (Rýn s Neckarem, Mohanem, Mo- 
zelou atd., Emže, Vezera, Labe se Šálou 
a Havolou, Odra a j.), z malé části Čer- 
nému moři (Dunaj s přítoky). Jest velmi 
zdokonalena četnými průplavy (nejdelší 
Středozemský 440 km, Dortmund— Emže 
281 km, Mohan— Dunaj 410 km, Ludví- 
kův průplav 178 km, Správa — Odra 133 
km a j.). Na 3everu a na jihu jsou dvě 
soustavy jezer (Bodamské, Amerské). 

Podnebí je mírné a zdravé, nejtep- 
lejší jest údolí Rýna. Největší počet srá- 
žek je v Harcu (150 cm), nejmenší na 
břehu Baltu (30 cm). Střední roční tep- 
lota je 9°. — Květena a zvířena je 
středoevropská. 

Obyvatelstvo bydli z 62% v mě- 
stech. Většinou patří národnosti německé. 
Pouze 1% patří menšinám (hl. Lužičtí 
Srbové). Náboženství je ob. z 65% evan- 
gelické, 33% katol. Zbytek připadá na 
bezvěrče, židy a jiná vyznání. Zaměst- 


Německo 


280 


Německo 


náním je 14 mil. rolníků, 26 mil. děl- 
níků a řemeslníků, 10 mil. obchodníků, 
3 mil. úředníků, v domácnostech je za- 
městnáno na 1 mil. soukromníků a bez 
povoláni je na 6 mil. — O vzděla- 
nost jest v Německu velmi dobře po- 
staráno. Obecných škol státních je 52.763, 
soukromých 675, vyšších obecných škol 
1.743, gymnasií a progymnasií 515, reál- 
ných gymnasií 322, reálek 506, středních 
škol pro dívky 824, odbor, a pokrač. škol 
26.653. Vysoké školy: r. 1925 bylo 23 uni- 
versit (Berlín, Bonn, Vratislav, Erlan- 
gen, Frankfurt n. M., Freiburk, Giessen, 
Gotinky, Greifswald, Halle, Hamburk, 
Heidelberk, Jena, Kiel, Kolín n. R., Králo- 
vec, Lipsko, Marburk, Mnichov, Múnster, 
Roztoky, Tubinky, Vircpurk), 10 technik, 
2 hor. akademie, 3 les. vysoké školy, 
5 škol obchodních, 4 zemědělské, 2 zvěro- 
lékařské, 2 tělovýchovné, 9 konservatoří, 
9 uměl. akademik Od r. 1919 byly zřízeny 
v mnohých městech lidové university, 
posledním jich vývojem je rozhlasová 
universita v Lipsku. Velmi četné jest 
školství odborné pro techniku, průmysl, 
živnosti, obchod, zahradnictví, zeměděl- 
ství, tělocvik, vojenské, policejní, ústavy 
pro slepé a hluchoněmé, stejně jako uče- 
ných společností (Akademie věd v Berlí- 
ně, Mnichově, Lipsku, Gotinkách, Hei- 
delberce a j.), sbírek a museí. Říše má 
323 knihoven s 37 mil. svazků. Největší 
je Státní knihovna v Berlíně a v Mni- 
chově, Universitní v Mnichově, Lipsku, 
Gottinkách, Darmstadtě, Drážďanech a 
Hamburku, městské v Kolíně n. R. a 
Frankfurtě. Největší ze soukromých je 
Deutsche Búcherei v Lipsku (Q*). Novin 
vychází 3152, s časopisy 5055. Na světo- 
vém knižním trhu zaujímá Německo vý- 
značné postavení. R. 1923 vyšlo v Ně- 
mecku 30.734 knih. 

Zemědělství je velmi dobře orga- 
nisované. Z celkové plochy země zaují- 
mají: pole 45%, zahrady 1%, louky 11%, 
pastviny 5%, lesy 27%, bažiny a pustiny 
4%, zastavěné plochy VA. R. 1927 skli- 
dilo se z plochy 206.855 km 2 : 

Plocha 



v km 2 

V 1000 t 

Žito 

. . 46.984 

6.834 

Pšenice 

. . 18.732 

3.418 

Ječmen 

. . 14.784 

2.738 

Ove3 

. . 34.759 

6.347 

Brambory . 

. . 27.995 

37.550 

Cukrovka 

. . 4.341 

10.854 

Víno 

. . 727 

1.428 

Chmel 

. . 155 

72 

Tabák , 

. . 66 

144 


Stav domácího zvířectva v 1000 kusech: 

Koní . . . 3.810 Ovcí . . . 3.819 

Vepřů . . 22.899 Králíků . . 2.961 

Drůbeže . . 79.418 Skotu . . 18.011 

Oslů a mezků 30 Koz . . . 3.225 

Úlů ... 1.639 
Průmysl má svoje hl. střediska ve 
velkoměstech a v uhelných pánvích. 
Ztracená území v Alsasku a Saaru vy- 
nahradila nová ložiska ve Středním Ně- 
mecku. V poslední době se s úspěchem 
využívá vodních sil a elektřiny. Němec- 
ký průmysl strojařský, elektrický, che- 
mický a textilní získal si jména světo- 
vého. Na stejně vysoké výši stojí něm. 
loděnice, lokomotivy, tiskárny knih a 
not. Německý průmysl čítal 1922: 



Podn. : 

Zamést 

Hornictví a hutnictví 4.660 

1,246.303 

Kamenoprůmysl 

10.661 

562.476 

Zpracování kovů 

33.017 

827.516 

Výroba strojů, nástr. 33.174 

1,654.346 

Chemický průmysl 

3.322 

283.546 

Zpracováni dřeva 

3.982 

107.152 

Textilní průmysl 

14.615 

930.410 

Papírny 

4.493 

228.565 

Koželužny 

4.055 

153.453 

Dřevařství 

43.997 

534.663 

Poživatiny 

101.002 

691.314 

Konfekce 

48.514 

460.116 

Stavitelství 

13.214 

282.376 

Různý průmysl 

8.577 

198.619 

Obchod. Něm. 

obchod jest 

od Ver- 

saillského míru pasivní. Přehled 

zahra- 

ničního obchodu; i 

j milionech říšských 

marek: 1927. 




Dovoz Vývoz 

Žijící zvířata 

177 

11 

Pokrmy a nápoje 

4350 

419 

Suroviny 

7149 

2239 

Výrobky zpracované 2467 

7550 

Úhrnem 14143 

10219 

Obchodní styky se 

zahraničím jevily se 

1927 takto (v mil. M): 



Dovoz Vývoz Úhrn. 

USA 

2073 776 

2849 

Velká Britanie 

938 1179 

2117 

Nizozemí 

697 1121 

1818 

Argentina 

1071 398 

1369 

Československo 

559 553 

1112 

Itálie 

525 386 

911 

Švýcary 

336 491 

827 

Švédsko 

379 409 

788 

Rusko 

433 330 

763 

Indie 

526 235 

761 

Belgie 

455 301 

756 

Dánsko 

345 378 

723 

Polsko 

365 348 

713 

Francie 

779 197 

976 

Rakousko 

209 138 

575 


Německo 


281 


Německo 


Doprava. Velikému předválečnému 
rozmachu Německa na poli obchodním a 
průmyslovém odpovídala dokonalá slf 
železnic i lodních linek. Obchodního loď- 
stva bylo 1924:2003, z toho parníků 1906. 
Tonáže 2,953.671. Hl. přístavy obchodní 
jsou: Hamburk, Brémy, Emden, Bukovec, 
Roztoky, Warnemůnde, Sasnice, Štětin. 
Vnitrozemských vodních drah je 10.879 
km s 23.416 loďmi, tonáže 6,984.000. Želez- 
nic je 55.351 o normálním rozchodu, 1894 
úzkokolejných, elektrisováno je dosud 
625 km. Lokomotiv bylo 1927: 27.051, osob- 
ních vozů 64.265, služebních a zavazad- 
lových vozů 24.300, nákladních 665.544 
Automobilů bylo 267.774 osobních a 100.969 
nákladních. Leteckých linií bylo přes 30, 
počet letů 26.659, uletěno 10 mil. km. Po- 
štovních úřadů je 30.812, telegrafních li- 
nek 775.066 km, poštovních šekových kont 
626.103, stanic jiskrových 808. Míry a vá- 
hy jsou metrické. Jednotkou měny je říš- 
ská (rentová) marka (asi 8 Kč), mající 
100 feniků. — Ústava. Podle ústavy 
z 11. srpna 1919 jest říše republikou, slo- 
ženou ze 17 států. Representantem říše je 
president, volený národem na 7 let. Velí 
vojsku, jmenuje ministry, důstojníky a 
úředníky. Za zvláštních okolností může 
omeziti občanské svobody. Říšský sněm 
jest složen z poslanců národa a jest nosi- 
telem suverenity a zákonodárným sbo- 
rem. Říšská vláda jest složena z kancléře 
a ministrů, kteří musejí míti důvěru sně- 
mu. Kancléř určuje směrnice politiky a 
nese zodpovědnost. Říšská rada slouží 
k zastupováni jednotlivých zemí při pro- 
jednávání zákonů a správě říše. — 
Soudnictví. Justičním zákonem z r. 
1877 bylo odděleno soudnictví civilní a 
trestní. Soudy jsou organisovány v rám- 
ci jednotlivých zemí, poslední instancí je 
říšský soud. Laický živel jest zastoupen 
početně. Pro politické delikty existuje 
Státní soud pro ochranu republiky. Stát- 
ní rozpočet 1925 činil: výdaje i příjmy 
5.947,202.300 marek. Státní dluh činil 2894 
mil. marek. — Vojenství. Před vál- 
kou neměla říše vojsko; každý stát měl 
vojsko vlastní. Císař byl pouze nejvyšším 
velitelem říšských armád za války. Mí- 
rový stav 1914 byl 786.000 mužů. Mírem 
Versaillským byl stav snížen na 100.000 
mužů a 4000 důstojníků. Vojsko nesmí 
míti těžkého dělostřelectva, letadel a tan- 
ků, reserv, generálního štábu. Rovněž 
předvojenská výchova je zakázána. Do- 
plňování vojska děje se najímáním na 
12 let, důstojník je vázán 251etou služ- 
bou. Podléhá ministru obrany říše. Rov- 
něž i m a řina byla ztenčena na mini- 
mum. N. smí míti: 6 vál. lodí, 6 malých 
křižníků, 12 úderných lodí, 12 torpédo- 


borců. Námořnictvo smí býti 15.000 mu- 
žů, včetně důstojníků. Účelem mariny je 
ochrana pobřeží a německých námořních 
zájmů. V čele stojí šéf mariny v Ber- 
líně. 

Německo, dějiny. Přehled německých 
králů a císařů: 

Rod Karlovců: 

800— 814 Karel Veliký 
814 — 840 Ludvík Zbožný 
843— 876 Ludvík Němec 
876- 882 Ludvík III. 

876 — 887 Karel Tlustý 
887— 899 Arnulf Korutanský 
900— 911 Ludvík Dítě 
911- 918 Konrád I. 

Rod saský: 

919— 936 Jindřich I. 

936— 973 Otto I. Veliký 
973— 983 Otto II. 

983—1002 Otto III. 

1002-1024 Jindřich II. 

Rod francký neb Salický: 

1024—1039 Konrád II. 

1039—1056 Jindřich III. 

1056—1106 Jindřich IV. 

1077—1080 Rudolf Švábský 
1081—1088 Heřman zo Salmu 
1106—1125 Jindřich V. 

1125—1137 Lothar Saský 

Hohenštaufové: 

1138—1152 Konrád III. 

1152—1190 Bedřich I. Rudovous 
1190—1197 Jindřich VI. 

1198-1208 Filip Švábský 
1208—1215 Otto IV. (Welf) 

1212 — 1250 Bedřich II. 

1220—1235 Jindřich (VII.) 

1246— 1247 Jindřich Raspe 
1250-1254 Konrád IV. 

1247— 1256 Vilém Holandský 
1254 — 1273 interregnum 
1257—1282 Alfons Kastilský 
1257^1272 Richard Cornwallský 

Různé rody: 

1273—1291 Rudolf Habsburský 
1292 — 1298 Adolf Nassavský 
1298—1308 Albrecht Rakouský 
1308—1313 Jindřich Lucemburský 
1314—1436 Ludvík Bavor 
1314-1330 Bedřich Krásný 
1349 — 1349 Gůnther ze Schwarzburgu 
1346—1378 Karel IV. Lucemburský 
1378-1400 Václav 
1400—1410 Ruprecht Falcký 
1410—1411 Jošt Moravský 
1410—1437 Zikmund Lucemburský 


Německo 


282 


Německo 


Habsburkové: 

1438 — 1439 Albrecht II. 

1440 — 1493 Bedřich III. 

1493 — 1519 Maxmilián I. 

1519—1556 Karel V. 

1556 — 1564 Ferdinand I. 

1564 — 1576 Maxmilián IT. 

1576—1612 Rudolf II. 

1612—1619 Matyáš 
1619—1637 Ferdinand II. 

1637—1657 Ferdinand IIJ 
1657—1705 Leopold I. 

1705—1711 Josef I. 

1711—1740 Karel VI. 

1742—1745 Karel VII. (Albrecht Bavor.) 

Rod habsbursko - lotrinsko - 
toskánský: 

1745-1765 František I. 

1765—1790 Josef II. 

1790—1792 Leopold II. 

1792—1806 František II. 

1806—1813 Rýnský svaz 
1815—1866 Německý svaz 
1866 — 1871 Severonémecký svaz 

Hohenzollernové: 

1871—1888 Vilém I. 

1888—1888 Bedřich III. 

1888—1918 Vilém II. 

Dějiny. Dnešní území německé říše 
je celkem shodno se sídlisky starých 
Germánů. V době předkřesťanské utvo- 
řily se říše Thuringů, Alemannů, Fran- 
ků, Sasů. Říše francká dobyla Karlem 
Velikým předního mocenského posta- 
vení. Rozkládala se od Panonie a Říma 
až na iberský poloostrov. 800 získal Ka- 
rel císařskou korunu římskou. Smlou- 
vou Verdunskou byla říše jeho rozděle- 
na na Východofranckou a Západofranc- 
kou. Východofrancká, základ německé, 
sahala od Rýna po Odru a uherský břeh 
Dunaje, připadla vnuku Karla Ludvíku 
Němcovi. Křesťanství rychle se šířilo, 
avšak říše byla rozdělena ve velký po- 
čet panství, která odpírala císařské moci. 
Až za saských císařů, od 919, roste jejich 
moc. Nastává odklon od Uherska a Dán- 
ska, zakládají se nová města a hrady, 
formují se přesné hranice říše, marek a 
panství. Císařové frančtí přivedli říši na 
vrchol moci a rozkvětu. Jindřich IV. 
pustil se do nešťastného sporu s knížaty 
a církví, teprve Jindřich V. zjednal klid. 
Hohenštaufové dali německým dějinám 
mohutné postavy Bedřicha I. Rudovou- 
sá, Jindřicha VI. a Bedřicha II. Jejich 
touha po světovládě zapletla rod do ne- 
šťastných podniků v Itálii, ve kterých 
byl zahuben. Od XIII. st. počíná období 


politiky zájmové východně od Labe a 
rozkvět hansovních měst. Zánik Hohen- 
štaufů jest mezník rozkvětu, počíná 
úpadek. Počíná panství císařů téměř jen 
litulárních. Středem říše se stává Vídeň, 
za Lucemburků pak Praha. Drobení ří- 
še na malá, po nezávislosti toužící pan- 
ství pokračuje. Tak za Karla IV. bylo: 41 
vévodství a knížectví, 30 falcí, 100 hrab- 
ství, 60 říšských měst, 40 panství, 7 arci- 
biskupství, 40 biskupství, 16 opatství, 
mimo to království české, velkovévod- 
ství rakouské, stát německých rytířů. 
Ozemí tato žila ve stálých sporech, 
teprve Maxmilián I. docílil věčného mí- 
ru mezi státečky, rozdělil říši na 10 kra- 
jů, zřídil říšskou soudní komoru, spo- 
lečnou minci, vypsal říšské daně. Karel 
V. vznítil náboženské boje reformační, 
které byly spojeny s bouřemi selskými 
a nepokoji. Protestantští stavové utvořili 
Šmalkaldský spolek. V nastalé válce 
zvítězil Karel v již. Německu a Sasku 
1555 byl zjednán klid náboženský; jaké- 
ho náboženství byl pán, takového i pod- 
daní. Koncem XVI. st. bylo 70% všech 
Němců lutherány. Duševní život se vli- 
vem tisku utěšeně rozvinul, objev Ame- 
riky otevřel obchodu nové dráhy. V tom- 
též století vzniká hnutí reformační, cí- 
saři podporované. Pokles moci císařské, 
odboj stavů vedl k válce třicetileté, kte- 
rá zpustošila zemi. Mírem 1648 (vestfál- 
ským) odloučilo se Holandsko, Švýcary 
a pobřežní země od říše, jejíž hranice 
byly znovu stanoveny a upraveny. Moc 
císařská žila již jen v Rakousku, poně- 
kud v Sasku a Bavorsku. Státní smysl 
chyběl říši zcela. Zatím co Rakousko 
bylo zaměstnáno Turky, roste pone- 
náhlu moc pruská. Pokleslá moc císař- 
ská způsobila nájezd Francouzů, kteří 
dobyli Alsaska a Lotrinska (1697). XVIII. 
st. je ve znamení pruské moci. Bedřich 
Veliký dovedl učiniti z Pruska druhou 
německou velmoc (vedle Rakouska), 
k čemuž ovšem přispěly územní zisky 
(Slezsko, dělení Polska). Vlivem franc. 
revoluce, vítěznou drahou Napoléonovou 
objevují se v Německu snahy po svobod- 
né ústavě a vřelý národní cit. R. 1806 za- 
nikla říše římská a její císařství, státy 
utvořily Rýnský spolek, Prusko a ostat- 
ní země se vymanily za závislosti na cí- 
saři. Porážkou Napoléona bylo umožně- 
no ustavení Německého spolku 1815, 
čímž byla vyjádřena snaha po jednotě 
říše. Boj Rakouska a Pruska o prvenství 
ve spolku skončil vítězstvím Pruska 
1866. Rakousko a jižní něm. státy byly 
přinuceny opustiti spolek, severní země 
utvořily Severonémecký spolek s nad- 


Německo 


283 


Německo 


vládou Pruska. Vítězná válka írancouz- 
sko-německá, Moltke a Bismarck umož- 
nili dne 18. ledna 1871 utvoření jednotné 
německé říše, pod pruským králem, ja- 
ko dědičným císařem. Nová říše pod že- 
zlem Viléma I. se vyvíjela velmi šíastně. 
V zahraniční politice Bismarck utvořil 
trojspolek s Rakouskem a Itálií. Sociál- 
ní reformy, získání kolonií, vojsko a loď- 
stvo, unifikace soudnictví a zákonů, re- 
forma práva, volný obchod jsou hl. pro- 
jevy jeho vlády. 9. března 1888 zemřel 
císař a nastoupil Bedřich, který však 
vládl jen 99 dní. Koruny dostalo se Vi- 
lému II., který pro neshody propustil 
Bismarcka. Moudrá vláda vzala za své. 
Spolek s Ruskem nebyl již sjednáván, 
vláda nebyla s to, aby zamezila sblížení 
mezi Anglií, Francií, Ruskem a dokonce 
i Itálií. Horečné zbrojení jen podnítilo 
napětí mezi Německem a Anglií. Kolo- 
niální majetek byl rozšířen o ostrovy 
v Tichém oceánu, 1904—7 bylo potlačeno 
africké povstání. 1906 ve sporu o Ma- 
rokko po prvé Se postavily evropské vel- 
moci otevřeně proti Německu, které bylo 
podporováno pouze Rakouskem. Situace 
nebyla již změněna a projevila se i vá- 
lečně 1914. R. 1918 následkem válečných 
neúspěchů vzbouřilo se vojsko, v Ba- 
vorsku vyhlášena republika, 10. listo- 
padu císař byl nucen prchnputi. Pokus 
o komunistickou revoluci se nepodařil, 
6. února 1919 sešlo se Národní shromáž- 
dění ve Výmaru, 11. února zvolen presi- 
dentem říše Ebert, zřízen demokratický 
svaz republik, 31. července prohlášena 
nová ústava. Národ se velmi rychle přit 
způsobil novým poměrům. Na zemi do- 
lehly tíživé povinnosti reparační a blo- 
káda ciziny. Puč Kappův r. 1920 se ne- 


no, že již 1922 mohl zahraniční ministr 
Rathenau na Janovské konferenci postu- 
povati neodvisle, jako zástupce suverén- 
ního státu. Uzavřel smlouvu s Ruskem 
v Rapalu. Rathenauův návrh na úpravu 
reparací nebyl však přijat. Zavraždění 
Rathenaua a obsazení Ruhrského území 
uspíšilo hrozící inflaci, která zničila mě- 
novou hodnotu a ochudila nejširší 
\rstvy lidové a vzbudila nedůvěru k ve- 
dení státu. Nová měnová hodnota, za- 
vedená 16. listopadu 1923 t. zv. rentová 
marka nebo zlatá marka, rovnala se 
1 miliardě marek papírových. Brzy 
však vláda Marx-Luther-Stresemannova 
obratnou politikou pokusila se napra- 
viti poměry. R. 1926 bylo vyklizeno 
první pásmo Porýní, Německo uzavřelo 
smlouvu s Anglií a Francií v Locarnu 
a na podzim vstoupilo Německo do Spo- 
lečnosti národů. Současný stav Ně- 
mecka jest ve znamení hospodářského 
vzrůstu, nové politické expanse (pokusy 
o spojení s Rakouskem), a ostrého boje 
politických stran. Vítězí myšlenka na- 
cionální (hackenkreuzleři), objevují se 
pokusy o diktaturu. — Říšský president 
Ebert zemřel 28. února 1925. Nástupcem 
byl zvolen 26. dubna Paul von Hinden- 
burg, který proslul jako vojevůdce a 
obratný likvidátor světové války v ně- 
mecké armádě a získal si vděk národa 
za to, že s Ebertem v dobách, kdy hro- 
zila revoluce a zkáza státu, dovedl udr- 
želi pořádek. (Podrobnější údaje o ději- 
nách Q* světová válka, mírové konfe- 
rence, jména jednotlivých historických 
osob, a hesla německých spolkových 
států.) 

Území pozbytá ve svět. válce. 
Z mateřské země musilo Německo od- 


1. Obratnou 

politikou 

bylo 

docíle- stoupitl: 



Území 



km 3 

Obyv. 

Hlav. město 

Francii 



. . 14.522 

1,874.000 

Štrasburk 

Belgii . 



. . 1.036 

60.000 

Eupen, Malmedy 

Dánsku 



. . 3.993 

166.000 

— . — 

Litvě . . 



2.657 

141.000 

Klajpeda 

Polsku 



. . 46.142 

3,855.000 

— 

Gdaňsku . 



. . 1.914 

331.000 

Gdaňsko 

Československu . 


316 

49.000 

Hlučín 


Úhrnem . 

. . 70.579 

6,476.000 


> to pozbylo 

N. všech 

svých 

osad zámořských: 



Jméno 

Plocha 

km 2 

Obyv. 
v 1000 

Bělochů 

Hl. město 

Mandát 

Togo 

. 87.200 

1.032 

368 

Lome 

V. Britanie, 

Kamerun 

. 790.000 

5.000 

1.871 

Buea 

Francie 

Něm. Jihozáp. Afrika . 

. 835.100 

280 

14.830 

Windhuk 

Jihoafr. Unie 

Něm. Vých. Afrika . . 

. 995.000 

7.661 

5.336 

Dar-es-Salam 

V. Brit., 


Belgie 


Německo 


284 


Něm. strana svobodomyslná 


Jméno P1 °$ a Bělochů Hl. město Mandát 

Země císaře Viléma, Bis- 
markovo souostroví . 240.000 

Nauru 5 670 1.427 Rabaul Austrálie 

Karoliny, Marianny a 

Marshallovy ostrovy . 2.476 Japonsko 

Samoa 2.572 36 557 Apia N. Zéland 

Kiaučou 552 216 4.000 Tsingtau Čína 


Německý Daniel, Ph. a MUDr. (* 13. II. 
1762 v N. Městě u Žďáru, + 1820 v Brně), 
lékař v Brně a odborný spisovatel. 

Německý Benešov (Deutsch Bene- 
schau), m. v Č., okr. Kaplice, 1820 ob. 
Přádelna vlny. 

Německý Brod (Deutschbrod), okr. m. 
v Č., 10.657 ob. (8853 čs.). Sídlo okr. úřa- 
dů, letecká povětr. stan., gymnasium, 
obch. škola, m. museum. Tov. škrobu a 
kostní moučky, syrobu, dva lihovary, 
dvě tov. suken, stáv. zb., koberců; přád. 
vlny a baví., tov. zprac. a úpr. lnu, tov. 
'hospodář, strojů, celu losy, obuvi a j. 

Nemecký Grob (Német-Gumb), o. na 
Slov., okr. Modra, 1400 ob. (730 Čs.). 

Německý Jeseník (Deutsch Jasnik), o. 
na Mor., okr. Nový Jičín, 1161 ob. Zašil, 
minerální vody (pramen). 

Německý Rohozec (Deutsch-Rust), Okr. 
Podbořany, 598 ob. Přádelna žíní. 

Německý Rudolec, o. na Mor., okr. No- 
vé Město na Mor., 427 ob. 

Německý Rychnov (Deutsch Reiche- 
nau), o. v Č., okr. Kaplice, 905 ob. 

Nemecký Seldin (Német-Szólgyén), o. 
na Slov., okr. Parkan, 1699 ob. 

Němeqký Šicndorí (Deutsch Schútzen- 
dorf), o. v Č., okr. Něm. Brod, 689 ob. 
(442 čs.). 

Německé říšské klenoty, ozdoby a od- 
znaky něm. krále nebo císaře. Jsou: ko- 
runa, říšské jablko, meč sv. Mauritia, 
korun, pluviale a j. 

Německý řád rytířský (Deutscher Or- 
den, též Deutschherren), nejmladší ze tří 
rytířských řádů, založených za doby 
křižáckých tažení při obléhání Akky 
(1191). 1198 byl původní řád, sdružující 
ošetřovatele nemocných, přeměněn v řád 
rytířský s cílem boje proti pohanům; 
šat rytířů byl bílý plášť s černým kří- 
žem. — Nejvyšší vedení měl velmistr, 
v čele větších okresů byli zemští mistři, 
na každém hradu vládl komtur. Nejvýš, 
hodnostáři a zemští mistři tvořili gene- 
rální kapitulu, členové řádu dělili se na 
rytíře a kněze. Roku 1226 povolal 
polský vévoda Konrád Mazovský řád, 
aby bojoval proti pohanským íPrusům a 
odstoupil jim část země, kamž byl po- 
slán řádový rytíř Hermann Balk, který 
skutečně zemi kolonisoval. Moc řádu 


vzrůstala připojením (1237) řádu Bratří 
Mečových, činného v Livonsku a Kuron- 
sku. Sídlo řádového náčelníka bylo pře- 
neseno 1309 do Malborgu v Prusku. 
Tehdy dobyto bylo Pomořan s Gdaň- 
skem, namnoze za pomocá českého krále 
Jana Lucemburského. Zdánlivě neotře- 
sitelné moci řádu uškodilo spojení Litvy 
s Polskem 1386, řád pokračoval ve svých 
nájezdech na již pokřestěnou Litvu a 
Joyí 1410 na hlavu poražen Vladislavem 
Jagiellem v bitvě u Grunwaldu či 
Tannenberka; v polském vojště bojoval 
Jan Žižka z Trocnova. Od této doby po- 
čala moc řádu upadati, říše polsko-litev- 
ská, vědbma si své převahy, přešla 
k útoku; v druhém míru Toruňském 
1466 uznal řád svrchovanost Polska. 1525 
proměnil velmistr Albrecht, markrabí 
braniborský, stát řádový ve světské vé- 
vodství a sám -přistoup. k učení Luthero- 
vu. Protesty říšských rytířů, papeže i cí- 
saře vyzněly na piano; od 1530 byla 
území řádová omezena jen na Německo, 
řád stal se politicky bezvýznamným. 
1809 zrušil Napoléon řád ve všech ze- 
mích Rýnského spolku. Od té doby trval 
řád jenom v Rakousku a v Nizozemí. 
1840 dostalo se mu v Rakousku nových 
stanov, podle nichž byl řád podřízen 
lenní výsosti císařské; jeho hlavním 
úkolem byla péče o nemocné. Od 1919 
nepřijímá již členů. 

Něm. kíesťansko-&>c. strana lidová 
v ČSR. (Deutsche Christl.-soc. Volkspar- 
tei), o* sv. IV., str. 187. 

Něm. soc. dem. strana dělnická v ČSR. 
(Deutsche soz. dem. Arbeiter-Partei). o* 
sv. IV., str. 187. 

Něm. strana národní v ČSR. (Deutsche 
National Partei). a* Sv. IV., str. 187. 

Něm. strana svobodomyslná, založená 
1884 splynutím něm. str. pokrokové a 
liberálního svazu (seceslonistů) v Něm. 
říši a v Prusku. Jejími vůdci byli šl. 
Stauffenherg a Evžen Richter. Když při 
poradách o vojen, předloze 1893 19 býv. 
secesionistů přálo si dorozuměti se 
s vládou, byli ostatními 48 členy vylou- 
čeni. Tito nazvali se pod Richterovým 
vedením Svobodomysl. stranou lidovou, 
umírnění pak Svobodomyslným svazem. 


Něm. Svaz zemědělců 


285 


Nemoc 


Německý Svaz zemědělců (Bund der 
Landwirte), něm. zeměď. strana v ČSR. 
Q* ČSR., sv. IV., str. 187. 

Němeček Emil (1846 — 1902), č. dřevo- 
ry tec. 

Němeček Emil (* 1902), č. hud. sklad., 
žák J. B. Fórstera. Složil opery: Trojí 
políbení (ve 12 letech), Lucerna a Krá- 
lovnin omyl (provoz, v Nár. div. 1922). 

Němeček Hynek, Ing., Dr. (* 1870 v Mi- 
rovicích), č. chemik, řed. stát. reálky na 
Smíchově. Sp.: O chromoforech stroj, 
barviv organ., Skioptikon ve službách 
školy, Z chemie monosacharidů I. a II., 
Vývojky org. fenolovité, Alkohol se sta- 
noviska chemického a j. 

Němeček Josef (* 1824), č. kat. spis. a 
farář v Loukově. 

Němeček Karel (* 1878), rytec a typo- 
graf. 

Němeček Zdeněk •(* 1894), ě. spisovatel, 
ruský legionář, nyní úř. MZV. Sp.: Le- 
gionářské novely (1920), Západoind. de- 
ník (1929), Mlha nad Manhattanem (1930). 

Němečky (Nemetschken), o. v Č., okr. 
Duchcov, 512 ob. 

Němejc Augustin (* 1861 v Nepomuku), 
ě. malíř v Plzni. Náměty k jeho pracím 
brány jsou z krajů plzeňského a domaž- 
lického (Opona m. div. v Plzni, lunetty 
tamtéž a j.). Clen Č. Akademie. 

Němen (Njemen, něm. Memel), baltská 
řeka; pramení v Minsku na Bílé Rusi. 
Délka 878 km, úvodí 97.500 km 2 . 

Němenská armáda, název dvou vojsk 
za svět. vál.: 1. na poč. vál. 1914 1. ras. 
arm. (gen. Rennenkampf), jež po úspěš- 
ném boji u Gumhinnen (á*) postupovala 
příliš pomalu a nepřišla včas 2. arm. u 
Tannenbergu (Q*); sama poražena pak 
od Hindenburgovy 8. arm. v první bitvě 
v Mazuršku (15. IX. 1914); 2. v květnu 

1915 zvána tak zvi. něm. arm. (gen. O. 
Below), jež vtrhla do Kuronska a od 

1916 byla spojena s 8. něm. arm. (velit. 
týž). 

Němenská opqvněná čára, část opev- 
něné posice rus. na ř. Němenu proti vých. 
Prusům. Obsahovala tato pevná místa: 
Kovno (Kaunas), Olita, Mereč a Grodno 
(Cardínas); přecházela pak záp. od toho- 
to u pevnůstky Osowiec v čáru bober- 
sko-narevsko-bužskou (Q* narevská po- 
sice). 

Nemesis, řec. bohyně trestající spra- 
vedlnosti; nejproslulejší byl její kult 
v Rhamnu v Attice. 

Nemi, m. v Itálii, v Albánském pohoří, 
(1921) 1114 ob., se zbytky chrámu Diani- 
na; pod městem je jezero Nemi, v němž 
byly potopeny nádherné lodi římské; r. 
1928 byly vyzdviženy po vyčerpání vody 
z jezera. 1930 ale práce zastavena. 


Nemilany (Nimlau), o. na Mor., okr. 
Olomouc, 834 ob. 

Nemilkov, o. v C., okr. Klatovy, 484 ob. 

Nemirov Dobři (* 1882), bulh. spis., po- 
važovaný za nejlepšího bulh. prosaistu, 
realisticky kreslícího mravy své země. 
Pozoruhodná je jeho trilogie, z níž vyšly 
dva díly: Bratří a První brázdy. Vedle 
toho vyd.: Razkazi (povídky, 1913), Novi 
dni (válečné povídky, 1916), Drugijat 
(román, 1918), Košmar (novela, 1919), 
Piesi za deca (dětské hry div., 1919), Rob 
(nov., 1920), Ďalba (nov., 1922), Dělo No 9 
(román, 1925), Bednijat Luka (nov., 1927). 

Němirovič-Dančenko, 1. Vasilij Ivano- 
vič (* 1849 v Tiflisu), ruský spisovatel a 
emigrant v Praze; napsal četné cestopi- 
sy a romány (na př. Králové bursy), 
z nichž většina předlož, do češtiny. — 
2. Vladimír Ivanovic (* 1858), bratr pře- 
dešlého. rus. spisovatel a divadelní ředi- 
tel; s R. S. Stanislavským založil 1898 
Moskevské Umělecké divadlo (o*), psal 
působivá dramata; 1919 založil Hudební 
studio Moskev. Uměl. divadla, s nímž 
hostoval 1925 úspěšně v Evropě i Sev. 
Americe. 

Nemicus, pseud. Tad, Hájka z Hájku. 

Nemme Otomars (* 1891), lotyšský ma- 
líř-impresionista. 

Nem, nem, sohal (maď.), Ne, ne nikdy! 
heslo maďarských šovinistů proti uzná- 
ní trianonského míru. 

Nemo (lat.), nikdo. 

Nemo, pseud. A. B. Černého. — N., ps. 
Tar. Vrchlického. — N„ pseud. J. A. Wag- 
nera. — N., pseud. Karla B. Mádla. 

Nemoc (choroba, lat. morbus, řec. no- 
sos, pathos). Určití přesně pojem tohoto 
slova ie sotva možné. Růz. zjevy, kt. za 
urč. okolností nutno pokládati za cho- 
robné (na př. krvácení z ženských po- 
hlav. ústrojů), musí za jiných poměrů 
platiti jako normální. Pojem n. byl vždy 
určován teoretic. představami, v nichž 
bylv především vyjádřeny protivy mezi 
pathologií humorální a solidární (bližší 
o* lékařství, dějiny). Ještě dnes kolísá 
Jeho teoretické stanovení. Od rozšíření a 
dalšího vývoje teorie cellulární pokládá 
se n. za život ve změněných podmín- 
kách. Tato teorie je spojena s představou, 
že každá n. musí míti ohraničené anat. 
sídlo, z něhož ovšem může býti postiže- 
no i ostatní tělo (organismus). Dnes staví 
se více do popředí porucha celého orga- 
nismu. Při tom má rozhodující úlohu za- 
ložení (disposice) jednotlivcovo, kt. jej 
činí zvi, náchylným k získání urč. cho- 
rob. Dnes tedy dává se více přednost teo- 
riím funkcionálním: člověka třeba poklá- 
dati za zdravého tak dlouho, pokud je 
schopen hladce prováděti biologické úko- 


Nemoc 


286 


Nenadovič M. 


ny, požadované souhrnem všech okolno- 
stí na něj působících; jakmile jeho schop- 
nost přizpůsobovací, jeho regulační a re- 
generační mechanismy již nevystačují, 
musí být označen nemocným. Co se pak 
projevuje jako n., je zčásti následek pří- 
mého působení příčiny, zčásti změny 
ostatního těla; obojí hodnotí se jako pří- 
znaky. Lékař má úkol nemoc poznati 
(diagnosa), předpověděti její průběh (pro- 
gnosa) a snažiti se o její odstranění (léč- 
ba, therapie). Musí hleděti objasniti po- 
měry jednotlivého případu velmi pečli- 
vým zkoumáním příznaků a podle vý- 
sledku zaříditi svá opatření. Příznaky 
rozumějí se změny vzniklé nemocí, po- 
kud mohou býti smysly postřehnuty. 
Otázku diagnosy hledí lékař rozluštiti 
zjištěním předchorobí (anamnesa), pozo- 
rováním a vyptáváním nemocného a po- 
užitím všech možných diagnostických 
metod. Na základě vlastních a cizích 
zkušeností o průběhu n. při vyskytnutí 
se stejných n. podobných příznakových 
skupin stanoví předpověď (prognosu) a 
získá základy léčby. Aby se rozumělo 
podstatě n., vychází badání ze tří hle- 
disk: 1. z aetiologie, kt. se zabývá přes- 
ným zkoumáním příčin nemoci, 2. z pa- 
thogenesy, sledující anatom, a fysiolog. 
průběh změn a 3. z pozorování klinické- 
ho průběhu. Znalost místního a časového 
rozšíření nemocí, zvi. epidemických (°a 
epidemie), má velký význam pro jejich 
potírání. Vyskytování se nemocí je v roz- 
ličných zemích, ba i v jednotí, částech 
téže země velmi různé. Tak se vědělo, že 
ohnisko cholery (o*) třeba hledati v níži- 
nách ř. Gangu v Přední Indii. Mnoho ne- 
mocí chová se u rozlič. lidských plemen 
velmi různě co do hojnosti a průběhu, 
dokonce i v téže zemi. Tak domorodci 
v tropech jsou odolnější proti malarii 
než tamtéž usedlí Evropané. Na druhé 
straně onemocní domorodci nebezpečněji 
tuberkulosou a spalničkami. Patrně jde 
o specifickou imunitu obyvatelstva proti 
domácím nemocem, získanou staletími. 
Další Q* nauka o nakažlivých nemocech. 

Nemocenské pojištěni, p. zaměstnanců 
soukr. i veřej, pro případ nemoci. Q* 
Československo, Sociální politika v CSR. 

Nemocnice, ústav na léčbu chorých. 

Nemocniční loď (lodní lazaret), pomoc- 
ná loď při válečném loďstvu, určená 
k dopravě nemocných a raněných. Ve 
válce pokládá se za neutrální. Bývají 
označeny bílým nátěrem se zelenými vo- 
dorovnými pruhy a vlajkou Červeného 
kříže na hlavním stěžni. 

Nemodlencl, 0* němoljaki. 

Nemochovice, o. na Mor., okr. Vyškov, 
767 ob. čs. 


Nemojany, o. na Mor., okr. Vyškov, 524 
ob. čs. 

Němoljaki (rus.), nemodlenci, ruská 
sekta nábož., založ, kozákem G. Zimi- 
nem a zamítající veškeré církevní cere- 
monie, svátosti, kněze, modlitby. Dopo- 
ručuje obrodu cestou duchovní. Jest proti 
vojsku a neuznává přísahy. 

Nemophila Benth., 
řád rostlin stružco- 
vitých; 11 druhů 
v Sev. Americe. N. 
maculata, s bílými, 
černě tečkovanými 
květy, pěstuje se 
u nás jako zahradní 
ozdobná květina. 

Nemošice, o. v Č., 
okr. Pardubice, 688 
ob. čs. Státní hřeb- 
činec. 

Nemotice, o. na 

Mor., okr. Vyškov, 
658 ob. čs. 

Nemravné spisy, 
Pa pornografie. 

Nemophila maculata. Nemrůd-Dagh, ho- 
ra ve východ. Malé 
Asii, vys. 2260 m; na vrcholku hrob krále 
Antiocha I. 

Nemšová, o. na Slov., okr. Trenčín, 
1354 ob. Sklárna. 

Nemyčeves, o. v Č., okr. Jičín, 666 čs. 
obyv. 

Nenadič Gjuro (* 1876), profesor ho- 
spodář.-lesnické fakulty na universitě 
v Záhřebě, -odborný spisovatel. 

Nenadovič Jakov (Jaša), Dr. (1865 — 

1915) , srb. politik, býv. profesor práva na 
Veliké škole, pak žil v ciz., vrátil se po 
smrti krále Alexandra Obrenoviče, byl 
1903—4 královým sekretářem, od 1907 
vyslancem v Cařihradě. 

Nenadovič Laza, MUDr. (* 1870 v Mo- 
doši), srb. lékař, docent fysikál. therapie 
na bělehrad. universitě, odb. spisovatel 
(i v ruském jazyku). 

Nenadovič Ljubomir, MUDr. (1837 — 

1916) , srb. lékař, dlouholetý fysik města 
Pančeva, kde spoluvyd. časopis Domači 
Lekar, pak lékař v Bělehradě; napsal 
různá díla z oboru hygieny, samarítán- 
ství a pod. 

Nenadovič Matija (1777 — 1854), srb. voj- 
voda a státník, připojil se ihned k první- 
mu povstání 1803 a pozdvihl celý valjev- 
ský kraj; diplomat obnoveného Srbska, 
hlavně v jednání s Turky a Rusy, 
tvůrce a první předseda Upravnog So- 
věta (1805—7), v r. 1813 osvědčil se i jako 
bojovník, na Vídeň, kongresu snažil se 
získati mocnosti pro Srbsko. 



Nenadovič P. 


287 


Neolit 


Nenadovič Pavle (1699 — 1768), metro- 
polita karlovský, velmi osvícený a agil- 
ní; reorganisov. školy a pro -ně zřídil 
školský fond, čímž dal iniciativní pří- 
klad ostatním; do cirk. živ. zaváděl po- 
řádek. 

Nenávist, jako protiklad lásky, je za- 
ujatost, stupňující se ve vášeň a proje- 
vující se též ve výrazu tváře. 

Nencki Marcel (1847—1901), p. bakte- 
riolog, řed. bakteriol. ústavu prince 01- 
denburského v Petrohradě. 

Nenčeva Ekaterina (1884 — 1919), bulh. 
lyr. bás. Samostatně vydala svazek něž- 
né lyriky Snežinki. 

Nenince (Nénye), o. na Slov., okr. Mo- 
drý Kameň, 813 ob. 

Nenkovice, o. na Mor., okr. Kyjov, 843 
obyvatel. 

Nenov Dimitr (* 1902), bulh. hud. skla- 
datel. 

Neodym, Nd, vzácná zemina ze sku- 
piny ceritové, získává se elektrolysou 
svého chloridu. Atom. v. 144.3, at. č. 60. 
Objeven r. 1882 naším Braunerem v dl- 
dymu, z něhož isolován. Nalézá se vedle 
ceru v monaz. písku. Kysličník Nd20s 
jest světle neb ocelově modrý. 

Neoflt Bozvelijata Chilandarský (f 
1849), bulh. nár. buditel, spis. a bojovník 
za cirk. osamostatnění Bulharska. Vedl 
boj proti řeckému patriarchátu a byl 
proto bezohledně pronásledován a věz- 
něn na hoře Athosů, kde také zemřel. 
Z jeho literárních děl nejproslulejší je 
Máti Bolgarija, Slavenobolgarskoje de- 
tovodstvo a Kratkoe političeskoe zemle- 
opisanie. 

Neolit Rilský (1793 — 1881), bulh. peda- 
gog a nár. buditel. Dr. K. Jireček nazval 
ho patriarchou bulh. spisovatelů a pe- 
dagogů. Založil v Gabrovu první moder- 
ní střední školu. Pro potřeby školní vy- 
dal řadu učebnic. Nejznamenitější jeho 
dílo je Recko-bulharský a Bulharsko- 
řecký slovník, kterého však nedokončil. 

Neofyt, v prvotní církvi členové nově 
pokřtění, hlavně ti, kdož pokřtěni v době 
velikonoční. Jím též označováni ve star- 
ších řeckých dějinách členové tajných 

o lit. spolků. V Polsku a Litvě maz. tak 

idé, kteří se dali pokřtíti a tím nabyli 
šlechtických práv. Později změnil se vý- 
znam tohoto slova tak, že používáno 
jako klášter, jméno mnichů církve vých. 

Neoimpresionismus, též divisionismus, 
směr franc. malířství, jenž se vyvinul 
z impresionismu a podle vědeckých po- 
znatků o komplementárních barvách 
rozkládá barvy na vidmo. Předmětná 
malba sestává z krátkých čar nebo bodů 
(pointilismus), kladených z nemíšených 
barev vedle sebe, aby se docílilo dojmu 


vzduchu a světla. Představitelem je G. 
Seurat, kol něhož se 1886 seskupili franc. 
a belg. krajináři P. Signac, T. van Rys- 
seiberghe, M. Luče, H. E. Cnosz. 

Neoklasicismus, franc. lit. hnutí, sou- 
středěné 1897 v revuích Les Dorés a Le 
Pays de France, hlásající návrat k zá- 
sadám klasické estetiky, morálky a 
skladbové jednoduchosti, jako reakci 
proti složitým směrům z konce století. 
Princip zjednodušení, až zprimitisování 
tvaru, linie a skladby objevuje se potom 
i ve výtvarnictví, kdež je těžko rozlišit, 
od individuelních odchylek stoupenců 
neokubismu, purismu, neorealismu. 

Neolamprina Gestro, rod brouků ro- 
háčů, kovově zbarven., žijících v pásmu 
australském, sameček má parohovité 
horní čelisti. Na Nové Guinei žije druh 
N. adolphinae Gestro. 

Neolit (mladší doba kamenná), spadá 
již do geologické přítomnosti (aluvium). 
N. nastoupil ve vývoji lidské kultury po 
starší době kamenné (paleolit). Oproti 
výlučně pohyblivému a loveckému živo- 
tu lidstva paleolitického věnoval se již 
člověk neolitický i chovu dobytka a 
z části žil usedle jako zemědělec. Jsou 
stavěny chýše, řáděné do vesnic, někdy 
opevněných. Nástroje hotovil neolitik 
z kamene hlazením a provrtáváním (pa- 
leolitik kámen jen přitloukával). K nej- 
větším vynálezům neolitického lidstva 
patří však zhotovování nádob z vypále- 
né hlíny. V novém způsobu připadá vy- 
nikající úloha ženě. Velká péče je věno- 
vána mrtvým (severské kamenné hroby, 
mohyly a p.). V náboženství vedle úcty 
k mrtvým přistupuje hlavně kult plod- 
nosti (ženské sošky-idoly). Tvoří se zá- 
rodky budoucích východních okruhů 
božských. Tento mohutný převrat lovce 
v zemědělce mohl se státi jen v nejúrod- 
nějších končinách světa (Egypt, Meso- 
potamie, Čína). Do Evropy přišlo neoli- 
tické lidstvo od východu a jihu a smísi- 
lo se místy se živořícími zbytky lidstva 
paleolitického. Ve vyznívajícím n. (ene- 
olit) objevují se již první kovy (zlato, 
stříbro, měď, bronz) jako předzvěst no- 
vého období ve vývoij kultury lidské — 
doby bronzorvé. Trvání n. není na celém 
světě stejné a je závislé hlavně na pří- 
rodních poměrech, zeměpis, poloze a ra- 
sové zdatnosti. Květ doby n. ve střední 
Evropě náleží III. tisíciletí před Kr. Za- 
čátek není dosud přesněji zjistitelný. 
Konec n. je pak z výše uvedených důvo- 
dů velmi různý. Tasmanci na př. ustr- 
nuli již na stupni člověka paleolitické- 
ho, kmenové vnitřní Brasilie žili pak 
v n. do nedávné doby. V eneolitu zastihli 
Evropané Indiány středoam. V Egyptě 


Neolit 


288 


Nepenthaceae 


a Mesopotamii již ve IV. tisíciletí ustu- 
puje n. období dějinnému. Čím výše jde- 
me odtud k severu, tím trvá n. déle. Tak 
na př. na severním pobřeží Středoeem- 
ního moře do konce III. tisíciletí, ve 
střední Evropě do XVIII. stol. před Kr. 
a v severní Evropě do XVI. stol., místy 
pak ještě déle. 

Neologismus, novomluv, slovo nově 
utvořené, neb cizí slovo v urč. jazyku 
zdomácnělé. 

Neomylnost, podle učení církve katol. 
dar udělený Kristem církvi proto, aby 
se nemýlila ve věcech víry a mravů. Zá- 
sady víry a mravů, jakož i zásady ne- 
přímo z nich vyplývající, uloženy jsou 
v Písmě sv. a tradici, kteréžto jejich 
prameny svěřeny ochraně apoštolů a je- 
jich nástupců. Aby uchovali oba prame- 
ny bez porušení, k tomu je jim třeba 
vyšší pomoci od Boha, a tou je právě n. 
Jinak by jako lidé mohli leckdy pochy- 
biti. K výkonu této pravomoci povolán 
je především papež jako představitel 
nejvyššího úřadu učitel, v církvi, potom 
shromáždění biskupů (všeobecný sněm). 
Učení o n. prohlášeno za dogma na vše- 
obecném koncilu Vatikánském r. 1870. 

Neomysta, novosvěcenec, v kat. církvi 
kněz nově vysvěcený. 

Neon, vzácný plyn ve vzduchu atmo- 
sférickém, objev. r. 1900 slavným angl. 
chemikem W. Ramsayem, netečný k dě- 
jům chemickým. At č. 10, atom. v. 20.2. 
Vzduch obsahuje asi 1 /b 0 odo n. Frakciono- 
vanou destilací kapalného vzduchu lze 
získat! pouze velmi malé množství n. 
Kritické teplota n. je — 230° C. Geisslero- 
va trubice, naplněná n., září velmi jas- 
ně, též trubice Plúckerova, v níž byl n. 
a kapka rtuti. (Neonová lamipa.) 

Neoplasma, nádor. 

Neoplasticismus, umělecké hnutí, vzn. 
v Holandsku po rozpadnutí skupiny de 
Stijl. Representováno je malíři P. Mon- 
drianem a V. Huszarem, sochařem G. 
Wautongerloo a mn. j. 

Neoral Josef (* 1852), prof. hosp. školy 
v Přerově a č. odb. spis., hlavně o mor. 
dialektologii. 

Neos (řec.), ve slož. slovech neo- 
mladý, nový. 

Neosalvarsan, cx* salvarsan. 

Neoslavismns, Q* novoslavismus. 

Neotenie (řec.), zastavení vývoje lar- 
vy, při čemž jest zvíře již pohlavně do- 
spělé a rozmnožuje se. 

Neotokit, černý až hnědý nerost, lomu 
lasturovitého, t. 3 — 4. 

Neotropické pásmo, v zeměpisném roz- 
šíření zvířat, zaujímá Střední a Jižní 
Ameriku i Západoindické ostrovy. Zvíře- 
na neotropického pásma jest mimořádně 


jednotná. Charakterističtí jsou pásovci, 
mravenečníci a lenochodi. Z hlodavců 
význační jsou morče, aguti, činčila a j. 
Z kopytnatců chybí vepři, antilopy, ovce, 
koně a skot; místo nich jest pekari, 
lam a tapír. Hmyzožravci jsou řídcí. 
Z netopýrů jest charakteristický jen na 
n. p. omezený upír. Opice ploskonosé 
jsou odlišné od opic Starého světa. Ještě 
samostatnější jest ptactvo; tříprstý pštros 
(nandu), kokko, kondor. Nejvýznačnější 
Jsou pro n. p. kolibříci. Z plazů nalézají 
se zde kaimanl, leguáni. Z hadů jsou 
význační hadi koráloví a hroznýši. Želvy 
a žáby jsou četné. Veliké množství druhů 
hmyzu, zvláště motýlů a brouků. 

Neottia L., hnízdák, řád orchidejí. Druh 
N. nidus avis roste v evropských lesích, 
zvláště bukových. 

Neovitalismus (lat., nová nauka ži- 
votní síly), opětně přijímání myšlenky ze 
staršího vitalismu (Q*), že rozdíl mezi 
živou a neživou přírodou je možno po- 
chopiti jen ze zvláštních sil, které se 
uplatňují v živé přírodě. Nejvýznačněj- 
šlm zástupcem jeho je Driesch. 

Něp, v sov. Rusku název nové hosp. 
politiky (Novaja ekonomičeskaja poli- 
tika). 

Nepa, druh palmy s dlouhými zpeře- 
nými listy, které tvoří chochol na špici 
stromu. Roste hojně v tropech, zejména 
na Filipínách, kde vyrábějí ze sladké její 
mízy cukr, stejné jakosti jako třtinový, 
ale levnější. 

Nepa, druh ploštic, o* splešfule. 

Népál (Nípál), nezávislá říše ve střed. 
Himalaji, měří 140.000 km 2 a má asi 
5,64 mil. obyv.; Himaláje dosahují v N. 
nejvyšších bodů (Kangčendsonga 8385 m), 
řeky směřují ke Gangu. Podnebí kolísá 
podle výšky od tropického až po alpské. 
Těží se síra, železo, měď, ledek. Obyva- 
telstvo silně pomíšené, vyznává ibudhis- 
mus, nově hinduismus, zaměstnává se 
orbou a chovem dobytka; obchoduje se 
hlavně s Indií. Vládní formou je vojenská 
oligarchie v rodině Sahi z kmene Gurkhů. 

Nepatrné věci, Q* bagatelní (bagatel- 
ky), spory v civilním právu procesním, 
u nichž předmět sporu jest oceněn nej- 
výše částkou Kč 300. — . Aby se tyto 
drobné spory co nejvíce urychlily, platí 
pro ně jednak úchylky od pravidelného 
řízení, jednak n. v. jsou v. feriálhími, 
t. j. projednávají se i v době soudních 
prázdnin od 1. VII.— 31. VIII. 

Nepenthaceae, láčkovkovité, čeleď rost- 
lin s jediným rodem Nepenthes (Q*), polo- 
keře neb keře málo rozvětvené. Květy 
jsou drobné, zelenavé, bezplátečné. Nále- 


Nepenthaceae 


289 


Nepřímá střelba 


žejí k rostlinám masožravým. Rostou vý- 
chodně od Madagaskaru. 

Nepenthes L., rod Nepenthaceí, polo- 
keřů a keřů se střídavými, jednoduchými 



a) samčí, b) samičí 
květ Nepenthes. 


listy. Květy malé, nazelenalé, v hroznech; 
asi 58 druhů v tropech, nejvíce na Bor- 
neu a Sumatře. Některé druhy jsou 
hmyzožravé. 

Nepeta L., šanta, čeleď rostlin pysko- 
květých (Labiatiflorae), léčivých, kuchyň- 
ských neb ozdobných rostlin, mající ko- 
runu dvojpyskou; tyčinky obyčejně dvoj- 
mocné. Asi 150 druhů, v Evropě nejhoj- 
nější N. cataria L., šanta kočičí, vysoká, 
měkce chlupatá rostlina s malými kvě- 
ty, barvy červené neb bílé, příjemně von- 
ná. Jiný druh N. grandiflora z Kavkazu, 
pěstuje se jako ozdobná rostlina. 

Nephelium L., řád Sapindaceae, malé 
stromy a keře se zpeřenými listy a 
okrouhlými chutnými plody; 22 druhů 
v Indii a v Malajském souostroví. N. lon- 
ganum Camb. (linkeng), 9 — 12 m vysoký, 
na Ceylonu a v jižní Asii, má malé, žlu- 
tohnědé plody, které jsou oblíbeným ovo- 
cem v Číně a na Formose. N. litschi 
Camb. (čínský oříšek), stromek, mající 
červenohnědé plody. Nejoblíbenější ovoce 
v Číně. 

Nephila, druh tropických pavouků; 
samička dává krásná žlutá vlákna; sem 
patří N. inaurata, zlatopředec, ve Vých. 
Africe a na Madagaskaru. 

Nephralgla, ledvinová kolika. 

Nephritis, zánět ledvin. 

Nephrolithiasis, ledvinové kaménky. 

Nephrosis, choroba ledvin. 

Nepilý František (* 1877), č. novinář, 
zást. předn. Tisk. odb. min. rady, dříve 
sněmovní referent Venkova. Píše též 
beletrii. 

NepLach (1322 — 1371), opat kláštera 
opatovického a č. kronikář. Jeho Sum- 
mula chronicae (1360) není ale směro- 
datnou pro četné omyly a nesprávnosti. 

Neplachov, o. v Č., okr. Třeboň, 565 
Čs. ob. 

Neplachovico, o. ve Slez., okr. Opava, 
732 čs. ob. 

Neplodnost, Q* sterilita. 

Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


Nepolisy, o. v Č., okr. Nový Bydžov, 
944 čs. ob. 

Nepomncký Jan, o* Jan Nepomucký. 

Nepomncký Bohumír, o* Umírov Boža. 

Nepomuk, o. v Č., okr. Blatná, 477 
čs ob. 

Nepomuk, m. v Č., 

okr. Přeštice, 1928 čs. 
ob. Na blízku Zelená 
Hora (O,). 

Nepomyšl (Pomeisl), 
ms. v Č., okr. Podbo- 
řany, 1130 ob. Kaolin, 
závody. 

Nepos Cornelius, řím- 
ský dějepisec; pocházel 
Znak města z horní Itálie, žil mezi 
Nepomuku. 100 a 25 př. Kr., přítel 
Ciceronův, Atticův a 
Catullův. Zachovaly se jeho životopisy 
slavných mužů De exellentibus ducibus 
exterarum gentium s 23 biografiemi a 
z knihy De latinis historicis životopis 
staršího Catona a Attica; vesměs podává 
zprávy nespolehlivé. 

Nepotiáni, sekta blouznivců, založená 
ve IV. stol. biskupem Nepotem v krajině 
Arsinois. Hlásali chiliasmus (cg. Když 
zemřel N., odtrhli se jeho stoupenci od 
mateřské církve alexandrijské. Smírně 
urovnal tuto roztržku biskup alex. Dio- 
nysius Veliký (254). 

Nepotismus (z ital. nepote, vnuk); pro- 
těžování příbuzných knížaty, státními 
úředníky, papeži a j.; nepoti, synové a 
příbuzní papežovi. 

Nepravidelně vojsko, v-ojsko podléha- 
jící správě a velitelství armády, lišící 
se .sice od řadového voj. organisací, vý- 
cvikem, výzbrojí a výstrojí, nikoli však 
kázní. Nejsou to tedy dobrovolnické for- 
mace jako franctireurs, guerillas a j. a 
musí býti mezinárodně respektovány. 
Sem patřili: býv. panduři a Chorváti; 
bašibozuci, Arnauti, Kurdové; v Rusku 
kozáci. 

Nepřevázka, o. v Č., okr. Mladá Bole- 
slav, 470 čs. ob. 

Nepříčetnost, duševní stav, který po- 
dle trest. práva vylučuje trestnost spá- 
chaného činu, musí býti však bezpečně 
zjištěno, že zde in. byla právě v době, 
kdy byl čin spáchán. Za n. se považuje 
i člověk naprosto opilý. Kdo si sám způ- 
sobil n. (na př. opitím se), odpovídá za 
Škodu, kterou v tomto stavu způsobil. 
N. osoba nemůže býti svědkem při zá- 
věti a není způsobilá k práv. jednání. 

Nepřímá střelba (Indirektes Schies- 
sen; tir indirect; indirect fire), v širšíin 
smyslu střelba, kde střelec nemíří pří- 
mo na cíl; v užším smyslu dělová střel- 

19 




Nepřímá střelba 


290 


Neretvané 


ba ze zakrytého postavení, kde není vi- 
děti cíle od děla aniž děla od cíle. Je 
tedy k míření nutno užiti umělých po- 
můcek: pomocného záměrného bodu, je- 
hož poloha proti zhraní i cíli je známa, 
nebo pozorování podle plánu, s pozoro- 
vatelen stranou ležících, s letounů atd. 
Má vel. důležitost zejm. při palbě strmé 
a při střelbě na největší vzdálenosti, kde 
cíl je za obzorem. 

Nepříslušnost, neoprávněnost k rozho- 
dování, nepovolanost, inkompetence. 
Soud n. správní úřad jest nepříslušný 
buď z důvodů místních (jest příslušný 
jiný soud n. úřad téhož druhu, ale na 
jiném místě) n. z důvodů věcných (jest 
příslušný úřad zcela jiný). Podáním na 
nepříslušný úřad může strana promeš- 
kati lhůtu k podání určenou, protože 
nepříslušný úřad není povinen podání 
po stupo váti úřadu příslušnému. 

Nepřítomnost, vzdálenost od místa pra- 
videl. pobytu. S n. spojuje právo důlež. 
účinky: V trest. právu se zavádí pátrání 
po bydlišti podezřelé osoby, není-li její 
pobyt znám; jde-li o zločin, vydá se za- 
tykač. Obviněnému zřídí se zástupce, 
který ho v dalším řízení zastupuje. Lí- 
čení se však nesmí konati v n. obžalo- 
vaného, jde-li o zločin, na kt. jest trest 
přes pět lét. V právu obč. platí pravidlo, 
že jest nutno žalobu a obsilku doručiti 
přímo do rukou žalované strany. Jiné 
listiny a zvláště všechny písemnosti ve 
správním říz.ení lze doručiti náhradně, 
t. j. do rukou manželky, ostat, členů ro- 
diny, personálu a pod. 

Nepřivaž (Epperswagen), o. na Mor., 
okr. Olomouc, 418 ob. 

Neptun, nejvzdálenější známá planeta, 
objevená podle nepravidelností, které 
byly pozorovány v pohybu r. 1781 obje- 
veného Urana, Angličanem Adamsem, 
Francouzem Leverrierem a Němcem 
Galiem (1846). Bylo shledáno, že byl už 
pozorován r. 1795 jako stálice Lalandem. 
Excentricita dráhy N. je 0,00853, t. j. asi 
1 /iu poloviční velké osy, sklon k ekliptice 
1,8°. Střední vzdálenost N. od slunce měří 
4490 mil. km. Probíhá svou dráhu za 
164 roků 287 dní. Objevuje se na nebi 
jako hvězda 7. — 8. velikosti. R. 1847 zpo- 
zoroval Lassell Neptunův měsíc ve vzdá- 
lenosti 321.000 km. 

Neptnnus (Neptun), starořímský bůh 
vod, od V. st. př. Kr. stotožněn s řec. 
Poseidónem; měl chrám v Římě, druhý 
mu zřídil r. 25 př. Kr. Agrippa. Jemu 
k poctě byly slaveny 23. VII. neptunalie. 

Nepukalka (Salvinia), rod bylin čeledi 
nepukalkovitých (Salviniaceae), malé 
vodní byliny s lodyhou, která na svrchní 
straně nese listy, na spodní svazky chlu- 


patých kořínků; n. vzplývající (S. natans 
All.), u nás ve stojatých a mírně tekou- 
cích vodách. 

Nepukalkovité (Salviniaceae), volně 
plovoucí vodní byliny; Čeleď tato má 2 
rody: Azolla a Salvinia (nepukalky). 

Ne quid nimis (lat.), všeho s mírou; ci- 
tát z Terentia. 

Nera, 1 . (ve starověku Nar) levý přítok 
Tiberu, vzniká v Monti Sibillini, 135 km 
dlouhý. — 2. Levý přítok Dunaje v Ru- 
munsku, 126 km dlouhý, hranice mezi 
Rumunskem a Jugoslávií. 

Nerad František, PhDr, (* 1865), řed. 
st. č. reálky v Brně a č. geograf. 

Nerad Josef (* 18. XII. 1876), autonom- 
ní pracovník. Vyučil m řemeslu tesař- 
skému. Odborník ve 
věcech sociálně-pojiš- 
ťovaciho zákonodár- 
ství. Od r. 1901 úřed- 
níkem a později ředi- 
telem nemocenské po- 
jišťovny v Karlině. Dne 
15. XI. zvolen Národ- 
ním shromážděním pří- 
sedícím Zem. správní- 
ho výboru pro Čechy a 
od 22. VI. 1920 jmeno- 
ván prvním předsedou 
Z. S. V. pro Čechy. Od 1. I. 1925 jeho mí- 
stopředsedou, intendantem Národního 
divadla v Praze. Sp.: Jednací řád po 
smyslu nemocenského zákona. 

Neratovice, o. v Č., okr. Brandýs nad 
Lab., 1137 ob. s. Zemědělství. 

Něrčinskij Závod, městys v sov. rep. 
Dálného Východu, okr. Sretensk, (1926) 
3153 ob. Kdysi středisko zlat. a stříbrň, 
nalezišť, kdež pracovali polit, provinilci, 
vypovědění na Sibiř. 

Nereis Gr., rod mořských červů štěti- 
natých z řádu Lycoridae. V evropských 
vodách ie hojný druh N. cultifera Grube. 

Néreovny (Néreides), v řec. mythu 50 
dcer Nérea a Dóridy, pomocná božstva 
mořská, zobrazovaná s delfíny a tritony. 
Nej známější z n. jsou: Amfitrité, Thetis 
a Galateia. 

Neresnice. rus. Neresnicja, o. na P. R., 
okr. Ťačovo, 1618 ob. 

Neresnický, pseud. Jura je Slavíka. 

Neretva, řeka v Hercegovině a Dalmá- 
cii, vyvěrá ve výši 1100 m, protéká Mo- 
starským poljem, u Metkoviče přechází 
v bahnitou rovinu, vlévá se do Jader, 
moře regulov., rozLehlou deltou, dl. 230 
km, jen na úseku dolního toku splavná. 

Neretvané, slov. kmen, který sídlil 
v VII. — XI. stol. u ústí řeky Neretvy do 
Jaderského moře. 



Josef Nerad. 


Nérens 


291 


Neruda Jan 


Néreus, v řec. bájesloví syn Ponta a 
Gáje, manžel Dóridy, otec (50) Néreoven. 
Představován jako mořský stařec s žez- 
lem, též trojzubcem. 

Nerezavějící ocele, slitiny železa (Q*) 
s niklem nebo chromém, též s oběma, 
obsahující též malá množství jiných 
kovů (při 0.05 — 0.8 uhlíku, 0.5 — 1 křemí- 
ku, 0.2— 0.4 manganu, též molybden nebo 
wolfram). 

Neřeži, starobylý kostel u Skoplje 
v Jugoslávii, jejž vybudoval Alex. Kom- 
nřn 1164. 

Nerine Herb., rod Amaryllidaceí; 9 
druhů cibulovitých rostlin, rostoucích 
v Kapsku, některé se vyznačují krásný- 
mi květy na př. N> sarniensis Herb., 
s okolíkem tmavočervených květů. 

Nerium L., oleandr, rod Apocynaceae, 
vždy zelených rostlin, s listy kožovitý- 
mi a krásnými velkými květy. Ze 3 dru- 



Nerium oleandr L. 

hů je nejznámější N. oleandr L., až 8 m 
vysoký, má růžové květy, někdy též bílé. 
Je ostře jedovatý. Roste divoce v zemích 
kol Středozemního moře. 

Nernst Walter (* 1864 v Briesen v Záp. 
Průších), význačný fysikální chemik. Od 
r. 1891 působil v Gotinkách, kde v roce 
1895 zařídil ústav pro fysikální chemii 
a elektrochemii, od r. 1905 působí na 
universitě v Berlíně, od r. 1922 je ředit. 
Říšského fysikálně-technického ústavu 
v Berlíně. Pracuje hlavně v oboru fysi- 
kální chemie (elektrolysa, teorie rozto- 
ků a chemická rovnováha) a z ieho děl 
nejvýznačnější jsou: Theoretische Che- 
mie I. vyd. r. 1893, XV. vyd. v r. 1925; 
Siedepunkt u. Schmelzpunkt, 1893; Ein- 
fúhrung in die mathematische Behand- 
lung d. Naturwissenschaften (s A. Schón- 
fliesem) 1895; Ziele der physikalischen 
Chemie 1896 a j. Vedle toho pravidelně 
přispíval do Wiedemannových Annálů 
a do Zeitschrift f. physikal. und f. Elek- 
trochemie. Jest také vynález, projekční 
t. zv. Nernstovy žárovky. V r. 1920 byla 


mu za jeho badání ve fysikální chemii 
udělena Nobelova cena. 

Nero Lucius Domitius, po adopci N. 
Claudius Drusus (* 15. XII. 37 v Antiu), 
římský císař, syn L. D. Ahenobarby a 
Agripiny, dcery Germanikovy. Vychován 
u tety Lepidy, kt. se provd. za Claudia, 
kterým byl adoptován. 54 byl provolán 
pretoriány za císaře. Na počátku vlády 
dal se ovládati cele filosofem Senecou a 
velitelem pretoriánů Burrem. Od 59 po- 
číná doba jeho hrůzovlády. Dal zavraž- 
diti matku a manželku. 64 po velikém 
požáru pronásledoval křesťany, 65 krva- 
vě potlačil spiknutí. Pokládal se za 
umělce a umělecké záliby byly mu nade 
vše. Postavil pro sebe nádherný palác 
domus aurea. Konečně 68 vypuklo v Gal- 
lii vzbouření. Legie provolaly císaře Gal- 
bu. Nero utekl se na statek propuštěnce 
Faona, kde se dal 11. června zabiti. Po- 
slední jeho slova prý byla: Jaký umělec 
mnou hyne! Jím vymřel rod Juliánsko- 
Claudiův. Nejlepším pramenem jeho vlá- 
dy jsou Tacitovy Annály. 

Neroccio di Bartolommeo (neroččo-), 
(1447 — 1500), ital. sochař a malíř. 

Nerostopis, a, mineralogie. 

Nerosty (minerálie), všechny stejno- 
rodé, hlavně tuhé, řidčeji tekuté, přiro- 
zené látky, vzniklé nezávisle na činnosti 
lidské. Jsou součástí hornin a vůbec ků- 
ry zemské. Jméno vytvořeno J. S. Pres- 
lem. o* mineralogie. 

Nerada Jan (* 10. VII. 1834 v Praze, 
t 22. VIII. 1891 tJamtéž), význačný český 
spisovatel a žurnalista. Narodil se na 
Malé straně, kdež jeho otec byl kant-in- 
ským v újezdských kasárnách a prožil 
mládí v Ostruhové, nyn. Nerudově ulici, 
kdež v domě U dvou slunců potom jeho 



Jan Neruda. 


rodiče bydlili. Po středoškolských stu- 
diích na malostr. něm. gymnasiu a na 
gymn. akademickém dál se zapsati na 
universitě na práva a později na filoso^ 
fii. Byl po nějakou dobu učitelem na 
soukr. ústavech a suplentem na něm. 
reálce v Mikulandské ulici. Stal se čle- 
nem redakce Tageshote aus Bóhmen, 

19* 


Nerada Jan 


292 


Nerval G. 


kamž psal literární a divadelní kritiky 
a feuilletony. Básnické práce počal oti- 
skovati po časopisech a kalendářích od 
1854 (v Lumíru balada Oběšenec), uží- 
vaje pseud. Janko Hovora. První jeho 
básnická kniha Hřbitovní kvítí (1857) za- 
padla. Zkrušen tím vyvinul ve skupině 
mladých básníků úsilnou činnost, orga- 
nizovanou ve vydání almanachu Máj 
(1858), jehož nepříznivé přijetí starší ge- 
nerace přimělo ho k pamfletu U nás 
(1858). Také e Obrazy života, jež byly 
časopisem mladé generace básnické, ne 
měl úspěchu a jeho renesanční trage- 
die Francesca di Rimini (1860) ve Sta- 
vovském divadle propadla. Neúspěchy 
a psychické otřesy, vznikající z pokusu 
o rozchod s první láskou, věčnou nevě- 
stou Annou Holinovou a vzplanutí ke 
Karolíně Světlé, vyvrcholily v krisi, jež 
u N. vedla k pocitu společenské výlou- 
čenosti. Důsledkem toho byla platonic- 
ká plachost, jíž se vyznačuje jiný, do 
jeho tvorby zasahující poměr k churavé 
Terése Macháčkové, i pozdní zájem 
o neteř Annu Tichou -a stařecké vzpla- 
nutí k Boženě Vlachové. Po krátkém 
členství v redakci Času, jenž po roce za- 
nikl, přešel do Hlasu a odtud do Národ- 
ních Listů (1865), kde jako feuilletoni- 
sta, divadelní, literární i výtvarný kri- 
tik zůstal trvale a svými humornými, 
satyrickými, kronikářskými feuilletony, 
značenými A, stal se zakladatelem a 
klasikem českého feuilletonu. Redigoval 
též Rodinnou kroniku, společně s V. 
Hálkem Květy, přílohu České včely a 
LumÍT. Jazykové znalosti a cesty po 
světě, do Německa a Francie (1863), Pří- 
moří (1868), Uher (1869), Orientu a Itálie 
(1870), opět Německa (1875) a Vratislavě 
(1877 a 79), rozšířily jeho kulturní zna- 
losti, jež uplatnil v redakci vynikají- 
cích Poetických besed (1883 — 91) a Poe- 
sie světové. Ze spolkové působnosti je 
významná jeho činnost v Umělecké be- 
sedě a Spolku čes. žurnalistů. Ke konci 
života zhoršil se jeho neduh a N. byl 
upoután na křeslo ve svém bytě ve Vla- 
dislavské ulici, kdež zemřel. Umělecký 
význam N. tkví v básnických knihách. 
Z první isvé odmítnuté sbírky Hřbitovní 
kvítí pojal výběr do rozsáhlých knih 
veršů (1867 a vyd. rozmn. 1873). Po jede- 
náctiletém básnickém odmlčení vydal 
úspěšně již v nové generaci Vrchlického 
a Čecha, částečné jimi .ovlivněné, ale ji- 
nak osobité, v jadrný výraz zhuštěné 
Písně kosmické (1878). V duchu národní 
poesie, jejíž primitivní prvky povznesl 
v pregnantní umělec, výraz, složil sbír- 
ku Balí ad a romancí (1883), jíž zahajo- 
val Poetické besedy. Naprotii tomu sbír- 


kou intimní lyriky jsou Prosté motivy 
(1883), v nichž dospěl k jednoduché pro- 
stotě písňové. Pohrobní Zpěvy páteční 
(1896) jsou vrcholné výtrysky národního 
citu, promítnuté v mystickou tragiku 
národního osudu a plemenné přísluš- 
nosti. N. causeristická a povídková prósa 
je většinou čerpána z malostranského 
prostředí pražského, ale též z cestovních 
dojmů: Arabesky (1864), Pařížské obráz- 
ky (1864), Různí lidé (1871), Pražské 
obrázky (1872), Trháni (1868 — 71); Obra- 
zy z ciziny (1872), Menší cesty (1877). 
Z feuilletbhů uveřejnil N. knižně pouze 
výběr: Studie krátké a kratáí (1876), Žer- 
ty hravé a dravé (1877), Báby a baby 
(1886). Nejvyzrálejším prosaickým dílem 
jsou autograficky zabarvené Malostran- 
ské povídky (1878, rozšiř. 1884). Dramata 
postrádají vlastní divadelní invence a 
obratnosti: Ženich z hladu (1859), Pro- 
daná láska (1859), Žena miluje srdna- 
tbst (1860), Merenda nestřídmých (1860), 
Já to nejsem (1863), Francesca di Rimi- 
ni (1860). Z divadelního zájmu vzešly též 
Divadelní táčky (1881). Sebrané spisy, 
přinášející zvláště ve feuilletonech a 
kritice obsáhlé nové svazky vyšly red- 
akcí I. Herrmanna v 13 sv. (1892—1905), 
nověji redakcí L. Quise, K. Rožka a Ad. 
Weniga v 41 sv. (1906 — 15), úplné vyd. 
red. M. Novotného vychází od 1923. Lit.: 
Jiří Karásek ze Lvovic, Renaissanční 
touhy v umění (1902), samostatně rozší- 
řeno 1910; L. Quis, Kniha vzpomínek 
(1902); F. ,V. Krejčí, J. N. (1902); F. X. 
Salda, Boje o zítřek (1905); A. Novák, 
Mužové a osudy (1913), Studie o Neru- 
dovi (1919), J. N. (3 sv. 1921); A. Pražák 
v Lit. č. XIX. st. (III., 2.). 

Neruda Jan Jiří (1710—1780), č. hudeb- 
ník, houslista a cellista v Drážďanech. 

Neruda Jan Zlat. (1705—1763), č. hu- 
debník, člen řádu praemonstrátů na 
Strahově. 

Nerudová-Normannová Vilma Marie 
Františka (* 1839 v Brně, f 1911 v Berlí- 
ně), č. houslistka; cestovala Evropou se 
sourozenci, pianištkou Marií a cellistou 
Františkem. 

Nerva Marcus Cocceius, jako řím. císař 
Imperator N. Gaesar Augustus (3-4—98), 
konsul r. 71 a 90; byl zvolen po zavraž- 
dění Domitianově 96; adoptoval r. 97 ja- 
ko spoluregenta Trajana. 

Nerval (narval) Gerard de (vlastně G. 
Labrunie (1808 — 1855), franc. spisovatel*; 
proslavil se již 1826; skládal divad. kusy 
s A. Dumasem st. a Merym i sám, psal 
novely a portréty básníků, cestopisy, 
překládal z němčiny. 


Nervi 


293 


Nesle 


Nervi, velmi navštěvované moř. lázně 
na italské Riviéře di Levante, 7994 ob.; 
od r. 1926 náleží k Janovu. 

Nervosa, souborný název pro různé 
chorobné stavy nervové slabosti a dráž- 
divosti, jež uvedeny u neurasthenie. Je 
to choroba překotné civilisace, nadměr- 
ných nároků, životního boje, kde prů- 
měrný mozek nestačí pokroku technic- 
kému, kde nervy jsou ubíjeny hlukem 
velkoměst a poživačností, předražďová- 
ny alkoholem. Nervosa je příznak úpad- 
kový, degenerativní. Léčba i profylaxe 
je ve změnb způsobu života a řádné živo- 
tosprávě, v klidu, návratu k přírodě, otu- 
žování vodou, sluncem, vzduchem, eu- 
biotice, změně práce a hlavně úplném 
odříkání se lihovin a kouření. 

Nervosni (fr. nerveux, nervé), snadno 
vzíušitelný, nervově slabý (zobecnělo od 
1830). Slovo nervosita vyskytlo se nej- 
prve 1839 ve Francii. 

Nervová chirurgie, operace na perifer- 
ním nervstvu; provád. se často při oše- 
třování dráždivých zjevů, při ochrnutím, 
při nerv. vředech. Při těžké neuralgii 
vstřikuje se novokain, alkohol n. kyseli- 
na osmiová do onemocnělého nervu. 
Úspěšně se provádí vykroucení nervu 
klíštkami. Při těžkých případech nemoci 
tváře je nutné vyřezání Gasserova nerv. 
uzlu (gangliová resekce) v lebce. Přeříz- 
nuté nervy se sešívají jemnými jehlami 
tak, že nit zasahuje jen nerv obklopující 
buničinu. Větší mezery mezi nervy se 
vyplňují přenesením jiného kousku 
nervu (nervová plastika) n. zasazením 
zdravého nervu do svalu, v němž je nerv 
nemocný (neurotisace). 

Nervové choroby, všechny choroby 
mozku (vyjma nemocí duševních), mí- 
chy, sympathiku a periferních nervů. 
Při mnoha chorobách nervových nastá- 
vají nejdříve poruchy vnímání, a sice: 1. 
úbytek neb ztráta vnímavosti (anaesthe- 
sie neb hyperaesthesie), zevní dojmy, do- 
týkající se nervů, nepřicházejí v uvědo- 
mění, poněvadž nemocné ústrojí nebo 
dráha spojující toto s mozkem jest poru- 
šena; 2. bolesti nervové čili neuralgie, ší- 
řící se podle drah jednoho nebo více 
nervů citových. Nejznámější z těchto 
neuralgií jest ischias a vleklé bolení hla- 
vy. Jiné choroby nervové postihují nervy 
motorické. Sem náleží: 1. ochrnutí, 2. 
křeč, 3. ataxie, t. j. porucha uspořádání 
spolupráce pohybové, 4. poruchy reflex- 
ní vnímavosti, bud že reflexní vjemy 
jsou obnormálně silné, neb úplně přestá- 
vají. 

Nervus (lat., mu. č. nervi), původně 
každá bělavá, vláknitá, provazcovitá 


část těla (šlacha, vaz atd.), pak zvi. kaž- 
dá dráha vodící podněty (d* nervy), na 
př. n. opticus, n. zrakový, atd. — U listů 
žilky (O* list). — N. probandi, hl. dů- 
vod, n. rerum, n. věcí, hl. věc, t. j. pe- 
níze. 

Nervy (lat. nervi), podráždění vodící 
prvky živoč. těla, které spojují centrální 
orgány nerv. systému s ústroji smysl. 

(receptory) a se svaly 
n. žlazami (efektory). 
Každý nerv je složen 
ze svazečku nerv. ko- 
nečků, které vzniknou 
opět spojením čet- 
ných nerv. fibril. Kaž- 
dá nervová fibrila je 
vlastně pokračováním 
buňky nerv. n. gan- 
gliové, která vysílá 
ještě menší výrůstky, 
(dendrity). V nervech 
najdeme často skupi- 
ny nerv. buněk, t. zv. 
gangliové n. nervové 
uzly. Nerv. buňka a 
nerv. fibrila tvoří jed- 
notku dnes často po- 
jmenovanou neuron. 
Z nesčetného množ- 
ství neuronů skládá se 
nerv. systém. 'Přenos 
podráždění v centrál- 
ním ústrojí se děje 
tím způsobem, že po- 
dráždění s jednoho 
neuronu přeskakuje na 
druhý. Fysiol. význam 
nervstva spočívá vtom, 
že přenášejí podráždě- 
Rtuzné typy neuronů. ní s ústroje centrál, na 
svaly, žlázy a p. n. po- 
dráždění smyslových ‘orgánů přenášejí 
centrál, systému nervovému. K výzku- 
mu růz. pochodů, které se odehrávají 
v kořínkách nervů, používá se tak zv. 
umělého podráždění operativním způso- 
bem z těla vyjmutých a osamostatnělých 
nervů. Nervy zvířat se střídavě teplou 
krví mohou v opaku k těm s krví stále 
teplou, ještě dlouhou dobu, co jsou mi- 
mo tělo, býti schopny podráždění. Jako 
umělá podráždění používá se náhl. zvý- 
šení tlaku, náhle silné změny teploty a 
chem. vlivů. Nejlepší pirostředek k umě- 
lému podráždění je proud elektrický. 

Neředín (Neretein), část m. Olomouce, 
Mor., 516 ob, 

Nesle (nél), m. ve Francii, dep. Som- 
me, 2251 ob. na trati Amiens-Laon. Ve 
světové válce zničeno. 



Neslovice 


294 


Nestorius 


Neslovice, o. na Mor., okr. Brno, 888 
čs. ob. 

Neslučitelnost, o* inkompatibilita. 

Nesluš a, o. na Slov., okr. Kysucké 
Nové Město, 2483 ob. (2467 čs). 

Nesměrák Bořivoj 1875), č. novinář 
a překladatel z ruštiny. Red. čas. Jed- 
noty pobělohorských vystěhovalců. 

Nesměň, o. v Č., okr. Kolín, 398 čs. ob. 

Nesměn, o. v Č., okr. Čes. Budějovice, 
429 čs. ob. 

Nesmrtelní, čestný titul Členů Akade- 
mie franc. 

Nesmrtelnost duše, uvědonměné trvá- 
ní lidské osobnosti po smrti. Víra v ne- 
smiř telnost duše je postulátem mravní- 
ho lidského sebevědomí. Jest rozšířena 
u všech národů od nejzazšího starověku. 
Má bud formu stěhování duší (brahma- 
nismus, buddhismus) neb představy ta- 
jemné říše duchů (I-fade9 u Reků). Kře- 
sťanství učí n. d., která po dobrém živo- 
tě a smrti splývá s Bohem (t. j. dochází 
věčné blaženosti). 

Nesovice, o. na Mor., okr. Vyškov, 876 
čs. ob. 

Nespavost, chronická porucha spánku 
z důvodu nějaké psychické nebo nervo- 
vé choroby. Některé choroby mozkové 
se vyznačují úpornou nespavostí, která 
těžko se ovládá velkými dávkami nar- 
kotických prostředků. Nespavost bývá 
u psychos, neuros, v stáří, u lidí stiže- 
ných vadami srdečními, starostmi a 
úzkostí. Léčba podle příčin. 

Nespeky, o. v Č., okr. Benešov, 391 
Čs. ob. 

Nesporné řízení sondní, s. ř., v němž 
nevystupují proti sobě dvě sporné stra- 
ny, jako je tomu v řízení sporném, 
nýbrž které se zahajuje i tehdy, ,ne- 
ní-li o věc spioru, toliko za tím účelem, 
aby se vyhovělo zákonu a aby někt. dů- 
ležité poměry byly veřejně projednány. 
V ČSR. platí pro ně t. zv. nesporný pa- 
tent č. 208/1854. Nejdůlež. obory n. ř. jsou 
ř. pozůstalostní, poručenské a opatrov- 
nické, dále legitimace dětí, propuštění 
z moci otcovské, dobrovolná dťažba, ově- 
řování spisů, vydávání vysvědčení a ně- 
které věci speciálními zákony upravené 
(věci knihovní, dědická posloupnost, 
u velkých usedlostí stř. velikosti, zba- 
vení svéprávnosti atd.). Soud zahajuje 
toto ř. bud: z úřed. povinnosti n. na ná- 
vťh strany. Příslušným soudem jest 
pravidelně místně příslušný okr. soud. 

Nessel Eduard, MUDr. (* 14. I. 1851 
v Praze, + 18. V. 1920), č. lékař a univers, 
prof. zubního lékařství v Praze. Napsal: 
O šetření chrupu (1884), O tahání zubů 
(1884), O syfilitickém onemocnění dolní 


čelisti (1886), Zubní lékařství (1895), Ze 
zubní prakse, a j. 

Nessel František, MLJDr. {* 20. III. 
1803, f 15. II. 1876 v Praze), první prof. 
zubního lékařství na univ. pražské. Na- 
psal: Handbuch d. Zahnheilkunde (1848), 
Compendium der Zahnheilkunde (1856) 
a jiné. 

Nessler Julius (1827 — 1905), něm. che- 
mik a vynálezce zkumadla, po něm na- 
zvaného: alkal. roztoku jodidu rtuínato- 
dras., který za přítomnosti amoniaku 
tvoří hnědou ssedlinu. 

Nessler Vilém (1849 — 1914), č. malíř- 
krajinář v Praze. 

Nessy-Bácherová Julie (* 1889, Praha), 
č. hud. umělkyně. Bývalá prof. na har- 
fovém odd. pražské konservatoře; věno- 
vala se později zpěvu a vynikla jako vý- 
borná koncertní a operní pěvkyně. 

Něsterov Michajl Vasiljevič i* 1862), 
ruský malíř; v moderním stylisovaném 
slohu obnovoval zmírající církevní ma- 
lířství. 

Nestléova dětská moučka, sucharový 
prášek s mlékem; dává se za potravu 
kojencům. 

Nestór, báječný král pylosský. Jako 
stařec se zúčastnil války ftrojské, kde se 
vyznamenal svými moudrými radami. 

Nestor (1056 — 1114), mnich Pečerské 
Lavry v Kyjevě. N. dlouho považován 
byl za autora letopisu Povisť vremen- 
nych lit; nyní mezi učenci ustálil se ná- 
zor, že tento letopis jest kolektivní pra- 
cí. N. patří tyto práce: Skazanija o Bo- 
risi i Hlěbě a ŽitCa Teodosija Pečer- 
skavo. 

Nestor, druh papoušků (a*). 

Nestonáni (syrští křesťané), přívrženci 
Nestora (Q*). Vypověděni z říše římské, 
založili r. 498 chrám na půdě perské, asi 
v dnešním Kurdistanu. Jejich církev 
upadala pod tureckým panstvím, proto 
se částečně přiklonili k církvi ruské 
(pravoslavné), částečně k římsko-kato- 
lické. Tito se nazývají též chaldejští 
křesťané. Za světové války byli proná- 
sledováni Turky i Kurdy. Jejich počet je 
neznám, odhaduje se asi na 150.000 hlav. 
Patriarcha sídlí v Kotšanesu u Djuta- 
mergu. Svě-tí též sobotu. 

Nestorius byl slavný kazatel při kate- 
drále v Antiochii, později biskup v (Kon- 
stantinopoli (pozdější Cařihrad). Učil, že 
Kristus zrodil se z Marie, která byla 
člověkem, že tedy není Bůh, nýbrž Bůh 
ho teprve přijal za svého syna. Jsou 
v Kristu dvě přirozenosti: božská a lid- 
ská, nikoli pouze jediná, totiž božská. 
Proto se nemají vlastnosti lidské přiklá- 
dati jeho přirozenosti božské a naopak. 


Nestorius 


295 


Neštěmice 


Blud jeho byl odsouzen všeob. sněmem 
v Efesu r. 431. 

Nestorov Heraklit (* 1896), bulh. hud. 
skladatel. 

Nestorowicz Melchjor Wladystaw, 
Ing. (* 1880), řed. stavby drah a mostů 
ve Varšavě a odb. spisovatel. 

Nestroy Jan Nep. (1801 — 1862), komik 
a satirický básník; působil jako herec 
na několika něm. jevištích. Ve svých sa- 
tirách tepe ostře tragiku a sentimenta- 
litu. Některé jeho divadelní kusy měly 
veliký úspěch a některé přeloženy do 
češtiny (Lumpacivagabundus). 

Nesuchyně, o. v Č., okr. Rakovník, 830 
čs. ob. 

Nesvačilka, o. na Mor., okr. Hustopeč, 
395 čs. ob. 

Nesvačily, o. v Č., okr. Benešov, 581 
čs. ob. 

Nesvadba Josef, pseud. J. Hamáčka 
(1824 — 1876), č. hud. sklad, a kapelník 
Stavovského divadla (1857—58). Potom 
odešel do Německa. 

Nesveda Alfred, JUDr. (* 1872, Tova- 
čov), odb. přednosta min. financí, Praha. 
Vynikající finanční odborník. 

Nesý Petr C., JUDr. (* 1865, Bechyně), 
advokát a národohosp. pracovník; při- 
spívá právn. články do růz. časopisů. Po 
převratu byl jmenován členem zkuš. ko- 
mise na právn. fakultě a vys. škole obch. 
Je též horlivým pracovníkem menšino- 
vým v Nár. jednotě pošumavské. 

Nesytky (Sesiidae), čeleď drobných 
motýlů, mají úzká, Čirá křídla, jako 
skleněná a jen na okraji šupinkami po- 
krytá. Na konci úzkého, vosího těla ště- 
tičku z hedvábitých chloupků. Sosáček 
velmi dlouhý. Létají za největšího vedra 
kolem květů. Housenky provrtávají lo- 
dyhy a dřeň různých dřevin. — N. vče- 
lová (Trochilium apiforme), největší, na 
zadečku žlutě pruhovaná. Čirá křídla. 
Housenka žije na kořenech topolů. — N. 
tiplicovitá (Sesia tipuliformis), černo- 
modrá se žlutými kroužky na bříšku a 
zádech. Ve dřeni 'rybízu a maliníku. — 
N. dubová (S. asiliformis), modročerná, 
se žlutými křídly. Pod kůrou dubů. — 
N. švestková (S. myopiformis), ocelově 
modrá, s černou skvrnou na předních 
křídlech. V kůře jabloní. — N. pryšcová 
(S. tenthrediniformis), modročerná, se 
žlutými kroužky na břiše. V kořenech 
pryšce chvojky. — N. olšová (S. culici- 
formis) čili komárová, v kůře olší, bříz 
a ovocných stromů. 

Nešič Bořivoj (* 1857), srb. inženýr- 
plukovník; válek se účastnil na vedou- 
cích odbor, místech; odbor, spisovatel 
několika knih, hl. o minách. 


Nešič Dimitrije (1836—1903), srb. mate- 
matik, profesor Veliké školy, býv. mi- 
nistr osvěty (1894), jenž vypracoval zákon 
o metrických měrách a popularisoval je 
spisem Nauka o metarskim merama; vý- 
borný řečník a paedagog. 

Nešič Georgje (* 1874), profesor ofthal- 
mologie na bělehradské universitě, autor 
dlouhé řady odborných prací a knih srb., 
něm. a francouz. psaných, velitel pol- 
ních nemocnic ve válkách, býv. člen 
Glav. Sanit. Saveta, předseda Lékařské 
komory. 

Nešič Ljubomir (* 1879), srbský diplo- 
mat a býv. vyslanec Jugoslávie v Praze, 
od 1926 v Sofii. R. 1925 zvolen poslancem 
skupštiny. 

Nešič Svetozar (* 1851), srb. plukovník 
gener. štábu, odborný spisovatel řady 
knih o válečné taktice, historii a pod. 
a článků. 

Neškaredice, o. v Č., okr. Kutná Hora, 
395 čs. ob. 

Neškovič Mita (f 1907), srb. spisovatel 
paedagogický a pro mládež. R. 1873 založ 
časopis Učitelj, jenž však z polit, příčin 
brzy zanikl, 1875—79 vyd. Novu Školu, 
1888 zal. list Noví Vaspitač, jejž vyd. až 
do smrti, stav se ze svobodného myslitele 
konservativcem. 

Neškovič Nikola (* na poč. XVIII. 
stol. v Požarevci, t 1785 ve Vršci), srbský 
portretista a ikonograf, chráněnec mitro- 
polity Georgijeviče. 

Neškov Vis, jihových. okraj Gramade- 
Planine na hranici srbsko-bulhar., 3 km 
od Caribrodu, 776 m vys., na němž byla 
za srbsko-bulhar. války svedena 12. XI. 
1885 krátká ale ostrá bitva, jež otevřela 
Bulharům vstup do pirotské kotliny. 

Nešpor Jan (1839—1926), ředitel škol 
a spisovatel v Třeboni. Sp.: Nauka o do- 
mácím hospodářství, Rukovět k tělovědě. 

Nešpory (z lat. vesperae), tak nazývá- 
na nejprve doba večerní pobožnosti, po- 
tom večerní pobožnost sama; je to část 
kněžských hodinek, připadající na konec 
Iiturg. dne. Skládají se z 5 antifón, 5 
žalmů, kapitula (— krátký úryvek 
•z Písma), hymny, chvalozpěvu Mariina 
„Magnificar (Velebí duše má Hospodi- 
na) s antifonou, z modlitby na určitý 
den připadající, a z několika krátkých 
modliteb, které se denně opakují. N. jsou 
náhradou za starozákonní oběti kadidlo- 
vé, konané ráno a večer. 

Neštědice (Nestersitz), o. v Č., okr. Ústí 
n. L., 612 ob. 

Neštěmice (Nestomitz), o. v Č. t okr. 
Ústí n. L., 3337 ob. (1445 čs.). Nejv. cukr. 
rafinerie, 2 chemické továrny. 


Neštich 


296 


Netřesk 


Neštich, o. na Slov., okr. Trnava, 551 
obyvatel. 

Neštovice (lat. variola), nakažlivá ne- 
moc s kožní vyrážkou; rozeznáváme těž- 
ké n. (v. vera) a lehké (variolois). Inku- 
baění doba jest 9—18 dní. Nemoc začíná 
vysokou horečkou, zimnicí, bolením hla- 
vy a silnými bolestmi v kříži. Důležitá 
pro rozpoznání jest vyrážka na dolní 
břišní krajině, podobná vyrážce spály, 
nastávající druhý den po onemocnění. 
Nemoc propuká plnou silou 3.-4. den po 
objevení se prvních symptomů, kůže pálí 
a bobtná, zvláště na hlavě. Na místech 
červených skvrn vytvoří se pupence, na- 
plněné čistou tekutinou. Šestý den po 
vypuknutí neštovic zhnisá obsah pu- 
chýřů. Bolesti přibývá, horečka stoupá 
a dosahuje často nebezpečné výše. K to- 
mu se přidruží často výron krve v pu- 
chýřích, krvácení z nosu i z jiných 
orgánů, nemocný kašle krev. PřeČká-li 
nemocný horečku, ubývá potíží, nešto- 
vice odpadají a uzdravení nastane ve 
4 — 6 týdnech. 

Nešvera Josef (1842—1914), č. hudební 
skladatel a ředitel kůru v Berouně, 
Hradci Král. a kon. v Olomouci. Složil 
četné cirk. skladby: 50 mší ke cti sv. Pro- 
kopa, České pašije a oratoria, motetta a 
j. Jeho světské skladby nedosahují ceny 
skladeb církevních. (Opery: Bratránek, 
Perdita, Radhošť, Lesní vzduch a j.) 

Nešvera Rudolf (* 18. IV. 1883 v Bu- 
dyni n. Ohří), č. humor, spis., úř. Obch. 
komory v Praze. Verše: Žertovné písnič- 
ky a deklamace (I. 1920, II, 1922), Re- 
voluce v nebi (1924). Próza: Mraveniště 
(1922), Opičky (1923). Sepsal též hry pro 
loutková divadla. 

Nětčice, o. na Mor., 
okr. Kyjov, 652 čs. ob. 

Nětčice, o. na Mor., 
okr. Kroměříž, 420 ob. 

Netík, a* Adiantum. 

Netín, o. na Mor., 
okr. Velké Meziříčí, 407 
čs. ob. 

Netolice, m. v Č., okr. 

Prachatice, 2408 ob. 

(2389 čs.). Okr. soud, 
berní úřad; elektrárna, 
str. pletárna, hospod, 
sklad, lihovar; obchod 
koňmi. 

Netolický Bartoloměj 
(Bárta), privileg. král. 
tiskař na Malé straně, 
od 1546 společník Me- 
lantrichův. Zemřel kol 
r. 1552. 


Netolický Josef (* 1870, Vojtěchov), pil- 
nikář v Chlumci n. C., poslanec strany 
nár. soc. a čelný pracovník živnostenský. 

Netopýr ušatý (Plecotus auritus), patří 
s ostatními druhy mezi nejužitečnější 
ssavce hubením nočního škodlivého 
hmyzu. Žije v celé Evropě a je nápadný 
svým letem s prudkými obraty. Zimu od 
října do března přespává. — N. obecný 
(Vespertilio murinus), největší z našich 
n., až 37 cm v rozpětí. Méně obratný v le- 
tu. — N. vodní (Leuconoe Daubentonii) 
v celé Evropě a části Asie. Loví hmyz 
nad vodami. — N. stěhovavý (Meteorus 
Nilssonii), ve Skandinávii a jen v horách. 
— N. hvízdavý (Vespertilio pipistrellus), 
nejmenší, ale velmi obratný letoun, kte- 
rý nejčastěji vletává za kořistí okny do 
domů. — N. lesní (Vesperugo noctula), 
objevuje se z večera první, v letu nej- 
hbitější. — N. černý (Barbastellus com- 
munis), zdržuje se s oblibou v horských 
krajinách. — Vrápenec podkrovní (Rhi- 
nolophus ferrumequinum), liší se od 
ostatních n. bláni-tým výrůstkem na 
nose v podobě podkovy. Let neobratný a 
nízko nad zemí. — V. malý (R. hipposi- 
deros), jen 6 cm dl., všude v Evropě ob- 
vyklý. 

Netotíšek Miloš, MUDr. (* 1889), prof. 
klinické propedeutiky na univ. Komen- 
ského v Bratislavě. Sp.: Pathologická 
fysiologie. 

Netřebice, o. v Č., okr. Český Krumlov, 
594 čs. ob. 

Netřebice, o. v Č., okr. Poděbrady, 466 
čs. ob. 

Netřesk {Sempervivum L.), rod bylin 
tučnicovitých (Crassulaceae), vytrvalé 
byliny s růžicemi dužnatých listů, květy 



Netřesk střešní. 


oílé, nažloutlé nebo růžové; n. střešní (S. 
tectorum L.), původně v Alpách rostoucí, 



Znak mé-ata 
Nctollc. 



Tiskařský znak 
B. Netolického. 


Netřesk 


297 


Neuhof Th. 


a nás zdomácnělý na střechách, zdech a 
skalách. 

Netsnke (jap.), ozdobné knoflíky, slou- 
žící k zavěšování předmětů, ze dřeva, 



Netsuke. 


slonové kosti, rohu aneb kovu hotovené. 
Jsou mnohdy velmi uměle vyřezávány. 

Nettl Pavel, JUDr. a PhDr. {' 10. I. 
1889, Vrchlabí), docent hudební vědy na 
něm. univ. v Praze a hud. konservátor. 

Netto (it, čistý, zkr. ntto), čistá váha, 
po odečtení obalu atd., opak brutto; 
netto výnos, čistý výnos, výtěžek po ode- 
čtení všech výloh, netto cena, cena po 
odečtení rabatu, čistá, přesná cena. 

Nettuno, pobř. m. ve stř. Itálii, prov. 
Řím, 4985 ob. — N. konvence, uzavřená 
1. VII. 1925 mezi Itálií a Jugoslávií, týká 
se otázky Rjeky, otázek transitu atd. 

Netušil Frant. Jaroslav, MUDr. (* 1890, 
Král. Vinohrady, t 1927), docent demo- 
grafie na přírodověd, fakultě č. univer- 
sity Karlovy. Studoval v Americe. 

Netušil Jan, ruský Ivan Vjačeslavovič 
(1850—1928), č. filolog, doc. univ. char- 
kovské. Četná díla klasiků. 

Netval František (* 1855, Pacov), to- 
várník v Červeném Kostelci; je činným 
též literárně, hl. v oboru národohospo- 
dářském. 

Netval Matěj, JUDr. (* 1859), č. překlad, 
z italštiny, advokát v Humpolci. 

Netvoříce, ms. v Č., okr. Benešov, 734 
čs. ob. 

Netýkavka, Q* Impatiens. 

Neubauer Franjo (* 1872), slovin. bá- 
sník, kněz. Psal do liter, časopisů nábož. 
verše motivy hl. srěmskými. 

Neubauer Jan, rytíř z (1813—1887), čes. 
právník, překladatel rak. zákonů a na- 
řízení do češtiny. Říšský poslanec a člen 
pražské městské rady. 

Neubauer Vilém (* 1892), č. spisovatel 
a taj. min. fin., autor četných popul. ro- 
mánů, z nichž některé zfilmovány 
(Sextánka, 1925). 

Neubauer Zdeněk, JUDr. (* 2. V3II. 
1901, Plzeň), zástupce řed. Všeob. pensij. 
ústavu v Brně, od r. 1929 docent právní 
vědy a čs. práva správního na univ. Kar- 


lově v Praze. Práce: s J. Pospíšilem: Vý- 
klad k zákonu o pojišť. zaměstnanců 
pro případ nemoci, invalidity a stáří (I. 
vyd. 1926, II. vyd. 1929) atd. 

Neubauerova metoda, podle níž lze 
určiti obsah kysličníku draselnatého a 
fosforečnanů v zemi; spočívá v tom, že 
zárodky rostlin jsou schopny lehce si 
přisvojiti živné látky, obsažené v ma- 
lém množství země. (Objevil Hugo Neu- 
bauer, * 1868 u Jirkova v Čechách.) 

Neubaur František Kryštof (1760 — 
1795), č. hud. skladatel, dv. kapelník 
v Bůckeburgu, stoupenec Haydnův. Pě- 
stoval hlavně komorní hudbu. 

Neuberg, o. v Č., okr. Aš, 2009 ob. 

Neuberk, o. v Č., okr. Mladá Boleslav, 
400 čs. ob. 

z Neuberka Jan František rytíř (1743 
—1784), podporovatel č. snah buditel- 
ských, přítel J. Dobrovského a M. Kra- 

z Neuberka Jan 

Norbert, rytíř (1796— 
1859), člen Nár. vý- 
boru a Slov. sjezdu 
v r. 1848; působil zá- 
služně v Č. museu, 
jemuž odkázal svoji 
knihovnu. 

Neubert Antonín 
Bedřich (* 1865), č. 
odb. spisov.; knih- 
kupecký účetní. Sp.: 
Účetnictví knihku- 
pecké (1901—03). 

Neubert Václav 
(* 1852), Praha), se- 
nior-šéf grafických 
závodů na Smícho- 
vě. Závod jeho je 
největší toho druhu 
u nás, známý i za 
hranicemi. 

Neudek, O* Nejdek. 
Neudert Jindřich 
(* 1857), č. klas. filo- 
log, profesor na Smíchově. 

Neudoerfl Karel (1846—1888), č. klas. 
filolog, okr. insp. na Chrudimsku. 

Neudoerfl Karel (1877 — 1927), č. grafik 
a maj. graf. závodu v Chrudimi. 

Neufeld Eugen (* 1883 ve Vídni), něm. 
herec; přešel k filmu a je jedním ze za- 
kladatelů rak. filmového umění. 

Neufeld Max (* 1887), něm. filmový re- 
žisér, předtím herec divadelní. 

Neuhaus, o* Jindř. Hradec. 

Neuhaus, o. v Č., okr. Nejdek, 440 ob. 

Neuhof Theodor, baron (1694 — 1756), 
něm. dobrodruh, ve franc. službách. Po- 
mocí Turků (Tunisu) prohlásil se r. 1736 


meria. 



Jan Norbert 
z Neuberka. 



Václav Neubert. 


Neuhof Th. 


298 


Nenmann S. K. 


králem korsickým, vypuzen však r. 1738 
Francouzi. 

Nenhuys Albert (1844 — 1914), holand- 
ský malíř. 

Nenchálel (něm. Neuenburg), kanton 
v záp. Švýcarsku, 800 km 2 , 125.750 ob., 
hl. Francouzů (85%); na hranicích franc., 
prostoupen pohořím Jura. Daří se zde 
víno, obilí; velké pastviny a lesy. Vyni- 
kající je chov dobytka. Čilý průmysl ho- 
dinářský, výroba čokolády. Dobývá se 
asbest, rašelina, vápenec. Hl. m. je Neu- 
chátel, 22.100 ob. 

Neuchátelské Jezero (fr. Lac de Neu- 
chátel, něm. Neuenburger See), největší 
z jezer švýcarských, 432 m n. m., 216 km 2 
veliké, až 154 m hluboké. 

Nenilly sur Seine, m. ve Francii, dep. 
Seině, 51.590 ob., sev.-záp. od Paříže. 

Neuillyská smlouva, mír uzavřený po 
svět. válce mezi spojenými a spřátelený- 
mi státy a Bulharskem 9. VIII. 1920. 
Obsahuje smlouvu o Lize národů, úpravu 
bulhar. hranic (odstoupení části Thracie, 
přístup Bulh. k Egejskému moři, Do- 
brudža), omezení bulh. arm. na 20.000 
dobrovolníků, omezení loďstva a letectví 
(žádná voj. letadla), ustanovení o svo- 
bodné plavbě na Dunaji a j. tocích, o pří- 
stavech, železničních, telegraf, a telef. 
komunikacích, vál. zajatcích, reparacích, 
potrestání váleč. zločinů, obchodních 
smlouvách, přednostních platech a orga- 
nisaci práce. Mimo to též smlouva s Řec- 
kem o vystěhovalectví. 

Nenk5Iln (do 1912 Rixdorf), část Berlí- 
na, 271.330 ob. Zal. čes. emigranty 1737; 
zápisy matriční byly až do 1798 české. 

Neuman Antonín (* 1800), kameno- 
tiskař v Praze. 

Neuman František (* 1830), knih- 

tiskař a strojnický mistr v Praze. 

Neumann Angelo (1838—1910), ředitel 
pražského něm. divadla, které velice po- 
vznesl, hl. proslulými májovými hrami. 

Neumann Augustin, ThDr. (* 1891), č. 
kat. historik, duch. správce mor. zemské 
nemocnice v Brně. 

Neumann František (1874 — 1929), čes. 
hud. skladatel, ředitel Národ, divadla 
v Brně, dlouholetý dirigent opery ve 
Frankfurtě n. Moh. S div. orchestrem po- 
řádal též symfonické koncerty. Složil 
opery: Milkování, Ekvinokce, Beatrice 

Garacci, vokální skladby: Bouře, Návrat, 
Letní noc, a řadu písní a ochestrálních 
i komorních skladeb. 

Neumann Josef, Ing. (1852 — 1915), čes. 
politik, centr, ředitel st. drah a poslanec 
na říš. radě (1907 — 15). Čestný doktor č. 
techniky v Praze. Vynikal jako odbor- 
ník ve stavbě železničních mostů. 


Neumann Josef (* 1816), malíř obrazů 
v P r az e . 

Neumann Karel, MUDr. (* 21. I. 1869 
v Praze), lékař v Chicagu. R. 1894 odejel 
do Chicaga, kde nejprve řídil anarchis- 
tický deník Právo lidu, později katolic- 
ký Národ, Denní hlasatel a nyní redi- 
guje časopis Svornost. 

Neumann Karel Cyril, Ing. (1856—1919), 
č. chemik, majitel technicko-chemické 
laboratoře v Praze, vynikající odborník 
cukrovarnický, organisátor spolkového 
života cukrovarnického a chem. Sp.: Ná- 
stin dějin průmyslu cukrovarnického 
v Čechách. 

Neumann Lotta (* 1896), populární ně- 
mecká herečka filmová, předtím cho- 
ristka berlínské opery. U filmu od 1911. 

Neumann Míla, MUDr. (* 1904), č. spis. 
a red. č. žid. kalendáře. 

Neumann Pantaleon (1810—1873), farář 
v Chlumíně, č. kat. spis., hl. růz. příruček. 

Neumann Petr, pražský hodinář; se- 
stavil r. 1694 zvonečkovou hru v kostele 
lorentánském na Hradčanech. 

Neumann Rudolf Frant. (* 1892), čes. 
malíř-krajinář, žák Schwaigrův. 

Neumann Stanislav K. (* 5. VI. 1875 
v Praze), čes. spisovatel. Ve studentských 
letech zúčastnil se hnutí Omladiny a 
byl uvězněn. Ve vězení napsal sbírku 
veršů Nemesis bonorum custos v duchu 
poesie realistické. Potom se přidružil 
k Moderní revui, v jejíž skupině uplat- 
nil tón vitální dychtivosti smyslové 
i myšlenkové, pod vlivem ideologie 
Nietzscheovy, Przybyszewského a lyriky 
anarchistických básníků francouzských 
a německých. Z té- doby pocházejí ly- 
rické sbírky Jsem apoštol nového žití . . 
(1896), Apostrofy hrdé a vášnivé (1896), 
Satanova sláva mezi námi (1897), Sen 
o zástupu zoufajících (1903). Nato založil 
anarchistickou revui Nový kult (1897— 
1904), kdež kolem sebe seskupil mladší 
generaci sociálně naladěných lyriků 
V dalším vývoji dal na sebe působiti po- 
stupně všem novým ideovým a umělec- 
kým impulsům světa, od civilisační 
poesie Whitmannovy a Verhaerenovy, 
pragmatické filosofie Bergsonovy, umě- 
lecké teorie futurismu a kubismu k re- 
volučním podnětům internacionalismu a 
komunismu, vyspěl v předního předsta- 
vitele české poesie vitalistické a sociální. 
Po přechodních knihách Hrst květů růz- 
ných saison (1907) a České zpěvy (1910) 
zahájil nové období Knihou lesů, vod a 
strání (1914), vyvrcholené v Nových 
zpěvech (1918) a v Rudých zpěvech 
(1923). Z válečných nálad, zážitků a 


Neumann S. K. 


299 


Neuxeiter Fr. 


vzpomínek vznikly knihy Třicet zpěvů 
z rozvratu (1918), Elbasan (1922), Válčení 
civilistovo (1925), Bragožda (1928). Inten- 
sivní zájem citový i ideový o ženství 
obráží se v knihách Bohyně, světice a 
ženy (1915), Horký van (1918), Písně o je- 
diné věci (1927). Jeho poesii i názory 
osvětlují knihy článků sociální i umě- 
lecké kritiky: Socialismus a svoboda 

(1909), Přede dveřmi Pantheonu (1910), 
Politická episoda (1911), A t žije život 
(1920). Jeho sebrané spisy vycházejí od 
r. 1920. Redigoval Červen (1918—21), 
Proletkult (1922 — 24), Komunistickou re- 
vui (1924), Reflektor (1925—26). Zpraco- 
val kompilační díla Dějiny lásky (1925), 
M. Robespierre (1927), Francouzská revo- 
luce (1929), Dějiny ženy (1930 a j. Biblio- 
grafie jest v jeho Básních (1928), — Lit.: 
J. Karásek ze Lvovic: Impresionisté a 
ironikové (1903); B. Polán: Se S. K. Neu- 
mannem (1919); M. Rutte: Nový svět 
(1919); Jaro generací (1929); F. Gótz: 
Anarchie v nejmladší čes. poesii (1922); 
F. X. Salda: O nejmladší poesii české 
(1928). 

Neumann Therese (* 1898), stigmatiso- 
vaná dcera krejčího v Konnersreuthu 
v IL Falci, od 1925 vzbudila pozornost 
svými nábož. vidinami a krvácejícími 
ranami. Lit.: R. W. Hynek: Stigmatiso- 
vaná z Konnersreuthu (1926). 

Neumann Václav, MUDr. (* 1884), čes. 
lékař, prof. patol. anatomie na Masary- 
kově univ. v Brně, žák Hlavův a jeho 
spolupracovník na díle: Patol. anatomie. 

Neumann Václav František (1777— 
1839), č. katol. spis., farář v Klecanech, 
později kanovník u sv. Víta. 

Neumann z Puchholce Václav Xaver 
(1670—1743), prof. řím. práva na univ. 
pražské, spolupracovník nového zákoní- 
ku král. Českého. 

Neumannová-Krémová Kamila •(* 1874), 
vydavatelka Knih dobrých autorů, redig. 
Arn. Procházkou (od r. 1905). Zjednala 
ei velké zásluhy o propagaci moderní 
literatury. 

Neuměřice, o. v Č., okr. Kralupy n. 
Vit., 656 čs. ob. 

Neumětely, o. v Č., okr. Hořovice, 656 
čs. ob. 

Neumy, název nejstaršího známého 
středověkého notopisu, kterým byl psán 
všechen rituální zpěv. Zaveden byl pa- 
pežem Řehořem Velikým (591 — 604). N. 
byly sestaveny z bodů, čárek, obloučků 
a kliček. Podobají se nápadně dnešnímu 
těsnopisu. Naznačovaly jen zdvih a kles 
hlasu bez určitého základního tónu. Je- 
jich úplné rozluštění jest dnes velmi ob- 
tížné. 


Neunherz Jiří Vilém Josef (asi 1687— 
1749), č. malíř fresek, grafik. 

Neupauer Karl (1859 — 1926), zaklada- 
tel třídní loterie v Rakousku. 

Neuralgie (řec.), případy nemoci, 
u nichž kromě bolestí není jiných cho- 
robných zjevů, v opaku na př. k neuri- 
tidě (Q»). Neuralgická bolest není stálá, 
nýbrž dostavuje se v záchvatech a to 
většinou velmi prudkých. Nejčastější je 
n. trojklan. nervu, pak sedacího (ischias), 
nervů mezižeberních (n. interkostální) a 
pažních (brachialgie). N. napadá jmen. 
lidi dědičně nervově zatížené, zvi. vli- 
vem nachlazení, vleklých otrav (nikotin, 
alkohol, olovo), nemocí nakažlivých a 
konstitučních. Léčba: léky antineural- 
gické, arsen, galvanisace a zákroky chi- 
rurgické (Pa nervová chirurgie). 

Neurasthenie, značí nervovou slabost 
či vyčerpanost, která se jeví různými 
příznaky tělesnými i duševními. Jest to 
neurosa i psychosa bez určitého nálezu 
patologicko-anatomického, pojem pouze 
klinický a plášť pro různé bolesti, obtí- 
že a nářky, kde lékaři pravou příčinu 
choroby najiti nemohou. — Pravé sídlo 
choroby je v mozku. Neurastenik má 
oslabený celý nervový systém, jeví zvý- 
šenou dráždivost (reaktivnost), přecitli- 
vělost, afektivnost. Vedle toho je zde ne- 
dostatek energie, chabá pamět, nemož- 
nost koncentrace. Příčiny oslabení jsou 
vrozené i získané. Choroby rodičů, na 
př. tuberkulosa, alkoholismus, syfilis, 
duševní choroby, mstí se na dětech, 
u nichž je snížena odolnost a zvýšená 
náchylnost k různým nervovým choro- 
bám: psycho- a neuropatie. Může se vy- 
vinout u lidí, kteří přestáli infekční cho- 
roby, z chudokrevnosti, z nedostatečné 
výživy, z otrav chron., požívání lih. ná- 
pojů, nikotinu, výstředního života, u žen 
po porodu, z chorob urogenitálních, za- 
žívacích. Nejdůležitější jsou příčiny psy- 
chické, útrapy, neštěstí. — Podle převahy 
příznaků je neurastenie mozková, srdeč- 
ní, míšní, sexuelní, dále depresivní, me- 
lancholická, hypochondrická, emotivní, 
hysterická, sugestivní. Léčiti se musí zá- 
kladní dhoroba, duše a celá osobnost, a* 
psycho therapie. 

Neurath Alois (* 1886), č.-něm. politik, 
poslanec komunist., r. 1929 vyloučený 
ze strany. 

Nenrautter Augustin (f 1749), mědi- 
rytec v Praze. 

Neurazy, o. v Č., okr. Přeštice, 676 
čs. ob. 

Neureiter František (* 1812 v Praze), 
knihtiskař; jeho bratří Josef (* 1808) a 
Ondřej (* 1819 v Praze) byli knihtiskaři 


Neureiter Fr. 


300 


Neustadil D. 


jako jejich otec František (* 1779 v Pra- 
ze), jenž byl také měšťanem. 

Neureiter Martin (1795 — 1864), knih- 
kupec a měšťan pražský. 

Neureutter Bohdan, MUDr. (1829— 
1899), prof. č. univ. Byl primářem dět- 
ské nemocnice v Praze, spoluzakladate- 
lem patologicko-anatomického musea a 
jeho zásluhou založen byl Spolek pro zří- 
zení a udržování české dětské nemoc- 
nice, jemuž též odkázal největší část 
svého jmění. 

Neuriu (trimethylvinylammoniumhy- 
droxyd), vzniká mezi jiným při hnití 
masa, přichází ve žluči a získá se pů- 
sobením hydroxydu barnatého na mo- 
zek hovězího dobytka a vlhkého kyslič- 
níku stříbrného na jodid cholinu. Je vel- 
mi jedovatý. 

Neuritis, zánět nervů, onemocnění, 
zachvacující bud jen jeden nerv (mono- 
neuritis). neb několik nervů (polyneuri- 
tis). Postupný zánět nervů rozšiřuje se od 
nejmenších nemocných větví k centrál- 
nímu kmeni. Z. n. bývá způsoben různý- 
mi poraněními, tlakem na nerv, náma- 
hou, nachlazením a otravou, zvláště při 
infekčních nemocech, na př. záškrtu, 
tyfu, tuberkulose. neštovicích, chřipce, 
při septických onemocněních, při chro- 
nických otravách olovem, arsenikem, 
alkoholem a pod. a poruchami výměny 
látkové. Podle průběhu nemoci rozezná- 
vají se tyto formy; 1, akutní z. n., 
počíná zimniční třesavkou, vysokou ho- 
rečkou a velkými bolestmi celého one- 
mocnělého nervu; může nastati ochrnutí 
svalů. 2. Jiné případy z. n. probíhají 
chronicky, též zánět akutní může se 
státi chronickým. T. zv. polyneuritis na- 
padá nervové dráhy různých částí těla, 
často celé periferní nervstvo, zvláště při 
nemoci beri-beri; jeví se vysokou ho- 
rečkou, bolestmi v kříži a údech, ochr- 
nutím svalů. Zvlášť čestá jest z. n. vyvo- 
laný otravou alkoholem (pseudotabes). 
Při léčení se užívá elektrických masáží, 
lázní atd. 

Neúroda jest označení stavu, ve kte- 
rém cíl hospodářského podnikání nebyl 
dosažen v určitém směru, to jest ve mno- 
hosti a jakosti sklizně. Vzniká důvody 
klimatickými, výstředním, dlouho trvají- 
cím suchem, přílišnou vláhou, vymrznu- 
tím, mrazy a deštěm v době květu, 
krupobitím, dále nemocemi a škůdci 
rostlin z říše hmyzu, požerky myší atd. 
Léta n. mívala ve středověku pro obyva- 
telstvo zhoubné následky, což se však 
v současné době nemůže opakovati, při 
možném i stávajícím rychlém dovozu 
potřebných živin z krajů n. nedotče- 


ných. Též novodobé poznatky zeměděl- 
ské vědy zabraňují tomu, aby se n. pří- 
liš mocně mohla projeviti. 

Neurode (česky Nový Hrádek Kladský), 
m. v Prus. Slezsku, 8443 ob. Uhlí. 

Neurologie (řec.), nauka o nervstvu, 
nyní skoro výhradně ve smyslu neuro- 
patologie, nauky o chorobách nervů; 
neurolog, odborník chorob nervových. 

Neurolysis, vysílení čivu. 

Neuroma, nádor čivů. 

Neuroptera, síťokřídlí, řád hmyzu 
s velkými blanitými křídly podél i na- 
příč ozdobně žilkami síťovitě protkaný- 
mi. Křídla v klidu se skládají střechov. 
na sebe. Ústroje ústní kousavé, články 
hrudní zřetelně oddělené. Proměna do- 
kon., larvy dravé. Ploskorozi (Ascalaphi- 
dae), podobají se denním motýlům; larvy 
hmyzožravé. Stuholetky (Nemopteridae), 
z teplejších krajin patří k nejozdobněj- 
šímu hmyzu vůbec. Pakudlanky (Mau- 
tispidae), připomínají prodlouženou šíjí 
na kudlanky; v teplejší střední a jižní 
Evropě. Dlouhošíjky (Rhaphiliidae), se 
značně prodlouženou šíjí. Zlatoočky 
(Chrysopidae), velmi úhledný hmyz a 
užitečný. Larvy se živí mšicemi. Den- 
nívky (Hemerobiidae), žijí na stromech a 
keřích; larvy hubí mšice, Bělotky (Conio- 
pterygidae), dosahují nanejvýše 9 mm 
v rozpětí křídel. Ničitelé mšic. Strumič- 
níci (Osmylidae), larvy žijí ve vodě a 
vyžírají sladkovodní houby. Střechatky 
(Sialidae), larvy žijí ve vodě a zakukluií 
se ve vlhké zemi. 

Neurosa je lékařský vědecký název pro 
jisté komplexy nervových chorob, t. zv. 
funkcionálních, z poruchy fyziologické 
činnosti, kde je příčina málo známá. 
K neurosám čítáme; hysterii, neura3the- 
nii, epilepsii, choreu. Jsou neurosy srdeč- 
ní, žaludeční, sexuální, klimakterické, 
při Basedowově nemoci a menstruační. 
U všech objevují se nějaké bolesti, zá- 
chvaty křeče, poruchy inervační, změny 
sekrece a zažívání, poruchy v obvodu 
nervů mozkových, míšních, sympatiku, 
vagu. Příčiny jsou v krvi, látkové měně, 
vnitřní sekreci (žl. štítné hypofysy, 
ovarií), disharmonii hormonů, zánětech, 
intoxikacích. 

Neusar František (* 1809 v Kamenné 
Vysoké, f 1845), sochař v Praze od r. 1828. 

Neuschl Robert (1856 — 1914), kanovník 
v Brně, kat. spisovatel. 

Neustadt, Q* Nové Město; N. Máhrisch, 
cx* Uničov. 

Neustadtl David (+ 1845), obchodník st. 
žid. knihami v Praze od r. 1806; od r. 1833 
prodával st. hudebniny. Závod do r. 1851 


Neustadtl D. 


301 


Nevěra 


vedl syn Jakub, který r. 1848 přibral za 
společníka Storcha. 

Neustrie (Francia occidentalis), západ- 
ní část staré říše francké, ležící mezi 
ústím Šeldy a Loricu, za Merovingů sa- 
mostatná říše. 

Neutralisace, chemická reakce, při níž 
působí kyselina na zásadu (nebo zásada 
na kyselinu) tak dlouho, až roztok je re- 
akce neutrální, t. j. není ani reakce ky- 
selé, ani zásadité. Vždy je provázena vý- 
vojem tepla. Při slučování 1 gramekvi- 
valentu kyseliny a zásady tvoří se vždy 
stejné množství tepla, jež činí 13.760 ka- 
lorií. Jako zplodina neutralisace tvoří se 
vždy příslušná sůl a voda. Prakticky 
využito je této reakce při výrobě někte- 
rých solí a v analytické chemii při aci- 
dimetrii a alkaiimetrii. Konec reakce 
poznává se snadno podle změny barvy 
t zv. indikátorů, jako na př. lakmusu, 
methyoranže a p. — N. dělostřelec- 
tva, krušení nepřátelské palby tím, že 
se jejich baterie poatřelují velikým 
množstvím účinných střel (hl. plyno- 
vých) tak, aby nebyly schopny vážně 
rušiti všeobecný pěchotní útok. Obecně 
je druhem palby proti bateriím (kontra- 
baterijní). 

Neutralita, nestrannost, neúčast; v me- 
zinárodním právu neúčast na válce dvou 
států a právní následky z neutrality pro 
nezúčastněný stát plynoucí. Neutralita 
jest bud dobrovolná a v případě války 
se výslovně prohlašuje, nebo smluvená. 
Ozbrojená neutralita jest tehdy, chrání-li 
stát svou neutralitu vojskem, neb pro- 
hlásí-li, že v případě porušení neutrality 
bude ji vojenskou mocí chrániti. Práva 
a povinnosti neutrálních států jsou urče- 
ny haagskou úmluvou z 18. X. 1907. 

Neutralitni odznak (Neutralitátsabzei- 
chen. signe de neutralitě), ve vál. odznak 
chránící osobu n. věc neutrálního státu 
aneb takové instituce, která se považuje 
za vyňatu z právomoci nepřítelovy, jako 
jest sanitní personál (i vojenský), nemoc- 
nice, obvaziště, lékařské potřeby atd. 
Dříve se označovaly tyto orgány černým 
praporem; od 1864 je mezinárodně při- 
jat červený kříž (u mohamedánů půlmě- 
síc) v bílém poli jako n. o. Osoby a věci 
jím opatřené nesmějí býti zajímány a 
zabírány a mají právo plné mezinárodní 
ochrany; nesmějí však jednati proti stát- 
ním zájmům některé z bojujících stran. 

Neutrální (lat.), nenáležející žádnému 
státu (zvi. území). — N. bod jest místo, 
kde se ruší účinky dvou protivných sil, 
takže na daný předmět vůbec nepůsobí. 
Tak na př. mezi sluncem a zemí nachází 
se v určité vzdálenosti od země (40 polo- 


měrů země) místo, kde se přitažlivost 
země rovná přitažlivosti slunce. 

Neutron, teoretický prvek atomového 
čísla 0, jehož atomy jsou shluky elektro- 
nů kladně a záporně nabitých. Jeho exi- 
stence nebyla dokázána, ale předpoklá- 
dáme, že vyplňuje veškerý prostor po- 
dobně jako světelný éter. Jeho atom^ 
jsou nevažitelné, elektricky nevodivé, ale 
dají se elektricky polarisovati. 

Neutrum (lat.), v mluvnici střední rod 

Neuve Chapelle, os. ve franc. dép. Nord, 
sev. od La (Bassée. Bitva v první polo- 
vině března 1915, v níž angl. arm. Haigo- 
va se marně snažila prolomiti frontu 
6. něm. arm. Ruprechta Bavorského. 

Neuville Alphonse, de (1836 — 1885). 
franc. malíř. 

NeuvUle-Saint-Vaast, os. v dép. Pas- 
de Calais, 7 km ssv. od Arrasu ve Fr.; 
středisko bojů za ofensivy fr. 10. arm. 
(gen. ďUrbal) proti něm. 6. arm. (Rup- 
recht Bav.) v bitvě u Arrasu v květnu 
1915. Bojů se hrdinně účastnila čes. rota 
Nazdar (o*). 

Neuwirth František, MUDr. (* 1895), 
docent zubního lék. v Praze. 

Neuwirth Josef (1839—1895), rak. náro- 
dohospodář. 

Neuwirth Joseí, PhDr. (* 1855), profe- 
sor dějin umění na univ. ve Vídni. Psal 
hojně studie o č. umění s tend. německou 

Neuwirth Karel, MUDr. (* 1893), docent 
urologie, primář chirurg, oddělení ne- 
mocnice Milosrdných bratří v Brně. Odb. 
spisy. 

Neužil František, souč. č. lyr. básník. 

Něva, řeka v Rusku, vytéká z jezera 
Ladožského, Oněžského a Ilmenského, 
splavná. 74 km dl. 

Nevada (úř. zkratka Nev.), stát v USA., 
286.675 km 2 , 77.407 obyv., hornatá. Vel- 
kých měst není. Jediným bohatstvím ze- 
mě jsou naleziště zlata a mědi. Těžba 
však klesá. Hl. m. jest Carson City. 

Nevalja, přístav na ostrově Pagu, pův. 
Novalia, jak se nazýval celý ostrov; při- 
pomíná se již r. 1199. 

Něvědomski], pseud. Mich. Petroviče 
Miklaševského (* 1866), rus, liter, kritik 
a spisovatel. 

Neveklov, m. v Č., okr. Benešov, 1084 
čs. ob. 

Nevěra v manželství, důvod k rozvodu 
i k rozluce, jde-li o cizoložství. Civilní 
řízení nemusí předcházeti odsouzení 
trest. soudem (nevěra je podle § 502 
trest. zák. přestupkem). Jde-li o jiná po- 
rušování manž. věrnosti nežli o cizo- 
ložství, mohou býti, opakují-li se, rov- 
něž důvodem rozvodu a rozluky pro ne- 
pořádný způsob života. Za rozvod neb 


Nevěra 


302 


New Fonndland 


rozluku nemůže žádati ten manžel, 
který se zavázal, že bude porušováni 
věrnosti trpěli, může však svůj souhlas 
kdykoliv odvolati. 

Neverice, o. na Slov., okr. Zlaté Mo- 
ravce, 088 ob. (527 čs.). 

Něvérov, pseud. Aleks. Serg. Skobele- 
va (1886 — 1923), rus. spisov. ironických 
povídek a románů. 

Nevesinjsko Polje, krasové pole v Her- 
cegovině, vých. od Mostarského p., na- 
zvané podle hosp. střediska Nevesinje, 
dl. 23 km, šir. až 7.5 km, ve výši 828— 
890 m, rozloha 17.5 km 2 , málo úrodné, 
ostré klima, ač mírnější, než by odpoví- 
dalo výšce. 

Nevěstinec, O* prostituce. 

Nevězíce, o. v Č., okr. Písek, 498 čs. ob. 

Nevežis, přítok Němenu a pravé stra- 
ny na Litvě, 177 km dl. 

Nevické, rus. Nevickoje, o. na P. R., 
okr. Užhorod, 726 ob. 

Nevidzany, o. na Slov., okr. Prievidza, 
464 ob. (457 čs.). 

Nevidzany, 0 . na Slov., okr. Zlaté Mo- 
ravce, 614 ob. 

Nevinný Jos., MUDr. (* 6 . IX. 1853 
v Praze), prof. na univ. v Insbrucku. Na- 
psal různá vědecká farmakologická po- 
jednání. 

Nevojice, o. na Mor., okr. Vyškov, 394 
čs. ob. 

Nevole Jan, Ing. chem. (* 1878), bota- 
nik a hud. kritik. 

Nevole Jan <(* 1812 ve Vísce, okr. Cho- 
těboř), stavitel v Praze od r. 1843; odešel 
do Srbska 1849. 

Nevole Jarka (1890 — 1926), Čes. spis. a 
překl. (krátce zpěvák a herec), napsal 
básně Slzy a úsměvy, překl. z franc. a 
němč. romány, divadel, hry a operetní 
libreta. 

Nevole Milán, PhDr. (1846—1907), che- 
mik a docent chemie. 

Nevolin Minko Savov (* 1881), bulhar- 
básník, autor sbírek veršů Akordi na 
melancholijata, 1919, Palmi v pustiňata, 
1922. 

Nevolnictví, závislost sedlákova na 
vrchnosti, záležející v podstatě v ome- 
zení osobní svobody, zvi. stěhovací. 
U nás bylo uzákoněno po válkách husit- 
ských. Sedlák byl také vázán na souhlas 
vrchnosti, chtěl-li dáti děti na studie n. 
na řemeslo, vrchnosti podléhal i ve věci 
svého sňatku. Čeští stavové vždy tvrdili, 
že jde o dědičné poddanství, nikoliv o n. 
Stav tento zrušil Josef II. r. 1781; později 
vzniklá robota byla definitivně zrušena 
r. 1848 na kroměřížském sněmu. 

Nevolová Božena (* 1893), čes. malířka. 

Nevratice, ob. v Č.. okr. Nový Bydžov. 
463 ob. čs. 


Nevrlá Emilie (* 1887), čes. malířka 
květin. 

Nevrokop, bulh. obv. město v Make- 
donii, s 7100 ob. 

Nevřen, ob. v Č., okr. Plzeň 512 ob.. 
(463 čs.). 

Něvskij Alexandr svátý, vlastně kníže 
Alexandr Jaroslavič Novogorodský, ví- 
těz nad Švédy, Norvežany a Finy v r. 
1240. V Sofii pojmenován jeho jménem 
velkolepý dóm, vybudovaný k uctění pa- 
mátky cara Alexandra II., osvoboditele 
Bulharska. 

Něvskij Vlád. Ivanovič (* 1876), rus. 
spisov., revolucionář, organisátor soc. 
dem., sovět, politik, od r. 1924 ředitel 
Leninské bibliotéky v Moskvě; napsal 
několik polit., histor. spisů k dějinám 
komunismu v Rusku. 

Nevšímal August Vojtěch, JUDr. (* 1847 
— 1916), čes. spisov., humor, a právni- 
ckých příruček. 

Nevšímalová Bož., MUDr. (* v Plzni), 
odb. lékařka v Praze, je činná též lite- 
rárně popularisačními pracemi v růz. 
časop. Překládá z moder, francoz. lyriky 
pod pseud. Lev Mašin. 

Nevšímalová (roz. Goldmannová) Kri- 
sta (* 1854), čes. spisovatelka a učitelka. 

Nevšová, ob. na Mor., okr. I3h. Brod. 
633 ob. čs. 

New Bediord (ňú bedfesd), m. v sev.- 
amer. státě Massachusetts, 119.539 ob. 

New England, část USA., 172.031 km*, 
8,182.428 ob.; obsahuje státy Connectitut, 
Rhode Island, New Hampshire, Maine, 
Vermont. Massachusetts. 

New Fonndland, britský ostrov při 
atlantickém břehu Sev. Ameriky, 110.670 
km 2 , 261.356 ob. Skalnaté jeho břehy jsou 
v .zimě a na jaře ponořeny v mlhu a ob- 
klíčeny ledovci, mají bohatství zálivů a 
poloostrovů. Vnitrozemí tvoří náhorní 
rovina a pahorkatina, složená z archai- 
ckých hornin, místy jsou lučiny a lesy. 
Hlav. řeka (320 km) je Exploits River. 
Podnebí je chladné (roční stř. teplota 
4°), bouře a mlhy časté. Flora a fauna 
jest sev.amer. Praobyvatelé Beothukové 
(Algonkinští Indiáni) byli Francouzi 
vyhubeni (1713). Později se přistěhovali 
Mikmakové. Dnes je většina ob. Fran- 
couzi a Angličané. O školství (1121 škol) 
se dělí církve katolická (3 bisk.) a 
anglikánská (1 biskup). Z plodné půdy 
(na 4 mil. ha) jest jen málo vzděláváno. 
Zemědělství produkuje brambory, oves, 
řepu. Významné je lesní hospodářství 
a rybářství. Značná jsou ložiska nerost- 
ná. nachází se na ostrově zlato, stříbro, 
olovo, železo, měď. New Foundland jest 
britské dominion se samosprávou, k ně- 
muž je připojen správně i Labrador. Gu- 


New Foundland 


303 


Newton 


vernér je jmenován korunou, určuje si 
10 ministrů. 24 členů sněmovny je voleno 
doživotně, 36 na 4 roky. Státní rozpočet 
měl 1926 -příjmů i vydání na 10 mil. £. 
Státní dluh: 67 mil. £. Hl. m. je Saint 
Johns. 

New Hampshire (njú hempšir, úř. zkr. 
N. H.), spolkový stát v USA. při Atlant, 
oceáně, 24.192 km 2 , 455.000 ob. 

New Jersey (njú diersi) (úř. zkr. N. J ), 
severoatlantický stát v USA., poloostrov, 
veliký 21.299 km 2 , 3,749.000 ob., mezi ře- 
kami Hudsonem a Delaware. Na laguno- 
vitém pobřeží četné mořské lázně (Atlan- 
tic City). Jihozáp. část úrodná, severo- 
západ hornatý (High Point 550 m), po- 
rostlý lesem. Splavné řeky jsou Hudson, 
Delaware, Raritan a Passaic. Podnebí 
v letě horké, v zimě studené. Pěstuje se 
kukuřice, brambory a pícniny, oves a ze- 
lenina. Značný je chov dobytka. 

New Mexiko, (N. M.), stát v USA., 
317.609 km 2 , 392.000 ob., obsahuje jih Ska- 
listých hor a úvodí Rio Grande del Nořte 
a Rio Pecos. Jihovýchod patří k Liánu 
estacadu. sever je prérie, západ tabulo- 
vitá vysočina s indiánskými puebly. Re- 
ky jsou v létě vyschlé. Země má bohat- 
ství lesů a pastvin. Ob. je většinou kato- 
lické, Indiánů žije v reservacích na 
25.000. 

New Orleans (jnú orliens), největší a 
hl. m. spolkového státu sev.-amer. Loui- 
siany, 424.000 ob. (1927), Podnebí je hor- 
ké a vlhké, častá je žlutá zimnice, spou- 
sty moskytů. N. O. je sídlem university 
Tulanovy, katol. university a 2 černoš- 
ských universit, četných škol středních 
a odborných. Je největším přístavem při 
zálivu Mexickém. 

New York (nju-jořk), nejv. a kultur, 
i hospodářsky nejvýznamnější město 
USA, 775 km 2 a (1927) 5,970.800 ob, leží 
při ústí Hudsonu (Q*). Má velmi rozvi- 
nutý, polohou podporovaný průmysl, 
zvi. oděvnický, cukrovarnický (v Brook- 
lynu), tiskařský, strojařský atd, ještě 
důležitější je N. Y. jako město obchodní, 
bankovní a bursovní, prochází jím skoro 
polovina všeho zámořského obchodu 
USA. Ke stům veřejných, soukromých, 
odborných a vyšších škol přistupuje 10 
universit a kolejí (Columbijská univ. 
City College a j.; divadel má N. Y. 414, 
proslulá je zvláště Metropolitan Opera; 
z veřejných knihoven jsou nejvýznač- 
nější: Public Library (2,97 mil. svazků). 
V čele města stojí na 4 roky volený sta- 
rosta (mayor), 5 okresních presidentů a 
městská rada (65 členů). 

New York Herald (nju-jork-hereld), 
nejvýznačnější politický deník v USA. 


New York State (nju-jork-stet, zkrác. 
N. Y.), nejlidnatější a nejdůležitější stát 
v USA, 127.433 km 2 a (1927) 11,423.000 ob, 
prostírá se od Atlant, oceánu k řece sv. 
Vavřince, k Ontariu a Erijskému jezeru. 
Zaujímá výběžky hor Appalačských; je 
protékán Hudsonem, spojeným průpla- 
vy s Erijským jez. a s řekou sv. Vavřin- 
ce; hl. m. je Albany. 

Newark (njuerk), název několika měst 
v USA. 1. ve státě New Jersey, 466.700 
ob.; — 2. m. v Ohiu, 32.181 ob.; blízko 
ložiska uhelná; — 3. město ve státě New 
York, 6964 ob, na průplavu Erijském. 

Newbolt Sár Henry John {* 6. VI. 1862 
v Bilstonu), angl. básník; vlastenecké 
básně. 

Newcastle (njú- 
kásl.), 1. m. v USA. 
v Pennsylv, 44.938 
ob.; — 2. m. v Indi- 
aně, 14.458 ob.; že- 
lezniční uzel; — 3. 
m. v Austrálii ve 
státě Nový Již. Wa- 
les, 14.566 ob, s před- 
městími 98.050 ob. 

Newqastle upon 
(on) Týne (njúkásl 
ap tain), město v Anglii, hrabství Nort- 
humberland, 285.400 ob, na řece Týne. 
V okolí velké uhelné doly, železářský, 
ocelářský a chemický průmysl, sklárny, 
loděnice, strojírny. 

Newcastle (njúkásl), 1. William Ca- 
vendish, vévoda z (1592—1676), ve válce 
obč. 1642 — 44 bojoval na straně králové. 
— 2. Thomas Pelham Holles, vévoda 
(* 1694, f 1768 v Londýně), angl. státník, 
kancléř státního pokladu. — 3. Henry 
Pelham Fiennes-Pelham, vévoda (1811 — 
1864), angl. státník, přívrženec Peelův; 
několikráte byl ministrem. 

Newcomb (njúkam) Simon (1835 — 1909), 
americký astronom. Zabýval se hlavně 
studiem pohybu měsíce a vel. planet. 

Newport (njúport), 1. město v Anglii, 
96.620 ob.; přístav, doky; — 2. hl. město 
angl. ostrova Wightu, 11.031 ob. 

Newton (njuton), 1. sir Isaac (1643 — 
1727), zakladatel novější matematické 
fysiky a fysikální astronomie, 1669 prof. 
v Cambridge. Položil s Leihnitzem zá- 
klady k diferenciálnímu počtu; ve fy- 
sice se zabýval dispersí světla; 1668 vy- 
nalezl zrcadlový dalekohled, 1672 objas- 
nil podstatu barev a vytvořil emanační 
teorii k vysvětlení zjevů světelných. Ne- 
smrtelným ho učinil gravitační zákon, 
objevený r. 1666 a vyložený ve Philoso- 
phiae naturalis principia mathematica 
spolu se třemi základními větami me- 
chaniky. Ze spisů sám vydal jen Optics; 



Newton 


304 


Nezval V. 


jeho analytické přednášky vydány pod 
jménem Arithmetica universalie, Metho- 
dus differentialis a Analysis per aequa- 
tiones numero terminorum infinitas. 
Jeho hrob je v opatství Westmínster- 
ském. — 2. Charles Thomas (1816 — 1894), 
angl. archeolog; objevil mausoleum v Ha- 
Iikarnasu. 

Newtonovy barevné kruhy, vynikají 
interferenci paprsků světelných, *na př. 
položíme-li na skleněnou deštičku velmi 
plochou plankonvexní čočku zakřivenou 
plochou, takže vrstva vzduchu mezi de- 
štičkou a čočkou stejnoměrně mohutní 
od místa dotyku na všechny strany. 
Úkaz je podmíněn interferencí. 

Nexns (lat.), souvislost, spojení. Kau- 
sální n. (n. causalis) filosofický termín: 
příčinná spojitost. 

Ney Michel, vévoda z Elchingen (1769 
- — 1815), franc. maršálek; 1805 rozhodl 
svým útokem pád Ulmu. 1813 byl pora- 
žen Bulowem, 1815 svým přestoupením 
k Napoléonovi rozhodl pád Bourbonů, 
u Waterloo velel středu. Zemřel na po- 
praviŠti. 

Nezabylice (Neosablitz), o. v Č., okr. 
Chomutov, 626 ob. 

Nezaměstnanost, ztráta zaměstnání, 
spojená s nemožností nalézti jiné. Po 
světové válce převzaly státy na sebe 
i péči sociální, a do té patří rovněž sta- 
rost o osoby nezaměstnané. U nás jest 
tato péče vyhrazena min. soc. péče. 
Některé státy mají pojištění proti n. 
U nás se tato otázka rozřešila gentským 
systémem (o*), podle kterého podpory 
v n. vyplácejí odborové organisace a po 
vyčerpání do urč. doby stát. Při hospo- 
dářských krisích stoupá n., v normál- 
ních dobách klesá na minimum. V hosp. 
tísni, kterou jest postižen nyní téměř 
celý svět, dostoupila n. v zimě 1930 — 31 
úžasných číslic. V Německu, Anglii, 
v Americe dostoupil počet nezaměstna- 
ných několikamilionového počtu. Státy 
so snaží odstraniti n. prováděním inve- 
stičních prací, zřizováním zpro-středko- 
vatelen práce, vnitrostátní kolonisací, 
regulací výroby a pod. V době prům. 
krise jsou vždy n. více postiženy státy 
průmyslové, a to zvi. ty, které jsou od- 
kázány na vývoz do ciziny. 

Nezamysl, podle Kosmovy kroniky 
kníže pražský, nástupce Přemyslův. 

Nezamyslice, o. v Č., okr. Sušice, 460 ob. 

Nezamyslice, ms. na Mor., okr. Přerov, 
1246 ob. 

Nězdanov, pseud. K. Sezimy. 

Nezdenlce, o. na Mor., okr. Uh. Brod, 
643 ob. 

Nezdíce, ob. v Č., okr. Sušice, 1337 ob., 
(1246 čs. 


Nezlderské Jezero (maď. Ferto), v ra- 
kouském Burgenlandu a v mad. komitá- 
tn šoproňském, bez přirozeného odtoku, 
113 m n. m., 1 — 4 m hluboké. Je postup- 
ně vysušováno. 

Nezletilost, nedostatečný věk, s nímž 
právo spojuje urč. právní skutečnosti. 
Osoby do 21 let jsou nesvéprávné a stojí 
pod mocí otcovskou neb poručenskou. 
14íétý nezletilec může uzavřití sňatek, 
dá-li mu k tomu otec n. poručník a po- 
ručenský soud svolení. Svědkem testa- 
mentu může býti osoba od 18 let. Sám 
sepsati posl. pořízení může nezletilec již 
od 14 let, avšak od 14 do 18 let jen před 
notářem n. ústně na soudě. Právní jed- 
nání osob od 7 — 14 let jsou platná jen 
tehdá, jsou-li k jejich prospěchu (a* ne- 
dospělost). Po 14 letech může se nezle- 
tilec samostatně zavazovati o majetku, 
který mu býl předán k užívání. Od 18 
let se může zavazovati o čistém přebyt- 
ku svých důchodů, pokud mu byl tento 
přebýtek volně ponechán poručen, sou- 
dem. — Propuštěním z moci otcovské n. 
prohlášením za zletilého (u osob z moci 
poručenské) stává se nezletilec svépráv- 
ným i před 21. rokem. Ve výjimeč. pří- 
padech lze moc otcovskou a poručenskou 
prodloužit! i přes 21. rok. 

Nezmar A., pseud. A. Olivy. — N. Pa- 
vel. pseud. P. F. Malého. — N. Vladimír, 
pseud. Lad. Kunty. 

Nezmarovité, Q* Hydroizoa. 

Nezmarovka Ježnatá, Q* Hydractima 
echinata. 

Neznámý, pseud. Jos. D. Konráda. 

Neznámý X., pseud. Č. Kalandra. 

Neznámý vojín (unbekannter Krieger; 
soldát inconnu; unknown warrior), ne- 
zjištěný padlý vojín, symbolický repre- 
sentant všech obětí světové války, po- 
hřbený na čestném místě slavnostním 
způsobem; jeho hrob má býti památkou, 
uctívanou při růz. příležitostech. Tak ve 
Fr. exhumován jeden z padlých u Ver- 
dunu a pohřben 11. XI. 1920 pod Vítěz- 
ným obloukem; u nás neznámý legio- 
nář padlý u Zborova pohřben na Staro- 
městském nám. u radnice; podobně u ji- 
ných účastníků světové války. 

Nezval Vítězslav (* 26. V. 1900 v Bi- 
skupovicích na Mor.), čes. spisovatel. 
Zaujal význačné místo v poválečné ge- 
neraci básnické jako lyrik hravé fanta- 
sie, nelogického psychismu a rafinova- 
né naivity, přejímající mnohé prvky 
z franc. básníků dekadentních, zvi. z A. 
Rirhbauda a G. Apollinaira. Po výrazné 
lyrické sbírce Most (1922) vydal knihy 
různých slovesných oborů nestejné hod- 
noty. Pantomima (1924), Básně na po- 
hlednice, Menší růžová zahrada (1926), 



Šlechtěné rostliny. 

i. Okrasný plný zuli radu i mál; i liurkanksova odrůda). ía. ťapaver pilosum. 
ib. Kapaver sommferum. *j. ..Shushr*, liurbunksova kopretinu. sh. Kopretina 
obecná (typická). Slíva liurbunksova odrůda „Santa Kosa 4 *, na. Divoká 
americká slíva. ). liurbunksova ,, Mamuti ostružina 44 , ta. Ostružina obecná. 
Ti. Ilurluinksova opuncie bez trnů (jedlá). 5a. Tatáž s trny. 


ťribilin Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 


Nezval V. 


305 


Nicaragua 


Blíženci, Akrobat, Nápisy 
na hroby (1927), nejvyspě- 
lejší jeho dílo Edison 
(1928), Židovský hřbitov, 

Hra v kostky (1929), Sní- 
daně v trávě (1930), afori- 
stický Falešný mariáš 
(1925), studie o Wolkerovi 
(1925) a rozplizlé romány 
Karneval (1926), Kronika 
z konce tisíciletí (1929). 

Zveršoval též prekl. Z E, Vítězslav Nezval. 
A. Poe a A. Rimbauda. 

Nezvěstice, ob. v Č., okr. Plzeň, 785 
ob. čs. 

Nezvěstný, osoba, o které po dlouhou 
dobu nedocházejí žádné zprávy. Trvá-li 
nezvěstnost po určitou dobu, spojuje 
s tím právo důležité následky. N. pova- 
žuje se totiž za mrtva a osoby mající na 
věci zájem, mohou žádati, aby byl za 
mrtva prohlášen. Řízení provádí kraj- 
ský soud místa, v němž n. posledně by- 
dlil nebo se zdržo<val. Nejprve vydá soud 
edikt, aby se n. do určité lhůty u něho 
přihlásil a po marném jejím uplynutí 
prohlásí n. za mrtva. Současně určí den, 
o kterém lze tvrditi, že jej n. nepřežil. 
Když za prohlášení za mrtva žádá man- 
žel n., v úmyslu uzavřití nový sňatek, 
jest třeba, aby soud též vyslovil, že se 
manželství rozlučuje. Za tento výrok 
jest však možno žádati též kdykoliv po 
prohlášení za mrtva. Ukáže-li se, že byl 
n. omylem prohlášen za mrtva, může po 
svém návratu žádati, aby vše bylo při- 
vedeno do předešlého stavu, zvláště 
může požadovati navrácení svého jmění 
na dědicích. Uzavřel-li druhý manžel 
další sňatek, musí býti toto druhé man- 
želství prohlášeno z úřední moci za ne- 
platné. Podle § 24 obč. zák. platí pro ne- 
zvěstnost tyto lhůty: Předpokládá se, 
že n. již zemřel, když se narodil již před 
70 lety a pět let nejsou o něm žádné 
zprávy, nebo když se narodil před 30 
lety a po 10 let nejsou o něm zprávy; 
byl-li ve válce -těžce zraněn nebo zmi- 
zel-li za války a uplynuly již 3 roky o<d 
konce roku, v němž válka skončena; na- 
lézal-li se na lodi, která ztroskotala, n. 
na jiném místě, kde byl jeho život váž- 
ně ohrožen a není o něm zpráv po 3 léta 
od konce roku, kdy se neštěstí událo-. 
O lodi jest předpokládati, že se potopila, 
jestliže nedoplula, kam měla doplouti 
neb nevrátila-li se do tří let na místo 
vyplutí. 

Nežárecký Jbs. B., pseud. Jos. Bradáče. 

Nežárka, pr. přítok Lužnice, 61 km dl. 

Neždanov, pseud. Karla Sezimy. 

Nežit (furunculus), prudký zánět kož- 
ních žláz a míšků vlasových, vzniklý 



vniknutím hnisotvorných bakterií do 
kožních průduchů (pórů). S počátku ma- 
lý puchýřek, plný hnisu, vyvine se brzy 
v hrbolek, velikosti hrachu až mandle, 
horký a velmi bolestivý. Po několika 
dnech střed hrbolku zhnisá, vyloučí se 
ve tvaru zátky a nastane vyhojení. V ne- 
příznivých případech přejde zánět do 
hloubky nebo na sousední mizni cesty. 
N. v obličeji může snadno vésti k cel- 
kové otravě krve. Někdy vznikají n. vel- 
mi četně na růz. částech těla — furun- 
kuloea. 

Nganhuei (Anhvei, Nganhvei), Čínská 
prov. na dolním Jangtsekiangu, 143.900 
km 2 a (1922) 19,832.665 obyvatel. 

Niagara, řeka mezi Erijským a Onta- 
rijským jezerem; tvoří hranici mezi Ka- 
nadou a státem New York; tvoří pro- 
slulý vodopád, 49 m vysoký. 

Nibelungenlied, střed ohorno-německé 

rytířské epos, spojující pověsti něm. ná- 
roda v nejširším významu. Vydáno K. 
Lachmannem (1826) a j. 

Nic (lat. nihil), značí ve filosofii bud 
opak něčeho (relativní nic) nebo popření 
všech existujících věcí (absolutní nic). 
Popření všeobecně platných zákonů mo- 
rálních a právních se jmenuje praktický 
nebo morální nihilismus. 

Nicandra Adans, lilík, rod čeledi lilko- 
vitých rostlin s jedním druhem N. phy- 



Nicandra physaloides. 

saloides Gárt. (lilík mochyňovitý), pův. 
v Peru; ozdobná rostlina, dávající lé- 
čivé plody. 

Nicaragua (st. Cocibolca), jezero, nej- 
větší ve střední Americe, 33 m n. m., 
80 m bl. a veliké 7.705 km 2 , má mnoho 
ostrovů. 

Nicaragua, největší ze šesti středo- 
amerických republik, 118.453 km 2 a (1920) 
638.119 ob. Hl. část vyplňuje až 1800 m 
vysoká vrchovina, k níž se připojuje na 
v. 25 — 75 km široká aluviální a terciární 
pobřežní nížina. Podnebí, květena a zví- 
řena Q* Střední Amerika. Obyvatelstvo 
tvoří Trigueni (míšenci bělochů s In- 


Nový slovník naučný. — Svazek XIII. 


20 


Nicaragua 


306 


Niederle J. 


diány), 69% necivili- 
sovaní Indiáni, bě- 
lochů je málo; hlav- 
ním zaměstnáním je 
zemědělství (baná- 
ny, cukr, boby), do- 
luje se na stříbro a 
zlato, průmysl nepa- 
trný. Nejdůl. přísta- 
vy: Corinto a San 
Juan del Sur při Ti- 
chém oceánu. V čele 
státu stojí na čtyři 
léta volený president; země je rozdělena 
na 13 depart. a 2 distrikty (Comracas). 
Hl. m. Managua. 

Nicaraguaský průplav, spojující Atlan- 
tický oceán San Juanem del Nořte 
(Greytown) s Tichým oceánem, byl pro- 
ponován už v XVI. stol.; stavbou prů- 
plavu Panamského bylo postaveno vybu- 
dování N. p. do pozadí. 

Nicejské vyznání víry (Symbolům ni- 
caenum), nejvýznačnější ze tří ekume- 
nických vyznání, složené a přijaté na 
církevním sněmu v Nicei (r. 32b) a pevně 
stanovící učení o Sv. Trojici. 

Nicejsko-cařihradské vyznáni víry (Sym- 
bolům nicaeno-constantinopolitanu-m) kol 
381 na 2. ekumenické synodě v Ca- 
řihradě rozšířené vyznání nicejské, a 
zatlačilo tuto starší formulaci. 

Nickerl František, MUDr. (1838—1920), 
přírodopisec; byl prof. zoologie, botani- 
ky a zbožíznalství na praž. polytechnice. 
Založil první semenářskou stanici pro 
Čechy. 

Nickerl Otakar, MUDr. (1813—1871), 
přírodopisec, entomolog, prof. praž. po- 
lytechniky. 

Nioolaus Cusanus (de Cusa) (1401 — 
1464), kardinál, odpůrce papeže na kon- 
cilu basilejském. 

Nlcolson sir Arthur, baron z Carnocku 
(1849—1928), brit. diplomat, vysl. v růz. 
státech evropských. 

Niconizio, o* Nigretič Franjo. 

Nicot (niko) Jean (1530—1600), fr. vy- 
slanec na portugal. dvoře; složil jeden 
z prvních franc. slovníků a zavedl 1560 
pěstění tabáku ve Francii (O* Nicotiana). 

Nicotlana L. (tabák), rod čeledi lilko- 
vitých rostl., jednoleté, s jednoduch., celo- 
krajními listy, žlutě, zeleně, červeně, bíle 
kvetoucí; asi 40 druhů v Sev. a Již. Am. 
N. rustica L. (tab. pospolitý n. selský), 
v Mexiku a Již. Am., pěstuje se nyní již 
jen v jihov. Evropě, Záp. Asii a Africe. 
N. tahačům (ob., pravý viržinský t.) 
s velkými listy a ponejv. červ. květy, 
v růz. odrůd. V obchodě se t. rozeznává 
podle země původu. Jako ozdobné rostl. 



Nicotiana rustica. 


N. tabacum purpurea latissima Milí., N. 
ghauca Grah. z Mexika, N. affi-nis Moore 
s vonnými květy. 

Nicov (Nitzau), o. v Č., okr. Sušice, 
673 ob. 

Nida, ř. v Haliči, levý přítok Visly, 
sev. od Tarnowa. Tam se ustálila po 
bitvě u Limanowé-Lapanowa v prosinci 
1914 rus. fronta (9. arm. gen. Lečickij) 
jako pokračování fronty haličské na 
Dunajci. Opuštěna Rusy za ústupu po 
bitvě u Gorlice v květnu 1915. 

Nldnlarinm Lem. (Karatas Adans), ka- 
ratas, čeleď bromelií, s květy postave- 



Nidularium innocenti. 

nými do růžice; 15 druhů, nejvíce v Bra- 
silii. 

Niebler Josef (* v Příbrami), výrobce 
papíru v Pra-ze r. 1770, jeho otec jakož 
i syn Jan (* v Stříbře), byli rovněž vý- 
robci papíru, poslední byl r. 1770 v Brně 
zaměstnán. 

Niederle Bohuslav, MUDr. (* 25. II. 
1873 v Praze), primář okr. nemoc, na 
Kladně a docent chirurgie Karlovy uni- 
versity. Vědecké práce: Kulptury střeva 
(1915 a 1926), O vrozeném vysokém stavu 
lopatky (1925), Luxace a zlomeniny pán- 
ve (1928) a četné drobnější práce. 

Niederle Jindřich (1840—1875), č. klas. 
filolog, prof. Sp.: Mluvn. jaz. řec. (1873). 
a d.). 



Niederle L. 


307 


NiesioZowski T. 


Niederle Lubor, PhDr. (* 20. IX. 1865 
v Klatovech), čes. etnograf a archeolog. 
R. 1904 řád. prof. etnografie a praehist. 
archeologie na univ. v Praze. Počáteční 
zájem etnograf. (r. 1891 založ, s Č. Zíbr- 
tem Čas. Čes. lid, horlivě se účastnil pří- 
prav k Národopis. výstavě v Praze 1895 
a j.) soustř. se posléze na otáz. archeol. 
a to především archeologie slovan., ne- 
spouštěje nikdy se zřetele široký základ 
vědecký. Po rozsáhlé přípravě všeobec- 
ného rázu, z níž vyplynuly práce: Lid- 
stvo v době předhistor. se zvlášt. zřete- 
lem na země slov. (1893 — 94), O původu 
Slovanů (1896 a ještě několik vyd.), při- 



PhDr. Lubor Niederle. 


kročil r. 1901 k vyd. svého životního 
díla Slovanské starožitnosti. Dílo to ob- 
sahuje ve dvou oddílech (histor. a kult.) 
9 svazků a též zbývající dva jsou již ho- 
tovy. Vedle toho N. však vyd. ještě řadu 
menších, ale neméně významných prací 
jako Národopis. mapa uher. Slováků 
(1903), Obozrěnije sovremennago Sla- 
vjanstva (1909) pro rus. Encyklopedii slo- 
vanské filologie. (Čes. zpracování pod 
názv. Slovan, svět nahrazuje Šafaříkův 
národopis.) Pro informaci ciziny zpraco- 
val slovan. starožitnosti stručněji ve 
dvousvazk. díle Manuel de Tantiquité 
slavě (1923 — 26). O čes. archeologii po- 
jednal spolu s K. Buchtelou v díle Ru- 
kověť čes. archeologie (1010). Z posled. 
prací dlužno uvésti Příspěvky k vývoji 
byzant. šperků ze IV.-— X. stol. (1930). Za 
své věd. zásluhy je Členem Král. spol. 
nauk, České akademie, presid. Slovan, 
ústavu a řady cizích institucí (v Lenin- 
gradě, Bělehradu, Sofii). — o* jubilejní 
sborníky k 50. a 60. (1915, 1925). 

Niederle Václav (* 1867), č. klas. filo- 
log. Sp.: Aischylos a jeho doba (1905). 

Niedzielski Stanisíaw (1842—1895), p. 
hud. skladatel a ředitel Tow. muzyczne- 
go v Krakově. 

Niedžwiecki Zygmunt (* 1865), p. spi- 
sovatel, novelista. 


Niedžwiedski Juljan (1845 — 1918), pol. 
mineralog a geolog; prof. univ. lvovské* 

Niedžwiedski Wladysíaw Marcin 
(* 1849), pol. spisovatel a red. Slovníku 
polského. 

Niello (ital., z lat. nigellus, načernalý), 
již ve starověku ozdoby ve sitříbře, zlatě, 
mědi, bronzu, cínu, prováděné vtlačený- 
mi ornamenty, které se vyplňovaly čer- 
nou hmotou. 64 grafické umění. 

Nielsen Asta (Asta Chmara) <* 11. IX. 
1883 v Kodani), herečka král. dvoř. div. 
v Kodani a populární herečka filmová, 
nyní trvale v Berlíně. 

Nielsen August Carl (* 1865), dánský 
hudeb, skladatel. Studoval konservatoř 
v Kodani a stal se prvním houslistou 
král. dv. hudby, později kapelníkem 
(1908 — 1914); od r. 1915 koncertní dirigent 
různých hud. sdružení. Získal si o mod. 
hudbu dánskou velké zásluhy, hl. svými 
skladbami a bezvadnou reprodukcí svět. 
skladatelů. Z jeho prací jmenujeme četné 
symfonie, hl. Symfonia expansiva, z vok. 
skladeb Hymnus, Amoris, pak jeho ope- 
ry Saul og David na libreto Einar Chri- 
stiansena (1902) a Maskerade (1906). Také 
v komorní hudbě se jeho všestranný ta- 
lent znamenitě uplatnil. 

Niemcewicz Julian Ursyn (1758 — 1841), 
pol. spisovatel; konec života ztrávil v Pa- 
říži; psal básně, balady a dramata v kla- 
sieistickém stylu, historické romány, ves- 
měs s nacionální tendencí. 

Niemojewski Andrzej (1864 — 1921), pol. 
spis., zakl. čas. Mysl niepodlegla a orga- 
nisátor Volné Myšlenky v Polsku. 

Niemojewski Lech (* 1894), souč. polský 
architekt ve Varšavě. Sp.: Architektura 
wngtrz Stanislawowskich (1922). 

Niemojowski Waclaw •(* 1861), polský 
státník, president rolnického družstva a 
1916 — 17 maršálek st. rady. 

Niepce (nieps), 1. Joseph Nicéphore, vy- 
nálezce fotografie (1765—1833), 1829 pra- 
coval společně s Daguerrem. — 2. Claude 
Marie Frangois N. de Saint-Victor, vnuk 
předešlého, franc. chemik (1805—1870), 
vytvořil první obrázky na skle jodova- 
ným albuminem, používal také bílku 
k potahování fotografických papírů. 

Nieritz Karl Gustav (* 2. VII. 1795, t 
16. II. 1876), něm. spis. lidový a povídek 
pro mládež, oblíbených pro vřelý, srdeč- 
ný a moralisující tón. Hojně překládány, 
též do češtiny (Tomsou, Pečírkou a j.). 
R. 1850 započal N. též vydávati německý 
lidový kalendář, v té době velice oblíbe- 
ný. Vlastní autobiografie z r. 1872, pak 
životopis ve výboru povídek, vyd. 1906 
Ad. Sternem. 

Niesiolowski Tymon (* 1882), souč. ma- 
líř polský, prof. mal. akademie ve Vilně. 

20 * 


Nietheroy 


308 


Niger 


Nietheroy (Nyteroi, — roi), hl. m. bra- 
sil. státu Rio de Janeiro, (1920) 86.238 ob. 

Nietzsche Friedrich. (* 15. X. 1844 
v Rocken u Lůtzenu, t 25. VIII. 1900 ve 
Výmaru), německý filosof, syn pastora; 
od 1869 prof. klasické filologie v Basileji. 
Z estetických úvah s Wagnerem vzniklo 
dílo: Die Geburt der Tragódie aus dem 
Geiste der Musik, ve kterém podal teorii 
umění apolinskóho a dyoniského (vyrov- 
naného a vášnivého). V Unzeitgemássen 
Betrachtungen podal kritiku soudobé 
kulturv a v dalších dílech Menschliches- 
Allzumenschliches, Morgenróte, Die fróh- 
liché Wissenschaft potíral romantismus 
a iluse umění, náboženství a vědy. Pro 
oční a nervovou nemoc zřekl se 1879 pro- 
fesury a žil v Itálii a Švýcarsku, až se 
1889 zhroutil, načež byl dopraven k mat- 
ce do Naumburka. 1879—89 vznikla jeho 
hl. díla: Also sprach Zarathustra, Jen- 
seits von Gut und Bose, Zur Genealogie 
der Moral, Der Fall Wagner, Gótzendám- 
merung, Ecce Homo a nedokončená Der 
Wille zur Macht. Základ N. učení je otáz- 
ka po pojmu života a smyslu jeho. Život 
je osudově zapříčiněn kulturou, která si 
vytváří svou morálku, filosofii, v jejíž 
okovech člověk jest ujařmen. Člověk, kt. 
sí chce osvoboditi, musí žiti mimo prav- 
du a omyl, dobro a zlo, neboť existuje 
jen morálka pánů a otroků. Morálka 
pánů je vyznačována vůlí k moci. Naše 
kultura i křesťanství spočívá na morálce 
a „desce hodnoť' židů a proto musí býti 
zničena. Humanita, demokracie, socialis- 
mus jsou plodem téže otrocké morálky. 
Život se promítá do věčnosti, kde se do- 
bývá věčný návrat věcí. K tomu však ne- 
napomůže bůh, nýbrž nadčlověk. Pojem 
nadčlověka stává se vrcholem a středem 
N. filosofie. N. myšlenky, které se potka- 
ly s bouřlivým souhlasem i odporem, roz- 
šířila za N. nemoci duševní a po jeho 
smrti jeho sestra paní E. Forster-Nietz- 
sche, která založila i N. archiv ve Výma- 
ru. Souborná vydání vyšla: 1895 — 1911, 
1905—13, 1920—28, dopisy 1900—05. Pře- 
klady: Antikrist (Pudlač) 1905; Ecce ho- 
mo (Procházka, Fischer) 1910, 1929; Ná- 
boženský život (Hostinská) 1912; Nečaso- 
vé úvahy (Krejčí) 1902; Přehodnocení 
všech hodnot (Fischer) 1929; Případ Wag- 
nerův 1901; Soumrak model (Procházka) 
1913; Tak pravil Zarathustra (Krejčí, Fi- 
scher) 1896, 1914, 1925; Zrození tragedie 
(Fischer) 1923; Sebrané spisy vycházejí 
u A. Srdce od 1923. Liter.: O. Fischer: 
F. N. 

Nžeuport Edouard de (1875 — 1911) fr. 
inženýr, zakladatel známé továrny na 
letadla. Specialita: rychlé jednoplošníky 


a stíhací letouny voj., jakož i dopravní 
letouny střední velikosti. 

Nieuwport, m. v belg. prov. Západ. 
Flander, (1927) 4676 ob., má starobylé bu- 
dovy, rybářství, mořské lázně. Ve svět. 
válce dal král Albert 25. října 1914 ote- 
vřití kanály u N., aby zaplavením kraje 
mezi Yserou a tratí Dixmunden-N. zne- 
možnil postup německé 4. armády. 

Niewiadowski Eligjusz (* 1869), p. ma- 
líř a spisovatel. Sp.: Atlas do diiejów 
Polski, Malarstwo wspólczesne a j. Od 
1919 šéf uměl. odd. v min. osvěty. R. 1922 
při otevření Salonu v ZachQcie zastřelil 
presidenta polského Narutowicze (Q*), 
odsouzen k smrti a 31. I. 1923 popraven. 

Niezabytowski Karol (* 1865), p. poli- 
tik, rolnik v Bacewiczach, 1919 hl. zplmo- 
mocník polského Červ. Kříže na bělo- 
ruské frontě, 1926 min. zemědělství. 

Nicz-Borowiakowa Marja (* 1898), pol. 
malířka a představitelka pol. kubismu. 

Nigde (Nighde), hl. m. tur. vilajetu N., 
v Malé Asii, asi 6000 ob. 

Nigella Tourn., černucha, jednoleté 
byliny rodu Ranunculaceae, pryskyřič- 
níko vitých, s mnohonásob, rozdělenými 



Nigella damascena. 


listy; 16 druhů, většinou kol Středozem. 
moře. N. damascena L., čerň. zahradní, 
N. sativa L., č. setá n. černý kmín, z M. 
Asie; N. arvensis L., č. rolní, roste na 
stráních a písečných polích. 

Nigellns z Oskořína Trojan (1537 — 
1604), prof. univ. v Praze, lat. spisovatel. 

Niger (správněji Nigir), po Nilu a 
Kongu třetí největší ř. v Africe s úvo- 
dím o rozloze 2,092.000 km 2 ; pramení 
jako Džoliba na hranici mezi Sierra 
Leone, Liberií a Franc. Guineou, od- 
vodňuje Záp. Sudan a spěje k pobřeží 
Horní Guiney. Při 534° s. š. počíná 24.000 
km 2 veliká delta, v jejímž hrotu je mys 


Niger 


309 


Nikelín 


Formoso. V deltě se provozuje čilý ob- 
chod s palmovým olejem; proto se též 
zove Oil Rivers. 

Niger Torno (Negři), (t 1527 ve Splitu), 
teolog a obratný řečník ze šlechtické 
splitské rodiny. 

Nlgerla, angl. kolonie a protektorát 
v Brit. Záp. Africe, na Nigeru, 869.400 
km 2 a (1921) 18,463,807 ob. Vlhké a horké 
pobřeží je nezdravé; přechází v suché 
savanny a tyto v Saharu. Pobřeží je osíd- 
leno kanibaly. Pěstuje se bavlník a těží 
se železná ruda, olovo, stříbro, mangan, 
monazit, uhlí. V čele N. je generální gu- 
vernér s deseti poradci. Ústava je z r. 
1922. 

Nigerská kolonie, kolonie Francouzské 
Západní Afriky, 980.000 km 2 a (1926) 
1,218.717 ob.; dělí se na sev. pás poušťo- 
vý, zalesněné území ve středu (produku- 
je arab. gumu) a na jižní území, bohaté 
na dříví a dobytek. R. 1922 obdržela ci- 
vilní správu. Hl. ni. je Niamey (3142 ob.). 

Nigoeviči Nigretič Franjo. 

Nigrescit, minerál, obsahující vodnatý 
křemičitan hořečnatý a žeieznatý, tma- 
vě zelený až černý, vyplňuje bublinovité 
prostory v basaltu. 

Nigretió Franjo, JUDr. (Niconizio, Ni- 
goevič), (* 1501 na Korčule, t 1549), vý- 
borný právník a chorv. spisovatel, pro- 
fesor práva, kanovník, žil v Římě, Pol- 
sku, kde se stal sekret, krále Zikmunda I 

Nigrin Jaroslav, č. am. žurnál., učitel 
volné školy a lektor španělštiny a češti- 
ny na Harrison High School v Chicagu. 
N. je rodák kutnohorský, kde vystudo- 
val gymnasium, f 1922 v Elginu ve věku 
40 let. Sepsal též Bohemian Grammar. 

Nigrin Jiří (+ kol 1617), bakalář a spis. 
v Praze. 

Nigrin de Nigro Ponte, knihtiskař 
v Praze v 1. 1572 — 1606; vdova Alžběta 
vedla závod 1606—15. 

Nigrin Kristián Václav (XVII. stol.), 
pedagog a vydavatel spisů Komenského. 

Nigrinova Vela (* 31. XI. 1862, + 19. XII. 
1909), rodem Slovinka, vynik. tragédka 
srbská, od r. 1882 přední člen Nár. div. 
srbského v Bělehradě. 

Nigritella L. (temnohlávek černý), če- 
leď vstavačovitých, alpská květina s ma- 
lými, hnědočernými paličkami, druh N. 
angustifolia L. 

Nigritie, země Nigritů (Q*), nyní název 
Negerska, t. j. Afriky j. od Sahary, děli 
se na savannu Sudánu, Konžskou pá- 
nev a mimotropickou Jižní Afriku. 

Nihilismas (od lat. nihil, nic), ve filo- 
sofickém smyslu Q* nic. — V teologii 
názor, že Kristus není individuem, tedy 
nic. — Radikální myšlenkový směr 
v Rusku (Q* nihilisté). 


Nihilistó (od lat. nihil, nic), radikální 
kruhy ruské mládeže v 1860. letech, ná- 
zev mají podle Turgněvova románu Otci 
a synové. Neuznávali autority, popírali 
zásadně státní pořádek a společnost, 
náboženství, manželství atd. 

Nihošovice, o. v Č., okr. Strakonice, 
461 ob. 

Niihau (Nihoa), havajský ostrov, 246 
km 2 , řídce obydlený. 

Nijmegen, m. v Ni- 
zozemsku, prov. Gel- 
derland, 76.069 ob., 
na řece Waalu, go- 
tický chrám z XIII. 
stol., radnice z r. 
1554, katolická uni- 
versita (zal. 1923). 

Nikaea (Nicaea), 
m. ve staré Bithy- 
nii, vystavěné 316 př. 
Kr. Antigonem jako 
Antigoneia, 301 přezvána na počest 
manželky Lysimachovy; 1204 — 61 hlav. 
město ř. císařství N., 1326 v moci Tur- 
ků. Dnes Isnik. Církevní sněmy. 

Nikandros, r. didaktický básník, lékař 
v Kolofónu, kolem 150 př. Kr. 

Nikandrov Nikolaj Nikandrovič, souč. 
spisov. ruský, autor satir, povídek ze 
života měšťanského Vo vremja zatišja, 
Vo dvorepervaja, Proklatyje zažígalki a 
Rynok ljubvi, Puť k ženščině, Ljubo-v 
Ksenii Dmitrijevny v stylu hrubého na- 
turalismu. 

Niké, ř. bohyně vítěz- 
ství, podle Hesioda dcera 
titana Pallada a Stpx, 
jež pomohla v boji s tita- 
ny Diovi k vítězství. Zná- 
zorňována býv. s křídly, 
věncem a palmou, obyč. 
vznášejíc se na zeměkouli. 

Nikeforos (ř., nesoucí 
vítězství), jméno byzant- 
ských císařů: 1. N. I. ze 
Seleukie, podmanil slo- 
vanské kmeny na Pelo- 
ponnésu; padl 811 v boji 
proti Bulharům. — 2. N. 

II. z rod. kappadockých 
Foků (913 — 969), bojoval 
proti Arabům, stal se obě- 
tí spiknutí (969). — 3. N. 

III. Botaniates, zmocnil 
Niké. se císařského trůnu po 

odstoupení Michala VII., 
1081 byl sesazen Alexiem I. Kommenem. 

Nikelin (červený kyz niklový), nerost, 
v podstatě arsenid nikelnatý, NiAs, na- 
chází se skoro výhradně celistvý a vrost- 
lý, zřídka v šesterečných krystalech, svět- 
le měděné červený, šedě a černě naběhlý. 



Znak města 
Nijmegenu. 



Nikelin 


310 


Nikl 


neprůhledný, kovově lesklý, tv. 5.5, vě- 
trá na zelený kyz niklový; na rudních 
Žilách u Jáchymova, v Rioja v Argen- 
tině a j.; používá se ho k výrobě niklu. 

Nikias, athénský státník a vojevůdce, 
470 — 413 př. Kr. Se Spartou uzavřel roku 
421 1 zv. Nikiův mír. 

Nikisch Artur (1855 — 1922), maď. diri- 
gent a hud. sklad., kapelník Berlínské 
filharmonie, 1904—05 ředitel opery Měst- 
ského divadla v Lipsku. Napsal kantátu 
Vánoce, ipsal smyčcové sextety a j. 

Nikitěnko Aleks. Vasiljevič (1804 — -1877), 
ruský liter, historik, autor mnoha me- 
moirů. 

Nikita (‘ v Albánii, + 4. IV. 1808 v Se- 
řežu), albán. Slovan, mučedník pro víru, 
mnich klášt. Rusliku na Sv. Hoře, na- 
konec apoštol křesf. v Seřežu mezi 
Turky, kteří ho umučili. 

Nikitič Gedeon, Srb, první samostatný 
biskup pravosl. Rumunů v Rak.-Uher. 
1784-88. 

Nikitin SergěJ Nikolajevič (1860—1909), 
ruský geolog, badatel kamenouhel. pánví 
stř. a jv. Ruska, od r. 1885 redigoval 
Ruskou geologickou bibliotéku. 

Nikitin Ivan Savvič (3. X. 1824 — 28. 
X. 1861), ruský básník, Bamouk, hostin- 
ský, pak knihkupec, psal básně pro- 
dchnuté smutkem istrastného mládí a 
láskou k přírodě. Mnohé z jeho básní 
zařazeny do učebnic, z větších prací bá- 
seň Kulak a prósa Dněvník seminarista. 

Nikl, Ni, kov, nachází se v přírodě 
v podobě slitiny v meteorickém železe 
a ve sloučeninách, které obsahují zpra- 
vidla ještě jiné kovy. Kyz vláskový (mil- 
lerit) NiS, obsahuje 64.8% niklu, červený 
kyz niklový (nikelin) NiAs obsahuje až 
35.4% niklu, bílý kyz niklový (chloanthit, 
rammelsbergit) NiAs? obsahuje 28.2% 
niklu, jehož část zpravidla je zastoupe- 
na železem nebo kobaltem, šedý kyz 
niklový (gersdorfit) NiAsS, obs. až 35.4% 
niklu, křemičitan (Ni, Mg) SiOa . nH 2 0 
15—25%! niklu, atd. Arsenové kyzy, které 
obsahují zpravidla kobalt, větrají na 
arseničan nikelnatý Ni 3 (As0 4 )2 . 8 H 2 0, 
který je znám jako niklový květ (anna- 
bergit). Mnoho niklu vytěží se též z mag- 
net. kyzů. — Vlastnosti, použití. Nikl 
má barvu skoro stříbrně bílou, silný 
lesk, tvrdost mezi kujným železem a 
ocelí, dá se velmi dobře leštiti a ohý- 
bat!, pevnost v tahu vyžíbaného niklu 
činí 40 kg/qmm, dá se kovati a svařo- 
vat!, taje při 1452°; spec. v. 8.8 at. v, 
58.68. Nikl podobá se železu svými mag- 
netickými vlastnostmi a chováním che- 
mickým, je však na vzduchu a ve vodě 
stálejší; zahříváním nabíhá jako ocel, 


bez značnější oxydace dá se v žáru ko- 
vati, kyselinou solnou, sírovou a octo- 
vou se pozvolna naleptává, v kyselině 
dusičné se snadno rozpouští. Vznikající 
roztoky mají barvu zelenou a obsahují 
dvoj mocný nikl. Jejich e lek tro lysou i za 
přítomnosti nadbytečného ammoniaku 
vylučuje se na kathodě nikl v podobě 
stříbrobílého lesklého plechu. Jemně 
rozptýlený nikl katalysuje addici vo- 
díku na organické sloučeniny, na př. při 
tvrzení tuků, pravděpodobně přechod- 
ným tvořením se hydridu nikelnatého 
Nil-Ia. — Nikl dá se dobře opracovati a 
též svařovati se železem a ocelí. Na obou 
stranách poniklované plechy dají se do- 
bře válcovati. Galvanicky a jinak po- 
niklovaných nádob a nádob z čistého 
niklu používá se hojně k vaření. Z či- 
stého niklu zhotovují se též magnetky, 
přístroje, laboratorní nádoby, polepy atd. 
V průmyslu používá se však niklu hlav- 
ně k přípravě slitin, z nichž nejdůležitěj- 
ší je niklová ocel. — Zdravotnictví. Po- 
užívání niklového nádobí k vaření není 
nebezpečné; při přípravě pokrmů do 
těchto se dostávající stopy niklu ne- 
způsobily nikdy onemocnění. U osob, 
pracujících v závodech na zpracování 
niklu, zvláště u žen, vyskytuje se ně- 
kdy t. zv. niklová lišej, svrbící vyrážky 
na kůži, tato nemoc není však nebez- 
pečná a dá se snadno léčiti a vhodnými 
opatřeními (použív. gumových rukavic, 
pečlivé a časté mytí rukou vodou a so- 
dou, používání vaseliny k natírání ru- 
kou před a po práci) lze se jí uvarovati. 
— Slitiny niklu, homogenní tuhé 
směsi. Slitiny niklu s hliník, a želez, ob- 
sahu jící malá množství jiných kovů 
(manganu, křemíku), vzdorují velmi do- 
bře vysokým teplotám a používá se jich 
pro ohnivzdorné nádoby. Elektrický od- 
pod niklu zvyšuje se přimíšením chró- 
mu. Těchto slitin (chronin, nichrom) po- 
užívá se proto k zhotovování elektri- 
ckých pecí a ohřívačů. Malá množství 
jiných kovů (wolfram, měď aíd.) činí 
takové slitiny niklu velmi odolnými vůči 
kyselině dusičné (iilium). Slitinami nik- 
lu se železem jsou kruppin (o*), ni- 
rosřa a jiné různé jednoduché a složité 
niklové ocele (o* slitiny železa). K těm- 
to náležející invarové oceli svým slože- 
ním a použitím (podobá se Guillaumeho 
kov. Měď, která zvětšuje pevnost /niklu, 
stává se již 10%! niklu bledou, iasi 20% 
niklu světlošedou (blanko metal), 25% 
niklu bílou (o* niklové mince), 25 až 
75% niklu obsahují slitiny niklu s mě- 
dí, vedle malých množství jiných kovů 
(železo, mangan, křemík atd.), jichž se 
používá k zhotovování předmětů denní 


Nikl 


311 


Nikl 


potřeby a pro strojové součásti (monel- 
metal). Více mědi, vedle železa a man- 
ganu, obsahuje pro zhotovování přístro- 
jů používaná slitina niklu a někdy man- 
ganin (o* slitiny manganu), kdežto kon- 
stantan (O*), jehož se používá rovněž 
k zhotovování elektrických odporů, ob- 
sahuje prostřední množství mědi, 2.8 %J 
wolframu a 0.6% hliníku vedle 56.8% 
mědi a 0.6%l hliníku obsahuje novému 
stříbru podobný minargent (polostříbro). 
Této slitině podobné slitiny niklu ob- 
sahující nikl, měď a wolfram v pomě- 
rech 78 : 20 : 2, 75 : 15 : 10, 50 : 45 : 5 mají 
velký elektrický odpor a jsou stálé vůči 
kyselinám. Vedle mědi ještě zinek ob- 
sahující niklová mosaz (Q* mosaz), byla 
známa již dř. než nikl. Byla známa nej- 
dříve v Číně (pakfong) a připravovala se 
pak v Duryňsku. Nové stříbro (argen- 
tan, German silver) obsahuje 46— -66%l 
mědi, 19 — 31% zinku, 13 — 36% niklu, má 
barvu nažloutlou až stříbrně bílou, lom 
jemně zrnitý nebo hákovitý, spec. v. 8.4 
až 8.7, je pevnější a tvrdší než mosaz, 
avšak ohebností se jí rovná, dá se velmi 
dobře leštiti, je stále na vzduchu, kyse- 
lým kapalinám vzdoruje lépe než mosaz 
a měď, taje v slabě bílém žáru a vy- 
značuje se značným elektrickým odpo- 
rem. Nového stříbra používá se v strojni- 
ctví, pro chirurgické přístroje a pro umě- 
lecké předměty. V posledním případě 
nové stříbro se zpravidla postříbřuje 
(alfenid, argyroid, argyrofan, semilar- 
gent, alpaka, peruiské stříbro, čínské 
stříbro); dobře postříbřené předměty ob- 
sahují průměrně 2%! stříbra. Podobné 
složení má (62% mědi, 20% niklu, 18% 
zinku) nebo obsahuje pouize měď a nikl 
(v poměru 68 : 32) pro elektrické odpory 
používaný nikelin. Podobné slitiny s 2% 
wolframu (plajtinid, platinoid) používá se 
pro přívodné dráty elektrických žárovek. 
Sterlinmetall a maillechort podobají se 
novému stříbru, obsahují však něco že- 
leza a olova. K podobnému účelu po- 
užívá se dále manganového nového stří- 
bra (o* slitiny manganu), železného no- 
vého stříbra s 66% železa, 25%' niklu, 5%1 
mědi, 4% manganu nebo se 70% mědi, 
20% niklu, 5.5%! zinku, 4.5% kadmia a 
neogenu s 58% mědi, 27% zinku, 12.% 
niklu, 2%i cínu, 0.5%) hliníku a 0.5% 
vizmutu. Poslední slitina je niklová 
bronz. Jiných slitin niklu a mědi, zinkem 
a cínem, obsahujících zpravidla přes 
12% niklu používá se k zhotovování pří- 
strojů a pro jejich značnou pevnost jako 
ložiskových kovů. Někdy obsahují ještě 
olovo, v některých případech neobsa- 
hují zinek (50%' mědi, 25%l cínu a 25% 
niklu). Zinku prostých slitin s 64% 


mědi, 35% niklu, 1% cínu používá se 
jako nového stříbra. Arguzoidu, obsahu- 
jícího 56% mědi, 13%! niklu, 23% zinku, 
4% čísnu a 4% olova používá se k slévání 
uměleckých předmětů. — Sloučeniny 
niklu odvozují se většinou od niklu 
dvojmocného, pouze nékteré od niklu 
trojmocného a Čtyřmocného. Sloučeni- 
ny nikelnaté jsou obsaženy v někte- 
rých nerostech, vznikají rozpouštěním 
niklu, kysličníku a uhličitanu nikelna- 
tého v kvselinách, nerozpustné podvoj- 
ným rozkladem. Rozpustné soli nikelna- 
té nutí k dávení, reagují kysele a v žá- 
ru se rozkládají. Roztoky nikeLnatých 
solí s draselným louhem poskytují svět- 
lozelenou sraženinu, s nadbytečným 
ammoniakem modrý až fialový roztok, 
obsahující komplexní ammoniakové kat- 
ionty, s alkalickými uhličitany zelené 
vločky zásaditých uhličitanů. Sirovodík 
sráží z roztoků nikeLnatých soli, ca ne- 
přítomnosti minerálních kyselin, černý 
sírník nikelnatý. K důkazu malých stop 
niklu a k dělení niklu od kobaltu po- 
užívá se sraženiny, vznikající působením 
dikyandiamidinsulfátu (za přítomnosti 
salmiaku a draselného louhu) a šarla- 
ehově červené sraženiny, vznikající pů- 
sobením dimethylglyoximu (za přítomno- 
sti ammoniaku). Nikelnatých sloučenin 
používá se k poniklování, k přípravě 
akkumulátorových desek, k přípravě ko- 
vového niklu, k barvení skla na Šedo, 
k výrobě keramických barev a emailů, 
jako katalysátorů, jako mořidel a k po- 
tiskování tkanin. — Chlorid nikelnatý 
Ni Cla vzniká bezvodým zahříváním niklu 
v proudu suchého chloru v podobě žlu- 
tých, kovově lesklých šupinek, se šesti 
molekulami vody krystaluje chlorid ni- 
kelnatý z koncentrovaného roztoku niklu 
v lučavce královské nebo z roztoku uhli- 
čitanu nikelinatého v kyselině solné, 
v malých, zelených, snadno rozpustných 
sloupcích. — O hydritu o* nikl. — O uhli- 
čitanu cx* výše. — O karbonylu a* nikl. — 
Dusičnan nikelnatý Ni (N0 3 )3-6H 2 0 tvoří 
smaragdově zelené, rozplývavé krysta- 
ly. Z kysličníků, jichž se používá k bar- 
vení skla a k výrobě Edisonových aku- 
mulátorů, nejobecnějším je kysličník ni- 
kelnatý NiO. Nachází se v přírodě jako 
minerál bunsenit vniká zahříváním 
jiných nikelnatých sloučenin v po- 
době zelenomodrého prášku, jinými 
způsoby též v podobě tmavozelených 
nebo šedočerných osmistěnů. Kysličník 
nikelnatý v kyselinách se snadno roz- 
pouští, uhlíkem a vodíkem se snadno 
redukuje, mírným zahříváním na vzdu- 
chu mění se v černý kysličník niklitý 
Ni 2 0 3 , který při vyšší teplotě rozkládá se 


Nikl 


312 


Nikolaj 


opět v kysličník nikelnatý a kyslík. 
Ammoniakální roztok hydroxydu nikel- 
natého rozpouští hedvábí, působením 
oxydačních činidel mění se hydroxyd ni- 
kelnatý v hnědočerný kysličník nikli- 
čitý. Alkalické chlornany a bromnany 
srážejí z roztoků nikelnatých solí černý 
hydroxyd niklitý Ni(OH) 3 . Všechny tyto 
a. jiné vyšší kysličníky a hydroxydy nik- 
lu při vyšších teplotách uvolňují kyslík 
a v kyselinách, za vývoje kyslíku, roz- 
pouštějí se rovněž na soli nikelnaté. — 
Fosforečnan nikelnatý Ni 3 (PO0 2 ■ 7 H 2 0 
sráží se z roztoků nikelnatých solí fos- 
forečnanem sodným jako světlozelená 
sraženina, která zahřátím do červeného 
žáiu nabývá barvy žluté a používá se jí 
pak jako žluté barvy (niklová žluť). — 
Křemčitany niklu, které obsahují též 
jiné kovy, nacházejí se v přírodě jako 
rudy, na př. garnierit (O* a nikl). — 
Síran nikelnatý NiSCh.7H 2 0 připravuje 
se rozpouštěním uhličitanu nikelnatého 
ve zředěné kyselině sírové nebo rozpou- 
štěním niklu ve směsi kyseliny sírové a 
malého množství kyseliny dusičné. Tvo- 
ří tmavozelené, snadno větrající kry- 
staly, kdežto při vyšších teplotách vzni- 
kají stálejší, modrozelené krystaly se 6 
molekulami vody. Síran nikelnatý roz- 
pouští se snadino ve vodě, v alko- 
holu se nerozpouští. Z roztoku síranu 
nikelnatého a ammonného krystaluje 
podvojný síran nikelnato-ammonný 
Ni (NHOsíSOOa.ůHsO, jehož se používá 
k poniklování a k barvení zinku a mo- 
sazi na černo. — Sírník nikelnatý NiS 
nachází se v přírodě jako mosazově žlu- 
tý kyz niklový. Z neutrálních roztoků 
nikelnatých solí sráží sirovodík černý 
hydroxysulfid Ni (OH) (SH). — Kyanid ni- 
kelnatý Ni (CN) 2 sráží se z roztoků ni- 
ketnatých solí kyanidem draselným jako 
nazelenalá sraženina, která v nadbyteč- 
ném kyanidu draselném rozpouští se 
jako komplexní kyanid ni kelnato -dra- 
selný K 2 Ni (CN)« . H 2 0. 

Niklas Josef (* 11. III. 1817, f 10. X. 
1877), architekt, profesor architekt, na č. 
technice v Praze. Hlavní jeho stavby: di- 
vadla: plzeňské, novoměstské v Praze, 
aréna na hradbách, synagoga v Dušní ul., 
vyšehradské probošství. Napsal několik 
prací z oboru stavitelství. 

Niklování, O, nikl. 

Niklové mince, mince z čistého niklu 
(na př. Rakousko. Švýcarsko, Francie, 
Itálie) nebo z jeho slitin (na př. Němec- 
ko do r. 1914: 75 proč. niklu a 25 proč. 
mědi; podobně Belgie, USA.), opotřebuji 
se málo, -od měděných mincí dají se 
snadno rozeznati a těžko se padělají. 


Niklový květ (niklový okr, annabergit), 
nerost, nachází se v podobě vláskovitých. 
v podobě vláskovitých krystalů a vločko- 
vitých povlaků, též celistvý a zemitý, 
jablkovitě zelený, tv. 2. 

Niklový kyz (kyz vláskový, millerit), 
nerost, nachází se v podobě vláskovitých 
a jehlicovitých krystalů, též v podobě 
vláknitých a stébelnatých agregátů, mo- 
sazně žlutý, často pestře nebo šedě na- 
běhlý. tv. 3.5, na rudních žilách u Já- 
chymova a j. a zvláště u Lancasteru 
v Penmsylvanii a ve státě New Yorku. 

Niklový kyz antimonový (ullmannit), 
NiS‘ 2 .NiSb 2 , nachází se v krystalech sou- 
stavy krychlové a zvláště v zrnitých 
agregátech, cínově až stříbrobílý, tmavo- 
šedě naběhlý, tv. 5.5, nalézá se u Lóllin- 
gu, na Sardinii a j. 

Niklový kyz arsenový (gersdorffit), 
NiS . NiAs 2 , nachází se většinou v zrni- 
tých agregátech, někdy v krystalech sou- 
stavy krychlové, stříbrobílý až ocelově 
šedý, tv. 5.5, na rudních žilách ve Štýr- 
sku (Schladming) a j. 

Niklový plech, z čistého niklu zhoto- 
vený plech, též poniklovaný plech želez- 
ný nebo galvanicky poniklovaný plech 
mosazný nebo zinkový. 

Niklový smaragd, nerost, vodnatý zá- 
saditý uhličitan nikelnatý, smaragdově 
zelený, průsvitný, tv. 3; tvoří jemně kry- 
stalické povlaky, zvláště na chromitu 
z Texasu (Pennsylvania). 

Nikobary, britské souostroví v Indic- 
kém oceáně, 1645 km 2 s 9300 ob. 

Nikodém Alfred (* 1864 v Praze), nej- 
starší aktivní čes. všesportovec; účastní 
se horlivě všech sportov. podniků. 

Nikodim (f 12. V. 1324), šlechtic, pečský 
archiepiskop, s velkým vlivem, jenž ko- 
runoval srb. krále Stevana DeČanského 
a Dušana. Světec srbské církve. 

Nikodim (f 1406), mnich a diplomat, 
jenž šel do Cařihradu s poselstvím kníž. 
Lazara r. 1375, zaklad, prvních klášterů 
v Itálii, kde ho ctí za svátého. Pro výbor, 
znalost řečtiny nazýván též Grčič (Malý 
Rek). 

Nikodim (f 1709), alb. Slovan, mučed- 
ník, dříve odpadlík, pak šiřitel víry 
křesť. mezi Musulmany, od nichž by] 
umučen. Je pohřben na Athosů a ctěn 
jako blahoslavený. 

Nikola I. Petrovič Njegoš (1841—1921), 
poslední král černohorský, o* Mikuláš I. 

Nikolaev Nikolaj Iv. (* 1852), zaklada- 
tel prvních zpěv. sborů v Bulharsku. Zí- 
skal si největších zásluh o pěstování 
sborového zpěvu v B. 

Nikolaj Michajlovič (1859—1919), o* Mi- 
kuláš 6. — N. Nikolajevič (1831—1891), Q* 
Mikuláš 4. — N. Nikolajevič (1856—1930), 


Nikolaj 


313 


Nikulin L. V. 


Q* Mikuláš 5. — N. Pavlovič, a* Miku- 
láš 2. 

Nikolaiová Magdalena, o* Hynková M. 

Nikolajev, m. v Ukrajině, (1926) 101.182 
obyv.; při toku Bugu a Lngulu. 

Nikolajevič Božo, PhDr. (* 1877), ředi- 
tel musea v Sarajevě, srb. spisovatel. 

Nikolajevič Dušan {* 1885), srb. publi- 
cista 

Nikolajevič Svetomir (1844 — 1922), srb. 
lit. historik, profesor v Bělehradě, poli- 
tik, min. předseda 1894. Organisátor srb. 
zednářství. 

Nikolajevská fronta, bojiště čs. legii 
na Rusi, na jihu od Samary u m. Niko- 
lajevska. Legie ji držely od dobytí Sa- 
mary (20. VIII. 1918) do jejího pádu 
(8. IX.); byl to nejzazší úsek na povolž- 
ské frontě čs. legií. 

Nikolau Josef (1838 — 1862), č. učitel a 
spisovatel. 

Nikolau Stanislav, PhDr. {* 1878), prof., 
redaktor a geograf. Psal učebnice, redig. 
Širým světem. Země a lidé. Sp.: Příruč- 
ka zeměpisu (1927), U kolébky republiky 
(1926); píše referáty o vnitřní i zahraň, 
politice do Národní Politiky. 

Nikolaus Cusanus P* Nicolaus Cusanus. 

Nlkolčice, o. na Mor., okr. Hustopeče, 
1117 čs. ob. 

Nikolié Andra (1853—1918), srb. politik 
a státník, organisátor radikální strany. 

NikoUč Djoka (* 1863), srbský lékař a 
politik. 

Nikolič Milovil (* 1878), chorv. básník, 
člen moderny. 

Nikolič Rikard (* 1879), soudce a chor- 
vatský spisovatel-povídkář. 

Nikolič Rista (1877 — 1917), řed. etnogr. 
musea ve Skoplji, antropogeograJ. 

NikoUč Vladimír, JUDr. (f 1931), srbský 
advokát a starosta Zemunu. Napsal cen- 
né studie o srbských malířích ve Vojvo- 
dině, o caru Dušanovi a o Karaďordě i 
jeho vládě. Za svět. války pracoval pro 
srbskou vládu v Itálii a Francii. 

Nikolov Andrej (* 1878), bulh. sochař. 
Vystavoval v r. 1926 v Praze své mra- 
mory dětské. Portrétoval čes. matem. A. 
Šourka, bulh. cara Borise, univ. prof. A. 
Balabanova, bás. Ivana Vázová a j. Re- 
presentuje v Bulharsku klasicismus. 

Nikolov Malčo (* 1883 v Zaraevo), bulh. 
liter, kritik. Své kritické studie vydal ve 
dvou knihách: Literaturni charakteristi- 
ki — ot P. R. Slavejkov do D. Debelja- 
nov, 1927 a 1930, a Literaturni charakte- 
ristiki i paraleli, 1928. 

Nikolov Naum ■(* 1889), bulh. minera- 
log. Přednáší na sofijské univ. minera- 
logii a petrografii. 

Nikolov Todor, Dr. (1875—1923), bulh. 
botanik. Přednášel na sofijské univ. vše- 


obecný rostlin opis. Věd. studie psal bulh. 
a francouzský. 

Nikolov Vladimír (* 1877), bulh. dram. 
umělec. Působí v divadle plných 30 let. 

Nikolsk-Ussnrijskij, rus. m. na Dál- 
ném Východě, (1926) 32.121 ob. 

NiKolskaja Jelizaveta (* 1904 ve Vladi- 
vostoku), primabalerina rus. divadel 
v Oděse, 1922 přišla do Prahy k Nár. div., 
r. 1927 angažována do Paříže k Folies 
Bergěre, kde zvítězila svým tanečním 
uměním klasické krásy. V 1. 1929—30 
podnikla světové tourné. 

Nikomedes, bithynští králové: N. I. 

sjednotil r. 277 př. Kr. thrácké kmeny 
v království bithynské; N. II., Epifanes, 
sesadil r. 149 otce Prusia II. a zmocnil se 
trůnu; N. III. byl jeho syn (+ 94); N. IV. 
(Philopator), začal r. 89 na podnět Říma 
válku s Mithridatem; odkázal svou říši 
Římanům (+ 74). 

Nikon (1605 — 1691), rus. duchovní, 1652 
patriarcha v Moskvě; upadl u cara v ne- 
milost a byl 1667 sesazen. Církevní re- 
forma, jím prováděná, vedla k „raskolu“. 

Nikopol, bulh. m. na Dunaji, 5000 ob. 
Je starého původu, založil je imperátor 
Heraklius. V r. 1396 porazil v okolí mě- 
sta sultán Bajazit armádu uher. krále 
Zikmunda, v r. 1598 zvítězil zde vlašský 
vládce Michail nad Turky. V roce 1810 
stali se na oas pány N. Rusové. 

Nikorowicz Ignacy (* 1874), pol. spiso- 
vatel románů, divadelních her. 

Nikotin, alkaloid, v listech a semenech 
tabáku a v listech konopí vázaný na 
kys. citrónovou a jablečnou, bezbarvý 
olej nepříjemného omamného zápachu, 
reakce alkalické; s kyselinami tvoří 
lehce rozpustné soli. Je prudkým nervo- 
vým jedem, sliznice leptá, při otravě pů- 
sobí silné odměšování potu a slin, ne- 
volnost, vrhnutí, průjmy, závrať, pocit 
slabosti a třes, pak deliria a křeče. Podle 
Roberta účinkuje 0‘06 g smrtelně. 

Nikotinismns, otrava tabákem. 

Nikov Petr, Dr. (* 1884), bulh. historik, 
žák dr. K. Jirečka. Je mimoř. prof. sof. 
univ. a přednáší bulh. dějiny. Větší vě- 
decké studie: Bolgaroungarski otnošeni- 
ja ot 1257 do 1277 godina (Spis. na bol 
Akademija, 1918). Tatarobolgarski otno- 
šenija prez srednite věkově (Godišnik 
na Sofijskaja univ., 1921), Istorija na Vi- 
dinskoto kňažestvo do 1323 g. (ibidem, 
1922), Bolgaraka diplomacija ot načaloto 
na XIII. vek (Bolg. istorič. bibl., 1928) a j. 

Nikulin Lev Veniaminovič (* 1891), 

rus. souč. spis. veršů, humor, povídek, 
románů a úspěš. div. her Inženěr Merc a 
Tarakanovščina, břitká satira sou čas. 
ovzduší spisovatelova. 


NU 


314 


Niob 


Nil, druhá největší řeka na světě, 6397 
km dlouhá, s úvodím 2,868.000 km 2 ; pra- 
mení sev. od jezera Tanganjika jako Ka- 
gera, vstupuje do jezera Victoria, jež 



Nil. 

opouští jako Kivira, spěje k jezeru 
Albertovu; jako Bahr el-Džebel přechází 
katarakty u Dufile a Redjafu, u Lado 
vstupuje do sudanské roviny, kde tvoří 
bažiny, spojuje she s Bahr ei-Seraf a vy- 
téká jako Bahr e-Abiad (Bílý Nil); pak 
protéká pouští, olemován 3 km širokým 
pruhem naplavenin, vstupuje do stepi 
Bajuda. Pod Kahýrou tvoří 1 km široký 
proud deltu 270 km širokou a 171 km 
dlouhou; splavné je jen rameno damiett. 
ské. Kolísání v množství vody způsobuje 
od konce června do října Modrý Nil, 
menší kolísání též Bílý Nil od prosince 
do ledna. — Jméno Nil pochází od se- 
mitského Nahal; vt starověku požíval N. 
od Egypťanů, Reků i Římanů božské 
úcty; byl mu zasvěcen chrám u Nilopo- 
lis a v řeckém a římském umění zobra- 
zován jako ležící bůh řeky. 

Nimburský Josef (1856—1925), č. lesn. 
odborník a spisovatel. 

Nimbus (lat.), mrak, ve starém umění 
kruh za hlavami bohů světla. 

Niměřice, o. v Č., okr. Mladá Boleslav, 
713 čs. ob. Akc. cukrovar, zámek. 

Nimes (ním), m. ve 
Francii, depart. Gard, 

84.667 ob., na širé rovi- 
ně, na trati Tarascon — 

Montpellier. Katedrála, 
dobře zachované řím. 
stavby, amfiteátr, ko- 
rintský chrám, Augu- 
stova brána, vodovod a 
j. Výroba tkanin, ko- 
berců, šatů, obuvi, oli- 
vových konserv, sur. 
hedvábí. Vinařství a 
ovocnářství. 

Nimród, podle hebr. pověsti syn Kuše 
(veliký lovec před Hospodinem), vládce 
v Babylonie a zakladatel měst. 



Ninčič Momčilo (* 1876), jugosl. poli- 
tik, 1915—19 srbský min. financí, 1921 — 
1926 ministr zahraničí; uzavřel důležité 
smlouvy (v Rapallo, Nettuno). Četné po- 
litické spisy. 

Niněra, starý hud. nástroj strunný, 
v X. — XII. st. velice oblíbený; plnil tehdy 
úlohu dnešního klavíru. Resonanční tě- 
leso podobno jako u jiných strun, ná- 
strojů s někol. strunami, z nichž jedna 
(nebo dvě v souzvuku) zkracovány kla- 
viaturou, druhé zněly stál© týmž tónem 
(kvintou) a smýkaly se kolem s koženou 
obručí natřenou kalafunou, které se otá- 
čelo klikou. Stejné úpravy starofranc. 
hud. nástroj vielle, něm. Drehleier, ital. 
Lira tedesca, ve XII— XVII. stol. zvána 
armonie n. symfonie (chifonie), po velké 
obiibě i jako koncertní nástroj v XVIII. 
st. Klesala na šumařský nástroj a zatla- 
čena kolovrátkem. Jiné názvy staroč. 
pro n.: kolovratec, kobylka, kobylí hlava, 
tlučec. 

Ninger Frant., MUDr. (' 31. VIII. 1886 
v Doksanech), řád. prof. nemocí ušních, 
nosních a krčních univ, v Brně. 

Ninger Karel (1827—1913), č. lit. histo- 
rik a prof. Sp.: Historie literatury české 
(1862) a j. 

Ninger Václav (1804 — 1870), Č. dekor, 
malíř. 

Ningpo, smluvní přístav (od r. 1842) 
v čínské prov. Če-kiang, 284.300 ob., na 
splavné řece Jung-kiang, v úr. krajině. 

Ninive (hebr., asyr. Ninua), jedno z hl. 
m. říše Asyrské, na vých. břehu Tigridu. 
Bylo hlavním střediskem kultu bohyně 
Istar. V XV. st. př. Kr. náleželo N. k říši 
Milanni, po jejím zániku opět k Asyrii. 
První archeologické vykopávky dály se 
zde roku 1842. Nalezena zde ohromná 
knihovna na 20.000 hliněných tabulkách. 

Nin o š vili (pseud. Ign. Nigorokva, 1861 
— 1894), gruzínaký spisovatel. 

Niob (Niobium, Columbiurn) Nb, 
vzácný kov; nachází se v nerostech 
spolu s tantalem, od něhož se dělí po- 
mocí dobře rozpustného oxyfluoridu 
niobično-draselného, NbK 2 OF.> . H 2 0. Má 
bílý lesk, spec. v. 12.7, at. v. 93.5, tvrdost 
velmi vysoká, taje při 1950°, v kyseli- 
nách se nerozpouští, zahříváním na 
vzduchu oxyduje se na bezbarvý kyslič- 
ník niobičný Nb 2 0 5 . Jeho hydrát, kys. 
niobičná, vzniká rozkladem chloridu 
niobičného NbCL a jiných niobičných 
sloučenin vodou; se zásadami tvoří ky- 
selina niobičná soli v různém poměru, 
na př. niobičnan železa a manganu 
(Fe, Mn)Nb 2 Oů, který (obsahuje kromě 
toho tantal) nachází se v přírodě jako 
minerál niobit. Vedle niobičnanů jsou 


Niob 


315 


Nitkové sklo 


známy ještě kyslíkem bohatší pernio- 
báty, vedle kysličníku niobičného kyslí- 
kem chudší kysličníky niobu. Niob ob- 
jevil v nečistém stavu r. 1801 Hatschett, 
v čistém stavu r. 1844 H. Rose. 

Niobé, v řecké mytologii dcera Tanta- 
lova, manželka thébského krále Amfió- 
na. Jsouc pyšná na své četné děti, chtěla 



Niobé 

(ve Florenci, ag 350 r. př. Kr.). 


se rovnati bohyni Letó, která porodila 
jen Apollóna aArtemis. Za trest usmrtil 
Apollón v jednom dni všecky děti Niobé. 

Niobrara, přítok Missouri, 650 km dl. 

Niort, m. ve Francii, dep. Deux-Sěvres, 
25.721 ob., na trati Poitiers— Rochefort. 

Nipa Thunb^, palma trop. Asie; N. fru- 
ticans Wurmb., na ostr. Filipínských, 
v Malaj. archipelu, na březích řek; bez 
kmene, s dlouhými (6 m) listy. Z listů 
vyrábějí se klobouky, rohože, též ke 
krytí střech; z popela vyr. se sůl, vnitřek 
plodů jedlý. 

Niphobolus, druh Po- 
lypodiaceae, kapradin 
s hvězdicovitými listy, 
v Polynesii a jihových. 

Asii. Z evrop. druhů 
N. lingua s listy dlou- 
hého řapíku; n. num- 
mularifolius, s jalový- 
mi listy. 

Nipon (Honšu), nej- 
větší z jap. ostrovů, 
tvoří s malými vedlej- 
šími ostrůvky (Sado, 

Oki, Amaji atd.) šest 
starých krajin (Do zva- 
ných), nyní geograficky Niphobolus lingua. 
rozdělených v pět Chi- 
ho, dohromady 224.737 km 2 se 41,810.129 
ob. Q* Japonsko. 


Nippur, prastaré babylonské m., nyní 
zříceniny Niffer. 

Nirnstejn Zygmunt (* 1895), p. karika- 
turista. 

NLrovce (Nyir), o. na Slov., okr. Želie- 
zovce, 396 ob. 

Nirvánám, v budhismu poslední cíl 
učenců a mnichů, odpoutání se od po- 
zemskosti a splynutí s prajsoucnem. 

Nisa (Neisse), pruské m. v H. Slezsku, 
(1925) 32.604 ob., má továrny na stroje, 
koberce, nábytek. 

Nisa, 1. Zhořelecká, levý přítok Odry, 
prám. v Jizerských horách a teče na s. 
a ústí u Ratzdorfu; 2. Kladská, levý pří- 
tok Odry, začíná v Krkonoších a ústí 
u Schurgastu; 3. Divoká N., říčka v Dol. 
Slezsku. 

Nisán, žid. 7. měsíc (březen— duben). 

Nisard Désiré (1806 — 1888), franc. lit. 
historik, člen Akademie, Sp.: Histoire de 
la littérature fran^aise (1844 — 61). 

Nissan Aud Egede ( # 30. V. 1901 v Ber- 
genu v Norsku), něm. herečka filmová. 

Nistor (pseud. Pincho<sa Kaganoviče) 
(* 1884), souč. rus. žid. spisov.; vytvořil 
vlastní symbolicko-alegorický styl, jehož 
umělecká forma ovládá souč. žid. ruskou 
literaturu. 

Niš, hl. město jihosiov. okresu Niš 
(7269 km 2 , 422.273 ob.), 27.945 ob., čilý ob- 
chodní ruch, pevnost strategicky důleži- 
tá. Výroba koberců a šálů. V okolí vinice 
a horké prameny. Berlínským kongre- 
sem r. 1878 přiřčena Srbsku. 

Nišava, pravý přítok Moravy v Srb- 
sku, 140 km dl., ústí pod Niší. 

Niščynšky] Petro (1832—1896), ukraj. 
básník a hud. skladatel. Pod pseud. Baj- 
da N. přel. do ukrajinštiny starořeckou 
poesii (Homéra, Sofokla). Zkomponoval 
Večernyci k div. kusu Nazar Stodola T. 
Ševčenka. 

Nišovice, o. v č. } okr. Strakonice, 525 
čs. ob. Tov. kůže, elektrárna. 

Nit, vlákno upředené z lněné nebo ba- 
vlněné příze zkrucováním několika ten- 
čích vláken do různé tlouštky podle 
účelu, na povrchu hladká, lesklá, různo- 
barevná, k šití, výrobě pleteného zboží, 
krajek a p. N. zhotovená z kovu, skla, 
slámy, pro různé použití průmyslové. 

Nitelia, druh rostlin parožnatkových, 
ozdobná vodní rostlina s dlouhými lo- 
dyhami a větvemi, s měchovitými buň- 
kami, jimiž proudí protoplasma; N. fle- 
xilis, v lučních příkopech, stojatých vo- 
dách evropských. 

Nitěnka měnivá, Q* kuřátkovité. 

Nitkové sklo (filigránské sklo, retiku- 
lované nebo háčkované sklo), jest utvo- 
řeno sítkovitě otáčením a svářením čet- 



Nitkové sklo 


316 


Nitrobenzaldehydy 


ných bezbarvých, bílých nebo barev- 
ných tyčinek. 

Nitkovice, o. na Mor., okr. Kroměříž, 
547 čs. ob. 

Nitra, řeka na Slov., 190 km dl. (15 km 
splavná), pramení v Malé Fatře a ústí 
u Komárna do Váhu. — N. (Nyitra), o. 
na Slov., okr. Lučenec, 442 ob. — N., 
župní m. na Slov., 19.118 ob. (14.946 čs.). 
Sídlo okr. úř., sedrie, stát. zastup., fin. 
řed. Posádka. Úst: divadlo, veř. nemoc., 
nemoc, milosrd. sester, františkánů, ev., 
žid. Školy: slov. st. reál. gymn., st. obch. 
šk., bisk. seminář. Průmysl: Tov. liho- 
vin, lihovar, pivovar, sladovna, tov. hosp. 
strojů, nábytku dýmek, klobouků, asbest. 
břidlice a j. Biskupství od poČ. IX. stol., 
kostel zbud. za Pribiny, r. 830 vysvěcen. 

Nitra, slov. a čes. almanach, redig. M. 
J. Iíurbanem, I.— VII. 1842—77. 

Nitrační směs, směs 1 dílu konc. kys. 
dusičné a 2 dílů konc. kys. sírové, o* 
nitrolátky. 

Nit i aniliny, C 0 H 4 . N0 2 . NH 2 , z anilinu 
působením kyseliny dusičné za přítom- 
nosti studené konc. kys. sírové vznika- 
jící zásady, vznikají též působením amo- 
niaku na halogennitrobenzoly a j. Tvoří 
žluté krystaly; o-nitranilin taje při 71°, 
m-nitranilin při 114°, p-nitranilin při 147°. 
Diazotací m- a p-nitranilinu vznikají 
diazonitraniliny, které na naftolátem 
sodným nasycené a vysušené bavlně 
způsobují metanitranilinovou oranž, resp. 
paranitranilinovou červen. 

Nitraria L., čeleď by- 
lin zygophyllaceae, ke- 
ře s často trnovitými 
větvemi; N. schoberi 
L., ve stepích již. Ruska 
a Sibiře, malé, bílé kvě- 
ty, zakrývající úplně 
větve. Plody podobné 
rybízu, jedlé. Z popela 
listí a mladých větvi- 
ček vyrábí se soda. N. 
retusa v Arábii a Sev. 

Africe, chutné, omam- 
né plody. 

Nitranská Středa, o. 

na Slov., okr. Topofča- 
ny, 641 ob. (628 čs.). 

Nitranské Rudno, o. 

na Slov., okr. Prievidza, 733 ob. 

(700 čs.). Dříví. 

Nitridy, sloučeniny kovů a polokovů 
s dusíkem, vznikají působením dusíku 

na tyto prvky, většinou ale pouze za vy- 
soké teploty. V některých případech vzni- 
kají pouze pevné roztoky obou prvků. 
Tvoří bílé, šedé nebo temně fialové, za 
horka dosti stálé prášky. Nitridů použí- 


vá se při zužitkování vzdušného dusíku 
nebo jiných plynů v podobě amoniaku, 
který vzniká působením vody nebo vod- 
ní páry na nitridy. Aluminiumnitrid 
(nitrid hlinitý) poskytuje při tom sou- 
časně čistý hydroxyd hlinitý. Působením 
vodíku na některé nitridy, na př. nitrid 
vápenatý Ca 3 N 2 , vznikají amidy. Kyanid 
sodný vzniká na př. z nitridu vápena- 
tého, titanitého TiN, nebo hořečnatého 
Mg 3 N 2 tavením se sodou a uhlím. 

Nitrily (nitrily kyselin), sloučeniny, kt. 
lze pokládati za alkylkyanidy, ježto jsou 
sloučeninami kyanové skupiny CN a 
alkylu, na př. acetonitril CII 3 . CN lze po- 
kládati za methylkyanid. Vznikají desti- 
lací alkalických solí kyselin alkylsíro- 
vých s kyanidem draselným (ethylsíran 
draselný dává ethylkyanid a pod.), dále 
zahříváním halogenalkylů s kyanidem 
draselným nebo destilací amonných 
solí nebo amidů mastných kyselin s an- 
hydridem kys. fosforečné. Podle tohoto 
způsobu svého vznikání nazývají se ni- 
trily podle kyselin, z nichž se tvoří, na 
př. acetonitril je nitrilem kys. octové. 
Nitrily jsou tekuté, nemají nepříjemnou 
vůni, v alkoholu se rozpouštějí, ve vodě 
jsou většinou nerozpustné, vařením s ky- 
selinami nebo alkáliemi se zmýdelňují. 
Převedením alkoholu v alkyljodid a to- 
hoto v nitril lze snadno dostati se ke ky- 
selině o jeden atom uhlíku bohatší. Sodí- 
kovou amalgamou redukují se nitrily na 
aminozásady; z acetonitrilu vzniká tak- 
to ethylamin. Kyselinu kyanovodíkovou 
HCN lze pokládati za formonitril (nitril 
kyseliny mravenčí). 

Nitrobakterie způsobují přeměnu slou- 
čenin amoniaku (na př. rozkladných 
produktů bílkovin) oxydací (nitrifikací) 
v soli kyseliny dusičné. Tento proces pro- 
bíhá ve dvou stupních; nitritové bakterie 
(Nitrosomonas europaea, Pseudomonas 
europaea) oxydují amoniak na kys. du- 
sitou, nitrátové bakterie (Nitrobacter, 
Bacillus nitrobacter) oxydují kys. dusi- 
tou na dusičnou. 

Nitrobenzaldehydy, NOa . C 6 H* . CHO, tři 
isomerní sloučeniny, z nichž o- a m-nitro- 
benzaldehyd vzniká rozpuštěním benzal- 
dehydu ve směsi kyseliny dusičné a sí- 
rové, p-nitrobenzaldehyd oxydací kyseli- 
ny p-nitroskořicové; o-nitrobenzaldehyd 
taje při 46°, metaslouČenina při 58°, pa- 
rasloučenina při 107°. S aldehydem a 
acetonem působením zředěného roztoku 
hydroxydu sodného kondensuje se o-nit- 
robenzaldehyd v o-nitrofenylaldehyd kys. 
mléčné a o-nitrofenylmethylketon kys. 
mléčné, které působením sodného louhu 
mění se v indigo. Metasloučeniny použí- 
vá se k přípravě patentní modři. 



Nitraria achoborL 


Nilrobenzen 


317 


Nitrolátky 


Nitrobenzen, CbHb . NOa, vzniká půso- 
bením konc. kys. dusičné na benzen, tvo- 
ří silně lámavý, slabě nažloutlý olej 
o spec. v. 1.208, voní po oleji hořkomand- 
lovém. je jedovatý, tuhne při 3°, vře při 
209°, těká snadno s vodními parami, roz- 
pouští se v alkoholu, éteru a mastných 
olejích, ve vodě se rozpouští málo, re- 
dukcí mění se v anilin, C 8 Hb . NHa, za- 
hříváním s anilinovým olejem v rosani- 
lin. V technice připouští se směs kys. du- 
sičné a sírové k benzenu; jelikož tech- 
nicky benzen obsahuje též toluen, skládá 
se nitrační produkt z nitrobenzenu a 
nitrotoluenu. Používá se ho k přípravě 
anilinu a azobenzenu, nejlehčího z těch- 
to nitrobenzenu jako Mirbaneova oleje 
(essence de Mirbane, umělý olej hořko- 
mandlový) k parfumování mýdel. Nitro- 
benzen objevil r. 1834 Mitscherlich. Tři 
isomerní dinitrobenzeny, CsH^NOaJa, 
vznikají silnějším působením kys. dusič- 
né na benzen, poloviční redukcí vznikají 
z nich nitraniliny, ortosloučenina vaře- 
ním se sodným louhem dává ortonitro- 
fenol, metasloučeniny používá se v ba- 
revném průmyslu k přípravě fenylendi- 
aminu. Trinitrobenzeny, C 8 H 3 (NOa)3, vzni- 
kají z dinitrosloučenin působením směsi 
konc. kys. dusičné a dýmavé kys. sírové. 

Nitrocellulosa (xylidin), vzniká působe- 
ním směsi konc. kys. dusičné a sírové 
na cellulosu (bavlnu, dřevnou cellulosu 
atd.). Podle konc. použité směsi, teploty 
a trvání reakce vznikne bud dinitrocel- 
lulosa (kollodiová bavlna), anebo trinit- 
rocellulosa (střelná bavlna). V některých 
případech mohou vzniknouti ještě silněji 
nitrované cellulosy. Nitrocellulos použí- 
vá se při výrobě střelných prachů, třas- 
kavin, kollodia, celluloidu, umělé kůže, 
umělého hedvábí, umělých žíní a ve foto- 
grafii. 

Nitrogenese, o* asimilace. 

Nitroglycerin (glycerintrinitrát, glyce- 
rilnitrát, trinitrin, třaskavý olej, Nobe- 
lův třaskavý olej), C 3 Hb( 0 . N0 2 ) 3 , vzniká 
působením konc. kys. dusičné na glyce- 
rin; tvoří v čistém stavu bezbarvý, oby- 
čejně však nažloutlý olej o spec. v. 1.6, 
je bez zápachu, chutná palčivě sladce, 
rozpouští se v alkoholu a éteru, nikoliv 
ve vodě, tuhne ve dvou krystalických 
modifikacích s body tuhnutí 2° a 13°. 
Draselným louhem štěpí se nitroglycerin 
v glycerin a dusičnan draselný. Nitrogly- 
cerin připravuje se dokonalým směšo- 
váním glycerinu, kys. dusičné a sírové 
(vháněním vzduchu), při íčemž pečlivým 
chlazením teplota udržuje se pod 30°. 
Ze vzniklé směsi vyloučí se nitroglyce- 
rin přidáním velikého množství vody, 
získaný nitroglycerin ise promyje vodou 


a nakonec zbaví kyselin promýváním 
roztok, sody. Z 10 dílů glycerinu, 20 dílů 
konc. kys. dusič. a 60 d. konc. kys. sírové 
získá se 20 dílů nitroglycerinu. Takto 
připravený nitroglycerin je těžko zápal- 
ný, při pozvolném spalování neexplodu- 
je, avšak při 180° exploduje velmi prudce. 
Ztužený nitroglycerin vůči nárazům je 
méně citlivý než nitroglycerin tekutý. 
Větší množství nitroglycerinu exploduje 
velmi prudce, přivede-li se v něm k de- 
tonaci výbuška z třaskavé rtuti (v mě- 
děném pouzdře). Čistý nitroglycerin lze 
uchovati velmi dlouho, nečistý v krátké 
době začne se rozkládati a pak velmi 
snadno vybuchuje, při čemž rozkládá se 
v kysličník uhličitý, vodu, dusík a kys- 
lík. čistého nitroglycerinu jako třaskavi- 
ny přestalo se používati, když Nobel na- 
šel, že jeho směsi s pórovitými látkami 
jsou třaskaviny, vyznačující se všemi 
přednostmi nitroglycerinu; dá se však 
s nimi snáze zacházeti a jsou méně ne- 
bezpečné; jsou to na př. dynamity (G*), 
dále dualin, koloniální prášek atd., 
v nichž obsažené pórovité látky jsou 
rovněž výbušné. Roztok nitroglycerinu 
ve střelné bavlně (objevený r. 1847 Sobre- 
rem, zavedený r. 1862 Nobelem) tvoří 
třaskavou želatinu a různé bezdýmé 
střelné prachy, o* třaskaviny a tam uve- 
denou lit. — Nitroglycerin je silný jed, 
ochromu je cévní nervy, což má za ná- 
sledek rozšíření cév, nával krve do hlavy, 
bezmocnost, závrať, mdlobu, urychlení 
činnosti srdeční, silnou bledost (kyano- 
sa). konečně ochromení svalstva a smrt. 

Nitrolátky, organické (nitrované) slou- 
čeniny, v nichž jeden nebo více atomů 
vodíku bylo nahrazeno nitroskupimou 
NOa, vznikají působením kys. dusičné 
(po případě nitrační směsi, Qa) na aro- 
matické sloučeniny, při čemž se odště- 
puje voda. na př. benzen C 8 H 8 s kyseli- 
nou dusiěnou dává nitrobenzen C 8 H 5 . NOs. 
Sloučeniny řady alifatické tímto proce- 
sem často poskytují složené étery. Nitro- 
látky alifatické lze připravili působením 
dusitanu stříbrného na alkylhalogeny, 
na př. iodethyl C2H5J s dusitanem stříbr- 
ným dává nitroethan CaHs.NOa. Podle 
toho, nahradí-li se v nitrované sloučeni- 
ně 1, 2 nebo 3 atomy vodíku 1, 2 nebo 3 
nitroskupinami, vznikne mono-, di- nebo 
tri-nitrolátka. Redukcí nitrolátek změní 
se skupina NOa v NHa a nitrolátka pře- 
jde v amin, na př. redukcí nitrobenze- 
uu CoHs . NO2 vzniká anilin CbHb . NHa, 
redukcí nitroethanu CaHs . NO2 ethylamin 
C2H5.NH2. Neúplnou redukcí nitrolátek 
aromatických vznikají azolátky. Redukcí 
nitrobenzenu vzniká postupně 

azoxybenzol CeHsN . O . NC 0 H B , 


Nitrolátky 


318 


Nivelace 


azobenzol C e H 5 . NH . C 0 H 5 , hydrabozen- 
zol CeHaNH . NHCeHs a na konec anilin 
CeHs . NHs. Četné nitrolátky prudce ex- 
plodují (nitrocellulosa nebo střelná ba- 
vlna, nitroglycerin, nitromannit atd.), 
jiné, na př. nitrobenzol, nitronaftalen 
atd., mají velký význam pro barevný 
průmysl. 

Nitrometr (dusíkoměr), přístroj k určo- 
vání dusíku v solích a třaskavinách mě- 
řením množství rozkladem těchto látek 
vznikajícího kysličníku dusnatého. 

Nitroprussidy, z kyanových sloučenin 
různými způsoby vznikající sloučeniny. 
Nitroprussid sodný, Na 2 Fe(CN) 5 NO . 2H 2 0, 
lze připraviti oxydací roztoku žluté krev- 
ní soli (ferrokyanidu draselného) dýma- 
vou kys. dusičnou, neutralisací vzniklé- 
ho roztoku sodou, oddělením vyloučené- 
ho dusičnanu draselného filtrací a odpa- 
řením získaného roztoku ke krystalisaci. 
Takto připravený nitroprussid sodný 
tvoří rubínově červené, na vzduchu stálé 
krystaly. 

Nitrosaminová červen vzniká působe- 
ním hydroxydu sodného na cblorhydrát 
diazo-p-nitranilinu, tvoří žlutou pastu, 
působením kyseliny solné promění se 
opět v chlorhydrát diazo-p-nitranilinu. 

Nitrosaminy vznikají působením ky- 
seliny dusité na sekundární aminy, tvo- 
ří vétšinou olejovité, nažloutlé tekutiny, 
ve vodě se m ©rozpouštějí, destilují bez 
rozkladu. Se zinkovým prachem a kyse- 
linou octovou tvoří nitrosaminy sekun- 
dární hydraziny, silnější redukcí opět 
sekundární aminy, čehož se používá 
k přípravě sekundárních aminů v čistém 
stavu. Dim ethylu i tros amin (CHa^N.NO 
vře při 148°. 

Nitrosobarviva, nitrososloučeniny feno- 
lů a jejich sulfokyselin, se solemi železa 
dávají barevné sloučeniny, na př. nitro- 
soresorcin (solidní zeleň), nitroso-2-naftol 
(parní zeleň) a kys. l-nitroso-2maftol-6- 
sulíonová (naftolová zeleň). 

Nitrosodimethylanilin, NO.C 0 H 4 N(CH 3 ) 2 , 
vzniká z dimethyliajnilinu působením ky- 
seliny dusité, tvoří velké, zelené, kry- 
stalické lístky, /které tají při 85° a tě- 
kají poněkud s vodními parami. Nitro- 
sodim ethyl anilin, jest velmi reaktivní, 
oxydací dává nitrodjimethylanilin, reduk- 
cí amidodimethylanilin, se sodným lou- 
hem poskytuje nitro fenol a d im ethyl - 
amin. Používá se ho k přípravě četných 
barviv, na př. methylenové modři, atd. 

Nitrosofenoly, Q* chinonoximy. 

Nitrosolátky, sloučeniny s atomovou 
skupinou NO, vázanou na dusík sekun- 
dárních aminů (nitrosaminy) nebo 
v benzolovém (naftalenovém atd.) jádře. 
Poslední s cínem a kyselinou solnou 


dávají sekundární aminy. Nitrosolátky 
(zvláště aromatické), rozpuštěny ve fe- 
nolu po přidání něco kyseliny sírové a 
zředéní vodou, draselným louhem barví 
se modře (Liebermannova reakce na ni- 
trosolátky). 

Nitroxylin i(ko Hodin), traskavina, 
v podstatě podobá se Schultzeově práš- 
ku, ale přísadou koHodia není citlivá na 
vodu. 

Nitsch Kazimierz (* 1874), slavisla, 

prof. univ. v Krakově. Sp.: Dialekty pol- 
skie Šlgska (1909), Z badaň nad j^zykiem 
polsikim (1909), Mowa ludu polskiego 
(1911), Mapa narzeozy polskich (1919). 

Nitti Francesco Saverio (* 19. VII. 
1868 v Melfi), ital. národohospodář a stát- 
ník, od r. 1898 profesor v Neapoli, 1904 
poslanec, 1911—14 ministr zemědělství, 
1919—20 minister. předseda, opustil r. 
1924 z politických důvodů Itálii. Od r. 
1926 žije v Paříži. 

Niva, ru9ký illustr. týdeník, vydávaný 
v Petrohradě v 1. 1870—1917 nakl. A. F. 
Markse, s každoroč. sborníkem ruských 
a zahranič, klas. spisovatelů. 

Niveau (fr., nivó), vodorovná rovina. 
V měřictví jmenujeme niveau také ob- 
zor. Pravý obzor mořský je sferoidická 
plocha, geodetický obzor n. nievau urč. 
bodu je myšlena plocha, rovnoběžná 
s plochou moře, procházející urč. bodem 
geod. obzoru. Plocha* moře se užívá pro 
všechny absolutní výškové výzkumy 
jako plocha nulová. 

Nivelace, měření spádů (sklonů), v ze- 
měměřičství (geodesii), určení výškových 
rozdílů pozemků pomocí vodováhy, váž- 
né latě, nivě lační ho přístroje. Vodováha 
založena jest na principu spojitých ná- 
dob a sestává pro hrubá měření od ruky 
ze skleněné trubice zakřivené neb do U 



Nivelační přístroje. 


zahnuté a naplněné zbarvenou tekutinou. 
Vodovážná neb vážná lať pokládá se jed- 
ním koncem na svah a její vodorovná 
poloha se stanoví libelou. K druhému 


Nivelace 


319 


Nižní Apša 


konci vážné latě přiloží se svisle měřicí 
lat (zeměměřičská lať, sáhovka) a stano- 
ví výškový irozdíl obou konců. Nivelač- 
ní přístroj (obr. 1) sestává ze zaměřova- 
cího dalekohledu F, spojeného s libelou 
L. Je otočný kol vertikální osy. Za úče : 
lem vymýcení chyby přístroje je daleko- 
hled uložen tak, aby se dal přeložit, t. j. 
vyjmout a vložit v poloze obrácené o 180°; 
též libedu samotnou 1 ze přeloží ti (revers- 
ní libela). Důležitou podmínkou je, aby 
osa libely a dalekohledu byly rovnoběž- 
né. Dřevěné lati nivelační (obr. 2) 3 — 
4 m dloubá jsou opatřeny obyčejně na 
obou stranách centimetrovým, zřídka 
půlcent i metrovým dělením a se zřete- 
lem k tomu, že zaměřovači dalekohled 
dává obrácené obrazy, jsou označovací 
číslice na lati příslušně natočeny. Vlast- 
ní nivelace provádí se podle dvou me- 
tod: z konečných bodů (způsob měření 
obvodového) nebo ze středu, při níž se 
často musí celková vzdálenost mezi zná- 
mým a vyšetřovaným novým výškovým 
pevným bodem rozkládat na menší vzdá- 
lenosti pomocnými body. Výsledek ni- 
velování nějakého počtu výškových bodů 
nazývá se nivelace. 

Nivelisace (z lat.), vyrovnání hladiny; 
v přeneseném smyslu též vyrovnání růz- 
ných rozdílných poměrů platových, ve 
vzdělání a pod. N. může znamenati zlep- 
šení pro velmi četné kategorie (na př. 
při vyrovnávání platů stát. zaměstnan- 
ců), ale též pro někoho i zhoršení, ne- 
bi edělo-1 i by se na př. na jeho předchozí 
vzdělání, obsah jeho výkonnosti atd. 

Nivě lisovat i (z lat.), uprav ováti poměry 
tak, aby se vzájemně vyrovnaly příliš 
patrné rozdíly, Q* nivelisace. 

Nivelle Georges Robert (1856 — 1924), fr. 
generál; r. 1916—17 vrchní velitel franc. 
vojsk na západní frontě, 1917 — 20 velitel 
v severní Africe. 

Nivnice, ms. na Mor., okr. Uh. Brod, 
2614 ob. Domnělé rodiště J. A. Komen- 
ského. 

Nizami Džedid (nové zřízení), reforma 
velikého vezíra Mustafy Čupriliéa z r. 
1690 o zmírnění daňových břemen, hl. 
však reforma vojenská sultánů Seli- 
ma III. (1789—1807) a Mahmuta II. 
(1808 — 1839), a nahraz. janičárů pravidel- 
ným vojskem (1826), což vznítilo v Bosně 
vzbouření I-Iuseina Gradaščeviče a při- 
vodilo zlom begovské oligarchie 1850—51. 

Nízká Srbská, o. v Č., okr. Broumov, 
505 ob. čs. 

Nizovoj (pseud. Pavla Georg. Tupiko- 
va (* 1882), ruský spisov., iprošel mnoha 
různými zaměstnáními. Povídky: Jazyč- 
niki, Puti mojego ducha, román Černo- 
zemje a j. 



Znak města 
Nizzy. 


Nizozemí, O* Holandsko. Nizozemské 
Borneo, O* Holandské Romeo. Nizozem- 
ské kolonie, O* holandské kolonie. Nizo- 
zemské umění, Q* holandské umění. Ni- 
zozemská literatura, Q* holandská litera- 
tura. Nizozemská řeč, o* holandská řeč. 
Nizozemská Indie, Q* holandská Indie. 

Nizza (fr. Nice, 
nis), opevněné hlav. 
m. franc. dép. Alpes- 
Mraritimes, 184.441 ob. 
při zál. Janovském, 
na trati Marseille— 
Janov. Nová část je 
moderně vybudová- 
na, mnoho hotelů a 
vil. Dobrý přístav, 
hluboký 7 m. Pod- 
nebí mírné a zdravé. 
N. je velmi vyhledávaným lázeňským 
místem. Cizinecký ruch tvoří hlavní 
část příjmů obyvatelstva. 

Nížina, část povrchu zemského nejvýše 
do 200 m n. m., jako opak vysočiny; po 
většině tvoří velké plochy nížinových 
rovin, zabírající v Evropě skoro %, 
v Asii a v Americe K piochy, méně 
v Austrálii a v Africe, zvláště na pobřeží 
moří, vnitrozemských n. je málo. Příz- 
nivé podmínky tepelné, zavodnění, tvoří 
z nížin úrodné oblasti, jež staly se síd- 
lištěm lidstva (Egypt, Mesopotamie, Hin- 
duistán), suché podmínky tvoří z n. pou- 
ště a stepi. 

Nížkov, o. v Č., okr. Něm. Brod, 611 
čs. ob. 

Nižkovice, o. na Mor., okr. Vyškov, 
922 čs. ob. 


Nfžkovský Rudolf (* 24. VIII. 1890 ve 
Vídni), český herec, působí u divadla od 
r. 1910 a od r. 1920 trvale u Vinohradské 
zpěvohry jako operetní komik. 

Nižná, o. na Slov., okr. Piešťany, 
496 ob. (488 čs.). 

Nižnánský Josef (* 30. VIII. 1903 ve 
Vel. Brestovanech), slov. básník, redak- 
tor Slov. Politiky v Bratislavě. Vydal 
sbírku veršů Medzi zemou a nebom 


(1928). 

Nižně-Udinsk, m. v Sibiři, na trati 
Krasnojarsk-Irkutsk, na záp. od Kanska 
Jenis., byl v noci na 29. V. 1918 jedním 
ešelonem 2. čs. zálož. pluku, pozd. pře- 
jmenov. na 10. čs. pl. Jana Sladkého 
Koziny, za pomoci vozatajského vlaku 
2. divise, obsazen beze ztráty jediného 
dobrovolníka. Po jeho obsazení začali se 
r. dobrovolníci pod vedením setníka 
Trofimova organisovati do boje proti 
bolševikům. 

Nižní Apša, rus. Nižná Apša, ob. na 
P. R., okr. Tačovo), 5948 ob. 


Nižní Hrabovec 


320 


No 


Nižní Hrabovec, o. na Slov., okr. Vra- 
nov n. TopTou, 870 ob. (683 Čs.). 

Nižní Hrabovnice, rus. Nižná Hrabov- 
nicja, o. na P. R., okr. Svalava, 516 ob. 

Nižní Hrušov, o. na Slov., okr. Micha- 
lovce, 1061 ob. (974 čs.). 

Nižní Koločava, nyní pouze Koločava, 
o. na P. R., okr. Volové, 2813 ob. 

Nižní Lhoty, o, ve Slez., okr. Frýdek, 
410 čs. ob. 

Nižní Medzev (něm. Unter-Metzensei- 
fen, maď. Alsó-Mecenzéf), o. na Slov., 
okr. Moldava nad Bodvou, 2670 ob. 

Nižní Remety, rus. Nižně Remeta, o. na 
P. R., 488 ob. 

Nižní Seliště, rus. Nižné Selišče o. na 
P. R., okr. Chust, 1820 ob. 

Nižní Slatina, rus. Nižňa Solotvina, o. 
na P. R., okr. Užhorod, 546 ob. Os. De- 
renovka-lázně. 

Nižní Slavkov, o. na Slov., okr. Sabi- 
nov, 1031 čs. ob. 

Nižní Studený, rus. NiŽnyj Studenyj, 
o. na P. R., okr. Volové, 1184 ob. 

Nižní Šard, rus. Nižnyj Š., o. na P. R., 
okr. Sevluš, 650 ob. 

Nižní šebeš, o. na Slov., okr. Prešov, 
876 ob. (716 čs.). 

Nižní Tejkeš, o. na Slov., okr. Košice, 
533 čs. ob. 

Nižní Tvarožec, o. na Slov., okr. Barde- 
jov, 411 ob. (368 čs.). 

Nižní Verecky, rus. Nižně V., o. na 
P. R., okr. Svalava, 1709 ob. 

Nižnia, o. na Slov., okr. Trstená, 
829 ob. (811 čs.). 

Nižnia Boča, o. na Slov., okr. Lipt. Sv. 
Mikuláš, 496 čs. ob. 

Nižnia Káloša (Alsó-Kálosa), o. na Sl., 
okr. Tornala, 512 ob. 

Nižnia Kamenica, o. na Slov., okr. Ko- 
šice, 425 ob. 

Nižnia Myšla, o. na Slov., okr. Košice, 
949 ob. 

Nižnia Olšava, o. na Slov., okr. Strop- 
kov, 425 ob. 

Nižnia Slaná, o. na Slov., okr. Rožňava, 
711 ob. (562 čs.). 

Nižnia Šuňava, o. na Slov., okr. Po- 
prad ve Spiš. Sobotě, 632 čs. ob. 

Nižní Blh (Alsó-Balog), o. na Slov. 
oki. Feledince, 624 ob. 


Nižní Bystrý, rus. Nižnyj Bystryj, o. na 
P. R., okr. Chust, 1895 ob. 

Nižnie Čabiny, o. na Slov., okr. Medzi- 
laborce, 468 o. 

Nižnie Nemecké, o. na Slov., okr. So- 
brance, 417 ob. 

Nižnie Repaše, o. na Slov., okr. Le- 
voča, 550 ob. (536 čs.). 

Nižnie Ružbachy, o. na Slov., okr. 
Stará Eubovňa, 632 čs. ob. 

Nižnie Slovinky, o. na Slov., okr. 
Gelnica, 1472 ob. (953 čs.). 

Nižní] Novgorod, gubernie v Rusku na 
střední Volze, 83.476 km 2 , 2,736.866 ob.; 
velké lesy a bažiny. Zemědělství exten- 
sivní (žito, oves, brambory) nekryje spo- 
třebu. Značný chov dobytka, hl. ovcí. 
Z nerostů se dobývá sůl, sádra, rašelina 
a železná ruda. Značný domácí průmysl. 
Velkoprůmysl mlynářský, železářský, tex- 
tilní a chemický. — Hl. m. Novgorod, 
116.312 ob., leží na soutoku Oky s Volhou, 
trať Moskva — N. N. jest největším prů- 
myslovým městem Povolží. Jest zde sou- 
středěn veškeren průmysl gubernie. Slav- 
né trhy jsou pojítkem mezi obchodem 
evropským a asijským. Založeny byly 
r. 1550 Ivanem Hrozným. 

Nižní] Tagilsk, hl. m. tagilského okresu 
na Urále, 38.828 ob. 

N]assa, Jezero (Nyassa, Bantu, velká 
voda), sladkovodní jezero v j.-v. Africe, 
478 m n. m., 26.500 km 2 , v sev. části až 
785 m hluboké. 

Njassko (do 1907 Britská centrální 
Afrika), britské ochranné území, 103.482 
km 2 , (1925) 1,205.801 ob.; zabírá úrodné 
území u jezera Njassy. 

Njegoš Petar II. Petrovié, zv. Vladíka 
Radě (1812—1851), kníže Černé Hory a 
srb. básník romantického směru. Sp.: 
Gorski vijenac (1847, přel. K. Křivý, 
J. Hudec, 1897). 

Njegovan, Vladimír, RTDr. (* 1884), 
prof. chem. na univ. v Záhřebe. Znalec 
chemie průmyslové. 

Njegnši, černohor. kmen, z něho po- 
cházela černohorská dynastie. 

No (jap.) v Japonsku krátké drama, 
vážného, většinou budihistického chara- 
kteru, směs recitací, zpěvů s doprovo- 
dem orchestru a tanců, pěstované ho-jně 
v XV. stol. tna knížecích dvorech. 


Konec třináctého svazku.